Pokračování lodního deníku čtyř blondýn v Řecku. Naposled posádka zakotvila na Porosu, kde kapitánka málem provdala jednu svoji plavčici…
26.9.2016
Hanky deník
Ráno vyplouváme na Methanu. Čekají nás sirné prameny.
Dopoledne koupání v zátoce u Porosu. 13.50 hod směr Methana. Kotvíme v maríně, je tu klid. U městského mola fouká. Slibovaná koupel v sirných lázních a potom hup do moře.
Na Methaně chcípnul pes. Tady není co nakupovat. Večeře. Procházka. Dobrou noc.
No ono ráno není úplně ráno, jak by to možná jiní jachtaři chápali, raději napíši, že jsme vyrazily dopoledne. Hned na začátku plavby jsme se dohodly, že chceme pohodovou plavbu, nikam se nehnat, nenervovat se, tak jsme ani z Porosu nespěchaly. a vypluly jsme až před polednem. Vůbec nefoukalo, rozhodla jsem tedy, než někam daleko motorovat, raději se budeme koupat a pak doplujeme jen na Methanu, což je kousek. Zakotvily jsme v zátoce v porosském zálivu, nebyla tam žádná loď, což mi trošku vrtalo hlavou, protože ve vedlejší zátoce bylo narváno a připlouvající lodě směřovaly pouze tam. Znova jsem zkontrolovala mapy, zda tu není nějaká zrada, objela lodí zátoku kolem dokola a poté jsem zavelela spustit kotvu naprosto luxusně doprostřed zátoky na sedmimetrové hloubce. Bylo to tam krásné, nikde nikdo, tyrkysová voda a pohled na malinkatý ostrůvek s kostelíkem před vzdáleným městečkem Poros.
Holky ze sebe okamžitě všechno shodily a huply do vody. Hanka s Petrou za chvilku z vody vylezly a jaly se slunit na palubě, ale Lenku jsem neviděla. Za to slyšela. Její zpěv se linul zátokou a při pohledu dalekohledem jsem jí viděla sedět na skalách jak ji bůh stvořil, a radostně si zpívat. Úplná mořská nymfa, i ty blonďaté dlouhé vlasy.
Za chvíli za stálého zpěvu připlavala, daly jsme si lehký oběd obohacený vínkem a holky zpívaly jeden hit za druhým. Nedivím se, že okoloplující lodě připlouvaly o něco blíže, než bylo potřeba. Holky se ale vždy včas zahalily ručníky. Nakonec v zátoce přece jen ještě jedna loď zakotvila, dokonce s českou vlajkou, ale to my se už chystaly k odplutí. Stále mi není jasné, proč se všechny lodě mačkaly vedle, když je tam blbé kotvení na hloubce a tady bylo volno. Asi davová psychóza.
Methanu mám ráda, je tu oproti Porosu klid a pohoda. Což je asi trochu na škodu, protože je to hezké městečko a mělo by na víc. Na nábřeží je spousta obchodů a restaurací zavřených, tu a tam i rozpadlý dům a opuštěný hotel. Krize se tu asi podepsala více než kde jinde, mnoho turistů sem nejezdí, spíš jen Řekové a ti tu moc peněz asi nenechají. Jachtaři raději volí blízký Poros, než Methanu, a dá se to pochopit. Je zde ale velké molo, kam se vejde spousta lodí, a nebývá plně obsazené. Ono se tu také dno prudce svažuje a je kamenité, jednou se nám zde již kotva chytila za kámen a nešla vyndat. A když fouká, dost to tu vlní.
My jezdíme do Yacht clubu, který ovládá paní Marina. Tam se našinec slabší povahy nedostane. Odradí ho hned u vjezdu skákající a ječící postava:
“Go out!” “Here is not place for you!” “Go to the pier!”. To je Marina, správce Yacht clubu. Jezdíme sem už roky a stále nevím, co si o ní mám myslet. Někdy hystericky ječí a chvilku na to je jak milius. Dovede být milá a usmívat se, ale okamžitě se přerodit v hysterku. Nás už zná, stačí zavolat “Hi Marina, I am Lucie from Gaia.” a už nám ukazuje prázdné místo a podává mooringové lano. Ale jsou kapitáni, co na ni nemají nervy. Jsou různé názory, proč je Marina taková. Podle jedněch je to tím, že má špatné prášky, druhý si myslí, že nemá chlapa, je tu i názor, že naopak chlapa má. Ale já si myslím, že je to kombinace všeho. Jinak to není možný.
Yacht club má ale jednu velkou výhodu – je to nejchráněnější místo v Sarónském zálivu, s mooringy, dokonce i sprchou a tureckým záchodem. Ráda se sem jezdím schovávat před nepřízní počasí.
Tentokrát jsme s blondýnami nepřijely se schovat, žádné hrůzy v předpovědi nebyly. Přijely jsme si pro krásu. Hned u Yacht clubu jso totiž ozdravné sirné prameny, které barví vodu do mléčna, a parádně smrdí. Ale prý koupel v nich je skvělá pro pokožku, léčí vyrážky, lupénku a další kožní problémy. No a my vzhledem k věku samozřejmě problém máme, takže jsme si rovnou naordinovaly dvojitou koupel s tím, že se pak budeme muset znovu seznámit, protože budeme tak krásné, že se nepoznáme.
No úplně tak to nebylo, poznaly jsme se, jediné dvě velké změny nastaly – strašně jsme smrděly sírou včetně ručníků a oblečení a všechny stříbrné šperky během vteřiny úplně zčernaly.
Takže jsme to ze sirné lázně vzaly rovnou k moři, je tu docela hezká černá sopečná písčito-kamínková pláž. Tam jsme ze sebe smyly síru a místo ní nanesly na sebe zase hromadu soli. Naše vodní putování jsme zakončily tedy ve sprše Yacht clubu, a protože to bude až do pátku jediná sladká voda na osprchování, hned jsme použily i šampony (vodou na lodi se šetří!).
Večer jsme byly nakonec rády, že stojíme v Yacht clubu, i z jiného důvodu. Na lodi jsme si toho vůbec nevšimly, tak hezky je to chráněné, ale na nábřeží pěkně foukalo a lodě na molu sebou mlátily na vlnách.
27.9.2016
Hanky deník
Ráno jdeme dokoupit potravinové zásoby. Já jako jediná na Methaně nakoupila (ubrus).
Všude se dá něco koupit.
Vyplouváme na Epidauros. Těšíme se na oleje, krémy a večeři.
Cestou potkáváme COSI. Vyskočilo to z vody jako delfín, je to flekaté, má to ostrou ploutev a zavalité tělo. Máme to natočené, ale nedokážeme to identifikovat. Po chvíli to samo odplouvá do hlubin. V pátek přiletí Terka. Vzhledem k tomu, že studuje zoologii, jsme přesvědčené, že nám osvětlí, co to bylo. K téhle záhadě se ještě vrátím *).
Pozn. Lenka s Petrou se chvíli před tím než se to objevilo, nechaly táhnou na laně za lodí. Asi přitáhly pozornost.
Kotvíme. Na večeři se přesouváme člunem na břeh do restaurace. Večeře je naprosto LUXUSNÍ! Grilovaná chobotnice, obrovská mísa řeckého salátu, tzatziki a bílé víno. Božská mana. Sedíme na pobřeží zátoky, Gaia zakotvená na kotvě se natočila jako modelka.
„Alpy, Karle, ty tě ohromí, ale tohle, to tě dojme.“ Návštěvou místního obchůdku ponor člunku značně stoupl.
Epidauros. Jedno z našich nejoblíbenějších míst. Hezké je samotné městečko Palaia Epidauros, kde je naše oblíbená restaurace se sprchou zadarmo, když si dáte večeři. Je tu i hezká písčitá pláž, pěšky se dá dojít k antické památce Malý amfiteátr a je to výchozí místo k výletu na slavný velký antický amfiteátr s oblastí Asklepion. Nevýhodou městečka ale je, že je nábřeží rychle plné, oblíbily si ho i flotilové plavby, takže to bývá často masakr. Šanci na místo u mola máte jen když přijedete kolem 11 až 12 a počkáte si, jak nějaká loď odpluje. Je ale také možno kotvit před kostelem a dopravovat se na břeh člunkem.
My ale z Methany vypluly již poměrně pozdě a ani jsme nespěchaly, do městečka jsme namířeno neměly. Hned vedle je totiž zátoka Vlassis a to byl náš cíl. A tam je také důvod, proč to tam milujeme a jezdíme sem pokud možno s každou posádkou. Jednak jsou tu základy potopeného antického městečka ve hloubce 1 až 2 metry, u kterého je hezké šnorchlování, ale hlavně je tu restaurace a obchůdek Athina eco farm, kde vládne Dimitri a jeho česká manželka Michala. Pod nohy se jim tu ještě pletou jejich dvě malé děti. V restauraci mají skvělá jídla za lidové ceny, já ohodnocuji jako nejlepší grilovanou chobotnici, Dimitri nabídne i čerstvé ryby, ale samozřejmě i maso, špagety, klobásu. A k tomu všemu skvělý řecký salát ze zeleniny z jejich farmy s hromadou jejich oliv zalitý jejich úžasným olivovým olejem. Také přinese na ochutnání co se zrovna urodilo na jejich farmě nebo co Michala vytvořila z jejich produktů. Mají skvělé džemy, nakládané ovoce, likéry i vína. U restaurace je i obchůdek, další má Michala v městečku, a v obou kromě pochutin prodávají i různé mastičky a olejíčky pro krásu i zdraví. Vše samozřejmě z jejich farmy.
S holkama jsme připluly akorát k večeři, bylo zcela bezvětří a klidná hladina, zakotvily jsme před restaurací, honem jsme shodily člunek, daly na něj motorek a sebe jsme ohákly jak na módní přehlídku a skočily do člunku. Hanka byla o něco prozíravější, již se jí nikdy nebudu smát, že leze do člunku bez sukně, jen v kalhotkách. Já na sobě měla šaty dlouhé do půl lýtek s tím, že doplujeme až k břehu a já vyskočím do mělké vody. No, skoro by se to bývalo podařilo, kdybych se chvilku netrápila se zvednutím motorku, abych neškrtla o dno. Mezitím se člunek stočil a já v domnění, že vyskakuji do tak deseticentimetrové hloubky, jsem zahučela po pás do vody… Ještě že bylo teplo. Dimitri s číšníkem a kuchařem nám již připravovali stůl na pláž, ale přesto se zarazili, když uviděli jednu dámu zpola oblečenou, ale suchou, a druhou oblečenou, ale úplně mokrou. Tak takhle vypadá správné ántré blondýn na večeři. Nutno dodat, že zbylé dvě blondýny byly mrtvé smíchy. Aby ne, když ony vystoupily suchou nohou na břeh.
Večeře byla opravdu famózní, jako vždy. A holkám se tam tak líbilo, že vykoupily zásoby očních včelích krémů a oreganových antibiotických olejíčků, takže Dimitri musel zajet do městečka do obchodu pro další.
Hanky deník
Začíná foukat. Gaia je na dohled, motorek vypovídá službu a tak přicházejí na řadu vesla. Motorek chytá, až když jsme na palubě. Vtipálek.
Lenka na sebe natřela všechny zakoupené krémy. Ráno to bude úplně nová Lenka.
Začíná foukat. Hází to s námi a Lucka má strach, že opět splujeme z kotvy. Celou noc tráví v kokpitu. Naštěstí se tak nestalo a překotvování za tmy se nekoná.
Já osobně jsem na člunek naložila svůj nákup asi tak o váze 7 – 8kg – olivové oleje, džemy, nakládané ovoce, likéry, víno, mastičky a olejíčky, koření… No musela jsem se předzásobit na tuhou českou zimu… A když to vynásobíte čtyřmi, tak si představte malou dinginu pro 3 osoby, v ní čtyři blondýny s takovými nákupy. Nedivím se, že se to motorku nelíbilo. A aby si s námi zahrál, vysadil půl metru od zádě lodi. K tomu začalo chvíli před tím foukat a již byly i slušné vlny. Během chvilky jsme byly 100m za lodí. Nastartovat nešlo, motorek vždycky hned chcípnul, samozřejmě že přívod benzínu byl zapnutý (to je pro chytrolíny, co si rovnou řeknou “No jo, blondýna, neotevřela si přívod benzinu!”). Takže jsme popadly vesla a jaly se pádlovat k lodi proti větru a vlnám. Statečně jsme to zvládly, na loď vyložily všechny nákupy, holky taky vystoupily a já motorek zkusila znovu. No samozřejmě, že chytnul a běžel jak hodinky. Někdo si s námi zahrával. Poseidon?
A Poseidon nedal pokoj celou noc. Zátoka je hodně otevřená a máme zkušenost, že foukne a rozvlní se v podvečer, ale na noc se to uklidní. Tentokrát ne. Fučelo hodně a tedy byly i vlny. Holkám to vůbec nevadilo, spaly jak miminka, ale já raději spala v kokpitu a u hlavy jsem měla kotevní alarm a silnou baterku na kontrolu okolí. Také jsem byla párkrát zkontrolovat kotvu, jestli neucítím cukání jak ji táhneme. Foukalo podél břehu, takže v případě utržení kotvy bych měla čas něco provést, ale bála jsem se, že začne foukat do zátoky a Gaiu to stočí zádí ke břehu. Tam by již moc času nebylo. Vítr se ale nestočil a nad ránem i trochu utichl, takže jsem i chvíli spala klidněji.
Malinko si nyní povzdechnu – toto jsou okamžiky, které posádky většinou nevidí a ráno se diví, že kapitán je tak trochu mimo. Vždyť je přece na dovolené. Ale blondýny byly skvělé, ráno udělaly snídani a byly na mne hodné. Tak jsem za odměnu nařídila překotvení blíže k potopenému městu, aby holky nemusely daleko plavat. Bohužel mezitím začalo zase více foukat a tak se na potopené město vydala pouze odvážná Lenka.
28.9.2016
Hanky deník
11.30 hod vyplouváme na Agistri. Chvilku ještě foukalo a tak plachtíme. Kapitánka Lucka „Tak holky a teď si zkusíte RE samy a já vám to natočím“. Připravuje kameru a dává povel. RE bylo předpisové. Kapitánka „Jé, ona se mi ta kamera nespustila, teprve teď hlásí, že můžeme natáčet.“ V tu chvíli vítr zdechl a do konce plavby už nebyla možnost to zopakovat.
No jo no, ne vždy se všechno povede. Hned na kraji zátoky jsme vytáhly plné plachty, foukalo tak akorát, jenže přímo do čumáku. My ale nikam nespěchaly, plánovaly jsme přenocovat na Agistri v Megalochori, což není daleko a mělo by tam být koncem září volno. Rozhodla jsem, že pojedeme kolem Agistri ze severu, je to kratší cesta a budeme tedy celou cestu křižovat. Užijeme si jachting. Během prvních dvou réček jsem to holky naučila. Ono dosud jsme plachtily jen na zadobok až předobok, často není potřeba během týdne křižovat, když se vhodně volí trasa dle předpovědi počasí.
Mezi réčky vládl na palubě klid a pohoda, holky si zpívaly, no prostě krása jachtingu. Pluly jsme rychlostí mezi 5 až 6 uzly, žádné velké náklony, skoro žádné vlny.
Lenka, která jediná z posádky byla již několikrát na plachetnici, si pochvalovala, že takovouhle pohodu s chlapama na lodi nezažila a že jí také k ničemu nepustili. A tak jsem se rozhodla, že zvěčním na kameru, jak plachtí blondýny. Vlezla jsem si ke stěžni, Lenka byla u kormidla a Hanka s Petrou u otěží geny. Zapnula jsem kameru a mávla na holky, že můžou udělat Re, a začala natáčet. Holkám se povedlo úžasné učebnicové réčko a během chvilky jsme pluly krásně novým směrem. Já kameru vypnula a najednou koukám – na monitoru se mi objevil červený puntík s nápisem Natáčím. Do háje. Jsem já to ale blondýna! Na sluníčku jsem neviděla, že se kamera ještě nezapnula a tedy nenatáčela. Hned jsem to holkám řekla trhajíc si šediny a rozhodly jsme, že hned réčko zopakujeme znova. Prostoru jsme na to měly dost. A to si s námi Poseidon znova zahrál. Okamžitě vítr zdechnul a my zůstaly stát se splihlými plachtami. Stáhly jsme je a nahodily motor.
Čas byl dobrý, tak jsem okamžitě rozhodla, že změníme kurz a objedeme Agistri od jihu a vykoupeme se u Želvího ostrova, pak přejedeme do Megalochori na noc.
Pokračování příště…