Konec roku 2012. Moc zdravím své příznivce mých svérázných výprav z Kanárských ostrovů přímo z paluby mé lodi AlyaII! Každý kdo se plaví ví, že právě přípravy na jakoukoliv delší plavbu jsou mnohdy náročnější, než samotná plavba a záleží na nich i celý další průběh.
A jak se říká, štěstí přeje připraveným. I já se snažím na nic nezapomenout a využít těchto pár týdnů v poklidné marině Las Palmas jak to jen půjde.
Vše začalo v České republice, kde jsem se během dvou let připravoval na to, že tam opět dlouho nebudu. I když jsem se živil jako auto-elektrikář v našem malém domácím autoservisu, mým dalším příjmem se staly přednášky jak veřejné, tak i po různých školách právě o mých dosavadních plavbách. Vůbec nebylo lehké přesvědčit dnešní vedení škol, aby mi dali prostor před žáky vystoupit, ale vím , že tam kde se mi to podařilo, určitě nelitují. Daří se mi oslovit mladou generaci, aby naslouchali a pochopili co je svérázné žít a jít za svým snem.
Základní přípravy spočívaly v tom, abych měl všechny potřebné doklady pokud možno co nejnovější. Myslím tím hlavně cestovní pas, občanský a řidičský průkaz, ale také třeba kreditní kartu. Zařizoval jsem si mezinárodní očkovací průkaz a k tomu nutné očkování, zdravotní prohlídku a opravu celého chrupu. Tentokrát jsem se nevyhnul ani náročné chirurgické operaci- vyndání všech zubů moudrosti. Naštěstí slepé střevo už mám venku, jinak věřím tomu, že bych si ho nechal vytáhnout preventivně.
Odjet hlavně bez dluhů, mít v pořádku všechny papíry a pojištění a alespoň trošku bezpečně uložit své dosavadní věci, to byl hlavní cíl. Následovala další náročná etapa a to rozloučení s přáteli ,rodinou a s mou přítelkyní…
Oficiálním dnem jak pro příznivce tak i mé přátele se stala sobota 20.října 2012 v kulturním domě Letohrad. Byla to velká akce ne jen za přítomnosti našeho starosty města, ale také Josefa Dvorského z La Grace a dalších lidí. Hlavním bodem večera byl křest mého prvního DVD. Je o plavbě s šíleným stopařem Tomem a o mé solo plavbě Atlantikem, zpracované mým kamarádem profesionálním animátorem Pepou Prokopem. Toto DVD bylo na poslední chvíli stvořeno hlavně pro zasmání a jako symbol poděkovaní všem, kteří mi kdy pomáhali a pomáhají. Může ho zároveň získat každý, kdo se mě dobrovolně rozhodne finančně či jinak podpořit v plavbě kolem světa. Toto DVD je vytvořeno i v anglickém překladu, díky pomoci mé bývalé plavčice Máji a já věřím, ze mi i toto pro plno lidí zábavné DVD pomůže vpřed kolem globu a tím reprezentovat ne jen Letohrad, ale celou Českou republiku- stát bez moře.
Díky mým velice vstřícným a hodným rodičům a pomoci tetiček a strýčků mohlo v ten samý den proběhnout, už ve zmiňovaném domácím autoservisu, opravdové rozloučení… Místo, kde jsem trávil většinu svého mládí, kde jsem si stavěl katamarán Elis2 nebo kde se opravovala naše první rodinná plachetnice Elis. O tom by mohla být dlouhá kapitola, co vše bláznivého se v těchto prostorách již odehrálo…Tento večer to tady bylo opět úžasné. Prostřené stoly s bílými ubrusy, všude plno jídla a pití, různých druhů zákusků a pomazánek, domácí pečený chléb od mé sestřičky a výborné moravské víno. Krásné velké klenby, ve kterých se rozléhalo nejen praskání dřeva kamínek, ale hlavně hlasy všech těch skvělých přátel, kteří si dokázali udělat čas a přišli se rozloučit a to i z opravdu velkých dálek.
Následovala neděle, den střízlivění a procházkou po Letohradě s mými přáteli z Moravy. A pak hned pondělí, velice náročný den před odletem. Najednou mi došlo , že bych se měl už opravdu sbalit, opět vše na poslední chvíli. Otevřel jsem skříň a tam s hrůzou zjistil, že jsem úplně zapomněl na to, že tu mám uříznutou páku řazení a plynu mého závěsného motoru , který je nutné ještě předělat a napojit na něj dvoumetrové lanovody. Naštěstí mi pomohl můj taťka s naším dobrým známým a do půl noci to společně vyřešili. Já si i tak ještě do tří hodin ráno za pomoci maminky doslova rval a přerovnával a vážil věci do svých tří zavazadel. Doběhl jsem tedy ještě rychle domu rozloučit se s svou přítelkyní a pošeptat jí , že jedu jen na otočku… A v pět ráno rychle na vlak…
Levné lety jsou samozřejmě náročné časově, však jsme na to ale byli dva. Můj kamarád Robert se rozhodl mě vyprovodit, tedy i pomoci s těžkými zavazadly a týden pobýt na mé lodi. Nejdříve opět s mým taťkou autem na nádraží do Ústí nad Orlicí, poté vlakem do Prahy, autem mého kamaráda Pavla na letiště Václava Havla, letadlem do Barcelony, dalším letadlem na Kanáry, taxíkem až na loď a druhý den v jednu ráno jsme byli na místě. Posledním překvapením byla zavařená klíčová dírka u vchodu k molu a předělaná na speciální karty. Stáli jsme tam s těmi všemi zavazadly před mřížemi a mysleli, že tam budeme ještě muset přespat na chodníku. Vyhledal sem ale noční policejní hlídku, kteří nám vchod otevřeli a hned se ví , že jsme tu 🙂
Nyní sedím v kokpitu lodě Alye, Robert po krátkém pobytu a návštěvě ostrova je opět doma. Naladil jsem anténu pro signál wifi, abych se mohl dál omlouvat své přítelkyni a naplno se teď věnuji přípravám lodi na nelehkou osamělou plavbu kolem světa , která potrvá dva až tři roky.
O průběhu příprav napíšu opět více v další zprávě. Nyní je to boj hlavně s financemi a těžká rozhodnutí a kalkulace, co je přednější pro první etapu mé plavby Atlantikem. Abych neutratil našetřené peníze, ale zároveň abych dokázal přeplout oceán bez vážnějších potíží a bezpečně doladit loď pro osamělou plavbu dalšími světovými oceány.
Předběžný termín reálného odplutí odhaduji na půli prosince. Směrem na Kapverdské ostrovy, kam by plul i můj kamarád animátor Pepa Prokop, kde spolu strávíme vánoce. Cestou zkusíme odhalit případné nedostatky dosavadních úprav lodě, najdeme vhodná místa pro upevnění kamer a zároveň se pokusíme natočit krátký film s animovanou postavičkou. Pepa má možnost plout přes Atlantický oceán, hlavně jako poděkování za spolupráci na mých filmech a však toto rozhodnutí necháme hlavně na něm. Čeká mě nejen dobrodružství, ale i plno nástrah a možné nebezpečí, kde se může vše změnit během pár sekund…S tím je však potřeba v tomto druhu jachtingu počítat…
ZATÍM AHOJ – DRŽTE PĚSTI A DÍKY MOC VŠEM ZA JAKOUKOLIV PODPORU!
KPT.MARTIN
Martine, trochu závidím a moc držím palce, to co zažíváš ty je i mým dětským snem již mnoho let. Na rozdíl od tebe si svoje sny ačínám plnit až před odchodem na penzi a pokud zdraví vydrží, tak se možná někde na mořskch cestách potkáme. Mnoho zdaru ve tvém počínání a hodně štěstí na cestách.
Standa Vaněk