Hlasím se z Bostonu, kde naše etapa končí. Máme za sebou plavbu z Chesapeak, Annapolis přes Philadelphii a New York do Bostonu. Myslím, že do jachtařského deníku přibyly zajímavé míle.
Z Mystic jsme vypluli předevčírem za husté mlhy, která dole na Atlantiku ještě zhoustla. Nebyla to věru žádná legrace, na přídi neustále hlídka, dole u radaru taky, houkání mlhovým rohem. V jednu chvíli byla viditelnost na padesát metrů. A my jsme se mlhou ploužili a míjeli rybářské čluny, které se vynořovali a zase mizeli v mlze. Bóje jsme většinou jen slyšeli, jen občas se kolem nás mihly jako přízraky. Kdo jste četl „Nechtěli jsme na moře“, tak to byl velmi podobné.
Pozdě odpoledne se naštěstí mlha zvedla, i když špatná viditelnost trvala celý den i když se vítr rozfoukal a mohli jsme plout na plachty. Po asi 75 mílích jsme zakotvili pod Cape Codem, u průplavu, který vede skrz šíji. Hloubka na kotvišti byla 2,5 metru.
Druhý den ráno ve 4:45 jsme zvedli kotvu a nasměrovali příď k průplavu. Takhle brzo ráno proto, že jsme chtěli mít v zádech proud, který má v průplavu 4 uzle. A opravdu – naše maximálka byla 11,6 uzle, mám to vyfocené 🙂
U Cape Codu jsme zvedli plachty a vydali se směrem na Boston. Plulo se hezky, ale ze severu se začali sbírat mraky a když jsme vplouvali do Bostonu, přepadl nás vítr přes 40 uzlů, pridký déšt a občas kroupy. Byli jsme okamžitě promoklí na kůži. Nicméně jsme zdárně dosáhli mariny, kde nyní stojíme na dohled od proslulého plachetníku Constitution. Pořád hustě prší a je zima. No nevítá nás Boston zrovna přívětivě. A velryby jsmy u Cape Codu bohužel nezahlédli.
Druhý den našeho postoje v Bostonu jsme věnovali bostonskému Akváriu, což bylo velmi povedené a moc se nám tam líbilo. Hned jsme si taky zašli do tamníh Imaxu na 3D film o velrybách, což nás tak nadchlo, že jsme se přihlásili na plavbu k velrybám – Whake Wath. Takže zítra si splníme sen a snad potkáme velryby na otevřením moři.
2.6.: Tak bohužel, kuli špatnému počasí, kterí nás ostatně přepadlo už při připlutí, byly všechny výlety za velrybami zrušeny. Je to velká škoda, protože se sem člověk znovu jen tak nedostane. Takže zbývá už jen to poslední. Balíme a zítra vyrážíme do New Yorku, tentokrát ale ne lodí, ale autobusem. A pak na letiště a domů…
Jarda Foršt, člen posádky lodi Freelord
