Pokračování minulého dílu. Minulý díl najdete zde.
Posádky sestavené z přátel a známých
A nyní se konečně dostávám k posádkám sestavených z přátel, kteří nejsou jachtaři, nebo mají jenom malé zkušenosti. Tyto posádky se vyskytují zhruba ve třech modelech. Může se jednat o čistě „pánskou jízdu“ (v dnešní době také o „ženskou jízdu“), o posádku partnerských dvojic nebo o posádku složenou napůl z přátel kapitána, napůl z přátel jeho partnerky.
„Pánské jízdy“ jsou obvykle bezproblémové, protože chlapi již od dob, kdy chodili společně na mamuta, mají v genech kooperovat a nějak spolu vyjít. Takovou posádku nemůže absolutně rozházet porucha záchodů a je-li to opravdu dobrá parta, dokáže odkázat do příslušných mezí i nějakého toho blbce, když se v posádce eventuálně vyskytne. Smyslem těchto sestav je jaksepatří se jachtařsky vyřádit, najet co nejvíce mil a vymést co nejvíce ostrovních hospod. Obrovskou výhodou je, když se taková parta, včetně kapitána, již dobře zná z nějakého jiného sportu nebo činnosti, ať už je to potápění, kuželky nebo historický šerm.
S „dámskými jízdami“ nemám pochopitelně osobní zkušenost, ale myslím si, že fungují také uspokojivě, i když vzniklé konflikty se asi řeší poněkud jinak než u mužů.
Velmi dobře také fungují posádky sestavené z partnerských dvojic. Je to vlastně přesná kopie životního stylu, jakým žili v pravěku naši předkové v jeskyních. I zde se muži spojují, aby ochránili svůj „kmen“ před přírodou – tedy posádku před mořem a větrem obsluhou lodě – ženy pak organizují vnitřní život na lodi včetně přípravy jídla. Přitom jsou dvojice autonomní a navzájem se vyvažují, takže nemohou vzniknout dva nepřátelské bloky a pravděpodobnost závažného konfliktu je nízká. Zažil jsem několik plaveb tohoto typu, kdy se mi partnerské dvojice sešly až na FREELORDU, kde se teprve ze všech stali přátelé a koncem plavby se ihned domluvili na další společné dovolené na moři.
Poslední model, kdy je posádka sestavena ze dvou skupin, z přátel kapitána a z přátel jeho partnerky, pokládám za nejrizikovější. Často je pokračováním skrytého boje o dominanci, který dvojice vede, což může v omezeném prostoru jachty vyústit až do vzniku dvou antagonistických bloků. A protože jsme všichni lidé, může se také stát, že se kapitán zamiluje do nejlepší kamarádky své partnerky, nebo ona do jeho nejlepšího kamaráda. Netvrdím, že to takhle musí dopadnout vždycky. Klidně se může stát, že vaši přátelé najdou zalíbení v přátelích vaší partnerky a váš nejlepší kamarád vám pak bude děkovat se slzou v oku, že jste ho konečně seznámil s tou pravou.
A ještě jedna věc. Pokud se vám stane, že se nějaká singl děva z vaší posádky zamiluje během večeře v restauraci do nějakého atraktivního Dalmatince a začne dělat scény, že nesmíte zítra odplout, nebo že musíte vzít jejího krasavce na palubu, vyveďte ji na molo a vyhoďte za ní její zavazadla.
Asi nejhorší posádky bývají pak ty náhodně sestavené, kde jediným kritériem výběru je zásada „kdo se přihlásí, ten jede“ a připomínají Svěrákův film Účastníci zájezdu. Pokud si zaplatíte nějakou přeplavbu, třebas přes Atlantik, abyste získali praxi v tvrdších podmínkách a ověřili si, co ve vás je, musíte počítat se vším. Třebas i s tím, že budete měsíc ve stísněném prostoru s lidmi, s kterými byste si v hospodě k jednomu stolu určitě nikdy nesedli.
Předběžná domluva
Ať už je posádka taková nebo maková, základem úspěchu a spokojené dovolené na lodi je předběžná domluva. Kdykoli se chystám na moře, sejdu se několikrát s lidmi, kteří se mnou poplují, abychom se jednak seznámili, jednak si postupně vyjasnili vše potřebné.
Protože o peníze jde až v první řadě, je třeba začít u nich. Každý člen posádky musí dopředu vědět, co bude stát charter a jaký podíl pronájmu na něj připadne. Je také třeba přesně určit, jak se budou platit poplatky za mariny a za naftu a z čeho se budou během plavby nakupovat potraviny. Proto vždy navrhuji, aby se posádka ještě před odjezdem dohodla na „hospodáři“, který pak na lodi vybere od každého příspěvek do společné pokladny, a když peníze dojdou, vybere další. Po skončení plavby pak udělá vyúčtování, a když něco zbude, obvykle z toho pořídíme přípitek při závěrečné večeři v hospodě.
Další věc, co musíte s posádkou probrat, je rámcový itinerář plavby. Nechte každého, aby řekl, jak si plavbu představuje, zda se chce podívat na Kornaty nebo ne, zda sní o plavbě do Dubrovniku nebo naopak na sever. Z těchto představ musí vzniknout konsensus, abyste měli jistotu, že se zvoleným cílem souhlasí celá posádka.
Dále se musí dohodnout režim plavby. Častým kamenem úrazu bývají představy o kotvení. Jsou lidé, kteří touží po nočním ruchu přístavů a vidí se každý večer v konobě u vína nebo na diskotéce, jiní zase chtějí romantická kotviště v pustých zátokách, kde přítomnost civilizace prozrazuje jenom noční záře nad pevninou.
Tohle vše musíte prodiskutovat a rozhodnout o rázu plavby, zda se bude jednat o vytloukání hospod nebo o relaxaci v přírodě. Je ve vašem zájmu, aby každý věděl, kudy trasa plavby povede a jak často se dostane do mariny a tudíž do vytoužené hospody – protože když pak někdo začne reptat nebo si vymýšlet, můžete ho jednoduše uzemnit prohlášením, že se řídíte tím, co bylo dohodnuto a co on sám schválil.
Jestliže jsou v posádce lidé, kteří jakživ na námořní plachetnici nebyli, musíte je seznámit s denním režimem a těm zkušenějším připomenout, co je možné a co ne. Každý by měl vědět, že tím nejvyšším pánem je vítr a že když bude foukat, jsou některá kotviště nebezpečná. Prakticky máte na výběr dva plavební scénáře. Jelikož za stabilního letního počasí začíná na Jadranu vát kolem jedenácté denní bríza, která vydrží někdy jenom do dvou, někdy až do večera, můžete se buď zdržet dopoledne na nočním kotvišti a pak se nepřerušovanou plavbou pod plachtami přemístit na další noční kotviště, nebo můžete vyrazit dříve na motor a v poledne zakotvit na denním kotvišti, které může být exponovanější, na koupací přestávku s obědem – a počkat, zda nezačne foukat alespoň odpoledne, pokud je stále bezvětří, abyste přepluli na noční kotviště. Za bezvětří můžete pochopitelně zastavit na otevřeném moři a všem dopřát, aby se osvěžili koupelí v moři.
A vůbec není na škodu několikrát zopakovat, že plavba na námořní plachetnici je aktivní dovolenou, kde nikdo nemůže očekávat, že ho ostatní budou obsluhovat. Je pak na vás, abyste dbali, že různé práce jako vaření a úklid budou rovnoměrně rozloženy na všechny účastníky plavby. Musíte s posádkou předem projednat systém kuchyňských služeb, při nichž se všichni spravedlivě vystřídají. U posádek sestavených z partnerských dvojic se nám nejlépe osvědčil systém, při němž má jedna dvojice službu po celý den, druhý den další dvojice atd. Tento systém je také operativní při nákupu lodních zásob. Každá dvojice si na své kuchyňské dny nakoupí potraviny nezávisle na ostatních a doveze je na loď. Tím odpadají nemotorné hromadné nákupy, které některé posádky praktikují, a plavba se kromě jiného stává nevyhlášenou kulinářskou soutěží mezi jednotlivými dvojicemi.
Vzhledem ke krátkosti denních úseků není nutné, abyste posádku rozdělili do hlídek, které se budou střídat v obsluze lodě za plavby. Neznamená to, že se nehnete od kormidla – pod vaším dohledem to může zkusit každý. Měli byste mít na palubě někoho zkušenějšího, abyste si mohli odskočit do podpalubí a věnovat se navigaci.
Nováčky byste měli informovat, co si mají vzít s sebou za oblečení. Především nesmíte zapomenout na dostatečný počet lehčích čepic se štítkem, neboť vítr je rád bere a pak se stávají kořistí Neptuna. Neměla by ani chybět lehká bílá košile s dlouhým rukávem, protože k exponovaným místům, která se na lodi nejčastěji spálí, patří předloktí. Také všechny upozorněte, že potřebují tenisky s podrážkou z bílé nebo světlé gumy. Nikdy z černé, protože ta zanechává na laminátu šmouhy, které se jenom velmi obtížně odstraňují.
Otevřenou otázkou je, zda je zapotřebí brát si na Jadran nepromokavý jachtařský oblek. Já si jej neberu a spokojuji se s běžnými bundami a žlutým nepromokavým pláštěm z obchodu s pracovními oděvy za 80 Kč, protože letní klima na Jadranu je dostatečně teplé a bouřky a přeháňky trvají jenom krátce. (Nicméně jsou jachtaři, kteří si berou nepromokavý oblek vždycky. Argumentují tím, že i ve vrcholné letní sezóně vás může na Jadranu zaskočit dlouhodobé špatné počasí.)
Tohle všechno musíte říct posádce dopředu, aby si mohla učinit představu, co vlastně dovolená na plachetnici obnáší, a někdo vám za plavby nezačal vyčítat, že si to představoval jinak.
Mám-li tuto kapitolu shrnout, pak z toho vychází následující:
1. Na první plavbu jako novopečený kapitán pravděpodobně vyplujete se svou rodinou. Najměte si menší loď a vezměte s sebou jenom ženu a děti. Nemáte zapotřebí, aby se vašim začátečnickým malérům poškleboval švagr, nebo tchyně vykřikovala na celou marinu, že jí chcete utopit dceru i s vnoučaty.
2. Jste-li svobodný, volte pro první plavbu „pánskou jízdu“ s přáteli, které dobře znáte z jiného sportu nebo činnosti. Měl by být mezi nimi alespoň ještě jeden jachtař, pokud možno praktik, byť bez kapitánského průkazu.
3. Chcete-li jet s partnerkou, vymluvte jí nápad vzít si s sebou svou nejlepší kamarádku, která si chce v Chorvatsku někoho namluvit. Také vy odolejte touze předvést svému kamarádovi z dětství, jaký už jste mořský vlk, jestli by chtěl plout singl. Dejte přednost partnerským dvojicím, které znáte jak vy, tak vaše přítelkyně.
4. Pokud možno si vybírejte lidi, které dobře znáte a dokážete odhadnout jejich reakce v nečekaných situacích. Jestliže se neubráníte „novým tvářím“, několikrát se s celou posádkou setkejte před plavbou, abyste se jednak dohodli na rázu a itineráři plavby, jednak se navzájem okoukli, protože první pohled říká hodně.
5. Čím náročnější a delší plavbu chystáte, tím více potřebujete do posádky lidi tzv. „expedičního typu“, kteří nad svůj osobní prospěch a nad uspokojení svého ega kladou úspěch plavby. Anglické přísloví „jednou rukou pro loď, jednou rukou pro sebe“ nemá jen bezprostřední bezpečnostní význam, ale také morální, když v druhém plánu říká, že každý z posádky by měl na prospěch lodi myslet přinejmenším stejně jako na svůj prospěch osobní.
6. Zdánlivě bezproblémovou posádku byste měli získat, když ji sestavíte z jachtařů. Při rutinní obsluze lodi to bude pravda, ale pozor na řevnivost a osobní ambice, na snahy zavést něco jako „kolektivní velení“, aby to pak nebylo na palubě samý kapitán a vy jenom kývali na to, co řeknou ostatní.
Jestliže se zajímáte o problematiku sestavování závodních posádek, pak vás tento článek zklame. Je určen začínajícím námořním jachtařům a podle mého názoru by se regatovému jachtingu měli věnovat zkušenější kapitáni. Až se jimi stanete, budete již dobře vědět, co je k sestavení kvalitní závodní posádky zapotřebí.
Tento text pochází z úžasné knihy Františka Novotného Za kormidlem nejen na Jadranu. Je to moje nejmilejší jachtařská kniha, kterou jsme vydali. V současné době je vyprodaná… Pokud máte zájem abychom ji znovu vydali, napište mi na jaroslav@ifp-publishing.cz