Moře se stalo součástí života téměř všech lidí na světě. Ať už v přímořském státě nebo státě ve vnitrozemí, jako jsme my, mají lidé moře takzvaně zapsané v kostech. Na počátku historie Země byl oceán všude a jeho odkazy můžeme najít dodnes. I v dnešní době jsou moře a oceány neodmyslitelné. Jako způsob obživy, možnosti dopravy, předmět mnoha výzkumů nebo jen odpočinek a relaxování při šumění vln na pobřeží. Zkuste si vzpomenout aspoň na jednoho člověka, který by nikdy neviděl nebo na vlastní kůži nezkusil mořskou vodu.
Ať už ho vnímáme jako pozadí dovolené v Chorvatsku, nebo jako hlavní živel našich zájmů a koníčků, víme o něm stále jen velmi málo. Zde bych se ráda pokusila Vám objasnit pár záhad o moři a s ním spojených úkazů, které možná neznáte.
Proč je moře modré
Napadlo Vás někdy při pohledu na třpytící se mořskou hladinu, proč je voda modrá, a ne třeba zelená nebo červená? Souvisí to s viditelnými složkami světla.
Sluneční světlo, i když se jeví jako bílé nebo průhledné, vůbec takové není. Světlo je elektromagnetické záření o různých vlnových délkách a škále tohoto záření od nejkratších vlnových délek po nejdelší říkáme spektrum.
Nejdelší je radiové vlnění, které má frekvenci asi 104 Hz, následuje vlnění mikrovlnné s 108 Hz a infračervené záření o frekvenci 1012 Hz. Pak teprve jsou vlny dostatečně krátké, abychom je mohli vidět. Tzv. viditelná část spektra, má rozsah asi 790- 400Thz, což je od 750 k 380 nm. Toto viditelné spektrum začíná červenou, a přes oranžovou, zelenou (na kterou je lidské oko nejcitlivější) pokračuje až k modré a fialové, která má vlnovou délku nejkratší. Po viditelném světle následuje UV záření s 1015 Hz, Rentgenové s 1018 Hz a poslední Gamma záření o 1020 Hz.
Zajímavé je, že na rozdíl od lidí jsou některá zvířata schopna vnímat širší oblast záření, například hadi mají specializované receptory pro infračervené záření a tím si hledají svou kořist. Ptáci zase vidí i UV záření, takže pro nás zdánlivě barevně nezajímavý pták se v očích svého partnera promění v neuvěřitelné barevného a přitažlivého tvora.
Předměty tedy vidíme barevně ne proto, že by přímo byli barevné, ale proto, že pohlcují všechny ostatní složky spektra a jednu odrážejí. Zelený hrneček tedy odráží pouze takovou frekvenční oblast vlnění, která když dojde do našeho oka, způsobí na sítnici aktivaci zelených čípků.
Ale už zpátky k vodě. Molekuly vody mají schopnost elektromagnetické záření pohlcovat stejně jako ostatní předměty. U vody ale záleží na hloubce. Moře nejvíce pohlcuje červenou – asi po 5 metrech hloubky už žádná nezbývá. Pak žlutou a nakonec zbyde jen modrá, která vydrží asi do 20 metrů (záleží také na čistotě vody). To, že voda nejméně pohlcuje modrou, znamená, že se modrá také nejvíce odráží zpět do našeho oka. Voda ve sklenici nemá takovou hloubku, proto je průhledná, bazén je sice hlubší, ale ne tolik, aby pohltil všechny ostatní barvy, ale moře už hluboké dostatečně, aby ostatní složky pohltilo a odráželo modrou. Proto také čím větší hloubka, tím temnější modrá.
Ne všechna voda je samozřejmě modrá, jezera, řeky, rybníky i umělá jezírka na zahradě modrá většinou nejsou. To už ale záleží na rostlinných i živočišných organismech a neživých částicích plovoucích ve vodě. Rybníky jsou zelené kvůli velké populaci fytoplaktonu (mikroskopickým rostlinkám), řeka může být nahnědlá rozpuštěnými jíly ze dna.
Až příště pojedete na loď nebo k moři, vzpomeňte si na světelné spektrum a pohlcování barev vodou, je to dobré téma k hovoru při odpolední siestě.
Tereza Forštová