Někdy jsme fakt rádi, že ho máme na svém místě. Dělá, co má, a vymýšlí tisíce rafinovaných způsobů, jak nás udržet naživu. Ale pak jsou chvíle, kdy nás brzdí, zatěžuje, a my bychom ho nejradši umlčeli. Protože jo, jasně, my VÍME, že jsme se do téhle šlamastyky vůbec neměli dostat. Ale když už jsme tady, tak nezbývá než přidat plyn a doufat, že to nějak vyjde.
„Když spíš, aspoň nepřemejšlíš“
Chcete znát tajemství? Jeden z osvědčených námořních manter zní: „Čím rychleji jedeš, tím víc to bolí, ale taky to kratší dobu trvá.“ A přesně takhle teď uvažuje osm borců – říkejme jim třeba „osmička drsňáků“ (čistě Tarantinovská reference, žádný soudy) – kteří letí k mysu Finisterre. A kdo že je mezi nimi ten nejrozumnější? No, nebo spíš ten nejstarší?
„Třicet až osmatřicet uzlů, žádnej med. Co dál? Ležím na matraci, zavírám uši a čekám, až to přejde. Když spíš, aspoň nepřemejšlíš. Na kormidle? To letíš jak splašenej! Dal jsem 28 uzlů, masakr. Nemám J2, ale kdo ho měl, ten si to užil ještě víc!“
Jean Le Cam (Team Tout Commence en Finistère – Armor-Lux) na to má recept – když to fouká jak blázen, prostě se snažit prospat. Možná že pravý námořnický um je právě v tom umět si schrupnout, i když mozek šílí.
Plný plyn do Biskaje
To ale rozhodně neplatí pro Damiena Seguina (Groupe APICIL), který si naopak dal turbo mód: 446 mil za 24 hodin! Po strategickém „cuku“ na sever čeká na změnu větru, která ho má vystřelit do Biskaje. A za ním? No jasně, žádná nuda! Benjamin Ferré (Monnoyeur – Duo for a Job), Alan Roura (Hublot) a Tanguy Le Turquais (Lazare) rozhodně nebudou stát stranou, když se tu rozjíždí námořní poker, kde se mozek doporučuje nechat v kajutě.
A co vzadu? Giancarlo Pedote (Prysmian, 22. místo) má pocit, že by mohl jet rychleji, ale technika říká „brzdi, kamaráde“:
„Vždycky když to moc přišlápnu, začne se dít něco divnýho se safranem. Je unavený, musím se s tím smířit. Radši dojet do Les Sables, než to rozbít. A upřímně – začínám cítit, že se blíží konec!“
Konec se blíží pro všechny, ale ještě není nic rozhodnuté. Biskajský záliv teď vypadá spíš jako ovčí stádo než rozzuřený býk – takže možná bude poslední šance všechno promíchat a začít od nuly.
„Asi jsem fakt unavená…“
A na chvostu? Tam se dějí věci. Guirec Soudée (Freelance.com, 23. místo) už asi počítá dny do cíle, zatímco Violette Dorange (Devenir, 25. místo) má konečně za sebou drsné pasáty. Jak to vypadalo?
„Strašný! Krátké, křížové vlny, do toho vítr… prostě podmínky, co lodě nesnáší. A když ještě Cali vedle mě přišel o stěžeň, bylo mi ho hrozně líto. Připomnělo mi to, že i když se o loď staráš jak můžeš, někdy to prostě rupne. Teď bude míň větru a jsem za to ráda, aspoň se to trochu srovná. A bude boj!“
Mimochodem, Violette nemá v plánu zpomalit ani o chlup. I když, jak sama přiznává, by přivítala trochu klidnější chvíli na opravu hlavní kolejnice, co se utrhla na 40 centimetrech. ALe to je jen taková drobnost, ne?
A jak se cítí? „Jo, jsem unavená, ale není to tak hrozný. Nikdy jsem se necítila osamělá, maximálně mi občas chybí rodina. Teď už ale chci hlavně dojet a užít si poslední dny, než to skončí. Bylo to prostě neskutečný!“
A přesně to teď cítí i Romain Attanasio (Fortinet – Best Western, 14. místo), který by měl v neděli 2. února dorazit do cíle. Třetí Vendée Globe, a zase na plný plyn. S mozkem, nebo bez něj – to záleží na situaci!
Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině
Podle materiálů Vendée Globe