Home Blog Page 15

Plachtění na katamaránu MINICAT 420

Na katamaránu MINICAT 420 model Emotion plachtíme od jara 2023. Nejdříve na našich přehradách (např. Seč, Pastviny, Slezská Harta, Rozkoš), pak jsme se na jaře 2023 vydali do Chorvatska na ostrov Murter, v září pak ještě na Makarskou. Plachtili jsme také na Otmuchovských jezerech v Polsku. Letos začátkem května jsme byli v Řecku na poloostrově Chalkidiki v Metamorfosi, což je vesnička u města Nikiti.

Minicat 420 může někomu připadat jako hračka, ale pro mě je to loď, plachetnice.

Když jsem si kupoval Minicat 420, už jsem měl s plachetnicemi, ale i s motorovými loděmi   zkušenosti. 

Minicat 420 je lehce transportovatelný nafukovací katamarán, je to plachetnice, která se vejde do  dvou tašek, které se snadno vejdou do auta. Délka tašky je 175 cm, což může být pro některé auto s ohledem na jejich zavazadlový prostor, limitující. Já sám jsem se od myšlenky vozit loď za autem dopracoval k tomu, že vozím loď v autě, konkrétně v Octavia combi, předtím ve Škoda YETI. 

Hlavní plachta má 6,5 m2, kosatka 3,2 m2, stěžeň má výšku 5,05 m, hmotnost lodi je 52 kg. K vedení  lodi tedy nepotřebujete VMP a v pohodě podplujete i pod Ždrelacem. Minicat má rolovací kosatku. Hlavní plachta se nedá refovat, ale dá se použít bouřková plachta o menší ploše (4,5 m2).

Někteří na Minicatu pořádají několikadenní plavby i po moři. Na konstrukci trampolíny se dá postavit stan, ve kterém se vyspí 1 – 2 lidé. To nemám vyzkoušené.  S Minicatem podnikám krátké do plavby (cca do 10 km). Plavbu a její délku volím zásadně podle počasí. 

Z příslušenství používám nafukovací bóji na vrchol stěžně, která brání úplnému převrhnutí katamaránu (tedy stěžněm dolů), potom menší bouřkovou plachtu (4,5 m2) a akumulátorový kompresor pro nafukování plováků.

Pokud chci plachtit někde třeba jen jeden den, katamarán sestavím a po plavbě zase sbalím do auta a odjíždím.

Trochu složitější bývá, když chci někde zůstat více dnů. Každý den sestavovat a zpátky balit katamarán samotné lodi asi nevadí, ale vadí to tomu, kdo ho sestavuje nebo balí. I když je montáž jednoduchá  a nepotřebujete k tomu žádné nářadí,  pokud je to možné, rád se tomu vyhnu. 

Najít vhodné ubytování bývá docela fuška. Proč? Ubytování vybíráme hlavně podle toho, aby bylo blízko u moře (u vody) a aby bylo možné u něj vhodně a hlavně bezpečně uskladnit na noc katamaran.  Nechat ho uvázaný na bóji nebo vytažený na pláži by nebyl problém, nemám ani tak strach z krádeže, jako spíš z vandalismu. Prostě příležitost dělá zloděje. Takže ideální lokace pro nás je ubytování hned v první linii u moře a s garáží, kam Minicat uskladním přes noc.

Zaostrog. Chorvatsko.

Loď je konstruovaná pro 4 osoby, ale pluji na ní sám nebo s mojí ženou, která je díky Minicatu už plně „marinizovaná“. Umí s Minicatem plachtit a je to právě ona, kdo vyhledává vhodná místa pro ubytování. 

Minicat nemá problém s obraty proti větru a ani po větru. Při menším větru nebo menší rychlosti se mi někdy při obratu proti větru stane, že loď odpadá, což napravím „vyseknutím“ kosatky než se loď srovná. S nutnou opatrností není problém ani halza při silnějším větru. Bez problémů je i plavba na zadní vítr. 

S katamaránem přistávám přímo na pláži, musí to být místo, kde nejsou kameny nebo něco, co by mohlo poškodit (propíchnout) plováky.

Minicat má minimální ponor.

Mojí noční můrou, ale asi i dalších katamaranistů, je převrácení katamaránu. Loď je velmi stabilní, ale i tak se snažím plout tak, abych loď riziku převrácení nevystavoval. Zaznamenal jsem asi jen dva pokusy o převrácení, vždy to bylo při obratu v silném větru, ale zatím jsem to vždy ustál.

Vítr. Nejraději plachtím na mírném větru, cca 2 – 3 m/s. Ale to se mi splní málokdy. Buď nefouká vůbec, nebo fouká moc. Na Minicat můžete osadit přívěsný motor, já ale pluji bez motoru.

Minicat s menší (bouřkovou) hlavní plachtou.

Loni na Murteru jsme jeden den pluli navštívit zbytky starověkého města Colentum.  To je potopené město a přístav z dob antiky – Římské říše. Je to zajímavé místo, archeologické naleziště a najdete ho u Mariny Hramina po levoboku při plavbě do mariny. Při plavbě zpět přestalo foukat, úplně, ani vánek. Tak jsme začali pádlovat (pádlo je nezbytnou součástí Minicatu) a po cca hodině nepříjemného kolébání na vlnách, které šly ze zátoky od města Pirovac, začalo konečně trochu foukat. Stačí opravdu jen slabý vánek a loď pluje.

Bezvětří

Vesnička Metamorfosi na Chalkidiki je na pobřeží mezi dvěma „prsty“ Kassandrou a Sythonií. Rovné pobřeží, mezi oběma poloostrovy je velká vodní plocha (záliv), každý den cca v 11 hodin začal vát mírný vítr nejčastěji od JV, tedy od moře do zálivu, vítr postupně zesiloval a začaly se tvořit vlny, takže odpoledne bylo plachtění na katamaránu už dost adrenalinové. 

Pohled z paluby na pobřeží u vesnice Metamorfosi na Chalkidiki.

Jachting pro mě není způsob, jak se po vodě dostat z bodu A do bodu B. Jachting já vnímám jako aktivitu, při které jsem v kontaktu se živly – vodou a větrem. Když se mi podaří doplout přesně tam, kam chci, jsem šťastný.

 

Kompletní Yachtmaster – 7. června končí sběr objednávek

Tuhle knihu Toma Cunliffea považuji za jednu ze zásadních jachtařských knih. Jsou v ní vtěsnány nejen praktické postupy jachtingu, ale také více jak 40 let jachtařských a námořních zkušeností autora. Je v ní vlastně všechno, a někdy ještě více, co by měl znát člověk, který se považuje za jachtařského kapitána nebo skippera, chcete-li. Pak je teoreticky dobře připraven podívat se moři do tváře. Ono totiž moře není jen většinou bohabojně klidné Chorvatsko, že. Ale i v tom Chorvatsku vás může moře hezky zaskočit.
Kniha Kompletní Yachtmaster vyšla ve Velké Británii již v deseti (!) vydáních a to desáté jsme vydali v češtině na podzim roku 2021. Do půl roku bylo rozebrané a tak nyní, po třech letech, děláme jeho dotisk. A je to dotisk limitovaný, děláme jej tedy formou, že nejdříve sesbíráme objednávky a teprve potom vytiskneme odpovídající počet knih. O tom, proč to tak děláme, se dočtete na konci tohoto textu. Nyní zpět ke knize.
Jak jsem napsal, obsah knihy odpovídá znalostem RYA Yachtmaster dopolněný o zkušenosti a názory autora, který se v některých ohledech nenechá svazovat sylabem RYA. A to je podle mě velmi dobře.
V knize najdete následující témata:
  • Kapitán
  • Teorie plachtění
  • Efektivní plachtění
  • Plavba pod plachtami
  • Manévrování pod plachtami
  • Manévrování v proudu
  • Lana a uzly
  • Kotvení
  • Motory
  • Plachtění náročních podmínkách
  • Základy navigace
  • Grafy, publikace, tabulky
  • Navigační pomůcky
  • Přílivové jevy
  • Přílivové proudy
  • Tradiční navigační vstupy
  • Odhadovaná pozice
  • Klasická fixovaná pozice
  • Satelity a radar
  • Nastavování kurzu
  • Navigační strategie
  • Plánování přeplavby
  • Pilotáž
  • Mlha
  • Zamezení srážce za špatné viditelnosti
  • Taktika a navigace v těžkém počasí
  • Kontrola poškození
  • Nouzové situace
  • Muž přes palubu
  • Počasí
  • Příloha: stabilita plachetnice
Sami vidíte, že je toho požehnaně, však má taky kniha přes 300 stran a je plný fotek, schémat a obrázků.
Ten limitovaný sběr objednávek končí 7. června! Pak již nebude možné knihu objednat a nebude ani v obchodech, protože do knihukupectví tyhle malonákladové dotisky neposíláme.
Chcete-li si knihu objednat, najdete ji zde. Tak neváhejte, 7. června sběr objednávek končí.
Limitovaný dotisk. Proč vlastně? (opáčko z minulého mailu)
Již jsem o tom psal víckrát, ale protože do našeho “mailového vláčku” naskakují noví a noví členové, napíšu to znovu.
Zdražení papíru na podzim 2022 způsobilo, že tisk knih hodně prodražil. Nelepší se to, rozhodně se ceny papíru nevrátily na původní ceny.  Zkoušet dotisknout barevnou a rozsáhlou knihu je dneska drahá a nejistá akce. Já nevím, kdo už knihu má a kdo si ji koupí, protože se třeba stal jachtařem čerstvě. Jachtařský trh je malý a co já vím, jestli ji už skoro všichni nemají? Už jsem se párkrát taky spálil, kdy nám dotisky zůstaly ležet na skladu, protože se trh již nasytil. Tapetuje se s tím blbě a hoří to ještě hůř. 🤪
Přece jen jachtařů zas není tolik, to aby měl člověk křišťálovou kouli. Takže vytisknout znovu drahou knihu a pak čekat pět let, až se zase prodá, je cesta ke krachu.
A tak se snažím snížit riziko, kdy část trhu je již nasycená. A zkouším to obráceně.  Nejdříve sesbírat objednávky a pak podle jejich počtu vytisknout odpovídající počet knih.
Sice z toho není takový obrat, jako když se (jednou za čas 🙂 provede prodat celý velký náklad, ale máte menší tiskové náklady a nezůstane vám, když to blbě odhadnete, hromada knih ve skladu.
A proto dotisky zajímavých a výpravných knih řešíme takto. Nejdříve objednávky a pak tisk přesně podle počtu objednávek. A také to znamená, že kniha nebude v knihkupectvích a ani jiných obchodech kromě našeho eshopu, protože tyhla malonákladové dotisky prodáváme výhradně přes náš eshop. 
A momentálně je na forhontě Kompletní Yachtmaster a sběr objednávek končí 7. června.

 

Tož tak.

Gaia 2024: A zase ty Kyklády, díl třetí – vzhůru za obzor

Konečně jsme vypluli na moře. Co tomu předcházelo, najdete tady a tady. A abychom dali šanci všem dosud neobjeveným závadam se projevit, dali jsme si týden courání po Saronském zálivu. Během toho necelého týdne jsme zkontrolovali Agistri, zapluli se podívat do Korfosu na Lucku Shürerovou a dodělali další práce, na které se v loděnici nedostalo.

V Korfosu jsme s Luckou S. natočili další díl podcastu, najdete ho tady, a zúčastnili se ve Farosu opulentní grilovačky. Kromě těchto v pravdě bohulibých věcí jsme ale také zjistili, že máme problémy s karburátorem přívěsného motoru. Hrabal jsem se v tom hrabal, ale nikam jsem se nedohrabal, a tak nezbylo než z Korfosu vyplout do Perdiki na Aegině a pokusit se domluvit se Spyrosem, jestli by se na to nepodíval.

Spyros měl ale manželku v nemocnici, tudíž i trochu jiné starosti, a tak pobyt na Perdice zabral skoro tři dny! A během toho jsme mimo jiné zjistili, že dostat na Perdice naftu do kanystru není jen tak! (a to jsme ještě nevěděli, že tyhle přístavní manévry s naftou nás čekají i na Kykládách!).

No prostě podívejte se sami, co všechno předcházelo našemu vyplutí na ostrov Kythnos, který už je opravdu kykládský.

Do větru s Krásou: Epizoda č. 13 – Lucie Schürerová, v Řecku nikdy nevíte, co vás potká

Lucka Schürerová, řečená Sachmet, je naší kamarádkou již spoustu let. Poprvé jsme se potkali u jejího velkého příběhu, kdy doma v Čechách se vším sekla a vydala se do Holandska koupit si lodičku. Pokřtila ji Sachmet a pak na ní obeplula Evropu, aby zakotvila v Řecku. Počátek tohoto příběhu jsme zachytili na stránkách Krásy pod názvem Jak si učitelka do Holandska pro lodičku jela a celou epickou plavbu pak pod tagem Sachmet kolem Evropy. Obojí doporučuji, je to stále velmi inspirativní čtení.

Lucky příběhy se táhne nejen stránkami Krásy jako červená nit, ale i našimi životy, mým a Skipřenčiným. S Luckou S. jsme pořídili naši první mořskou plachetnici Meret, dostali se do Skotska k RYA zkouškám,  s Lucií a Sachmet a pak Meret jsme zažili spousty dobrodružství. Ty nejkrásnější a nejdobrodružnější jsou zachyceny na Kráse jachtingu, nebo dokonce v některých z našich knih. A některé na svou publikaci teprve čekají.

Poslední pět let se Lucka S. společně se svým manželem Honzou a synkem Danem vyskytují v řeckém Korfosu v Saronském zálivu, kde založili takové komunitní jachtařské centrum Faros (Maják), kde půjčují pár lodí, čepují pivo, grilují maso a poskytují ubytování jachtařům, kteří zrovna skončili nebo začínají dovolenou na lodi.

A právě do Korfosu jsme letos zapluli s Gaiou a udělali s Luckou jeden díl našeho podcastu Do větru. A tady je. Tak přeji hezký poslech.

Najdete nás:


Jachtařské knihy najdete na: https://www.ifp-publishing.cz/

Terky akce a další věci jsou na: https://www.tetris-sailing.cz/

Stíny na moři: ZÁSAH BLESKEM

0

Jachta: Freedom To (34stopý motorsailer typu Westerly Vulcan)
Skipper: C. Binnings
Posádka: J. Warrington
Vyplula z řeky Hamble v hrabství Hampshire do Newportu na jihu Walesu
Datum ztráty: 20. května 1981
Pozice: pět mil jižně od majáku Eddystone

Freedom To, motorsailer typu Westerly Vulcan, byla zbrusu nová loď na cestě ze Solentské úžiny do Newportu na jihu Walesu, kde měla mít svůj domovský přístav. Její cestu však ukončil zásah bleskem.

Z ŘEKY HAMBLE JSME VYPLULI V ÚTERÝ v 11:00, na motor projeli Solentskou úžinou a kolem majáku na skaliscích Needles. Když jsme změnili kurz na 260°, rozfoukal se nám krásný zaďák a na plnou genu a 2 200 otáček na motoru jsme jeli příjemných 6,5 uzlů.
Už v průběhu předchozího týdne jsem odeslal na stanici pobřežní stráže ve Swansea registrační formulář lodě a našeho EPIRB lokátoru a o našem odjezdu jsem informoval pobřežní stráž pro oblast Solentu, Portlandu i Brixhamu. Plánovali jsme doplout jen do Dartmouthu, ale když se odpoledne vyčasilo a večer vyšel krásný měsíc, rozhodli jsme se pokračovat až do Penzance.

V 01:00 jsme daleko na jihu uviděli blesky. Ve 04:00 se k nám déšť a blesky přiblížily. Viditelnost poklesla na dvě až tři míle. Pokračovali jsme dál na plnou genu a 2 200 otáček motoru.

Jim měl hlídku od 02:00 do 06:00 a v 05:30 přišel dovnitř a řekl, že bude na chvíli kormidlovat u vnitřního kola. Odkormidloval toho během předchozího dne více než dost a já jsem byl odpočatý, tak jsem mu řekl, že si kormidlo vezmu, usadil jsem se do kormidelnického sedátka a podíval se na kompas.

Najednou se ozval zvuk, jako když vybouchne obrazovka staré televize. Naše první myšlenka byla „motor“, ale ten běžel dál normálně. Vyběhli jsme do kokpitu a snažili se najít nějaké viditelné známky poškození. Když jsem se podíval na stěžeň, všiml jsem si, že anténa vysílačky je pryč. Jim vypnul motor a odšrouboval plynovou láhev. Z podpalubí se začal valit nahnědlý dým, který odnášel vítr. Pomyslel jsem si, že v dešti se tady bez svých nepromokavých věcí brzy promočím. Domníval jsem se, že budu muset jen chvíli počkat, až se kouř uvnitř vyvětrá. Zatím jsem si dělal starosti o jiné věci. Pokud by se naše situace zhoršila, neměli jsme bez antény jak odvysílat nouzové volání MAYDAY. Prioritou tedy byl člunek, světlice a záchranné vesty.

Zhluboka jsem se nadechl a skočil do podpalubí. Viditelnost byla nulová. Záchranné vesty byly ve skříni a světlice pod sezením v salónu, ale zatím jsem svoji novou loď neznal tak dobře, abych se tu v kouři dokázal zorientovat poslepu. Vzdal jsem to tedy, ale podařilo se mi alespoň popadnout hasicí přístroj, který byl připevněný přímo pod stolkem v salónu.
Jim už měl v kokpitu připravený kyblík s vodou, ale kouř přicházel jako by odevšad, takže jsme nevěděli, kde začít hasit. Otevřeli jsme bakistu, abychom vytáhli člunek a vyvalil se z ní na nás další hustý kouř. Tyto lodě mají na pravoboku velkou skladovací bakistu hlubokou přes 2 metry, kde byl člunek pečlivě uložen pod hromadou smotaných lan, fendrů, přívěsným motorem a pětadvacetilitrovým kanystrem s naftou.

Vrátil jsem se na palubu a lapal po dechu. Člunek byl zaseknutý a nešlo s ním pohnout. Přelezli jsme na návětrnou stranu lodě, abychom se nenadýchali toxického kouře, zatímco se Freedom To začala stáčet. V průlezu do kokpitu se začínaly objevovat první plameny. Bylo to neuvěřitelné, ale naše možnosti na záchranu rychle mizely. Neměli jsme vysílačku, světlice ani záchranné vesty. Zbýval nám člunek zaseknutý na dně hluboké bakisty a dvě záchranné podkovy.

Zatímco se Jim vydal vyprostit člunek, já jsem začal uvolňovat podkovy. V kokpitu stále nebyly žádné plameny a Jimovi se nakonec podařilo člunek uvolnit. Vytáhli jsme ho do kokpitu. Jeho gumový materiál byl teplý na dotek a mírně lepil. Když jsme člunek nesli na návětrnou stranu lodě, olizovaly už plameny Jimovy jachtařské holínky. Nástavba salónu se začínala tavit. Plameny z ní šlehaly a vítr je stáčel do závětří. Stáli jsme s Jimem na přídi a zoufale se snažili člunek nafouknout ústy. Žár v našich zádech byl strašlivý a paluba se postupně propadala do oranžového pekla v podpalubí.

Když byl žár už nesnesitelný a plameny nás začaly přímo ohrožovat, hodili jsme člunek do vody, přestože byl nafouknutý jen asi z 20 procent a skočili za ním.

Museli jsme ústy hledat díry pro nafukování, které byly pod vodou. Člunek se i s námi snesl k pravoboku lodě a zůstal přibližně v jejím středu. Nafukovali jsme dál. Člunek začínal postupně nabývat tvar a vypadalo to, že nikde neuchází. Pak se přímo nad námi zřítil stěžeň. Kdybychom byli od trupu dál, spadl by na nás, ale protože jsme byli přímo u boku lodě, zůstal nám viset zaseknutý o palubu nad hlavami. O pár sekund později ovšem do vody těsně u člunku spadlo i ráhno, které bylo stále ještě připojené ke stěžni. Na ráhnu ještě hořely zbytky hlavní plachty, která na něm byla skasaná. Ráhno bylo celé rozžhavené.
Jim foukal dál a já mu poplácal po zádech, abych ho upozornil na nové nebezpečí.

Společně jsme začali rukama na ráhno šplíchat vodu, dokud jsme ho neuhasili. Naše další starost bylo 200 litrů nafty a plynové láhve, které mohly každou chvíli vybuchnout. Plavali jsme tedy s člunkem směrem od lodě. Tři, čtyři, pět, deset metrů. Ohlédl jsem se a uviděl na hladině ohnivý kotel, ze kterého do vody visel stěžeň s ráhnem. Nástavba byla pryč. Stále ovšem bylo možné rozeznat tvary trupu. Plavali jsme dál, a když jsem se na další vlně podíval před sebe, uviděl jsem asi půl míle od nás loď. „Ještě z toho nejste venku,“ pomyslel jsem si, „může být klidně na autopilotovi.“ Když se loď přiblížila, zahlédl jsem na palubě postavy a slyšel zvuk motorů spuštěných na zpětný chod. Prosolenýma očima jsem rozeznal nápis na přídi. Na jméno Moray Firth nikdy nezapomenu.

Když jsme se dostali na palubu a vycházeli na můstek, ozvala ze z hořící Freedom To první ze dvou explozí. Byla nahlášena jako vyhořelá až k vodorysce. Naštěstí jsme mohli informovat pobřežní stráž, že posádka je v bezpečí.

POUČENÍ Z PŘÍBĚHU
Světlice je nutné skladovat nejen v suchu, ale také na dobře přístupném místě, ne někde pod sezením, jako tomu bylo na lodi Freedom To. Výrobci se všemožně pokoušejí zajistit, aby světlice skutečně v suchu udrželi. Balí je do vodotěsných obalů, ale je na skipperovi, kam je v těchto obalech umístí. Jakýkoliv obal pro skladování světlic musí být nejen okamžitě přístupný, ale také snadno otevíratelný i za té nejtemnější noci, ve vlnách a lijáku, aby bylo možné najít správnou světlici bez tápání a zdržení. Světlice mají jasné datum použitelnosti, takže nečekejte, že po tomto datu budou fungovat.

Když začne na lodi hořet, nesmíte otálet s přípravami na její opuštění. Pokud máte ovšem člunek zaházený někde hluboko na dně bakisty, může to vést k doslova horkým chvilkám, jak se přesvědčila posádka jachty Freedom To.

Tyto lodě mají na pravoboku velkou skladovací bakistu hlubokou přes 2 metry, kde byl člunek pečlivě uložen pod hromadou smotaných lan, fendrů, přívěsným motorem a pětadvacetilitrovým kanystrem s naftou. Skipper musel kvůli kouři zpět na palubu a lapal po dechu. Člunek byl zaseknutý a nešlo s ním pohnout. Neměli vysílačku, světlice ani záchranné vesty. Zbýval jim člunek zaseknutý na dně hluboké bakisty a dvě záchranné podkovy. Když se jim konečně podařilo člunek uvolnit, byl už jeho gumový materiál horký a lepil se, takže to bylo jen o vlas. Museli ho bez pumpy nafukovat ústy. Když byl žár už nesnesitelný, hodili člunek do vody, přestože byl nafouknutý jen zčásti a skočili za ním. Bez vesel museli s člunkem plavat od lodě pryč, protože hrozil výbuch láhví s plynem a nádrže na naftu. Podařilo se jim člunek nafouknout dostatečně na to, aby je udržel na hladině, dokud je nezachránila okolo plující loď. Měli neuvěřitelné štěstí a jejich zážitky by měly být všem varováním, aby za plavby neskladovali člunky na špatně přístupném místě.

Gaia 2024: A zase ty Kyklády, díl druhý

Připravit loď k vyplutí je nekonečná práce. Člověk si dělá to-do listy, ale místo toho, aby je radostně odškrtával, připisuje další a další položky. A tak to jde do doby, než nemilosrdné údery kladiva na podpěry dají jasně najevo, že podvalník je připravený a že se jde na vodu. Letos to bylo tak náhlé, že jsme zapomněli odpojit elektřinu! 🙂

Ale i když to bylo hektické, stilhli jsme více méně všechno, co jsme chtěli. Domluvili se se Spyrosem, který nakonec stihl udělat na motoru všechno dohodnuté, loď jsme obrousili, natřeli antifouliingem, vytáhli plachty a udělali hromadu dalších drobností, které každý jachtař s vlastní lodí zná.

Gena jde nahoru

Co jsme nedořešili je vysílačka. Koupili jsme novou, ale nepomohlo to. Opakovaným vylučováním možných problémů nám nakonec zbyl je jen jeden, a to ten nejpitomějsí. Kabel protažený stěžněm nahoru k anténě. V něm, a nebo v anténě, je někde chyba. Opětovné předělání VHF konektoru u patky stěžně nepomohlo, a tak jsme byli nucení vyplout sice s novou vysílačkou, ale s provizorní anténou z motorového člunu :-). Nicméně i tak chytáme na AIS lodě ze vzdálenosti 15 NM, což bohatě stačí.

A tak nás po osmi dnech v Řecku jeřáb položil na hladinu Egejského moře, my jsme zamávali boatyardu a vypluli na okružní plavbu Saronským zálivem, během které chceme navštívit Korfos a hlavně nechat všechny závady se projevit, než vyplujeme na Kyklády. A stejně máme v Perdice domluvené rande se Spyrosem, který chce ještě zkontrolovat motor, jestli se za těch pár dní neprojeví nějaké skryté závady. Naše dobrodužství konečně začíná.

Zde je video


A jestli vás zajímá Řecko a plavba v řeckých vodách, podívejte se na druhý díl našeho Jachtařského průvodce Řeckem:

Do větru s Krásou: Epizoda č. 12 – Lana a uzly, díl druhý

Minulý týden jsme zveřejnili první díl našeho povídání o lanech a uzlech a dnes je tu díl druhý, o uzlech. Za mě záživnější téma, i když to o lanech jsme vynechat nemohli. Tak si pojďte poslechnout, jak to s Terkou šmodrcháme a jaké uzly považujeme za důležité a které je dobré umět poslepu a s rukama za zády. 🙂 Hezký poslech!

Najdete nás:


Jachtařské knihy najdete na: https://www.ifp-publishing.cz/

Terky akce a další věci jsou na: https://www.tetris-sailing.cz/

Gaia 2024: A zase ty Kyklády, díl první

Začíná další naše dobrodružství s Gaiou v Řecku. Z Čech jsme vyrazili velmi brzkým letem se EuroWings, což znamenalo nastavit budík na druhou hodinu ranní. No nic moc. Ale zvládli jsme to, Praha byla ve tři ráno prakticky prázdná a na letišti jsme byli za půl hodiny. To se ještě nestalo. Následoval boarding a bezproblémový přímý let do Athén. Pak hodinová cesta do Piriea, kde jsem krásně stíhali trajekt – akorát zrovna připlouval.

Ale ouha. Paní v budce, kde se prodávají lístky řekla ne. Trajekt je plný, jsou přeci Velikonoce! A sakra. Věděli jsme, že jsou Velikonoce, ale Řekové svoje Easters milují daleko víc než my, středoevropští bezvěrci.

Pravoslavné řecké Velikonoce jsou datově plovoucím svátkem jako u nás, ale jinak (viníkem je asi Juliásnký kalendář). Takže letos je ten rozdíl mezi našimi a řeckými Velikonocemi přibližně jeden měsíc. Pomlásku tu samozřejmě neznaji, ale vajíčka ano. Barví je jen na červeno (jako že Kristova krev) a o půlnoci ze soboty na neděli jimi ťukají špičkami o sebe. Komu se vajíčko nerozbije, ten bude mít celý rok štěstí. Čtvrtek nemají zelený, ale rudý, sobotu bílou. Charakter je mnohem duchovnější než u nás, dveře kostelů se netrhnou a zvony si vůbec neodpočinou. Také jsou tu průvody a procesí. Nicméně s tím duchovnem to zas tak horké není, abyste si nepředstavovali tiché rozjímání, ticho a klid. Je pracovní volno, kavárny a restaruace praskají ve švech, všude plno lidí a neustále práskají dělobuchy. To tady obzvlášť milují. Rána za ránou. A hlavně v noci ze soboty na neděli, kdy to tady vypadalo jako když se blíží ruská fronta. A pečou se selata a jehňata, pije se a baští… No prostě Velikonoce.

Naštěstí, protože Velikonoce, jezdí na Aeginu jedn trajekt za druhým a tak po hodině čekání vyplouváme taky. Po vystoupení z trajektu na Aegině nás čekal šok. I když protože Velikonoce, jasně, nečekáte Aeginu 2. května takhle nacpanou. Nejenom turisty z Athén, ale nábřeží je plné lodí, velká většina velké motoráky, pár plachetnic a v půl čtvrté odpoledne vnitřím bazénem smutně bloudí sedm (!) plachetnic a hledají místo! A samozřejmě bez šance. Do toho jezdí trajekty a celý ten roztomilý šrumec koření houkáním. No jak u Mariazell o pouti.

Připlouváme k Aegině. Plachetnice poněkud překvapivě stojí na vnějším mole.
Aeginské nábřeží je zcela plné

Trochu zdrblí jsme se ubytovali na hotelu (zatím máme hotel) a další den vyrazili do boatyardu k lodi. Loď jsme našli v pořádku, tak jak jsme ji v listopadu opustili, ale dohodnuté práce, které měli být hotové, ani náhodou (ne, že by to bylo v Řecku překvapení). V boatyardu z místňáků ani noha, protože Velikonoce, takže jsme usedli do kokpitu s vidinou delší doby na pevnině. Protože než někoho seženeme a donutíme k práci, bude to trvat. To už známe.

Ono si leccos člověk udělá sám, ale ne všechno. Odborné věci na motoru, specíální díly, nářadí, prostor a čas – to není často jednoduché a takové věci přenecháváme odborníkům. No, ne vždy se zadaří. Tak nám držte palce.

Jo, a zatím tu fouká jako kráva 🙂

p.s a abych nezapomněl, tady je první epizoda naší plavby v podobě videa:

A jestli vás zajímá Řecko a plavba v řeckých vodách, podívejte se na druhý díl našeho Jachtařského průvodce Řeckem:

JACHTAŘSKÝ PRŮVODCE ŘECKEM 2

Do větru s Krásou: Epizoda č. 11 Lana a uzly, část první

Vzhledem k tomu, že se Terka považuje za velkou fanynku uzlování a pravidelně trápí své kapitány uzlovacími soutěžemi, nemohli jsme téma lan a uzlů vynechat. Zde je první díl, věnovaný hlavně lanům, jejich druhům a péči o ně. Tak hezký poslech! (a napište mi z ponorky 🙂 )


Najdete nás:


Jachtařské knihy najdete na: https://www.ifp-publishing.cz/

Terky akce a další věci jsou na: https://www.tetris-sailing.cz/

Do větru s Krásou – epizoda č. 10: Pád stěžně

Již toto pondělí vyšla desátá epizoda našeho podcastu – mám v tom zmatek a tak jí sem dávám kapánek se zpožděním. Je o pádu stěžně, což se nám stalo na Gaie v roce 2021, a o tom, jaký náledoval souboj s řeckou byrokracií. Hezký poslech!

 


Najdete nás:


Jachtařské knihy najdete na: https://www.ifp-publishing.cz/

Terky akce a další věci jsou na: https://www.tetris-sailing.cz/