Home Blog Page 4

Do větru s Krásou jachtingu – epizoda 25: Kupujeme loď, díl třetí: Ten zbytek

Závěrečný díl trilogie o tom, na co všechno je třeb se podívat, když kupujete loď. No je toho požehnaně a i když jsem na začátku nahrávání vytýčil 40 minut rámec – nakonec je z toho zase hodina. Tak pěkný poslech! A jestli kupujete loď, tak držíme palce!

Jachtařský průvodce Řeckem 2: Kykládské ostrovy: https://www.ifp-publishing.cz/jachting/jachtarsky-pruvodce-reckem-ii/

Učebnice vůdce malého plavidla:⁠ https://www.ifp-publishing.cz/jachting-prakticky/vudce-maleho-plavidla/

Jachtařské knihy najdete na:https://www.ifp-publishing.cz/⁠

Terky akce a další věci jsou na:https://www.tetris-sailing.cz/

 Najdete na i na Spotify, na Apple Podcast a na serveru České podcasty.

LIBŠTÁT – 55. setkání jachtařů

V pátek 7. a sobotu 8. února 2025 se již po pětapadesáté sejdou jachtaři z České republiky do obce Libštát na jachtařské promítání a přednášky. Krása jachtingu nebude chybět s knihami za “libštátské” (tedy lepší) ceny.

Program:

Pátek 7. února, 18.00-23.00

  • Neorganizované setkání v prostorách SD Libštát
    Ubytování:
    Pokoje ve SD: tel. 732 381 618
    Penzion Slavia Košťálov: tel. 606 270 440

Sobota 8. února, 10:00-19:30

  • ČANY v roce 2024 – Martin Blagoev
  • 28. Česká námořní rallye – bratři Stejskalové
  • Rušení GPS, Al v jachtingu – Petr Ondráček
  • HEBE 2024, český regatový jachting – Zdeněk Sunderhauf
  • O lidech, lodích a mořích – Rudolf Krautschneider
  • Plavby 2023, Grónsko 2024 – Jiří Zindulka
  • Vanuatu – Jiří Denk
  • Z Jižní Afriky k Panamě -Zdeněk Šmejkal
  • Vendée Globe 2028 – Michal Krysta
  • Lod‘ DUCH (1920), Kalliste II „pytlík“ MOB – Martin Hanuš
  • GÖTA kanál 2024 – Zdeněk Žižka
  • Jižní Pacifik – Mirek Račan
  • Fjordy Západního Grónska – Vlado Povrazník
  • Jižní Pacifik – Magy Grendel

A další zajímavé jachtařské dokumenty, které donesou účastníci.

Těšíme se na Vaši účast, příjemná setkání a jedinečné prezentace.
Kontakt: Jarda Bernt 602 427 568

Athos v Severní Egeji – stát ve státě

Ahojte přátelé!

Chtěl bych se s Vámi podělit o zkušenosti a zážitky z návštěvy státu Athos. Ten se nachází na nejvýchodnějším poloostrově stejného jména polostrova Chalkidiki. Kdo už někdy brázdil severní Egej, nemohl si nevšimnout majestátné hory na jihu tohoto poloostrova, která ční z moře až do výšky 2033 m! Pokud byste dostali chuť někde na tom krásném místě zakotvit a omrknout to tam, měli byste smůlu. Bez povolení nesmíte na území tohoto mnišského státu vůbec vstoupit.

S lodí se nesmíte k Athosu přiblížit na méně než 500 metrů, se ženou na palubě už musíte být více jak jednu námořní míli daleko. A pokud by se snad ta žena chtěla na Athos podívat, tak bohužel. Ženskému pohlaví je vstup přísně zakázán. Donedávna tam nesměli ani muži bez řádného plnovousu 😊.

Athosu se přezdívá evropský Tibet. Ve dvaceti klášterech tam žije asi 2000 pravoslavných mnichů, uprostřed krásné přírody, vinic, obklopeni mořem. Na Netflixu je o tom hezký dokument jménem Athos  (neplést s mušketýrem).

Pokud jsi tedy úředně doložitelný chlapec či chlap (občankou 😊), a chceš se na toto nádherné klidné místo bez bab podívat, není to zas tak složité. Požádáš minimálně 6 měsíců dopředu o povolení ke vstupu na emailové adrese athosreservation@gmail.com. Pokud je uděleno, stáváš se poutníkem. Spousta informací je samozřejmě na internetu,  např. na adrese https://www.visitmountathos.eu/. Také jsou nějaké v Řeckém pilotovi. Potíž je v tom, že dokud návštěvu člověk neabsolvuje, moc těm pravidlům předem nerozumí, a pokud chce návštěvu spojit s týdením pobytem na vypůjčené plachetnici, a na návštěvu chce jít celá posádka, má  kapitán známý problém – kam s tou lodí. Proto se chci podělit o ty naše zkušenosti.

My jsme si půjčili loď z Nikiti, zaprášeného městečka na západní straně prostředního „prstu“ Sithonia. Stará Bavárka o rok dříve sloužila skvěle, teď po vyplutí to bylo horší – motor nechladil, plná loď kouře , propálený sifon, ale co, všechno se dá opravit, tak vyrážíme napodruhé úspěšně. Poznámka – chtít po Řekovi , aby pracoval o Velikonoční neděli – ani nezkoušejte. Nejdřív jsme zamířili na východ, na málo známý a turisty neobjevený ostrov Samothráki. Proč se na něj těch 100 mil z Nikiti plavit ? Protože tam je… 🙂 A je známý krásnou přírodou, vodopády, termálními prameny… Údajně tam žijí potomci bohů, ale kde v Řecku ne že? V přístavu Kamariotissa mají také zvláštní ukazatel směru větru – při západním větru se naplní bazén plujícím polystyrénem, při východním zase zmizí, no nic…

Odtud jsme zamířili zpět na západ, už na návštěvu Athosu. Pluli jsme k Oranoupoli, nahoře na západní straně Athosu. Toto město je ještě normální Řecko, ale je i vstupní branou do státu Athos. Zajdete si do tzv. poutnické kanceláře, tam ukážete občanku a dostanete takový glejt s názvem Diamonitrion, který musíte mít potom pořád u sebe.

Do Athosu se nedá přejít po souši, a dostanete se tam jen trajektem z Oranoupolisu, který pak  zastavuje u různých klášterů na pobřeží. Potíž je v tom, že v Oranoupolisu se k molu normálně nevyvážete. Je tam jen jedna bóje, které můžete věřit, ale také nemusíte. Jako já. Proto jsme nakonec nechali loď u mola asi 10 mil dále po pobřeží zálivu, a do Oranopoulisu se dopravili taxíkama. Po silnici to bylo asi 40 km, tak si umíte představit tu cenu za dvě auta. Mnohem lepší by bylo zakotvit v Nea Roda, na druhé straně pevninské úžiny, ze severní strany, odtud je to pak pouhých 10 km po silnici.

Nicméně, i po strastiplné cestě , jsme nasedli na trajekt, který už je sám o sobě mužským klášterem, užívali si zastávek , abychom pak na konečné vystoupili a vydali se na obhlídku kláštera. Údajně vás v kterémkoliv z nich nechají přespat, ale jen po předchozí domluvě. Tož tak. Koukněte na fotky.

Ahooj  Miki

Mapa plavby
Samothráki před námi
Na takových místech si připadám jako člověk
Krajina Ahosu
Mount Athos v dáli
Klášter Řecké ortodoxní církve Xenophontos
Klášter Řecké ortodoxní církve Xenophontos
Klášter svatého Panteleimona (Ruský)
Klášter Dochiariou se zázračným obrazem panny Marie
Tento mnich nám z auta sděloval, že Kristus vstal z mrtvých (byly Velikonoce)
Přístav kláštera Zografou
Nejhezčí část posádky, skipper zcela vlevo 🙂
Tankování v Glastri na Ammouliani

Po vyjití článku nám napsal Jirka Kadavý info o charterovce, pokud byste si chtěli v téhle oblasti půjčit loď: „Loď jsme brali z Neos Marmaras, 2009 35ka, v perfektním udržovaném stavu. Malý přístav doporučuji. A cena za loď na týden, poslední týden v září, 852 eur. Takže perfektní.

Santorini v pohybu

V posledních dnech zažívá Santorini a okolní ostrovy v Egejském moři neklidné období. Během 72 hodin zde seizmologové zaznamenali více než 200 otřesů, což přimělo úřady k rychlé reakci. Největší zaznamenaný otřes měl sílu 5,1 stupně Richterovy škály a byl cítit nejen v Řecku, ale i v Turecku, Egyptě a Libyi.

Co se děje na místě?
Úřady uzavřely školy, záchranáři jsou v pohotovosti a obyvatelům bylo doporučeno vypustit bazény, aby voda při silnějším zemětřesení nezpůsobila další škody. Zakázán byl také vstup do některých pobřežních oblastí a útesů, včetně starého přístavu ve Fiře.

„Zemětřesení tu cítíme každých deset až dvacet minut. Všichni jsou nervózní, i když se snaží zachovat klid,“ popsal situaci místní obyvatel Michalis Gerontakis. Mnozí turisté i někteří obyvatelé raději opouštějí ostrov, dokud se situace neuklidní.

Hrozí větší zemětřesení?
Seizmologové varují, že zvýšená aktivita může být předzvěstí silnějšího otřesu. Nejde ale o vulkanické otřesy – sopka, která kdysi způsobila mohutnou erupci ostrova, zatím žádné neobvyklé známky činnosti nejeví. Přesto je Santorini jedním ze 16 nejpečlivěji sledovaných vulkanických oblastí na světě.

Historie se opakuje?
Santorini má dramatickou minulost. Před více než 3600 lety zde došlo k jedné z největších sopečných erupcí v dějinách. Výbuch tehdy přetvořil první kalderu do dnešní podoby, která dnes tvoří charakteristický tvar ostrova, a pravděpodobně přispěl k pádu mínojské civilizace na Krétě. Někteří ho spojují i s legendou o Atlantidě. (Poznámka: původní výbuch, který rozmetal ostrov a vytvořil první kalderu, nastal ještě před érou lidstva).

Dnes se Santorini opět otřásá. Jak vážná situace je, ukážou další dny, ale místní úřady ujišťují, že preventivní opatření jsou na místě a není důvod k panice.


Historii Santorini a jachtařské poměry na něm najdete v Průvodci zde.

Moje cesta k jachtingu

Tomáš Kmínek, čtenář Krásy jachtingu, nám poslal moc hezký mail, ve kterém nás nejen chválil (a to máme moc rádi 🙂 ), ale také nám posal svoji cestu k jachtingu. Mám za to, že si to rádi přečtete i vy, naši čtenáři. Tak hezké čtení!

Jarda F.


Dobrý den,
v první řadě bych vám chtěl poděkovat za váš podcast, moc rád ho poslouchám, obvykle v autě cestou do nebo z práce. Je to jako na chvíli odjet na dovolenou, na vodu. Je z vás slyšet, že to děláte s láskou. Z vašeho podcastu toho o vás už vím celkem dost, tak mi dovolte, abych se trochu představil a popsal, jak jsem se dostal k jachtingu.

Vyrostl jsem ještě za „totáče“ v Brně, poblíž přehrady. Tam jsem sice vídal plachetnice, ale dostat se k nim blíže bylo asi jako vlastnit auto ze západu, takže jsem je vnímal spíš jen jako hezký obrázek na vodě. Jednou jsme s rodiči mohli vyjet na dovolenou do Jugoslávie a trávili jsme ji (spolu s hromadou paštik) v kempu u Punatu na ostrově Krk. Pamatuji si, že jsem tam celé dny sledoval, jak ze zálivu vyjíždí plachetnice na moře. A nejvíce mi v hlavě utkvěly ty, které hned po výjezdu napínaly krásné barevné spinakry. Nicméně představa, že bych na takové lodi jednou plul, byla srovnatelná s myšlenkou, že bych letěl na měsíc.

Léta plynula, přišla revoluce, já dostudoval, v Česku jsem práci v oboru nenašel, zato v Rakousku ano. Manželství v Česku nevydrželo, druhou ženu jsem potkal ve Vídni, kam jsem se nakonec i přestěhoval. Z Vídně je to do Chorvatska 7 hodin cesty autem, čehož jsme rádi využívali.

Jenže člověk si po čase uvědomí, že pláže jsou přeplněné a tak jsem začal pošilhávat po nějakém plavidlu, která by nás dostalo do méně obsazených míst. A tak jsem si v roce 2019 udělal chorvatský  průkaz „Voditelj brodice“. Jednou za rok v létě jsme si půjčili na týden motorák a plavili se podél pobřeží jako včeličky. Vždy večer hezky zpátky do apartmánu. O jachtingu jsem do té doby měl představu jen podle vyprávění kolegů z práce jako o týdenním kempingu na vodě, kde je nejdůležitější mít dostatečnou zásobu piva.

V druhém roce koronaviru (2021) moje žena v jedné zátoce, při pohledu na tam kotvící plachetnice prohlásila, že by si taky uměla představit stávit dovolenou na takové lodi.
Bylo to něco jako startovní výstřel. Nejprve jsem zamluvil loď na konec srpna 2022 (Sun Odyssey 349 a stála v Ploče), a až pak jsem se přihlásil na kapitánský kurz C v Brně. Říkal jsem si, že kdyby to nedopadlo, tak mám chorvatský průkaz a objedem to bez plachet na motor, jako na motoráku. Kurz dopadl dobře, ještě jsme spolu se ženou absolvovali v Punatu intenzivní kurz přístavních manévrů a šli jsme do toho. (pozn. Jardy: Ten kurs přístavních manévrů chválím; kdysi jsme něco takového absolvovali taky a dodnes si to nemůžu vynáchválit.)

Naše první plavba byla z Ploče přes Pelješac, Korčulu, Lastovo a Mljet. Potkaly nás jen dvě mírné bouřky. Poseidon k nám byl milosrdný a záludnosti plavby nám dával ochutnat postupně. Poslední den, zhruba 15 mil od Ploče, kde jsme měli vracet loď, přestal motor nasávat vodu a tedy nechladil. Vyjížděli jsem právě ze zátoky na jihovýchodě Hvaru, když se to stalo. Naštěstí foukal mírný vítr ze severzápadu a tak jsme to k Ploče dojeli na genu. Cestou jsem si cvičně rozebral propeller, ale byl v pořádku a nic dalšího jsem nevykoumal.

Před vjezdem do zátoky s přístavem na nás čekal člun s technikem, ten taky rozebral propeller, ale pak mu došly nápady stejně jako mě. Tak jsme sice naši první plavbu zakončili odtahem na laně, ale protože jsme za to v podstatě nemohli a nikde jsme nic nenabourali a hlavně jsme se ve zdraví vrátili zpět (jen v podpalubí jsem se víckrát praštil o futra do hlavy, než za celý život před tím), soudím, že v podstatě dopadla výborně.

Zátoka Baldarin na ostrově Cres

Zalíbilo se nám to natolik, že jsme koncem října naprosto spontánně vyrazili na vodu znovu. Charterovka nám vyšla vstříc a naprosto netradičně nám půjčili loď od čtvrtka do středy. Bylo to opět v Punatu a bylo to naprosto úžasné. V marině a i na moři až k Lošinju jsme byli sami. Jen pár domorodých motoráku s rybáři. Přikládám fotku ze zátoky Uvala Baldarin na Cresu, kde jsme přespali. Ale největší zážitek pro mě bylo, že jsem já sám plul na plachetnici ze zátoky u Punatu, tam, kde jsem si zhruba před 40 lety něco takového ani neuměl představit.

Pak už to šlo ráz na ráz, dva týdny Jónské moře, dva týdny Severní Sporády, týden Andamanské moře, Seychely a naposled zase podzimní Chorvatsko tentokrát z Trogiru. A to vše jako skipper spolu s manželkou a někdy i s přáteli. K tomu jsem si ještě dal v říjnu 2023 přeplavbu z Les Sables D’Olonne na Tenerife, abych nasbíral nějaké míle na kapitánské B-čko.

Kostelík, kde se natáčely scény z filmu Mamma Mia. Severní Sporády, ostrov Skopelos

Lákají mě Kyklády, ale budí ve mě i v mé paní samozřejmě respekt. S manželkou posloucháme podobný podcast jako je váš, který provozuje váš kolega nakladatel z Německa spolu s majitelem jedné charterové agentury. Podcast se jmenuje Segeln ist Meer. V jednom díle mluvili o plavbě po Kykládách, kde předpověd slibovala vítr maximálně 30 uzlů, ale ve skutečnosti to bylo 40 uzlů a pak se horko těžko vraceli proti větru zpět do Athén. K tomu jsme se loni na Severních Sporádách bavili s kolegy jachtaři, kteří tam s  vlastní lodí byli. Vyprávěli nám o Meltemi, co fičí ve dne i v noci bez přestávky, že si člověk vůbec neodpočine. No ale uvidíme. Ty Kyklády nás lákají pořád.

Tak všem přeji dobrý vítr!

Tomáš

Vendée Globe 2024: Sakra, ten mozek

Někdy jsme fakt rádi, že ho máme na svém místě. Dělá, co má, a vymýšlí tisíce rafinovaných způsobů, jak nás udržet naživu. Ale pak jsou chvíle, kdy nás brzdí, zatěžuje, a my bychom ho nejradši umlčeli. Protože jo, jasně, my VÍME, že jsme se do téhle šlamastyky vůbec neměli dostat. Ale když už jsme tady, tak nezbývá než přidat plyn a doufat, že to nějak vyjde.

„Když spíš, aspoň nepřemejšlíš“

Chcete znát tajemství? Jeden z osvědčených námořních manter zní: „Čím rychleji jedeš, tím víc to bolí, ale taky to kratší dobu trvá.“ A přesně takhle teď uvažuje osm borců – říkejme jim třeba „osmička drsňáků“ (čistě Tarantinovská reference, žádný soudy) – kteří letí k mysu Finisterre. A kdo že je mezi nimi ten nejrozumnější? No, nebo spíš ten nejstarší?

„Třicet až osmatřicet uzlů, žádnej med. Co dál? Ležím na matraci, zavírám uši a čekám, až to přejde. Když spíš, aspoň nepřemejšlíš. Na kormidle? To letíš jak splašenej! Dal jsem 28 uzlů, masakr. Nemám J2, ale kdo ho měl, ten si to užil ještě víc!“

Jean Le Cam (Team Tout Commence en Finistère – Armor-Lux) na to má recept – když to fouká jak blázen, prostě se snažit prospat. Možná že pravý námořnický um je právě v tom umět si schrupnout, i když mozek šílí.

Plný plyn do Biskaje

To ale rozhodně neplatí pro Damiena Seguina (Groupe APICIL), který si naopak dal turbo mód: 446 mil za 24 hodin! Po strategickém „cuku“ na sever čeká na změnu větru, která ho má vystřelit do Biskaje. A za ním? No jasně, žádná nuda! Benjamin Ferré (Monnoyeur – Duo for a Job), Alan Roura (Hublot) a Tanguy Le Turquais (Lazare) rozhodně nebudou stát stranou, když se tu rozjíždí námořní poker, kde se mozek doporučuje nechat v kajutě.

A co vzadu? Giancarlo Pedote (Prysmian, 22. místo) má pocit, že by mohl jet rychleji, ale technika říká „brzdi, kamaráde“:

„Vždycky když to moc přišlápnu, začne se dít něco divnýho se safranem. Je unavený, musím se s tím smířit. Radši dojet do Les Sables, než to rozbít. A upřímně – začínám cítit, že se blíží konec!“

Konec se blíží pro všechny, ale ještě není nic rozhodnuté. Biskajský záliv teď vypadá spíš jako ovčí stádo než rozzuřený býk – takže možná bude poslední šance všechno promíchat a začít od nuly.

„Asi jsem fakt unavená…“

A na chvostu? Tam se dějí věci. Guirec Soudée (Freelance.com, 23. místo) už asi počítá dny do cíle, zatímco Violette Dorange (Devenir, 25. místo) má konečně za sebou drsné pasáty. Jak to vypadalo?

„Strašný! Krátké, křížové vlny, do toho vítr… prostě podmínky, co lodě nesnáší. A když ještě Cali vedle mě přišel o stěžeň, bylo mi ho hrozně líto. Připomnělo mi to, že i když se o loď staráš jak můžeš, někdy to prostě rupne. Teď bude míň větru a jsem za to ráda, aspoň se to trochu srovná. A bude boj!“

Mimochodem, Violette nemá v plánu zpomalit ani o chlup. I když, jak sama přiznává, by přivítala trochu klidnější chvíli na opravu hlavní kolejnice, co se utrhla na 40 centimetrech. ALe to je jen taková drobnost, ne?

A jak se cítí? „Jo, jsem unavená, ale není to tak hrozný. Nikdy jsem se necítila osamělá, maximálně mi občas chybí rodina. Teď už ale chci hlavně dojet a užít si poslední dny, než to skončí. Bylo to prostě neskutečný!“

A přesně to teď cítí i Romain Attanasio (Fortinet – Best Western, 14. místo), který by měl v neděli 2. února dorazit do cíle. Třetí Vendée Globe, a zase na plný plyn. S mozkem, nebo bez něj – to záleží na situaci!

Stav závodu 1.2.2025 ve 14:00 našeho času

Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe

Vendée Globe 2024: DLOUHÁ A NEVYPOČITATELNÁ CESTA DO LES SABLES D’OLONNE

Odpoledne míjí mys Finisterre na severozápadním rohu Španělska a německý Boris Herrmann (Malizia Seaexplorer) dál jede na jistotu. Žádné divočiny, žádné riskantní manévry. Cíl je jasný – bezpečně dorazit do cíle Vendée Globe, což by měl zvládnout zítra (ve středu) odpoledne a vzít 12. místo. Kousek za ním, asi 78 mil zpět, jede Britka Sam Davies (Initiatives Coeur). Stejně jako Herrmann drží rozumné tempo, protože si oba dobře uvědomují, že Biskaj je teď rozjetý a bouře by je mohla slušně potrápit. Cíl je dojet do Les Sables d’Olonne v co nejlepším čase, ale hlavně v celku.


KONEČNĚ KONEC (A SNAD I TROCHU KLIDU)

Oba závodníci, Herrmann i Davies, jsou extrémně zkušení mořští vlci a mají na kontě nejvíc závodních obeplutí světa z celé flotily. Přesto jim ani tohle poslední finále nedává nic zadarmo. Dnes se v Biskaji valí vlny přes 10–12 metrů, takže Davies si už před čtyřmi dny řekla „a dost“ a otočila loď, aby se vyhnula nejhoršímu peklu. I tak ale spolu s Herrmannem schytali vichry přes 50 uzlů a vlny kolem osmi, devíti metrů.

„Podle vývoje počasí možná znovu aktivujeme ‚bouřkovou cílovou čáru‘ – tedy cílovou bránu čtyři míle před hlavní čárou, kterou využíváme v extrémních podmínkách,“ vysvětluje ředitel závodu Hubert Lemonnier. Tento nouzový finiš už byl v akci nedávno, když dorazili Clarisse Crémer (L’Occitane en Provence) a Benjamin Dutreux (Guyot Environnement – Water Family).

Mezitím si špičkové IMOCA jachty MACIF Santé Prévoyance a Paprec Arkéa možná brzy zase zavlní křídly a ve čtvrtek vyrazí zpět do domovských přístavů – Concarneau a Lorient. Pořadatelé taky ladí harmonogram pro Benjamina Dutreuxe a Clarisse Crémer, aby jejich slavnostní návrat průlivem v Les Sables d’Olonne měl správnou kulisu.


BOJ O POŘADÍ

Asi 1800 námořních mil jihozápadně od cíle se další velká skupina, od Damiena Seguina (15. místo, Groupe Apicil) po Violette Dorange (26. místo, Devenir), bude muset poprat s nepříjemnou realitou – obrovská oblast vysokého tlaku u Azor znamená slabý vítr a delší trasu.

„Všichni od Romaina Attanasia (Fortinet – Best Western, 14. místo) po Violette Dorange (DeVenir, 26. místo) se rozhodli jet západně od Azor, což jejich trasu výrazně prodlouží,“ říká meteorolog závodu Christian Dumard.

Attanasio a Yannick Bestaven (Maître CoQ IV, už mimo závod) jsou už téměř za anticyklónou a dostanou do plachet čerstvý vítr z tlakové níže, který je požene směrem do cíle. Dorazit by mohli o víkendu. Stejný vítr pomáhá i další skupině osmi závodníků mezi Benjaminem Ferrém (Monnoyeur – Duo for a Job, 19. místo) a Jeanem Le Camem (Tout commence en Finistère – Armor Lux, 23. místo), kteří zrychlují a snaží se stihnout dobrý příchod do cílového města.


MALÉ VENDÉE VELKÝCH LIDÍ

Jean Le Cam se zrovna probudil na ranní videohovor a vypadá spokojeně. Opravil přední stěh (J2) a podělil se o úvahu:

„Ve skutečnosti jsou tu spousty malých Vendée Globe. Jedna bitva probíhala mezi prvními dvěma, další mezi námi. Pořád se něco děje, pořád někdo s někým soupeří. A je to naprosto náhodné, což k tomu patří. Člověk se do toho po čase dostane, vytvoří si svůj rytmus. A pak si říká: sakra, už to chci mít za sebou, ale zároveň… jsem tu vlastně docela rád.“

Mezitím Alan Roura (Hublot, 20. místo) už se nemůže dočkat konce. Dneska si povzdechl:

„Včera jsem kouknul na kameru pod lodí a měl pocit, že tam něco visí. Trochu mě polilo horko. Zpomalil jsem, ponořil jsem jinou kameru… a pak mi došlo, že je to hřídel lodního šroubu. Na její existenci jsem úplně zapomněl! Takže mi bylo jasné, že jsem už pěkně vyřízenej. Řekl jsem si: dost, dneska večer dám prioritu spánku, abych se srovnal. A povedlo se! Jsem ready!“

Vítr je prý pořád dost nevyzpytatelný. Někdy to letí jak drak, jindy se trápí ve 7 uzlech a snaží se rozjet loď do skluzu.

„Skupina přede mnou není daleko, jsme si blízko, a to je skvělé. Teď už je to poslední rovinka, finiš jak z učebnice. Trochu taktiky, ale hlavně sprint. Poskládal jsem si poslední sáček s jídlem na šest dní. Je zvláštní si říct: tak, tohle je konec. Fakt konec.

Počasí nám nabídne krásný úsek po větru, ale závěr? Sto mil na bočák, křižování v lehkém větru – to moje loďka fakt miluje… Takže mám ještě co dělat, abych byl doma co nejdřív!“


Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe

Vendée Globe 2024: Očekávej neočekávané

Očekávej neočekávané. Tahle věta je mantrou všech jachtařů na Vendée Globe. Ať už se připravujete sebelíp, moře vás vždycky něčím překvapí. Přesně tohle zažili Benjamin Dutreux (GUYOT environnement – Water Family) a Clarisse Crémer (L’Occitane en Provence), kteří dorazili na 10. a 11. místě. Ani ve snu by je nenapadlo, že jejich sólo cesta kolem světa skončí úplně jinde než v Les Sables d’Olonne.

Kvůli mohutné bouři v Biskajském zálivu bylo vplutí do slavného kanálu příliš nebezpečné. Zároveň zůstávat na moři nebylo o nic lepší. Oba proto zamířili do nedalekého La Rochelle. Tam na ně čekalo sice skromné, ale přátelské přivítání. Jakmile se počasí umoudří, čeká je poslední úsek do Les Sables, kde je čeká bouřlivé uvítání od fanoušků. Německý Boris Herrmann (Malizia-Seaexplorer) a Britka Sam Davies (Initiatives-Cœur) by měli dorazit ve středu.

Dále na jihu, v klidnější oblasti, pomalu postupuje osm dalších kapitánů, kteří se snaží uniknout anticyklóně. Mezitím dalších pět jachtařů překročilo rovník.


Přizpůsobivost je klíčem k přežití
Jachtaři vědí, že musí neustále reagovat na podmínky. Vendée Globe je ve svém jedenáctém týdnu a Neptun s Éolem rozhodně nezahálejí. Nízké tlakové oblasti u západní Francie vytvářejí pořádné vlny, které občas zaplavují nohy místních obyvatel.

Benjamin Dutreux a Clarisse Crémer si navíc připsali historické prvenství – jako první kapitáni Vendée Globe zakotvili po závodě v jiném přístavu než v Les Sables d’Olonne. Dutreux, rodák z Les Sables, k tomu s úsměvem říká:
„Vždycky jsem snil o tom, jak vplouvám do tohohle kanálu. Nemůžu se dočkat, až si to užiju, asi společně s dalšími loděmi. Bude to skvělé!“


Výzva pro Herrmanna a Davies
Boris Herrmann a Sam Davies čelí bouři, která je přinutila zpomalit a vyčkat, až přejdou nejhorší podmínky. Basile Rochut, meteorolog Vendée Globe, vysvětluje:
„Boris a Sam byli trochu pozadu, a tak jim hrozilo, že je zasáhnou silnější větry a rozbouřené moře. Proto zpomalili, aby se vyhnuli nejhoršímu.“

Boris hlásí poryvy až 65 uzlů a na své Malizia-Seaexplorer má třikrát zarefováno. Sam Davies k tomu dodává ve videu:
„Mám tři refy a snažím se zpomalit, nechci plout příliš rychle.“

Podle Willa Harrise z týmu Malizia přinesla bouře v jižní části opravdu extrémní podmínky – vlny až 12 metrů. „Doufáme, že zpomalí natolik, aby se mohli posunout za bouři a nechat ji přejít.“


Stoupání z jihu
O tisíc mil jižněji Romain Attanasio (Fortinet – Best Western, 14. místo) a Yannick Bestaven (Maître Coq IV, mimo závod) opatrně obcházejí oblast vysokého tlaku. Plánují se napojit na frontu, projet severozápadně od Azor a zamířit k Biskajskému zálivu. Podobnou trasu plánuje Conrad Colman (MS Amlin), který drží 19. místo a ztrácí jen 37 mil na Benjamina Ferrého (Monnoyeur – Duo For A Job), nejlepšího z lodí bez foilů.


Těžké chvíle a radost z řešení problémů
Tanguy Le Turquais (Lazare, 22. místo) se vrátil zpět do hry poté, co zvládl náročné opravy. „Byl jsem na dně. Podmínky byly extrémně nestabilní. Pokud bych nezačal okamžitě jednat, mohl jsem přijít o loď. Ale v závodě nemáte na výběr. Když problém vyřešíte, je to obrovská radost.“

Le Turquais také s hrdostí mluvil o své partnerce, Clarisse Crémer:
„Jsme spolu 14 let a pořád mě nepřestává překvapovat. Tahle Vendée Globe je její zásluhou – věřili v ní ti, kteří ji podporovali, i ti, kteří nevěřili. I těm teď může poděkovat, protože jí dali odvahu jít dál.“


Poslední rovník překročili další kapitáni

Během posledních 24 hodin překonalo rovník pět dalších závodníků: Kojiro Shiraishi (DMG Mori Global One, 24. místo), Louis Duc (Fives Group – Lantana Environnement, 25. místo), Sébastien Marsset (Foussier, 26. místo) a Violette Dorange (Devenir, 27. místo). „Všechno jde dobře, soustředím se na to, abych šetřil loď, a začínám hodně přemýšlet o cíli,“ řekl japonský kapitán Kojiro Shiraishi. Měl také radost z toho, že mohl znovu spatřit Velký vůz – v jižním Atlantiku totiž není vidět celý rok a v severní polokouli se objevuje až po návratu z jihu.


Další bojují na cestě Atlantikem
Šest jachtařů stále stoupá severním Atlantikem. Antoine Cornic (Human Immobilier, 29. místo) a Éric Bellion (Stand as One – Altavia, mimo závod) se drží při brazilském pobřeží. Oliver Heer (Tut Gut., 30. místo) se chystá vyšplhat na stěžeň, aby opravil problém s lazy-jackem, zatímco Jingkun Xu (Singchain Team Haikou, 31. místo) brzy narazí na studenou frontu u Ria.

Dále vzadu postupují proti větru Manuel Cousin (Coup de pouce, 32. místo), Fabrice Amedeo (Nexans – Wewise, 33. místo) a Denis Van Weynbergh (D’Ieteren Group, 34. místo). Každý si po svém razí cestu na sever, kde je čeká poslední náročná etapa před Biskajským zálivem a vysněným cílem.

Vendée Globe pokračuje, a jak už to tak bývá, přináší další příběhy odvahy, vytrvalosti a překonávání nepředvídatelných překážek. A právě proto se každý jachtař na startu učí jediné: Očekávej neočekávané.

Lentilka a Škorpión 6: Nalité cácorky na ostrově

Připluli jsme se zpět k Amsterdamu, ale z druhé strany. Po cestě tankujeme palivo a nacházíme skvěle vybavený lodní obchod, kde nakupujeme lana a fendry. Staré nové věci, všechno za dobrou cenu. Lodní krám zde nemá punc nějakého navoněného a předraženého luxusu, jako je to někdy u nás, je to prostě jen další kšeft, něco jako železářství. Hledáme vhodné místo ke kotvení, ale je to tu ve městě náročné. Nakonec se přivážeme k nějakým traverzám vedle podivného parku, kde se procházejí divní lidé. Traverzy jsou tak dva metry od břehu, takže my se nedostaneme na břeh, ale ani nikdo k nám. Takže jsme vlastně v bezpečí. Spíme přímo ve městě, v pozadí nám svítí mrakodrapy Amsterdamu.

Noční Amsterdam

Ráno podplujeme poslední most a můžeme se zase stát plachetnicí. Stavíme stěžeň a na plachty to valíme směrem severovýchodním kolem staré pevnosti k našemu oblíbenému ostrovu Hooft. Na ostrově je však tentokrát plno a rušno. Je bohužel sobota. Tedy pro nás bohužel. Pro místní nastal čas udělat konečně pořádnou párty. A vzhledem k místu našeho kotvení budeme nedobrovolně asi součástí té párty. Ve všední dny tu kotví jedna dvě lodě. Dneska je však problém se vejít. Všude se na ostrově griluje a chlastá. Grilujeme také a pozorujeme, jak z pevniny připlouvá jeden a ten samý člun a vozí na ostrov značně nadrané cácorky, holčiny tak kolem 16ti let. Jsou vyšňořené jak do kabaretu a dělá jim velký problém z člunu vystoupit na molo, jak už jsou nalité. Mají kabelky, lodičky a nám připadá, že si tak nějak spletly výstupní destinaci.

Cácorky

Za chvíli se člun vrátí s další podobnou partičkou. No dneska si to tu asi užijeme. Vedle si pouští muziku nahlas a párty jede. Se zájmem pozorujeme ty holky, co provádějí za divadlo. Po vystoupení z člunu suchou nohou, což se jim podařilo jenom náhodou, se komíhají kolem krokem námořníka, který se právě vrátil z roční plavby. Divoce gestikulují všechno přehrávají jak na divadle a brutálně do sebe lámou lahve s čímkoliv co teče. Jeden by se bál že jak se u nás říká “vypijou i koze pití”. Evidentně jim vadí, že se bavíme na jejich účet. Jsme však jen pozorovatelé. Jdou za kapitánkou lodě, která pořádá párty, a stěžují si na nás. To je zajímavý aspekt zdejšího myšlení. Kde není policajt (a jako že tady fakt moc nejsou a na ostrově vůbec), tak nejbližší možná autorita je kapitán lodi. Čím větší loď, tím větší autorita. Kapitánka je tedy uklidní a trochu srovná do latě, aby tolik nechlastaly, když to neumí.

No co vám budu povídat, bordel byl až do rána. Ráno všichni odpluli a zůstalo po nich všude nas..no a nablito. K polednímu se objevil starý chlapík na červené plachetnici a sbíral po ostrově odpadky. Chtěli bychom odplout, ale okno dobrého počasí se nám bohužel uzavřelo. Čekáme bouři a pak protivítr. Víme o té bouři nejméně dva dny, takže to není žádné překvapení. Budeme tu muset počkat, až to přejde. Odpoledne opravdu přišla avizovaná bouřka. V závětří to s náma pěkně házelo. Déšť bušil do oken. V lodi se vařilo a hrály se hry. Jedno další lano jsem pro jistotu natáhl k nedalekému stromu. Bouřka ustala a vítr furt né a né se otočit. Čekání si tedy krátíme u ohně s kytarou. Občas se jdu projít po ostrově a na návětrné straně se koukám na vlny co jdou po Ijsselmeeru.

Bouřka
Po bouřce

Předpověď na druhý den je skvělá a tak ji hodláme využít. Čeká nás daleká plavba a tak vstáváme v 6:00 h. Ranní službu mám já s Verčou a tak když ostatní ještě spí, odvazujeme loď a na plachty bez motoru odplouváme směr Lelystad – URK. Cesta vede zase řasovým polem, kde vodní kombajny vysekávají každý rok plavební cesty. Kdo se odchýlí, uvízne v řasách. Už to známe a umíme se zde pohybovat. Navíc máme v mobilu aplikaci, kde je vyznačen aktuální stav řas. Máme motor vytažený z vody a plujeme na zadoboční vítr. Kýl jsem posunul co nejvíc nahoru, aby nás v řasovém poli nebrzdil. Verča je na přídi a ukazuje mi cestu. Asi za hodinu a půl se dostaneme do hlavní vysekané plavební dráhy. Vytahujeme gennaker, náš rudý oblak, a plujeme na zaďák směr Urk. Povídáme si v kokpitu a plavba nám příjemně ubíhá. V deset přichází snídaně a střídání. Kormidlo si přebírá Stáňa a Luky.

Vstříc modrým dálkám

Já s Verčou si jdeme lehnout dolu do kajuty a dospáváme ráno. Voda příjemně šumí, jak se otírá o trup, a to je ideální stav dotočit ještě nějakou tu “postel hodinku” Vše jde hladce až do momentu, kdy doplujeme do Lelystadu. Je zde komora, která nás přeplaví z Markermeer na Ijsselmeer. Což je vlastně jedno vnitřní moře, rozdělené komorou a hrází na půl. Při nastartování motoru v komoře jsem si všiml, že nám neteče žádná voda z chlazení. Ihned zhasínám motor a referuji Michalovi ze Škorpiona, že mám asi problém s motorem.

Oprava motoru

Neriskuji zadření a tak mě Michal na laně vytáhne z komory ven. Uvazujeme se hned za komorou na mole a jdeme řešit problém. Naštěstí se ukázalo, že je jen řasami přicpaný přívod vody k impeleru. Vše jsme vyčistili a můžeme plout dále do Urku. Počasí celkem přitvrzuje a fouká silný vítr 15 s nárazy 22 uzlů, který tvoří krátké vlny. Je to jak plout přes oraniště. Kdepak je ta ranní klidná palačinková plavba. Odpoledne připlouváme do Urku a dobíráme pitnou vodu do nádrže. Vyhazujeme odpadky a doplňujeme spižírnu. Vlny venku jsou velké a já se rozhoduji hodinu počkat, až vítr dle předpovědi trochu opadne. Michal se rozhoduje vyplout ihned. Máme smluvený večerní sraz za komorou princezny Margaret. Vítr se opravdu trochu zklidnil, a tak vyplouváme na předobok se zrefovanými plachtami. Na půl cestě mezi Urkem a Lemmerem, v lese obrovských vzdušných ventilátorů, nám vítr najednou úplně zdech. Doplouváme tedy za soumraku na motor. Máme za sebou celodenní náročnou plavbu přes 90 km víceméně na plachty. Stojíme na bóji, navečeříme se a padáme do postelí.

Zbývají nám poslední dva dny v Holandsku, které strávíme na ostrovech a jezerech ve Frísku. Za zmínku tak stojí jenom neúspěšné hledání slunečních brýlí po pádu do vody ve městě Sneek a to je asi tak všechno.

Holandsko jsem projeli křížem krážem, ale asi se sem budeme vracet. Je to taková sázka na jistotu. Příjemní lidé, památky, malebná města, jachting, “kanáling”, co kdo chce si zde vybere. Jo a ještě jedna věc! Je tu kupodivu i levno.

Pohoda na klandru

Mějte se krásně, sluší se přát stopu vody pod kýlem a já přidávám vždy dostatek náhradních dílu, těch které zrovna potřebujete.

Jirka

Mapa celé plavby

Vendée Globe 2024: Jérémie Beyou – čtvrté místo

Když Jérémie Beyou, kapitán lodi Charal, v pátek 24. ledna v 01:58 protnul cílovou čáru, měl za sebou přesně 74 dní, 12 hodin, 56 minut a 54 sekund na moři. Podmínky v cílové oblasti nebyly zrovna přívětivé – dvoumetrové vlny a vítr o rychlosti téměř 25 uzlů. Jérémie si tak zajistil čtvrté místo, přesně týden po dojezdu třetího v pořadí, Sébastiena Simona na Groupe Dubreuil. Nyní ho čeká už jen závěrečná etapa jeho cesty: přeplout kanál až do přístavu v Les Sables d’Olonne, kde by měl být slavnostně přivítán kolem poledne.

Toto byla jeho pátá účast na Vendée Globe a výsledek – čtvrté místo – patří k jeho nejlepším. Jeho dosavadním maximem bylo třetí místo v roce 2016. Po Beyouovi se očekávají další závodníci, například Paul Meilhat (Biotherm) a Nicolas Lunven (Holcim-PRB), kteří by měli dorazit ještě během pátku.


Vydržet až do konce
Poslední dny závodu nebyly jednoduché. Jérémie musel čelit silným větrům a těžkým podmínkám, včetně vln vysokých dva metry, ale zvládl vše s přehledem. Celkem uplul teoretických 23 906 námořních mil při průměrné rychlosti 13,36 uzlů, zatímco skutečně urazil 29 049 mil rychlostí 16,24 uzlů.

Cesta ale nebyla bez problémů. Na konci prosince mu praskl výtah hlavní plachty, což znamenalo šest hodin náročné opravy v divokých podmínkách. Později, 8. ledna, zjistil, že má zlomený píst foilu na pravoboku, ale i s tímto technickým problémem si dokázal poradit.

Největší výzvou byl ale samotný závěr závodu, kdy musel čelit jedné z nejsilnějších níží v letošním Vendée Globe – nárazy větru přes 50 uzlů a vlny dosahující výšky až 10 metrů. Díky svým zkušenostem však dokázal tuto situaci zvládnout a udržel čtvrtou pozici.


Časová osa Jérémieho závodu

  • 22. listopadu 2024: Během šestého dne závodu utrpěl zranění kolene. „Byla to pořádná rána, koleno mi nateklo a nemohl jsem ho ohnout,“ komentoval.
  • 21. prosince 2024: Praskl výtah hlavní plachty. Oprava v bouři trvala šest hodin.
  • 28. prosince 2024: Už počtvrté překonal mys Horn. „Je to nádherné, když se blížíte k pevnině,“ řekl tehdy.
  • 8. ledna 2025: Zjišťuje poškození pístu foilu na pravoboku, ale najde řešení a pokračuje v závodě.
  • 20. ledna 2025: Vchází do silné deprese se svými soupeři, čelí větrům o rychlosti až 50 uzlů a vlnám vysokým 10 metrů.
  • 24. ledna 2025: Protíná cílovou čáru, čímž završil svůj třetí dokončený Vendée Globe.

Jérémie Beyou má za sebou neuvěřitelný výkon a opět dokázal, proč patří mezi elitu světového jachtingu. Jeho příběh je inspirací nejen pro závodníky, ale pro všechny, kteří čelí výzvám a hledají v nich sílu k pokračování.


Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe