Velmi zajímavou věc objevili vědci ve filipínském mořském archipelagu. Následně o ní informoval časopis Cell a také National Geographic. Ve vodách Filipín, Malajsie a Indonésie žije mořský kočovný kmen jménem Bajau. Jeho příslušníci prakticky žijí v moři a na jeho pobřeží, přičemž se stěhují z místa na místo a živí se rybolovem. A také podávají neuvěřitelné výkony v nádechovém potápění.
Zatímco normální suchozemská krysa zadrží dech sotva na půl minuty, trénovaní freediveři dokáží zadržet dech při statické apnoe, tedy neplavou u toho, 6 – 11 minut. Těch něco přes 11 minut je světový rekord. V kategorii potápění na nádech bez ploutví a bez vnějšího závaží (kategorie CNF) je mužský rekord 101m a ženský 70m. Takový ponor a následný výstup trvá kolem tří minut.
Příslušníci národa Bajau se dokáží potápět v čase kolem 13 minut a dosahují hloubky až 200 stop (cca 60 metrů). Je pravda, že u lidské populace obecně spouští ponoření do vody a zádrž dechu tzv. potápěcí reflexy, které jsme zdědili díky evoluci (malé děti do šesti neděl mají tyto reflexy velice silné), je však vidět, že Bajaou mají něco, co ostatní nemají.
Na návštěvu národa Bajau se vydala Melissa Llardo z Centra geogenetiky na Kodanské univerzitě. Je obecně známé, že mořští savci mají oproti suchozemským savcům nadměrně vyvinutou slezinu. A právě na tu se chtěla Melissa Llardo zaměřit. Pro svou studii získala obrázky slezin příslušníků národa Bajau a jako kontrolní skupinu použila příslušníky kmene Saluán, který je s Bajau příbuzný, ale žije výhradně na pevnině.
Výsledky byly ohromující. Slezina u Bajau byla v průměru dvakrát tak velká než u lidí Saluán. Bližší zkoumání odhalilo u Bajaou gen PDE10A, který by mohl mít vliv na štítnou žlázu a velikost sleziny. Podotkněme že u myší, u lidí se takový výzkum dělat nemůže. V každém případě u lidí Saluán tento gen zjištěn nebyl, což by ukazovalo na to, že PDE10A by na velikost sleziny mít vliv mohl. Jestli ovšem velikost sleziny je to, co umožňuje Bajau tak ohromující potápění je ve hvězdách. Jsou to všechno zatím jen indicie a základní výzkum by měl pokračovat. Mělo by se například zkoumat, jak slezina za ponoru pracuje, jak v tlaku mění objem a podobně. Navíc slezina nemusí být zdaleka jediný „podezřelý“, za zděděnými potápěcími reflexy mohou stát (a zřejmě stojí) i další orgány.
Smutné na tom je, že příslušníci Bajau žijí na okrají společnosti a nemají ani občanská práva. Vlivem komerčního rybolovu a civilizace vůbec dochází ke zmenšování jejich životního prostoru a lidé Bajau odcházejí na souš, kde splynou s další populací. Možná se už nikdy nedozvíme, co nám matka příroda původně nadělila pro pobyt v jednom z nejkrásnějším prostředí, které na zemi máme.
Zpracováno podle National Geographic