3 týdny v Chorvatsku: Jedeme domů

V zátoce na Zlarinu parkuje ještě jedno podivné plavidlo. Dost mě nadchlo. Jedná se o katamarán asi 4metry dlouhý. Postaven je bůh ví z čeho a nemá motor. Kdybych ho potkal při plavbě, tak mu určitě hodím alespoň kruh a zeptám se, kde ztroskotal. Tohle ale byla jiná liga. Určitě zkušený chlapík, co věděl, co si může dovolit, pro mne malinko za hranou, ale stejně smekám klobouk. Brzo ráno odplul. Odjíždíme také.

Verča touží po plážičce a takovém tom turistickém luxusu, zajdeme tedy znovu do kempu Soláris, tentokrát stojíme na bóji u pláže. Je to tu docela maso, co chvíli nám někdo šlape na ručník a my vzpomínáme na opuštěné pláže na ostrovech. Co naplat, tady je ale zase zmrzlina a klouzačky do vody. Dětem se tu líbí a tak si bereme knížky a opékáme se mezi ostatními na pláži, Lente se houpe na bóji a za chvilku k ní připlouvá i Sole Mio.

Podle námořní mapy se kousek odsud na 3 metrové hloubce nachází vrak lodi. Později se ho pokoušíme najít a křižujeme nad tím místem. Hlídka na přídi pročesává bedlivě hladinu, ale nic jsme nenašli.

Ploužíme se v bezvětří kolem ostrova Krapanj. Je to nejmenší osídlený ostrov a vypadá, že by se tam vyplatilo zastavit. Navíc je okolo malá hloubka a tak asi místní obyvatelé nebudou zmlsaní častými návštěvami plachetnic. Projedeme dál do zálivu Jadrtovač a zakotvíme.

Podaří se nám chytit do síťky zajímavého tvora, kterého se nám nepodařilo identifikovat. Pokud víte, co to je, napište mi to prosím. Každopádně jsme usoudili, že to jíst nebudeme a tak dostal svobodu. Noc na kotvě byla klidná i když na obloze se už zase něco peče.

Druhý den byl náš předposlední jachetní. Byli jsme trochu otrávení z posledních tří dnů, kdy bylo děsný horko a nefoukalo. Vypravili jsme se na moře, že si to vynahradíme. Naplánoval jsem cestu na jih, ale ouha, za ostrovem Oblik se do nás opřelo docela silně Jugo a bylo nutné upravit plány.

Zrefovali jsme plachty, oblékli vesty a harnessy. Nový kurz vedl na západ a pak jsme se stočili na severozápad. Vítr si tam trochu dělal co chtěl. Je to přesně ta oblast, kde se pere Jugo s Bórou. No a uprostřed dvě malé plachetničky. Na Sole Mio se vzbouřila posádka, jako že takhle tedy ne a odplula za ostrovy do závětří. Lente se statečně probíjela dál a vítr se postupem na sever utišil.

Do vysílačky jsme si nahlásili sraz na východním pobřeží ostrova Zmajan. Vítr odpoledne lehnul. Na palubě jsme si užívali koupání a čtení. Sedíme v kokpitu a Lentilka se líně pohupuje sem a tam. Stáňa čte dětem Artura Ransoma a děti poslouchají. Kormidlo jsem uvázal provazem a občas ho nohou zkoriguji. Co nás však nepotěšilo, že lednice začíná blbnout. Pořád jede a nechladí.

Obeplujeme ostrov a na obzoru zahlídneme nezaměnitelný oranžový genakr ze Sole Mio. Zaplouváme do zátoky a srazíme lodi k sobě. Večerní rybolov začíná. Pár rybek se chytlo, pár uteklo. Dokonce Věra něco chytla, ale odmítala se toho dotknout. Počasí na další dny slibovalo příchod velmi silné bóry. Nám už se schylovalo k návratu a tak jsme se rozhodli, že druhý den odplujeme z moře do Šibeniku a zpět na Prokljanské jezero. Vítr ráno už silně foukal a v nárazech zesiloval. Cosi smrdělo ve vzduchu a byl nejvyšší čas se zdekovat.

Rozloučili jsme se s kamarády ze Sole Mio, ti mají před sebou ještě týden. Byl to fajn čas a společně jsme si zablbli. Děti měli také radost, že tu mají další kumpány a tak tolik nezlobili. Sole Mio nás pomalu doprovázelo, až se nám ztratilo z očí. Plachty jsme postupně menšili a vlny se naopak zvětšovali. Nakonec jsme dopluli do Šibeniku už jen na hlavní plachtu. Cesta kanálem mi trošku připomínala Slapy. Vítr se pořád obracel a mlel ze strany na stranu. Na Prokljanském jezeře jsme sledovali startující hydroplány, které hasily nedalekou vesničku a porosty kolem.

Sundal jsem všechny plachty a loď i bez motoru plula 3,5 kn. Ve Vrulje už vše probíhalo hladce, až na placení. Ukazuje se, že na Balkáně tak trochu dohodnutá pravidla neplatí, ale to už je jiná písnička. Nabrali jsme si slunce, ryb a moře plnými hrstmi. Teď nás čeká cesta přes Balaton domů. Technika nezklamala, posádka byla perfektní, počasí príma, tak co víc si můžeme přát. Vlastně nás musím všechny pochválit. Nic jsme nezanedbali a byli jsme slušně připraveni na obtížné podmínky, které mohou nastat. Štěstí nám přálo, nepotkali jsme žádný Garbin, a jiné větrné kratochvíle se nám podařilo s ploutvovkou ustát se ctí.

Nutno ale říci, že párkrát nás vítr zastihl v noci na kotvě né úplně připravené. Ty probdělé noci si budu pamatovat a příště podniknu některá opatření, která mi snad umožní i usnout. Všechno to jsou ale zkušenosti, které přispívají k tomu, že můžeme říci že tam byla i špetka nejistoty a dobrodružství.

Protože dobrodružství je nejdříve průser, který nakonec dobře dopadne a pak je na co vzpomínat.

Mějte se dobře a něco pro to dělejte a ať vás u toho nechytnou.

Jirka&Stáňa&Luky&Verča

a Lente