Je 15.dubna a už to budou dva měsíce, co jsem v Karibském moři. Vše utíká doslova jako voda. Alya II, (moje loď) přeplula Atlantický oceán a teď stojíme na bójce v zátoce Le Maren na ostrově Martinik.
Měl jsem to štěstí se opět setkat se svým francouzským kamarádem Filipem a jeho přítelkyní Katrin, kteří žijí na Martiniku. První dva týdny jsem tak mohl využívat jejich baráček stojící přímo u vody jako skvělé zázemí k opravě lodě. Hlavním problémem se stal závěsný motor Yamaha 9.9, který přestal spolehlivě startovat. Už to vypadalo, že budu muset kupovat úplně nový. Tak velký finanční výdaj by ale mohl ohrozit celou plavbu.
Místní opravář neměl čas a tak mě možnost odmontování motoru na pevné zemi zachránila a závadu jsem nakonec objevil a opravil! Rovnou jsem si také přidělal do kokpitu ovládání plynu, řazení a dokonce i ovládání kotevního vrátku.
Během pobytu zde jsem mohl ochutnat zdejší výbornou kuchyni, navštívit pár krásných míst ostrova, užít si harpunovaní, zažít plavání mezi želvami i místní noční život!
Také jsem v zátoce Le Marin navštívil Viktorku, legendu českého jachtingu, kde jsem slíbil pomoc při rekonstrukci elektriky. Viktorka teď patří Francouzům, což je mi upřímně docela líto, ale to sem nepatří. Svou práci, kompletní předělání celého el. systému, jsem udělal a bylo mi ctí zde nechat svůj český podpis jako jeden z mnoha a snad neposlední.
Měl jsem tady také možnost poznat plno nových lidí, kteří se okolo Viktorky pohybují a strávit s nimi několik příjemných večerů. Ale česky se tu promluví už jen zřídka. Viktorka nyní odplula na pár dní natáčet pro Rusy.
Od mého připlutí jsem se setkal i s několika Čechy, kteří tu žijí nebo sem jezdí na dovolenou. Je úžasné, jak tady umí všichni držet při sobě. Nedokážu je ani všechny vyjmenovat a přitom na nikoho nezapomenout. Každý pátek večer se všichni scházejí na pivu a navzájem si tu pomáhají. Většina z nich mi dala možnost si přivydělat a nebo se mi snaží různými způsoby pomoci v plavbě a zařizování okolo. A za to jim všem moc děkuji.
Neměl bych také zapomenout na několikadenní výlet na Dominiku. Na tenhle překrásný ostrov mě pozvali Jirka s Olgou na své 48stopé plachetnici. Jsou to Češi žijící již delší dobu v Americe a rádi by své kapitánské služby i s lodí nabízeli jiným. Po mé zkušenosti s nimi je mohu jen vřele doporučit.
Ostrov Dominik má 365 řek a několik desítek vodopádů a dalo by se o něm psát opravdu velmi dlouho. Je plný přírodních krás,které jsem už trošku znal z dřívějších plaveb. Vyhledali jsme naše známé domorodce a prohlídka ostrova tak mohla po třech letech pokračovat. Navštívili jsme vroucí jezero daleko v horách, pak vodopády a vše s koloritem zdejší tropické bujné vegetace, která je v tropech tak nádherná. Vidět při pouhé procházce divoce růst banány, grepy, pomeranče, kakao, kokosy, manga, papaje a spoustu dalšího ovoce je vždy nezapomenutelný zážitek.
Zároveň nám u každé rostliny dělal průvodce, náš kamarád Spesi, přednášku, k čemu se ta která rostlina hodí nebo jestli třeba není smrtelně jedovatá. Byl celkem problém si vše zapamatovat a tak jsme si s rostlinkami, které jsme cestou nasbírali, radši moc nezahrávali. Přeci jen zaměnit barvivo na vlasy s rostlinkou podporující erekci by mohlo dopadnout špatně.
Jedním z nečekaných problémů se ale stala technická kontrola lodi. Technická způsobilost Alyi, plavící se pod českou vlajkou, mi za pár týdnů propadá. Šťastnou shodou okolností se zde právě vyskytoval pověřený pracovník ministerstva dopravy České a Slovenské Republiky, který mi loď zkontroloval. Méně šťastné ale bylo, že mě to stálo 500 EUR. A to je hodně velká díra do mé malé lodní pokladny a není vůbec snadné takovou částku tady vydělat a ušetřit.
Dělám vše, abych mohl svou plavbu podniknout pod českou vlajkou a zatím to nese spíše problémy… Nezbývá nic jiného, než se ještě zdržet a věřit, že se mi podaří něco dál přivydělat, vše poplatit a co nejdříve vyplout.
Nyní čekám na Waltera, Čecha, co mi nabídl práci na jeho dvoustěžníkové plachetnici Wega, kterou si postavil se svými kolegy. Je to sice další důvod, co mě zdrží, ale jeho loď je opravdu unikátně prokabelovaná a práce na ní je pro mě velkou výzvou, poctou a určitě i školou. Pro sebe jsem si Wegu překřtil na Nukleární loď.
Čas utíká, hurikánová sezóna se blíží a problém s průjezdem Panamského průplavu se jeví jako značný. Jedná se o 80km kanálu a šest plavebních komor. Pro průjezd je zapotřebí plno vyplněných formulářů, povolení, rychlost lodi min.6 uzlů, na palubě musí být několik 50m dlouhých lan, posádka čtyř lidí po dobu dvou dnů a dva najmutí lodivodi.
Je potřeba zaplatit snad vrátný deposit, je možné čekání až dva týdny a o ceně samotného průjezdu ani nemluvě.
Cítím teď tedy velkou finanční i časovou tíseň a snažím se vymyslet strategii, jak vše zvládnout a najít si tu svou svéráznou cestu. Plavba přímo do Panamy je něco okolo 950Nm, což je asi deset dnů plavby bez zastávky. Na této cestě je velký lodní provoz, víry ve vodě a počasí dokáže být hodně neklidné. Ztráta stěžně v těchto místech by nebylo nic neobvyklého, přímá plavba je však tou jedinou možností, jak dohnat zpoždění. Květen je tady navíc známý jako začátek období dešťů a to pěkně silných.
Jednou z možností, jak získat čas a ušetřit nějaký ten dolar, je najít a využít společnost, která mi loď zvedne na kamión a na druhý břeh převeze. Zaslechl jsem o téhle možnosti už od několika lidí a tak za ní zkusím jít také.
Na mé lodi jsou teď přípravy v plném proudu. Budu na plavbě úplně sám a o to víc se stává všechno složitějším a drsnějším.
Moc děkuji za spolupráci své rodině, ale i dalším lidem doma a to hlavně Jardovi Forštovi z redakce IFP Publishing, který se dobrovolně (a s nadšením! Pozn.redakce 🙂 chopil medializace mé plavby jak na www.krasajachtingu.cz, tak i jinde. Už teď mi to moc pomohlo. Zároveň děkuji svému pozemnímu týmu na Kanárských ostrovech Nikolajovi a Dagmaře, kteří mi poskytují informace a jsou se mnou.
Přeji pěkné jaro!
S pozdravem kpt. Martin Doleček (Martinik)
