Čtvrtek 21.09.2023, Kyparissi – Náfplio, upluto 41NM
Ráno v osm vyrážíme směr Náfplio. Při vyzvedávání kotvy, když už ji mám téměř nahoře, se mi udělá malá kopička z řetězu. Rychle ji uvolňuji a….80metrů řetězu se vydává na cestu ke dnu. S důvěrou v lano, které je na konci řetězu a v masivní uzel, který ho přidržuje jsem v klidu, a z větší vzdálenosti pozoruji rachotící řetěz.
Cestou se vyjma vypnutí palubních přístrojů a přerušení činnosti hloubkoměru nic závažného neděje J. Všechny přístroje měly problém s vodou v podpalubí…. Tu pravidelně vyléváme a počet kbelíků už nepočítáme. Takže jich bylo nepočítaně J.
Celá plavba je motorsailing.
Příjezd do Nápflia je silný zážitek. Vjezd do městského přístavu chrání tři pevnosti. Nejmenší je na ostrůvku západně od vjezdu, větší těsně na východní části města, a v pozadí, na vysoké skále, největší, nejrozsáhlejší, prostě impozantní. Pozdější návštěva obou pevností připojí dechberoucí výhledy na prostor celého zálivu, přístavu a na pohoří, kde se ukrývají Mykény.
Na nábřeží už na nás čeká Memo, technik lodě se servisním autem. Vybíráme si prostor mezi ušlechtilými plnoplachetníky a posádka, již trénovaná, skvěle provádí Mediterranean Mooring.
Ještě, než vypneme motor a spustíme gangway, Memo skáče na palubu a dere se do salonu podívat se k motoru. Trochu to posádce komplikuje život, ale zájem mu upřít nelze. Pro jistotu jsme ponechali část bildge zaplněnou vodou. Aby Memo viděl objem. Ochutnává… a potvrzuje, že je slaná. Při obsáhlé kontrole motoru, ne nepodobné té naší, nachází příčinu – pomocný ventilek chladícího systému, který má zaručit odvzdušnění chladící vody. Ten zůstává stále otevřený a voda tudy trubičkou teče do bildge. Na naši omluvu uvádím, že trubička nebyla prakticky vidět. Se slovy, „když ventil vyřadím tím, že trubičku zaslepím, vydržíte zbývající týden bez odvzdušnění“, prohlašuje Memo problém za „fixnutý“. Tedy za vyřešenou šestou závadu. Při pokusu o výměnu tlakové nádoby Memo zjišťuje, že místo pětilitrové přivezl dvoulitrovou. Ta překvapivě nejde usadit do držáku. A tak naše řešení, zaslepení, ponechává. Večer si ještě vyřešíme díky vlastním kvalifikovaným odborníkům problém se záďovým světlem. No a máme hotovo. Tedy téměř. Kotevní světlo nám svítit nebude, protože drát vedoucí stěžněm shořel a Memo ho nemá jak opravit.
Větší část posádky vyráží v průběhu oprav do horní pevnosti, do které vystoupá pomocí tisíce schodů/218m. Masochisté.
My, co jsme těžce pracovali na porozumění Memově angličtině, jdeme jen do malé pevnosti a na pivo.
Celá posádka se pak schází na vyhodnocení prožitých dobrodružství v taverně, kde mají skvělou řeckou kuchyni.
Nebudete věřit, dále se fakt už nic zvláštní nestalo. Tedy vyjma drobného škorpení posádky se skipperem.
Uličky Nafplia jsou svou malebností pověstné
Pátek 22.09.2023, Náfplio -Karathóna, upluto 3NM
Nějak málo uplutých mil za den, řeknete si. No to proto, že s nápovědou v Jardově průvodci si půjčujeme skvělého Nisana, kam se vejde dokonce pět lidí i s řidičem. Za 80 Euro na den, no nekupte to.
Mykény a jejich historie je v Jardově knize podána skvěle. Na místě shledáváme, že uvedené historické údaje, se shodují s popisy v areálu a důvěra v informace v průvodci opět stoupne 😊. Prohlídka kyklopských zdí, hrobek a kochání se výhledem zabere celé dopoledne. Podrobné info o lokalitě a historii najdete víte kde ne? Jarda to jistí.
Oběd a procházka po pamětihodnostech je završena u kostela sv. Spyridona nalezením dírky od kulky, která netrefila prvního řeckého prezidenta, hraběte Kapodistriase. Předcházela noži a další kulce co již cíl nalezla.
Pozdě odpoledne se pracovní tým nechává vyvézt pronajatým vozidlem do horní pevnosti. Pouhých 40 schodů postačí a nejvyšší část pevnosti je naše. Výhledy z více než 200 metrů vysoké skály opravdu stojí za to.
Večer se nám nechce trávit na hlučném nábřeží, a tak vyrážíme do nejbližší zátoky Karatóna, vzdálené něco málo přes tři míle. V zátoce házíme kotvu na pěti metrech a s potěšením si dáváme místní červené a růžové.
Sobota 23.09.2023, Karathóna – Dokos, Skíndos, upluto 37NM
Dnes plavba pouze v mírném větru, konzumace ExpresMenu a vypořádání se s náletem krvežíznivých komárů, koupačka. Jasně, konečně zasloužená dovolená.
Kotvíme na 6 metrech s vyvázáním na břeh vedle druhé plachetnice.
Neděle 24.09.2023, Dokos, Skíndos-Poros-Methánon, upluto 25NM
Již cestou z Ormos Vidhi do Ágios Nikólaos se posádka dožadovala zastávky v Porosu. Požadavky nebyly vyslyšeny s odkazem na cestu zpět. Musel jsem to tedy splnit. Průjezd kanálem, který je v některých místech dosti úzký poskytuje dojem, že uděláte krok a jste v taverně. Nábřeží je plné vyvázaných lodí a někteří skippeři asi milují slalom. Neváhají totiž zablokovat projíždějící lodě nešikovným manévrováním, přejížděním z jedné strany na druhou a někteří dokonce drze 😊, před naší přídí, spouští kotvu. Prostě je potřeba dávat větší pozor. My máme štěstí a vyvazujeme se bokem na nábřeží. A štěstí nám přeje podruhé, jsme přímo před vyhlášenou tavernou Oasis. Chceme se ale nejdříve trochu projít a děláme chybu, že si nerezervujeme stůl. Když se vracíme z výstupu k hodinám, které jsou na kopci nad městečkem, je plno. Ani vzpomínka na skvělou zmrzlinu nám náladu nevylepší. Navíc na naši loď se vyvázala jakási 46ka, plachetnice, jejíž posádka si s nějakou etikou nedělala problémy. Tak jsme jim museli vysvětlit, že nemohou chodit přes náš kokpit, ale přes naši příď, že by neměli být vyvázáni jen k našim vazákům, ale i na břeh. Když naši lehce vzrušenou diskuzi vidí vlastník taverny říká, že jsme vlastně známí, kamarádi Jardy Foršta. Skipper sousedící lodě vysvětluje, že má problémy s elektrikou (kdo ne, že). Vysvětlujeme, že my máme zase hlad a Michal nám zajišťuje osm volných míst. Krmě je bohatá, skvělá, no úplně nevím, jak to popsat, ale společně s velmi vstřícnou obsluhou to byl skvostný zážitek.
Po obědě se loučíme, kormidelník využívá svých zkušeností z Velikonoční regaty (ve staré maríně jsme byly vyvázání vedle sebe často) a snadno odplouvá od nábřeží k velké radosti sousedící lodě. Jedeme do Methánonu. Je to už jen šest NM. Po projetí kanálu vytahujeme plachty a za hodinu se vyvazujeme u mola v Methánonu. Místa naštěstí bylo dost. Vedle nás se poměrně záhy vyvazují dvě lodě s ukrajinskými posádkami. Budeme o nich bohužel vědět až do půl třetí ráno druhého dne.
Ochytřen Jardovým průvodce nabízím posádce lázně. Tedy koupel v sirných pramenech, které vytékají v blízkosti maríny. Je to pořádný kousek cesty, ale stojí to za to. Cesta k pramenům vede okolo zavřených lázní a nevlídně vypadající maríny. Místo na koupání je ale pěkné, udržované, dokonce i s kabinou na převlékání. Prostě lázně, jak jsem slíbil posádce. Voda není příliš průhledná a je třeba dávat pozor na ostré kameny nízko pod hladinou. Okolo nich ale vyvěrají prameny opravdu teplé vody. Lábuž.
Vyvázání na mole je občas znepříjemňováno vlněním.
Pondělí 25.09.2023, Methánon – Vlassis, upluto 18NM
Vstávám, bohužel pro zbytek posádky, poměrně brzy. To mě ale umožňuje, ještě za svítání (v tomto období je to něco po sedmé), podruhé využít lázeňské procedury zdarma. V průběhu koupání jsem se všimnul záblesků pod hladinou. Bohužel to nebyly zlaťáky z vraku, ale břicha ryb, které se povalovaly v teplé vodě a okusovaly porosty na kamenech.
Výhodou časného vstávání je v Řecku možnost zajít si do taverny na dobrou kávu. Podniky jsou často otevřeny od sedmi a místní toho zhusta využívají. Dostanete i sušenku. Pekárny mají prakticky všude stejný sortiment, vypadá to, že pečivo je rozpékáno ze zmrazených polotovarů. Na chuti koláčů plněných fetou a špenátem to ale neubírá. Kupujeme jich osm a chystáme se na plavbu.
Odplouváme a při vyzdvihování kotvy se kotevnici podaří stejný kousek jako mě a my znovu vyzvedáváme 80 metrů řetězu ze dna. Zjišťujeme, že chyba není v naší nešikovnosti, ale ve vadném kole, do kterého se vkládají jednotlivé články řetězu. Kotvu tedy obsluhujeme ve dvou a „fixujeme“ sedmou závadu.
V zátoce Vlassis hledáme místo ke kotvení v blízkosti potopeného města – Sinken City. Jardův průvodce nabízí místo naproti Dimitriho taverně a my na podruhé umisťujeme kotvu na správnou hloubku. Mělčiny jsou všude okolo a náš první hod byl sice na čtyřech metrech, ale větřík nás promptně posunul na dva a půl metru. To s naším dvoumetrovým kýlem znamenalo dosti mizernou rezervu.
Nedočkavci nafukují paddleboard a odjíždějí nad zatopené město. Já natahuji plavecké brýle a vyrážím také na archeologické průzkumy. Je to prazvláštní pocit dotýkat se nohama staré, zachovalé podlahy v domě, který smetla vlna cunami.
Doplaval jsem do Dimitriho taverny a pokouším se zarezervovat stůl pro osm. Všude na stolech je „Reserve“. Navíc podnik zavírá v šest večer. Pokouším se dohledat Dimitriho a vyřídit pozdrav od Jardy, jak doporučuje v průvodci. Představují mi smutného pána, stůl se najde, ale zavíračka platí. Dimitrij ožil jen při předváděčce svých produktů v krámku s olivami, medy a sirupy. Celá posádka se dostaví a po skvělém jídle se i vylepší atmosféra. Jiní hosté ale nedorazí. Asi sezóna skočila minulý týden ☹.
S plným břichem a několika deci vína tamtéž, uvažujeme o návratu na zakotvenou loď. Mezi tím však zesílil vítr a za chvilku jsme měli v zátoce skoro metrové vlny. Návrat byl tedy poněkud fyzicky náročnější. Zejména pro paddleboardisty. V průběhu noci se vítr utišil a my se začínali těšit na klenot naší výpravy za Řeckou historií – Epidauros a Asklepiův léčebný komplex.
oupeli a hygieně zdvíháme kotvu a na motor přejíždíme do vedlejší zátoky s městským přístavem – Archaia Epídavrou. Je to naše východisko pro cestu k divadlu – amfiteátru pro 14 000 diváků.
Předchozího dne jsme po značnou část plavby cítili vůni sirovodíku, ale protože jsme celý den objížděli Methanos, říkali jsme si, že to budou pozůstatky ze zátoky, respektive, že zavání celý poloostrov. Nebyly, ale na to jsme přišli až následující den.
Při vjezdu do přístavního bazénu nám Posseidon připravil pěkné místo kde nehrozilo, že nám někdo přehodí řetěz přes náš. S díky přijímáme a po vyvázání finanční ředitel výpravy vyráží zajistit dopravu na archeologické naleziště. Dvěma taxi se dopravujeme do blízkosti divadla a za 12 Euro prožíváme setkání s historií. Viděl jsem několik koloseí, divadlo v Aténách, ale před divadlem v Epidauru mi spadla brada. O jeho historii si přečtete jinde. Jen snad že to je rodiště antické tragédie, že divadlo bylo součástí léčby v Asklepiově komplexu a že celé funguje jako jeden obrovský zesilovač. Když jeden z návštěvníků úmyslně upustil minci v ohnisku scény, bylo to slyšet až nejvyšší řadě, kde jsem seděl. V antice zvukovou aparatury nepotřebovali. Byla zbytečná. Na prohlídku postačí dvě hodiny.
Za zmínku ještě stojí zvláštní zážitek s dozorem v divadle. Němečtí návštěvníci začali na scéně zpívat. Bylo to chvilku velmi krásné, ale záhy se začaly ozývat píšťalky dvou dozorujících dam. Zpěv je prý zakázán po dvou incidentech se zpívání hymny. První byl mezi Izraelci a Íránci, druhý pak mezi Ukrajinci a Rusy. Nějak se nemohli verbálně domluvit a skončilo to v obou případech pěstními a zápasnickými souboji. Prostě tragédie, ale ne antická.
Po skvělém Pita gyrosu za „nekřesťanských“ 3,7 Euro vyplouváme směrem na Agistri do zátoky Poulaki a jako rezervu v případě zhoršení počasí volíme zátoku Klíma na Aegíně.
Vítr nám umožňuje zpočátku plout na stoupačku a postupně zesiluje z 12 až na 20 uzlů. Mezi tím nám všem na mobily, tablety a na bůh ví co ještě dorazilo upozornění na výskyty extrémních bouřek v oblasti kde se pohybujeme. To těm, co na moři nezažili ostřejší počasí vnáší neklid do myslí. Tedy původně jsem chtěl napsat slzy do očí, ale to by nebylo přesné. A snad by to ani nebyla pravda.
Po doplutí k zátokám a po neúspěšném pokusu umístit kotvu vyrážíme, již s druhým refem na hlavní plachtě i geně, směrem k záložní zátoce Klíma. Vítr mezi tím zesiluje až na 32 uzlů a my už víme, že do zátoky za světla nedorazíme.
Opravdu se vždy vyplatí podrobná příprava před jízdou. Víme, že zátoka je dobře krytá před předpokládaným větrem, má dobré dno a v okolí nejsou žádné vážnější překážky. Dorážíme po jízdě v náklonu a po tmě k zátoce. Vidíme dvě kotevní světla a tak míříme směrem k nim. Spouštíme plachty a blížíme se na motor. Katamaran i plachetnice jsou pěkně osvětlené a voda v zátoce je konečně klidná. Vybíráme místo na shození kotvy a pomocí silné baterky scanujeme okolí. Začínáme spouštět mezi loděmi za úrovní jejich zádí a z katamaranu se ozývají. Ptáme se anglicky, zda je nějaký problém a česky je nám odvěceno že prý néé, že to děláme dobře. Pokračujeme v kotvení a po testu kotvy jsme spokojení
Konzumujeme, jak jinak než ExpresMenu. A většina posádky jde spát. Domlouváme se ale na držení hlídek. Okolo půlnoci se objevují v dálce blesky a jejich počet se stále zvětšuje a přibližují se. Okolo třetí ráno už to vypadá jako bychom byli filmové hvězdy a okolo nás houf fotografů pálících ze všech stran. Světelné divadlo je uchvacující a dává dobrý důvod věřit v moc antických bohů. Zátoka nás ale dobře chrání a vyjma hluku a silného lijáku je vše ok. Vzhůru jsme nakonec byli jen tři. Zbytek v klidu spal. Tedy to jsem si myslel. Lookny začali při lijáků posílat čůrky vody na spící členy posádky. Vyrovnali se s tím pomocí hrnců. Osmá fixnutá závada 😊
