Už ani nevím, jak jsem k nim přišel a kde jsem je poprvé objevil. Nicméně to byla láska na první pohled. Z paraglidingových závodů a z dalších outdoorových akcí mám slabost pro ultralehkou výbavu, a tak jsem narazil na nafukovací katamarány Minicat. Čtyřmetrové válce spojené trampolínou, duralový stěžeň s hlavní plachtou a rolfok s kosatkou. Celé to sbalíš do dvou tašek, které váží lehce přes 50kg. To je ono! Naprostá svoboda! Celé to hodíš do auta, nebo do letadla a jedeš.
V hlavě se mi začaly rodit myšlenky na nějakou expedici na sever. Brouzdám Finskem a objevuji největší finské jezero Saimaa s rozlohou přes 4 300 km2. Tisíce opuštěných ostrůvků, divoká severská krajina, voda plná ryb a jistota větru.
Věci nabraly rychlý spád. Zjišťuji možnost půjčení Minicatů, vybírám srpnový termín, kupuji letenku. Teď už jen zbývá doplnit posádku a jede se! Vracím se do dětství a cítím se opět jako ten šestiletý kluk, který se každý týden těšil na to, až v pátek vyjede s rodiči do loděnice, vezme si svého Opťáka a celý víkend bude brázdit malý rybník a poznávat sílu větru.
Termín padl na začátek srpna. Nově koupenou dodávku plním loděmi a vaky s výbavou. První zastávka Praha. Předodletový večer trávíme s posádkou v restauraci Suchá dáseň, což se nakonec ukázalo, jako lehce zavádějící a mírně pod vlivem upadám v pozdních hodinách do dodávky před hospodou.
Odlet je jako vždy ve znamení stresu a přebalování. Zapadlá pražská ulice ožívá pod rozbalením našich věcí. Náš “gipsytrip“ nabírá úplně nový rozměr. Straší nás váhové limity a ze zoufalství oslovujeme kolemjdoucí s prosbou o půjčení váhy. Janča to s muži opravdu umí a po pěti minutách “stopování“ odchází s vousatým pánem do domu přes ulici. Snad jí ještě uvidíme…
Co tam dělala celých 20 minut se už nikdy nikdo nedozví. Výsledek je ten, že váhu máme, ale nefunguje. Není čas. Házíme vše do dodávky a jedeme směr letiště. Nějak to dopadne. A dopadlo. Na pásu střídám nohy přizvedajíc těžké vaky. První vak prošel, u druhého dostávám křeč do stehna a zachraňuje mě jen lítostný pohled na slečnu za pultem. S menším doplatkem odlítáme do Helsinek. Dobrodružství začíná!
Jako správní Češi neplatíme sportovní výbavu, a tak naše “kempingová výstroj“ pomalu přijíždí na pásu. Výhoda helsinského letiště je v tom, že stačí přeběhnout pár desítek metrů a jste na vlaku. Vozík s dvoumetrovými vaky připomíná velký pluh, a tak nelítostně hrneme davy před sebou. Vlak jede za pár minut. Není čas na lítost! Stihli jsme to. Lístek však nikoliv. Výhodou je, že naše vaky zatarasily uličku a průvodčí k nám nemůže. Radujeme se do té doby, než zjistíme, že jsme ve špatném vlaku. Průvodčí se nad námi slituje, zvedá telefon a domlouvá navazující vlak. Ve večerních hodinách přijíždíme do města Varkaus, startu naší plavby.
Všechny fámy o komárech se potvrdily. První láhev repelentu padla. Slunce ne a ne zapadnout. Zapomněli jsme, že jsme na severu a částečná tma nastává až po druhé hodině ranní. Holky posíláme nakoupit zásoby. Zbytek posádky skládá lodě. Připíjíme na start plavby a natěšeni konečně vyplouváme. První překážka na sebe nenechala dlouho čekat. Po prvních 200 metrech plavby narážíme na nízký most, pod který se nevejdeme. Lodě klopíme na bok a tlačíme po proudu.
Pár desítek metrů pádlování a přichází první poryv. Vítr zesiluje a my svištíme 5ti uzly v kurzu naší plavby. Příjemný zadobok nám fouká až do odpoledne. Po šesti hodinách kotvíme v závětří malého ostrůvku, který si do dalšího dne osidlujeme. Pruty ven a jdeme zkusit pověstnou hojnost místních vod. Po deseti minutách taháme první štiku. Do hodiny máme dva candáty, dvě štiky a okouna. Zřejmě slušný oddíl. Naše rybářské sebevědomí roste. Těšíme se na úlovky příštích dní, jak se ale brzy ukáže, prvním dnem naše rybářské štěstí končí. I přes obrovskou snahu a víru se nám ve zbylých dnech daří chytit stěží pár okounů. Nakonec zůstáváme u jistoty čínských polívek, ale nepředbíhejme.
Uléháme do hamak a užíváme klidný večer pod hvězdami. Ranní koupel a vyrážíme směr Linnansaaren National Park. Rozlehlé souostroví s četnými tábořišti vybavenými skružovými ohništi a propracovanými grily, boudou se dřevem a přírodním WC s pilinami. Krásná, čistá a povětšinou opuštěná místa. Prostě nádhera. Stačí jeden pohled na kamenité břehy střídající písčité pláže a nám dochází, jak nádherná a jedinečná je vlastně finská příroda.
Vítr do zad nás žene k prvním ostrůvkům národního parku. Lodě jedou skvěle. Krásně kloužou po hladině, a to i se zatížením tří členné posádky a těžkých vaků. Za jízdy je jen trochu nekomfortní studená jezerní voda, která cáká spodem trampolíny. Podkládáme zadky karimatkou a problém je vyřešen.
Zatím jde vše jako po másle. Plánovaných 15 mil máme hravě za sebou. Počasí je k nám až neuvěřitelně vlídné. Přes den se pohybují teploty okolo 25 stupňů a my si užíváme neobvykle teplé finské léto. Mezi zásoby jsme přibalili skvělé hotovky od Expres menu, a tak příprava jídel trvá jen pár minut.
Dokončení příště