26.7.2015 neděle
Od rána klasika – úklid a balení. Jedno z našich aut má problémy. Už to vypadá, že tu bude muset zůstat i s posádkou. Nakonec ale partička lidí z HK večer odjíždí i s rozbitou převodovkou, která řadí jen od 3.- 6. rychlosti.
„Crew parada“ je opět veselá – Rufusově (náš kostlivec) alegorickému vozu upadla kolečka. Vzduchem létají vtipná hesla jako třeba „Dej RUM Norům“. Davy tleskají a jásají a já doufám, že nevědí, čemu.
Připomnělo mi to heslo české lodi Hebe III, která v Antverpach 2006 měla slogan:
„Hebe jede, Hebe jebe“.
Tentokrát se na nás nedostala žádná cena, a přitom se rozdávaly za ledacos, Ale chápu, že nám drží až ty v závodě a tak teď musí dát ceny i ostatním!
Ceny jsou např. za nejmladší posádku (Joly Breez – průměr 19 let), za příjezd z nejvzdálenějšího místa (Young Endeavour – Austrálie), nej tohle, nej tamto atd… Ceny si nakonec odnesou všichni. Pokud by si La Grace teď zasloužila za něco cenu, tak by to bylo třeba za největší počet národností na palubě. Bojujeme totiž za české barvy společně s Angličany, Iry, Němci, Rusy, Dány, Slováky, Moraváky a samostatnou kategorii národů tvoří dva z Ostravy!
Další zajímavostí je to, že tentokráte máme na lodi hodně (krásných/mladých) holek. Jedno z družstev je dokonce čistě holčičí a tak mu říkáme „Cats watch“
No ráj na zemi….
Večer je „crew party“. Na mě je tam ale hodně hluku co o sobě tvrdí, že je hudba, a spousty lidí, co se na sebe mačkají v prostorách hotelových hal a chodeb. Jídlo je ale super a tak se cpu a pak odcházím na krásnou prohlídku místního příměstského parku s vlastním programem.
27.7.2015 pondělí
Od rána probíhá výcvik nováčků. Ne jinak než každý týden. Následuje trocha volna. Je tu super aquapark a v něm skokanské můstky, plovoucí funny dráha, lezecká stěna, surfařský bazén atd. Taky zde zažíváme venkovní koupání v Norsku. Samozřejmě, je to termál
Z bazénu koukáme na krásnou písečnou pláž plnou palem (jsou tu celkem 2 kusy). Jinak je ovšem nádherně a slunce svítí jako o život.
Odpoledne další výcvik a pak zabavujeme kadety tím, že jsme jim rozdali samolepky se srdíčky s českou vlajkou a oni mají za úkol s nimi polepit všechny lodě. Máme jich dost.
Za nejzdařilejší výsledek považuju polepení obří nafukovací kachny, která je maskotem lodi Endracht!
Večer jdem na malou procházku po lodích, pak ohňostroj, filmek a hurá do hajan.
28.7.2015 úterý START
Budíček, přípravy na odplutí atd. Normální rutina.
V 11 hodin odplouváme na sail parádu. Zátoka před Kristiansendem je plná lodí. Mezí těmi obry jsou další stovky domorodců, co se s námi přišli rozloučit. Držím se v těsné blízkosti Kruzensterna. Vím, že media jdou po velkých barcích, a tak si chci urvat alespoň trochu z jejich popularity. Stalo se už zvykem, že La Grace projíždí parádou mezi posledními. Jako by se nám snažili naznačit, kde je naše místo, když se jim v závodním poli furt cpem dopředu. Naše pozice je 71. loď (celkově nás tu je 78). Jinak to je fakt nádhera. Vojenská loď vede celý průvod a svými čerpadly cáká mořskou vodu vysoko do vzduchu jako nějaký vodotrysk. La Grace má konečně zadní vítr a vznosně nese plné plachty i obří českou vlajku. Střílíme na okolní lodě atd. Jsme to prostě my a říkáme: „na nás tu nezapomenete“.
V 18 hodin je plánovaný start. La Grace si opět našla nejvýhodnější pozici. Jenže tentokrát jsme své úmysly ukázali příliš brzy, a tak ostatní lodě ihned zareagovaly. Hromada velkých barků se pod plnými plachtami žene v řadě šikmo na nás. Máme výhodu strany s předností v jízdě. Otázkou ale zůstává, jestli to ty rozjeté železné mrchy budou při svých manévrovacích možnostech respektovat. Sakra, jsme rychlí. Sundáváme část plachet. La Grace mírně zpomaluje, ale i tak to vypadá, že projedeme startem jen minutu po výstřelu. (Pouhá vteřina by nás stála 3,5 hod. penalizace.) Vytlačuju Mir a ten ustupuje. Ve vzdálenosti 0,512 NM od čáry otáčíme loď kolmo na startovní čáru – víc už udělat nemůžu. Ihned zvedáme celý přední stěžeň plný plachet. Teď se děj vůle boží. Mezi nás a startovní bóji se ještě cpe Cisne Branco, Santa Maria Manuela a Pogoria. Posádka z Cisne píská jako o život. Manuela téměř zavadila o její čelen. Manuela startuje motor a snaží se minout Pogorii i nás. Vyšlo to. Čára se blíží. Těžko říct kdo ji protnul první. My, nebo Mir. Úžasný pocit, tolik ohromných lodí a v takové koncentraci nemá obdobu. V druhé linii protnul start Fryderyk Chopin. Jeho taktika je jednoduchá a jednoznačná. Ihned otáčí jako jediný na druhou stranu od všech lodí. To mu dává možnost zapnout motor, a přestože se rychlosti všech lodí pohybují mezi 4-6 kn, on během pár desítek minut mizí rychlostí 9 kn za horizontem. Jede si na jistotu pro vítězství. Mezi kapitány už se mu začalo říkat „škola pod dieselami“.
29.7.2015 středa
Vše jde dobře, hodně lodí hledá vítr na severní cestě, a to je zdrželo a několik lodí se vydalo za Chopinem na jih v domnění, že tam je vítr. Bez motoru ho ale už nedohnaly, a navíc se dostaly do špatného úhlu k další otočné bóji, takže ji buď nepřestoupaly a nechaly se penalizovat, nebo tam stoupají doteď. Ta otočka byla ale taky neskutečný zážitek. Z moře se v ranním šeru přihnaly spousty lodí do jednoho bodu a všichni se snažili otočit první. Dar Mládeže, Pogoria, Christian Radich, La Grace a mnoho dalších. V okamžiku, kdy první loď otočila, už jsme neměli na vybranou. Před námi stojí bílá, železná věc, které se zoufale snaží vyhnout další loď a té zase my. Jsme připraveni, ale máme jen jeden pokus. Sakra, zaseklo se lano kontra otěže. La Grace nemá plnou výchylku točení a Pogoria se rychle blíži. Běháme po palubě a přehazujeme plachty, jak jen to jde. La Grace ustupuje, ale návětrnou bóji míjíme jen těsně a od Pogorie nás dělí ne více než 20 m. Tohle znám z okruhovek, ale jak to, že i kapitáni padesáti až stometrových lodí bojují stejně? Ten pocit se nedá slovy popsat. Bereme všem vítr a nabíráme nový kurz. Směr čistý východ. Horizont za námi je posetý dalšími loděmi. Jdu si lehnout a mám dobrý pocit. Vyhráli jsme start a teď i 1. otočný bod. V celkovém pořadí jsme druzí – za „školou pod dieselami“.
Vítr slábne, až večer ustal úplně.
Lodě ze zadních pozic začaly dohánět ty vepředu. A tak se u nás objevil i Shtandart, který se zastavil přímo vedle nás. Zahajujeme boj s trudomyslností.
Dále viz. překlad rádiové korespondence mezi námi:
„Shtandart, Shtandart tady La Grace.“
„Shtandart on CH77 (kanál určený pro společnou korespondenci všech lodí)“
La Grace: „Okamžitě nás přestaňte předjíždět, nebo budeme střílet“
Shtandart: „Nerozuměl jsem?“
La Grace: „bum“ (rána)
Shtandart: „Už rozumím!“
3 – 5minut klid….
La Grace: „máme pocit, že jste nerozuměli dobře“
Ze vzdálenosti dvaceti metrů „Bum, bum, bum, bum“
„Tak a teď prosím zavolejte race control, že jste se potopili“
Shtandart: „provedu……“
Pak Shtandart opětoval palbu, ale to už měl namířeno na úplně jiné lodi.
Když jsme konečně skončili naše vyřizování účtů, po rádiu se ozvalo poděkování za tu zábavu a za to, že se jim líbily záblesky z našich děl.
A vítr skončil úplně – lodě se začaly točit dokolečka a pohybovaly se jen díky proudu. Zajímavé pro nás je, že je tu v noci tma – tomu už jsme trochu odvykli!
Video vyměněných salv obou lodí točené ze Shtandartu
30.7.2015 čtvrtek
Je úplně bezvětří až do rána. Moře je plné svítících Tall Shipů…
V 6:30 se zvedá větřík, taháme plachty a opět bojujeme. Rychlost je 1 kn a rychle se zvedá. Zareagovali jsme první, ale Standart má lepší pozici. Všechny lodě jsou po větru od otočného bodu. La Grace je ale nejblíž a tak šlapeme Rusům na paty. Po otočce Rusy dotahujeme.
Později se ukázalo, že Shtandart vědom si svých možností stoupat proti větru, chytře hodil kotvu a díval se celou noc jak nás to nese do prčic.
Všichni ostatní jsme za noc spluli pod línii větru. Nad ránem se opět zvedá větřík. Nám to stále vychází na jeden obrat. Stojím u kormidla a snažím se, jak jen to nejvíc jde. Chyba by nás stála hodiny. La Grace stále zrychluje. Jako by nechtěla Rusy pustit před nás. Po otočce vyrážíme za nimi a už po chvilce je znát, že jsou pomalejší. Přichází zpráva, že závod bude oficiálně ukončen v 12 hod. UTC (14 hod.našeho času), asi je to dobře, v těch slabých větrech závodit je utrpení. V 11:00 hod. Je naše loď na 1. pozici v třídě A a na 1. pozici „Over All“. Nálada na palubě je skvělá. Mezi námi a Shtandartem je pouhých 5 minut. Vítr slábne a loď opět zpomaluje. V 11:50 hod.zaznamenává náš zaměřovač poslední závodní polohu a těsně po 12 hod. končíme závod a měníme kurz za Kattegat. Netušíme jak to všechno dopadlo, ale na tom teď nezáleží – máme v plánu bitvu se Shtandartem. A tak se taky stalo.
Na otevřeném moři, bez zraků diváků, spouštíme čluny s fotografy a kameramany a jdeme do toho. Dvě nádherné lodi, bok boku s rozestupem do dvaceti metrů do sebe šijou jako blázni. Shtandart má opravdová děla. I když střílí slepými, hned po prvním výstřelu má čtyři zásahy do našich řad. Dvakrát au, jednou propálené kakhoty a jednou propálená košile až na kůži. Bitva ale pokračuje. Shtandart sklápí elevaci děl a šijeme do sebe dál. Velká rychlost lodí je ale problémem pro fotografy. Plné plachty nás ženou šestiuzlovou rychlostí. Abych se udržel za Shtandartem, musím dokonce brzdit motorem. Po hodině je dobojováno – teď už jen doufat, že z toho něco vyšlo.
Plavba po plachtami pokračuje kolem majáku Kattegat až před město Frederikshavn. Vítr sílí a loď uhání tmou. Před městem házíme kotvu před východem slunce a jdem se trochu prospat. Závodní etapa skončila.