Ráno se (po nutném koupání a osvěžení proti kocovině) opravdu podařilo vyrazit v devět hodin a v půl dvanácté jsme už stáli pod Zvíkovem. Po cestě jemňoučce foukalo, tak jsme na trénink vytáhli všechny lodě plachty. Musím říct, že domlouvat se po vysílačkách se třemi dalšími loděmi je opravdu zábava, ty hlášky byste ani nevymysleli… 😀
Zvíkov byl jako vždy z vody nádherný. Stojí na ostrohu nad soutokem Otavy a Vltavy a takový pohled z vody jako jsme měli my na něj nebudu mít odnikud ze souše. Všichni jsme vytáhli foťáky a kroužili kolem, fotili se navzájem, fotili hrad… Z otavské strany naproti Zvíkovu mám ozkoušenou mělkou písečnou zátoku, kde jsme se o sebe vyvázali a jali se obědvat.
Na další cestu byl plán, že zpět v marině nabereme zbytek posádek a u zámku Orlík se potkáme s lodí Maybe s kapitánem Ondrou, mým bratrem, který jel ze severu. Boncoeur potřebovala být v marině rychleji, a protože vítr byl skoro nijaký (sem tam nějaký ten kozí pšouk, jak říká můj otec Yachtmaster), tak jsme ani nevybalovali plachty. Boncoeur je totiž krásná, impozantní loď s perfektním uspořádáním a vybavením v salonu a v kajutě, ale na svou váhu 5,2 tun má trochu malou plochu plachet. Když fouká více, tato kráska se rozjede a už se nezastaví. Jakmile je ale mírný vítr, trvá hrozně dlouho, než vítr nafoukne plachty a loď se pohne. Což je také (podle mě) důvod, proč jsme v neděli totálně projeli závod. Zbytek lodí líně chytal vítr do plachet a užíval si.
Do mariny jsme dopluli celkem rychle a hned potkali Maybe, předali ji vysílačku a jali se zajíždět. Pro jednoduchost a rychlost manévru jsem kvůli bočnímu větru zvolila zaplutí přídí, ale protože jsme měli stát jen chvilku, ničemu to nevadilo. Než jsme si vyřídili na břehu vše potřebné (a občerstvili se pivem z hospody), začalo pršet, připlul zbytek flotily a my zase vyrazili plachtit.
Cíl byl tentokrát mne známá zátoka kousek od přehrady u osady Loužek I. Minulý rok jsme tam kousek od pláže objevili 6 kadibudek, a můžu vám říct, že to je pro jachtaře s chemickým záchodem na lodi vyloženě svátek. Plánovali jsme tam přenocovat a možná nějaký ten malý ohýnek na pláži.
S deštěm naštěstí přišel i nějaký ten vítr a my to rozjeli dokonce až na téměř 3 uzle. A jak jsem říkala, když se dáma Boncoeur rozjede, je rychlá, takže jsme v jednu chvíli i předjeli Rosu. Jinak Michelle byla bezkonkurenčně daleko před námi, rychle dojížděná Maybe. My jsme se dohadovali s Rosou, kdo zvládne míň obratů a bude mít efektivnější plavbu. Bella bohužel kvůli poruše motoru musela zůstat v marině.
Nakonec bylo tu sobotu odpoledne nejhezčí plachtění. Krátce před šestou hodinou jsme se vyvázali v zátoce, část posádek šla vařit do lodí, část jedla rohlíky s pomazánkou a posádka Michelle šla na břeh rozdělat oheň a stavět gril. Večer byl příjemný, povídali jsme si u ohně, v noci se koupali vedle stínů našich lodí a vůbec jsme si užívali hezkého dobrodružství. Bohužel jsem ale zjistila, že les u pláže koupil nějaký nový majitel, kadibudky zrušil a celým lesem se teď táhlo několik vybagrovaných cest s nasypanými plošinami. Dokonce večer přišel nám oznámit, že tam je to jeho (pokud vím, tak vše 5m od vody stejně patří povodí Vltavy) a že mu nemáme pálit moc dříví, nedělat hluk a udělat si jen malý ohýnek. Byli jsme slušní, ohýnek jsme měli a žádný problém nebyl.
Z deníku kapitána Ondry:
Sobota 28.5. 2016
Budík jsem měl nastavený na 8:00. Marek ale byl vzhůru už v 7 s tím, že se už těší, až vyplujeme. Když jsem se z postele vyhrabal i já, jeli jsme pro další dva členy posádky Ciri s Maníkem a do Příbrami nakoupit potraviny. Když se i zbytek nalodil, dostali školení o lodi, procvičili jsme si základní uzle a vypluli.
Namířili jsme si to na jih k zámku Orlík, kde jsme měli domluvený sraz se zbytkem flotily s admirálem Terkou v čele na lodi Boncoeur. Většinu dne nám do plachet foukali kozí prdy, takže jsme se po chvíli rozhodli nahodit motor a za ostatními dojet na motor. Cestou jsme udělali krátkou zastávku v marině u Hacmace, kvůli volání přírody poloviny posádky. Zpět na vodě nám byla přidělena vysílačka s kanálem 8 a mohli jsme se připojit do éteru.
Od té chvíle foukal příjemný, možná trochu slabý vítr do přídě, takže jsme krásně křižovali až k Orlické přehradě, kde bylo naplánováno kotvení na pláži. Teď tu sedím v kokpitu a píšu deník, zatímco zbytek posádky je na břehu a opéká si buřty nad ohněm. Jsou tu ale jen 4 lodě z pěti. Loď Bella měla problémy s motorem, tak musela zakotvit v marině a posádka za námi prý dojede autem. Upřímně si myslím, že nás nenajdou. Nenašli. Na zítra předpověď hlásí bouřku a silný vítr tak uvidíme.
Pokračování příště…
