Home Blog Page 2

Jónské moře jinak: Nová kniha, která vás vezme na palubu dřív, než vytáhnete plachty

Konečně je to tu. V pátek jsem poslal tiskové soubory zbrusu nového průvodce Jónským mořem do tiskárny. Jde o překlad z němčiny, původně tuto knihu vydalo německé nakladatelství Delius Klasing v roce 2023 (autor Andreas Fritch) a nyní ji vydáváme my v českém překladu. Jde o dosud jediného českého jachtařského průvodce Jónským mořem. Kniha se tedy tiskne a to znamená, že je i v eshopu a je možné ji předobjednat se slevou 15%. Vyjít by měla 19. dubna 2025.


Stanete-li se členy Námořního klubu, můžete mít tuhle knihu (a nejen thhle) se slevou 50% a ještě k tomu PDF zdarma, nehledě na další benefity.

Více o Námořním klubu.


Jsou knihy, které vás pobaví. A pak jsou knihy, které vás vtáhnou tak, že cítíte sůl ve vlasech ještě dřív, než zvednete kotvu. Nový jachtařský průvodce Řecko: Jónské moře od Andrease Fritsche je právě takovou knihou. Nevoní po papíru, ale po moři. A přesně to oceníte, pokud se letos chystáte do Jónského moře – anebo to zatím jen plánujete.

Fritsch není obyčejný nějaký pisálek. Je to člověk, který tyhle vody zná z první ruky – z vlastních plaveb, z vlastních chyb i objevů. V knize vás nečeká jen výčet přístavů a zátok, ale poctivý popis krajiny, nálady, místních zvyků a těch malých detailů, které rozhodují o tom, jestli večer zakotvíte v klidu – nebo budete půl noci řešit driftující sousedy.

Najdete tu rady typu: „dávejte pozor na řetez při vjezdu“, „vyvázat se radši na pravou stranu mola, protože odpoledne sem chodí vlny“ nebo „v taverně u pláže nejen dobře vaří, ale i půjčují auto a mají sprchu zdarma“. Jsou to věci, které v běžných mapách ani aplikacích nenajdete – ale na moři je oceníte víc než cokoliv jiného. A k tomu se tak třeba dozvíte, jak dopadl experiment s osídlením jednoho ostrova skupinou svobodomyslných německých občanů v sedmdesátých letech.


V knize najdete oblast od Korfu přes Paxos, Antipaxos, Lefkádu, Meganisi, Kalamos až po Ithaku a Kefalonii. Každé místo má vlastní mapy, popis kotvení a osobní poznámky autora. Například v Gaiosu se dozvíte nejen to, kde zakotvit, ale i proč v určitou hodinu bývá proud silnější, kde se nejlépe chráníte před větrem a kam si večer zajít na klidnou večeři. Vše srozumitelně, bez složitostí, ale zároveň dost podrobně na to, abyste se mohli rozhodnout správně.

Velkým plusem je i to, že autor myslí na méně zkušené jachtaře. V úvodu najdete tipy na plánování, předpověď počasí, popis typických větrů v oblasti, doporučené trasy i upozornění na nástrahy. Zkušenější skippeři možná některé věci znají, ale přesto ocení, že jim někdo připomene třeba specifickou trysku v kanálu mezi Kefalónií a Ithakou nebo komplikovaný vjezd do Nidri za větru.

Co vás ale nejspíš chytí nejvíc, je styl, jakým je kniha napsaná. Jasný, přirozený, místy až poetický, ale nikdy zbytečně květnatý. Když autor popisuje zapomenutou zátoku jako „místo, kde čas přestává existovat a večery voní pryskyřicí a grilovanou chobotnicí“, skoro máte chuť tam okamžitě vyrazit. Tahle kniha se čte nejen jako navigační pomocník, ale i jako příběh o tom, proč vlastně jezdíme na moře.


A teď to nejdůležitější: kniha je již v tiskárně! Vychází 19. dubna a do té doby je možné ji předobjednat se slevou 15%. Pokud se letos chystáte do Řecka, neměla by chybět ve vašem loďáku. A pokud zatím jen plánujete – možná vám právě tahle knížka pomůže se rozhodnout, kam letos vyrazit.

📦 Objednat si ji můžete tady: Jít do eshopu
Ale pozor – sleva platí jen do vydání knihy.


Ať už vyrážíte letos poprvé, nebo se do Jónského moře vracíte jako domů, s tímto průvodcem budete mít vždycky náskok. Protože jachting není jen o trase. Je o zážitku. O atmosféře. O klidném kotvení, západu slunce a řecké večeři pod hvězdami. A přesně taková je i tahle kniha.

Pozvánka – Den Vltavy – Sobota 22.3.2025

Vševltavský spolek připravuje na sobotu 22. března od 09:00 – 16:00 pro Pražany, ale i přespolní Den Vltavy s řadou akcí a vodních atrakcí. Letošní ročník bude zaměřený na oslavy 80. let od konce 2. světové války a při této příležitosti přijede do Prahy historická vojenská technika.

Těšit se můžete na:

  • PLAVBY PO VLTAVĚ ZDARMA!
  • Plavte se loděmi z přístavišť Na Františku, Nepomuk, Výtoň, Klárov a Holešovice.
  • Muzeum pražského vodárenství a Podolská celnice na Výtoni otevřeno veřejnosti.
  • Den otevřených dveří Státní plavební správy a úřední den.
  • Prezentace historické vojenské techniky na Hergetově cihelně.
  • Dětský program na Hergetově cihelně.
  • Prezentace Hradní stráže Pražského hradu.
  • Den otevřených dveří Českého Yacht Klubu, kde uvidíte zrestaurované kajuty Josefa Rösslera-Orovského a život jachtařů.
  • Vodnické příběhy Vás pohltí na Hergetově cihelně.
  • Voroplavba z Českého Krumlova vás proveze po Čertovce.
  • Půjčovna lodí Slovanka a Lávka otevřena pro veřejnost.
  • Den otevřených dveří v botelu Racek, veslařském klubu Slavia, a dalších.​
  • Otužilecké plavání ve Vltavě pod Karlovým mostem.
  • Sanitka a stánek Hippocampus, osvěta a měření krevního tlaku, ukázky potápěčské techniky.
  • Sbor hasičů hlavního města Prahy.
  • Program říční policie.
  • A další bohatý doprovodný program!

Více na: www.denvltavy.cz

Co je malé, to je hezké… co je ještě menší, je… plachetnice plující přes Atlantik!

Představte si, že byste se rozhodli přeplout Atlantik na lodi dlouhé jen 1,19 metru. Přesně to si usmyslel Angličan Andrew Bedwell, který se pokusil překonat Guinnessův rekord v plavbě na nejmenším plavidle. Projekt Big C Atlantic Challenge měl být nejen technickou výzvou, ale i poctou jeho rodičům a Tomu McNallymu, jachtaři, který s podobným konceptem sbíral prostředky na výzkum rakoviny.

První pokus ale nevyšel. Bedwell musel svou cestu ukončit po dvou dnech, když loď začala nabírat vodu. Po návratu do přístavu se při vyzdvihování loď zřítila z jeřábu a byla zcela zničena. Navzdory těmto nezdarům Andrew nerezignoval. Rozhodl se postavit novou loď – Big C Version 2. Ta bude mít stejný rozměr, ale s odolnějším hliníkovým trupem, aby lépe odolala nástrahám oceánu.

Celý tento projekt má pro Bedwella hlubší význam. Nejde jen o překonání rekordu, ale také o podporu výzkumu rakoviny, nemoci, která vzala život jeho oběma rodičům. Loď pojmenoval na počest Toma McNallyho, který se proslavil podobnými plavbami.

Bedwell není v oblasti náročných plaveb žádným nováčkem. Už dříve obeplul Velkou Británii a sám doplul z Anglie na Island a do Arktického kruhu. Nyní se však chystá na svůj největší životní projekt – přeplout Atlantik na mikro lodi a ukázat, že odhodlání a smysluplný cíl dokážou překonat i ty největší překážky.

Jeho příběh je inspirací, jak překonávat nejen technické, ale i osobní výzvy s odvahou a vytrvalostí.

Onassisova jachta Christina O je na prodej

0

Na trhu je dnes mnoho modernějších, rychlejších, luxusnějších, zábavnějších a zároveň poměrně levnějších jachet. Kdo ale položí na stůl 90 milionů dolarů (cca 2 miliardy korun), aktuální cenu za Christinu O, bude si kupovat objekt historické hodnoty, po kterém se „procházely dějiny“ i plovoucí připomínku na úspěch a tragédii jedné rodiny.

Aristoteles Onassis zbohatl na prodeji tureckého tabáku v Argentině, postupně přešel k lodní dopravě, včetně převozu ropy, „podnikal“ i v nešetrném lovu velryb, vlastnil aerolinky a v poválečné době se stal mediálně známým jako nejbohatší člověk světa. Obraz svého úspěchu a bohatství rád kultivoval kontakty s kulturními a politickými elitami. Ty hostil právě na Christině O.

Jak bylo jeho zvykem při investicích do lodí, koupil ji jako ojetinu, původně kanadskou protiponorkovou fregatu HMCS Stormont (třída River). Loď za sebou měla dva roky válečné služby jako doprovodné plavidlo pro konvoje. Jedním z jejích kapitánů byl George Myra, který velel i škuneru Bluenose, slavné závodní plachetnici své doby. Stormont měla být přestavěna pro potřeby teplého podnebí a válku v Pacifiku, ale k tomu již nedošlo.

Onassis loď koupil v roce 1951 za 34 000 dolarů a dalších 4 miliony vložil do přestavby v Německu. V poválečné době nedostatku byl luxus osobní superjachty výjimečný. Loď dostala bazén, který měl zvedací dno a mohl se změnit v taneční parket, polodrahokamy obložený krb, jídelnu pro děti, různé zlaté doplňky a slonovinu. Rád připomínal dámám v baru, že sedí na velkém přirození – stoličky byly potažené kůží z velrybí předkožky. Obrazy El Greca v kajutách byly repliky, ale Onassis nechával hosty si myslet, že jsou originály. Podobné zlaté kohoutky byly jen pozlacené a mnoho z vybavení zpětně prozrazovalo, že Onassis měl luxus si ce rád a rád budil pozornost, ale zároveň nechtěl plýtvat penězi.

Loď pojmenoval po své dceři a stala se jeho oblíbeným místem, kde hostil celebrity. Mimo jiné na ni v jednu chvíli pozval Winstona Churchilla, Marii Callas a manželé Kennedyovy (ještě předtím, než se J.F.K. stal prezidentem). Pro pořádek – Maria Callas byla Onassisovou milenkou a Jackie Kennedyová se později stala jeho druhou manželkou. 99 metrovou loď používal až do své smrti. Bonviván a sukničkář na ní přivítal Gretu Garbo, Johna Wayna, Monackou knížecí rodinu, Evu Perónovou, Elizabeth Taylorovou, Franka Sinatru a mnoho dalších osobností doby.

Onassis zemřel v roce 1975, dva roky po tragické smrti syna Alexandra, která ho silně zasáhla. Loď zdědila dcera Christina a vdova Jackie Kennedyová. Christina se poměrně úspěšně věnovala podnikání, ale zemřela předčasně ve 37 letech. Obě pozůstalé neměly o loď zájem a podle Onassisovy závěti loď přešla do majetku Řecka jako Prezidentská jachta. Přejmenovaná na Argo byla nevyužitá odstavena ve vojenském přístavu až do roku 1988, kdy ji v aukci koupil John Paul „Big John“ Papanicolaou.

Dvoumetrový řecký podnikatel a rodinný přítel Onassisových nechal loď nákladně opravit a přestavět. Najal si lodního architekta Costase Carabelase, aby loď upravil v duchu původního designu, ale zvýšil kapacitu hostů z 24 na 35 a počet kajut z 10 na 17. Loď zároveň vyžadovala rozsáhlou opravu trupu – výměnu skoro celé obšívky, kabeláže a potrubí a renovaci interiéru, který zažil několik nájezdů zlodějů. Big John za úpravy nakonec utratil okolo 40 milionů liber. Jeho plán se opíral o to, že hosté ocení historickou autenticitu a genius loci lodi před moderním luxusem nových plavidel. S podobným záměrem se zajímal o Titovu jachtu Galeb nebo loď Saddáma Husajna Basrah Breeze.

Architekt Carabelas nemohl měnit vnější linie lodi, zároveň se musel vypořádat s bezpečnostními požadavky na zvětšenou posádku (únikové cesty, záchranné prostředky), ale například i s potřebou větší jídelny. Big John byl vůči úpravám tvarů neoblomný, zároveň do projektu často zasahoval. Pro představu – objednal repliky nábytku, ale s 200 různými změnami. Carabelas vyměnil druhoválečné parní agregáty za nízkootáčkové diesely, do nepotřebného komínu instaloval klimatizaci, pohon vylepšil pomocnými motory pro manévrování a po dokončení práce dostal z nahromaděného stresu infarkt. Jak později tvrdil, byl to projekt, jaký se dá realizovat jen jednou za život. I jemu ale pomohl, protože po zotavení se z něj stal vyhledávaný lodní architekt a dodnes se věnuje i potřebám Christiny O.

Opravy lodi skončily v roce 2001, již o rok dříve ji odkoupila společnost „The Christina O Limited Partnership“, ve které Big John držel podíl až do předčasné smrti v roce 2010. Loď byla charterovaná za 700 000 eur za týden (cena z roku 2022) a podle informací v současné nabídce poměrně úspěšně a se ziskem s průměrným vytížením 98 dní za poslední tři roky. Ziskovost se má pohybovat okolo 5 milionů euro. Mezitím si loď zahrála ve skvělé společenské satiře Trojúhelník smutku (film proslavila několikaminutová scéna následků mořské nemoci), v seriálu Koruna a v aktuální biografii Maria o Marii Callasové.

Více z Christine O zde.

Vendée Globe končí, Mini Globe začíná

Minulý týden dorazil Denis van Weynberg do cíle Vendée Globe. Bohužel Vendée dokončil již mimo pořadí, protože podle pravidel soutěž skončila v pátek 7.3. v 7 ráno. Každopádně závod zvládl jako první Belgičan v historii. Pokud rádi sledujete závody kolem světa, tak minulý týden odstartoval další. Velký závod malých lodí Mini Globe Race.

Připomeňme si, že Mini Globe Race navazuje na Globe 5.80 Transat, jehož 1. ročníku se úspěšně zúčastnil náš Michal Krysta. Třída Class Globe 5.80 je doma postavitelná loď podle návrhu Janusze Maderského. Myšlenkou Dona McIntyrea, duchovního otce, bylo vytvořit třídu co nejjednodušších a nejlevnějších lodí, na kterých se ještě dá bezpečně závodit kolem světa. Celý koncept má oproti Vendée Globe hned několik výhod.

Pohodlí

Kdo sleduje Vendée, ví. Za 1,5 až 7 milionů eur je IMOCA 60 úžasný stroj, který „letí“ nad mořem průměrně 25 uzlů, strašně hučí, mlátí, vyžaduje měnit těžké plachty, ale stále nemá záchod. V Class 5.80 ten záchod také není, ale nemlátí to tolik, jen houpe, při 5–6 uzlech to nehučí, plachty mají pár kilo a je jich méně, stejně jako je na té lodi vůbec všeho méně. A jídlo je stejné – teplou vodou zalité mrazem sušené cokoliv.

Interiér lodě Jakuba Ziemkiewicze (Ir s polskými kořeny). Foto: JJ/CG580Transat

Krásy světa

Za účast ve Vendée Globe utratíte miliony, abyste se dostali kam? Z Francie do Francie. A to ještě ne na Riviéru. Nic proti Francii, ale na MGR 5.80 vás jen v kvalifikaci Globe 5.80 Transat čekají Kanáry a Karibik a v dalších pěti etapách Panama, Fidži, Kapské Město, Recife a Antigua. Aby to bylo ještě krásnější, po cestě jsou povinné zastávky na Tahiti, Kokosových ostrovech a Mauriciu a několik dobrovolných zastávek. Pravidla jsou nastavena tak, aby závodníci museli strávit 7 až 21 dní v jednotlivých zastávkách na opravy a zotavení.

McIntyre Mini Globe Race 2025 – trasa/ zdroj Mcintyre Adventures, minigloberace.com

Peníze

Ano, ty jsou vždy až na prvním místě. Podle toho, kdo a jak to počítá, se rozpočet Mini Globe Race pohybuje mezi 65 000€ až 100 000€, což je samozřejmě velký zásah do rodinné pokladničky, plus stavba lodi zabere nějakých 1000+ hodin. Pro srovnání, Bavaria Cruiser 34 začíná v základu na 120 000€.

Aktuální situace

Momentálně se 14 jachtařů a jachtařek nachází v Panamě. První etapu vyhrál Renaud Stitelmann. Na trati zůstává Gary Swindail (odstartoval se zpožděním). Track soutěže můžete najít zde. Závodníky čeká převoz přes Panamskou šíji. Vzhledem k velikosti a váze lodí to bude na nákladních autech. Start další etapy je naplánován na 24. března a bude směřovat k ostrovu, který je zatím tajný.

13 mužů a 2 ženy startující na Mini Globe Race. Credit:Rob Havill / MGR2025

Pokud vás Class 5.80 zaujala, tak zde je takový kouzelný dokument (dokument, ne návod) o jednom z mnoha dynamických mladých mužů po padesátce, který se do toho pustil. Manželce to prodal jako skvělou příležitost strávit dva týdny v Karibiku. Ona loď nazvala „Krize středního věku.”

Máte rádi jachting? Zkuste NÁMOŘNÍ KLUB!

Manipulace s AIS: další riziko pro námořní bezpečnost?

0

Nedávno jsme na stránkách Krásy jachtingu psali o rušení GPS a jiných systémů satelitní navigace jenž hrozí ztrátou přesné polohy lodě. Při vypínání nebo falšování AIS (Automatic Identification Signal) signálu hrozí v lepším případě škrábání na hlavě, proč je tanker na displeji v realitě neviditelný. V horším případě nastává překvapení co tu ta loď dělá, proč není na AIS a samozřejmě se nedá vyloučit ani možnost kolize. Zatímco rušení satelitního signálu je relativně lokalizováno do několika oblastí, manipulace s AIS signálem je méně předvídatelná.

Mít na lodi v nějaké podobě přijímač AIS dnes není žádná exotika. V pobřežních vodách, v dosahu mobilního signálu nebo integrovaný do VHF vysílačky je AIS přijímač snadno dostupný a kolem přístavů, průlivů, úžin a v místech s hustou dopravou je to vítaná pomoc, hlavně v noci. V posledních letech ale přibylo incidentů, kdy nákladní lodě své vysílače vypínají nebo signál různým způsobem mění a falšují jeho údaje.

AIS integrované do VHF lodní vysílačky. Display je překvvapivě přehledný, i když není moc velký.

Existují případy, kdy je možné AIS vypnout. Výjimku mají vojenské lodě, vědecká plavidla, u nichž by sledováním jejich polohy mohly pytláci a rybáři určit místa výskytu ohrožených druhů, a samozřejmě lodě systém vypínají v případě rizika ze strany pirátů. Dlouhé roky se AIS vypínalo v dosahu somálských břehů, aktuálně je to znovu u Afrického rohu z důvodu útoků Hútiů na dopravní lodě. Obecně je ale vypínání systému nelegální a trestné.

Geopolitický vývoj posledních let vedl ke vzniku „stínové flotily“. Jedná se o stovky plavidel, která převážejí sankcionované produkty a snaží se být mimo dohled orgánů, pojišťoven, bank, logistických firem a dalších subjektů. Známé jsou hlavně tankery, často na konci svého životního cyklu, které mění názvy, majitele a vlajky a převážejí ruskou ropu z Baltského a Černého moře. Podobné praktiky však využívá i Írán nebo Venezuela. V rámci svých operací AIS vypínají, případně falšují signály a polohu, aby zamaskovali přístav, kde ropu nabrali nebo vyložili, případně zda došlo k přečerpávání na moři.

V průběhu času se mění i způsoby falšování signálu. Prosté vypnutí je nápadné. Místo toho se imitují signály falešného kotvení, pomalé loudavé plavby, dlouhodobého plavání v kruhu nebo se vytvoří celá falešná trasa. Objevily se i případy, kdy signál nemanipulovaly samotné lodě, ale někdo na dálku. Přitom využil přijímač satelitní navigace, který udával chybnou polohu, kterou následně vysílal systém AIS. V květnu 2023 se tak legitimní plavidla, fyzicky v blízkosti neokupovaného pobřeží Ukrajiny zobrazila u břehů Krymu a plavala ve tvaru písmene Z. 

Co to znamená pro jachting?

AIS signál manipuluje jen zlomek lodí a po omezenou dobu. Je to stále poměrně spolehlivý a užitečný nástroj. Zároveň ale platí, že tak jako někdo občas vyhraje v loterii, někdo jiný může mít smůlu na sankcionovaný ruský tanker. Hlavně v oblastech úžin Baltského a Severního moře a při vstupu do Černého moře, ale i v okolí Řecka a Itálie – tedy v oblastech, kde se může pohybovat i běžný jachtař, pravděpodobnost setkání roste.

Doprovodným jevem stínových plavidel je, že často jsou v technicky špatném stavu, teče z nich ropa a jiné produkty, případně mají technické problémy včetně ztráty pohonu a manévrovatelnosti. V praxi je to o důvod více dbát během plavby na udržování nepřetržité hlídky na palubě, hlavně v noci a v oblastech s hustou dopravou, při pobřeží a v okolí přístavů, zejména velkých, kde se přečerpávají energetické suroviny.

Pokud budete mít „štěstí“ na setkání s lodí manipulující AIS, jedna z možností, co můžete udělat, pokud máte srdce Mirka Dušína nebo jenom smysl pro pořádek, je plavidlo nahlásit.

  • V pobřežních vodách místní pobřežní stráži
  • V mezinárodních vodách například International Maritime Organization (IMO/info@imo.org) a European Maritime Safety Agency (EMSA/info@emsa.europa.eu)

Konkrétně:

  • Podrobnosti o plavidle (název, IMO číslo, MMSI číslo)
  • Podezřelé chování (např. anomálie trasy, náhlé zmizení AIS signálu, změna identity plavidla)
  • Poloha a čas incidentu (souřadnice a čas/průběh podezřelé aktivity)
  • Snímky obrazovky nebo sledovací údaje (pokud jsou dostupné např. z MarineTraffic, VesselFinder atd.)

 Další čtení:
 Jaké používám jachtařské aplikace?
 AIS Spoofing – Polestar Global


Máte rádi jachting? Zkuste NÁMOŘNÍ KLUB!

Vendée GLobe 2024: Ten, co doplul i přes nepřízeň Poseidona

Belgický mořský vlk Denis Van Weynbergh dokončil závod! Pět dní po dojezdu posledního klasifikovaného závodníka a den poté, co se oficiálně uzavřela cílová čára, přirazil do Les Sables d’Olonne. 117 dní na moři. Sám, bez podpory, s týmem složeným výhradně z dobrovolníků. A přesto to dotáhl až do konce. A to i přesto, že poslední dva týdny nemohl pořádně vytáhnout hlavní plachtu! No a co? Zabojoval, držel se kurzu a teď si konečně může užít triumfální příjezd do přístavu, kde ho vítalo pořádné publikum.


Denis se rozhodl splnit si sen – objet svět v nejdrsnějším sólovém závodě na planetě a vrátit se zpět do Francie se ctí. A i když mu osud házel klacky pod nohy, nepustil kormidlo a bojoval do poslední míle.

Příběh jeho Vendée Globe začal v roce 2018. Majitel firmy, instruktor jachtingu, nadšenec – a chlap, co si usmyslel, že když se chce dostat na start, tak se tam prostě dostane. Pořídil si postarší IMOCA 60 (ex-Spirit of Hungary, ročník 2014), rozjel crowdfunding, vyždímal rozpočet do posledního centu a postavil kolem sebe tým stoprocentně dobrovolný. A pak už jen ladil, testoval a trénoval.

„Bylo to, jako kdyby belgický klub z třetí ligy nastoupil do Ligy mistrů proti Realu Madrid,“ říká s úsměvem Denis. A měl pravdu.

Drsné moře, drsné problémy

Denis věděl, že to nebude žádná projížďka podél pobřeží. Už od začátku se pral s problémy s elektronikou, navigací a hlavní plachtou. A když jeho kamarád Szabolcs Weöres (New Europe) musel kvůli technickým trablům vzdát, Denis zůstal sám. Týden za týdnem se vzdálenost od zbytku flotily zvětšovala, ale on to neřešil. Plul dál.

Tahanice s plachtou vyvrcholily v severním Atlantiku, kde mu prasklo refovací oko hlavní plachty. Od té chvíle jel pouze na tři refy, což v protivětru u Finisterre nebo v Biskaji není zrovna výhra. A přesto – nevzdal se, bojoval dál a nakonec se prodral až do cíle.

Vítězství? Pro Denise rozhodně!

Jasně, oficiální časový limit nestihl. Cílová čára se zavřela 7. března v 8:00, protože pravidla říkají, že poslední závodník musí dojet v čase nejpomalejšího závodníka z minulé edice (Ari Huusela, 2021). Denis to věděl. A stejně plul dál.

„Časový limit je součást hry. Já jsem jen chtěl dorazit domů co nejdřív.“ A povedlo se. 8. března, za bílého dne, v plné slávě. Vendée Globe ho sice neklasifikovalo, ale diváci v Les Sables d’Olonne ano – jako borce, co si zaslouží obrovský potlesk!


Nezapomenutelné momenty Denisa Van Weynbergha

📌 11. listopadu 2024 – Start! „Dlouho jsem se na to připravoval a teď si to konečně užívám. A když si uvědomím, že mě čeká ještě 24 000 mil, tak se mi trochu motá hlava!“

📌 2. prosince 2024Poprvé v životě tři týdny nonstop na moři. A v Atlantiku mu to šlape.

📌 23. ledna 2025Rovník? Pche. Pacifik? Hotovo. Teď Cap Horn! A s ním slzy štěstí: „Šest let jsem o tom snil.“

📌 24. února 2025 – Prasklé oko na hlavní plachtě. „Je to fakt složité, ale něco vymyslíme.“

📌 6. března 2025 – Realita ho dohnala: „Připadám si jako vězeň, kterému neustále přidávají dny navíc… Jsem vyčerpaný.“

📌 8. března 2025Les Sables d’Olonne. Dav. Sláva. Denis vítězně vjíždí do přístavu.


Denis Van Weynbergh možná nedojel podle pravidel, ale dojel jako šampion. A o tom je Vendée Globe. O odvaze, vytrvalosti a splněném snu.

Spojené státy se potopí v roce 2026

S.S. United States tak, jak jí vyfotil Jarda F. na plavbě podél východního pobřeží Spojených států v roce 2015.

Hned na úvod – nejde o žádné pseudo politické věštění. Spojené státy (S.S. United States) jsou zaoceánská loď, která před několika dny ukončila svou předposlední plavbu kolem amerických břehů. Symbolika tu však je. S.S. Spojené státy možná připomínají ty „staré dobré časy“ Ameriky.

V 50. letech zažívaly Spojené státy obrovský ekonomický rozmach. Na vlně poválečného optimismu se budovala infrastruktura, rostl průmysl, a tzv. G.I. Bill – Zákon o znovuzačlenění vojáků do pracovního a civilního života – umožnil veteránům studovat, vlastnit domy a přispěl k růstu střední třídy. Američané kromě rock and rollu zažili i boom průmyslu domácích spotřebičů, automobilové výroby a porodnosti. Tento rozvoj byl financován vysokým zdaněním, včetně bohatých vrstev (daň až 91 % při příjmu nad 200 000 USD ročně). Paradoxně však tuto daň mnoho lidí neplatilo. Daňová optimalizace existovala už tehdy, ale zároveň bylo ve skupině superbohatých méně lidí – příjmová nerovnost byla menší.

Jedním ze symbolů této doby byla právě loď S.S. United States. Navazovala na zlatou éru předválečných zaoceánských lodí, kdy námořní mocnosti soupeřily o prestiž největších, nejluxusnějších a hlavně nejrychlejších dopravních prostředků své doby. Tento závod byl oceňován Modrou stuhou (Blue Riband) za nejrychlejší přeplavbu Atlantiku. 

Slavné britské lodě této éry byly Queen Elizabeth a Queen Mary nebo francouzská Normandie, všechny pak byly za druhé světové války přestavěny na transportní plavidla. Obě britské lodě dohromady přepravily více než 1,5 milionu vojáků, což tvořilo téměř pětinu celkového objemu. Jejich vysoká rychlost (32 uzlů) jim poskytovala určitou ochranu před německými ponorkami a relativně i před torpédy (podle typu do 40 uzlů). 

S.S. United States je dílem Williama Francise Gibbse, původně právníka, který se nakonec stal lodním architektem s cílem postavit nejrychlejší loď své doby. Mezi válkami navrhl nejen množství menších zaoceánských lodí, ale navrhoval i vojenská plavidla (například torpédoborce třídy Fletcher) a především se podílel na optimalizaci návrhu a produkce lodí třídy Liberty – legendárních „tažných koní“ spojenecké logistiky. Ve svých návrzích se soustředil na rychlost, strukturální pevnost a kladl velký důraz na bezpečnostní prvky, zejména ochranu proti požáru.

Po skončení války se otevřely možnosti pro stavbu nových zaoceánských dopravních lodí. Rejdařství The United States Lines chtělo novou loď ke své lodi America (také Gibbsova konstrukce). Vláda Spojených států si uvědomovala, že nemá dostatečnou kapacitu pro transport vojáků pro případ, že bude muset v zámoří hájit své geopolitické zájmy a dohodla se na subvencování stavby a provozu nového plavidla s právem rekvizice v případě potřeby. Gibbs tak dostal možnost postavit loď, o které snil a na kterou se připravoval několik dekád.

S.S. United States, Portsmouth, léto 1952, Foto: Public domain

Kýl by založen v roce 1950 a od počátku byla loď stavěna podle vojenských stavebních a bezpečnostních norem. Vnitřní prostory byly rozděleny s ohledem na riziko zaplavení při útoku. Zdvojený pohon poskytoval redundanci v případě poškození. Nástavby byly z hliníku, aby se snížila hmotnost lodi a těžiště zůstalo nízko. Interiéry byly navrženy moderně, ale bez přehnaného dekoru a s důrazem na požární prevenci. Podle dostupných údajů byly ze dřeva jen klavíry a kuchyňská prkénka. Nehořlavost materiálů se testovala simulacemi na maketě interiéru.

Dne 3. července 1952 loď vyplula na svou panenskou plavbu, aby získání Modré stuhy korespondovalo s oslavami Dne nezávislosti. Kapitánem byl komodor Harry Manning, také známý jako navigátor Amelie Earhartové. První den opatrně plul mlhou, ale po jejím rozplynutí nařídil plný výkon turbín. Kvalita konstrukce se projevila absencí vibrací, které jinak doprovázely plavbu velkých oceánských lodí vysokou rychlostí (způsobovaly je přenos sil pohonu do trupu, tvar a délka trupu a kavitace propeleru). Po třech dnech a 12 hodinách dorazila United States k břehům Británie průměrnou rychlostí 35,59 uzlů (necelých 66 km/h). Po zpáteční cestě (34,51 uzlu) se stala posledním držitelem Modré stuhy (od roku 1935 měla cena i fyzickou podobu ztv. Halesovy trofeje). Lodi a posádce se dostalo slavnostního uvítání s pochodem New Yorkem.

Do konce 50. let byla loď velmi populární. Využívali ji bohatí a slavní, natáčely se na ní filmy a rejdařství plánovalo stavbu nové lodi S.S. President Washington. Ale Kongres již na projekt bohužel nevyčlenil finance. Koncem dekády začaly transatlantické dopravě dominovat letecké společnosti. V 60. letech reputaci lodní dopravy podkopaly stávky posádek. Nová generace zaoceánských lodí byla stavěna spíše na pohodlí výletních plaveb než na rychlost. S.S. United States začala generovat provozní ztráty, které vláda dotovala, ale situace se stávala neúnosnou. Navzdory snahám najít nové trhy a trasy ukončila loď v roce 1969 provoz.

Zakonzervovaná zůstávala v rezervě námořnictva a případnému prodeji bránila utajovaná povaha některých systémů. Ty byly v roce 1977 odtajněny a loď několikrát změnila majitele s různými neúspěšnými záměry. Poslední pokus oživit ji jako výletní skončil s nástupem světové ekonomické krize v roce 2009 a byla nabídnuta k odprodeji do šrotu.

Na záchranu plavidla vznikla občanská iniciativa usilující o zachování jejího slavného a symbolického odkazu v podobě muzea, kasina nebo hotelu. Po mnoha neúspěšných projektech došlo ke sporu s majitelem mola, kde byla ukotvena. Kombinací soudních sporů, nedostatku financí a nedostatečného zájmu (včetně snahy zapojit administrativu prezidenta Trumpa) spolek přijal nabídku odkupu od floridského okresu Ocaloosa, se záměrem potopit loď a vytvořit umělý útes v Mexickém zálivu.

Dne 3. března loď dokončila plavbu z Philadelphie do Mobile v Alabamě. Tam bude připravena na svou poslední cestu a potopení – zbavena kontaminantů, oken a všeho, co by mohlo škodit životnímu prostředí či omezovat návštěvy potápěčů. Podle plánu by S.S. United States měla jít ke dnu někdy v roce 2026. Učiní tak pravděpodobně poslední tečku za érou krásných rychlých obrů, které brázdívaly oceán v časech, které minuly. 

P.S.: S.S. jako zkratka označovala parní loď („Steam Ship“) a později „Screw Steamer“ – parník s lodním šroubem.


Podcast Do větru najdete zde

Námořní klub najdete tady

Pár odkazů pro vás: Plavba podél východního pobřeží USA, kde pan šéfredaktor vyfotil United States (viz úvodní foto).


Plavba ve vysokých šířkách? No, žádná dovolená na pláži!

Jak vždycky říkám posádce – letos vyleze na Everest víc lidí, než kolik jachtařů propluje na malé lodi přes Drakeův průliv na cestě do Antarktidy. A to hned několikanásobně. Lezení na Everest je rizikové, to se ví. A stejně tak je riziková i plavba do extrémních podmínek. Chceš se nebezpečí úplně vyhnout? Tak prostě zůstaň doma. Ale jak mi jednou řekl jeden kamarád: „Dovolená, na kterou za rok zapomeneš, nebyla opravdová dovolená.“

Taky vždycky posádce vysvětluju, že jachta není jen loď. Je to složitý dům, který musí snést desetimetrové vlny a vítr o síle 60 uzlů. A během plavby se věci budou kazit – to je jasné. Ale buď to opravíme, nebo si najdeme způsob, jak to zvládnout i bez nich.

Když se kormidlo rozhodne stávkovat…

Na poslední plavbě do Antarktidy nám začalo zlobit ložisko kormidla. Sotva jsme dorazili k Antarktickému poloostrovu, začala se kormidelní hřídel hýbat víc, než by měla. A přitom to bylo úplně nové ložisko, vyměněné minulý rok jako součást pravidelné údržby. Předchozí vydrželo dvacet let.

Udělali jsme důkladnou kontrolu a spojili se přes satelit s odborníkem. Ten usoudil, že ložisko ještě pár týdnů vydrží – bylo totiž pěkně předimenzované. Kormidelní hřídel má průměr 20 cm a ložisko je tlusté 3,5 cm, takže to nebyl žádný drobeček.

Přesto jsme před zpáteční cestou Drakeovým průlivem raději postavili a otestovali nouzové kormidlo. Kdyby to nešlo, plán B byl jasný – posádku bych evakuoval na nějakou výletní loď a já bych se s lodí pokusil vrátit sám.

Během 600 mil přes Drakeův průliv jsme ložisko neustále sledovali, upravovali plachty a otáčky motoru, aby se minimalizoval pohyb kormidelní hřídele. Nakonec jsme nouzové kormidlo nepotřebovali a po pěti dnech jsme dorazili do Ushuaii.

Výměna ložiska? Jo, jen taková drobnost…

A pak přišla další výzva. Naše kormidlo váží 500 kg, ale má pozitivní vztlak. A jeřáb na vytažení? V okruhu 2000 mil žádný! Takže jsme museli improvizovat. Ve větru 30 uzlů jsme kormidlo ponořili a opatrně ho napustili sladkou vodou, abychom snížili jeho vztlak. Teď stavíme na molu jeřáb, abychom ho zase vytáhli.

Staré ložisko jsme nakonec dostali ven a místní inženýrský génius Noel nám vyrábí nové. Tentokrát ne z Nyloilu jako to předchozí, ale z Delrinu – technologicky vyspělejšího materiálu. A prosím, neptejte se mě, kolik to stálo a jak jsme sehnali blok 30 × 75 cm v Argentině. Pořád to bolí. 😅

V dalších dnech loď usušíme u zdi a nainstalujeme nové ložisko. Doufáme, že brzo zase vyplujeme.

Jako pojistku pro budoucnost plánujeme přidat odnímatelné záložní kormidlo na záď. Původně tam mělo být už dávno, ale jeden z našich skipperů vzal flexu a zničil ho – prý mu překáželo při vytahování dinghy. 😅 Pokud se to teď podaří, budeme jediná známá jachta s nouzovým kormidlem na palubě.

Velké díky!

Obrovské díky Pavlu Kaliánovi, úžasnému českému inženýrovi se srdcem na dlani, který žije v Ushuaii. Jeho podpora byla k nezaplacení. 💙

Antarktida.

Vendée Globe 2024: Jaké to bylo?

Vendée Globe 2024 se zapsal do historie jako jeden z nejnapínavějších a nejrychlejších ročníků této prestižní sólové nonstop plavby kolem světa. Závod přinesl nové rekordy, dramatické momenty a ukázal neuvěřitelnou odolnost a dovednosti jachtařů.

Závod Vendée Globe se tradičně jede na jednotrupých plachetnicích třídy IMOCA 60. Tyto 18 metrů dlouhé jachty jsou navrženy speciálně pro sólové oceánské závody. Moderní lodě jsou vybaveny foily – postranními křídly, která při vyšších rychlostech zvedají trup nad hladinu, čímž snižují odpor a zvyšují rychlost. Technologický pokrok v konstrukci a materiálech umožňuje těmto plavidlům dosahovat průměrných rychlostí přes 17 uzlů během celého závodu.

LES SABLES D’OLONNE, FRANCE – SEPTEMBER 11, 2024 : Groupe Dubreuil skipper Sébastien Simon (FRA) is pictured training on September 11, 2024 off Les Sables d’Olonne, France – Photo by Martin Viezzer / Groupe Dubreuil Akreditace Krása jachtingu

Vendée Globe je považován za „Everest moří“ – jde o nejnáročnější jachtařský závod, kde se účastníci vydávají na přibližně 24 000 námořních mil dlouhou plavbu kolem světa, bez zastávky a bez asistence. Start i cíl jsou v Les Sables-d’Olonne ve Francii. Desátý ročník odstartoval 10. listopadu 2024 s rekordním počtem 40 závodníků z 11 zemí.

Od samotného startu byl závod plný napětí. Francouzský skipper Charlie Dalin na lodi MACIF Santé Prévoyance se ujal vedení a jako první obeplul mys Dobré naděje po 19 dnech, 3 hodinách a 43 minutách plavby. Následoval ho Yoann Richomme na PAPREC ARKÉA. Během plavby Jižním oceánem čelili závodníci extrémním podmínkám, včetně silných bouří a mrazivých teplot.

Jedním z nejdramatičtějších momentů bylo odstoupení britské jachtařky Pip Hare. Pip, která se účastnila svého druhého Vendée Globe na lodi Medallia, přišla 16. prosince 2024 přibližně 800 námořních mil jižně od Austrálie o stěžeň. Navzdory okamžitému nasazení provizorního stěžně byla nucena závod opustit. Její odhodlání a rychlá reakce však získaly obdiv mnoha fanoušků.

Pořadí v cíli

Závod byl dokončen v rekordním čase. Charlie Dalin dorazil do cíle 14. ledna 2025 v 07:24 UTC s časem 64 dní, 19 hodin a 22 minut, čímž překonal předchozí rekord o 9 dní. Druhý skončil Yoann Richomme s časem 65 dní, 18 hodin a 10 minut. Třetí místo obsadil Sébastien Simon na lodi Groupe Dubreuil s časem 67 dní, 12 hodin a 25 minut. Z celkových 40 startujících závodníků dokončilo závod 30.

  • Charlie Dalin: Čtyřicetiletý francouzský jachtař, který již v předchozím ročníku Vendée Globe 2020/2021 prokázal své schopnosti, když dorazil do cíle jako první, ale kvůli časovým kompenzacím skončil druhý. V roce 2024 se vrátil s lodí MACIF Santé Prévoyance a nejenže zvítězil, ale také stanovil nový rekord závodu.
  • Yoann Richomme: Pro tohoto francouzského skippera byl ročník 2024 jeho prvním Vendée Globe. Na lodi PAPREC ARKÉA předvedl vynikající výkon a obsadil druhé místo, čímž potvrdil svůj talent v oceánských závodech.
  • Sébastien Simon: Další francouzský jachtař, který se vrátil po účasti v ročníku 2020/2021. Navzdory technickým problémům, kdy ztratil pravý foil u mysu Leeuwin, dokázal udržet vysoké tempo a dokončit závod na třetím místě s časem 67 dní, 12 hodin a 25 minut.

Nejmladší účastnice

  • Violette Dorange: Ve věku 23 let se stala nejmladší účastnicí v historii Vendée Globe. Navzdory finančním a technickým výzvám se jí podařilo dokončit závod na 25. místě s časem 90 dní, 22 hodin a 37 minut, čímž inspirovala mnoho mladých jachtařů po celém světě.

Nejstarší účastnice

  • Pip Hare: Padesátiletá britská jachtařka, známá svou odhodlaností a vášní pro oceánské plavby. Po úspěšném dokončení Vendée Globe 2020/2021 se vrátila v roce 2024 s modernizovanou lodí vybavenou foily. Bohužel jižně od Austrálie přišla o stěžeň a byla nucena odstoupit.

    LES SABLES D’OLONNE, FRANCE – OCTOBER 29, 2024: Medallia skipper Pip Hare (GBR) is taking a selfie with visitors on pontoons during prestart of the Vendee Globe, on 29 October, 2024 in Les Sables d’Olonne, France. (Photo by Jean-Louis Carli / Alea) Akreditace Krása jachtingu

Vendée Globe 2024 se nesmazatelně zapsal do historie jako jeden z nejnapínavějších a nejrychlejších ročníků tohoto prestižního sólového nonstop závodu kolem světa. Závodníci předvedli neuvěřitelnou odolnost, technické dovednosti a odhodlání, čímž posunuli hranice oceánského jachtingu na novou úroveň.


Výhled do budoucna

S ukončením tohoto ročníku se již upírají zraky k dalšímu, plánovanému na rok 2028. Organizátoři zveřejnili hlavní obrysy nových pravidel pro Vendée Globe 2028, přičemž základní principy závodu zůstávají nezměněny: sólová plavba kolem světa, nonstop a bez asistence. Maximální počet účastníků bude opět omezen na 40 skipperů. Pro kvalifikaci budou závodníci muset dokončit významný sólový závod a dosáhnout dobrých výsledků v šampionátu IMOCA Globe Series. Tato kritéria jsou navržena tak, aby byla flexibilnější, ale stále kladla důraz na sportovní stránku a zohledňovala různé úrovně projektů.

Přípravy na další ročník jsou již v plném proudu. Například francouzská jachtařka Élodie Bonafous nedávno představila svou novou loď třídy IMOCA, která je sesterskou lodí vítězného plavidla Charlieho Dalina z roku 2024. Tento krok ukazuje její ambice konkurovat nejlepším v roce 2028 a zdůrazňuje rostoucí úroveň příprav mezi závodníky.

Ročník 2028 může být pro nás zvláště významný. Úmysl zúčastit se tohoto prestižního a náročného závodu vyhlásil Michal Krysta. Něco o něm najdete tady.

Vendée Globe 2028 slibuje být dalším vzrušujícím kapitolem v historii oceánských závodů, kde se setkají zkušení veteráni i nováčci s cílem překonat oceány a sami sebe.