V minulé části jste se dočetli, jak Gideon s plachetnicí narazil kýlem na skálu a jak probíhala záchranná operace! Tím však drama zdaleka neskončilo.
Šlo o to, že jachtu vytáhnout jeřábem plachetnici z vody a tím zabránit jejímu potopení, nebylo tak lehké. Jeřábník nebyl k sehníní, což způsobovalo týmu loděnice trochu stresu. Mezitím se objevil potápěč a začal cpát něco, co vypadalo jako igelitové tašky ze supermarketu, do trhliny, která se otevřela mezi kýlem a trupem. Na obrázku vidíte, že jsme zřejmě protáhli závitové tyže kýlu skrz trup! Jeden z techniků mi řekl, že jsme měli velké štěstí, že kýl neupadl úplně!
Pak nastalo konečně čilý ruch. Hasiči začali odčerpávat vodu, objevil se jeřábník a jeho kolega a začali jachtu zdvihat zvedat z vody. Objevil se majitel, aby to všechno začal řídit a dva mladíci ve vojenském oblečení, kteří přijeli ve velmi malém osobním autě, stáli opodál a dívali se.
V jednu chvíli ke mně přišel velitel přístavu a začal se do mě navážet, že jsem ho nekontaktoval ohledně vplutí potápějící se jachty do přístavu. Odpověděl jsem, že jsem nebyl dál než několik mil, když jsme vyhlásili MayDay a že žádný řecký orgán neodpověděl. Zajímalo mě, jak by mě slyšel, když mu volám na 16. kanálu, když neslyšel mé volání MayDay! Pak se stáhl a šel si po svých.
Tady by to mohlo všechno skončit, ale majitel (který, abychom byli spravedliví, byl velmi rozumný ohledně toho, že jsme jeho jachtu vážně poškodili, ovšem byl také rád, že jsme ji nenechali jen tak potopit!) a my jsme asi po dvou hodinách (s ohledem na to, že jsme jachtu poškodili kolem 17. hodiny) byli požádáni, abychom se dostavili na přístavní policii (Port Police – A modří již vědí, k čemu se schyluje, že… pozn. Jardy.) Port Police – to byli ti dva vojensky vyhlížející lidé. Všechny větší a některé menší přístavy mají přístavní policii a vždy vypadají velmi oficiálně a přísně, protože na sobě mají uniformy typu armádního zásahového týmu!
Několik hodin jsme pak strávili výslechem a psaním výpovědí o tom, co se stalo. Tyto výpovědi pořizovala důstojnice, která kladla otázky v řečtině, a asistentka tlumočila vše, co jsme řekli, a ručně to všechno zapisovala! Přestože byl v místnosti na stole počítač, vojenská důstojnice musela vše ručně zapisovat do formuláře, který měl několik stránek! V jednu chvíli jsem se zeptal, proč se to všechno děje a co se bude dít dál, a odpověď byla dost děsivá! Bylo mi řečeno, že budou sepsány naše výpovědi, které budou poslány k soudu, a soudce rozhodne, jestli je třeba se zodpovídat z nějakého trestného činu. Sice jsem si pořád myslel, že půjde o nějakou variantu „řízení bez náležité opatrnosti a pozornosti“ nebo „neopatrná jízda“, ale v jejich námořnické podobě. Ale také se mi vybavila vzpomínka na na ty kluky, kteří byli před několika lety zadrženi za pozorování letadel na letišti Prevasa. Už jsem viděl, jak se to táhne celé dny, jak stojím u soudu jako kapitán jachty a jsem podroben křížovému výslechu, co jsem dělal a proč a s kdoví jakými následky! (vzpomeňme dvou Čechů uvězněných za focení vonejských zařízení – fotili to, protože byli vývojáři her s vojenskou tématikou; pozn. Jarda)
Nakonec se z toho vyklubalo jen vyplňování papírů a po vyplnění formulářů jsme byli asi ve 24:30 propuštěni do požitků městečka Lavrion. Vzhledem k tomu, že se do Lavrionu nikdo nikdy neobtěžuje jezdit na dovolenou, je to jen přestupní bod pro jachty, kde většina posádek zůstává na palubě, nebylo kde bydlet!
Naštěstí důkladnost mého bratra při vyklízení nejpřijatelnějších věcí k jídlu a pití z jachty způsobila, že jsme nebyli úplně hladoví. Na policejní stanici v přístavu nefungovalo nic!
Zatímco jsme čekali na taxi, které nás odvezlo do velmi přijatelného a nepříliš drahého (na to, co to bylo) hotelu vedle athénského letiště, náš velmi ochotný zástupce majitele vyjádřil obavu, že vypadám trochu sklesle! Vysvětlil jsem mu, že jsem velmi zklamaný, že jsem udělal takovou chybu. A že je mi líto majitele, kterému jsem fakticky zničil loď!
Byl velmi chápavý a vysvětlil mi, že i když je teď profesionální jachtař, ve svých začátcích dělal podobné věci a podobné chyby, včetně najetí jachty na mělčinu. Třešničkou na dortu bylo vysvětlení, že na těch samých skalách letos narazilo už pět jiných jachet – tři z nich byly anglické posádky a jen dvě řecké! To mě trochu naštvalo – když je to tak častá nehoda, proč tam nedají nějaké značení?
Tu noc nic nenasvědčovalo tomu, že by nás měli zadržet, a tak jsme se ubytovali v hotelu na letišti, dali si pár drinků a druhý den odletěli domů. Mysleli jsme si, že už o celém incidentu neuslyšíme. Pokračoval jsme dál v plavbách po Řecku, které jsme si oblíbili, a nikdy jsme neměli další problém!
Nicméně o čtyři a půl roku později mi u dveří přistál dopis! Byl z Ministerstva zahraničí, takže si dovedete představit mé překvapení, když jsem ho otevřel. Bylo to předvolání řeckých úřadů k soudu v Athénách za to, že jsem se plavil bez náležité péče a pozornosti!
To bylo samo o sobě dost špatné, ale v dopise také stálo, že pokud budu shledán vinným, bude mi uložen jeden rok vězení, a pokud půjde o závažný trestný čin (předpokládám, že například při opilosti), bude trest zvýšen na dva roky vězení!
Jestli tohle nestačí k tomu, aby se člověk vyděsil, tak už nevím, co by to mělo být! Vsadím se, že v řeckých věznicích nemají v celách klimatizaci a že tam nepodávají řeckou Baklavu se zmrzlinou a kávou!
Nezvěřitelné bylo, že trvalo skoro celých pět let, než jsem tuhle obsílku dostal a jedna z prvních věcí, kterou jsem zjistil, byla, že na řecké právní případy je pětiletá promlčecí doba. Samozřejmě se jim podařilo doručit dokumenty před uplynutím pěti let! Vlastně jsem později zjistil, že dopis doručovali na špatnou adresu a předloni se vrátil k soudu jako nedoručitelný! Soudce jim však řekl, aby mě našli, předpokládám, prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí!
Takže první, co mě napadlo, bylo, komu se to stalo předtím a jak to dopadlo! Hledal jsem na internetu podobné případy, ale nic jsem nenašel! Žádné další případy se neobjevily.
Tak jsem kontaktoval známý jachtařský časopis Yachts and Yachting, který měl zájem o tom, co se stalo, napsat článek, což se také stalo. Časopis však o žádném podobném případu neslyšel a nemohl pomoci.
Prostřednictvím svého velmi dobrého přítele jsem tedy kontaktoval jemu známého řeckého advokáta a celou záležitost s ním probral. Celkově byl názor takový, že za to do vězení nepůjdu a mělo by se to považovat za opomenutí! Advokát se případu ujal a shromáždil informace o tom, proč se to stalo a kde byl problém. Volali jsme si přes Skype a on vypracoval obhajobu, která stála na faktech, že:
– jsme zaplatili všechny požadované poplatky,
– nejednali jsme lehkomyslně,
– plně jsme spolupracovali s úřady,
– vše jsme naplánovali tak, jak jsme považovali za správné,
– šlo skutečně o omyl
Neustále nám říkal, že se nic nestane a že je velmi nepravděpodobné, že půjdu do vězení, ale vzadu v hlavě je vždycky taková myšlenka… co když ano? Přišel ten den a advokát mě zastupoval v nepřítomnosti a předvolali svědka, kterým byl majitel jachty. Měl říct, že jsem plně spolupracoval a že jsem okamžitě zaplatil všechny náklady. Ale nakonec se nedostavil, protože se zdržel na schůzce na ostrově a nemohl k soudu přijít. Slyšení však dopadlo dobře a byl jsem zproštěn viny, což je zásluha práce mého řeckého advokáta.
Soudní řízení mě stálo 1300 EUR, takže spolu se zálohou 2000 EUR, o kterou jsme přišli, to byla docela drahá dovolená! Jedna z charterových společností mě paknvyužila, abych pomohl dalším lidem, kteří se setkali s podobnými problémy, což jsem velmi rád udělal.
Zvláštní je, že pár let po soudním řízení jsem mluvil s kamarádem, který vlastní dům na Parosu, a ten byl také předvolán k soudu. Měl starý obytný vůz, který začal hořet, sjel ze silnice, a přitom zapálil pšeničné pole. Přivolali hasiče, kteří pole uhasili, ale z obytného vozu byl mezitím úplný vrak!
Když jsme s ním mluvili, říkal, že když ho předvolali k soudu, netušil proč! Během rozhovorů s místními obyvateli však následně zjistil, že v Řecku, pokud jste zavolali některou ze záchranných služeb, jste automaticky předvoláni k soudu, aby vyšetřil, co se stalo a proč. Tím se záhada kolem mého případu vyřešila, protože při řešení mého případu byly použity rovnou dvě záchranné služby!
Později jsem si přečetl článek, který napsal nějaký Řek, a v němž se píše, že v Řecku, pokud opravdu, ale opravdu nemusíte, nikdy nevolejte záchrannou službu!