Obrovskou vůli a odhodlání ukázali ti, kteří se rozhodli překonat Atlantik na veslici. Této nevšední výzvě čelilo několik veslařských týmů a to nejen týmů mužů nebo žen, ale i skupiny handicapovaných veteránů. Urazili 5000 km.
Od Lenky Kupkové, Karibik
Zakotvili jsme naši loď v English Harbor na ostrově Antigua. Je to krásné místo a my s chutí povečeřeli a pak jen tak seděli v kokpitu a vychutnávali večerní atmosféru kotviště. Najednou se ozval halas a troubení, prostě kravál jako na fotbale. Kolem vody a přístavní pevnosti se vyrojila spousta lidí – bylo jasné, že se něco děje. Další ryk nás probudil ve dvě v noci. Asi nějaký místní zvyk, mysleli jsme si.
Až druhý den jsme se dozvěděli, že doplouvají první veslice z veslařského závodu přes Atlantik. Samozřejmě jsme vyrazili k přístavu, kde se jednotlivé lodě objevovaly. Unavené ale šťastné posádky vystupovaly jedna po druhé na místní molo. Lodě to byly rozmanité, od jednomístných až po čtyřmístné, speciálně konstruované pro náročnou plavbu.
Samozřejmě jsme se k všeobecnému halasu hned přidali, protože výkon všech posádek byl prostě ohromující.
Veslaři byli zarostlí, opálení a unavení, ale všichni měli pusu od ucha k uchu, nadšení, že jsou v přístavu. Moc je dojalo, kolik lidí je vítá, to nečekali. Dokonce jim zavolal na Skypu i princ Harry!
Veslovali na speciálně konstruovaných lodích, 7,5 m dlouhých a 1,8 m širokých, s malou kabinou na přídi a zádi. Vodu získávali z „watermaker“, jídlo si vezli sušené (freeze-dried food), s sebou jen satelitní telefon, laptop a dva malé solární panely na výrobu elektřiny. Většinou se veslaři střídali po dvou hodinách – dvě hodiny veslování, dvě odpočinku. 46 dní!
Povídala jsem si se dvěma z nich a nejvíce se mi líbilo přirovnání, že během plavby zjistili, jaké je být v automatické pračce.
Překlad rozhovoru 1, přepis z videa:
Jak se právě teď cítíte?
Velice se mi ulevilo, že jsme tu. Moje rodina za mnou přicestovala z UK, neviděl jsem je od listopadu, takže ani Vánoce jsme nestrávili společně. Být na moři 46 dní vám dává velkou pokoru, nic jen obloha a moře, den za dnem, nic, jen obloha a moře. Veslovat dvě hodiny a dvě hodiny odpočívat a opět dokola, se stává rutinou, nevidět týdny žádné jiné lidi 6 týdnů…a najednou včera připlula loď, fotili nás a nyní na nás čeká tolik lidí! Je úžasné, kolik lidí nás tu čeká! Minulou noc jsme měli těžké moře, a přijet teď do přístavu s takovým vřelým přivítáním je neuvěřitelný pocit. Říkali, že pár lidí čeká v cíli, ale tady jsou jich dva tisíce! To je neuvěřitelné!
Odkud jste vypluli?
Vypluli jsme z La Gomera na Kanárských ostrovech, kde jsme se i tři týdny připravovali. Při přípravě jsme získali mezi dalšími posádkami spoustu přátel. To bylo fantastické…
Kdy jste odpluli?
Odplouvali jsme 25. listopadu. To je dlouhá cesta! Ano, 46 dní.
Byly někdy tak velké vlny, že vám vnikly do lodi? Chtěly vás převrhnout?
Ne, nikdy nás vlny nepřevrhly, kabiny jsou vodotěsné, ale pocit to byl jako být v pračce… to je neuvěřitelné, rozumíte? Nikdy jsem nebyl uvnitř zapnuté pračky,až teď. Celou dobu jsme měli celkem dobré počasí, ale když přišla velká bouřka, snažili jsme se plout na jih…
Jak jste se orientovali, jak navigovali, jak jste věděli, kam chcete plout?
Dostávali jsme informace z kanceláře závodu pomocí Skypu. Dostali jsme informaci, že přichází bouřka a doporučení se vydat na jih. Několik lodí muselo přečkat v bouři 5 dní, na speciální kotvě, ale jedna loď měla chybný kompas a vydala se špatným směrem na sever…
Jak jste komunikovali s ostatními loděmi?
Měli jsme spoustu satelitních telefonních čísel, ale popravdě jsme je moc nepoužili, jen občas pro kontakt s rodinami.
Viděli jsme, že máte solarní panel…
Ano, kvůli elektřině. Hlavně pro výrobu pitné vody, světla jsme moc nepoužívali.
Překlad rozhovoru číslo 2 s Patrikem, přepis z videa
Patriku, jak dlouho jste byli na moři?
Byli jsme na moři společně 46 dní.
Jak jste se cítil být tak dlouho na otevřeném oceánu?
Je to hrozně zvláštní zkušenost být na moři tak dlouho, vidět jen horizont, stále jakoby vprostřed, jakoby jste ani nepluli vpřed. Opravdu, zvláštní zkušenost…
Co jste cítil, když jste poprvé uviděl zemi?
Úžasné, opravdu úžasné. Nemohl jsem tomu ani uvěřit.
Viděli jste cestou nějaké další, případně velké lodě?
Ano, viděli jsme velké lodě, kontejnerovky. Často pluli velmi blízko. Měli jsme strach, jestli nás vidí. Na radaru jsem pro ně příliš malí… Komunikovali jsme s nimi pomocí rádia,
Měli jste navigační světla?
Ano, měli jsme navigační světla. Měli jsme AIS (automatik information systém) a radarový odražeč. Bylo stejně velice náročné reagovat na obrovské lodě, které se na vás řítí…
Jak jste získávali jídlo a hlavně vodu? Byla to dlouhá doba…
Měli jsme zařízení na výrobu pitné vody, desolinátor, pomocí kterého ze slané vody získáte vodu pitnou. Jídlo bylo sušené (nazývají to freeze-dried), není moc dobré, ale potřebujete získat potřebné kalorie.
Když jste takto „nalehko“ na otevřeném oceánu, jak je to s velkými vlnami a bouřkami?
Moc jsem se toho nebál, protože tyto lodě jsou dostatečně odolné, dobře stavěné i na extrémní podmínky otevřeného oceánu. Opravdu to pro mě nebyl problém.
Nikdy vám do lodi nevniklo velké množství vody?
Některé vlny vnikly do lodi, ale voda zase odtekla. Do kabin voda nevnikla nikdy.
Takže, když jste spali, spali jste v kabině?
Ano, spali v kabinách na přídi a zádi. 2 lidi ve službě, 2 lidi odpočívali. Neustále, bez přerušení… loď musela plout…
Vy musíte mít úžasné svaly 🙂
Smích, no, měl jsem, ale po dlouhém sezení v lodi už asi nemám… smích
Děkujeme moc, Patriku! Je to úžasné!
Ano, jsme stále v úžasu nad tím, že jsme to dokázali!
Název závodu: Atlantik Challenge, sponzorovaný Talisker Whiskey
Web akce: https://www.taliskerwhiskyatlanticchallenge.com/