Předmluva šéfredaktora
Když Krása jachtingu vznikala, dala si do kréda sledovat a zaznamenávat neobyčejné příběhy českých jachtařů a mořeplavců, které by jinak mohly zapadnout v homadách internetových dat. Za dobu naší existence jsme sledovali, a sledujeme, pěkných pár neobyčejných dobrodružství, z nichž některé vyšly i knížně, a jejichž bezesporu vrcholem jsou plavby kolem světa. Nakonec nám tedy neunikl ani Zdeněk Teubner, který se v tichosti vydal na osamocnou plavbu kolem světa v roce 2014. Zdeněk se momentálně nachází na Novém Zélandu, je tedy v polovině své velké plavby. Jedna z nejzajímavějších věcí na jeho plavbě je, že nepluje na žádném mořském speciálu, ani nemá loď padesát stop, ba nepluje ani na vlastnoručně postaveném plavidle… Zdeněk si na plavbu kolem glóbu pořídil běžnou charterovou plachetnici Bavaria 31. S rolfokem a refováním hlavní plachty do stěžně. Plánujeme s ním udělat rozhovor, kdy určitě chceme probrat chování takové loďky na širém moři.
Tak milí čtenáři, tady je začátek Zdeňkova velkého dobružství, článek o tom, jak to všechno začalo. Dejmě slovo Zdeňkovi.
Zdeněk Teubner:
Celá naše rodina trávila volné chvíle u vody a na lodích. Když jsem se narodil, tak jsme měli malou kajutovou výchoněmeckou jolu. Která po čase byla malá a táta se rozhodl stavět větší loď, Caranana.
A tak se stavělo na Mrázovce kousek od místa dnešního Moevenpicku. Stavěla se bouda, kde se stavěly rovnou tři lodě. Tři roky utekly a loď šla do vody. Naše se jmenovala Porthos, další D’Artagnan a Aramis. V roce 1979 jsme poprvé byli u slané vody na Greifswaldu v bývalém NDR. Táta bohuželel rok na to zemřel. Po vojně jsem se vrátil do TJ Naftové motory, dnešní klub Císařská louka.
S revolucí přišli nové možnosti plaveb. V roce 1992 bylo 500 let objevení Ameriky a náš klub vyslal jedinou Českou plachetnici do závodů přes Atlantik tam a zpět (byla to Carmen, ta stejná Carmen, na které se dnes plaví Ája a Fík – pozn.red.). Po návratu z regaty jsem se nechal najmout na plachetnici Kampa jako stálý kapitán a jezdil jsem ve Středomoří šest let. Potom jsem se oženil, práce, rodina, ale stále jsem jezdil na kurzy na jaře a na podzim a občas i na závody.
Nejvíc se jezdilo do Chorvatska, kde se pronajímají čím dál tím větší plachetnice, až si člověk nepřipadá jako na lodi, ale v apartmánu s pěti hajzlíkami. Ale plavební vlastnosti a požitek z jachtaní na těchto lodích je někdy tristní. Věděl jsem, že pro mě bude větší zábava na malé lodi, náklady budou nižší a budu soběstačný.. To neznamená, že rád nevezmu kamarády a rodinu na loď. Ale dlouhé oceánské trasy bych chtěl jet sólo.
Před devíti lety jsme koupili loď Bavarii 31 a já jí pomaloučku dostrojoval na dlouhou plavbu. Vše ještě uspíšila operace plotýnky, kdy jsem během rekonvalescence přišel o hodně zakázek a manželka a dcera, kteří mě podporují, mě pustily na plavbu. Od nového roku 2014 jsem ještě mnohem intenzivněji dodělával loď pro plavbu. Mám-li být upřímný, tak jsem to snad ani nikomu neříkal, že se chystám na plavbu okolo světa… Loď jsem ale pokřtil Tanga Roa.
Původní plavba po Labi se kvůli nedostatku vody musela změnit na cestu na tahači. V květnu 2014 jsme v německém Schwedtu dali loď na vodu a poslední úsek jsme zdolali po Odře do Třeběže. V Třeběži jsem dostrojoval loď s Pavlem Pavlouskem ještě 14dní. Pak přijel Pavel Cvach a vypluli jsme první zkušební mořskou plavbu do Kamiene Pomorského, kde závodil český tým optimistů, v kterém jezdí i má dcera Anička.
První etapa vedla z Polska přes Rujánu kolem Dánska, poté Nord-Ostsee kanálem na Helgoland, kde jsme se zásobili rumem. Následoval plavba okolo Fríských ostrovů do Holandského Den Helder s výletem do Amsterdamu. Ještě s bolavou hlavou jsme vypluli do Calais, kde jsme čekali na součástku k Raymarinu. Přeplutí Lamanšského kanálu, plavba podél jižního pobřeží Anglie až do Irska a následně do Dublinu, tam jsem se rozloučil s Pavlíkama a oni letěli domů.
V Dun Laoghaire měla Tanga-roa dělat podpůrnou loď naší reprezentaci v třídě Optimist na mistrovství Evropy v Irsku. Tam jsem strávíl se závodníky 14 dní a pak ještě s Dcerou Aničkou a Luckou Keblovou a jejím tatínkem udělali na týden kolečko v Irském moři.
Po měsíci a půl v Irsku jsem se vydal s kamarádem Martinem Sochorem do Jižní Anglie, a dál do Bretaně a přes Biskay do Španělského Bilbaa, kde Martin střídal. Tam přiletěla paní Dr.Voběrková s 15. letým synem Kryštofem a pluli jsme podél Španělského pobřeží do La Coruni. Dálší plavbu jsem již pokračoval sám ze Španělska do Portugalska do Lisabonu.
Ahoj všem
kapitán Zdeněk
