Píše Iva Muflonek Endrychová
Dokázala jsem to – jsem kočovnice
Milý deníčku, byl to čistý adrenalin, nevěřila jsem, že to dokážu, ale stalo se. Já, která jsem ještě loni tvrdila, že mám strach z výšek jsem se odvážila na volném moři výš než do koše. Vylezla jsem na košovku a odgasketovala jsem ji.
Vážení čtenáři, i když plavba Petra Ondráčka je u konce, nebude určitě špatné, když nabídneme připomenutí historie celé plavby tak, jak ji natočila ČT2 pro svůj pořad PORT. Z pětidílného dokumentu přinášíme díl první, který je o lodi, o jejím vybavení a o rozhodnutí vyplout na cestu kolem světa.
1.díl- S plachetnicí sám kolem světa
Na dnešní den byla naplánovaná oslava mých narozenin – tedy alespoň do té doby, než jsme po snídani zjistili, že jsme o den napřed a že 1.července je až zítra! Jak sladká je nevědomost a ještě sladší nemuset se starat o to, kolikátého je či jaký den v týdnu.
Píše Iva Muflonek Endrychová
Klidný den na palubě lodi
I námořníci musí občas odpočívat. V Alcúdii jsme vyhnali posádku na břeh. Na palubě zůstali jen ti, co mají za sebou alespoň část Atlantiku – kapitán, Viky, strojník, kuchař a já.
Někam se nám ztratil jeden den, včera bylo 27. dneska je 29. Co naplat. Naši životopisci budou mít na krku prostě takovou malou záhadu. Události ranní a dopolední se nějak ztrácí v porovnání s dojmem zklamání nad zkyslým špenátem! Trik Lin Pardeyové s tříminutovým maximálním převařením a následným ponecháním poklice na hrnci se nepovedl! Vše vypadalo slibně dokud jsem pod hrncem nezapálila plyn a nezamíchala obsahem. Rázem se ze dna kastrolu vyhrnulo tisíce bublinek – celý hrnec vzkypěl a mně bylo jasné, že je zle.
Píše Iva Muflonek Endrychová
Neptunovi škodolibosti
Ve čtvrtek se Neptun rozhodl, že si s námi pohraje. Ráno jsme se probudili bez kotvy a odpoledne se navíc rozbila dinghi, takže se nedalo přistát u mola ve vyhlédnutém přístavu. Poprvé jsme spali na palubě.
„Bludný Holanďan“, mladý bezdomovec na staré lodi zde tráví již pátý rok. Dostatečná reference pro kvality této oblasti. Riasové pobřeží s množstvím bezpečných kotvišť, příjemné klima, množství ryb, hezká děvčata a prý i příležitostná práce u rybářů, kdo by to nebral.
Píše Iva Muflonek Endrychová
První odpadlíci opouštějí loď
Na programu máme ostrůvek Tabarca. Z Cartageny vyplouváme brzo ráno. Cestou se opět trošku udělaly vlny a dva pasažeři se rozhodli, že se na Ibizu dopraví sami.
Dopoledne se zatáhlo a s společně s citelným oteplením se i naše pohyby staly tak nějak vláčnějšími a naše myšlení se zpomalilo – nebo se mi to jen zdálo? Ráno jsme posnídali náš první „lodní“ chleba, který jsem včera večer uhnětla v dřezu v kuchyňce, větší a šikovnější nádobu jsem na lodi nenašla.
Píše Iva Muflonek Endrychová
Jedeme do Afriky
V Gibraltaru se vyměnila posádka. Je tu jen pět kadetů a ostatní jsou prostí cestující. Nicméně jsou to jachtaři, většinou přátelé kapitána, takže i oni byli rozepsáni do vachet.