29. Janna: Singapur- Langkawi DÍRA V LODI

28.7.2008: Předchozí večer jsme dostali zprávu od mechanika Mika, že už mají vše připravené, takže mohou začít s opravami. Ráno jsme tedy čekali až uvidíme, že Mike z trimaránu je vzhůru, aby nás odtáhl člunem k doku.

Kotva šla pěkně ven, jenom před dokem došlo trochu ke zmatkům, neboť jsme si s Mikem neporozuměli, kam a jak chceme k doku zajet. Dopadlo to ale dobře, žádné úrazy ani hmotné ztráty. Mike nás už několik dní upozorňuje, že musíme stáhnout zadní stěh, že máme stěžeň moc nahnutý dopředu. Trochu jsme to zkoušeli, ale báli jsme se za to pořádně vzít. Pustíme se do toho, až budeme zpět na kotvě.

Po třetí přišli naši mechanici spolu se svým bangladéšským pomocníkem, podavačem nářadí. Mike, hlavní mechanik je naprosto skvělý. Hned se vrhl do práce, nic nefušoval, jakmile objevil problém, navrhl dvě tři řešení a pak zvolil to nejlepší. Úplně jako kdyby pracoval na vlastním. Druhý mechanik, je typický Číňan a ke všemu Mikův šéf. Stále Mikovi do všeho kecal, ječel na učně a nám (a očividně i Mikovi) pil krev.

Hned se objevily první problémy. Dva šrouby byly zalomené v závitech. Bylo nutné motor vyzvednout. Kladkostroje, které jsme připravili ze starých kladek, co byly na lodi, fungovaly bezvadně. Pouze naše nenáviděné ventily pro odvod vody z kokpitu nám dělaly vrásky. Jsou těsně u motoru, tlusté hadice plné vody, motor je v podstatě celý pod úrovní vodní hladiny. Škoda, že jsme nebyli v zimě odvážnější a neudělali nový odvodňovací systém, který už tak dlouho plánujeme.

Dalo to trochu práce, opatrného vrtání a jemná práce se závitníkem, ale zalomené šrouby byly venku. Potom Mike s pomocníky motor přibližně uložili na krásné nové masivní stojany. Bohužel se ukázalo, že jedna z noh je mimo díry. Znamenalo to, že motor byl původně uložen nakřivo. Kdo ho montoval, asi nechtěl ztrácet čas, a tak motor uložil, jak to šlo nejjednodušeji. Původ našich problémů se hned vyjasnil. Motor seděl křivě a prostě se vibracemi vyrval z uložení a další vibrace vymlátily šrouby, které jsme pak nacházeli pod motorem. Ať jsme je utahovali sebevíc, několik hodin běhu motoru a šrouby byly zase venku. Mike se svým kumpánem odešli asi o deváté.

V noci nás čekala další pohroma v podobě komárů. Na kotvě skoro nebyli, asi je to pro ně moc daleko, ale tady nám teda dali. Spali jsme málo. Já se opět budil nočními můrami. Většinou se mi teď zdá, že nám teče do lodi. Ale už jsem stačil vypozorovat, že sen se sice odehrává na naší lodi, ale teče z něčeho, co my na lodi nemáme. Ve snu nebo po probuzení si to uvědomím a snažím se spát na novo. Janička šla nakonec spát na palubu a já se vrátil z lůžka v kajutě na V-letiště.

DÍRA V LODI
29.7.2008:

„Dnes byl ten neslavný den, kdy lodní trup náš byl proražen,“ napovídá Janička.

Chlapíci přišli po desáté. Uřízl se další kus přepážky, která teď opět byla příliš blízko alternátoru, pak se zlomil vrták a pak se šlo na oběd. Chlapi nás vzali autem do Kampung Koh, čínské čtvrti v Sitiawanu, kde je jejich dílna.

Oběd byl dobrý, normální čínské smaženice, zelenina kchung-sin (něco jako špenát s dutými stonky) na dva způsoby a smažení krabi. Janička se držela pouze zeleniny, ale krabi byli výborní, i když ze mě trochu lezli po zbytek odpoledne. Byli jsme ovšem pozváni a dali jsme si i pivo Skol, malajské pivo dánského původu, a přinutili nás ochutnat alkohol z kokosu Tobi, do kterého se ještě zamíchal Guiness (teprve pak se to dá trochu pít). Samotné Tobi trochu smrdí, alespoň mému rozmazlenému nosánku.

Posilněni jsme se přesunuli do dílny našich mechaniků. Pobořený, oprýskaný, spíš buňka, než dům. Vedle zaplechovaná hala plná haraburdí a nájezd pro auta. Kůlna kousek vedle sloužila za záchod – u stěny bylo koryto, které vedlo ven do sousedova záhonu. Ke splachování byl připraven kýbl s vodou a naběračkou. Dveře, které se daly zavřít, byla u takového záchodu skutečná vymoženost.

Mike navařil nový vrták na železný prut a jeli jsme zpět k lodi. Další vrtání a posunování. Rukou to už nešlo, proto si ještě Mike s kumpánem skočili pro generátor, protože z maríny jsme nemohli dostat redukci na elektřinu.

S Janičkou jsme se střídali a dohlíželi na práci jinak velice šikovných mechaniků. Předchozí noc jsme moc nespali, a jakmile se přiblížila devátá hodina večerní, začali jsme pomalu klimbat. Já jsem ležel na palubě, Janička byla v lodi.

Najednou Mike vykřikl: „Water coming in!!!“ Nic člověka na lodi neprobudí víc než tohle. Vyskočil jsem a naklonil se nad kokpit, abych viděl, co se děje. Mike měl vytřeštěné oči, vrtačku s nastaveným vrtákem měl přibližně ve výši prsou. Kolem vrtáků crčela voda proudem. Podpalubní pumpa byla schovaná za víkem skříně, která se nedala zavřít, protože v cestě stál Mike s dlouhatánským vrtákem. Cítil jsem tlukot srdce, až mi v uších zalehalo. Janička z lodi křičela, že podpalubí se rychle plní vodou a pokusila se vodu vyléval hrncem. Mike s čínským kumpánem byli hysteričtí, my jsme s Janičkou byli v šoku. Před očima nám stále probíhal obraz potápějící se lodi. Vedle nás byla závodní loď plná malajských povalečů. Běžel jsem k nim, zda nemají náhradní pumpu. Jenom na mě přiblble koukali. Ani nevím, jestli uměli anglicky, nejspíš ne. Běžel jsem zpět a s Janičkou jsme přinutili Mika, aby vrták vytáhl a uhnul. Přivřeli jsme víko skříně a hned po pár záběrech pumpou jsme se trochu uklidnili. Voda sice do lodi tekla, ale pumpa ji stačila vrátit tam, odkud přišla.

Skočil jsem s baterkou a několika dřevěnými zátkami do vody, ale dlouho jsem nemohl díru najít. Vylezl jsem zase ven, kde zbytek mužstva střídavě pumpoval a panikařil. Já jsem ve vodě ostatně panikařil taky. Stále jsem byl v šoku, nemohl jsem popadnout dech a bál jsem se potopit do temné řeky pod loď. Díra ale nebyla na dosah, ať jsem šmátral a ruku natahoval sebevíc. Snažil jsem se přitom vyhýbat objektům, které v řece plavaly, zvláště těm šišatým hnědým, ale ve svitu baterky a v tom rozrušení vypadalo všechno na hovno. Rychle ven z vody zjistit, co se děje na palubě. To samo o sobě nebyla zas tak lehká věc, protože mola byla vysoko nad hladinou, takže jsem na okraj mola z vody nedosáhl. Musel jsem vždycky zamrskat nohama jak to dělají delfíni, přikrčit se a z vody napůl vyskočit, chytit se, shyb, loket zaklesnout nebo oba, když se mi podařilo vyskočit dostatečně vysoko a vzepřít se. Gymnastická cvičení v noci na malajské řece, když se vám potápí loď, inu představoval jsem si ten jachting trochu jinak…

Vrátil jsem se z potápěčskými brýlemi a najednou jsem si vzpomněl, že jsme si koupili podvodní epoxy. Janička se hned pustila do hnětení dvousložkové plastelíny, která by měla zatvrdnout i pod vodou. Mike mě instruoval, kde je asi ta díra, pořádně jsem se nadechl a asi na potřetí jsem díru konečně zahlédl. Zorientoval jsem se podle boku lodi, abych díru bezpečně našel a neplýtval dechem. Zátku jsem do díry nemohl vrazit, protože Mikovi se mezitím podařilo díru téměř ucpat. Vlastně podařilo se mu tam zevnitř vrazit zátku takovým způsobem, že já jsem ze spodu nemohl už nic dělat, ale voda tekla stále. Později se ukázalo, že místo kam Mike vrtal, je strukturně dost komplikované: bylo přímo v ohybu mezi břichem lodi a kýlem, kde bylo nalepeno laminátové uložení motoru, pod které jsme se nemohli dostat. Voda tedy kolem zátky stále protékala. Janička mi pak podala epoxy plastelínu. Všichni už jsme byli klidnější, protože pumpa vodu hravě zvládala. Ponořil jsem se zpět k díře a plastelínu nacpal kolem zátky. Dovnitř se moc nedostalo a z vody to vypadalo, že plastelína může odpadnout kdykoli se o ní otře nějaká ryba. Vodu to alespoň prozatím zastavilo.

Ještě že jsme si v Singapuru koupili to podvodní epoxy. Už jsem si představoval, jak se celou noc střídáme u pumpy.

Potom jsme odeslali mechaniky domů. Mike byl ještě hodně rozčilený, ale pomalu se i on uklidnil, když viděl, že se ho nesnažíme potopit (tak jak se on pokusil potopit nás). Snad se tedy dnes i trochu vyspíme, ale zítra musíme s tou dírou něco udělat.

Nejprve jsme začali domlouvat, kde loď vytáhnout a díru pořádně spravit. Vyhlídky nebyly dobré. Nedaleko byl sice jeřáb, který by nás vytáhl, ale už několikrát jsme majitle kontaktovali a nikdy jsme z něj nedostali určitou odpověď, vlastně ani nějakou alespoň neurčitou cenu jsme z něj nevymámili. Další možností bylo loď vyplavit v blízkém Kampung Bahru, kde býval známý jacht klub, který už ale dlouho nefungoval a kůly, o které se lodi opírají při odlivu, už byly prý většinou zničené.

Bylo asi kolem desáté. Zavolali jsme Mikovi, našemu věrnému rádci. Věděli jsme, že má ve zvyku dívat se večer na filmy. Ještě nespal. V rychlosti jsem mu vysvětlil, co se stalo. Mike Lumut dobře znal, byl tu už před několika lety. Znal místa, kde bylo možné loď vytáhnout nebo vyplavit. Mike navrhl, že když teď máme loď zajištěnou, abychom se domluvili zítra ráno. Uklidnil nás, jak to umí jen on, a slíbil, že zítra nás odtáhne, kam bude třeba.

Spali jsme relativně dobře. Komáři nás nesoužili, tak jako první noc, ale i tak jsme se často budili, kontrolovali hladinu vody uvnitř lodi, zda nestoupá, vypumpovali to málo, co nateče od hřídele kormidla a spali dál.

DÍRA JE ZALEPENÁ
30.7.2008:

Ráno jsme zkontrolovali, kdy bude příliv a odliv a připravovali se na cestu k výplavišti.

Kolem osmé přivesloval Mike. Prodiskutovali jsme situaci a došli k závěru, který se zdál být pro všechny strany nejpohodlnější a zároveň měl zaručit bezpečnost lodě. Necháme tam to podvodní epoxy, pouze se ujistíme, že dobře drží a díru vyspravíme pořádně až na Langkawi.

Zavola jsem jsem mechanikovi Mikovi, aby přišli jako obvykle. Zasvětili jsme je do nového plánu a Mike mohl dál pokračovat na uložení motoru. Nový plán zněl, udělat závit do železa a použít strojní šrouby místo vrutů, které tam byli původně a které drží zbytek stojanů.

Za chvíli se ozvalo hlášení o vodě proudící do lodi. Teď už jsme byli klidní. Janička byla připravena hníst epoxy, víko od strojovny jsme už ráno sundali, takže k pumpě byl neomezený přístup. Natáhl jsem si ploutve, nasadil brýle a plácnul sebou do vody. Moje nepříliš elegantní vystoupení z lodě trochu vystrašilo Janičku s posádkou mechaniků.

Pod vodou jsem zjistil (teď už za světla, takže vše bylo pěkně vidět, že Mike šroubem záplatu vystrčil ven. Pokusili jsme se záplatovat znovu, ale šroub byl jednoduše příliš dlouhý.

Mike tvrdil, že kratší šroub nemůže chytit do závitu. Nebylo možné ale nechat šroub, kterým jdou velké vibrace od motoru, aby tvořil součást trupu. Jakoukoli záplatu by jistě brzy zničil. Mechanici chvíli nad situací dumali, ale s ničím nemohli přijít. Navrhli jsme, zda by nebylo možné vysunout přední část podstavce blíže středu lodi. To by ale ovlivnilo zarovnávání motoru. Jasné bylo, že starou díru použít nemůžeme. Navrhli jsme proto, aby do stojanu navrtali novou díru blíže středu lodě. Stojany, které nám dodali jsou velké a masivní, takže posunout díru blíže středu bylo možné.

Ráno navíc zjistili, že základna sloupku zábradlí vedle kokpitu se začíná lámat. Odmontovali jsme ji už ráno a požádali Mika, zda by nám to nesvařil, když už toho tolik zvrtali.

Kolem druhé nebo třetí odjeli mechanici upravit podstavec, svařit naše zábradlí a dát si oběd. Janička se pustila do přípravy rizota z polotovaru, který nám doporučil Mike z trimaránu Supertramp. Kuře bez kůže v tomatě s karotkami. Bylo to hned hotovo a bylo to výtečné. Zašel nás navštívit Rodney. Docela dlouho jsme si s ním povídali a požádali ho, zda by neměl trochu podvodního epoxy, které by mohl postrádat. Mechanici přišli zrovna, když jsme dojedli.

Chvilka napětí a nová díra byla navrtána. Bohužel šla pouze skrz vrstvu laminátu, ocelový plát byl už moc stranou. Masivní vrut, kterými byl motor původně ukotven ale držel dobře. Poslední šroub, který nám dělal starosti byl přímo naproti tomuto ale nakonec se Mike rozhodl vyřešit jeho upevnění kusem epoxy plastelíny, kterým jsme spravili trup. Vše vypadalo dobře a Mike se pustil do zarovnávání motoru. Brzy začal prohlašovat, jak perfektně je to zarovnáno, tak jsme jásali, ale všechny nás smích brzy přešel, když se ukázalo, že při utahování se zarovnání rozhodí. Bylo třeba motor opět nadzvednout, vymontovat lože pro stojany a udělat větší díry. Bylo kolem půl sedmé a my se psychicky připravovali na další dlouhou noc. Odjeli pouze Mike s kumpánem a my jsme si zatím povídali směsicí angličtiny a malajštiny s jejich pomocníkem Saifu.

Jeho rodina zůstala v Bangladéši, on je tu už jeden a půl roku a ještě možná tři roky zůstane. Měsíčně si vydělá 750 ringitů, 3 ringity za hodinu, spí v pokoji nad dílnou.

Těsně před setměním přišli mechanici s upravenými stojany a hned se pustili do zběsilého montování. Klíče se přehazovali z ruky do ruky a za chvíli Mike opět vítězoslavně mával spároměrkami, že motor je nádherně zarovnán.

Hadice a vodící kabely byly připojeny. Já jsem zalezl do skříně na levoboku, kde máme baterky a zapojil jsem motor do obvodu. Číňanský kumpán Mika, jeho šéf, jak jsme se dozvěděli, začal mluvit o testovací jízdě, ale než jsem stačil něco namítnout, Janička už rázně jízdu teď po tmě odmítla. Vysvětlili jsme jim, že bysme rádi, ale že máme strach z uvolnění záplaty a že nechceme díru spravovat znovu v noci. Ani oni by na motor neviděli pořádně.

Rozhodli jsme se, že spát budeme na palubě za skříní na řetěz, kde se minulou noc Janičce tak dobře spalo. Já jsem byl posledních pár dní trochu nachcípaný, tak jsem se hned zabalil do spacáku až po krk a kromě těch několika komárů, kteří zabzučeli u ucha jsme spali docela dobře. Já jsem někdy k ránu zalezl zpět na V-letiště, protože jsem pořád sípavě kašlal. Janička byla na chvíli taky uvnitř, ale pak se vrátila zpět na palubu.

Málem bych zapomněl, že než mechanici odešli odehrála se jedna malinko šokující událost. Když jsme dorazili do Lumutu, odmontoval jsem zátku na sifonu na hadici od slané vody do motoru, kterou se uvolňuje tlak ze slané části chladícího systému. Problém je ten, že my jsme ten sifon nalezli namontovaný nad bateriemi a i přesto, že máme baterky už docela pěkně zakryté, fakt, že ze sifonu občas teče trochu vody nás moc netěšil. Doporučení Caldera zní: místo pístu dát delší hadici, která by měla být nad úrovní výfuku. Hadici jsem tedy vytáhl průduchem do kokpitu, aby případná voda mohla snadno odtéci.

Po zapnutí motoru, které si Číňan vynutil a kdy byly oči a uši všech upřeny na tu naší zelenou bestii (dočasné označení, dokud si motor nevyslouží zpět jméno Brumla), z hadičky, kterou jsem vyvedl do kokpitu, začal stříkat proud vody. Bylo to malé pozdvižení, ale jeho řešení bylo ponecháno na příští den.

Zdálo se mi, že mechanici, především Mikův šéf, který nám už dost začal lézt na nervy, odchazejí už trochu naštvaní. Nedivili jsme se jim. Co původně vypadalo jako jednoduchá práce na dva dny, se změnilo v pětidenní drama.

Další díl: 30. Janna: Singapur- Langkawi JE TO S NÁMA NAKLONĚNÝ