Momentálně jsou obě malé „Setky“ v závodě přes Atlantik už za polovinou trasy na Martinik a mají relativně stabilní vítr. V druhé půlce prosince to ale tak slavné nebylo. Jak jednou řekl Mořský indián při vyprávění o plavbě přes Atlantik s Martinem Dolečkem: „Bezvětří je tortura mozku. Je to horší než bouře.“ V bezvětří totiž není možné dělat zhola nic. Plachty se plácají, loď se nepříjemně houpe na vlnách a vy můžete jen sledovat, jak couváte to, co jste včera horko těžko napluli…
18.12.
„Od brzkého rána totální flauta, stojím na místě. Nikdy jsem takhle oceán neviděl, je to surreální.“
Bezvětří pomalu ustupuje na sever, ale až do nedělního večera vítr nebude foukat nijak výrazně. Ze NW se blíží swell – vlny, které vznikly z bouří v severním Atlantiku. Stovka se houpe jako gumová kačenka. Jurand se svojí loďkou Alzcento je jižněji a už upouští oblast flauty. Luděk se vydá k pasátům zítra večer, spíš až v pondělí ráno.
I Jurand hlasí dva velmi těžké dny bez větru, ale snaží se využít každého poryvu, aby se dostal ještě více na jih a chytil stabilní pasáty. Oblast bezvětří zůstane v téhle oblasti dlouho, minimálně týden, a je nutné, aby oba závodníci chytili dobrý vítr.
20.12.
V pondělí už hlásí oba závodníci čerstvý vítr. Jurand ho chytil trochu dříve a dokázal tak uplout za den úžasných 130 NM. Ze severozápadu ale chodí vlny a loď zpomalují. Jurand hlásí, že všechno vybavení je v pořádku, vítr okolo 3-4 Beauffortovy stupnice a že konečně vyšlo slunce, takže může dobíjet baterie.
Luděk, který je trochu severněji, má vítr o trochu slabší a ten den naplul 90 NM rychlostí okolo 4 uzlů. Pravidelný život na lodi se tak mohl zase obnovit a závodníci zase získali trochu optimismu. Luděk se rozhoduje, jestli se vydat směrem přímo na západ nebo jižněji na jihozápad až jih. Nakonec zvolil zlatou střední cestu jihozápad, kvůli stále se držícímu bezvětří v severnějších šířkách udělal moudré rozhodnutí.
O tři týdny dříve plul stejnou trasou závod Class Globe 5.80, kde je mezi závodníky i náš český Michal Krysta. V té době foukal v severnějších oblastech trvalý a stabilní pasát, takže závodníci mohli relativně rychle doplout do cíle z průměrnou denní trasou okolo 140NM. V tuto dobu ale velké níže táhnoucí se od Grónska po Kanárské ostrovy tlačí pasáty více na jih a nutí Luďka s Jurnadem plout delší jižnější trasou. Je tedy nutné sestoupit až k blízkosti patnácté rovnoběžky.
21.12.
Luděk se rozhoduje, jestli bude muset udělat zastávku na ostrově Santo Antão na Kapverdách, kvůli doplnění zásob, kterých si jako správný minimalista nevzal mnoho. Nakonec po přepočítání zásob došel k závěru, že nebude riskovat další zpoždění a bezvětří, míjí všechna lákadla civilizace (jako protáhnout tělo, vidět lidi, dát o sobě vědět) a pokračuje dál k Martiniku.
Jurand si mezitím o den plavby jižněji pochvaluje stabilní vítr, rychlost lodě občas až 8 uzlů a hledá pokrývku hlavy a sluneční brýle, protože se konečně oteplilo. Hlásí létající ryby všude kolem i v kokpitu. Kvůli pasátům ale stále směřuje více na jih a ne přímo do cíle.
24.12.
Jsou Vánoce! Luděk si rozbaluje svůj malý vánoční dárek – náhradní Stovku pro případ nouze, a do čtečky silný a pozapomenutý příběh dobrovolného trosečníka na Atlantiku Alaina Bombarda. Převánoční úklid prý není nutný, kvůli houpání je nutné stejně vše držet v úložných prostorech. 
26.12.
Vítr sice fouká, ale je nestabilní a skáče z 10 až na 25 uzlů. Pro závodníky to znamená neustálou práci s plachtami, malé lodě jsou náchylné k přeplachtění a je nutné poryvy vyrovnávat. Takže plachty dolů, nahoru, dolů, povolit, utáhnout… Na vodě se k tomu občas vytvářejí ostré ojedinělé vlny vysoké 0,5-2m, které se umí podívat do kokpitu a občas i do salonu lodě, naštěstí je teplo, takže vše rychle schne.
Jurand uplul za den 110 NM a do cíle mu zbývá zhruba 1300NM. Luděk je na tom podobně, 105 NM za den. Oba jsou okolo 15 rovnoběžky jižní šířky a přichází čas se pomalu stáčet na přímý západ.
„Jaký je rozdíl mezi Stovkou a žralokem? Žádný. Oba mají ploutve, plavou v oceánu a v břiše jim leží chlap.
Dobrou noc!“
29.12.
Obě lodě jsou na jihu tzv. Sargasového moře, což je oblast Atlantiku definovaná mořskými proudy. Na jižní části jde o Severní rovníkový proud, který pohání námořníky z Kanárských ostrovů na Antily. Tam se proud následně stáčí na severozápad, aby se u Floridy setkal s Golfským proudem, který se vrací zase severní cestou zpět k Evropě. Uprostřed tohoto kruhu proudů je Sargasové moře, které je díky své čistotě temně modré, je to oblast známá nejistým počasím a velkými chuchvalci mořských řas plovoucích na hladině. Luděk i Jurand se snaží řasám vyhýbat, aby je nezachytili na kýl nebo kormidlo. Fouká jim jen mírný vítr a oba ujeli za den 85-90NM.
Luďkovi v noci skočila létající ryba prý až do spacáku. Ladí plachty, kormidluje, čte a jí málo, aby mu vystačili zásoby. 
1.1.2022
Závodníci stále postupují pomalu na západ, vítr zase zeslábl, na 1-2 Beaufforta, takže lodě se zase houpají jak na houpačce. Oba se snaží nabrat ještě trochu jižnější směr, kde by mohl být lepší vítr. Jurand opravuje drobné poruchy na lodi a má před sebou do cíle necelých 800 NM, Luděk jen o něco více.
Ikdyž už jsou hodně za polovinou, ještě je čeká dlouhá cesta. Držíme jim oběma palce!
Zdroje:
https://www.facebook.com/stovkoupresatlantik