12.3.2016 sobota
Budíček je v 7 hodin a hned na to vyplouváme. Chci být v Piombinu brzy. Máme tam na jednu hodinu domluvené stání u mola, abychom si vyndali převodovku z lodě do auta. Kluci ráno odjeli pro naše auta do Porto San Stefana, kde jsme začínali. V přístavu Piombino je špatné počasí, a tak to harbour master zakazuje. Místo toho nám domlouvá místo v Etrusca marina. Zvedáme plachty a 3 hod. plujeme na jiho-východ.
V přístavu fouká jako blázen. Nárazy jsou kolem 30kn. Jediné místo je na benzince. Po krkolomném manévru tam přistáváme. Na toto místo se ale nedostane auto. Ta kovová kostka o váze 520kg byla z paluby na zemi za chvilku, ale donést ji 20metrů do auta ručně byla pro 8 chlapů dřina na další půlhodinu. Když už byla skoro v autě, ukázalo se, že je o několik centimetrů vyšší než kufr. Taková maličkost nás už ale zastavit vážně nemohla. Převodovka jela šťastně domů a my pod přední plachtou a stěhovkami letěli v 30kn větru zpět k Piombinu. Lidi jsme nabírali se zpožděním za tmy. Unavení jsme padli do postelí a loď v klidu sama stála na kotvě před marinou Salivoli.
13.3.2016 neděle
Hned ráno vyplouváme. S čerstvými silami a bočním větrem 20kn loď uhání směr Monako. Předpověď však není dobrá. Vítr NE 25 a v noci 30-35kn. Postupně ubíráme plachty, jak vítr sílí, až to nakonec vzdáváme severně od ostrova Capraia a pouze na hlavní plachtu plujeme po větru ke Cap Corso. Schovat se a odpočinout si…
Moc velký odpočinek to ale nebyl. Vítr v noci foukal jako blázen a tak jsme si moc nelehli.
14.3.2016 pondělí
Nad ránem jsme naměřili poryvy větru až 37 uzlů a to jsme schovaní na 700 metrů vysokými Korsickými horami. Co se děje na moři si nechci ani představovat. Dopoledne jsou všichni unavení a většinou spí. Jen hrstka lidí se rozhodla prozkoumat městečko a okolí.
Kotvíme před malebným kamenným rybářským městečkem Century, které je vyhlášeno lovem, ale hlavně přípravou langust po celé Korsice, ale i Francii. Ovšem najít tu internet v 10 hod. dopoledne je nadlidský úkol. Nakonec se to podařilo, ale musel jsem si dát kafe, které já nerad. Podle předpovědí bouře ustává a tak se ve 12 hodin rozhoduji vyplout směr Monako.
Na moři zpočátku fouká 20kn ale co hodinu vítr slábne, až se u večeře dostáváme na plnou sestavu plachet a i přesto loď nedosahuje 2kn rychlosti. Nahazujeme motor a pomáháme lodi vpřed. K večeři je dušené hovězí z rýží a okurkou, ale hlavně dort. Ivoš má totiž narozeniny. Už 8let je dospělej chlap! Tak všechno nej…
Ještě bych chtěl dodat, že do Monaka plujem i proto, že ve stejný den jako on má narozeniny i jeden místní knížepán. Albert II se jmenuje a jeho maminka se jmenuje Grace a to už vůbec nemůže být náhoda!!!
15.3.2016 úterý
Plujeme na Monako – cesta rychle ubíhá. Nad ránem se zmenšily vlny a vítr 20kn hnal loď celou noc. Před polednem jsme před přístavem. Ještě trochu trénuju Michala v jízdě na člunu a praktických manévrech v přístavu. Pak jdem na to. Velkou zajímavostí dne je, že v celém Monaku nikomu nejde žádné VHF radio. Chvíli to vypadalo, že je chyba u nás, ale když mi to říkali na marině, nevěřil jsem vlastním uším.
Odpoledne je u nás den návštěv. Přes kamaráda Michala, co tu žije, se na naší palubě sešlo několik zajímavých lidí. Lodní brookeři, pojišťováci, lidi za místního yachtclubu a podobně.
Pozdní odpoledne trávím s Romčou prohlídkou Monaka. Klasický okruh – do parku na Rock, k námořnímu muzeu, knížecímu paláci, do uliček starého města, na tržnici a ke casinu. Večer ji dávám trochu volna, protože má od maminky nařízeno tu sbalit chlapa s tou nejkrásnější jachtou!
Noční Monako si člověk nejlépe vychutná z lodi. Bydlíte vlastně na centrálním náměstí a ty nádherně osvětlené domy místních miliardářů připomínají obří amfiteátr.
16.3.2016 středa
Celé dopoledne lilo a foukal vítr 7-8° Bf. Nejlepším plánem byla návštěva místního oceánografického muzea. Expozice byla sice proti minule neúplná, ale i tak kostry kytovců, mraky akvárií a možnost pohladit si žraloka vždycky potěší. Po obědě jdu vyřídit odplutí na marinu. Koukají na mě jako na blázna, jenže 179EUR za noc je pro nás za noc prostě moc.
Vyplouváme. Se zadobočním větrem pod přední a přední košovou plachtou loď vyrazila k jihozápadu. Vlny jsou ale jako blázen a tak se kýváme na všechny strany. Plavba je to ale zajímavá a všichni na palubě jsou veselí. Nikdo nezvrací a tak to jde jak po másle. Cestou se kocháme pohledem na zasněžené Alpy – no nádhera. Před setměním házíme kotvu v zátoce San Juan. Té zátoce, kde se slavně vylodil Napoleon Bonaparte před svým pochodem na Paříž po návratu z Elby.