Když jde na moři o lidský život, za jeho záchranu se zpravidla neplatí. U záchrany jachty je ale situace úplně jiná a výsledná odměna může dosáhnout i významné části hodnoty plavidla. Jak funguje námořní záchrana, kdy vzniká zachránci nárok na odměnu a co podepsat, když jste právě najeli na mělčinu? Přinášíme kapitolu z nové knihy Jana Onheisera Právo pod plachtami, která vysvětluje námořní právo srozumitelně pro rekreační jachtaře.
Dostaneme-li se do situace, kdy musíme pomoc přijmout, je důležité vzít v úvahu, kolik nás ta pomoc bude stát. Půjde-li nám o život, je situace vlastně jednoduchá. Mezinárodní úmluva o záchraně sjednaná v roce 1989 pod hlavičkou IMO v článku 16 stanoví, že:
od osob, jejichž životy byly zachráněny, nelze žádat žádnou odměnu, avšak tímto článkem nejsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů v této oblasti.
Přestože tato úmluva nevylučuje vnitrostátní úpravu v rámci teritoriálních vod, obecně přijímaným principem je zásada, že záchrana lidského života je zadarmo.
Když jde o majetek: no cure, no pay
Zcela odlišná situace nastává v případě, kdy se jedná o záchranu majetku. Náhrada škody, odměna za záchranu plavidla a nákladu a vše s tím související zabírá v podstatě jednu z největších oblastí námořního práva vůbec. Mnoho odborných publikací, a ještě více rozsudků různých soudů ve světě řešilo problematiku odměny zachránce za záchranu lodě i majetku. Je zcela nemožné toto téma rozebrat na stránkách knihy určené pro rekreační jachtaře, řekneme si jen několik obecně platných zásad, z nichž jsou hlavní tyto principy:
První z nich je tzv. no cure, no pay. Není-li dosaženo úspěchu při záchraně, nenáleží zachránci odměna.
Salvage (jak zní anglický termín pro záchranu) musí být poskytnuta a přijata dobrovolně. Plavidlo musí být ve skutečném a bezprostředním nebezpečí. Nebezpečí nemusí být okamžité, je dostačující, když lze předpokládat jeho příchod dříve, než budete moci záchranu zajistit sami.
Co dělat, když pomoc skutečně potřebujeme
Co však dělat v případě, kdy na naší jachtě budeme záchranu skutečně potřebovat? V prvé řadě je potřeba vyhodnotit, zda skutečně existuje nebezpečí pro posádku a loď. Jestliže ano, přichází na řadu organizace záchrany. Jasnou prioritu má lidský život a zdraví. Je možné přivolat pobřežní stráž nebo požádat okolní plavidla o převzetí ohroženého člena posádky na palubu a poskytnout mu nezbytnou lékařskou pomoc. Až poté přichází na řadu záchrana plavidla.
Nejčastějším případem bude situace najetí na mělčinu. Pojďme si na tomto modelovém příkladu ukázat, jak postupovat. Jsme-li v teritoriálních vodách a v dosahu záchranných složek, obvykle nám pomohou. Odměna za tuto pomoc bude záležet na konkrétní oblasti, např. ve Velké Británii dobrovolnický záchranný systém RNLI (rnli.org) vykonává svou činnost zcela bezplatně, a to včetně stažení lodi na hloubku a následného odtahu do bezpečného přístavu. Jinde na tuto velkorysost nelze automaticky spoléhat, je proto nutné si předem se zachráncem vyjasnit, zda za svou pomoc vyžaduje odměnu či nikoli. Zachránci vzniká zákonné námořní zástavní právo na zachráněném plavidle a nákladu, které má obecně přednost před jinými věcnými právy.
LOF nebo vlastní dohoda?
Přijímáme-li pomoc od okolního plavidla, bude po záchraně posádky na prvním místě otázka odměny zachránce. Je naprosto nezbytné uzavřít tzv. salvage agreement neboli smlouvu o záchraně. Máte několik možností. Můžete využít standardizovaný formulář, který publikuje britský Lloyd’s pod označením Lloyd’s Open Form of Salvage Agreement (tradičně je užívána zkratka LOF). Nebo se dohodnete na hodinové sazbě nebo celkové odměně za záchranu. Výhodou použití LOF je skutečnost, že výše odměny je ponechána na rozhodnutí arbitra jmenovaného Lloyd’s, což v situacích, kdy není čas na dohadování se o výši odměny, může být velice přínosné.
Nebudete-li chtít uzavřít LOF, není nutné pro uzavření salvage agreement dodržet mnoho formalit. V zásadě stačí stanovit odměnu a máme hotovo. Můžete k tomu využít stránku lodního deníku nebo volný list papíru, který podepíšete vy i váš zachránce. Budete-li mít možnost pořídit videozáznam, za dostačující by bylo možné považovat i video zachycující váš vzájemný souhlas s výší odměny. I audiozáznam vzájemného hovoru přes VHF nám v rámci dokazování velice pomůže.
Jak se určuje výše odměny
Pominete-li při ztroskotání tento závažný úkon, může se vám z dovolené stát noční můra. Zachránce pak bude oprávněně nárokovat nemalou částku za pomoc, a ne každé pojištění vám tuto odměnu pokryje. Při konečném posouzení nároku zachránce bude hrát roli mnoho aspektů. Mimo již zmíněnou existenci, resp. neexistenci salvage agreement soud vezme také v úvahu povahu a rozsah nebezpečí a jeho bezprostřednost. Základní pravidla stanovuje článek 13 Mezinárodní úmluvy o záchraně na moři. Jedná se o:
- hodnotu zachraňovaného plavidla a dalšího majetku;
- dovednosti a úsilí zachránců při prevenci nebo minimalizaci škod na životním prostředí,
- míru úspěchu dosaženého zachránci,
- povahu a stupeň nebezpečí,
- dovednosti a úsilí zachránců při záchraně plavidla, dalšího majetku a životů,
- spotřebovaný čas a výdaje a ztráty, které záchranáři utrpěli,
- riziko odpovědnosti a jiná rizika, kterým jsou zachránci nebo jejich vybavení vystaveni,
- rychlost poskytnutých služeb;
- dostupnost a použití plavidel nebo jiného vybavení určeného pro záchranné operace
- stav připravenosti a účinnosti vybavení zachraňovaných a jeho hodnotu.
Kolik může záchrana stát: příklady z praxe
Z tohoto výčtu je zřejmé, že posouzení výše odměny je velice komplexní a problematickou záležitostí. Chybí-li nám smlouva, čeká nás dlouhý a samozřejmě nákladný soudní spor. Dobré pojištění jistě pomůže, ale nelze na něj spoléhat. Pojišťovna bude posuzovat naše jednání v okamžiku záchrany. Není mi znám případ, kdy by o výši škody rozhodoval český soud, ale v zahraničí je v těchto případech obvykle přiznána hodnota při soudním sporu v rozsahu 10 až 20 % z ceny lodě a nákladu.
Například ve sporu o záchranu jachty v Řecku v hodnotě 180 000 USD v roce 2023 soud přiznal odměnu 20 000 EUR. V jiném případě v Holandsku v roce 2016 přiznal za stažení námořní jachty z mělčiny odměnu pouze ve výši 1 500 EUR.
Charterová loď: nejdřív volejte majiteli
V případě charterové plavby (resp. vždy, když jachta není vaše) musí velitel v prvé řadě kontaktovat charterovou společnost nebo vlastníka. Samozřejmě za předpokladu, že bude dostatek času na spojení. Jestliže ano, tak lze předpokládat, že se charterová společnost ujme organizace záchranné akce. Není-li to objektivně možné, můžeme požádat o pomoc záchranné složky daného státu, specializované společnosti nebo okolo plující lodě. V těchto případech však pamatujme na zásady, které byly popsány shora. I v případě, kdy využijeme pomoc jiného subjektu, než je charterová společnost, je naší povinností ji při nejbližší příležitosti kontaktovat, abychom s ní konzultovali další postup. Důvodem k tomuto postupu je skutečnost, že nárok zachránce vzniká vůči vlastníkovi plavidla a vlastník má také bezprostřední zájem na způsobu a místě určeném pro opravu plavidla.
Mezi jachtaři je často předávána poučka, že máme pro záchranu alespoň použít vlastní lano. Vlastní lano nám sice pomůže v rámci posouzení naší nemohoucnosti, ale i s naším lanem můžeme tahat za kratší provaz. Buďme proto na tuto mimořádnou situaci připraveni.
Právo pod plachtami
Námořní právo srozumitelně pro jachtaře: povinnosti velitele, odpovědnost za škodu, COLREG, pojištění i záchrana na moři.
Mohlo by vás také zajímat:
-
Nehody v jachtingu – záchrana života a jachty
-
Na mělčině! – První kroky v méně závažných situacích