Námořnické AHOJ! Zdravíme z paluby La Grace, která je aktuálně již měsíc vyvázána v přístavu Trapani na Sicílii. La Grace zasáhla přísná koronavirová opatření na cestě z Afriky na ostrov Pantelleria a nějakou dobu to s lodí vypadalo velmi bledě. Přístav na Pantellerii ji odmítal přijmout a stejně tak i všechny přístavy a maríny v dosahu, které jsme oslovili. Všichni nám opakovali jedno, a to stejné nařízení, které platí pro všechny lodě ve Středomoří: „Plujte do svého domovského přístavu!“
No jo, ale co má dělat loď s tří metrovým ponorem, jejímž domovským přístavem je Praha na mělké řece? Na to nám v danou chvíli neuměl žádný úředník odpovědět. Předpisy jsou ale předpisy. Zoufalou situaci, kdy už jsme opravdu začínali věřit, že nás úřady vyženou z italských vod směrem na Gibraltar, přeci jen nakonec vyřešil harbour master ostrova Pantelleria, který nám nabídl dočasné stání v malém přístavu Porto Scauri.
Na začátku nikdo netušil, co od této situace může čekat, a hlavně jak dlouho to potrvá. Mimo to, že se nám sezóna 2020 rozplynula jako mlha před očima aniž by započala, posádka s obavami sledovala, jak se tenčí zásoby jídla v malém obchůdku na Pantellerii a dochází pitná voda. Na palubě byl tedy zaveden přísný přídělový systém. Navíc jednomu ze členů posádky začaly docházet životně důležité léky. Sice jich s sebou při odjezdu do Tunisu měl dostatečnou zásobu, ale nikdo nepočítal s tím, že zůstane s lodí uvězněný na odříznutém ostrově. Ani tento fakt nic nezměnil na situaci trosečníků z La Grace. Pobřežní stráž byla ochotná dodat léky třeba vrtulníkem, ale pustit uvízlé námořníky z lodi na své území nechtěl ani jediný ze států EU. Země Evropské unie se přestaly chovat jako jednotný stát, ale státy samotné se uzavřely celému světu. Pravidla přestala platit.
Zatímco se marně čekalo na dodávku léků, jsem se já se Pepou Dvorským snažila sehnat přístav pro La Grace, který by byl v dojezdové vzdálenosti repatriačních autobusů anebo našeho auta. Odpověď však přicházela pořád stejná „Plujte do svého domovského přístavu!“. O to horší pro nás byla zpráva od harbour mastera, že La Grace musí Porto Scauri do 10.4.2020 opustit. Hrozilo, že loď zůstane v mezinárodních vodách na otevřeném moři bez možnosti přistát celé měsíce. Všechny naše snahy o získání stání pro La Grace končily na faktu, že se úředníci báli vydat povolení lodi pod cizí vlajkou, ačkoliv již byla měsíc v karanténě anebo přístavy trvaly na tom, aby posádka odjela domů a loď ponechala v přístavu samotnou.
Datum nuceného odplutí z Pantellerie se blížilo a La Grace stále neměla kam plout, ačkoliv se do pomoci zapojilo i české velvyslanectví v Říme, velvyslanectví ve Francii i Námořní úřad České republiky. Až 8.4. nám místo ve svém přístavu nabídlo město Trapani. Je to město na západním pobřeží Sicílie. Ta byla dlouhou dobu odříznutá stejně jako Pantellerie, z pohledu potravin a léků ale byla výrazně lépe zásobená.
Po dalších dvou týdnech, které posádka strávila v karanténě na lodi a hodinách telefonátů s českým velvyslanectvím a ministerstvem dopravy, kdy jsme řešili možnosti repatriace posádky La Grace, jsem se já s dalšími dvěma blázny vydala naším mikrobusem na Sicílii. Všechny ostatní možnosti, jako letadlo či jiný veřejný dopravní prostředek, jsme vyhodnotili jako rizikový. Cílem bylo, aby se posádka nepotkala s možnou nákazou, ale v bezpečí našeho auta dorazila až do České republiky.
Auto dojelo v pořádku do Trapani, kde jsme my nastoupili 14 denní karanténu a naše auto dojelo zpátky domů s repatriovanou posádkou. Moc se nám ulevilo, že náš plán proběhl bez komplikací a že se všichni v pořádku dostali téměř po dvou měsících domů. Loď v tomto okamžiku byla zásobená a soběstačná na několik měsíců života, nikdo nevěděl, co bude dál.
La Grace stojí v Trapani do dneška. Situace se tu každý den mění. Když jsem přijela před měsícem z Čech, bylo Trapani městem duchů. Prázdné ulice a všude hlídkové vozy policie a pobřežní stráže. Teď jsou ulice plné lidí. Sice stále nosí v uzavřených prostorech roušky, ale již se spolu mohou setkávat a normálně se bavit. Je jasné, že už to tady bude každý den jen lepší. My si čas do odplutí krátíme každodenní prací.
O zbytku sezóny 2020 jsme nechali rozhodnout naše posádky. Přemýšleli jsme, že bychom odpluli do Chorvatska, ale velmi nás překvapilo, když valná většina našich posádek si odhlasovala původní plán a La Grace se tedy 3.6. vydá na ostrov Elba. Léto tedy strávíme na trasách mezi Toskánskými ostrovy s výlety na Korsiku a Sardinii a už se nemůžeme dočkat. Projezdili jsme celé Středomoří a jsme skálopevně přesvědčení, že divoká panenská příroda Korsiky, tyrkysově modré vody Sardinie a sedm perel Toskánského souostroví jsou tím nejkrásnějším místem, které známe.
Itálie se od 3.6. otevírá turistické sezóně a je otázkou, jestli se sem turisté budou bát anebo ne. V době koronavirové krize česká media popisovaly tuto zemi v černých barvách a tato země získala v očích lidí cejch stejný jako třeba čínský Wuchan. Pravda je ale někde jinde. Žijeme tu víc než měsíc a Itálie si žije svých životem jako dřív. V oblasti, kde se aktuálně nacházíme jsou zaznamenány pouze 2 případy nákazy. Za posledních 21 dní nebyl zaznamenán jediný nový případ. Pevně doufáme, že zdravý rozum zvítězí nad podivnou hrou se strachem lidí a život se vrátí k normálu i v jiných částech světa.
Koronavirová krize byla pro La Grace ohromnou finanční ranou, ale naděje, která svítá s otevřením sezóny věříme, že pomůže zachránit tuto loď. Teď už to bude záležet jen na lidech samotných, jestli se nechají zavřít jako v dávných dobách anebo budou žít jachtingem, který byl vždy symbolem svobody.