Krása jachtingu

Někdy jsme fakt rádi, že ho máme na svém místě. Dělá, co má, a vymýšlí tisíce rafinovaných způsobů, jak nás udržet naživu. Ale pak jsou chvíle, kdy nás brzdí, zatěžuje, a my bychom ho nejradši umlčeli. Protože jo, jasně, my VÍME, že jsme se do téhle šlamastyky vůbec neměli dostat. Ale když už jsme tady, tak nezbývá než přidat plyn a doufat, že to nějak vyjde.

„Když spíš, aspoň nepřemejšlíš“

Chcete znát tajemství? Jeden z osvědčených námořních manter zní: „Čím rychleji jedeš, tím víc to bolí, ale taky to kratší dobu trvá.“ A přesně takhle teď uvažuje osm borců – říkejme jim třeba „osmička drsňáků“ (čistě Tarantinovská reference, žádný soudy) – kteří letí k mysu Finisterre. A kdo že je mezi nimi ten nejrozumnější? No, nebo spíš ten nejstarší?

„Třicet až osmatřicet uzlů, žádnej med. Co dál? Ležím na matraci, zavírám uši a čekám, až to přejde. Když spíš, aspoň nepřemejšlíš. Na kormidle? To letíš jak splašenej! Dal jsem 28 uzlů, masakr. Nemám J2, ale kdo ho měl, ten si to užil ještě víc!“

Jean Le Cam (Team Tout Commence en Finistère – Armor-Lux) na to má recept – když to fouká jak blázen, prostě se snažit prospat. Možná že pravý námořnický um je právě v tom umět si schrupnout, i když mozek šílí.

Plný plyn do Biskaje

To ale rozhodně neplatí pro Damiena Seguina (Groupe APICIL), který si naopak dal turbo mód: 446 mil za 24 hodin! Po strategickém „cuku“ na sever čeká na změnu větru, která ho má vystřelit do Biskaje. A za ním? No jasně, žádná nuda! Benjamin Ferré (Monnoyeur – Duo for a Job), Alan Roura (Hublot) a Tanguy Le Turquais (Lazare) rozhodně nebudou stát stranou, když se tu rozjíždí námořní poker, kde se mozek doporučuje nechat v kajutě.

A co vzadu? Giancarlo Pedote (Prysmian, 22. místo) má pocit, že by mohl jet rychleji, ale technika říká „brzdi, kamaráde“:

„Vždycky když to moc přišlápnu, začne se dít něco divnýho se safranem. Je unavený, musím se s tím smířit. Radši dojet do Les Sables, než to rozbít. A upřímně – začínám cítit, že se blíží konec!“

Konec se blíží pro všechny, ale ještě není nic rozhodnuté. Biskajský záliv teď vypadá spíš jako ovčí stádo než rozzuřený býk – takže možná bude poslední šance všechno promíchat a začít od nuly.

„Asi jsem fakt unavená…“

A na chvostu? Tam se dějí věci. Guirec Soudée (Freelance.com, 23. místo) už asi počítá dny do cíle, zatímco Violette Dorange (Devenir, 25. místo) má konečně za sebou drsné pasáty. Jak to vypadalo?

„Strašný! Krátké, křížové vlny, do toho vítr… prostě podmínky, co lodě nesnáší. A když ještě Cali vedle mě přišel o stěžeň, bylo mi ho hrozně líto. Připomnělo mi to, že i když se o loď staráš jak můžeš, někdy to prostě rupne. Teď bude míň větru a jsem za to ráda, aspoň se to trochu srovná. A bude boj!“

Mimochodem, Violette nemá v plánu zpomalit ani o chlup. I když, jak sama přiznává, by přivítala trochu klidnější chvíli na opravu hlavní kolejnice, co se utrhla na 40 centimetrech. ALe to je jen taková drobnost, ne?

A jak se cítí? „Jo, jsem unavená, ale není to tak hrozný. Nikdy jsem se necítila osamělá, maximálně mi občas chybí rodina. Teď už ale chci hlavně dojet a užít si poslední dny, než to skončí. Bylo to prostě neskutečný!“

A přesně to teď cítí i Romain Attanasio (Fortinet – Best Western, 14. místo), který by měl v neděli 2. února dorazit do cíle. Třetí Vendée Globe, a zase na plný plyn. S mozkem, nebo bez něj – to záleží na situaci!

Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe

Odpoledne míjí mys Finisterre na severozápadním rohu Španělska a německý Boris Herrmann (Malizia Seaexplorer) dál jede na jistotu. Žádné divočiny, žádné riskantní manévry. Cíl je jasný – bezpečně dorazit do cíle Vendée Globe, což by měl zvládnout zítra (ve středu) odpoledne a vzít 12. místo. Kousek za ním, asi 78 mil zpět, jede Britka Sam Davies (Initiatives Coeur). Stejně jako Herrmann drží rozumné tempo, protože si oba dobře uvědomují, že Biskaj je teď rozjetý a bouře by je mohla slušně potrápit. Cíl je dojet do Les Sables d’Olonne v co nejlepším čase, ale hlavně v celku.

KONEČNĚ KONEC (A SNAD I TROCHU KLIDU)

Oba závodníci, Herrmann i Davies, jsou extrémně zkušení mořští vlci a mají na kontě nejvíc závodních obeplutí světa z celé flotily. Přesto jim ani tohle poslední finále nedává nic zadarmo. Dnes se v Biskaji valí vlny přes 10–12 metrů, takže Davies si už před čtyřmi dny řekla „a dost“ a otočila loď, aby se vyhnula nejhoršímu peklu. I tak ale spolu s Herrmannem schytali vichry přes 50 uzlů a vlny kolem osmi, devíti metrů.

„Podle vývoje počasí možná znovu aktivujeme ‚bouřkovou cílovou čáru‘ – tedy cílovou bránu čtyři míle před hlavní čárou, kterou využíváme v extrémních podmínkách,“ vysvětluje ředitel závodu Hubert Lemonnier. Tento nouzový finiš už byl v akci nedávno, když dorazili Clarisse Crémer (L’Occitane en Provence) a Benjamin Dutreux (Guyot Environnement – Water Family).

Mezitím si špičkové IMOCA jachty MACIF Santé Prévoyance a Paprec Arkéa možná brzy zase zavlní křídly a ve čtvrtek vyrazí zpět do domovských přístavů – Concarneau a Lorient. Pořadatelé taky ladí harmonogram pro Benjamina Dutreuxe a Clarisse Crémer, aby jejich slavnostní návrat průlivem v Les Sables d’Olonne měl správnou kulisu.

BOJ O POŘADÍ

Asi 1800 námořních mil jihozápadně od cíle se další velká skupina, od Damiena Seguina (15. místo, Groupe Apicil) po Violette Dorange (26. místo, Devenir), bude muset poprat s nepříjemnou realitou – obrovská oblast vysokého tlaku u Azor znamená slabý vítr a delší trasu.

„Všichni od Romaina Attanasia (Fortinet – Best Western, 14. místo) po Violette Dorange (DeVenir, 26. místo) se rozhodli jet západně od Azor, což jejich trasu výrazně prodlouží,“ říká meteorolog závodu Christian Dumard.

Attanasio a Yannick Bestaven (Maître CoQ IV, už mimo závod) jsou už téměř za anticyklónou a dostanou do plachet čerstvý vítr z tlakové níže, který je požene směrem do cíle. Dorazit by mohli o víkendu. Stejný vítr pomáhá i další skupině osmi závodníků mezi Benjaminem Ferrém (Monnoyeur – Duo for a Job, 19. místo) a Jeanem Le Camem (Tout commence en Finistère – Armor Lux, 23. místo), kteří zrychlují a snaží se stihnout dobrý příchod do cílového města.

MALÉ VENDÉE VELKÝCH LIDÍ

Jean Le Cam se zrovna probudil na ranní videohovor a vypadá spokojeně. Opravil přední stěh (J2) a podělil se o úvahu:

„Ve skutečnosti jsou tu spousty malých Vendée Globe. Jedna bitva probíhala mezi prvními dvěma, další mezi námi. Pořád se něco děje, pořád někdo s někým soupeří. A je to naprosto náhodné, což k tomu patří. Člověk se do toho po čase dostane, vytvoří si svůj rytmus. A pak si říká: sakra, už to chci mít za sebou, ale zároveň… jsem tu vlastně docela rád.“

Mezitím Alan Roura (Hublot, 20. místo) už se nemůže dočkat konce. Dneska si povzdechl:

„Včera jsem kouknul na kameru pod lodí a měl pocit, že tam něco visí. Trochu mě polilo horko. Zpomalil jsem, ponořil jsem jinou kameru… a pak mi došlo, že je to hřídel lodního šroubu. Na její existenci jsem úplně zapomněl! Takže mi bylo jasné, že jsem už pěkně vyřízenej. Řekl jsem si: dost, dneska večer dám prioritu spánku, abych se srovnal. A povedlo se! Jsem ready!“

Vítr je prý pořád dost nevyzpytatelný. Někdy to letí jak drak, jindy se trápí ve 7 uzlech a snaží se rozjet loď do skluzu.

„Skupina přede mnou není daleko, jsme si blízko, a to je skvělé. Teď už je to poslední rovinka, finiš jak z učebnice. Trochu taktiky, ale hlavně sprint. Poskládal jsem si poslední sáček s jídlem na šest dní. Je zvláštní si říct: tak, tohle je konec. Fakt konec.

Počasí nám nabídne krásný úsek po větru, ale závěr? Sto mil na bočák, křižování v lehkém větru – to moje loďka fakt miluje… Takže mám ještě co dělat, abych byl doma co nejdřív!“

Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe

Očekávej neočekávané. Tahle věta je mantrou všech jachtařů na Vendée Globe. Ať už se připravujete sebelíp, moře vás vždycky něčím překvapí. Přesně tohle zažili Benjamin Dutreux (GUYOT environnement – Water Family) a Clarisse Crémer (L’Occitane en Provence), kteří dorazili na 10. a 11. místě. Ani ve snu by je nenapadlo, že jejich sólo cesta kolem světa skončí úplně jinde než v Les Sables d’Olonne.

Kvůli mohutné bouři v Biskajském zálivu bylo vplutí do slavného kanálu příliš nebezpečné. Zároveň zůstávat na moři nebylo o nic lepší. Oba proto zamířili do nedalekého La Rochelle. Tam na ně čekalo sice skromné, ale přátelské přivítání. Jakmile se počasí umoudří, čeká je poslední úsek do Les Sables, kde je čeká bouřlivé uvítání od fanoušků. Německý Boris Herrmann (Malizia-Seaexplorer) a Britka Sam Davies (Initiatives-Cœur) by měli dorazit ve středu.

Dále na jihu, v klidnější oblasti, pomalu postupuje osm dalších kapitánů, kteří se snaží uniknout anticyklóně. Mezitím dalších pět jachtařů překročilo rovník.

Přizpůsobivost je klíčem k přežití
Jachtaři vědí, že musí neustále reagovat na podmínky. Vendée Globe je ve svém jedenáctém týdnu a Neptun s Éolem rozhodně nezahálejí. Nízké tlakové oblasti u západní Francie vytvářejí pořádné vlny, které občas zaplavují nohy místních obyvatel.

Benjamin Dutreux a Clarisse Crémer si navíc připsali historické prvenství – jako první kapitáni Vendée Globe zakotvili po závodě v jiném přístavu než v Les Sables d’Olonne. Dutreux, rodák z Les Sables, k tomu s úsměvem říká:
„Vždycky jsem snil o tom, jak vplouvám do tohohle kanálu. Nemůžu se dočkat, až si to užiju, asi společně s dalšími loděmi. Bude to skvělé!“

Výzva pro Herrmanna a Davies
Boris Herrmann a Sam Davies čelí bouři, která je přinutila zpomalit a vyčkat, až přejdou nejhorší podmínky. Basile Rochut, meteorolog Vendée Globe, vysvětluje:
„Boris a Sam byli trochu pozadu, a tak jim hrozilo, že je zasáhnou silnější větry a rozbouřené moře. Proto zpomalili, aby se vyhnuli nejhoršímu.“

Boris hlásí poryvy až 65 uzlů a na své Malizia-Seaexplorer má třikrát zarefováno. Sam Davies k tomu dodává ve videu:
„Mám tři refy a snažím se zpomalit, nechci plout příliš rychle.“

Podle Willa Harrise z týmu Malizia přinesla bouře v jižní části opravdu extrémní podmínky – vlny až 12 metrů. „Doufáme, že zpomalí natolik, aby se mohli posunout za bouři a nechat ji přejít.“

Stoupání z jihu
O tisíc mil jižněji Romain Attanasio (Fortinet – Best Western, 14. místo) a Yannick Bestaven (Maître Coq IV, mimo závod) opatrně obcházejí oblast vysokého tlaku. Plánují se napojit na frontu, projet severozápadně od Azor a zamířit k Biskajskému zálivu. Podobnou trasu plánuje Conrad Colman (MS Amlin), který drží 19. místo a ztrácí jen 37 mil na Benjamina Ferrého (Monnoyeur – Duo For A Job), nejlepšího z lodí bez foilů.

Těžké chvíle a radost z řešení problémů
Tanguy Le Turquais (Lazare, 22. místo) se vrátil zpět do hry poté, co zvládl náročné opravy. „Byl jsem na dně. Podmínky byly extrémně nestabilní. Pokud bych nezačal okamžitě jednat, mohl jsem přijít o loď. Ale v závodě nemáte na výběr. Když problém vyřešíte, je to obrovská radost.“

Le Turquais také s hrdostí mluvil o své partnerce, Clarisse Crémer:
„Jsme spolu 14 let a pořád mě nepřestává překvapovat. Tahle Vendée Globe je její zásluhou – věřili v ní ti, kteří ji podporovali, i ti, kteří nevěřili. I těm teď může poděkovat, protože jí dali odvahu jít dál.“

Poslední rovník překročili další kapitáni

Během posledních 24 hodin překonalo rovník pět dalších závodníků: Kojiro Shiraishi (DMG Mori Global One, 24. místo), Louis Duc (Fives Group – Lantana Environnement, 25. místo), Sébastien Marsset (Foussier, 26. místo) a Violette Dorange (Devenir, 27. místo). „Všechno jde dobře, soustředím se na to, abych šetřil loď, a začínám hodně přemýšlet o cíli,“ řekl japonský kapitán Kojiro Shiraishi. Měl také radost z toho, že mohl znovu spatřit Velký vůz – v jižním Atlantiku totiž není vidět celý rok a v severní polokouli se objevuje až po návratu z jihu.

Další bojují na cestě Atlantikem
Šest jachtařů stále stoupá severním Atlantikem. Antoine Cornic (Human Immobilier, 29. místo) a Éric Bellion (Stand as One – Altavia, mimo závod) se drží při brazilském pobřeží. Oliver Heer (Tut Gut., 30. místo) se chystá vyšplhat na stěžeň, aby opravil problém s lazy-jackem, zatímco Jingkun Xu (Singchain Team Haikou, 31. místo) brzy narazí na studenou frontu u Ria.

Dále vzadu postupují proti větru Manuel Cousin (Coup de pouce, 32. místo), Fabrice Amedeo (Nexans – Wewise, 33. místo) a Denis Van Weynbergh (D’Ieteren Group, 34. místo). Každý si po svém razí cestu na sever, kde je čeká poslední náročná etapa před Biskajským zálivem a vysněným cílem.

Vendée Globe pokračuje, a jak už to tak bývá, přináší další příběhy odvahy, vytrvalosti a překonávání nepředvídatelných překážek. A právě proto se každý jachtař na startu učí jediné: Očekávej neočekávané.

Když Jérémie Beyou, kapitán lodi Charal, v pátek 24. ledna v 01:58 protnul cílovou čáru, měl za sebou přesně 74 dní, 12 hodin, 56 minut a 54 sekund na moři. Podmínky v cílové oblasti nebyly zrovna přívětivé – dvoumetrové vlny a vítr o rychlosti téměř 25 uzlů. Jérémie si tak zajistil čtvrté místo, přesně týden po dojezdu třetího v pořadí, Sébastiena Simona na Groupe Dubreuil. Nyní ho čeká už jen závěrečná etapa jeho cesty: přeplout kanál až do přístavu v Les Sables d’Olonne, kde by měl být slavnostně přivítán kolem poledne.

Toto byla jeho pátá účast na Vendée Globe a výsledek – čtvrté místo – patří k jeho nejlepším. Jeho dosavadním maximem bylo třetí místo v roce 2016. Po Beyouovi se očekávají další závodníci, například Paul Meilhat (Biotherm) a Nicolas Lunven (Holcim-PRB), kteří by měli dorazit ještě během pátku.

Vydržet až do konce
Poslední dny závodu nebyly jednoduché. Jérémie musel čelit silným větrům a těžkým podmínkám, včetně vln vysokých dva metry, ale zvládl vše s přehledem. Celkem uplul teoretických 23 906 námořních mil při průměrné rychlosti 13,36 uzlů, zatímco skutečně urazil 29 049 mil rychlostí 16,24 uzlů.

Cesta ale nebyla bez problémů. Na konci prosince mu praskl výtah hlavní plachty, což znamenalo šest hodin náročné opravy v divokých podmínkách. Později, 8. ledna, zjistil, že má zlomený píst foilu na pravoboku, ale i s tímto technickým problémem si dokázal poradit.

Největší výzvou byl ale samotný závěr závodu, kdy musel čelit jedné z nejsilnějších níží v letošním Vendée Globe – nárazy větru přes 50 uzlů a vlny dosahující výšky až 10 metrů. Díky svým zkušenostem však dokázal tuto situaci zvládnout a udržel čtvrtou pozici.

Časová osa Jérémieho závodu

• 22. listopadu 2024: Během šestého dne závodu utrpěl zranění kolene. „Byla to pořádná rána, koleno mi nateklo a nemohl jsem ho ohnout,“ komentoval.
• 21. prosince 2024: Praskl výtah hlavní plachty. Oprava v bouři trvala šest hodin.
• 28. prosince 2024: Už počtvrté překonal mys Horn. „Je to nádherné, když se blížíte k pevnině,“ řekl tehdy.
• 8. ledna 2025: Zjišťuje poškození pístu foilu na pravoboku, ale najde řešení a pokračuje v závodě.
• 20. ledna 2025: Vchází do silné deprese se svými soupeři, čelí větrům o rychlosti až 50 uzlů a vlnám vysokým 10 metrů.
• 24. ledna 2025: Protíná cílovou čáru, čímž završil svůj třetí dokončený Vendée Globe.

Jérémie Beyou má za sebou neuvěřitelný výkon a opět dokázal, proč patří mezi elitu světového jachtingu. Jeho příběh je inspirací nejen pro závodníky, ale pro všechny, kteří čelí výzvám a hledají v nich sílu k pokračování.

Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe