Naxos je největší kykládský ostrov a leží téměř v centru tohoto souostroví. Je částečně hornatý, s nejvyšší horou Zeus, která dosahuje výšky 1084 m n.m. (pro srovnání, Ještěd je vysoký 1012 m n.m.). Vnitrozemí je ale překvapivě úrodné s relativně vlhkým klimatem, a tak se na Naxosu pěstuje spousta plodin, včetně vinné révy, ze které místní vyrábějí vynikající víno. Aspoň tomu tak bylo ve starověku. Rod Heikell k tomu suše poznamenává, že i dnes jsou naxosská vína docela dobrá.
Podle legend zde, právě na této hoře, vychovávali mladého Dia. Naxos je také ostrov, na kterém se cestou z Kréty zastavili Theseus s Ariadnou poté, co na Krétě zabili v bludišti Mínotaura a zdrhli. (Celé to popisuji v prvním díle Průvodce). Ovšem z neznámých důvodů, nad kterými s lámou hlavu učenci dodnes, Theseus Ariadnu nechal na Naxosu a sám odplul na sever. Proč to udělal, nikdo neví. Můj osobní názor je, že byl radostí z vítězství nad Mínotaurem zpitej celou plavbu pod obraz, takže tam Ariadnu normálně zapomněl. A když už foukal jižní vítr, což tady není často, nechtělo se mu vracet (to každý jachtař, který plul Kykládami, musí chápat). Vypadá to ale, že lil vesele dál, protože nejen, že zapomněl na Naxosu Ariadnu (která mu na té Krétě dost pomohla), ale zapomněl vyměnit plachty, takže měl pořád černé, což mělo být znamení neúspěchu výpravy. A jak víme z řeckých legend, na mysu Sounion ho vyhlížel jeho otec Aigeus a když viděl plachty černé, skočil ze skály do vody a utopil se. Sice tím dal jméno okolním moři – moře Aigejské, tedy Egejské, ale nemůžu se zbavit pocitu, že si Theseus, poté co vystřízlivěl, dost drbal hlavu. O tom, co bylo dál s Ariadnou, existuje verzí více. Podle jedné se z nešťastné lásky zabila a pak vstoupila na nebe. Nicméně existuje i verze, která se mě osobně líbí nejvíc. Ariadna se nezabila, ale neskutečně nasrala, a když se na pobřeží vylodil bůh Dionýsos (mimo jiné i bůh vinné révy), padla mu kolem krku a byla z toho velká láska. Byli spolu dlouho a měli spolu kupu dětí.
Historie Naxosu se moc neliší od ostatních ostrovů v téhle oblasti Kyklád. V roce 490 př. n. l. byl ostrov vypleněn Peršany, kteří si z něj tak udělali zavilého nepřítele. Naxos v perských válkách bojoval po boku Athén a ostatních Řeků, co mu síly stačily. (Pro úplnost musím ale dodat, že to kamarádství s Athénami nebylo později asi až tak žhavé; Naxos byl první ostrov, který se pokusil vystoupit z Délského spolku. Athény ho tam udržely prakticky násilím.)
Po éře Říma byl ostrov Byzantský a ve 13. století n.l. se na ostrově usadil benátčan Marco Sanudo a ustavil na něm Vévodství Naxosské, které se udrželo na 300 let a ovlivňovalo všechny ostrovy v okolí, viz římští katolíci na Syrosu. Turci se sice snažili ostrov ovládnout, ale nikdy se to úplně nepodařilo a tak se spokojili s tím, že jim Naxos platil tribut. Vydrželo to až do osvobozeneckých bojů v 19. století, kdy se Naxos postavil na Řeckou stranu a po porážce Osmanské říše se stal součástí Řeckého království a následně Řecké republiky.
Naxos není znám jen vínem, ale také těžbou mramoru v povrchových dolech, která začala kolem roku 500 př. n. l. V Apolónii leží ve svém mramorovém loži nedokončená socha Apollóna; nedokončená snad kvůli vadě mramoru. Měl to být dar ostrovu Délos, ale nepovedlo se. Naxosští měli se sochou Apollóna pro Délos vůbec smůlu. Vzpomeňme jen, že když se jim konečně povedlo sochu vytesat a odvézt na Délos, spadla při transportu a rozbila se. Leží tam dodnes, viz kapitola o Délosu a až na Délosu budete, nezapomeňte se na ní podívat. Ne že by vám utekla, leží tam už přes dva a půl tisíce let.
Hlavní město ostrova, Naxos, leží na úpatí skalnatého kopce, na jehož vrcholu stojí zbytky benátského hradu. Ve městě samotné najdete řadu zchátralých benátských paláců. V Naxosu je také archeologické muzeum a řada kostelů, například na nábřeží kaple sv. Antonína z 15. století nebo kaple Panny Marie ze 13. století. Městu nejvíc vévodí zbytky Apollónova chrámu a 6 metrů vysoká brána na skalnatém ostrůvku Sto Palati u přístavu. Nedá se to přehlédnout. Začala se stavět 500 let př. n. l. a dodnes se ji nepodařilo dokončit. (Tak to jsme měli s tunelem Blanka docela štěstí, co? Ten už hotový je – a mohlo to být horší.) Pro benátské a turecké období na Naxu jsou charakteristické opevněné věžové domy, zejména Barozziho věž v Halki, věž Bazeos a pozoruhodná věž Ypsili v Chóře (Naxos). Také v místní škole 12 let působil Nikos Kazantzakis, autor knihy Řek Zorba.
Samotný Naxos je hodně živý, plný aut, lidí a turistů. My jsme si ho užili úplně jinak, než jsme čekali, a to tak, že jsme zde sháněli 12V akumulátor, který nám v lodi odešel. Nebylo to jednoduché, bylo to spousta vyptávání a spousta ukazování a taky dost kilometrů pěšky. Takže jsme si Naxos hezky prochodili, akumulátor jsme sehnali ale až dost daleko za městem. Takže kdybyste někdy potřebovali na Naxosu baterii, koupíte jí Fakinos auto electric service, Naxos 843 00, Řecko. Je to z přístavu přes 3 km a kus dost do kopce.
Naxos přístav
Naxos přístav je hlavní přístav ostrova a zajíždějí neustále sem velké trajekty. Kromě trajektového mola ze leží také marína pro menší lodě a samozřejmě i pro plachetnice. Dle některých zdrojů je, cituji: “..neútulný, většinou přeplněný místními jachtami s několika asociálními majiteli.” Nicméně Port Police a hlavní harbourmaster jsou fajn (prý je to otec a syn). Co je ale fakt, že přístav je v sezóně opravdu plný a směrem k nábřeží je v něm opravdu málo vody – viz mapy Navionics nebo C-MAP, které ukazují situaci velmi dobře.
Původně měl přístav jen dvě mola a krytí pro malé lodě nestálo za nic. V minulosti byla marína rozšířena, a tak je krytí na vlny o mnoho lepší, i když to tu houpe taky. Nejen kvůli větru, ale také kvůli trajektům, které sem jezdí velmi často a jsou velké, hlučné a protivné.
Pokud můžete, rezervujte si stání, ovšem pokud je sezóna a je hodně lodí, tak marina rezervace nedělá. Pouze vám řeknou jestli je nebo není místo. Nejlepší čas příjezdu je 11:00 a do mariny se vejde 25 lodí (to vážně není mnoho). Kotví se podle pokynů harbormastera.
V marině je voda, elektřina, mooringová lana (!) a na mole sprcha a záchody. Stání blízko vjezdu hodně vlní. Naftu vozí mini cisterna. Na břehu taverny, obchody, ATM, samoobosluhy, půjčovny aut, kol, skútrů, prostě všechno, co rušné hlavní město Naxosu může nabízet.
Telefon do mariny +30 6975 510 595, +30 694 611 3923, VHF 69 (nebo možná 12, informace se liší).
Pokud je přístav plný, můžete zkusit hodit kotvu ve velkém bazénu severně od trajektového mola. Dno je písek a kameny, kotvení se musí věnovat náležitá pozornost. Také je dobré kotvou netrefit podmořský kabel, který je značený na mapě. A opatrně směrem ke břehu rapidně ubývá vody! Stání je to tady trochu nouzové. Za Meltemi tady fičí a dovnitř chodí vlny od trajektů.
Za klidu se dá zakotvit severně od šíje, která spojuje mys Vakhos (na kterém stojí Apollonův chrám a brána) s přístavem. Rod Heikell dokonce doporučuje stát zádí k šíji a na ní si hodit dlouhé lano. No – může to být funkční, já to ale zkoušet nehodlám. V každém případě nesmí foukat sever, to se tu stát nedá.
Příště se podíváme na nějaké ty zátoky ke kotvení.