Tak celá přední kabina, záchod a místnost pro lednici jsou komplet vymontované. Filip začal opravovat porezlá místa. Špachtlí a ocelovýma kartáčema nasazenejma na vrtačce okartáčoval rez a ocel ošetřil odrezovačem. Pak to odmastil a očistil a natřel antikorozní vrstvu, ta by měla ochránit ocel v řádu deseti-patnácti let, nepamatuju si to číslo přesně.
Přes to přijde ještě druhá vrstva antikorozního nátěru, která dobu ochrany zdvojnásobí. Proto jsem si dovolila to číslo zapomenout, jasné je, že to vydrží. Na vnitřní ošetření oceli jsme vybrali produkty Sea Line.
Stropní trámky jsou natřené balakrylem, ale boky a veškerý obložení, který bude přicházet do kontaktu s náma anebo s předmětama, musíme natřít něčím doopravdy odolným a na to akrylová barva nestačí. Chce to dvousložkový nátěr, takže i tady jsme se rozhodli pro epoxy-uretanový Sea Line.
Já jsem octem a kyselinou citronovou vyčistila nádrže od vodního kamene, ty jsou taky umístěný v kajutce. Na fotce vlevo na nich Filip sedí. Obrousila jsem další dřevo a už by to bylo potřeba natřít. Bohužel tento poslední víkend nepřálo počasí. Ty dvousložkový nátěry potřebují nějakou minimální teplotu, aby pracovaly správně, a dnešních osm stupňů se k tomu vůbec nepřiblížilo.
Teď už se snad zadaří a začnu natírat zbytek dřeva. Přeci jenom je venku už poměrně dlouho, spousta z toho je už připravená na natření a proto náchylná k povětrnostním vlivům. Ta příprava spočívala v odmaštění a obroušení nebo narušení toho původního nátěru.
Než nádrže a obložení vrátíme na místo, musí se ještě vyřešit elektrika. Finálně jsme se rozhodli, že nebudeme pořizovat elektrický kotevní vrátek. Dojít k tomuhle závěru nebylo úplně lehký.
Doporučení jsme dostali několik: “Určitě potřebujete elektrický vrátek, jinak se zblázníte.”/ “Žádný vrátek jsme nikdy neměli, vytáhneš to i rukama.”/ “Roky fungujem s manuálním vrátkem.”
No, víc variant vlastně není. Tak si vyber, žejo. Tak jsme si vybrali. Možná rozhodla zlatá střední cesta, možná to, že se pořád snažíme vyjít finančně nějak rozumně. Není v našich silách pořídit si vše, co nám kdo doporučí jako nutnost, jelikož lidi mají dost rozdílný představy a i finanční možnosti. Nejde jen o pořízení elektrického vrátku, musí se k tomu natáhnout mohutná kabeláž, musí se s tím počítat při kalkulaci ohledně baterek a napájení a tak dále. Podobně se budeme rozhodovat i pumpy na pitnou vodu, která asi nakonec zůstane manuální. Jak jsme už dřív zmínili, k výhodám patří i snadnější údržba a možnost oprav svépomocí, kdyby bylo potřeba.
Pracovat jen o víkendech je až bolestivý, když vidíme, co bysme rádi stihli a na co je víkend moc krátký. Navíc samozřejmě Matěj se nám snaží pomáhat, co to jde, ale někdy má rozdílný představy o tom, co je pro nás užitečný :). Kromě motání se pod bruskou navíc začal objevovat krásy zeleného trávníku, požírání klacků a květin a lezení po betonu (to se najednou osamostatňuje! Že si na to někdy nevzpomene doma, pacholek), tak se na Cindě nenudíme ani minutu.
Momentálně už se zaměřujem na to dokončit úpravy předku a všechno zas sestavit dohromady, což možná nebude úplně snadný. Doufáme, že se k tomu přiblížíme v průběhu tohoto týdne a víkendu. Pak se hned vrhneme na salonek. Ten bysme potřebovali opět zvládnout v řádu dvou měsíců. Takže dejme tomu pokud na přelomu června a července budeme finišovat se salonkem a přejdeme k poslední zadní části vnitřku lodi, nebudeme nervózní. Ideálně celý vnitřek stihnout do září/října, abysme se mohli ještě letos, bude doufám teplý suchý podzim, vrhnout na vnější nátěry. To je hrubý plán a samozřejmě zatím netušíme, jaké máme možnosti ho splnit a překročit.
Musíme taky poděkovat všem, kdo jste dorazili a jakkoliv nám pomohli!
