Konec roku 2010. Milý přátelé, další rok se blíží a většinu z Vás by mohlo zajímat, jak budou pokračovat mé svérázné plavby dál a jakým směrem se asi vydám. Už od svých osmnácti let, kdy jsem postavil svou první loď (katamarán Elis 2) se snažím plavit bez jakékoliv pomoci sponzorů. Realizace mých snů spočívala vždy hlavně ve spolupráci a důvěře mé rodiny a přátel a také v lidech, které jsem potkal během cesty, kteří mi podali pomocnou ruku při hledání práce, zázemí či při jiných problémech. 
Nejsem člověk, který by chtěl něco zadarmo, proto se vždy snažím prvně nabídnout to, co umím a čím jsem se učil už od malička, jak od svého tatínka, tak i ze školy. Tím byla a stále je auto- elektrika, kterou mohu uplatňovat i na lodích při svých cestách. Mým hlavním sponzorem jsou tedy lidé, kteří mi darují práci na jakémkoliv místě planety.
Samozřejmě, že se vůbec nemusí jednat o tento druh práce ani o finanční odměnu, jak si mnozí představí. Svět stále ještě není pouze o penězích. Existuje i výměnný způsob – jak ve službách, tak i ve věcech a je kolikrát i výhodnější pro obě strany. K lodím patří plno potřebné výbavy, která nemusí být vždy nová, může se vám stát však i plno poruch, které nejste schopni bez návštěvy odborníka odstranit. A proto je důležitá a však v dnešní době složitá jednoduchost. Na svých plavbách jsem se ocitl už několikrát bez peněz, v místech, kde jsem se horko těžko domlouval. Byl jsem i párkrát okraden, obelhán a neměl jsem co jíst. Člověk díky svým výpravám pozná nejen plno skvělých přátel, ale zároveň zažije i pocit ohrožení.
Po krásné měsíční návštěvě ČR a mé rodiny jsem zpět na Kanárských ostrovech, kde musím rozhodnout co dál. Hodlám tady zatím zůstat, hlavně díky příznivému počasí, levnějšímu stání a možností přijímat návštěvy, než připravím loď na další dobrodružnou cestu.
Kdo sledoval předchozí plavby ví, že AlyaII po velice náročných oceánských etapách utrpěla vážná poškození, které je potřeba odstranit (takeláž, plachty, motor…). Zároveň i další nutná výbava lodi je v katastrofickém stavu (navigace, GPS, atd.), k tomu patří i záznamová technika pro další focení a natáčení. V tom, abych mohl dál na cestě reprezentovat naši malou Českou Republiku – stát bez moře – se svou amatérsky postavenou lodí ALYII, mi však stojí i plno jiných překážek. Nároky námořních autorit na mezinárodní plavby se rok od roku zpřísňují a i já jsem nucen je pokud možno maximálně respektovat – i když se podle mého jedná převážně o způsob, jak z lidí tahat peníze a plavby jim co nejvíce komplikovat.
Nyní, na konci roku 2010, však stále slavím úspěch a šťastný návrat. Jsem hrdý na to, že i přes mé začátky s mnohdy neprofesionálním svérázným přístupem a finančními problémy, jsme dokázali to, co jsme dokázali. Plavili se na podomácku postavených lodích (ElisII,AlyaII) bez velkých tech. jistot a profesionální výbavy, aniž bychom kdy způsobili někomu jinému škodu či zranění, a to hlavně za pomoci převážně přátel amatérů. Na celém světě se plaví miliony lodí, ale kolik z nich jich je českých? Kolik je amatérsky postavených lodí této velikosti s mladou posádkou, která se živí rukama po cestě?
DÍKY MOC VŠEM ZA SPOLUPRÁCI!
Martin Doleček, Kanárské ostrovy, konec roku 2010.