Na východ od Tahiti se nachází 77 atolů. Jen několik metrů vysoké korálové prstence na vrcholech v dávnověku potopených ostrovů nazýváme atoly. Prstence obepínají vnitřní lagunu většinou spojenou s okolním oceánem jedním někdy více průlivy.
Nízké ostrovy dnes porostlé kokosovými palmami jsou viditelné z několika málo mil a představovaly v minulosti vážné nebezpečí pro proplouvající lodě. Proto od objevitelů dostávaly nelichotivá jména. Zhoubné, Nebezpečné, Ostrovy bez konce. Současnost ostrovů je spojena stejně jako celá oblast s Francií. Existence asi 15 tisíc obyvatel byla v minulosti spojena s produkcí kopry s lovem perel a perleti. Dnešní velmi dobrá životní úroveň navazuje na umělé pěstování perel na farmách a zejména na významnou pomoc Francie kompenzující mimo jiné i její neblahou činnost na atolu Mururoa, kde Francie prováděla podzemní jaderné výbuchy.
Na 500 mil k Tuamotu vyplouváme z opuštěné zátoky Tai Oa na východě ostrova Nuku Hiva. Předpověď silného větru a deště pro první dny plavby se naplnila. Na malou genuu a druhý ref hlavatky plujeme průměrem šesti uzlů v opakujících se přívalech deště. Po dvou dnech vítr slábne, moře se uklidňuje a postupně vyvěšujeme velkou genuu, kosatku, hlavatku i bezan. Průliv do atolu Ahe dostihujeme s vrcholícím přílivem, takže vplutí do laguny bylo snadnou záležitostí. Vesnice Tenukupara se nachází na protější straně laguny. Osm mil dobře značené plavební dráhy mezi množstvím útesů a korálových hlav nás přivádí do malého kotviště před vesnici, kde spouštíme na 10 m kotvu. Vítr v následujících dnech výrazně zesiluje, ale naše kotva drží výborně. Proč zjistíme až před vyplutím.
V průběhu týdne, který zde strávíme, se seznamujeme s mnoha z 300 obyvatel vesnice. Stejně jako na Markézách i tady se rodiny vyznačují na naše poměry velkým počtem dětí. Průměrná rodina jich má šest. Nepřehlédnutelný je častý výskyt mužů s jinou sexuální orientací. Jak říká Bill, přistěhovalec z Kalifornie, na šest dětí je jedno transsexuál. Tito muži a mladíci v ženských šatech jsou zcela přirozenou součástí společnosti, bez nejmenší diskriminace. Pozoruhodné je, jak jsou zapojeni do tanečních vystoupení, kde pokud nejste informovaní, o ženském pohlaví byste nepochybovali. Původní dřevěná obydlí nahradily hezké montované domky vybavené solárními panely a svody dešťové vody do plastových nádrží. Betonová hlavní ulička, jeden obchod a několik modliteben různých církví. Nedávno zřízená pošta, velká škola a policista s autem jsou zástupci státní moci. Bicykl, kolečko a motorový člun jsou dopravními prostředky na ostrůvku s rozlohou jednoho kilometru čtverečného a několika set kilometrové laguny. Jednou týdně připlouvá loď se vším potřebným od baget až po bagr.
Prstenec atolu je rozčleněn na množství ostrovů mělkými, za odlivu suchými průlivy. Většina rodin vlastní alespoň jeden ostrov. Rychlé motorové čluny a malé domky na přechodný pobyt umožňují využití ostrůvků. V minulosti produkci kopry, nyní chov perlorodek.
Seznamujeme se s jedním z největších „farmářů“, Quentinem. V dané době má v koších 200 000 perlorodek. Navštěvujeme jeho farmu, což je dům na kůlech na mělké vodě pro práci a vodní plocha s bójemi, na kterých jsou zavěšeny koše s perlorodkami. Vytahujeme dva koše s perlorodkami, Quentin je zručně otevírá a my s obdivem pozorujeme, jak ve většině se nachází perla. Perly se třídí podle velikosti, lesku, tvaru a barvy. Ty největší kolem 15 mm průměru, kovově černé, lesklé můžete mít za 1000 euro. Malé s drobnými vadami za 50.
Pobyt na ostrově nám velice obohatil Tahiu, 33 letý inteligentní zástupce Air Tahiti. Při dvou letech týdně má dostatek času na zajímavé aktivity. Zajišťuje nás rybami, které jednak střílí harpunou, nebo ve srovnání s mojí spíše dělem, jednak má na mělké vodě postaveny pasti na ryby. Nastřílet za hodinu 10 kg ryb je norma. Dvakrát jsme odlehčili jeho pastím a pokaždé odváželi 15 kg ryb. Jachtařský průvodce důrazně upozorňuje na nebezpečí konzumace korálových ryb z důvodu nemoci zvané ciguatera. Tahiu nás ubezpečuje o nezávadnosti, takže nemáme o rybí maso nouzi. Na pikniku v jeho domě ochutnáváme i místní výborné rybí recepty.
Výročí dobití Bastilly se stalo příležitostí k měsíčním oslavám v celé Francouzské Polynesii. Po celý červenec se schází večer vesničané na krytém veřejném prostranství a představují se v tanečních a pěveckých vystoupeních. Podotýkám, že my jsme byli jedinými cizími diváky, takže vystoupení jsou určena jen místním.
O víkendu jsme sledovali závody úzkých pirog, původně dřevěných dnes již laminátových, s vahadlem na jedné straně. Pozoruhodné je, že vítězové různých závodů ani nevystupovali na stupně vítězů, ani neobdrželi žádné ceny či diplomy.
Ostatně v rozpisu běžeckého závodu vesnicí byla cena za první místo 3 kokosové ořechy.
Osm dnů na ostrově uplynulo je čas odplout. Den před odplutím kontroluji kotvu a zjišťuji, že náš řetěz je omotán v hloubce 10 metrů kolem korálové hlavy.
Vplutí i vyplutí z atolu je nutno načasovat na fázi, kdy v průlivu není silný proud, který může dosahovat mezi vysokou a nízkou vodou i šesti uzlů a vytvářet víry a velké vlny. Abychom vše stihli, s východem slunce se připravujeme na odplutí. Jeden a půl hodiny se potápíme a postupně uvolňujeme kotvu a řetěz. Utěšuji se vědomím, že lepší je mít omotán řetěz kotvy a spolehlivě držet, než splout na útesy. Stíháme vhodný čas pro proplutí ven z laguny a na malou genuu plujeme pěti uzly dál k západu. V noci míjíme největší z atolů Rangirou a odpoledne vplouváme se začínajícím odlivem do laguny ostrova Tikehau.
Atol Tikehau patří mezi menší, celková rozloha 240 km2, snažící se o zapojení do turistického byznysu. Malé letiště, jeden let denně, 26 pasažérů. Pro začátek dobré. Několik penzionů, několik kostelů, tři čínské obchody, přístavní molo a nedokončený přístav pro jachty. Upravené domky i zahrady a stále trvající produkce kopry. Půjčujeme si kola, objíždíme ostrov, v jednom z penzionů se připojujeme na internet. Od domorodců kupujeme velmi levně ryby, chodíme sbírat mušle, koupeme se mezi žraloky.
Při výměně zinkové anody na hřídeli jsem měl stále několik mladých zubatých pozorovatelů. Jak jsem se zmínil ve zprávě z Markéz, na Nuku Hivě jsme se seznámili s českými sběrateli mušlí Jardou a Norou. Jdeme s Bobem vesnicí k Číňanovi pro brambory /výhodná koupě 25 korun za kilo/ a z nenadání nás někdo volá. Naši sběratelé. Popijeme několik piv, vyzvídáme, jaké poklady našli a zveme je na loď. Obdivuhodní lidé. S ušlechtilým koníčkem, kterému podřizují celý život, procestovali velkou část světa a pronikli do světové špičky mezi “mušlology“.
Na poslední dny před odplutím přeplouváme k průlivu, potápíme se v krásně čisté vodě mezi množstvím ryb, obcházíme ostrůvek a ve středu 28. června opouštíme za slabého větru souostroví Tuamotu. Kurz Tahiti.
Jarda
Sayonara 15 42 S 148 39 W 29.07.2011
[…] Další díl seriálu Sayonara- Tuamotu […]