La Grace: Plavba Alicante – La Coruna, část 2.

27.5.2015 středa

Noc na kotvě je klidná a bez vln i větru. Po snídani se vyrážíme velkou lodí podívat se na vor mého kamaráda Rudy Krautschnaidera, který se s ním už půl roku chystá přeplout Atlantik. Vor jsme našli v loděnici a celý si ho prolezli – no, je to velké dílo velkého blázna!

Snad mi tu poznámku Ruda odpustí, ale jak jinak nazvat něco, co vypadá jako lesnický posed na dřeveném mostě přes řeku! Plavba to bude rozhodně zajímavá a doufám, že i bez zbytečných ztrát na životech!

Co ale bylo super je, že jsme zde objevili, jak opravují Anglický topsail škuner Pickle. Je to stejný typ lodě jako Italská Pandora. Znám ho z Gibraltaru, kde léta sloužil jako muzeum. Minulý rok ale zmizel a kapitán nám vypráví smutný příběh jako ho Španělská armáda donutila změnit kurz na mělčiny u majáku Trafalgar a on tam ztroskotal. On sám to cítí jako pomstu za vítěznou bitvu admirála Nelsona nad Španěly v této oblasti. No, nechtěl jsem to moc komentovat, ale taky jsem si vzpomněl jak těžký život měla La Grace ve Španělsku když její jmenovkyně přepadala v 17.stol. jejich lodě v Karibiku.

Portimao je krásný chráněný přístav, ale sehnat tady molo je fakt dřina a tak 2x po hodině překotvujeme a nakonec ve 14hod. odplouváme úplně. Směr mys Sagres. Fouká slabě a tak chvíli zkoušíme plachty, ale nakonec rezignujeme a opět startujeme našeho MANa.

28.5.2015 čtvrtek

Budík byl připraven zazvonit v 6 hodin, ale já skoro celou noc nespal. Když člověka něco trápí, nemůže si pomoct a spánek, jakkoliv je důležitý, jde ihned stranou. Druhý problém, který se dostaví je jídlo a všeobecná nechuť. To by nebylo tak zlé, trochu zhubnout by mi neuškodilo.

Zvedáme kotvy a vyplouváme kolem mysu Sagres a Cabo San Vincenz. To jsou nádherný místa. Strmé skály, o které se tříští moře, jeskyně nad i pod vodou a hejna racků poletující nad rybářskými loděmi. Kolem lodi se mihnul malý žralok. Míříme 80NM na sever. Vetru není moc, ale postupně sílí a navečer už La Grace uhání 8kn. Cíl je hluboká zátoka před městem Setubal. Tam házíme kotvu vlevo od města.
Během následujících chvil se setmělo. Hlídáme loď na kotvě, protože tu jsou silné proudy. Noc je ale klidná.

29.5.2015 pátek
Dopoledne jsou všichni na procházce ve městě. V 13hod. vyplouváme na oceán. V závětří poloostrova je to pohodička, ale na oceánu jsou ohromné vlny a silný vítr. Vodní tříšť létá vzduchem a lidí jásají na přídi boříc se do ní. Na moři to fouká jako blázen a strašně poryvové. Původně jsme chtěli dělat fotky pod planými plachtami pod Lisabonským mostem, ale přidělali jsme si jen práci a most proplouváme jen podrefovaný. Fotky ve večerním slunci jsou ale super i tak.
Po západu slunce přistáváme v doku Alcanzara v Lisabonu. Příliv a odliv je tu 2metry, jinak je to super kotvení.

30.5.2015 sobota

Klasika. Střídání posádek, úklid a běžné opravy zabírají celý den. Jedinou a zřejmě trvalou zavedenou změnou na la grace je zábavná hra: „Panáka z kůže ven!“. Zatím v ní vede Bob. Popisovat komické situace ČeskoPolské komunikace a vzájemného nedorozumění by bylo na samostatný román.

Večerním rozptýlením se stala návštěva mariny s dojezdem závodu Volvo Race a prohlídka muzea na fregatě D.Fertinando II e Gloria. Je to Portugalská Victory. No, něco neskutečného….

Večer se na palubě odehrál mejdan společné nově/staré posádky. Zpívalo se a popíjelo až do časných ranních hodin. My moudří, co víme, jak ráno bolí hlava jsme to ukončili v 1hod. po půlnoci

31.5.2015 neděle

Standardní budík zazvonil v 7:30hod. Nechtělo se nikomu, ale nedá se nic dělat. Ale musíme. Nejdříve jsme se snažili natočit lodní hymnu – no, jsem zvědav, jak to dopadne. Určitě ale dobře. Arnošt Hanf je jednička a ostatní zpěváci jsou super oblečeni. Hned potom odplouváme. Na motor ven z Lisabonského zálivu. Za dalším mysem jsem zahlédl dva tall shipy. Creoula a Santa Maria Manuela. Jsou to krásné velké čtyřstěžňové škunery. Ihned je plujeme pozdravit výstřelem z děla.

Dále pokračujeme na Cap Penische. Fouká protivítr a tak loď i na motor pluje pod 6Nm. V době večeře jsme na místě. V přístavu není ani noha. Nikdo nebere ani VHF ani telefony. Jen v přístavních krčmách to prapodivně vře. Na drzo házím kotvu uprostřed přístavního bazénu. Nechcem tu být dlouho, jen si prohlídnout pevnost, město a zajít na pivko a na internet. Vyloďujeme se člunem – nikde ani noha. Náhle se ze všech dospod vyřítí lidé v zeleno/bílých barvách, aula zmateně jezdí po městě sem a tam s prapory. Lidé se vyklánějí s oken a radostně hulákají. Došlo nám, že se hrál fotbal!

Městečko pěkný a v tom rámusu fanoušků bylo lepší uchýlit se do nějaké hospůdky, kde už teď nikdo není. Peniche je živím rybářským městečkem a tak abychom si udělali radost, objednali jsme si celý talíř krevet. Těšil jsem se na ně jako malý kluk. Jaké bylo moje překvapení, že nám přinesli studené, mražené krevety. Pokapávali jsme si je citronem a tvářili se, jako když se člověk snaží polknout živou ústřici. Jen nevím, jestli je to místní specialita, nebo i kuchař měl kvůli fotbalu volno?

1.6.2015 pondělí

Hned o půlnoci vyplouváme dál. Je mlha, že není dohlednost vice jak 50m. Počasí připomíná prádelnu – voda teče ze všeho. Tiše obeplouváme poloostrov Peniche a doufáme, že se ze tmy nevynoří těsně před lodí rybářská bóje, co se nám zamotá do propeleru. Hrůzostrašnou atmosféru umocňuje houkání pobřežních majáků. Téměř celou noc jsem proseděl u radaru.

V 11hod. se nebe opět rozjasnilo, ale s ním přišel i protivný protivítr. Pokračujeme směr Aveiro, trochu to houpe. Na hru „Panáku z kůže ven“ dnes nemáme nikdo náladu a tak to s ním začala hrát La Grace. Nejdříve mu shořela nabíječka k PC, což znamená, že je bez filmů a nakonec ve stěně za ním prasklo kolenu vejfuku a dírami mezi palubkami ho motor zlil slanou vodou! Jsem rád, že i La Grace má smysl pro nás černý humor. Provizorní oprava za pomoci gumy a stahovacích pasek Honzovi trvala 10minut, ale v Aveiru to bude chtít zavařit.

Tak jsme tady – kotvíme v zátoce u letiště.

2.6.2015 úterý

Po snídani vyplouváme. Plavba do města Porto nám zabrala celý den až do pozdního odpoledne. Cestou jsme trochu rybařili. Bohužel bezúspěšně. Na 3hodiny jsme se zastavili v marině Atlantico o přístav vedle. Naše snaha sehnat levné Portské víno ale korunováno úspěchem nebylo. Domácí si pro něj jezdí do městečka Armamar, či Lamego v horách, cca 70km odsud a tady ho za drahé peníze kupují asi jen turisti.

Naše chuť sehnat ho nás honila po půjčovnách aut, taxících atd. Všude je nějaký problém. Nevadí, když to dopadne, otočíme se sem pro něj autem z La Coruni. Ve 20hod. odplouváme dál. Na oceánu jsou 3metrové vlny a fouká proti cca 15kn. No, žádná velká zábava to není, snad jen pro toho, kdo miluje lunaparky. Měsíc ovšem září jako o život – blíží se úplněk.
K večeři je grilované kuře, naložený utopenec, zeleninový salát a zmrzlinový pohár.

3.6.2015 středa

V noci ve velkých vlnách kličkujeme mezi rybářskými bójkami. Ale plujeme v pohodě. Nad ránem mě budí Honza Prokop telefonem. Nadávám mu, co blbne, když ví, kdy se na lodi vstává. Teprve po chvíli mi došlo, že se v noci měnil čas a že on si myslí, že volá v 8hod. Jsme tedy opět ve Španělsku, rychle vyměnit vlajku! Měním kurz do zátoky Vigo. Tato část poloostrova hodně připomíná třeba Chorvatsko. Spousty nádherných zátok, ostrovů, útesů a všude kolem čistá voda. V okamžiku, kdy jsme ale vplouvali do tohoto ráje někdo udělal cvak a náhle je tu mlha jako mlíko. Dohlednost 50m a nikde nikdo. Místo prohlídky okolí mě čeká služba u radaru. Celé dopoledne se prolétáme tímto krásným labyrintem. Mlha se postupně rozpouští a tak je z toho prima den. Odpoledne házíme kotvu před městečkem Muros.

Hádejte, co bylo k večeři . Dnes je přeci středa – den „Řízkudání“ jak by řekli v Americe a v sobotu je zase „párkový den“ atd. Nevím, jestli vám doma to přijde vtipný jako nám tady, ale od toho co tu jíme se i odvinuli názvy dnů v týdnu:

Pondělí – půst s nějakým kuřetem, či co!
Úterý – předřízčí den
Středa – řízčí den (po americku „Řižkudání“)
Čtvrtek – pořízčí den
Pátek – předpárčí den
Sobota – párčí den
Neděle – popárčí den (po americku „Parking day“)

4.6.2015 čtvrtek

Ráno když Panák zapískal budíček se nikomu nechtělo vstávat. Soustavou výslechů jsem zjistil, že byla včera palubní párty. Té jsem se nezúčastnil, takže mě nebolí hlava můžem klidně vyplout. Nefouká ani vánek, jen se z Atlantiku valí mohutné vlny. Cap Finistere – nejzápadnější Španělský mys míjíme mlze. Panák nelenil a opět u něho fotí Járu s Márou. Z paluby se ozývá radostný smích a tak příčinu. Loď bořící se do velkých vln zapřičiňuje, že tučnáci vypadají jako když na mys mávají křídly. Tak nevím, jestli je rozverná nálada na lodi způsobena hravou povahou mé posádky, nebo zbytkovým alkoholem v krvi. Já přemýšlím, jestli jsem vůbec někdy plul kolem Cap Finistere bez bouře, asi ne. Tento hrot Evropy je známý svým sviňským počasím stejně jako Biskaj. Podle předpovědi se ale nemám radovat. Barometr začíná říkat, že bouře která se na nás teď žene nebude žádný ořezávátko.

V 16hod. přistáváme v městečku Corme u mola. Všichni se na nás tváří, že tu budem stát i zadarmo. Dobrá cena, není důvod nesouhlasit!

6.6.2015 sobota

A zase ta sobota. Po poledni přeplouváme do maríny. Hned po našem přistání se zvedá vítr. Je jasné, že meteorologická varování nelhala. Na moři je teď kolem 7°Bf ale vítr má v následujících dnech dosáhnout síly vichřice tedy 9°Bf. Hloupé je, že předpovědi říkají, že se to jen tak nezmění. Některé dokonce ukazují, že tu budeme celý týden!

No nic, nalodíme posádku, připravíme loď a budeme čekat. La Coruna je krásná, tak proč si ji neužít!
Část posádky odjela do Portugalska pro nové, originální Portské víno. Zbytek toho starého, které s námi žilo od začátku existence lodi La Grace (2010) a houpalo se na její palubě přes 30tis.NM jsme stočili co lahví a odjíždí do ČR. Toto víno Portského typu (má vysoký obsah alkoholu a proto se nekazí, což můžeme potvrdit včerejší degustační akcí). Tato sběratelská rarita je určena pouze na 3 účely: