František Novotný píše:
5.8.2015
Ahoj z Islandu,
kde od včerejška stojíme v rybářském přístavu Grindavík na jihozápadním pobřeží, asi 40 km od Reykjavíku. Plavba byla velmi těžká, přes Iridum nám předpověďmi počasí pomáhal Polský Kanaďan Edward. Poprvé jsme vypluli v sobotu 25. 7. ale padli jsme do ledové pasti, protože jsem se řídil 5 dní starou ledovou mapou – novější nebyla.
Vymotali jsme se až večer a do Nanortaliku se vrátili před půlnocí riskantní plavbou mezi ledovci v mlze a s radarem. V neděli jsme doplnili naftu a konečně dostali přesnější ledovou mapu.
Přesto jsme v pondělí po pozdním startu kvůli problémům s nahozením motoru brzy zahnuli na jih a uvázli znovu, tentokrát v noci. Z pravoboku duněl příboj o ledové kry, na levoboku zněly dunivé rány od ledovce, který se kolébal na vlnách. Podařilo se nám nastartovat a o půl druhé zamířit zpět k severu. Až do úterý jsme obeplouvali ledovou bariéru hluboko na západ, asi 30 mil a pak ji konečně prorazili na jih. Teprve ve středu jsme za sebou nechali mys Farvel a ledy. Měli jsme štěstí, že byla mimořádná tlaková výše kolem Farvelu a prakticky bezvětří.
Obeplouvání ledu nás stálo 140 l nafty a 2 dny a tím jsme ztratili příznivé severozápadní větry. Místo toho se kolem začaly rojit tlakové níže. Jedna se řítila z jihu z Atlantiku a museli jsme před ní ujet. Mezitím nám začala kapat nafta z vstřikovacího čerpadla, kvůli čemuž jsme ztráceli až 10 % paliva. Další tlaková výše východně od Islandu nám posílala severovýchodní větry síly 5 proti kterým jsme se probíjeli. V rozhodujícím okamžiku jsem zvolil „východní“ křídlo, nikoli severní, a dostali jsme vítr ze severu maličko stočený k západu. Předobokem jsme pluli 150 mil a tím dosáhli rozhodujícího postupu. Byli jsme asi 100 mil od Islandu, kdy nás Ed varoval před obrovskou tlakovou níží na východ od Islandu, která přinese přes severní pobřeží věty přes 40 uzlů a že je vyhlášeno varování, že ve středu má být v oblasti Reykjavíku vítr 30 uzlů.
Na 60 mil od Islandu jsme začali motorovat jen s hlavní plachtou a včera odpoledne konečně prorazili k pobřeží u mysu Reykja (a nějak dál). Měl jsem vybraný jako záložní přístav Grindavik, 8 mil na východ od mysu na jižním pobřeží a teď se hodil. Je to poněkud drsější prostředí stojíme bokem vedle staré rybářské lodě, která se opravuje, ale máme elektriku a postoj zadarmo a už byl na lodi mechanik, který vymontoval vstřikovací čerpadlo a poslal na opravu do Reykjavíku.
Jinak je loď celkem v pořádku, až na jednu odpáranou kapsu na hlavní plachtě. Velké štěstí měl Honza Hykrdi, kterému včera o půlnoci letělo letadlo. Přistáli jsme asi v 17 hod grónského, tedy 19 hod místního času, ale na mole byl nějaký chlapík, který začal polsky, a když jsme mu řekli, že Honza potřebuje odvoz, bez řečí naházel jeho zavazadlo do kufru a hned odfrčeli na letiště asi 30 km.
Dnes ráno se rozloučili David Štěpán a Tomáš Kott, ale už dorazil Richard klíčník. Co bude dále? Napřed rozcvička v délce 66 m na ostrovy Západních mužů, pak necelých 400 mil na Faery a pak už jen 200 mil skoky na Shetlandy, Norsko, Dánsko a Německo.
Z bostonu jsme upluli 2500 NM, před námi je asi 1200, doufám, že těch lehčích.
A teď k fotkám.
I Gróňanky jsou hezké, tohle je recepční z turistického střediska v NNOR TARLIKU, dále výletní parník National Geografic, obrázky z místního muzea a ledovce, které nás strašily cestou. Z bloudění v ledech fotky nemám, měl jsem jiné starosti. Na jedné z dalších fotek je PET lahev pod vstřikovacím čerpadlem, do níž jsme lapali unikající naftu, abychom ji eventuálně nalili zpět do nádrže. A pak fotky Grindaviku, kavárna, kde teď sedím a 2 restaurace na „hlavní třídě“.
Čekáme na opravené čerpadlo a na zlepšení počasí, až se přežene severní vichřice.
F.
