Když jsem loni v létě kývnul na nabídku dělat týden kapitána na řeckých ostrovech pro filmaře – netušil jsem do čeho jdu. Představoval jsem si herečky, maskérky, mladá krásná děvčata a uprostřed toho všeho já, zahrnován obdivem všeho filmařstva. A k tomu ty zážitky z natáčení, že, ehm… No. Což o to. Krásné herečky, maskérky a produkční byly. Filmaři byli také, ale jinak bylo natáčení na hony vzdáleno mým romantickým představám. Máknul jsem si, jako už dlouho ne. Přeci jen, už jsem odvykl být vzhůru více jak 24 hodin v kuse a nejednalo se při tom o žádnou pařbu!
Film vznikal těžce a navzdory všemu. Navzdory horku, moři, nízkému rozpočtu, počasí, vzdálené lokalitě… nikdy mě nenapadlo, jak náročné je takový film udělat. Ale kluci a holky, co ten film vytvářeli, se s tím prali. A prali se s tím statečně. Celý štáb včetně herců strávil v řecké horké Egeji skoro dva měsíce, aby přivezli materiál, po kterém toužili. Ale natáčení je jen část práce. Postprodukce je náročná skoro stejně nemluvě o tom, co spolkne financí. Pokud chcete film Do větru vidět, film, kde plachetnice jsou opravdu plachetnice a opravdu plachtí po moři – žádné triky, žádný ateliér – zkuste něco přihodit na Hithitu. Film je v cílové rovince a byla by velká škoda, kdyby do cíle nedoběhl….
https://www.hithit.com/cs/project/4099/do-vetru-dokonceni-filmu
