Home Blog Page 12

Blíží se Vendée Globe – nejprestižnější sólový závod kolem světa

Každé čtyři roky se na jachtařském nebi rozzáří hvězda jménem Vendée Globe. Tento sólový, nonstop závod kolem světa je považován za jednu z nejnáročnějších výzev v jachtingu. Závodníci vyplouvají z Les Sables-d’Olonne ve Francii a pouze za pomocí plachet plují na lodích třídy IMOCA 60 kolem světa bez jakékoli asistence nebo zastávek, aby se vrátili zpět do Les Sables-d’Olonne.

Historie závodu sahá do roku 1989, kdy se konal první ročník. Od té doby se stal symbolem odvahy a vytrvalosti, přitahující nejlepší jachtaře světa. Každý ročník přináší nové příběhy, hrdiny a rekordy.

Závod se obvykle koná v listopadu, přičemž přesné datum startu je oznámeno několik měsíců před začátkem. Poslední vítěz, Yannick Bestaven, se zapsal do historie v ročníku 2020-2021. Letošní závod startuje již 10. listopadu a je přihlášeno 40 jachtařů včetně šesti žen.

Pokud chcete být součástí tohoto dobrodružství, sledujte oficiální stránky Vendée Globe na adrese vendeeglobe.org, kde najdete aktuální informace o závodě, účastnících a trase. Nejenže se dozvíte více o samotném závodě, ale také můžete sledovat přípravy a příběhy jachtařů, kteří se chystají na tuto epickou plavbu.

Vendée Globe není jen závod, ale test lidské odolnosti, schopností a odvahy. Každý, kdo se postaví na startovní čára, ví, že ho čeká několik měsíců osamělé plavby, kde bude čelit rozbouřeným oceánům, silným větrům a svým vlastním limitům. Ale právě tato výzva činí Vendée Globe tak výjimečným a inspirujícím závodem, který si zaslouží pozornost nejen jachtařů, ale všech milovníků dobrodružství.

Zůstaňte naladěni na další zprávy o tomto jedinečném jachtařském závodě!

Přehled vítězů minulých ročníků

  • 1989-1990: První ročník odstartoval 26. listopadu 1989. Vítězem se stal Titouan Lamazou.
  • 1992-1993: Druhý ročník vyhrál Alain Gautier.
  • 1996-1997: Třetí ročník, vítězem se stal Christophe Auguin.
  • 2000-2001: V tomto ročníku zvítězil Michel Desjoyeaux.
  • 2004-2005: Vyhrál Vincent Riou.
  • 2008-2009: Opět vyhrál Michel Desjoyeaux, což z něj udělalo prvního dvojnásobného vítěze.
  • 2012-2013: Vítězem se stal François Gabart.
  • 2016-2017: Armel Le Cléac’h zvítězil s rekordním časem.
  • 2020-2021: V tomto ročníku zvítězil Yannick Bestaven.

Příspěvek k ovládání spinakru

0

Dokončil jsem právě redakci textu naší nové knihy, která se věnuje trimování plachet. Text je momentálně na gramatické korektuře a do Vánoc by měla kniha vyjít. V knize jsou také kapitoly věnované spinakru a genakru. Plachtám, které nejsou moc běžné a málokdo to s nimi umí. Nicméně – je třeba vědět, že tyhle plachty umí být velmi dobrý sluha, ale docela zlý pán a udělat spinout s halzou a položením na bok je dost děsivá záležitost. A tak jsem v rámci čekání, než knihy vyjde, našel na YouTube dvě zajímavá videa, která ukazují, jak to vypadá, když se spinnakr vymkne kontrole.

Na první videu jsou evidentně amatérští závodníci, kteří mají opravdu plné ruce práce. Vaší pozornosti doporučuji zejména přeletění ráhna – nekontrolovaná halza. Měli velké štěstí, že to nikoho cestou netrefilo. Těžko říct, jestli měli preventr nebo ne – upřímně, já si nedovedu představit, že s takhle vyklopeným ráhnem si tam někdo nedá preventr. Nicméně je fakt, že ho tam mít mohli, a že se přetrhl. Hlavní plachta tyhle věci umí.

Na druhém videu jsou závodníci zkušení a přesto se položení na bok nevyhnuli, i když tohle bylo evidnetně v zápalu souboje. Je velmi zajímavé, že se každá z lodí položila na jiný bok. Kormidelník na to má totiž už málo vlivu, jakmile se začně loďf pokládat, na kormidlo kašle.

Tak opatrně se spinakrem!

 

Česká námořní rallye – Mistrovství ČR One-Desing 2024

Po týdnu napínavých soubojů skončila 28. Česká námořní rallye, která je zároveň mistrovstvím České republiky v námořním jachtingu v kategorii One-Design. 

Tento prestižní závod, který se konal od 13. do 18. října 2024 na Jadranu, přinesl dechberoucí souboje, nečekané zvraty a perfektní jachtařské výkony. Tým RODOP pod vedením kapitána Martina Kulíka letos suverénně dominoval a získal již svůj jubilejní desátý mistrovský titul, a to s neuvěřitelným náskokem. Silná sestava na palubě, loď s výbornou rychlostí, správná rozhodnutí a absence chyb. To byl recept na letošní vítězství, který tento závod naposledy vyhrál v roce 2020. Rozdíl mezi tímto týmem a zbytkem závodního pole byl letos propastný.

Druhé místo udržel i díky výsledku z poslední rozjížďky tým Hyveco Tomáše Karase. Bronz vybojovali Fireballisté s týmem Rudý koule Jana Jedličky.

Kategorii First 45 ovládl tým Autolaky Hrubý, který sice na začátku závodu za čelem lehce zaostával, ale od šesté rozjížďky nasadil vítězné tempo a s náskokem čtyř bodů si udržel vedení před Hohe Teamem Jana Chlupa. Na třetím místě skončil tým Twinky holky vedený Renatou Marečkovou.

Průběh závodu

Závod začal 13. října v marině Kaštela nedaleko Splitu. Již od prvního dne bylo jasné, že RODOP přišel s jediným cílem – zvítězit. Ve všech rozjížďkách první poloviny soutěže tým exceloval, ať už se jednalo o krátké okruhové závody nebo dlouhé navigační etapy. Ve stabilním větru o síle 10–15 uzlů předváděl RODOP precizní manévry i skvělou taktiku při volbě trasy.

První den závodu se odjely dvě rozjížďky západně od Splitu. Tým RODOP obě s přehledem vyhrál. Ve Firstech se pořadí na čele měnilo. V první rozjížďce protnula cílovou pásku s náskokem jachta Twinky Holky s ženskou posádkou. Ve druhé rozjížďce to byl tým Autolaky Hrubý, který si doplul pro vítězství stylem start-cíl. 

Druhý den byla na programu první navigační rozjížďka, která startovala západně od Splitských vrat. Po startu následovala 6 mil dlouhá stoupačka na návětrnou bóji a spinakery až téměř k městečku Hvar. Rozjížďka vyvrcholila stoupačkou do cíle u mysu Pelegrin. V mistrovské kategorii Salona 46 šel hned od startu do čela opět RODOP. Kolem mysu Pelegrin na západě Hvaru proplouval ve vedení s velikým náskokem a před poslední stoupačkou již bylo rozhodnuto o vítězi. Druhé místo při průjezdu mezi ostrovy patřilo lepšícímu se týmu Hyveco a třetí byl u Hvaru Dragonfly & Estetikdent. Pořadí se už nezměnilo až do cíle. Ani ve třídě First 45 nešlo na čele o žádné drama. Tým Hohe vedl od startu a zvítězil s přehledem. Druhé místo vybojoval barevný tým Autolaky Hrubý a třetí dojel Slim Sailing. 

Třetí den vládly ideální jachtařské podmínky. Vál stabilní vítr rychlostí do 15 uzlů, obloha byla jasná a moře mírné. V první rozjížďce dne potvrdil svoji dosavadní dominanci tým RODOP a znovu zvítězil. Druhá rozjížďka byla navigační. V ní poprvé zaváhal do té doby bezkonkurenční RODOP, který předčasně odstartoval a musel se vrátit na startovní čáru. Tato ztráta a riskantním rozhodnutím u Hvaru, které nevyšlo, znamenala, že se po celý zbytek rozjížďky se dotahoval na nejlepší. Tým Sea U Sailing využil šance a zvítězil.

Čtvrtý den závodu byl ovlivněn slabým větrem. Rozjížďka byla zkrácena, ale RODOP opět zvítězil, čímž si upevnil náskok v celkovém pořadí. Druhé místo se po napínavém souboji před cílem stalo kořistí týmu Newton a třetí proplula cílovou čarou loď týmu Rudý koule Jana Jedličky.

Pátý den byl ve znamení slabého juga, tedy jihovýchodního větru. Na programu byla navigační rozjížďka, která startovala nedaleko pobřeží ostrova Brač a vedla na západ až k západnímu pobřeží ostrova Drvenik Mali. Již od začátku rozjížďky bylo jasné, že RODOP se nebude chtít nechat o vítězství připravit. Držel se na čele a kontroloval své soupeře. Bezpečně si dojel do cíle pro další jedničku. Pro druhou příčku si doplul tým Sea U Sailing. Třetí skončil s minimálním odstupem tým SPG. Ve Firstech vyhrál tým Autolaky Hrubý. Bylo to jeho čtvrté vítězství v řadě.

Poslední den RODOP nastoupil jen do jediné rozjížďky, více nebylo třeba. A zvítězil. Ještě jednou nenechal nikoho na pochybách o své formě. Za ním se v první rozjížďce umístil Newton a třetí Rudý koule. Poslední rozjížďka startovala do deště. Se sílícím deštěm slábl vítr a do cíle se doplouvalo téměř za bezvětří. S nevyzpytatelným větrem si nejlépe poradil tým Hyveco, do čela se přitom dostal až v poslední čtvrtině rozjížďky.  Ve Firstech vybojoval tým Autolaky Hrubý dvě druhá místa a rozhodl tak o svém celkovém vítězství. 

„Letošní závod byl pro nás opravdu speciální. Naše posádka pracovala bezchybně, loď měla výbornou rychlost a každé rozhodnutí bylo správné. Jsem nesmírně hrdý na celý tým,“ komentoval vítězství kapitán RODOPU Martin Kulík.

Raiffeisen Bank, hlavní partner regaty, znovu umožnil sledovat závodní lodě pomocí nejmodernější techniky. Sledování lodí systémem SAP SAILING – SAIL INSIGHT znázorňuje nejen aktuální polohu a rychlost lodí, ale včetně různých diagramů vyhodnocuje jednotlivé rozjížďky. K dispozici jsou stejně jako vloni WINDBOTY umožňující rozhodčím on-line sledovat směr a rychlost větru v důležitých bodech tratě. Jsou natolik sofistikované, že mimo jiné kompenzují pohyb bójky nebo lodě ve vlnách a odesílané informace tak nejsou zatíženy těmito chybami. Stejná technika se používá na olympiádě nebo regatách typu Volvo Ocean Race, Americas Cup…

Více informací o závodě a kompletní výsledky naleznete na www.ceskanamornirallye.cz nebo na sociálních sítích Českého svazu jachtingu.

Více informací, seznam posádek a výsledky najdete na: 

www.ceskanamornirallye.cz.

https://www.facebook.com/ceskanamornirallye

Eva Skořepová

PR manažerka Českého svazu jachtingu

 

Stíny na moři: NAPOSLEDY PŘES ATLANTIK

Jachta                  Northern Light (45stopý gaflový kutr od stavitele Colina Archera)

Skipper                James Griffin

Posádka              Ann Griffinová

Vyplula z             Horty na Azorech na Gibraltar

Datum ztráty     10. září 1982

Pozice                  u Španělského pobřeží 6 mil jižně od Cádizu

 

Komandér britského Královského námořnictva James Griffin a jeho žena Ann žili na palubě plachetnice Northern Light po 22 let z 52 dvou let života lodě. Po čtyřech letech potloukání po Bahamách a pobřeží Floridy se Griffinovi rozhodli vrátit zpět do Evropy. Ann Griffinová vypráví, co se jim přihodilo po vyplutí z Azor.

NORTHERN LIGHT BYLA 45STOPÝ GAFLOVÝ KUTR od slavného stavitele lodí Colina Archera o šířce 4,7 metru s ponorem 2,5 metru a postavený z šesticentimetrových prken z barmského teaku. Trup pod vodoryskou chránil měděný plech. Loď byla 52 let stará, ale měla nás přežít. Heather, jedna z našich dcer, ji od nás už roky chtěla koupit, ale my jsme se jí po 22 letech nedokázali vzdát.

Blížil se konec naší čtvrté přeplavby Atlantiku a od našeho cíle, Gibraltaru, jsme byli pouhých 100 mil. Podívala jsem se na naši krásnou loď – nikdy jsme neměli dům nebo auto – naším dopravním prostředkem byla kola, která byla teď přivázána k zábradlí. Přežili jsme vichřici o síle 9 °Bf, která v nárazech přesahovala i 10 a která naši loď postavenou do driftu zanesla mezi 28. a 31. srpnem o 60 mil na jih. Tím pádem jsme přišli o naději na odpočinek v závětří portugalského mysu St. Vincent, kde bychom mohli zakotvit a trochu se vzpamatovat. Během vichřice se na jedné z nových ocelových obručí, kterými byly na hlavním stěžni upevněny sálingy, utrhlo 7 z 8 šroubů. Visela tak téměř na vlásku, povážlivě se ve vlnách houpala a hrozilo, že nám co nevidět spadne na hlavu. Stihla už přeříznout zdviž kosatky a čnělkové plachty a nyní ohrožovala i lano zdviže hlavní plachty. Na bočních vantech jsme měli napínáky, ale všechny se vytrhly ze svých úponů, takže jsme nemohli po příčkách vylézt nahoru a zkrotit tu zpropadenou věc, kterou jsme překřtili na „meč Damoklův“. Jeli jsme pouhý uzel na hlavní plachtu a stěhovku. Vratiráhno bezanové plachty se nám ve vichřici také poškodilo a bez ní a bez kosatky jsme z lodě vyšší rychlost nedostali. Jimmy strávil celý den zašíváním povolených stehů na terylenové hlavní plachtě, jejíž materiál sedmi rokům užívání v tropech na rozdíl od nití stehů očividně odolal. Trup byl ovšem díkybohu v pořádku.

Vítr postupně slábl, ale vlny byly stále velké. Celou cestu z Azor přicházely ze severovýchodu nebo východu. Měli jsme paliva tak akorát na zajetí do přístavu. Nikde kolem nebyly žádné velké lodě, přestože by jich tu měla být spousta. Čekala nás další frustrující noc.

Z Floridy jsme na Bermudy vyplouvali ve spěchu, ale pak nás čekalo nádherných 19 dní během 1 850 mil dlouhé přeplavby na Azory v lehkém, příznivém větru, s fantastickými východy a západy slunce a nocemi plnými hvězd a měsíčního svitu. Byla to jedna z plaveb, na které se nezapomíná.

S Jimmym jsme naši Northern Light převezli přes Atlantik v roce 1974. Doma jsme zanechali všechny čtyři naše nyní už provdané dcery. Vzhledem k tomu, že jsme oba měli po šedesátce, považovali jsme za rozumné zainvestovat pro zpáteční cestu do autopilota. Nezbývalo nám tedy už příliš peněz a ještě k tomu autopilot den po vyplutí z Bermud přestal fungovat. Po zbytek cesty jsme se tak museli střídat na hlídkách u kormidla. Neměli jsme na palubě žádnou vysílačku ani záchranný ostrůvek, ani žádné navigační pomůcky kromě sextantu. Na druhou stranu jsme měli spoustu světlic a třímetrový člunek z překližky a laminátu.

Poslední dva dny byl takový opar, že sextant nám nebyl k ničemu, ale náš log byl dobře zkalibrovaný a při výpočtu pozice jsme počítali i s proudem o rychlosti půl uzlu, který nás v této oblasti podle příruček a map měl unášet směrem k Gibraltarskému průlivu. Těsně po západu slunce jsme uviděli loď a během noci nás směrem na východ minulo ještě dalších jedenadvacet, což znamenalo, že už musíme být blízko.

Devátý den plavby bylo zcela zataženo, další den bez astronavigace. Aspoň že se vítr stočil k jihovýchodu, protože my jsme potřebovali změnit kurz více severovýchodně. V poledne jsme byli najednou v oblasti s menší hloubkou a přibližně míli od nás jsme spatřili rybářskou loď. Podle mapy jsme s největší pravděpodobností byli přesně tam, kde jsme chtěli být, na Banco de Trafalgar, ale bylo nám trochu divné, že jsme neviděli pevninu, která od nás měla být zhruba 8 mil. Vítr se znova stočil a konečně začal foukat ze západu. Mohli jsme si to tedy namířit přímo na Gibraltar. V 19:30 jsme uviděli zábleskové světlo majáku, které blikalo dvakrát každých šest sekund, a byli nadšením celí bez sebe… Dokázali jsme to, po 20 dnech na moři jsme byli téměř u cíle. Oslavili jsme to šálkem čaje. Dá-li pánbůh, budeme před svítáním v Gibraltaru. Když jsme se ale k majáku přiblížili, marně jsme hledali maják na mysu Tarifa. Dívali jsme se také na pobřeží, ale i tady nebylo něco v pořádku. Bylo tu příliš mnoho světel, tedy pokud se městečko Tarifa za posledních devět let zásadně nerozrostlo. Měli jsme z toho najednou špatný pocit, tak jsme nahodili motor a obrátili kurz. O pár sekund později seděla Northern Light na skále.

Kormidlo se odlomilo při prvním nárazu a zablokovalo lodní šroub. Po další tři hodiny vlny v pravidelném rytmu co pět sekund loď zvedly a zase s ní praštily o kameny. První dvě hodiny to naše Northern Light vydržela. My jsme mezitím vystřelili okolo 20 světlic a signalizovali reflektorem SOS na každé auto se zvědavci, kteří na pobřežní cestě zastavovali, aby si nás prohlédli. Pak začala podlážkou prosakovat voda, kterou už naše pumpa přestávala zvládat. Seděla jsem na palubě celá strnulá a v šoku a snažila jsem se zabránit třem vystrašeným kočkám, aby skočily přes palubu. Čekala jsem s připraveným reflektorem, abych posvítila na naše plachty, až dorazí pomoc, a označila tak naši pozici. Žádná pomoc ale nepřicházela.

Jimmy posbíral naše pasy a lodní dokumenty. Spustili jsme člunek a on řekl: „Promiň, lásko, ale je čas jít. Když budeme čekat dál, mohla by nám rozdrtit člun.“ Nemohla jsem tomu uvěřit. V Karibiku jsme najeli na spoustu korálových útesů, ale vždycky jsme ji dokázali dostat zpátky na vodu. Ale útesy byly ve srovnání s místními skalisky měkké. Dali jsme kočky do jednoho pytle, odveslovali kousek od lodě a pak je vypustili ven.

Jimmy vesloval dvě míle k pobřeží a pak dvě další míle podél něj ve snaze najít pláž, kde bychom mohli s člunem přistát. Pak jsme uviděli jednu osvětlenou pláž. Vůbec netuším, jak se nám podařilo dostat skrz příbojové vlny. Uklouzla jsem na kamenech, ale udržela se na nohou. Společně jsme dostali člun na břeh a snažili se pochytat tři promočené a k smrti vyděšené kočky.

Přistáli jsme na přísně střežené pláži u základny španělského námořnictva. Nechali jsme na Northern Light běžet motor i bilge pumpu a také rozsvícená světla na palubě i v podpalubí. Námořníci neuměli anglicky, my zase španělsky, ale zjistili jsme, že jsme v Cádizu. Později jsme se dozvěděli, že v Gibraltarském průlivu foukal vítr o síle 6 až 7 °Bf, který zcela zastavil proud směřující na jih a který jsme zahrnuli do výpočtů naší pozice. Lavice, na kterou jsme najeli, byla součástí ústí řeky Guadalquivir a maják, který jsme viděli, byla Santa Caterina, která bliká dvakrát za sedm sekund. Španělské námořnictvo se k nám chovalo velmi mile, v šest ráno jsme dostali kafe a k němu koňak, přestože jsme jim na podlaze dělali slané loužičky. Nabídli nám i sprchu a snídani. My jsme se chtěli co nejdříve spojit s Lloyd’s, naší pojišťovnou.

Jimmy je sám likvidátorem této pojišťovny a poslední čtyři roky pracoval na této pozici na Bahamách. Dostali jsme se do města (se dvěma kočkami v krabici a tou třetí na mém klíně) a strávili tři hodiny ve snaze zorganizovat nějakou pomoc. V Cádizu ale nebyl britský konzul, tak jsme pokračovali do Algeciras. Po chvíli hledání jsme našli penzion, který by nás ubytoval i s kočkami, poslali telegram dcerám a zhroutili se na postel, kde se k nám přitulily kočky.

Měli jsme štěstí, byli jsme na živu a zůstalo nám aspoň oblečení, co jsme měli na sobě. Ale nedovedete si představit, jaký to je pocit, když přijdete o 40 let fotografií a zápisků v deníku, o všechna ta nenahraditelná psaníčka od dcer a vnoučat. Slzy přišly uprostřed noci, když odezněl prvotní šok. Dalšího rána jsme chtěli jet trajektem do Gibraltaru, ale nechtěli nás vzít na palubu kvůli kočkám. V průběhu následujícího dne sjela Northern Light sama z útesu a zaplula do oblasti armádní střelnice, kde se k ní konečně dostal záchranný tým… když se nám konečně podařilo přesvědčit armádu, že to není nový cvičný cíl.

Naše pojistka kryla jen totální ztrátu, ale mohli jsme na její záchranu použít naše životní úspory. Trvalo pět dní, než se nám podařilo získat potřebná povolení k odtahu a mezitím se na ní vyřádili vandalové. Vyplenili ji dokonale. Vzali dokonce i bronzové rámečky našich 32 palubních světel. Voda uvnitř lodě je při kolébání ve vlnách vytlačila ven a dírami do ní začalo téct ještě víc.

Počasí se zhoršilo a 19. září, na moje narozeniny, přišla zpráva, že loď nebude možné zachránit. Jimmy i já jsme se zhroutili, ale naštěstí za námi přijela naše nejstarší dcera Geraldine s vnučkou a jejich podpora nám ohromně pomohla. Dalšího dne se Jimmy jel sám na Northern Light podívat a rozloučit se s ní. Slzy už přestaly. Koneckonců jsme přišli jen o materiální věci.

Teď si musíme najít jinou loď a zajet si pro kočky… jsou v útulku ve Španělsku, zatímco my jsme na Gibraltaru s naší dcerou. Už nikdy nebudeme mít loď tak krásnou, ale nic nám nevezme vzpomínky, které jsme na ní za těch 22 let nastřádali.

 

POUČENÍ Z PŘÍBĚHU

Autopilot Griffinových přestal fungovat den po vyplutí z Bermud, a oni se tak po zbytek cesty přes Atlantik museli střídat na hlídkách u kormidla, takže byli velmi unavení, když se blížili k Gibraltaru.

Neměli na palubě žádnou vysílačku, záchranný ostrůvek ani žádné navigační pomůcky kromě sextantu, který byl poslední dva dny před ztroskotáním nepoužitelný kvůli počasí. Jejich log byl však přesný a při výpočtu pozice počítali i s proudem o rychlosti půl uzlu, který je v této oblasti podle příruček a map měl unášet směrem k Gibraltarskému průlivu. Jejich chyba byla typická, snažili se naroubovat to, co viděli, na to, co si mysleli, že by měli vidět. „V 19:30 jsme uviděli zábleskové světlo majáku, které blikalo dvakrát každých šest sekund, a byli nadšením celí bez sebe, dokázali jsme to, po 20 dnech na moři jsme byli téměř u cíle. Když jsme se ale k majáku přiblížili, marně jsme hledali maják na mysu Tarifa. O pár sekund později seděla Northern Light na skále.“

Tato chyba byla zcela pochopitelná, protože mezi periodami majáků, které si spletli, byl rozdíl pouhé jediné sekundy.

Později se dozvěděli, že v Gibraltarském průlivu foukal vítr o síle 6 až 7 °Bf, který zcela zastavil proud směřující na jih a který zahrnuli do výpočtů své pozice. Lavice, na niž Griffinovi najeli, byla součástí ústí řeky Guadalquivir a maják, který viděli, byla Santa Caterina, jež bliká dvakrát za sedm sekund

Jachting pod Vyšehradem – pozvánka na pražské závody

Memoriál Rudolfa Holého, Primátorský Štít a Modrá stuha Vltavy – to jsou tři tradiční závody, které se budou konat tři následující víkendy a které pořádá Český Yacht Klub. Další dva víkendy budou patřit v YC CERE team racingu pro dospělé i pro děti.

Na všechny tyto akce zveme nejen všechny závodníky, ale také veřejnost. Přijďte se podívat, jak se prohánějí plachetnice pod Vyšehradskou skálou! Závody můžete sledovat z Vyšehradu, z nábřeží, z restaurace Podolka nebo z vltavských břehů. S kulisou Hradčan je to parádní podívaná.

Memoriál Rudolfa Holého

Závod krajského poháru se uskutečnil 5.–6. října ve třídách Optimist, Cadet, RS Feva a ILCA 4. Rudolf Holý byl dlouholetý předseda Českého Yacht Klubu, závod se konal na jeho počest již popáté.

Primátorský štít

V termínu 12.–13. 10. proběhne již 80. ročník tradičního závodu Primátorský Štít považovaný za vrchol pražské jachtařské sezony. Pořádá ho Český Yacht Klub pod záštitou primátora Hlavního města Prahy Doc. MUDr. Bohuslava Svobody, CSc.

Závod byl založen krátce po skončení druhé světové války v roce 1945 na počest prvorepublikového primátora Prahy a člena ČYKu JUDr. Karla Baxy. Stal se jachtařskou obdobou veslařských Primátorek pořádaných již od roku 1910. Několik prvních ročníků se jelo jako mistrovství republiky pro lodní třídu O-jola, která ovládala poválečné období na českých vodách. Prvním vítězem a mistrem ČSR se stal Ctibor Burda, člen ČYKu od roku 1944.

Hlavní cena Primátorský štít (bronzový basreliéf na mramorové podstavě – dílo Stino Paukerta) je udělována vždy nejpočetnější třídě daného ročníku. Závod se koná pod záštitou primátora hl. m. Prahy, kterých se za dobu jeho existence vystřídalo již osmnáct. Primátorský štít rovněž navázal na několik meziválečných ročníků mezistátní regaty ČSR – Jugoslávie O pohár pražského primátora (1935–37). Broušený skleněný pohár věnovaný JUDr. Karlem Baxou a titul „mistr Adrie“ získala v prvním ročníku posádka československé lodě VLTAVA postavené v roce 1935.

Letošní Primátorský štít je vypsán pro lodní třídy Optimist, Cadet, RS Feva, ILCA 4 a 6, kajutové plachetnice a plachetnice pro handicapované 2.4mR. Závod se pro většinu tříd počítá do série regionálního poháru Čechy. Pokud se přihlásíte elektronicky do 11. října, platíte zvýhodněné startovné. Ceny závodníkům letos přijde předat pražský radní pro sport Mgr. et Mgr. Antonín Klecanda, MBA.

Vypsání, přihlášky a další dokumenty k závodu naleznete zde:

https://www.sailing.cz/prihlasky/241138

 

Modrá stuha Vltavy

Sezonu závodů v Českém Yacht Klubu uzavírá již tradičně Modrá stuha Vltavy. Letos se pojede 19.–20. října ve třídách Optimist, Cadet, RS Feva, ILCA 4, RS Aero a kajutové plachetnice. Pokud se přihlásíte elektronicky do 18. října, platíte zvýhodněné startovné.

Vypsání, přihlášky a další dokumenty k závodu naleznete zde:

https://www.sailing.cz/kalendar/241139

Týmové mistrovství ČR v jachtingu aneb Velká cena Prahy

V YC CERE se bude od 26. do 28. 10. konat třídenní mistrovství České republiky týmů. Novinkou je také formát závodu – dva na dva, který přináší do team racingu zajímavé prvky z match racingu. Čtyřčlenné týmy budou závodit na lodích třídy 420. Finálové jízdy budou na programu v neděli.

Vypsání, přihlášky a další dokumenty k závodu naleznete zde: https://www.sailing.cz/prihlasky/241140

Mistrovství ČR v team racingu třídy Optimist

Od pátku 7. do neděle 9. listopadu se v YC CERE pojede mistrovství ČR v team racingu dětí nazvané O krále Prahy. Závodit se bude v tradičním formátu na lodích třídy Optimist. Přihlášeno už je 13 tříčlenných týmů z celé republiky. Zbývají poslední volná místa! Během závodu proběhne také vyhlášení Českého poháru třídy Optimist.

Neváhejte a přihlaste svůj tým zde: https://www.sailing.cz/prihlasky/241141

Eva Skořepová

PR manažerka Českého svazu jachtingu

e-mail: eva@skorepova.com

mobil: +420 602 124 289

www.sailing.cz

www.facebook.com/sailingcz

 

 

Do větru s Krásou jachtingu: Epizoda 20 – Waddensee na klipru

0

Nejen Chorvatsko je moře a nejen bermudská šalupa je loď. Jsou i jiná moře a jiné lodě. Jedním z těch moří, které vlastně ale paradoxně mořem není, je vnitřní moře holandské – Waddenzee. A přesně tam se vypravila Terka se svými přáteli. A nebylo to na ledajakou loď, ale na holandský klipr. A tak se v dnešní epizodě dozvíte, jak takový klipr na moři-nemoři pluje a co všechno to obnáší.

Jo – a Terku najdete tady.

Do větru s Krásou jachtingu – epizoda č. 19: Ré – tak jak je to s těmi dětmi?

Naše uplynulé dva hovory o dětech na palubě – tady máte první díl a tady máte druhý díl, se nesly v takovém prakticko dělném duchu. Není divu, Terka má malou holčičku, takže to hodně řeší. A tak to všechno vypadalo zalité jižním sluncem…. Ale děti, jak známo, mají svou hlavu a na názor rodičů a prarodičů mnoho nedbají. No – ukázalo se to hezky na plavbě na Lipně, kterou absolvovala Terka se svou dvou a půl letou ratolestí, která do té doby byla na lodi jako mílius. Takže rodič míní, dítě mění? Ať je to jak chce, lipenské události si vynutili vydání réčka. Poslechněte sami 🙂

Noční drama v zátoce Bok

Velmi poučný příběh nám poslal Jan Bezděk. Velmi dobře doplňuje naši debatu v posledním dílu podcastu o tom, jaký máme v redakci vztah k vázání lodě lanem na břeh a jakými postupy čelit hrozbě špatného počasí. Honzovi patří velký dík za to, s jakou upřímností celé dění popsal. Protože jen tak se z příběhu mohou poučit ostatní a o to tady jde. 
Jarda F.


Honza Bezděk píše:

V rámci sebereflexe se chci podělit o část z mého lodního deníku z tohoto týdne. Od času 2025 je to spíše detailnější popis příběhu/průběhu. Fotky jsou autentické, pro ilustraci situace. Kupodivu se situace netýká dvou tornád, kolem kterých jsme ten den pluli a o kterých se hodně psalo, ale mého tzv. naběhnutí si na vidle. Více viz níže.

Den 6

1200
Po dopolední změně trasy z původně plánované (Primošten – Zmajan (NE – zátoka Bok)) kvůli nepřízni počasí – 2x zaznamenané tornádo, z toho jedno pár minut „kolizním kurzu“, pokračujeme plavbou ze zátoky Grebaštica okolo Drveniku W a Zlarinu z E – hlavně pro klidnější vlny.

1300
Se změnou kurzu okolo Zlarinu vytahujeme genu a díky relativně stabilnímu S (bočák) 12-20 kn je cíl zátoka Bok (bez obratu?).

1400
Zakotveno, cca 35m řetězu na 6.5m, přímo proti S větru, zásek na 1900-2000 otáček, v písku. Vyvázán kotevní šekl na uvolnění řetězu. Kontrola Windy, do rána převládá S a SE na všech modelech (pozn: chyba #1). Zátoka není kryta z S strany tak dobře, jaký byl předpoklad, ale nemělo by být na škodu, spíše naopak.

1600
Kontrola kotvy ponořením, zaseknuto po cca 2m; polovina řetězu leží, zbytek v mírném napnutí. Fouká průměrně 15 kn přímo v ose zátoky, do špičky lodi. Z dinghy vyvázáno 50m lano na břeh, kolem záďového vazáku, na prostřední vinšnu. Dotaženo tak, že se S vítr opírá do levoboku a napíná kotvu-lano (pozn: jsem s tím nadmíru spokojený – chyba #2).
Výšlap na kopec se pro únavu posádky odkládá. Úklid na noc (sklizení dingy na palubu, zavření badenplata). Utrousím, částečně ve srandě, informaci o laně na břeh: „pokud by se cokoli pokazilo, lano z vinšny odhazujeme do pryč a odplouváme“.

DCIM100MEDIADJI_0974.JPG
DCIM100MEDIADJI_0966.JPG

2000
Po západu Slunce je ze salonu vidět Měsíc, občas překrytý oblačností.

2025
Z charterovky varování na whatsapp – zajistěte na noc loď a vyřiďte i ostatním ve skupině. Olajkováno. Kontrola Měsíce – není vidět.
V zápětí zchecknutí z kokpitu…
– loď je cca 1-2m od útesu na levoboku
– okamžitý start motoru
– kontrola vyvazovacího lana -> zdá se, že je za zádí, ale v tahu
– zpětný chod motoru
– během 5s motor zdechá s tím, že se loď ještě rychleji přibližuje k útesu
– nový start (neutrál) -> zařazení zpátečky -> zdechá
– běžím pro plav. boty do salonu, skáču do vody, viditelnost mizerná, ale lano okolo korm. listu je vidět
– na posádku z vody křičím prosbu o potápěčské brýle a čelovku a pokouším se loď odtlačovat, reálně spíš zpomalovat
– během pár vteřin jsem měl věci na badenplatu!
– na dvě 40s potopení (vyčteno z pot. hodinek zpětně) se podaří uvolnit lano z propeleru, třetím ponorem uvolněno z korm. listu;
– posádka vytahuje lano na badenplato; celý chuchvalec z plata pak odhazuji někam za loď na útes
– přesně podle instrukcí z vody posádka dává plný zpětný chod, následovaný pokusem vytočit list doprava
– loď je silným NW větrem (odhadem 10-20 kn) nasouvána na útes a citelně o něj něčím dře
– jediný efekt, co zpětný chod generuje je černý kouř a horká voda z chladícího ústí (přímo na mě)
– na přemýšlení moc prostoru není, ale celou dobu mám před očima článek o ztroskotání Zindulky z 2023; je jasné, že tentokrát jsem to posral já
– kombinací adrenalinu, velkého štěstí, vln a tahu propeleru se podaří loď během cca 2 minut nějak odtlačit z útesu
– tah motoru zabírá, pomalu se vzdalujeme od útesu
– na badenplato nevylezu sám, posádka mi pomáhá; vzhledem k nepoměru váhy a sil hraje opět roli zřejmě hodně adrenalinu
– vyvěšeni na kotvě srovnáváme kormidlo
– kvůli silnému větru a vyvázání řetězu na lano+příďový vazák nechci posádku posílat dopředu
– navíjím řetěz do tahu, odvazuju kotevní šekl a zkouším navíjet dál, jestli vrátek utáhne
– do kokpitu křičím „neutrál, neutrál“ a okamžitě se děje!
– loď přitahuju přes vrátek až k samotnému vytažení kotvy
– vracím se do kokpitu, otáčíme o 180° a plujeme ze zátoky 2 uzly na maják na Tijatu
– teprve nyní (chyba #3) dávám instrukci nasadit si vestu
– vím, že v noci má spadnou 40mm srážek; oblaka ale vypadala, že min. během 30 min se to nestane
– oblékáme na sebe vše teplé, já měním mokré za suché
– po kontrole tridat, času a rychlého pohledu na předpověď volím jedinou volbu na jistotu: bojkové pole na Kakanu, které historicky znám – jak trasu, tak uspořádání;
– cca 2330 připlouváme a po cca 15 minutovém hledání volné bojky z kokpitu jednu dost neviditelnou vyvazujeme na záďový vazák. Díky délce lan není možné udělat výtah na příďový vazák, takže ve zbytcích mentálních sil improvizujeme a postupně převazujeme dvojici lan záď -> záď+střed -> střed+příď -> příď
– 2350 jsme vyvázání na příďový vazák; s posádkou následuje dlouhé obětí, že jsme to zvládli!
– do 5 min začíná průtrž, která, společně se střídajícími větry ze všech směrů, nepřestává do ranních hodin
– kontroluji šachty pod podlahou (prázdné) a průběžně se snažím vnímat frekvenci bilge pumpy – nevypadá, že by spínala častěji

Den 7
– po 0900 následuje kontrola lodi zespod
— kýl bez jakýchkoli odřenin
— spodní hrana kormidelního listu zbroušena; jiné poškození nejsou viditelné;
– pomalu se loučím s kaucí (pojištěnou); i přesto, že kus listu jsem hned v neděli ráno reportoval charterovce jako poškozený – zjištěno po „check-in ponoru“. Na explicitní nedělní dotaz, zda mám nafotit, následovala odpověď „no need“

Závěr:
3 hlavní chyby jsem označil v textu a pokud jedinému čtenáři pomohou, budu jen rád.
Mně pomohly v přehodnocení chápání Windy a přístupu k vyvazování kotva + břeh. Dedukce, že pokud se v každém z modelů větry stáčí z S přes SE až na N (v ranních hodinách, kdy bychom odplouvali), a tím pádem mi stačí jen jedno vyvazovací lano, byla z mé strany naprosto špatná, při zpětném pohledu až hloupá. Z několika důvodů. Jednak nemám Windy Premium a modely tak mají interval kroků 3h, za druhé jsou to pořád „jen“ modely. Vybral jsem sice zátoku jakštakš krytou před S větry, ale její tvar (kombinace hloubky a šířky) mě vedl k tomu, že jsem ani neuvažoval o spojení všech 4 relativně krátkých vyvazovacích lan, které charterovka k lodi nechává, abych pokryl i zdánlivě nereálný NW vítr. Použil jsem jen jediné své dlouhé lano na vykrytí SSE až NE.
Pokyn k nasazení vesty posádce měl taktéž předcházet čemukoli dalšímu!

Loď a posádka:
Bavaria 41S
Posádka dvoučlenná – skipper + partnerka, které tímto vyjadřuji hlubokou poklonu, díky a neskutečný obdiv za to, jak celý průběh ustála od začátku až do konce. Děkuji, Kristy  !

Fekální tank na Mazurách

0

Nádrž na splaškovou vodu, tedy waste tank, nebo také fekální tank, má stále více lodí. Jeho instalaci do lodě nařizují zákony té které země, ve které se plavíte, a tak se povinnosti použití fekálního tanku liší napříč zeměmi. Nároky jsou různé – od super přísného Švýcarska, přes relativně mírné Chorvatsko, až po benevolentní Řecko. Tam zákon o fekálních tancích narazil na řecké rybáře, kteří se před lety spojili a odmítli ho.

No. Ono nebudeme sahat do svědomí středomořským přímořským městům, ale nějaká krutopřísnost k jachtařům není zas úplně na místě. Kdo kdy zažil fekální odér v přístavu ve Splitu, nebo přeteklou kanalizaci v Athénách, dá mi za pravdu. Ale to jsme odbočili.

Pokud fekální tank není zatím váš nejlepší přítel, koukněte se na video, které natočila Terka na Mazurských jezerech. Ukáže vám, jak waste tank vypadá, jak se s ním pracuje a co se vlastně v Polsku dělá s jeho obsahem.

Přeju ostrý obraz, dobrý zvuk!

Navštivte stránky Terky agentury na jachtařské zážitky – Tetris Sailing – a váš život se navždy změní.

Do větru s Krásou jachtingu – epizoda č. 18: Děti na palubě, díl druhý

Děti na palubě je tak široké téma, že jsme se nevešli do jednoho dílu, ale museli natočit i pokračování. Zde je.

Najdete nás tak na Spotify a na Českých podcastech.

A nějaké odkazy:

Jachtařský průvodce Řeckem 2

Naše jachtařské knihy

Terčina agentura na mořská a sladkovodní dobrodružství