Lynx: Skotsko- Orkneyské ostrovy 2012 část druhá

Do Wicku

Po klidně strávené noci, kdy mě ze spaní vyrušilo jen klepání neupevněné kormidelní páky, jsem po osmé hodině odplul od bóje a zamířil ven z Cromarty Firth. Odplouval jsem docela rád, protože samotné Cromarty je sice hezké, ale asi čtyři míle vzdálený průmyslový přístav Invergordon se svými ošklivými konstrukcemi mě nijak nenadchnul. Také fakt, že se konečně rozfoukalo, mě poháněl na otevřené moře. U ústí zase dováděli delfíni, tentokrát jich bylo méně – pět nebo šest.

Vítr foukal, jak jinak, zase skoro přesně ze směru, kam jsem měl namířeno. Ale byl příjemné síly (VSV 4 – 5), takže se dalo něco dělat. V mémpřípadě to znamenalo, že jsem nasadil kurz 105° až 110°, abych se vzdálil od pobřeží. Celkově jsem potřeboval plout kurzem asi 50°, ale to nevycházelo. Za současných podmínek se nejostřeji dalo plout kurzem asi 30°, což by znamenalo, že dříve či později „narazím“ do pobřeží.
Asi hodinu jsem zvětšoval odstup od břehu. Vítr postupně sílil a trochu se stočil k východu. Toho jsem využil a ve V 5 – 6 jsem přešel na druhé rameno křižování. V silnějším větru šlo plout ostřeji proti, takže trasa vedla rovnoběžně s celkovou linií pobřeží. Za mysem a majákem Tarbat Ness se do rovného pobřeží zakusuje zátoka, která můj odstup od břehu zvětšila na asi deset až dvanáct mil. Poblíž Helmsdale se ale břeh vrací a později, před Wickem se dokonce ještě víc stáčí k východu.

MM si vedla velice dobře. Windmetr ukazoval 25 až 28 uzlů, od čehož je ale třeba odečíst čtyři až pět uzlů vlastního větru. GPS dávala 5,5 až 6,8 uzlu, proti vodě byla rychlost asi o uzel nižší. Proud mi zase trochu pomáhal. To vše na plných 42 m2 základního oplachtění. Jsem zvyklý refovat dosti brzo, ale teď nebylo třeba. Téměř nepršelo, ale obloha byla zatažená šedými mraky, občas byla viditelnost i pod pět mil, ale většinou 15 až 20. Odpoledne vítr zeslábnul zase na VSV 4 – 5, později V 4.

Minul jsem Helmsdale, které jsem sice měl jako alternativní přístav v paměti, ale také jsem věděl, že vjezd není úplně snadný. Je úzký, otočený k východu, takže při silnějším větru východních směrů nic moc, a je kolem něj hodně rybářských zařízení. Naštěstí podmínky byly dobré, takže jsem nemusel uvažovat o tom, že bych tam zamířil.

Jak jsem se přibližoval ke Clyth Ness s dobře viditelným majákem, bylo čím dál tím jasnější, že mi kurz nevyjde tak, abych mys obeplul. Bylo už mezi sedmou a osmou večer a vítr ještě slábnul. Nijak zvlášť jsem se nerozmýšlel a k plachtám přidal motor. Tentokrát proud působil proti mně, takže rychlost i tak klesla na 3,5 uzlu. Ve vzdálenosti dvou až tří mil jsem proplouval podél postupně temnějících útesů vedoucích k Wicku.
Před zátoku, podle níž má Wick svoje jméno (které mu dali Vikingové), jsem připlul kolem půl jedenácté. Ještě bylo dost světlo – nebýt zataženo, bylo by asi čtvrt hodiny po západu slunce. Připravil jsem loď na přistání a vydal se k přístavu. Viditelnost byla slušná, vítr dost slabý, plotter fungoval výborně.

Minul jsem jižní molo, zatočil ostře vlevo a vplul do vnějšího přístavu. Zatočil jsem doprava, pokračoval asi dvěstě metrů a byl ve vnitřním bazénu, kde je marina. Pomaličku jsem proplul kolem pontonů, vybral si sympatické místečko a přistál. Pro mě do té doby netušenou výhodou přílivových vod je fakt, že když vplouváte do přístavu jindy než za vrcholného přílivu, přístavní vlnolamy a mola vás výborně kryjí proti větru, takže na přistávání máte klid. V maríně nebyl právě ani proud, takže jsem z paluby lehkým krokem vystoupil na ponton s vyvazovacími lany v ruce a loď vyvázal.

Bylo půl dvanácté. Po nezbytném obstarání lodi jsem se jal radovat z úspěšné etapy.

Wick

Další den kolem poledního jsem navštívil kancelář mariny. Paní byla velice ochotná a vysvětlila mi vše potřebné. Pobyt stojí 18 liber za den (pro loď do deseti metrů délky) plus dvě libry za elektřinu. Použití toalet a sprch je v ceně, WiFi taktéž.
Na lodi jsou čtyři zásuvky pro 230 V. Poprvé jsem s sebou na plavbu vzal notebook, takže jsem chtěl hned napsat pár emailů a hlavně získat čerstvou předpověď počasí. Ovšem ouha, teprve teď jsem si uvědomil, že britské zásuvky vypadají „kapku“ jinak než naše.

Dotázal jsem se paní v kanceláři, kde že by se dala koupit redukce (plug adapter). Paní mi bez zaváhání dala mapku Wicku a na ní označila, kde se nachází vhodný obchod jménem Homebase. Odpoledne jsem se tam vydal a podle mapy snadno donavigoval na místo. Redukcí měli hodně typů včetně té, kterou jsem potřeboval.

Pak jsem si dokoupil potraviny a nápoje a zastavil se na čerstvé fish and chips, které před vámi v obchůdku připravují. Prodavač se dotázal, chci-li na rybu a hranolky sůl a ocet. Ocet mě zarazil, tak jsem se spokojil se solí. Při příští návštěvě jsem opatrně zkusil i ocet a bylo to dobré. Prý má jiné složení než u nás. (Tvrdí kolega, který v Británii více než rok žil.)
Wick je městečko s kamennými domy, řekou, nádražím, malým přístavem, starým hradem, fotbalovým hřištěm atd. Docela hezké, ale život tu právě nepulzuje. Můj dojem ale mohl ovlivnit fakt, že byla hustá mlha, občas krápalo a nefoukal pro mě tak potřebný vítr.

I následující den bylo počasí stejné, takže jsem nevyplul. Věnoval jsem se podobným aktivitám, jen další redukci jsem si už nekoupil.
Pečlivě jsem plánoval a připravoval další etapu. Chtěl jsem doplout na asi 90 mil vzdálený Fair Isle, který leží asi v půli cesty mezi Orkneyskými a Shetlandskými ostrovy. Administrativně už patří k těm druhým.

Další díl: Lynx: Skotsko- Orkneyské ostrovy 2012 část třetí

Článek vyšel i na diskuzním serveru www.jachting.info