Vyspali jsme se do růžova. Nemám ponětí, co je za den a ani kolik je hodin. Vlastně to ani nepotřebuji. Lednice v lodi běží, pivo je chlazené a děti i žena jsou spokojeni, tak není co řešit.
Na ostrově Pašman zná Tomáš jednu pěknou zátoku a tak se rozhodneme tam vydat.
Plavba probíhá v klídku. Za nějaký čas dorážíme do krásné zátoky s průzračnou vodou a modrým nebem nad námi. Už nás to ani zvlášť nepřekvapuje, skoro všude je tu hezky. Zakotvíme, uvážeme loď ke břehu a postavíme si nad kokpitem náš oblíbený dostavník.
Je to vlastně taková plachta s prošitými kapsami na stanové tyčky. Je velmi praktická, ale blbě se staví. Závidíme biminy, co má Sole Mio a slibujeme si, že na příští výpravu na jih k moři musíme taky takové pořídit. Navíc za těch pár dolarů od číňana, co to stojí …
Na břehu probíhá decimace vodních druhů a děti vše nakládají do kýble. K jídlu to však není a tak vytahujeme pruty a lovíme ryby a ty nám jdou. Tedy alespoň někomu. Tomáš se Šimonem tahají jednu rybu za druhou. My s Lukym se koukáme, jak nám kolem háčku jezdí ryby a ne a né si kousnout do návnady. Měníme taktiku, dáváme stříbrný nerez háček a světlý vlasec. Lov se zlepšil. Ty potvory prostě nejdou na velké mosazné háčky chytit. Potíž je, že nerez háček nemá zpětný zásek a tak nám spoustu ryb spadne z háčku dříve než je vytáhneme na palubu. Jedna dopadla na palubu a pěkně se mrskala zpátky do vody. Vystartoval jsem pro ní rukou, ale ouha. Napnula hřbetní ploutev a pěkně mě pobodala. Hned jsem jí potvoru bacil po palici a šla na pánev přednostně.
V zátoce kotví také dvoustěžňový keč. Je to moc pěkná loď a zdálky mi připomíná Sluj z filmu Dva roky prázdnin. Navíc má českou vlajku na zádi. Trošku jsem přemýšlel se k ní na člunu vydat. Bylo však takové horko, že jsem to vzdal a vydal jsem se akorát do ledničky pro pivo. Den pomalu končil a jen podivné cáry mraků na severovýchodním obzoru říkali, bacha. Pořád jsem tu, vaše Bóra a večer se na vás příjdu zase mrknout, jak jste připraveni.
A taky že jo, přišla nepozvaná bouřka noční obecná. Po prvním zablesknutí jsme vystřelili na palubu a ihned refovali náš dostavník. Dočista jsem na něj zapomněl. To už poryvy větru cloumali z lodí a dostavník se zle nadouval. Ani jsme ho nebalili, ale jen vhodili dovnitř do lodi. Rychlá kontrola všeho a šup dovnitř a zalígrovat.
Blesky rozsvěceli oblohu a déšť bubnoval do paluby. Lana hvízdala, prostě paráda. Ježiš, jak já bych si to užil kdybych věděl, že se nic nemůže stát. Že žádné lano nepraskne, že se loď neuvolní z kotvy, nebo že jinou loď to nesfoukne na nás. No čeká mě noční hlídka. Po půlnoci se vítr stočil a foukal nám do boku. Povolil jsem lano od břehu a loď se srovnala špicí k větru.
Kolem třetí hodiny ranní slyším motory. Do zátoky rychle vplouvají dvě neosvětlené rybářské lodě. Prchají z moře se schovat do bezpečí. Kotevní světlo máme rozsvícené a tak se nebojím, že by nás neviděli. Jenom se divím, že si sami neposvítí dopředu, aby viděli kam jedou.
Navigační chyba
Ráno je obloha vymetená. Musíme natankovat benzín. Nevyspale mžourám na mapu a nacházím benzínku na Murteru. Krásně nám fouká a tak vyplouváme. Tomáš s posádkou se chtějí zdržet a tak se shodujeme na dalším setkání v zátoce Mala Luka. Užíváme si parádní jachting. Lente pádí na zadobočním větru. Najednou vidím ve vodě fendr. Zavelím muž přes palubu, abych tu línou posádku vyburcoval k nějaké činnosti.
Verča ukazuje na fendr, já obracím loď. Luky přehazuje otěž geny na druhou stranu. Stáňa vytahuje bidlo. Manévr se zdařil a tak lovíme na závětrné straně fendr z vody. Jenže od fendru vede lano dolu k síti. Ach jo, takže z fendru nic nebude. Je to škoda, dva už jsme tady sami ztratili. Shodou okolností ty samé, co jsme na jaře našli na Vltavě. Panbůh dal a taky holt vzal. Celý manévr MOB jsme k radosti posádky zopakovali ještě jednou, pak mě už poslali do háje a šli hrát do podpalubí karty.
Kontroluji náměry podle Navionixu a učím děti kormidlovat pod plachtami na kompasový kurz. Lukymu to nejde, protože furt čumí kde co lítá a pluje a tak splouvá z kurzu. Nakonec se naštve na blbý kormidlo a odchází si sednout na čelen. Verča se soustředí a moc dobře jí to jde. Koukám na trasu do Murteru a napadl mě geniální plán, že si cestu zkrátím úžinou mezi ostrovy před Murterem a Vinik Veli. Hloubka 2 metry v úžině je pro nás dostačující. Přišel ten okamžik, kdy pod plným prádlem vplouváme do úžiny. Ani ne ve čtvrtině úžiny se spustil alarm na hloubkoměru a začal povážlivě pípat. Koukám na displej, jak se neustále zmenšuje hloubka. 1,9; 1,8; 1,7…
Kýl povysunout nahoru, zařvu. Hlavní plachta dolů, Luky dopředu a hlásit kde je vidět větší hloubka! Pip, píp, píp, 1,6; 1,5… Tati, víc doleva…. trochu doprava. Kurňa kam jsem to vjel.
1,3… Vysílačka zachrčela, někdo nám chce asi říci, že jsme kokoti a že to neproplujeme. Máme zadní vítr, nebudu to přece otáčet. Zrefovat genu napůl, povytáhnout ještě kýl. Pip píp píp hloubka se zastavila na 0,9 m a pak začala stoupat. Uf! Jak je tohle možný? Předal jsem Stáně kormidlo a jdu se mrknout do Navionixu. Pořádně jsem si zvětšil tu úžinu a už mi to bylo jasný.
Hloubka 2 metry se tam ukazovala jen na začátku, další izobaty už ukázali zmenšení hloubky až na 0,2 m. Nenazvětšoval jsem si dostatečně mapu na tabletu a takhle to dopadlo. Uf! Myslím, že jsme první kajutová plachetnice, která tudy proplula. Na tuto počest ji dáváme jméno Novákovic úžina. Do lodního deníku zapsáno jest.
Přistáli jsme u benzínky a natankovali. Vítr pořád docela foukal a přistání není úplně snadné.
Navíc 4 koňovej motor loď fakt na fleku neubrzdí. Musím počítat s velkou setrvačností.
Chceme se mrknout do města, ale u benzínky neporadili, kde na hoďku či dvě zakotvit. Plujeme tedy podél břehu až uvidím malé nábřežní molo. Přiblížím se, okouknu, hloubka teda fakt nic moc, jenom 0,7 m, vítr fičí. Takže ofendrovat bok, povytáhnout kýl a už jsme tam. Uvážeme Lente a pádíme na zmrzlinu. Paní na mole nám ochotně radí kudy a kam jít. Vyhodíme odpadky, dokoupíme zeleninu a chleba. Touláme se uličkami a moc se nám to tu líbí.
Čeká nás ještě plavba do Malé luky a tak jdeme k lodi. Koukám, že v zátoce stojí na kotvě Sole Mio. Máváme na sebe a pak odplouváme společně z Murteru pryč. Musím řici, že ten vysouvací kýl má fakt velký výhody. Ukázalo se to znovu v zátoce Malá luka. Zajíždíme dopředu před nevěřící motoráky a na hloubce 1 m hážeme kotvu.
Večer všichni odplouvají do marín a tak zůstávají v celé zátoce jen 3 lodě. K večeři zase ryby ach jo. Počasí hlásí další Bóru a tak se na ní připravujeme. Já volím taktiku kotva Danfortka dopředu a 11 m řetězu. Dozadu jsme z člunu hodili další kotvu abychom se netočili. Severovýchodní obzor je plný roztrhaných červánků. V noci vítr tradičně sílí. Je to už stará známá písnička. Zapnu na mobilu kotevní alarm a jedním okem pozoruji z okna hvězdu na obloze zda se neposouvá, pak hvězda zmizí a tak koukám na kotevní světlo od Sole Mio. Nakonec jsem usnul.
Pokračování příště.