Září 2009, píše Mája
Před rozloučením s přístavem v Portu Santu jsme nemohli zapomenout přidat na památeční zeď naše jména, jméno lodi a hlavně Českou vlajku. Takovou tady totiž ještě neměli! Snad jsme byli jedinými českými námořníky, nebo jedinými, co jsme zde nechali svůj obrázek na památku. U malování jsme si užili spoustu legrace, hlavně když jsme se pokoušeli detaily malovat kartáčkem na zuby.
V sobotu 19. Září tedy konečně doplouváme na ostrov Madeira. Plní očekávání jsme v mírném deštíku zdolali 40 kilometrovou trasu k východnímu přístavu jménem Quinta do Lorde, kde nás přivítal místní domorodec s připraveným letáčkem o přístavu, jeho cenách a lákal nás na večerní festival v přilehlém městečku Canical. Tomu jsme nemohli odolat. Naše mladé dušičky už dlouho po nějakém nočním víření touží. Škoda jen, že naši Švýcarští kamarádi zůstali ještě přes víkend v Portu Santu..
Quinta do Lorde nás vítala s otevřenou náručí. Lidé byli opravdu moc milí a nešetřili potřebnými informacemi. Ani toalety jsme nikde lepší neviděli. Od začátku nám je jasné, že odtud spěchat nebudeme. Při prohlídce přístavu navíc potkáváme další členy naší šílené skupiny, se kterými jsme se seznámili v Portu Santu, tedy s Annou a Dennisem z Francie. Jdou pařit na festival s námi! To je hnedka veseleji.
Do městečka jsme se vypravili již v pokročilejších hodinách večera. Cesta byla úzká, neosvětlená a každou chvíli se kolem řítilo nějaké auto. Nakonec Dennis vzal po cestě taxi a byli jsme ve městě, co nevidět. Pan taxikář byl zřejmě velký šprýmař, odvezl nás až před pódium, kde jsme vystupovali z auta, jako nějaké hvězdy.
Festiválek byl naprosto úžasný. Hudbu měli na každém rohu a samozřejmě nechyběl nespočet stánků s cetkami, jídlem a hlavně alkoholem. Ulice byly natřískané tančícími lidmi všech generací a atmosféra nás nenechala dlouho klidnými, takže jsme se přidali do tančícího davu velice snadno a rychle. Snad nikdy se nám nedostalo tolik pozornosti, jako zde na párty od místních domorodců! Zřejmě pro ně představujeme stejnou exotiku, jako oni pro nás. Hlavně Martin se svými blonďatými kudrlinkami neměl šanci z davu uniknout ani na minutu. Dámy všeho věku se na něho vrhaly, jako vosy na bonbon. Chlapi jsou poněkud zdvořilejší, ale také se nenechají odradit jen tak snadno. Živá muzika nás burcovala do tance asi do jedné hodiny ranní, ještě jsme neměli dost, a tak jsme se přesunuli k Dj podiu, kde byl hlavním tanečníkem a bavičem malý lilipután, s nímž chtěl každý tančit, tak jsme se taky přidali. Do přístavu jsme se dopravili až o půl páté ráno, spokojení a utahaní, jako koťata. Byl to rozhodně nezapomenutelný zážitek!
Postupem času zjišťujeme, že ostrov je plný nezapomenutelných zážitků, míst, lidí, přírody a prostě všeho, co by si mohl každý jen přát. Je to takový malý ráj. Každý den navštěvujeme jinou část ostrova a objevujeme, jak různorodý doopravdy je. Navštívili jsme zdejší hlavní město, Funchal, obklopené luxusními hotely, nádhernou botanickou zahradu, nejvyšší vrchol ostrova, druhý největší útes na světě, malebná městečka. Madeira má nespočet tváří, jak suchou sopečnatou, tak zelenou, skoro jako v džungli, nemluvě o bohatém podmořském životě, plném barev.
Tento ostrov jsme si zamilovali. Doufáme, že i nadále náš dojem bude stejně tak dobrý, protože nás čeká první pracovní etapa na naší cestě Atlantikem. Snad nás tedy brzy potká nějaké pracovní štěstí, abychom mohli beze stresu pokračovat na jih.
