V jihozápadním Pacifiku, 1 100 mil severně od Nového Zélandu se nachází na 172 ostrovech Království Tonga. Současných 100 000 obyvatel je převážně potomky nikdy nekolonizovaných hrdých Tonžanů. Historie osídlení je stará 3 000 let. Pro Evropu je objevili Holanďané Schouten a Tasman na začátku 17. století. James Cook jim dal jméno Přátelské, ač jen shodou náhod nebyl uskutečněn záměr domorodců zmocnit se jeho lodí a posádky. V dědičném království vládne nyní Tupou V a země prochází demokratickými úpravami.
Na nejsevernější z ostrovů Niuatoputapu připlouváme za slabého větru ze samojského ostrova Savai a spouštíme kotvu vedle dalších tří jachet před vesnicí Hihifo. Vyvěšujeme žlutou vlajku a za krátko se na blízkém molu objevuje auto s dvěma úředníky. Převážíme je na loď a administrativa nám vystavuje zpoplatněné doklady o bezinfekčnosti, Plant quarantine, Yacht report, Certikate of clearance a vizum na 31 dnů.
Ostrov nemá infrastrukturu, nemá elektřinu, jednou týdně má spojení malým letadlem a jednou za měsíc připlouvá loď. Šedesát dolarů je jediná naše hotovost neb na ostrově není banka. Ještě, že máme zásoby ze Samoa. Ostatně nabídka v místním obchodě je více než skromná.
Co je na první pohled nezvyklé, je množství všude volně pobíhajících prasat. Od selátek až po mohutné prasnice. Živí se především kokosovými ořechy, ale za odlivu je vidíte vyhledávat i korýše a jinou nabídku moře. Chléb zajišťuje místní pekař, má vyprodáno a na pečení se chystá za čtyři dny. Souhlasí s návrhem, že si zítra upečeme v jeho peci sami. Večer místní organisátorka Sia a Niko pořádají párty pro jachtaře, kdy každý přináší něco k jídlu a pití. My tentokrát děláme něco jako bramborový salát, ale z plodu chlebovníku, který jsme utrhli po cestě. Chutnal, nezbyl.
Dozvídáme se o zajímavých akcích v následujících dnech, které určitě stojí za prodloužení našeho pobytu na ostrově. Následující den u pekaře Mosaatina štípeme dřevo, roztápíme pec, což jsou dva obezděné plechové sudy, zaděláváme těsto, necháváme kynout v plechových formách a vkládáme do rozpálené pece. Po jedné hodině máme dvanáct krásných chlebů. Náš je na rozdíl od místního slaný a ochucený kmínem. Obdarováváme ostatní jachtaře a vychutnáváme si tu pochoutku, kterou je pro nás náš chléb vezdejší.
Zmíním se na tomto místě o tektonice této oblasti. Pacifická zemská deska se v těchto místech podsouvá pod západnější australskou o několik centimetrů ročně a vytváří hlubokomořský Tonžský příkop. Pohyby vyvolávají podmořskou sopečnou činnost a častá zemětřesení spojená s vlnou tsunami. Právě před dvěma lety 30. září ráno zasáhla takováto vlna ostrov Niuatoputapu, zničila množství budov a vzala životy osmi lidem.
V den druhého výročí se koná v hale místní školy vzpomínková slavnost, kde máme příležitost si potvrdit vyhlášené kvality tonžských pěveckých sborů. V následném programu se utkávají místní družstva v ragbyových zápasech. Rugby platí na Tonga za nejpopulárnější sport a úspěch místní reprezentace na probíhajícím mistrovství světa, kde porazili Francii, je jedinečným úspěchem. I tady na hřišti, ze kterého nejprve vyhnali pasoucí se prasata, hráči často bosí, vkládají do hry celé srdce a odchází ze hry s mnoha šrámy.
Sobota 1. října je významným dnem pro katolickou komunitu vesnice Hihifo. Jednou za rok se slaví v tomto datu den hojnosti. Před kostelem jsou postaveny improvizované přístřešky z palmových listů a pod nimi má každá rodina jakýsi oltář z jídla na nosítkách. Do pyramidy jsou naskládány domácí jídla z kasawy, tara, tropického ovoce, langusty, saláty, pečená selata, kuřata, ryby, sladkosti, zmrzlina no prostě hromada jídla. Po proslovech a modlitbách jsme byli rozsazeni k jednotlivým rodinám, byly odhaleny závoje a převážně velice skromně následovalo ochutnávání pochoutek. Zatímco muži rozvážně ve stínu popíjeli kawu, byla celá akce v režii slavnostně oděných žen.
Po závěrečných modlitbách a odevzdávání finančních příspěvků farnosti, několik rozvrzaných traků rozvezlo máry hojnosti do jednotlivých domů k následným hostinám. I my jsme na slavnost přinesli dvě bábovky, přispěli 30 paanga a na loď si odnášeli výslužku.
Po týdnu ostrov opouštíme a plujeme k jihu ke skupině ostrovů Vavau. Souostroví Vavau je vyhlášenou jachtařskou lokalitou. Na rozdíl od většiny tichomořských sopečných ostrovů je Vavau z vápence a to umožnilo vznik velice členitého světa 70 ostrovů s množstvím výborných kotvišť. Pro přehlednost jsou kotviště označena čísly a na mapě jich mám 42. Centrem je městečko Neiafu, kde v dokonale chráněné laguně jsem napočítal téměř 200 jachet. Mnohé zde zůstávají více sezon, pro většinu jachet je ovšem Vavau jednou z posledních zastávek v tropech, před plavbou na Nový Zéland.
Ročně plavbu kolem světa uskuteční okolo 200 jachet. Převážná většina jich pluje trasou shodnou s naší. Spíše výjimkou je trasa Magellanovým průlivem kolem Jižní Ameriky, kterou na své lodi Maui zvolil Jindra Kotáb z legendární Viktorky, se kterým se na Vavau potkáváme. Zatím co Jindra s Lucií a Petrem směřují co nejrychleji na nejjižnější z ostrovů Tonga na Tongatapu, my chceme v souostroví strávit ještě dva týdny.
První naší zastávkou je laguna ostrova Hunga. Zde na ostrůvku Fofoa žije Elke s Wernerem a k nim jsme pozváni na barbeque. Před 16 lety proplouvali souostrovím a rozhodli se zde zůstat. Prodali jachtu, pronajali půdu, vystavěli skromný domek, zkultivovali prales a tráví zde větší část roku. Jako členové Trans-Ocean jsou ku pomoci členům organizace a nás přijali jako krásnou loď plující pod německou vlajkou. Na párty jsme se sešli s dvojicemi ze tří německých jachet a strávili velice příjemné odpoledne a večer. Co loď to neobyčejný příběh. Je krásné, jak lidé vstupují na kymácející se lodní skořápky, aby uskutečnili svoje sny.
Druhý den se potápím na vnějším reefu. Veliká pole krásných korálů, hejna ryb, ale k vzrušujícímu potápění na Suwarovu přirovnat nelze.
Noční plavbou se přesouváme na souostroví Hapai na ostrov Lifuka. Ve vesnici Pangaii sedám do místní restaurace k internetu, obsluha se ptá na národnost a sděluje, že sedím vedle dalších Čechů. Je potěšující, že česká mládež využívá svobody a toulá se světem za poznáním, a obohacena zkušenostmi se pak vrací domů. Dalším z ostrovů je Nomuka. Dva dny máme nádherný malý ostrov Nomuka Iti jen pro sebe. Pláže, tropický les a opět rozsáhlá pole krásných korálů.
Hlavní město Království Tonga, Nuku Alufa na ostrově Tongatapu je východiskem pro přeplavbu na Nový Zéland. Deset mil před přístavem zkouším volat Maui a Odra se ozývá. Pomáhají nám se zakotvením a vyvázáním k vlnolamu. Též čekají na příznivou předpověď, ale jim dochází i platnost víz. Po společném příjemném večeru podnikáme druhý den cestu kolem ostrova. První zajímavostí jsou kaloni. Netopýři s rozpětím křídel jeden a půl metru visící v korunách stromů jsou jedněmi z mála původních savců na ostrově. Lovit je mohou údajně jen členové královské rodiny. Konfigurace pobřežních skal dává vzniknout na více místech světa „blowholes“. I Tongatapu má svoje mořské gejzíry a při řádném příboji voda tryská do výšky 20 metrů. Vápencový ostrov má i svoje jeskyně. Anahulu Cave má kromě krápníkové výzdoby sladkovodní jezírko, kde Vám nikdo nebrání v koupání.
Maui Trilithon, jakýsi Stonehenge Pacifiku, představují dva korálové pilíře o hmotnosti několika desítek tun, přes které se ve výšce pěti metrů klene třetí a vytváří bránu. Vztyčen byl před 900 lety. V zátoce, kde se před 230 lety vylodil James Cook, bylo nejzajímavější pozorovat ženy, jak z úzkého proužku pandánové kůry dřevěnými paličkami roztlučou až metrový pruh látky „tapa“.
Samotné hlavní město Nuku Alofa má do metropole daleko. Královský palác lze přirovnat k sídlu evropského velkostatkáře. Dvě hlavní ulice s povrchovou kanalizací, několik moderních budov postavených se zahraniční pomocí, rozsáhlé tržiště s místními produkty a množství čínských obchodníků. Expanse Číny je patrná ostatně v celém Pacifiku. Výstavná velvyslanectví, investice do infrastruktury, ovládání maloobchodu budí mezi starousedlíky zášť, která se projevila před několika lety vyrabováním čínských obchodů.
Jinak Tonžané jsou velice přívětivý národ a není výjimkou, že Vás pozvou do domu a pohostí. Jejich chápání práce, či povinnosti je ovšem poněkud odlišné od našeho. Jeden příklad za všechny. Ve vesnici Pangai investor vybudoval moderní drůbežárnu s cílem produkovat vejce. Zaměstnanci nedovedli pochopit, že není možné si každý den odnášet jednu nosnici k večeři, takže drůbežárna je opuštěná. Nikdo zde ovšem nehladoví a každému je nabídnuta možnost drobné zemědělské výroby na přidělené půdě. Kdo usiluje o více, emigruje. Zejména na Novém Zélandu žije dnes druhá polovina národa.
Čas vyčkávání na příznivou předpověď vyplňujeme každý po svém. Petr Staropražský z Maui se vydává pěšky nebo místní dopravou různými směry ostrovem a v podvečer se vrací, vždy obohacen novými zážitky. Jirka navazuje kontakty s místní mládeží a baví se po tonžsku. Já, kromě úkolů spojených s plavbou si každý den dopřeji několika hodinový pochod, případně plavání.
Na kotvištích je stále kolem dvaceti jachet, všichni sledují vývoj povětrnosti a postupně odplouvají. Proč to vyčkávání? Na ZŠ Tonga je hranice pasátu a jižněji se nachází pásmo nestabilního počasí. V letních měsících prosinci až březnu tudy postupují tropické cyklony, v zimním období na ZŠ Nového Zélandu panují bouře. Nejvhodnějším obdobím pro přeplavbu je listopad, kdy pravděpodobnost bouří je nejmenší. Ideální je proplout těchto tisíc mil na zadním okraji tlakové výše, tedy na NE až SE vítr. Máme k dispozici přesné týdenní předpovědi. Tlaková výše nad východní Austrálií dává dobré vyhlídky pro přeplavbu zhruba za týden. Ondra tlačen končícím vízem vyplouvá, my vyčkáváme. Počasí nepřechytračíš. Tlaková výše se v postupu k východu zastavuje a další ideál je v nedohlednu.
V pátek 4. listopadu se odbavujeme, nakupujeme zásoby, doplňujeme naftu a přemisťujeme se na kotviště k ostrovu Pangaimotu. Užíváme si víkend krásným potápěním, čistíme loď pod čarou ponoru a v pondělí vyplouváme. Vcelku příznivý vítr po třech dnech končí a po zbytek plavby se potýkáme s protivětrem a oceánskými vlnami. Každý den stahujeme předpověď s nadějí, že dojde k vylepšení, ale týdenní předpovědi jsou neuvěřitelně přesné co do místa, času, směru i síly větru. Nezbývá než si vypomáhat motorem.
V sobotu 12. listopadu odpoledne překračujeme 180 poledník, připíjíme si s Neptunem a vracíme se na domácí polokouli.
V pátek po 11 dnech plavby přistáváme u odbavovacího mola v Opui na Novém Zélandu. Jsme přichystáni na vyhlášenou přísnost MAFBNZ. Loď je dokonale uklizena, připravili jsme jednu cibuli, dva česneky, jedno vajíčko a několik mušlí, jako úlitbu pracovníkům biosecurity. Nakonec celní i biologická kontrola proběhla velice vstřícně, i mušle jsme si mohli ponechat, a přemisťujeme se na blízké kotviště.
1 035 mil dlouhým úsekem z Tonga, jsme završili druhou etapu plavby kolem dokola. Sayonara má na této plavbě upluto 17 325 mil.
Děkuji posádkám, lodi a všem mocným silám tohoto světa za zdárné doplutí.
Jarda Bernt 35 18 971 S, 174 07 480 E
Opua Nový Zéland 20.11. 2011
Další díl seriálu Sayonara- Letní období v JZ Pacifiku a Nový Zéland
[…] Další díl seriálu Sayonara- Království Tonga […]