Píše kapitán lodi La Grace, Pepa Dvorský:
28.2.2015 sobota
Počasí se stále dlouhodobě nelepší. S Markem Turbou hledáme dobré řešení jak se dostat do Evropy, ale zdá se, že spočívá jen v trpělivosti. Stále stojíme na kotvě před starou pevností v Areciffe.
Většina lidí zůstává na lodi a pracuje na kladkách a průvlacích lan skasalnic. Čtyři se vypravili na karneval. Tento víkend je bohužel až v Haria, na druhé straně ostrova. Kdyby byla loď v marině, šel bych s nimi, abych přišel na jiné myšlenky, ale takhle si to bohužel nemůžu dovolit. Den na kotvě byl klidný, drželi jsme, ale velkou kotvu pod vodou stabilizovala ještě před ní malá pluhovka. Zajímavý vynález.
1.3.2015 neděle
Zrada – právě jsem zjistil, že to že bylo včera 28. neznamená, že mám ještě dva dny a pak celý týden do střídání v Gibraltaru. I kalendář se proti mně spiknul! Místo snídaně vyrážím na net pro počasí. Vypadá to ještě půlden na větru do 30kn, ale směrem od Afriky se to má později zlepšit. Za ním by se mělo udělat okno na 2-3dny. Na to jsem čekal. Ihned vyplouváme. Silný vítr a velké vlny nás prvních několik hodin nepouští na lepší kurz, než 90°, ale s vidinou lepšího zítřku plujeme jak se dá. E kurz je přeci taky do Afriky. Neee, to jen žertuju.
Nejbližší rozumný přístav je Agadir na kurzu 60° ve vzdálenosti 230NM. Pod ním není nic, jen západní Sahara, takže pokud se mýlím a nevystoupáme to, tak nás čekají pěkné potíže. Lidem se blíží čas odletu a mnozí si už koupili další letenku, takže se tam prostě dostat musíme. Nechápu, jak je možné, že na otevřeném oceánu se můžou srazit dvě lodě. Přesto se během odpoledne přetlačujeme o pouhé stovky metrů s remorkérem, co na ohromném laně táhne v tomhle nečase obří ropnou plošinu. Jinak nuda. Loď skáče na velkých vlnách a proti nám teče Kanárský proud. Motor společně s vratiplachtou a se stěhovkami dosahuje rychlosti jen 4kn.
Na lodi se objevila hrdlička. Nevím, kam měla namířeno předtím, ale teď už je jisté, že chce stopem do Maroka. Je úplně promočená, takže vypadá strašně, ale už teď se stala miláčkem celé posádky. (Tedy až na Čerta, který tvrdí, že ji sní a kuchaře, který by to jistě udělal taky, kdyby preventivně nechytl spavou nemoc ještě dřív, než se měl možnost potkat s jakoukoliv Africkou mouchou :-D)
2.3.2015 pondělí
Noční plavba byla celkem klidná. Samozřejmě nikdo už nepočítá to šílené házení ze strany na stranu, kterým se nám Atlantik snaží komplikovat život. Posádka to většinou snáší dobře. Na to, jaké jsou podmínky jsem na ně opravdu pyšný. Fungují, nereptají a do nekonečna slouží lodi tak, jak je, bylo a vždycky bude potřeba. Protože ona je tím co nás drží naživu a pohybuje světem. Kdo to nechápe, tu asi nemá co pohledávat. 95 % lidí z téhle party stále ještě nevyměnilo dobové oblečení za moderní, s úplně jinými ochrannými vlastnostmi co se týká udržení tepla či sucha ani v těch nejhorších podmínkách. Věřím, že hodně z nich si posunulo pomyslnou hranici toho, co je to dobrodružství, hodně vysoko. Velká škoda, že se zítra v Agadiru budu muset s většinou z nich rozloučit. Budou mi chybět a to ne jen jako ruce k lodi ale i jako skvělá parta báječných lidí. Ale dost fňukání, ještě tam nejsme! 🙂
V 10. hodin stahujeme plachty, nefouká. Takže dál už jen motor. Počasí ale vychází. Silné NE proudění narušila malá tlaková níže posouvající se z pevniny nad oceán. Agadir mámě ještě 130NM. Během dne se k nám přidávají různá stáda delfínů a čas o času kolem proplave mořská želva. V 17hod. jsme zahlédli prvního Afrického rybáře. Zprvu jsme si mysleli, že jde o ztroskotaný vor, ale nakonec se ukázalo, že plavidlo je schopné samostatné plavby a chlap co na něm bydlí, pomoc nepotřebuje. Hrdlička se zotavila a už je v pohodě. Už se nás vůbec nebojí a tráví den tím, že se cpe k prasknutí. Díky tomu se pomalu mění náš vztah k ní.
Nařídil jsem, že pokud si ji chtějí nechat, Bocmanská služba musí vyčlenit jednu osobu, která za ní bude běhat s hadrem. Díky tomu také dostala své poetické jméno. Říkáme jí „Kanálie“. Asi má kliku, že zítra bude mít možnost uletět. Věřím, že za pár dní by jistě skončila na pekáči. I proto, že ryby se nám chytat nedaří.
3.3.2015 úterý
Maroko a město Agadir na dohled v 6hod. Na dohled není to správné slovo, protože je mlha jako blázen. Dohlednost odhaduji na nějakých 50m. Do toho se před nás cpe obří německý cruise ship. Hodinu čekáme, než se to vyřeší. S východem slunce přistáváme v místní marině. Všichni jsou rádi, že stíhají své předem dohodnuté spoje na letadla. Ale ejhle…nastává celní a pasová procedura a ta zabrala celé dopoledne. Vše se komplikuje takovými maličkostmi, jako třeba, že si úředník zapomněl razítko, nebo nedokáže pochopit některé profese lidí na palubě. A tak lidem autobus ujel.
Hledá se náhradní řešení. V jedné cestovce domlouvám 10místný mikrobus, co je tam hodí. Ale abyste si nemysleli, že je to jednoduché. Cesta z Agadiru do Tangeru je cca900km. Je to ohromná země. Nakonec vše dobře dopadlo. Úředník našel své razítko a před autem se objevil potřebný minibus.
Nastal čas loučení a to já nemám nikdy rád… Když přijeli, jejich heslo bylo: „Atlantik je jen pro ty, co se z toho neposerou!“ Jestli se za proplutí kolem Hornova mysu dává čest nosit náušnici, tak já hlasuju pro to, aby tihle všichni to právo měli i za tuhle plavbu – zaslouží si to!
Takže krátká procházka po městě (stažení počasí z internetu) a plujeme dál. Jen ve 12lidech – 12 statečných