Jérémie Beyou má do cíle Vendée Globe méně než 500 mil. Se svou Charal si to pomalu šine podél portugalského a galicijského pobřeží směrem k mysu Finisterre, který by měl minout dnes ráno. Po velké bouři vítr slábne, ale moře je pořád pěkně zmatené.
Mezitím Paul Meilhat (Biotherm) a Nico Lunven (HOLCIM PRB) bojují o páté a šesté místo a drží se blízko středu tlakové níže. Rozdíl mezi nimi je sotva 20 mil.
Sam Goodchild se drží statečně. Pracoval na opravě hlavní plachty a poslal následující zprávu:
„Na hlavní plachtě jsem dělal opravdu hodně – vlastně to bylo jediné, co jsem dělal. Ale došlo mi lepidlo! Měl jsem 14 kartuší a už je to pryč. Spolupracovali jsme s týmem na břehu a s North Sails, abychom šanci na úspěch maximalizovali. Před hodinou jsem nalepil poslední záplatu. Až záplata zaschne, připevním lamelu a zítra ráno, až vítr ještě trochu poleví, plachtu vyzkouším. Pravděpodobně začnu třetím refem, abych viděl, jak to drží. Dělal jsem, co jsem mohl, i když podmínky nebyly ideální – hodně vln a mokro. Jsem pyšný na to, co jsme zvládli, ale stoprocentní jistotu, že to vydrží, nemám. Tak držte palce.“
Podmínky zůstávají drsné – vítr 25–30 uzlů, vlny 3–4 metry. Goodchild se snaží stabilizovat loď, aby mohl pokračovat v opravách, aniž by příliš riskoval. S dvěma plachtami v konfiguraci „na motýla“ postupuje dál. „S kouskem hlavní plachty by to bylo lepší!“ dodává.
Další dny ale nebudou jednoduché. Předpověď slibuje silný severní vítr, kvůli kterému se možná přiblíží k portugalskému pobřeží, aby minimalizoval sílu větru. Poté přijde krátké uklidnění a následně bouřlivé počasí kolem mysu Finisterre a při přechodu přes Biskajský záliv. „Chci dorazit k mysu v co nejlepší kondici,“ říká. „Za mysem už hlavní plachtu tolik nepotřebuju, ale vítr tam bude foukat 40 uzlů. Takže to bude pořád stres.“
Únava se hromadí – jak u lodi, tak u Goodchilda. „Už dva a půl měsíce jedeme na doraz. Je to neustálé balancování mezi tím, kdy si dát šlofíka, a kdy jet na adrenalin. Včera, když jsem stáhl hlavní plachtu, jsem doslova padl a spal hodinu a půl. Tělo prostě vypnulo. Dnes ráno mě adrenalin zvedl na nohy, ale už cítím, jak mi zase dochází energie. Nemůžu se dočkat, až si jednou lehnu do skutečné postele!“
Sam závěrem dodává, že bez hlavní plachty je plánování trasy extrémně obtížné. „Nevím ani, jestli zvládnu stoupat proti větru. Snažím se na to moc nemyslet. Pokud tu budu i za týden, možná mi dojde jídlo, ale pořád věřím, že to vydrží!“
Na obzoru se rýsuje poslední velká bouře, která čeká na závodníky před jejich příjezdem do Les Sables d’Olonne. Britský kapitán Sam Goodchild na lodi VULNERABLE má slušně našlápnuto na čtvrté místo, ale musí zvládnout nejen nadcházející bouři, ale také udržet odstup od svých nejbližších soupeřů. Mezi nimi je například Jérémie Beyou na Charalu, který mu dýchá na záda už od jižního Atlantiku. Ještě před týdnem, když oba překonávali rovník, dělily je pouhé 3 minuty a 39 sekund. Dnes odpoledne mezi nimi byl rozdíl jen jedné námořní míle.
Goodchild si stojí pevně za svým přístupem „bezpečnost na prvním místě“, který ho zatím dovedl až sem. Jeho strategie, kombinovaná s chytrými taktickými rozhodnutími, například při sestupu po Atlantiku, kde dokonce vedl, nebo u Cab Frio, kdy poskočil na čtvrté místo, se ukázala jako velmi úspěšná.
Teď, přibližně 1500 mil před cílem, Sam říká:
„Bylo těžké se rozhodnout, co dělat, a tak jsem radši ani moc nekoukal, co plánují ostatní. To je část závodu, do které se nechci nechat vtáhnout – radši se soustředím na bezpečnou plavbu, nebudu zbytečně riskovat. Pokud mě doženou, tak mě doženou. Když zůstanu vpředu, bude to skvělé. Jérémieho už teď nevidím, změnil kurz, aby vyměnil plachty. Já to udělal dřív, a tak mě dohnal. Ale zase ztratí. Ještě před hodinou byl za mnou o míli.“
Včera Sam věnoval spoustu času kontrole lodi, aby byla připravena na závěrečný tlak. Odpoledne už čelil sílícímu větru, když se dostal z oblasti slabého proudění.
„Včera jsem měl pořádně nabitý den, takže jsem trochu unavený. Vítr přes noc zesílil z pěti na 25 uzlů, takže jsem se musel přizpůsobit – vyměnit plachty, přemístit výbavu, vše nachystat na bouři. Bylo to intenzivních 24 hodin. Předpověď ukazuje vítr 45 uzlů, možná přes 50, takže to bude divoké. Navíc vlny kolem sedmi metrů. Mohu se vydat na jih, kde by byly podmínky o něco mírnější, ale skončil bych na stoupačku proti větru 30–35 uzlů, což taky není ideální. Je to jako vybírat mezi menším a větším zlem. Takže zůstanu na současné trase, jen budu opatrný. Už jsem čelil větru kolem 50 uzlů v Pacifiku, měl jsem tehdy třikrát zarefováno a bouřkovou kosatku. Vím, co čekat.“
Strategické možnosti jsou omezené
Podobné dilema má i Nico Lunven na lodi HOLCIM PRB, který pluje dvě pozice za Goodchildem:
„Situace je velmi komplikovaná, protože únikových cest moc není. Vítr 40–45 uzlů znamená krátké, ostré vlny o výšce 7–8 metrů. Pokud se vydám na východ k Madeiře, budu na stoupačku v 35–40 uzlech. A když zpomalím, dožene mě další tlaková níže v Biskajském zálivu. Je to situace bez jasného řešení. Prioritou je bezpečnost, upravit plachty, najít trasu a případně i zpomalit.“
Tlak na Ferrého Benjamin Ferré na lodi Monnoyeur – Duo for a Job se i přes technické potíže nevzdává. Včera vyřešil problém s šeklem na výtahu hlavní plachty a teď pluje bok po boku s Tanguy Le Turquaisem (Lazaire) v boji o prvenství mezi loděmi s pevnými kýly.
„V posledních hodinách jsem stáhl svůj 15mílový odstup na Tanguye, což je skvělá zpráva. Teď jsme tak blízko, že na sebe můžeme křičet! Ale mám už jen jeden rezervní šekl a každý podezřelý zvuk mě stresuje,“ přiznává Ferré. Přesto nevzdává snahu o co nejlepší umístění.
„Čím blíž jsme cíli, tím víc na něj myslíme. Doufáme, že budeme soupeřit až do konce, jako Charlie Dalin a Yoann Richomme. Pořád nám chybí Jean Le Cam v tomto boji, ale koňské šířky mohou vším ještě pořádně zamíchat.“
Všechna města v Holandsku jsou malebná, ale Utrecht má kromě své malebnosti ještě jednu atrakci. Tou je malebná vodní kanálová cesta, která protíná přímo centrum. Kanál není příliš široký, o to větší v něm však panuje provoz. Potkáte tu na vodě úplně všechno, vyjukané paddlebordisty, kajakáře, větší či menší turistické parníky. A jak už to tak bývá, ta setkání většinou přicházejí náhle, nečekaně a zpravidla na nejblbějším možném úseku.
Lente v kanálech 1
Vjezd do Utrechtu začíná podjezdem malého klenutého mostíku. Říkal jsem si, že zde udělám parádní záběry. Navrhuji tedy Lukymu, jestli nechce natáčet a fotit ze břehu. Luky momentálně má svou lenochodí nemoc a tak se rozhoduje, že šlapat na kole od mostu k mostu se mu nechce. Raději tedy zůstane u kormidla a provede Lente spletí kanálů. Trochu o tom mám pochybnosti, ale říkám si, když chce, tak proč ne, ať to zkusí. Vezmu tedy kolo a vysílačku si připnu na řidítka. Vyrazím k prvnímu úzkému místu a čekám na obě lodě. Škorpion popluje první a tak jsem s ním ve spojení. Hlásím mu pět paddleboardistů přesně proti v úzkém místě pod klenbou mostu.
Škorpión v kanálech 1Utrechtské kanály
Konečně proplouvá Škorpion pod mostem a za ním pluje Lente. Všichni sedí na palubě a užívají si ten pohled na okolní křivolaké uličky a nábřeží. Je to jak proplouvat starou Kampou, nebo benátskými kanály. Sednu na kolo a pádím k dalšímu mostu. Hlásím volnou cestu. Natočím průjezd a zase sedám na kolo. Proplétám se davy turistů se zmrzlinou a zahýbám na další most. Ajta krajta, hlásím do vysílačky “proti vám pluje parník”. Škorpion zastavuje na čekacím místě. Za ním se vyřítí Luky s Lente. Když vidí parník proti sobě a stojící Škorpion, začíná prudce brzdit. Zařadí zpětný chod. Loď se točí špičkou do středu kanálu. Lente se zastaví a jak stojí neposlouchá jí přirozeně kormidlo. Dopředu nemůže, tam je Škorpión, tak začne couvat a uhýbat přibližujícímu se parníku. Stojím na mostě a celou situaci sleduji a natáčím mobilem. Vím, že mu nejsem schopen pomoci a musí si poradit sám. Jak couvá blíží se k nábřeží kde sedí turistky a máchají nohama nad vodou. Do poslední chvíle nechápou situaci, že se k nim blíží loď a bude přirážet k nábřeží. Nakonec vyjeknou, zvednou nohy a Lente se měkce fendry opře o nábřeží. Parník propluje a za ním ještě pár lodí. Adrenalin by se dal krájet.
Flotila se znovu rozpohybuje a pluje dál. Já si setřu z čela pot, sednu na kolo a jedu na další most hlásit situaci. Kromě pár menších lodí a paddleboardu už se však nic zvláštního nepřihodí. Flotila se na konci starého města přiváže na nábřeží a já dojíždím na kole. Všichni se smějí a Luky je úplně vyřízenej. “Tak tohle už nikdy, nikdy nechci znovu zažít!” prohlásil na pozdrav. “Vedl sis dobře”, pochválím ho. “Jo, ale bylo to strašně náročný”, stěžuje si Luky.
Tak další lodní maturitu máš alespoň za sebou. Jdeme se projít do města a dát si za odměnu nějakou pořádnou zmrzlinu a skvělé ryby kibbelingy s pečenými bramborami. Vysoká věž kostela je bohužel v rekonstrukci a je celá pod lešením. Je to místní dominanta, 113 metrů vysoká věž kostela byla nejvyšší stavbou až do moderní doby. Navazuje na katedrálu která se zřítila v roce 1674 při silném orkánu.
Kormidluju pravou zadní!
Je čas putovat zase dál a tak dnes končíme ve vesnici Oude Suiden. Je zde malinkatý zámeček a pár mlýnů. V mlýnech je krásně vysvětleno, jak zdejší rovinatá krajina mohla dobře posloužit při obraně Utrechtu. Zdejší mlýny čerpaly vodu do kanálů a když se blížila nepřátelská vojska, tak začaly přečerpávat naopak vodu z kanálů do rovin a polí, čímž se stal terén neprůchozím pro koně s povozy a vojsko nemohlo dále postupovat.
V pátek 17. ledna, ve 01:27, protnul Sébastien Simon cílovou čáru Vendée Globe po 67 dnech, 12 hodinách a 25 minutách závodu. Tímto výkonem si zajistil třetí místo, jen dva dny a 17 hodin po velkém vítězi. Tento úspěch je mimořádný i z historického hlediska – poprvé se dostal na pódium tohoto legendárního závodu domácí jachtař ve svých domovských Les Sables-d’Olonne.
Cesta skippera lodě Groupe Dubreuil nebyla snadná, ale přinesla také velké okamžiky slávy. Například mezi 26. a 27. listopadem překonal rekord největší vzdálenosti upluté za 24 hodin, a to neuvěřitelných 615,33 námořních mil. Na této trase však musel čelit i zásadním výzvám, jako byla porucha pravého foilu – kritický problém, který by mohl ohrozit šance na umístění na stupních vítězů. Díky nesmírné odolnosti a odhodlání se mu podařilo tuto překážku překonat a udržet si třetí příčku.
Risk, odhodlání a triumf
Sébastien Simon ukázal odvahu ve chvíli, kdy ostatní volili bezpečnější trasu. Jeho rozhodnutí projet přímo srdcem bouře v Indickém oceánu bylo odvážné, ale vyplatilo se – právě tato volba mu umožnila vytvořit náskok před zbytkem flotily. Přestože mu porucha pravobočního foilu způsobila ztrátu rychlosti, nezlomilo ho to. Jeho schopnost vypořádat se s nepřízní osudu je o to obdivuhodnější vzhledem k tomu, že musel vzdát závod v roce 2020.
Noc plná emocí
Příjezd Sébastiena do Les Sables-d’Olonne uprostřed noci přinesl do temnoty obrovskou vlnu radosti. V pátek ráno v 8:00 proplul slavnostním kanálem, kde ho vítali tisíce fanoušků. Tento okamžik byl nejen oslavou jeho úspěchu, ale i důkazem, že vytrvalost a odvaha mohou překonat všechny překážky.
LES SABLES D’OLONNE, FRANCE – JANUARY 17, 2025 : Groupe Dubreuil skipper Sébastien Simon (FRA) is congratulated by friends and family after taking 3rd place in the Vendee Globe, on January 17, 2025 in Les Sables d’Olonne, France – (Photo by Jean-Marie Liot / Alea) Akreditace Krása jachtingu
Simonův závod v číslech
Čas příjezdu: 17. ledna 2025, 01:27.
Celkový čas závodu: 67 dní, 12 hodin, 25 minut a 37 sekund.
Uplutá vzdálenost: 27 807 námořních mil, průměrnou rychlostí 17,16 uzlů.
Rekord: Nejdelší ujetá vzdálenost za 24 hodin: 615,33 námořních mil.
Klíčové momenty závodu
26.–27. listopadu: Překonání rekordu vzdálenosti za 24 hodin.
8. prosince: Zlomení pravého foilu, ztráta přibližně 30 % rychlosti na pravobok.
25. prosince: Proplutí kolem mysu Horn jako třetí.
17. ledna: Třetí místo v cíli, triumf v domovských Les Sables-d’Olonne.
Sébastien Simon, dítě Vendée*, uzavřel tento desátý ročník Vendée Globe jedním z nejpůsobivějších výkonů v historii závodu. Jeho příběh je důkazem, že vytrvalost a odvaha mohou překonat jakoukoli bouři.
* Sébastien Simon je nazýván „dítě Vendée“, protože pochází z regionu Vendée ve Francii, který je úzce spjat s námořním světem a především se slavným závodem Vendée Globe. Tento závod, jehož start a cíl jsou právě v Les Sables-d’Olonne, je ikonickou událostí regionu a důležitou součástí jeho identity.
Sébastien se narodil a vyrůstal v této oblasti, což mu dává přirozené spojení s námořní kulturou a silné pouto k místní komunitě. Jako domácí závodník, který se dokázal probojovat na světovou úroveň, je vnímán jako reprezentant a hrdina Vendée. Jeho úspěch ve Vendée Globe, kde získal třetí místo, jen posiluje tuto přezdívku – je důkazem toho, že region plodí výjimečné námořníky, kteří dokážou čelit výzvám světových oceánů.
Blížil se ke konci svého prvního sólového obeplutí světa a Yoann Richomme si dal načas, aby si ten moment opravdu vychutnal. Po 65 dnech na moři to nebyla jen cílová čára, co ho čekalo, ale završení jedinečné a výjimečné životní výpravy. Před přístavem v Les Sables d’Olonne zpomalil, nechal emoce proudit a připravil se na slavnostní vplutí do legendárního kanálu. Jeho loď PAPREC ARKÉA klouzala po hladině klidně, jako by váhala mezi koncem obrovské výzvy a oslavou davu připraveného vítat hrdinu.
Yoann, rodák z Varu, dolaďoval každý detail, ne z nutnosti, ale z pocitu zodpovědnosti za dokonalost, který charakterizoval celou jeho plavbu. Když se přiblížil na několik kabelů od cílové čáry, zhluboka se nadechl, vrhl poslední pohled na obzor a uvědomil si, jak daleko došel. V 7:12 ráno, po 65 dnech, 18 hodinách a 10 minutách plavby (22 hodin a 47 minut po Charliem Dalinovi), protnul cílovou pásku a zapsal své jméno do historie tohoto legendárního závodu.
Nezapomenutelná stříbrná jízda
Yoann se ukázal jako skutečný soupeř. Od prvních dnů závodu navigoval s brilancí a precizností, které na něj poutaly pozornost. Jeho klíčová strategická volba přišla v Indickém oceánu – místo přímé trasy přes centrum mohutné níže zvolil obezřetnou objížďku. Ačkoliv toho brzy litoval, když jeho soupeři získali výrazný náskok, nasadil zběsilé tempo a v Jižním oceánu podával neuvěřitelné výkony v extrémních podmínkách.
Odměnou mu bylo prvenství u mysu Horn, který překonal jako první s devítiminutovým náskokem před Charliem Dalinem. Pak začala strhující hra na kočku a myš – oba soupeři si vzájemně nic nedarovali, každý milimetr trasy byl otázkou maximálního úsilí. Nakonec ale Yoanna zbrzdily nevyzpytatelné podmínky u mysu Frio, kde se Dalin dokázal odpoutat. Přesto Yoann předvedl neuvěřitelnou houževnatost a do posledních chvil držel soupeře pod tlakem.
Magické vplutí do kanálu
Ve středu ráno se legendární kanál v Les Sables d’Olonne proměnil ve scénu, která se zapíše do paměti. Dav nadšených fanoušků, vybavený transparenty, dýmovnicemi a nekonečnými ovacemi, vítal Yoanna Richomma jako hrdinu. Usměvavý a dojatý Yoann zdravil diváky, užíval si každý moment oslavy – zasloužené po mimořádném výkonu.
„Mám obrovskou radost a hrdost. Obeplout svět byl můj sen a dokázal jsem ho naplnit. Celý tým odvedl neuvěřitelnou práci – z nuly jsme se dostali na druhé místo v jednom z nejtěžších závodů světa. Charlie byl nedostižný, ale já jsem šťastný za to, jak jsme závod zvládli. Tohle vítězství patří všem, kteří nás podporovali.“
Tenhle výsledek není jen o stříbru, je to příběh odvahy, houževnatosti a skvělé taktiky. Yoann Richomme se navždy zapsal mezi velikány moře – a Les Sables d’Olonne získalo další legendu, která bude inspirovat budoucí generace jachtařů.
Vendée Globe: Jaké jsou tvé pocity po tomhle ohromujícím vítězství?
Charlie Dalin
„Ty emoce se nedají popsat. Je to výsledek obrovského množství práce! Jsem nesmírně šťastný, že jsem vyhrál Vendée Globe – tenhle monument oceánských závodů – a že jsem se dostal do toho úzkého klubu vítězů. Před čtyřmi lety mi vítězství těsně uteklo, když ho získal Yannick (Bestaven). Tentokrát jsem to dokázal já, a je to vítězství celého týmu MACIF. Je to neuvěřitelný pocit. Jsem dneska nejšťastnější člověk na světě, o tom není pochyb. Protnout cílovou čáru za úsvitu, s hladkou vodou pod lodí a světlem, které malovalo neskutečnou scenérii – to bylo prostě fantastické. Byl to výbuch emocí: čirá radost a štěstí. Bezpochyby to byl nejkrásnější finiš mé kariéry!“
Vendée Globe: Jaké máš nyní pocity?
„Je to směs euforie, obrovské radosti a hrdosti, hlavně na práci, kterou odvedl celý tým, a na neochvějnou podporu od MACIF. Čtyři roky jsme tvrdě pracovali na tomhle projektu – od návrhu lodě přes její stavbu až po ladění detailů. Byla to týmová dřina, která se nám teď vyplatila. Na moři jsem si to neuvěřitelně užil. Měl jsem štěstí – loď se vrátila v perfektním stavu. Pořád je na 100 %, má oba foily, všechny plachty i funkční systémy. Jasně, měl jsem nějaké problémy, ale podařilo se mi všechno opravit nebo nahradit. Díky tomu jsem mohl Atlantik přeplout v závodním režimu, a přesně tohle jsem na Vendée Globe hledal: tvrdou soutěž. Bitva s Yoannem (Richomme) byla výjimečná. Neustále jsme se tlačili k lepším výkonům. Až do konce nic nebylo jisté. Pluli jsme na plný výkon, a to po celý závod. Mám pocit, že jsem odstartoval teprve včera. Je nádherné sdílet tento finiš s vámi všemi, zvlášť když už nejsme v žádné izolaci. Obrovské díky MACIF za jejich podporu a celému týmu za fantastickou práci. Tohle vítězství patří především jim.“
Vendée Globe: Překvapily tě rozdíly mezi tebou a ostatními favority, jako Thomas Ruyant nebo Jérémie Beyou?
„Ano i ne. Tyhle lodě jsou neuvěřitelně rychlé, když mají dobré podmínky, ale stejně tak umí být pomalé v těch špatných. Rozdíly, které se vytvořily, jsou tvrdé, ale neodráží nějaké zásadní rozdíly v dovednostech. Ostatní měli prostě smůlu v Indickém oceánu, zatímco já a Yoann jsme měli řetězec dobrých podmínek. Každý zažil jiný Vendée Globe. V Grand Sud jsem nezažil vítr přes 40 uzlů, měl jsem výjimečně dobré podmínky. Možná jsem měl nejlehčí Jižní oceán ze všech.“
Vendée Globe: Jak jsi na tom fyzicky ty a loď?
„Loď je v perfektním stavu. Jediná vážnější věc, co se mi stala, byla jehla od plachty, kterou jsem si zapíchl hluboko do palce při opravě plachty u Nového Zélandu. Měl jsem strach, že se to zanítí, ale dopadlo to dobře. Jinak jsem nebyl vážně zraněný, i když jsem párkrát spadl při pohybu lodi. Možná jsem dokonce méně unavený než před čtyřmi lety, díky zkušenostem. Ale kdo ví, možná si únavu ještě plně neuvědomuji.“
Vendée Globe: Překvapilo tě, že ses dostal pod 70 dní?
„Pokořit rekord je třešnička na dortu, hlavním cílem bylo zvítězit. Věděl jsem, že se s těmito loděmi dá zajet pod 70 dní, ale 64? To je šílené! Počasí nám přálo, hlavně v Jižním oceánu a při návratu Atlantikem. Vzpomínám na jednu níži v Indickém oceánu – bylo to klíčové. Rozhodl jsem se ji surfovat, abych zůstal ve vedení, a vyplatilo se to.“
Vendée Globe: Kdy sis uvědomil, že vyhraješ?
„Doopravdy až na poslední chvíli. Před čtyřmi lety jsem věřil ve vítězství až do posledního odpoledne, než to vyhrál Yannick. Tentokrát jsem si to dovolil uvěřit až po projetí cílem.“
Vendée Globe: Plánuješ se vrátit za čtyři roky?
„Proč ne? Tentokrát si ale chci nejdřív pořádně užít tohle vítězství.“
LES SABLES D’OLONNE, FRANCE – JANUARY 14, 2025 : MACIF Santé Prévoyance skipper Charlie Dalin (FRA) is photographed celebrating after winning the Vendee Globe, on January 14, 2025 in Les Sables d’Olonne, France – (Photo by Jean-Marie Liot / Alea) Akreditace Krása jachtingu
Po poslední noci strávené „motáním se“ v slabém větru jižně od bretaňských břehů Charlie Dalin protnul cílovou pásku v úterý ráno, za prvních paprsků dne, přesně v 08:24. Lídr nepřetržitě od 30. prosince a závodník, který nejdéle vedl (42 dní), si tak na své lodi MACIF Santé Prévoyance připsal vítězství v jedné z nejnáročnějších a nejmonumentálnějších závodních plaveb kolem světa.
Za 64 dní, 19 hodin, 22 minut a 49 sekund nejen zvítězil, ale také pokořil rekord Armel Le Cléac’ha z roku 2016 o neuvěřitelných 9 dní a 8 hodin. Ve svých 40 letech tak Charlie dosáhl svého životního úspěchu. A i když už je jasným vítězem, musel si počkat na příliv, aby odpoledne mohl vplout vítězoslavně do přístavu a sdílet tento historický moment s fanoušky.
Chladná hlava až do posledních mil
Charlie musel v posledních mílích zachovat klidnou hlavu, zvlášť když navigoval v mrazivém zimním větru podél bretaňského pobřeží. Naštěstí přiblížení k pevnině přineslo i několik nádherných momentů – odpolední průjezd klidnými vodami u mysu Penmarc’h zachycený z leteckého pohledu a letmý úsměv u souostroví Glénan.
Na souši mezitím panovalo napětí. Pod jasným svitem úplňku čekali na Charlieho blízcí, tým, partneři i novináři. Ve vzduchu byla cítit očekávání, podbarvené mrazivou nocí. V přístavním městečku Les Sables d’Olonne se lidé zahřívali kávou, krok za krokem vyčkávali, a i přes náznaky oslav se šetřili na velký okamžik.
Velkolepý příjezd vítěze
První lodě se vydaly vstříc vítězi už v šest hodin ráno. O dvě hodiny později začaly první živé přenosy. Na obzoru se objevil Charlie, zachumlaný ve své výbavě, zatímco MACIF Santé Prévoyance klouzala po klidné hladině. Obklopen desítkami doprovodných lodí proťal cílovou čáru v 08:24. Po 64 dnech, 19 hodinách, 22 minutách a 49 sekundách se stal oficiálně vítězem 10. ročníku Vendée Globe.
Historické okamžiky a rekordy
Charlie konečně mohl přivítat na palubě své blízké a nechat emoce proudit. Vítězství nejen že přepsalo historii závodu, ale také mu přineslo tři rekordy – nejrychlejší plavbu mezi rovníkem a mysem Dobré naděje, mezi mysem Dobré naděje a mysem Leeuwin a od rovníku zpět do Les Sables d’Olonne.
Odpoledne ho čeká triumfální průjezd kanálem za ovací davů. „Nikdy jsem nic takového nezažil, nikdy tak silné emoce. Je to nejkrásnější cílová páska mé kariéry. Vendée Globe 2024 byl můj sen od chvíle, kdy skončila ročník 2021. Čtyři roky tvrdé práce, ladění tohoto skvělého lodního stroje. Tým pracoval jako světoví šampioni a já mám v rukou skutečný klenot.“
Pro Charlieho Dalina je toto víc než vítězství – je to vstupenka do síně slávy Vendée Globe a nezapomenutelný okamžik nejen pro něj, ale i pro celý svět jachtingu.
Město Gouda nás přivítalo zavřeným mostem, který střeží vplutí do města. Po chvíli čekání a dotazování se nám ve vysílačce ozve hlas, který nás informuje, že z důvodu dnešního plaveckého závodu v městských kanálech je vplutí do města zakázáno. Obeplouváme tedy celou Goudu a vyvazujeme se na kotvišti za malou komorou. Do města je to sice trochu horší a za to delší cesta, ale co se dá dělat. Na kole se to dá. Gotická radnice nás úplně uchvátila, museli jsme také navštívit místní vážnici sýra. To se přece nedá být ve městě Gouda a neochutnat skvělý originál sýr.
Gouda vážniceGouda vážnice uvnitř
Před lodí máme krásný zelený plácek a tak vytáhneme celtu židličky a ugrilujeme si večeři. Nutno říci, že cestovat s lodí po Holandsku má i své stinné stránky. Plujeme a kotvíme i v oblastech, kterým bych se nejraději z bezpečnostních důvodů vyhnul. Předměstí Goudy, ale i jiných měst, je na můj vkus až moc Pákistán. Prostě běloch je tu ve výrazné menšině a místní tmaví domorodci dávají jasně najevo, kdo je tu pánem. To je bohužel realita mnoha holandských měst a s tím souvisí jiné vzorce chování a celková kultura pořvávající lelkující omladiny kolem supermarketů, parkovišť atp.
Haag
Haag tribunál
Jdu pěšky do města na vlak, kol je málo a já si dnes vytáhl kratší sirku. Vůbec mi to ale nevadí. Procházím se ranní Goudou kolem gotické radnice, minu vážnici. Město se teprve probouzí a všude je prázdno. Společně pak všichni sedneme na vlak a za 30 minut jsme pohodlně v ospalém Haagu. Je pondělí a zdá se, že vše je zavřené nebo v rekonstrukci. V jedné chvíli, kdy sedíme v parku na lavičce, si Víťa s Lukym blbnou s houskou, kterou mají v ruce. Přiletí obrovský racek housku vytrhne a ještě Lukyho stihne klovnout za to, že se nechtěl dobrovolně rozdělit. Jak jde o žrádlo, je Luky obvykle nekompromisní. Tady ale pustil housku a rackovi maximálně zanadával. Jsme už blízko moře a racek mořský je opravdu dvojnásobný oproti vnitrozemskému racku chechtavému. Do Haagu nás táhne zvědavost. Chceme navštívit slavný Mauritshuis plný obrazů a také vidět slavný Haagský tribunál. Nejprve se vydáme pěšky k nádherné budově tribunálu, obklopené zahradami plnými květů, jako všude v Holandsku. Bohužel se dovnitř na prohlídku nedostaneme. Rozdělujeme se a zatímco posádka Škorpióna odchází směr Mauritshuis, my pokračujeme tramvají číslo 1 k moři. Tak nějak furt hledáme možnost, jak zaplatit, až dojedeme na černo až na konečnou. Moře je nádherné, tmavě modré a divoké. Široké pláže jsou bičovány pod silným větrem vlnami. Když u moře, tak koupat. Má sice asi 19 stupňů, to nám ale s Lukym nevadí a tak se rozeběhneme dovádět do vln. Moc dlouho tam ale nevydržíme. Vlny nás otloukají o písek, který máme všude.
Gotická radnice Gouda
Holky na břehu na nás nevěřícně zírají zachumlané do mikin, do vody se jim nechce. Koupíme si pak na břehu smažené ryby kibbelingy s hranolkama a moc si na nich pochutnáme. Verča ryby nejí a tak utekla do KFujC. Je čas na návrat a tak zase sedneme na tramvaj číslo 1 a protože jsem škudlil, jedeme na černo. Stáňa je celou dobu strašně nervózní a několikrát mě upozorňuje, že jestli nás chytnou, tak si to šeredně odskáču. Děti koukají do mobilu a já sleduju každou podezřelou postavu, co se nahrne do tramvaje. Beru to jako sport, který jsem provozoval jako student jezdící do školy, a teď jsem si po mnoha desetiletích vzpomněl, jaký je to bezvadný adrenalin.
Kibbeling, konečně ryba
Nakonec se skutečně na refýži objeví parta revizorů s nárameníky a tak rychle vystupujeme o stanici dříve, než jsme chtěli. Je to taková klukovina, co by se neměla dělat, ale rizika jsem přijal. Dětem se to moc líbilo. Dojdeme až k Mauritshuis, zakoupíme lístky a jdeme si prohlédnout obrazy holandských mistrů. Jedním z hlavních taháků je obraz Dívky s perlou od nizozemského barokního malíře Jana Vermeera. Obraz, často zvaný Mona Lisa severu nebo Holandská Mona Lisa, patří mezi nejznámější z třiceti sedmi dochovaných Vermeerových maleb.
Stejně tak jako Rembrandt používal Vermeer na svých malbách rozdrcené vzácné kameny. Například na modrý turban použil ultramarin vyrobený z drahého kamene známého jako lapis lazuli. Surovina pocházela z dnešního Afghánistánu a v 17. století byla dražší než zlato. Příprava barvy vyžadovala velkou trpělivost. Vermeer kámen před rozmělněním nejprve silně zahřál – díky tomu se snáze drtil. Vermeerovi ale zřejmě nešlo o to, aby si ulehčil práci. Důležitější pro něj bylo, že z kamene, který prošel zahřátím, získal ještě intenzivnější modř. V galerii jsou všude QR kódy a přes aplikaci, kterou si člověk nainstaluje do mobilu, se tak o všech obrazech dozví spoustu zajímavostí. Jednu nevýhodu ty galerie přece jen mají. Je tam toho prostě moc a za hodinu už se člověku dělají barevné mžitky před očima.
Dnešní den byl plný pochůzky a tak jsem rád, že sedím zase ve vlaku. Malým zpestřením na závěr byl akorát nádražní turniket, který nechtěl Lukyho s platnou vstupenkou pustit. Vlak ale nečeká a tak Luky přeskakuje turniket a dobíháme na poslední chvíli.
Z Goudy vyplouváme druhý den brzy ráno. Po takovém chodícím dnu se hodí být zase na vodě a lelkovat na palubě. Děti hrozně baví komunikace přes vysílačku s mostaři a tak jim to nechávám, alespoň mám o starost míň.
Večer se vyvazujeme u mola ve Monfort. Potkáváme tam i holandskou starou plachetnici typu tjalk s českou posádkou. Koupili si ji tady v Holandsku a chystají se ji přeplavit domů do Čech. Ptají se, jaké je to plout přes Ijslemeer. Ta holka je poprvé na lodi a její přítel ji utěšuje slovy, že to bude jistě úplně pohodová plavba. Všichni kýváme hlavou jako že určitě jo.
Do Montfortu jsme se jeli tak trochu uklidit. Přichází totiž dlouho avizovaná bouře Poly.
Jsme na bezpečném místě a jedinou hrozbou nám mohou být padající větve stromů. Na mobil nám přichází varování o blížícím se nebezpečí od Holandského operátora. Ležíme v postelích a posloucháme vítr jak skučí v takeláži. Prohlížím si na mobilu počasí a náramně si užívám tu pohodu a bezpečí. Děsí mě představa, jak je asi teď na Ijslemeer a kolik lodí tam teď bojuje ve vlnách. Odpoledne bouře přešla, déšť ustal a tak se jdeme trochu provětrat. Půl posádky bere kola a jede na nedaleký krásný hrad De Haar. Po cestě je na ulicích mnoho odrbaného listí a větví popadaných po bouřce.
Pouhých 900 nm dělí od cíle vedoucího závodníka Vendée Globe Charlie Dalina. Momentálně je na úrovni Lisabonu, a tady na vyšší rovnoběžce, než leží Gibraltar. První místo si udržuje dlouhodobě, ale nic není jisté. Pouhých 150 nm za ním pluje Yoamm Richomme. Vzdálenost mezi oběma muži je již delší dobu plus mínus stejná, ale možná ještě Atlantik neřekl poslední slovo, protože Richomme se občas nebezpečně přiblíží, aby se zase vzdálil. Jako na houpačce. Ovšem pokud se nestane nic nenadálého, budou obě lodě v cíli ze všech nejdříve.
Na palubě Richommeho lodě se finišuje příprava na dojezd. „Je šílené si uvědomit, že je to skoro konec Vendée Globe. Jestli se dostanu až do cíle, bude to fantastické!“ sdělil Yoann s lehkou nervozitou a přiznal, že stále opatrně hlídá loď, aby se vyhnul dalším problémům.
Na třetím místě, s odstupem asi 800 nm na první místo pluje Sébastian Simon. Právě míjí Kapverdské ostrovy a hlásí příjemné a klidné podmínky.
Zdá se, že o prvních třech místech je rozhodnuto, protože další závodník na 4. pozici pluje s odstupem 2000 nm od Sebastiana. Je jím Jeremy Beyou, velmi těsně následovaný Samem Goodchildem. Oba mají ovšem řadu pronásledovatelů. Celá střední část peletonu se připravuje na překonání koňských šířek, takže o ničem určitě není rozhodnuto.
