Graham Nelson a jeho posádka v dubnu 2012 u skotských břehů jen o vlas unikli smrti. Jeho motorsaileru se vytrhnul čelen a zanechal po sobě velikou díru, kterou jachta rychle začala nabírat vodu.
Těšil jsem se na další příjemný květnový víkend na hudebním festivalu Mull Music Festival s mými přáteli a posádkou, Jonnym a Kennym. Onoho pondělního rána jsme vypluli od mola v Tobermory na lodi Java Moon, což byl náš třicet sedm stop dlouhý motorsailer Fisher s kečovým oplachtěním. Moře bylo středně zvlněné, počasí jasné, vanul severozápadní vítr o síle 4–5 Bf. Domotorovali jsme ven k úžině The Sound of Mull a zamířili k našemu cíli, městečku Dunstafnish, severně od Obanu.
Java Moon měla problémy s motorem – vždy zhruba po hodině chodu se vypínal. Proto jsme čas od času nechali motor odpočinout a pokračovali dál jenom na plachty – přední plachtu a bezan. Tuhle konfiguraci plachet jsme si v naší posádce zvykli nazývat „Standard Nelson“, podle mého příjmení. Vítr byl příznivý a tak jsme vypnuli motor a pokračovali v cestě na „Nelsona“.
Prohlížel jsem si čerstvě zakoupený jachtařský časopis a vychutnával si snídani. Jonny, který obchodoval s bramborami, si potajmu textoval s nějakým klientem ohledně slev na určitý druh brambor a přitom popíjel už třetí hrnek čaje. Kenny stál u kormidla a přitom vedl telekonferenci se svými nadřízenými v Londýně (a pak že chlapi nezvládají dělat víc věcí najednou!).
Vytržený čelen
Mohutné PRÁSK! obrátilo pozornost nás všech k přední plachtě, která s sebou nyní škubala ve větru, a k čelenu, jenž poskakoval nahoru a dolů. Nejprve jsem si myslel, že upínák čelenu prasknul v loži umístěném na vodorysce na přídi lodi a hlavní přední stěh tak nemůže spolehlivě držet oba stěžně. „Dobře, první akce – Kenny, nastartuj motor. Jonny, pomůžeš mi, musíme srolovat přední plachtu.“ Stihli jsme srolovat plachtu tak o 15 %, když průvěs na předním stěhu způsobil zaseknutí rolfoku. Pokoušeli jsme se navinout plachtu ručně, ale zuřivě se škubající plachta měla zřejmě v úmyslu se jen tak nedat a fyzicky nám ublížit, riskovali jsme pád přes palubu. Při pohledu z přídě jsem si všiml, že neprasknul úpon, jak jsem si původně myslel. Ach ne, celé čelenové lože bylo vytržené z trupu, kde po sobě zanechalo šerednou díru, přímo na vodorysce!
V duchu jsem si ulevil „a dop…dele, to není dobré“ a znovu jsem pomyslel na nezajištěné stěžně. Vrátil jsem se do kormidelny, zavolal vysílačkou pobřežní stráž a informoval je o naší kritické situaci. Přitom jsem obracel Java Moon směrem k závětrnému pobřeží v naději, že najdeme určitý zákryt před severním větrem, kde bychom se mohli znovu pokusit manuálně navinout přední plachtu.
Cestou k chráněné straně zálivu jsme si všimli stoupající vody v salonu. Spustili jsme elektrickou bilgovou pumpu a Kenny zároveň začal čerpat manuálně. Hladina vody v lodi vzrůstala znepokojivě rychle a veškeré naše úsilí se ukázalo jako marné. Zůstal jsem v neustálém kontaktu s pobřežní stráží. Ta již vyslala z Obanu jednotku RNLI a odklonila dva trajekty společnosti McBrayne (jeden mířící do Obanu a druhý připlouvající z Tiree), aby nám pomohly. Nacházeli jsme se u závětrného břehu, ale vítr byl stále příliš silný a nedokázali jsme přední plachtu zkrotit. Java Moon se nyní začínala naklánět a hladina vody v salonu sahala znepokojivě vysoko.
Záchranný ostrůvek
Když jsme předtím vyplouvali z Tobermory, Kenny se mě zeptal, co je schováno pod plachtou po straně kormidelny a já jsem mu odpověděl, že to je záchranný ostrůvek. Nyní nastal čas, aby se s ním Kenny seznámil důvěrněji. Pro všechny z nás to bylo velké poprvé. Jonny předčítal instrukce a Kenny je prováděl krok za krokem, přičemž odpovídal na mé neustálé otázky z kormidelny, jak pokračuje jeho spouštění.
Jakmile se ostrůvek nafouknul, vydal jsem pokyn opustit loď, jelikož náklon lodi i hladina vody v interiéru se zhoršovaly. Nejprve se postarat o bezpečí posádky – loď se dá nahradit. Udělali jsme pro její záchranu všechno, co jsme mohli. Nyní přišel čas zachránit sami sebe.
Tři muži v záchranném ostrůvku. Nikdo z nás v tu chvíli, ani kdykoliv jindy během celé nešťastné události, neměl pocit, že by byl jeho život v ohrožení. Když jsme ale bezmocně přihlíželi, jak Java Moon míří nebezpečně blízko k pobřeží, zaplavil nás smutek.
Záchrana
Vtom zasáhla ruka osudu, jak mi později vysvětlili příslušníci RNLI. Jedna dvojice ve svém novém malém motoráčku, který stál vedle nás v Tobermory, se vracela do Obanu, když uslyšela ve vysílačce o našich potížích. Ačkoliv motory byly nové a stále ještě v záběhu, majitel je rozjel na plný plyn. Podařilo se mu nás vyzvednout ze záchranného ostrůvku jen pár minut předtím, než dorazila RNLI. Jejich nesobecký čin umožnil posádce záchranného člunu zamířit přímo k Java Moon, kterou se jim podařilo přivázat na lano a odtáhnout ji z mělkých vod jen několik okamžiků před nasednutím na dno. Obsadila ji zkušená posádka, jejíž příslušníci spustili velká čerpadla, sundali přední plachtu a spustili bezan.
Do půl hodiny nás vyzvedli od našich zachránců a odvezli nás do přístavu v Obanu s Java Moon v závěsu. Příliv nebyl v tu chvíli příznivý pro odtah do Dunstafnish nebo Kerrery. RNLI nas proto zanechali vyvázané k hlavnímu molu v Obanu se spuštěnými čerpadly. Na klidnější vodě se nám podařilo provést provizorní opravu. Druhého dne byla Java Moon odtažena do Kerrery a vyzdvižena z vody k opravám.
Naše vděčnost a díky patří páru z motoráčku za jejich nesobeckost, se kterou nám přispěchali na pomoc. Také RNLI a jejich zkušené posádce za záchranu Java Moon. Ta si díky jejich statečnému úsilí společně se stejnými třemi členy posádky užila již další hudební festivaly.
Kapitola z knihy Kapitán do nepohody
Chcete předcházet nehodám na moři? Doporučujeme knihu Nehody plachetnic.
Pro členy Námořního klubu platí sleva 50 %. Nejste členem?
Více informací najdete zde. Nebo se rovnou přidejte.