Home Blog Page 2

Jak se strojí La Grace

0

Pro La Grace začala sezóna. Co to znamená nastrojit historickou plachetnici a připravit ji na plavby? Jak vypadá práce bocmana a jaké posvátné tradice se na palubě dodržují?

Rok 2024 zakončila La Grace zakotvená v Porto Azzurro na Elbě. Díky malému pozemku s možností uskladnění materiálu bylo možné loď odstrojit – sundat plachty, zazimovat člun, složit tři malé plachetnice a pustit se do řady prací, na které v sezóně nezbývá čas: olejování paluby a stěžňů, čištění toalet, různé opravy. Ale i s tím nejlepším plánem zůstal dva týdny před vyplutím dlouhý seznam úkolů pro úderku dvou bocmanů a dvou strojníků.

K dopravě jen krátce – když v kole hučí a nechcete to 1000 kilometrů poslouchat, pomůže přidat hlasitost rádia. Naštěstí to na Elbě vyžadovalo jenom výměnou brzdových destiček. Jinak je to z Prahy do Piombina 12 hodin klidné jízdy. Při spotřebě kolem 7 litrů benzínu náklady na cestu vycházejí asi na 4500 Kč, včetně rakouské dálniční známky (10 €), mýta na Brennerském průsmyku (12 €) a italských dálnic (48 €). Vyplatí se natankovat v Rakousku mimo dálnici.

Neroztříděné plachty na střední palubě. V popředí nářadí strojníků a rozdělaný kryt generátoru.

Hlavním úkolem bocmanů před sezónou je nastrojit plachty, dopnout pevné lanoví, plachty a celou pohyblivou takeláž zprovoznit a doladit. V praxi to znamená nejdřív roztřídit plachty a každou zkontrolovat na díry a stav otěžových rohů. Díry se záplatují – standardem je přesah záplaty 5 cm. Plachtovina na záplaty se řeže odporovou řezačkou, aby se netřepila. Lepí se chemoprenem a prošije na stroji, nebo ručně, kde už stroj nestačí. U otěžových rohů nutno převázat omotávky ok. Naštěstí jsme měli k dispozici šicí stroj a hlavně šikovné ruce Markéty, Michala a dalších. Bohužel jsme před samotným strojením přišli o kvalitní bocmanskou rukavici – neuměla plavat.

Patlání Chemoprenu kolem velké díry v plachtě. Foto: Michal Žák

Zatímco se na palubě šilo, na stěžních se kontrolovaly kladky, zejména ty na koncích ráhen. V zimním vlhku Elby jejich domečky nabobtnají, zablokují kladku a ta pak místo aby pomáhala, brzdí. Musí se rozebrat a pilníkem upravit. Kontrolovaly se závěsy a výtahy ráhen – kvůli bezpečnosti i správné výšce. Pokud ráhna nejsou ve správném místě pod košem, nelze ráhno zvednout a vytočit na stoupačku. Vyšli jsme také vstříc přáním a zkrátili jsme šlapnice – lana sloužící k pohybu na ráhně. I menší člověk se na ráhno musí položit břichem, jinak se nadře.

Kontrola kasounu a jeho kladky. Skasalnice viz. dvě lana vlevo. Otěž zatím provizorně uvázaná za kladkou patří do oka v ruce. Podél ráhna vidno úvazové lano plachty.  Foto: Michal Žák

Další fází je vytažení plachty na ráhno, její přivázání  pomocí průběžného lana a vytažení do šířky. Pak se napnou horní rohy a přivážou ovládací lana – kasouny, kasalnice a otěže. Po letech jsme si museli znovu vzpomenout, kudy přesně která lana vedou. Následuje zkouška – ideálně za bezvětří nebo lehkého zadního větru. Loď je během toho jištěná čtyřmi lanovými úvazy na zádi. V praxi samozřejmě vždy, když jsme spustili jakoukoli plachtu, přišlo 15 uzlů zepředu, loď si couvla, opřela se o mooringy a nám se orosilo čelo.

Michal zpevňuje otěžový roh. Za ním Milan „Panák“, legenda La Grace, hlavní „ladič“ její takeláže a jeden z otců zakladatelů salátové tradice.

Zatímco jsme šili a motali lana, strojníci opravovali generátor, vyměnili vařič a podlahu v kuchyni. Velký kompliment si zaslouží kuchařka Libuška, která se skoro dva týdny stěhovala s veškerým vybavením po lodi, protože kuchyň byla rozebraná. Strojníci také servisovali člun, měnili ventily a rozvody vody – hlavně oplachu kotvy a paluby – a zabudovali vodárnu (tzv. „darling“) pro lepší tlak slané vody.

Vše co potřebujete na salát a lá La Grace.

Během prací bylo samozřejmě nutné dodržovat posvátné lodní tradice, jako je „Řízková středa“ a večerní okurkový salát. Řízková středa je neporušitelný zvyk, vzniklý už při opravách ve Španělsku. A že prý žádná dobrá historka nezačíná okurkovým salátem – platí do chvíle, než si na La Grace dáte salát se zálivkou z ginu a toniku.

Kde nestačil stroj, musela Markéta šít ručně. Trpělivá a náročná práce. Foto: Michal Žák

Po nastrojení plachet je potřeba srovnat stěžně a čnělky dotažením pevného lanoví. Postupně se povolují boční žebříky a vanty a následně se u paty stěžňů dotahují pomocí „kočky“ (řetězového napínáku), v koších pak trojitým kladkostrojem a váhou jednoho bocmana – viz video. Dotahují se stěhy, opravují se žbrdliny (lanové příčky žebříků) a desítky omotávek, které poničilo slunce, sůl a tření.

Účastníci kurzu trénují a ladí přední plachtu.

Nakonec se třídí pohotovostní lana, závěsy, házečky a kladkostroje, uklízí se bocmanská bedna, ošetřuje se proti dřevokaznému hmyzu a průběžně se testují plachty i s pohybem ráhen – kasání na různé úhly, aby se doladila místa, kde se lana řežou o konstrukci. Do testování a prací se postupně zapojovali účastníci kurzu pro posádku, kteří si přišli týden před vyplutím zvýšit kvalifikaci. Společně se nám podařilo loď připravit na první plavbu. O obojím napíšu více v samostatném článku. Na závěr si však dovolím citovat kapitána — nebo, jak jsme mu při pracích říkali, „vrchního otrokáře“:-) „Já nechválím! Vaše nezbičovaná záda ať vám postačí jako důkaz mé spokojenosti!“

Bonus: Milan „Panák“ ukazuje dotahování polokladek košových vantů a řebříků.

Ohlédnutí za Májovou regatou 2025

Nedávno v podcastu Do větru Tereza sdílela své zkušenosti a zážitky z jubilejní 25. Májové regaty. Organizátoři nyní zveřejnili dokument ČT, který rekapituluje průběh závodu. Ten se konal v chorvatské Marině Kaštela a soutěžilo se v kategoriích: One Design Salona 46, One Design First 45, One Design First 36, FUN&LEARN, Celkový vítěz Májové regaty 2025, Mistr Slovenska v ORC a také v rámci pohárové soutěže ČANY 2025.
Kdo vydrží sledovat až do konce, dočká se i rozhovoru s Terezou.

Jónské moře: Nová marina v Nydri a Vlycho bay na Lefkádě

Momentálně putujeme se Skipřenkou po ostrovech Jónského moře, pohříchu jako suchozemci, protože loď z mnoha důvodů zůstala na břehu. Takže jsme na Gaie byli jen na skok, zkontrolovat ji, poplácat po kormidle a následně jsem vyrazili do Jónského moře objevovat a mapovat pro Průvodce v Námořním klubu. Není to prosto dobrodužství. Bohužel ne proto, že by tady byli divocí domorodci, nebo snad bouře stíhala bouři, ale proto, že Skipřence vyrazil parádní pásový opar a já jsem brutálně nachcípanej. Teče mi z nosu, chrchlám a kašlu. Ovšem Skipřenka to má horší, skončili jsme tady u doktora. Taky zajímavá zkušenost. Někde to jistě popíšeme nebo to vykecáme v podcastu.

Průvodce Jónským mořem najdete, mimo jiné, v Námořním klubu, což je naše placená platforma pro jachtaře. Pokud byste chtěli o Námořním klubu vědět víc, klikněte zde: Námořní klub – co to vlastně je?

Zátoka Vlycho a Nydri na Lefkádě

Nidri

Nidri (někdě psáno Nydri) je turistické letovisko ležící na vstupu do krytého zálivu několik mil jižne od mariny Lefkas (Lefkáda). Zátoka záhy přecházi v relativně úzký kanál ústící do velmi dobře kryté a velké zátoky Vlycho. (Vliho). O možnostech kotvení již píše první článek v Námořním klubu, nicméně v roce 2025 jsme v Nydri objevili novou marinu. Pravděpodobně je úplně nová a 1.6. 2025 u ní nestála ani jedna loď. Není tedy jisté, zda není zcela soukromá, že nepovoluje přístání lodí. Nicméně jsme se po ní prošli, natočili ji z dronu a nějakých restrikcí jsme si nevšimli.

Marina je tvořena jedním dlouhým molem se dvěma příčnými prsty. Všechna stání jsou opatřená mooringovými lany. Na mole jsou sloupky s vodou a elektřinou, také zde najdete v pravidelných intervalech umístěné požární hydranty. V době naší návštěvy, v neděli odpoledne, u ní nestála ani noha (ani plachtička), což se nedá říct o zátoce naproti v Tranquil Bay nebo o nedalekém Vlychu. Podívejte se na fotografie.

Aktualizace: Byli jsme zde v úterý opět a jak dopoledně, tak večer byla marína úplně prázdná. Zajímavé.

Nidri jako takové je velmi turistické a pokud budete stát u městkého mola, nebo třeba ve zmíněné marině, klidu se moc nedočkáte. Prostě letovisko.

Pohled z dronu směrem k jihu. V popředí zmiňovaná marina, v pozadí Vlycho, vlevo Tranquily Bay. S množstvím lodí na kotvách kontrastují prázdné prsty mariny v popředí.

Nová marína v detailu.

VLYCHO

Vlycho je opravdu velká a opravdu skvěle krytá zátoka a to prakticky ze všech stran. Také je velmi oblíbená a kotví v ním spousta lodí. Je mělká a v její poslední třetině je hloubka pod jeden metr, tak opatrně. Je tu opravdu velké množství lodí, ale místo se dá při troše štěstí najít. Ve všední den, na začátku týdne, by to s množstvím lodí mělo být lepší. Krytí je opravdu skvělé a stejně tak i klid.

Zátoka Vlycho, pohled k severu. V pozadí vstupní kanál a letovisko Nidri.

Epizoda 57: Alkohol na lodi

Ať chceme nebo nechceme, alkohol k jachtingu tak nějak patří. Holt dovolená, holt pohoda a tak. Ale! Je to dobrý nápad? A nejsou z toho jen problémy? Že kapitán nesmí na palubě pít ví každý.‌ Ale je zvykem, že posádka si občas něčím připije.‌ A jak to končí? Vtipné, smutné i děsivé historky z plaveb, kde se pilo víc než by bylo zdrávo.‌ Jaké to je spadnout z lávky v marině? Kdo kdy lezl cizím lidem na loď? A kudy určitě nevede cesta k Terčinu srdci? Poučení z příběhů necháme na vás.

Níže najdete odkaz do YouTube a také do Spotify. Vyberte, co je vašemu srdci bližší. Poznámka: Placená část podcastu (5 EUR /měsíc) je na HeroHero zde: https://herohero.co/dovetru

Pro členy Námořního klubu je placená část podcastu za polovic – tedy za 2,5 EUR měsíčně.

NAMORNI KLUB

Epizoda 56: Terka na Májovce – reportáž; pozvánka do Hero Hero

Jak víte z minulé epizody, Terka se zúčastnila Májové regaty. A nejen to, natočila tam i reportáž, kterou najdete v naší placené části na Hero Hero.

Placená část podcastu (5 EUR /měsíc) je na HeroHero zde: https://herohero.co/dovetru

Pro členy Námořního klubu je placená část podcastu za polovic – tedy za 2,5 EUR měsíčně.

Jak být na moři víc a starostí mít míň?

0

Je to pořád stejné. Když můring zmizí pod hladinou a příď rozčísne první vlnku, úsměv se na tváři objeví. Následuje pár báječných dní plných adrenalinu, relaxu a života jak z jiného světa. Jachting je boží. Jen kdyby neměl tolik příprav.

Je jedno, kolik jsme toho napluli. Hledání, bádání, organizování a řešení se nikdy nezbavíme. To je daň za ty báječné chvilky na palubách plavidel všech velikostí a tvarů.

A co kdyby to šlo trochu “hacknout”, užít si víc toho pěkného a zredukovat tu otravu co tomu předchází?

Kde se vzalo, tu se vzalo

To se nám honilo hlavou, když byl Covid a my měli (trochu nedobrovolně) víc času sedět  doma na zadku, tak daleko od nejbližšího slaného rybníku. A pak vznikl nápad na Joinly – apku, co nás dostane blíž k lidem jako jsme my, lidem, kteří toho chtějí více zažívat a méně řešit.

Popravdě, cesta od nápadu do vypublikování mobilní aplikace do Appstoru/Google Play nebyla vůbec jednoduchá. Dokážeme pomoci s tím, co jachtaři potřebují? Trefíme se, nebo naše práce zapadne? 

Potkali se u Kolína

Honza Janík s Honzou Walterem se potkali před lety na kapitánském kurzu. Byli na jedné vlně, i když jeden shlíží na svět z kokpitu Airbusu a druhý od zdrojového kódu na monitoru. Po letech, kdy už měli něco napluto, jim vrtalo hlavou, jak co nejlépe doplnit své posádky a vše si se spoluplavčíkama odladit. Maily, tabulky, Messengery, Whatsappy.. bylo toho moc. A přitom od vykopnutí nápadu na plavbu k prvnímu vytaženému refu je cesta vždycky podobná.

Hlavně prosím jednoduše

Zadání bylo jednoduché – mít vše jednoduché. Na jednom místě, přehledné a bez reklam. Vybudovat komunitu aktivních lidí, kteří si na pár kliknutí najdou přesně to, co je bude bavit.

Přes chytré filtry a interaktivní mapu vyskočí události od lidí na stejné vlně. A nemusí se jednat jen o jachting. Dobrodružství se totiž meze nekladou a svoji akci si zvládne vypsat každý andriodista i jablíčkář, profík z oboru i naprostý amatér. Je libo jen sehnat spřízněné duše na svojí událost, nebo potřebuju spíš nástroj pro komunikaci, společné náklady, úkoly a fotky? V Joinly je vše, hurá!

Síla je jen ve vašich rukou

Stane se z Joinly pomocník každého nadšeného jachtaře? Bude reflektovat specifické potřeby, aby seděla jako zadek na hrnec? 

Potkají se v apce ti správní aktivní lidé, co se navzájem obohatí, ať už spolu vyrazí na loď, na kolo, nebo třeba jenom večer na koncert? A budou funkce tím správným přínosem, který usnadní setkávání lidí?

Tyto a další otázky si s klukama od nás z týmu klademe každý den a odpovědí jste vy. Námořnice a námořníci z masa a kostí, které vše prověří natvrdo a v nekompromisní praxi.

Dáte nám prosím zpětnou vazbu, ať už bude jakákoli (nejlépe samozřejmě konstruktivní 🙂).

Za tým Joinly váš Honza Husák

jan.husak@joinly.live

Tento článek je ze zákona označen jako obchodní sdělení

Křižník Georgios Averof

0

Pokud poletíte přes Athény nebo vás plavba zavede do maríny Flisvos a budete mít čas a zájem o námořní a vojenskou historii Řecka, doporučujeme návštěvu pancéřového křižníku Georgios Averof. Loď je jedinou dochovanou představitelkou své třídy a podobně jako HMS Victory nebo USS Constitution je hrdě udržována Řeckým námořnictvem v aktivní službě, byť již pouze jako muzeum.

Na počátku 20. století si Řecko udržovalo těžce vybojovanou nezávislost, ale přetrvávaly obavy z dalšího konfliktu s Tureckem. V čerstvé paměti byla řecko-turecká válka z roku 1897, z níž Řecko vyšlo poražené, muselo platit reparace, jeho finanční správa byla svěřena mezinárodní komisi a země si byla vědoma své vojenské slabosti.

V té době zažívala válečná plavidla bouřlivý vývoj směrem k velkým bitevním lodím typu Dreadnought. Řecká vláda se rozhodla modernizovat námořnictvo, které do té doby spoléhalo na tři zastaralé obrněné lodě třídy Hydra. Zakoupila čtyři relativně moderní torpédoborce v Německu a Velké Británii a pancéřový křižník třídy Pisa v Itálii. Pro terminologickou přesnost – v Řecku je tato loď označována jako bitevní loď. Ve srovnání s tehdejšími bitevními loděmi byla menší, s lehčí výzbrojí a pancéřováním, ale s teoretickou možností jim v případě potřeby uplavat.

Hlavní děla Averofa, Foto: Iantomferry at English Wikipedia, Licence: https://creativecommons.org/licenses/by/3.0/

Itálie postavila tři sesterská plavidla (Pisa, Amalfi a třetí jednotku), přičemž poslední byla nabídnuta k prodeji jako přebytečná. Odkup Hellenickým námořnictvem se podařil díky záloze pokryté z odkazu podnikatele Georgiose Averofa (také známého jako Jorgos Averoff), určeného na pořízení velké lodi nesoucí jeho jméno. O plavidlo se zajímala také delegace tureckých důstojníků, kteří si jej prohlédli a vzhledem k předpokladu, že Řecko nebude mít na rychlý nákup dostatek prostředků, odjeli do Paříže. Následně se pokusili nákup zvrátit vyšší nabídkou, ale dohoda již byla uzavřena a zajištěna.

Loď byla spuštěna na vodu v roce 1910. 140 metrů dlouhá loď měla výtlak 10 200 tun a maximální rychlost 23,9 uzlu. Hlavní výzbroj tvořily čtyři 234mm děla ve dvou věžích, pomocná výzbroj se skládala z osmi 190mm děl ve čtyřech věžích. Loď byla ilustrací mezinárodní ekonomické provázanosti před první světovou válkou – výzbroj byla britská, kotle francouzské, generátory německé.

První plavba směřovala v červnu 1911 na korunovaci britského krále Jiřího V. Při následném přesunu na čištění trupu loď narazila na útes a musela do suchého doku. Během oprav se projevila nedisciplinovanost posádky, a kapitán Ioannis Damianos byl nahrazen Pavlosem Kountouriotisem, pozdějším prezidentem Řecka (1926-1929). Ten zavedl pořádek a s vycvičenou posádkou se vrátili do vlasti.

Foto: Jaroslav Foršt

V roce 1912 vypukla První balkánská válka. Kountouriotis již jako admirál a velitel námořnictva vybojoval na palubě Averofu vítězné bitvy u Elli a Lemnosu. V obou případech loď využila svou rychlostní převahu, opustila sestavu pomalých a zastaralých řeckých obrněných lodí a pronásledovala početnější, ale zastaralou a nepřesně střílející tureckou flotilu. Ta sice neztratila žádné lodě, ale utrpěla velké ztráty na posádkách a s poškozenými plavidly se stáhla do bezpečí Dardanel. Kontrolou Egejského moře řecké námořnictvo zabránilo Turecku v přepravě posil na frontu. Kvůli nedostatku munice z Británie mohli dělostřelci Averofu zahájit ostrou palbu až v bitvě u Elli. Loď si u tureckých protivníků vysloužila přezdívku „Şeytan papor“ – Ďáblova loď.

Vzhledem k řecké neutralitě během většiny první světové války se Averof bojových akcí nezúčastnil. Po válce zasáhla do druhé řecko-turecké války, převážně při krytí vylodění a ostřelování pobřeží. V meziválečném období loď prošla omezenou, avšak nedostatečnou modernizací, neboť řecká vláda upřednostňovala pozemní armádu a letectvo. V roce 1937 se zúčastnila korunovace britského krále Jiřího VI.

Po německém útoku na Řecko v roce 1941 a rychlém postupu dostala posádka Averofu rozkaz loď potopit. Rozhodla se však místo toho s lodí uprchnout k spojencům. Posádka musela přeseknout a přeřezat bariéry chránící přístav a velitel se dostal na palubu po provazovém žebříku, když už byla loď v pohybu. Averof nakonec bezpečně doplul na Krétu a poté do Alexandrie. Vzhledem ke stáří a technickému stavu strávil válku převážně v Indickém oceánu ochranou konvojů a častými opravami, zejména poruchových kotlů.

Triéra Olympias, Foto: Jaroslav Foršt

Na konci války, stále jako vlajková loď, dopravila do vlasti exilovou vládu. Velitelem byl kapitán Theodoros Kountouriotis, syn Pavlose, zmíněného admirála a pozdějšího prezidenta. Křižník zůstal v aktivní službě do roku 1952, poté byl zakotven v Poru. V roce 1983 bylo rozhodnuto o jeho návratu do služby jako muzejní lodi, což se stalo o rok později. Loď vyvěšuje admirálskou vlajku a každá proplouvající loď řeckého námořnictva jí musí vzdát patřičné pocty. Je zakotvena a přístupná veřejnosti spolu s triérou Olympias a nedaleko se nachází další muzeum na lodi Neraida.

Zelená elektrickému pohonu pro italské jachtaře

0

Elektrický pohon se pomalu začíná objevovat i na lodích. Zatím jej stále limituje cena a dojezd – zejména ve srovnání s osvědčenými dieselovými motory. Zároveň ale existují situace, kde tyto nevýhody nejsou tak zásadní – například u malých přívěsných motorů, menších lodí (daysailerů) nebo na jezerech a přehradách, kde kapacita baterie není kritickým bezpečnostním faktorem. Italská vláda se aktuálně rozhodla podpořit elektrifikaci lodí dotačním programem.

Italské ministerstvo energetiky už v říjnu loňského roku oznámilo spolupráci a pobídky k elektrifikaci lodního pohonu. Nyní jsou už známy i konkrétní podmínky a termíny pro podání žádostí. Na tento účel bylo vyčleněno celkem 3 miliony eur a o podporu mohou žádat jak soukromí vlastníci rekreačních lodí, tak i uživatelé, kteří plavidla využívají ke komerčním, sportovním nebo společenským účelům.

Program se zaměřuje na nahrazení spalovacích motorů elektrickými. Kampaň potrvá měsíc – od 8. dubna do 8. května. Fyzické osoby mohou žádat o podporu až na dva motory, v maximální výši 8 000 eur. Právnické osoby (např. firmy) mohou žádat o spolufinancování většího počtu motorů, s celkovým limitem až 50 000 eur. To platí pro rekreační i komerční plavidla, sportovní i společenská. Ecobonus pokryje až 50 % uznatelných nákladů – a to jak pro fyzické, tak právnické osoby.

Podpora zahrnuje spolufinancování:

  • až 2 000 eur na přívěsný motor s integrovanou baterií (výkon 0,5 až 12 kW),
  • až 10 000 eur na vestavěné motory s externí baterií.

Cílem programu je podpořit ekologickou transformaci rekreačního jachtingu výměnou tradičních spalovacích motorů (benzín a nafta) za elektrické, a zároveň podpořit nákup souvisejících baterií.

Dotace se vztahuje i na náklady spojené s pořízením baterií a dalších komponent elektrického pohonného systému. Jelikož elektrický pohon u většiny běžných plavidel zatím naráží na zásadní limity v dojezdu, ceně i hmotnosti systému oproti dieselu nebo benzínu, očekává se, že program využijí zejména majitelé menších lodí s pomocnými motory. Například při výměně pomocných benzinových motorů za elektrické, které mají zpočátku vyšší pořizovací náklady. Pobídky jsou rovněž atraktivní pro majitele sportovních plachetnic, malých rybářských lodí nebo vodních taxi – třeba v Benátkách, kde snahy o elektrifikaci městské dopravy po kanálech běží již několik let.

Zdroje: 

Přípravy na sezónu, posádka a generační výměna na La Grace: Rozhovor s kapitánem Pepou Dvorským

0

Kolikátá je tato sezóna pro La Grace a co znamená připravit loď?

Je to už patnáctá sezóna – loď jsme spustili v roce 2010. A pokaždé je to náročné. Každý rok je potřeba udělat spoustu věcí. Protože zima není moc dlouhá, většinu práce doháníme na jaře, když se oteplí a lidem se začne chtít pracovat. Letos jsme se pustili do kompletní rekonstrukce kuchyně – od podlahy, přes sporák až po nátěr nových skříněk. Ve strojovně je spousta vylepšení. Máme nové koupelny, předělané rošty. Ráhna jsou z loňska nová, takže se na nich ještě dodělávaly různé věci. Je toho opravdu hodně, ani se to nedá všechno vyjmenovat.

Jaké máš naplánované plavby na rok 2025?

Letos jsem měl velké plány – například Sail Amsterdam, což je obrovské setkání školních lodí. Cílem organizátorů je, aby dorazily všechny lodě, ale my nakonec nepojedeme. Jednak kvůli mému zdravotnímu stavu – měl jsem spoustu operací a nevěděl jsem, jak se budu cítit. A také hodně spoléhám na svého syna Filipa, který letos začíná kapitánovat. Pro něj je přeplout La Manche a Biskajský záliv na začátku kariéry dost těžký oříšek. Nechci, aby začínal v neznámém prostředí, a ani ho nechci odradit těžkými plavbami – i když vím, že by to zvládl. Ale ten stres, který kapitán prožívá, je v jeho případě zbytečný. Je lepší, když bude jezdit kolem Elby, Korsiky a Sardinie, kde to zná. Tam se může soustředit na řešení běžných situací, které život na lodi přináší. Nakonec jsem se tedy rozhodl zůstat ve Středomoří a zaměřit se spíš na výcvik posádek a budování základny. Chci, abychom tu byli doma.

Je možné se ještě dostat na loď, když jsou plavby rezervovány často dva roky dopředu?

Ano, plavby jsou rezervované dva roky dopředu, protože se vytvořily stabilní skupiny – ať už na historické plavby nebo na přeplavby apod. Ale protože se plánuje s takovým předstihem, často se stává, že někdo otěhotní, přijde o práci nebo zkrátka nemůže. Takže během celého období se dají sehnat jednotlivá místa. My tomu říkáme „last minute“, i když se jedná třeba o rezervaci rok a půl předem. Chce to být v kontaktu s naší kanceláří a ptát se na konkrétní nabídky. Platí ale pořád to, že rozpis La Grace se veřejně neobjevuje. Kdo čeká, že se objeví seznam plaveb, se nikdy na loď nedostane – protože ten seznam vychází až ve chvíli, kdy jsou všechny plavby obsazené.

Školení obsluhy člunu. Foto: Michal Žák

Už jsi zmínil, že cvičíš posádky. Minulý týden proběhl specializovaný kurz. Mohl bys ho popsat? Proč ho organizuješ a koho hledáš do stálé posádky?

Na začátku jsem si myslel, že projekt La Grace nelze uskutečnit, protože loď nelze vůbec postavit. Když jsme ji postavili, zjistil jsem, že větší problém je ji provozovat. A když se podařilo i to, přišla další fáze – udržet posádku. Největší výzva je mít kolem sebe lidi, kteří umí loď řídit. Proto děláme kurzy. La Grace je složitý organismus – nelze sem přijít a myslet si, že to člověk zvládne hned. Každý rok vybíráme z našich plaveb šikovné lidi, soustřeďujeme je a připravujeme pro jednotlivé pozice. Učí se konkrétní věci, které jsou specifické právě pro tuto loď. 

Filip, převezme oficiálně velení na La Grace. Co musí kapitán na této lodi umět? A jak ses podílel na jeho přípravě?

Filip se na tu roli připravoval celý život, aniž by si to uvědomoval. Zjistil jsem, že kapitána se nedá jednoduše vyškolit – kapitán se musí vychovat. Musí na lodi vyrůst, mít k ní vztah a znát ji do posledního detailu. V tom má Filip obrovskou výhodu. La Grace je velmi složitá loď. I zkušení kapitáni z jiných velkých lodí na ní mohou pohořet. Je velká, těžká a má silný boční drift – při špatných podmínkách při přistání se chová nestandardně. Nezatočí, kam má, utíká z kotvy… A to se nedá naučit rychle.

Pokud sem kapitán přijde zvenčí, často ho to buď přestane bavit, nebo mu do života vstoupí rodina, jiné povinnosti a je konec. Proto je těžké najít nového kapitána. Máme samozřejmě výborné lidi – třeba Marek Turba, který už je na lodi dlouho a daří se mu.

Chtěl bys, aby si to zkusil i někdo další?

Určitě. Často vzpomínám na Maxe (Ragnara). I když nemám dobré vztahy k Rusku a k tamní politice, lidi nehodnotím podle národnosti, ale podle toho, jací jsou. A Max byl skvělý kapitán. Odvedl ho Covid a pak válka. Doufám, že se vrátí. Prostor je otevřený komukoliv, kdo chce touto cestou jít – jen je potřeba vědět, že to není jednoduché.

Přípravy na sezónu. Foto: Michal Žák

La Grace tráví hodně času kolem Elby. Co bys řekl o podmínkách pro jachting v této oblasti?

Elba je úžasná. Je blízko – za 12 hodin jste z ČR u moře. Moře je tu teplé, podobně jako v Chorvatsku, ale podmínky pro jachtaře jsou jednodušší. V Chorvatsku je složitá legislativa – pokud nemáte chorvatskou loď, je to problém. Řecko je daleko, podmínky se tam taky zhoršují. Itálie je krásná, slunná a relativně blízko. 

Velká výhoda Elby je, že je chráněná horami Korsiky. Když přijde špatné počasí ze severu nebo jihu, často ho Korsika odkloní. Většinou tu bývá tlaková výše, takže je hezky i při špatné předpovědi.

V srpnu se začíná kazit počasí – přichází bouřky. Dřív teplota moře ve Středomoří nepřekračovala 28 °C, ale loni už byla 31,5 °C – to je teplota tropických oblastí. A tam vznikají tropické bouře. Ty už se posouvají i sem – říká se jim „medikány“. Budou častější a silnější, Středomoří bude nebezpečnější. Elbě se to zatím trochu vyhýbá, ale navždy to tak nebude. Budeme se tomu muset přizpůsobit.

La Grace na kotvě, Marciana Marina, Elba

Plánuješ na konci sezóny nějaké úpravy na lodi?

Chtěl jsem hlavně namontovat dva motory. Myslel jsem si, že když se z La Grace stáhnu, kapitáni by měli mít motorovou zálohu – protože to je jediná věc, která dnes chybí. Dva motory by taky pomohly s manévrováním. Dlouho jsem na to sháněl peníze, ale když už jsem byl připraven investovat, zjistil jsem, že kvůli clům se americké motory zdražily o 26%. Na pětimilionové investici je to hodně. Rozhodl jsem se tedy asi jen pro jeden motor. Pomohlo mi i zjištění, že schopní kapitáni, jako Marek nebo Filip, to zvládají i s jedním. Dva motory by byly fajn, ale nejsou bezpodmínečně nutné.

Jak vidíš budoucnost La Grace?

Dnes často jezdí lidé kolem 50–60 let, a jakmile přestanou, musí je nahradit mladší. Díky Filipovi věřím, že začnou jezdit i dvacetiletí, protože přijdou kvůli němu. Ne kvůli nějakému starému páprdovi, jako jsem já.

Monemvasia – drahokam Argolského zálivu

Řecký Gibraltar nebo také Skála je přezdíváno jednomu z nejkrásnějších řeckých míst, které jsem viděl (a že jsem jich viděl!). Poloostrov v podobě vysoké a strmé skály je spojen s pevninou jen úzkým mostem. Z jižní strany je k úpatí Skály přilepené Dolní město, které šplhá až na vrchol, kde leží Horní město. Monemvasia, ležící již v Lakónii (kde leží i slavná Sparta a její obyvatelé Lakedaimonští), rozhodně stojí za návštěvu.

Monemvasijský záliv – celková dispozice

Připlutí

Bez problémů, za dne je Monemvasia nepřehlédnutelná jak z jihu, tak ze severu.

Stání a kotvení

Na jižní straně šíje na pobřeží se krčí malá marína, dříve často plná. Nedávno byla rozšířena o další molo, čímž se kapacita minimálně zdvojnásobila. Byli jsme zde na podzim 2024. Bohužel nešel použít dron, protože hodně foukalo, tak jsou fotky jen ze souše. Pokud nefouká z jihu, je možné stát na kotvě jižně od mostu spojující Skálu a pevninu, ale pozor, umí tady fučet ze všech směrů.

Monemvasia – nově rozšířená marina jižně od šíje (2024)

Porovnání maríny před rozšířením vlevo a po rozšíření vpravo (2024)


Pokračování článku včetně dalších map a informací o Menomvasii pro jachtaře najdete v Námořním klubu. Nejste členem?

Podívejte se sem