Krása jachtingu

Kolikátá je tato sezóna pro La Grace a co znamená připravit loď?

Je to už patnáctá sezóna – loď jsme spustili v roce 2010. A pokaždé je to náročné. Každý rok je potřeba udělat spoustu věcí. Protože zima není moc dlouhá, většinu práce doháníme na jaře, když se oteplí a lidem se začne chtít pracovat. Letos jsme se pustili do kompletní rekonstrukce kuchyně – od podlahy, přes sporák až po nátěr nových skříněk. Ve strojovně je spousta vylepšení. Máme nové koupelny, předělané rošty. Ráhna jsou z loňska nová, takže se na nich ještě dodělávaly různé věci. Je toho opravdu hodně, ani se to nedá všechno vyjmenovat.

Jaké máš naplánované plavby na rok 2025?

Letos jsem měl velké plány – například Sail Amsterdam, což je obrovské setkání školních lodí. Cílem organizátorů je, aby dorazily všechny lodě, ale my nakonec nepojedeme. Jednak kvůli mému zdravotnímu stavu – měl jsem spoustu operací a nevěděl jsem, jak se budu cítit. A také hodně spoléhám na svého syna Filipa, který letos začíná kapitánovat. Pro něj je přeplout La Manche a Biskajský záliv na začátku kariéry dost těžký oříšek. Nechci, aby začínal v neznámém prostředí, a ani ho nechci odradit těžkými plavbami – i když vím, že by to zvládl. Ale ten stres, který kapitán prožívá, je v jeho případě zbytečný. Je lepší, když bude jezdit kolem Elby, Korsiky a Sardinie, kde to zná. Tam se může soustředit na řešení běžných situací, které život na lodi přináší. Nakonec jsem se tedy rozhodl zůstat ve Středomoří a zaměřit se spíš na výcvik posádek a budování základny. Chci, abychom tu byli doma.

Je možné se ještě dostat na loď, když jsou plavby rezervovány často dva roky dopředu?

Ano, plavby jsou rezervované dva roky dopředu, protože se vytvořily stabilní skupiny – ať už na historické plavby nebo na přeplavby apod. Ale protože se plánuje s takovým předstihem, často se stává, že někdo otěhotní, přijde o práci nebo zkrátka nemůže. Takže během celého období se dají sehnat jednotlivá místa. My tomu říkáme „last minute“, i když se jedná třeba o rezervaci rok a půl předem. Chce to být v kontaktu s naší kanceláří a ptát se na konkrétní nabídky. Platí ale pořád to, že rozpis La Grace se veřejně neobjevuje. Kdo čeká, že se objeví seznam plaveb, se nikdy na loď nedostane – protože ten seznam vychází až ve chvíli, kdy jsou všechny plavby obsazené.

Už jsi zmínil, že cvičíš posádky. Minulý týden proběhl specializovaný kurz. Mohl bys ho popsat? Proč ho organizuješ a koho hledáš do stálé posádky?

Na začátku jsem si myslel, že projekt La Grace nelze uskutečnit, protože loď nelze vůbec postavit. Když jsme ji postavili, zjistil jsem, že větší problém je ji provozovat. A když se podařilo i to, přišla další fáze – udržet posádku. Největší výzva je mít kolem sebe lidi, kteří umí loď řídit. Proto děláme kurzy. La Grace je složitý organismus – nelze sem přijít a myslet si, že to člověk zvládne hned. Každý rok vybíráme z našich plaveb šikovné lidi, soustřeďujeme je a připravujeme pro jednotlivé pozice. Učí se konkrétní věci, které jsou specifické právě pro tuto loď. 

Filip, převezme oficiálně velení na La Grace. Co musí kapitán na této lodi umět? A jak ses podílel na jeho přípravě?

Filip se na tu roli připravoval celý život, aniž by si to uvědomoval. Zjistil jsem, že kapitána se nedá jednoduše vyškolit – kapitán se musí vychovat. Musí na lodi vyrůst, mít k ní vztah a znát ji do posledního detailu. V tom má Filip obrovskou výhodu. La Grace je velmi složitá loď. I zkušení kapitáni z jiných velkých lodí na ní mohou pohořet. Je velká, těžká a má silný boční drift – při špatných podmínkách při přistání se chová nestandardně. Nezatočí, kam má, utíká z kotvy… A to se nedá naučit rychle.

Pokud sem kapitán přijde zvenčí, často ho to buď přestane bavit, nebo mu do života vstoupí rodina, jiné povinnosti a je konec. Proto je těžké najít nového kapitána. Máme samozřejmě výborné lidi – třeba Marek Turba, který už je na lodi dlouho a daří se mu.

Chtěl bys, aby si to zkusil i někdo další?

Určitě. Často vzpomínám na Maxe (Ragnara). I když nemám dobré vztahy k Rusku a k tamní politice, lidi nehodnotím podle národnosti, ale podle toho, jací jsou. A Max byl skvělý kapitán. Odvedl ho Covid a pak válka. Doufám, že se vrátí. Prostor je otevřený komukoliv, kdo chce touto cestou jít – jen je potřeba vědět, že to není jednoduché.

La Grace tráví hodně času kolem Elby. Co bys řekl o podmínkách pro jachting v této oblasti?

Elba je úžasná. Je blízko – za 12 hodin jste z ČR u moře. Moře je tu teplé, podobně jako v Chorvatsku, ale podmínky pro jachtaře jsou jednodušší. V Chorvatsku je složitá legislativa – pokud nemáte chorvatskou loď, je to problém. Řecko je daleko, podmínky se tam taky zhoršují. Itálie je krásná, slunná a relativně blízko. 

Velká výhoda Elby je, že je chráněná horami Korsiky. Když přijde špatné počasí ze severu nebo jihu, často ho Korsika odkloní. Většinou tu bývá tlaková výše, takže je hezky i při špatné předpovědi.

V srpnu se začíná kazit počasí – přichází bouřky. Dřív teplota moře ve Středomoří nepřekračovala 28 °C, ale loni už byla 31,5 °C – to je teplota tropických oblastí. A tam vznikají tropické bouře. Ty už se posouvají i sem – říká se jim „medikány“. Budou častější a silnější, Středomoří bude nebezpečnější. Elbě se to zatím trochu vyhýbá, ale navždy to tak nebude. Budeme se tomu muset přizpůsobit.

Plánuješ na konci sezóny nějaké úpravy na lodi?

Chtěl jsem hlavně namontovat dva motory. Myslel jsem si, že když se z La Grace stáhnu, kapitáni by měli mít motorovou zálohu – protože to je jediná věc, která dnes chybí. Dva motory by taky pomohly s manévrováním. Dlouho jsem na to sháněl peníze, ale když už jsem byl připraven investovat, zjistil jsem, že kvůli clům se americké motory zdražily o 26%. Na pětimilionové investici je to hodně. Rozhodl jsem se tedy asi jen pro jeden motor. Pomohlo mi i zjištění, že schopní kapitáni, jako Marek nebo Filip, to zvládají i s jedním. Dva motory by byly fajn, ale nejsou bezpodmínečně nutné.

Jak vidíš budoucnost La Grace?

Dnes často jezdí lidé kolem 50–60 let, a jakmile přestanou, musí je nahradit mladší. Díky Filipovi věřím, že začnou jezdit i dvacetiletí, protože přijdou kvůli němu. Ne kvůli nějakému starému páprdovi, jako jsem já.