Orlická flotila, část první

Znáte ty situace, kdy se vyvážete v krásný prázdný zátoce a najednou přijede X lodí s mladými nadšenými lidmi a vy čekáte, že se nevyspíte? Tak podobné situace jsem konečně poznala i s druhé strany. 🙂

Následující zápisky jsou ze dvou kapitánských deníků, první je ode mě, kapitána lodi Boncoeur a admirála celé flotily, a druhý od Ondry Foršta, kapitána lodi Maybe. 90% posádek bylo mladší 30 let, nazvala jsem je JNG – Jachtaři Nové Generace.

Orlická přehrada je jedno z nejnavštěvovanějších jachtařských míst v ČR. A proč by ne, u přehrady je hluboká 70m a v nejširším místě má téměř 800m. Já jezdím se svými kamarády plachtit na Orlík pravidelně každý rok už pár sezón. Mám tam oblíbenou půjčovnu lodí u pana Hacmace v Marině Orlík, kde si půjčuji svoji oblíbenou Boncoeur, 33 stop dlouhou Contest. Na podzim jsem dala dohromady 6 lidí jako svoji posádku (v hospodě, jak jinak) a rezervovali jsme loď. Do té doby vše probíhalo normálně.

O měsíc později mi napsala kamarádka, jestli náhodou zase nepluji na Orlík a nemám místo. Protože nebyla jediná a bylo mi líto všechny odmítat s tím, že mám plno, sehnala jsem přes kamaráda Ondru druhého kapitána Tomáše. S tím jsem se domluvila, že vezme na palubu tři lidi ode mě a dva své. Předala jsem mu tedy kontakt na kamarádku Johču a Kubu a jeho slečnu. Kapitán Tomáš zarezervoval loď Rose, krásnou Bavarii 890. Krátce na to mi psal jiný kamarád, který byl se mnou minulý rok jeden den na Orlíku, a tak se mu to zalíbilo, že si sám udělal VMP průkaz (jeho vyprávění o zkouškách a kurzu najdete zde) a že by jel s náma stejný termín. Zamluvil si tedy menší loď, Bellu, Cometu 700. Tak jsem si začala říkat, že to bude velká akce, tři lodě najednou na Orlíku! Budem dělat závody a společný večery u ohníčku a budem se domlouvat vysílačkama!

Ne že by to bylo všechno. Dva měsíce před termínem mi napsal nějaký Jakub, že prý je Tomášův bratr, má také VMP zkoušky a že by vzal své kamarády a přidal by se k nám. Na to samozřejmě nejde říct ne. Tak si zamluvili u pana Hacmace čtvrtou loď, Michelle. Je to jedna z nejrychlejších lodí na Orlíku, v roce 2011 a 2012 vyhrála první a druhé místo na regatě Orlík Cup, což se také potvrdilo i v našem závodu. No a aby nás náhodou nebylo málo, napsal mi můj známý Martin, že by chtěl vzít na Orlík svou rodinu, manželku s dvěma malými dcerami a jestli nejedu. Nenapadlo mě už nic jiného, než poprosit svého bratra, že by jim dělal kapitána. V marině Orlík ale už byly všechny lodě obsazeny a tak jsme museli zamluvit loď v půjčovně Sport-Eli, 30 stop dlouho Dehlera Optimu jménem Maybe.

Tak to by bylo. Největší akce jakou jsem kdy pořádala a ještě k tomu na plachetnicích. Půlku posádek jsem ani neznala, bylo nás dohromady asi 25. Začala jsem se bát, aby se pan Hacmac nezlobil, že budeme všichni dohromady a aby se nebál že budeme hluční v zátokách, tak jsem radši napsala kapitánům, aby mu to neříkali… Nikdo si ale nestěžoval, takže asi v pořádku.

Naloďovali jsme se v pátek večer, přijet jsme měli okolo šesté hodiny. Odpoledne jsem se ještě dozvěděla, že bratrova posádka lodi Maybe vůbec nejede, protože děti onemocněli. Narychlo jsme tedy přes facebook sháněli někoho kdo pojede, aby zaplacená loď nestála na místě. Sehnali jsme na celý víkend kamaráda Marka a na sobotu ještě jeden pár, který nás opouštěl v neděli ráno. Takže pátek klasicky stresový. Vedro, dusno, Strakonická zasekaná tak, že jsme málem uvařili auto. Museli jsme sjet někam kdoví kam, zastavit a počkat a pak se vydat po okreskách. Dorazili jsme o více jak hodinu později, ale ani tak jsme nebyli poslední.

Po předávce lodi jsme se ubytovali, udělali si lehkou večeři, menší briefing o plavbě a bezpečnosti a vydali se do restaurace na pivo, kde jsme našli zbytek posádek. Byly to pospojovaný asi 4 stoly k sobě a lidí kam se podíváš. Neodpustila jsem si menší uvítací proslov, představení kapitánů a lodí a představení plánu. Plán byl nebýt líní a v půl devátý v sobotu ráno vyrazit směr Zvíkov. Hrad Zvíkov se tyčí na ostrohu na přehradou a z vody je na něj nádherný pohled. Navíc mám přímo pod ním ozkoušenou jednu zátoku, kde jsme si chtěli dát oběd.

Z deníku kapitána Ondry:

Pátek 27.5. 2016
Cesta z Prahy na Orlík byla docela děsná. Maximum aut a maximum kolon. Prostě pátek 17:00, kdy všichni jedou na chatu nebo někam jinam. Do zátoky, kde byla loď, jsem dorazil kolem 18:00.

Po příjezdu na parkoviště, kde jsem vzhledem k velikosti kořenů měl strach o výfuk, jsem zaparkoval a šel si prohlídnout loď Maybe značky Dehler Optima. Vstup na molo byl pod vodou. Nezbývalo nic jiného než sundat boty, vyhrnout nohavice a přebrodit se.

Maybe vypadala dobře, místy ošoupaná, ale to byly jen malé vzhledové nedostatky. Majitel mě již čekal na mole. Vše mi vysvětlil, ukázal co kde a jak, postaral se ještě o zbytek lodí, které ten večer odplouvali, sednul do auta a odjel. Krátce na to mi došlo, že na lodi není chemický záchod, který tam podle internetu měl být. Také nádrž s vodou byla suchá jak Sahara. Zkráceně, loď byla obraná o dost věcí. Ze všech přístrojů fungoval pouze hloubkoměr a dvě světla v salonu.

Sedím tu asi hodinu sám a čekám na prvního člena posádky Marka, který přijel ve chvíli, kdy dopisuji tento odstavec. Původní posádka měla být rodina s dvěma malými dcerami. Ty ale náhle onemocněly, takže moje posádka byla složena z lidí sehnaných na poslední chvíli. Když se Marek nalodil, dostal malé školení ohledně pravidel na lodi, ukázal jsem mu, k čemu jaké lano je a na zkoušku jsme vytáhli plachty. Při té příležitosti jsem i skouknul stav plachet. Vypadaly dobře.

Na večer jsme si na palubě otevřeli pivko, chvíli si pokecali a zašli se kouknout do nedalekého autokempu, zda-li tam není nějaká restaurace, kde by nám uvařili. Jediné, co jsme našli, byl malý obchůdek, který zrovna zavíral. Přebrodili jsme se tedy zpět na loď a šli spát.

Pokračování příště…