Sobota
Máloco se podobá dni na výstavě tak, jako další den na výstavě. Snad jen počasí se umí postarat o to, aby se vám některý den vryl do paměti více než jiný. Třeba den čtvrtý, sobota, byl přesně takový den. Od rána zataženo, deštivo, zima. Od Vltavy táhlo lezavo a když se spustil i déšť, byl obraz šedi a zmaru takřka úplný.
Na naši náladě nepřidalo ani vědomí, ze už jsme na výstavě čtvrtý den a že jsme docela unaveni. Přeci jen od devíti do sedmi je dlouhá doba. Ale navzdory počasí se objevili dopoledne i první návštěvníci a společně s Pepou Dvorským, který ráno dorazil v jachtařském obleku, se na náš stánek vrátila i dobrá nálada.
Hlavni události dne, alespoň pro příznivce La Grace, byla kromě deště přednáška Pepy Dvorského na téma ztroskotání a záchrany La Grace. Zvláštní byla tím, ze byla poslední. Pepa zakončil sérii přednášek na téma posledních dramatických událostí kolem lodi, které měl v posledním necelém půlroce různě po republice a chystá se opět na moře. A to na delší čas, protože spuštění La Grace na vodu se blíží. A taky prohlásil, ze už s k tématu nechce takhle veřejné vracet, protože je to pro něj stále velmi emotivní téma. On se málokdo v přednáškovém sálu ubránil dojetí, když viděl, jak podzimní bouře u Marbelly bičuje pobřeží a trup ztroskotané lodě.
Mezitím se na Vltavě odehrával tradiční program, prodejci lodiček předváděli své lodičky a navzdory dešti proběhla i přehlídka plavek (a tedy i slečen). Zajímavým vzrušením byla ukázka Formule 500, tedy nejrychlejších závodních motorových člunů. A tak se nad Vltavou nesl jekot vysokootačkovych motorů a vůně metylalkoholu se spaleným ricinovym olejem. Lode dosahují rychlosti kolem 150 km/h takže bylo věru se na co podívat.
Také odpoledne proběhla přednáška o naši plavbě zimním Jadranem, na kterou přišlo, hlavně díky neúnavné propagační činnosti Ivy Endrychove, docela zajimavé množství lidi. Skoro jako na Pepu Dvorského.
Neděle
To v neděli bylo počasí úplně jiné. Od rána sluníčko, žádný déšť, naopak jaro jak má byt. Náplavkou proudili zástupy návštěvníků, přívoz praskal ve švech. A přicházeli vlídně evidentně naladění, protože i prodeje knih se proti sobotě hezky pohnuly. Nedelě bývá prodejně slabší, každý už se vidí večer u televize, ale tahle neděle byla výjimkou. To asi to sluníčko.Prostě bylo milé u Vltavy být. K týmu La Grace dorazili i Dan Rosecký a Vláďa Šoustar a všichni pak včetně Pepy povídali a povídali všem lidem, kteří se zajímali o Grace. A že jich přišlo docela hodně.
A pak skončil i poslední den. Pepa Dvorský s Danem Roseckým, Jindrou Vodrážkou a Vláďou Šoustarem naložili do Miamity velký kanón z La Grace a s využitím příznivého větru vyrazili pod plachtami směrem k Cere a pak dál k jeřábu, aby Miamity odvezli zpátky na její domovský Bezdrev. My jsme zbourali stánek, naložili auto a vyrazili zpátky do redakce to všechno složit. A pak na večeři. Měli jsme toho docela dost. Ale bylo to fajn a jsme rádi že jsem na výstavě byli.
Během víkendu jsem četl na na výstavu Lodě na vodě netu nejrůznější nezávislé komentáře. Od vlídných až po značně kritické. Ty kritické značně převažují a tak mi to nedá, se nad tím také nezamyslet. Mám-li se pokusit výstavu nějak hodnotit, tak mě napadá jediné. Je jaká je. Myslím, ze výstava je prostě taková, jaka je situace na trhu lodi v České republice. Převaha motoráků a sem tam nějaká plachetnice. V podstatě to odráží situaci u nás v republice a asi nemá cenu se nad tím rozčilovat. Nemá cenu se rozčilovat nad tím, ze výstava není taková jako v Rakouskem Tullnu, protože ani v naší republice to není jako v Rakousku. Naši stále ještě mladé demokracii prostě ještě chvíli bude trvat, než dorazíme na úroveň Rakouska, Německa, Anglie… a stejně tak to bude trvat i trhu s loděmi a lodním příslušenstvím, který je navíc silně determinovaný tím, že nemáme moře.
Až bude nejvíc vyznavačů plachet, bude na výstavě i spousta plachetnic. Dokud ale bude snem většinového dobře a lépe situovaného tuzemce mít motorový člun jako vizitku svého postavení, bude situace stejná.
Pokud bych měl napsat ale k výstavě i nějakou výtku, tak myslím, že vstupné je zbytečně vysoké, procvakávání vystavovatelských průkazů na vstupu je nedůstojné jak vystavovatelů, tak organizátorů a volné lístky – volňásky – by měly platit i o víkendu.
Tak se mějte věrní čtenáři, zase za rok na výstavě Lodě na vodě 2014.
Jarda Foršt, Krása jachtingu