Dominika Vaďurová a Sára Tkadlecová jsou české jachtařky, které se aktuálně připravují na kvalifikaci na Olympijské hry v třídě 49erFX. Kromě rychlé lodě a nabité konkurence sami zvládají i organizaci náročné přípravy, která je na vrcholné úrovni samozřejmě náročná i finančně.
Nedávno jsme měli čest a potěšení přivítat obě půvabné závodnice u nás v redakci na rozhovor a chceme naší troškou pomoci k tomu, aby se nejen kvalifikovali, ale aby se jim dařilo i na samotné Olympiádě. Dominika a Sára nedávno spustily crowdfundingovú kampaň, která jim umožní přípravu a zajistí náročný přesun lodí na Nový Zéland, kde se kvalifikace pojede. Více o kampani, o nich, o závodění, přípravě a kotrmelcích v 20 uzlové rychlosti zjistíte z rozhovoru níže. Krása jachtingu drží palce a bude czechfxgirls.cz pozorně sledovat a informovat o jejich cestě za olympijským závody.
Zcela zaslouženě se vítězem ankety Jachtař roku 2018 stal juniorský mistr světa Ondřej Teplý (24) z Jachtklubu Brno, který závodí v olympijské třídě Finn. Je naší největší nadějí na kvalifikaci na olympiádu v Tokiu 2020, paradoxně ve třídě, která s největší pravděpodobností v roce 2024 už v olympijském programu nebude.
V anketě zároveň ovládl i kategorii Muži. V loňském roce vyhrál mistrovství světa juniorů do 23 let a mezi muži se ve dvou světových pohárech probojoval do první desítky. Na loňské olympijské kvalifikaci sice neuspěl, ale letos budou Finnaři bojovat o další 4 místa na květnovém mistrovství Evropy v Athénách. Tam Ondra pravidelně trénuje několik sezon, dá se říci, že je to jeho „domácí“ voda. Šance je tedy veliká.
Finnař Ondřej Teplý – Jachtař roku 2018
V anketě Jachtař roku není žádným nováčkem – v letech 2012,
2013, 2014 a 2015 zvítězil v kategorii juniorů. V roce 2015
v této anketě zvítězil i celkově. V roce 2016 ovládl kategorie Muži i
Junioři.
Na druhém místě
v kategorii Muži skončil letos jeho bratr Viktor Teplý z Jachtklubu Brno, který závodí ve třídě Laser. I on
bude usilovat o kvalifikaci do Tokia – konkrétně v červenci na mistrovství
světa v Japonsku. A třetí místo
obsadil David Křížek z TJ Lokomotiva
Plzeň, který vloni obsadil 5. místo v Extreme Sailing Series na létajícím katamaranu
Flying Phantom.
Vítězkou mezi ženami se stala Veronika Kozelská Fenclová z YC Markop FL, která se v roce 2018 po druhé mateřské pauze vrátila k jachtingu, aby se pokusila kvalifikovat na OH do Tokia 2020. To se jí bohužel těsně nepodařilo a svou závodní olympijskou kariéru po sezoně ukončila.
Druhá příčka patří
nadějné posádce Dominice Vaďurové a Sáře
Tkadlecové z Jachtklubu Toušeň, ta obsadila druhé místo i mezi juniorkami.
Od podzimu tvoří Slovenka Dominika Vaďurová posádku s juniorkou Sárou
Tkadlecovou na olympijské třídě 49erFX.
Vloni Dominika získala české občanství. Za poslední dva roky společně
absolvovaly mnoho tréninkových a závodních dnů na moři, spolupracují
s úspěšnými zahraničními trenéry. Velkého zlepšení dosáhly na Kieler
Woche, kde se dostaly do zlaté skupiny. Nyní se připravují na druhou
olympijskou kvalifikaci na mistrovství světa 2019, které se pojede
v prosinci na Novém Zélandu. Jejich výkonnost jde stále nahoru. Šance na Tokio
tu zcela jistě je.
Třetí
skončila loňská vítězka kategorie žen Johana Nápravníková-Kořanová z YC
Neratovice, která úspěšně závodí společně se svým manželem Jakubem Nápravníkem
ve třídě Fireball. Pravidelně se účastní také České jachtařské ligy klubových
týmů ve třídě Melges 24.
Kategorii
juniorek ovládla teprve třináctiletá Kristýna Chalupníková z TJ Rapid
Brno, která vloni vybojovala 6. místo na mistrovství Evropy ve windsurfingu ve
třídě BIC Techno 293. Druhá byla již zmiňovaná Sára Tkadlecová a třetí skončila Klára Himmelová z Yacht Clubu Nechranice, která vloni začala
úspěšně závodit ve třídě Laser 4.7. Letos chce uspět na ME a MS, dále jí čeká
přestup na Laser Radial, na kterém plánuje účast na MS ISAF.
Mezi juniory
zvítězil talentovaný závodník olympijské třídy LaserJakub Halouzka z
Moravského Yacht Klubu, který vloni skončil třetí v celkovém pořadí Eurocupu.
V nejsilněji obsazené lodní třídě na světě se postupně propracovává
kupředu i na vrcholných podnicích.
Druhé místo obsadila
naše nejlepší posádka třídy 29er
Jaroslav Čermák a Petr Košťál z YC Pardubice. Tým vloni odjel tři závody
Evropského poháru, zúčastnil se mistrovství Evropy ve finských Helsinkách a
reprezentoval na mistrovství světa mládeže v Corpus Christi v americkém Texasu.
Na všech mezinárodních regatách se tým dostal do zlaté skupiny, tedy mezi
absolutní světovou špičku.
Třetí skončilMartin Krsička z YC CERE, který
nyní jezdí také na 29eru a patří k nejlepším juniorským kosatníkům u nás.
Jeho největším vzorem je David Křížek, který ho přizval do týmu MASTERLAN.
Úspěšně s ním zvládl závody na foilujícím katamaranu Flying Phantom v Cardiffu
i MČR na Tornadu.
Soutěž týmů byla velmi nabitá. Týmy TŘI SESTRY, HEBE a BOHEMIA PRAHA DEBRA zaznamenaly během loňské sezony velké úspěchy. V anketě byl nakonec nejúspěšnější TŘI SESTRY SAILING TEAM Tomáše Magora Doležala a Radima Citrona Pařízka s loňským Jachtařem roku Milanem Hájkem na kormidle. Tým vloni pořídil novou loď Swan 42 DARING SISTERS a vybojoval stříbro na mistrovství Evropy ORC. Druhý skočil tým HEBE Zdeňka Jakoubka a Zdeňka Sünderhaufa a třetí BOHEMIA PRAHA DEBRA Milana Koláčka.
K vyhlášení ankety, ve které hlasovalo 395 aktivních členů Českého
svazu jachtingu, došlo v rámci Společenského večera českého jachtingu
v Kulturním centru Novodvorská 8. března. Večerem provázel moderátor Václav
Žmolík. Ceny jachtařům roku přišli předat předseda ČSJ Karel Bauer, bývalá
atletka Kateřina Janků (Baďurová) z Olympu – centra sportu MV ČR, či Miloš
Láznička, zakladatel Hladinové záchranné služby, která letos slaví již 30 let
existence. Předseda ČSJ Karel Bauer končí 30. března po mnoha letech ve své
funkci. Jako poděkování za dlouholetou činnost a práci pro český jachting
převzal během slavnostního večera od Českého svazu jachtingu Čestné uznání.
Nechyběly přehlídky módy v námořním stylu značky Nautica a
jachtařského funkčního oblečení značek Gill, Musto a Henry Lloyd ze
Sailingcentra. Ceny do tomboly věnovaly také partneři ČSJ firma MARINE a
časopis YACHT.
Výsledky
ankety Jachtař roku 2018
Absolutní vítěz 1. Ondřej Teplý 126 hlasů 2. Štěpán Sivý 28 hlasů 3. David Křížek 26 hlasů
Kategorie muži 1. Ondřej Teplý 743 bodů 2. Viktor Teplý 409 bodů 3. David Křížek 354 bodů
Kategorie junioři 1. Jakub Halouzka 596 bodů 2. Jaroslav Čermák – Petr Košťál 504 bodů 3. Martin Krsička 496 bodů
Kategorie ženy 1. Veronika Kozelská Fenclová 667 bodů 2. Dominika Vaďurová – Sára Tkadlecová 555 bodů 3. Johana Nápravníková-Kořanová 457 bodů
Kategorie juniorky 1. Kristýna Chalupníková 608 bodů 2. Sára Tkadlecová 569 bodů 3. Klára Himmelová 523 bodů
Kategorie jachtařský tým 1. TŘI SESTRY SAILING TEAM 676 bodů 2. HEBE 570 bodů 3. BOHEMIA PRAHA DEBRA 531 bodů
Nad čím vším je dobré se zamyslet když potřebujete svítit v náročných podmínkách (nejen) jachtingu a recenze čelovky Fenix HP25R.
Poměrně dlouhou dobu vlastním a používám
čelovku Petzl Tikka, která rozhodně není špatná (taková střední třída), ale
postupem času jsem usoudil, že chci přece jen něco lepšího. Představa byla
odstranit všechny nedostatky stávající čelovky a ponechat její výhody a
přednosti.
Začal jsem tedy zkoumat možnosti (jsou
skutečně široké) a přemýšlet co skutečně chci..abych nakonec zjistil, že moje
vysněná kombinace parametrů se nevyrábí.
Nejdříve je samozřejmě třeba si říct, k čemu
budu světlo (převážně) používat. V mém případě k tomuto: Abych si posvítil doma
pod postel (nulové nároky), chci si vzít světlo na (několikadenní) přechod
pohoří a chci si ho vzít na jachtu – ta samozřejmě klade nároky nejvyšší.
Jaké parametry jsem si vysnil:
Čelovka – tj.
nikoli svítilna do ruky. Svítí kam se podívám, mám volné ruce na práci s
lany/opravu motoru/hrabání v batohu/hledání čehokoli. I když je zhasnutá, mám
ji na čele a tím pádem v pohotovosti. A neskončí na dně moře, kdybych ji
upustil. Pro mě jasná volba.
Hmotnost – co nejnižší
(na zádech se pronese), ovšem musím uvažovat hmotnost včetně baterie a včetně
náhradních baterií, které musí utáhnout nejen stavění táboru každý večer, ale
případně i celonoční pochod.
Napájení – s
předchozím bodem velmi úzce souvisí. Jako nejlepší varianta (vzhledem k poměru
kapacity / hmotnosti) se jeví buď Li-ion baterie typu 18650 nebo vestavěné
Li-ion/Li-pol. Vestavěné aku jsem ale vyloučil neb náhradní baterie nést mohu,
zatímco zásuvky na nabíjení se na hřebenech hor jaksi nevyskytují. Jistě někdo
namítne, že si mohu vzít powerbanku – ano, mohu. Při chůzi ale nabíjet nebudu a
potřebuju výdrž na celonoční pochod (a dle zákonu schválnosti nebudu mít večer
zrovna nabito na 100%). Naproti tomu náhradní baterii vyměním snadno. Navíc při
jednotlivých bateriích mohu lépe řídit množství zásobní energie (a tedy i
nesené hmotnosti). Li-ion 18650 jsou tedy jasná volba. Příjemný bonus navíc je,
že umí dodat i poměrně velký výkon, tj. lze najít i značně výkonné
„světlomety“.
Ještě dodám, že by bylo šikovné, kdybych mohl
náhradní baterie kdekoliv koupit (tomu nejlépe odpovídají tužkové baterie). V
mém případě to ale nehraje velkou roli – na hřebeni hor baterie stejně nekoupím
a na jachtě: pokud mohu baterii koupit, nejspíš mohu i nabíjet (a jachta těch
záložních baterií uveze opravdu hodně).
Barva světla (nebo-li spektrum vyzařování zdroje) – s tím jsem měl neblahé zkušenosti s Tikkou (zelené listy se zdály světle šedivé a splývaly se šedou cestou či šedo-hnědými stromy / keři). Jenže jak zjistit, jak si to které světlo vede? Všichni výrobci prohlašují, že právě jejich světlo „má vynikající podání barev“, někteří (jen někteří) uvádí dokonce CRI (typicky s neznámou metodikou měření, tj. nepříliš důvěryhodné). Bohužel bez zkušenosti se známou hodnotou CRI ani neumím odhadnout, jaká je pro mě vhodná/dostatečná. I když bych si mohl světlo předem vyzkoušet na prodejně, bude to nejspíš během dne a prodejna bude osvětlená..takže barvu světla stejně moc nepoznám. Musím se tedy spolehnout na recenze (a tady pro změnu nevím, jaké oko/měřítko má ten který recenzent).
CRI – „Index podání barev Ra (CRI – color rendering index) je hodnocení věrnosti barevného vjemu, který vznikne osvětlením z nějakého zdroje, v porovnání s tím, jaký barevný vjem by vznikl ve světle slunce.“ Viz. Wikipedia: Index podání barev. Pozn. red.
Barva světla navíc souvisí s bateriemi: obecně
platí, že čím studenější světlo (horší CRI), tím efektivnější je LED chip, tj.
přeměna energie z baterie na světlo. A naopak čím teplejší odstín světla a
lepší CRI, tím bude světlo méně výkonné, resp. bude mít vyšší spotřebu.
Vodotěsnost – naprostá nutnost je pro mě odolnost proti prudkému dešti, resp.vlně (tj. IPx6). Pokud mě se svítící čelovkou zalila vlna, znamená to, že je noc a vlny jdou vysoko přes palubu – situace tedy asi není úplně dobrá a to poslední co potřebuju, je přijít o světlo. Ale vyrábí se běžně i světla s odolností IP68 (třeba noční kontrola trupu lodi z vnějšku při hledání díry nebo odřezávání lana z propeleru), takže jasná volba.
IP – „Stupeň krytí (IP) udává odolnost elektrických zařízení proti vniknutí cizího tělesa a vniknutí kapalin, zejména vody.“ Viz. Wikipedia:Stupeň krytí. Pozn. red.
Šířka kuželu světla – Tikka disponuje takovou vychytávkou – je možné sklopit rozptylku což
zajistí výrazně širší kužel světla. Nejdřív mi to přišlo jen jako drobnost, ale
velice rychle jsem si zvykl a už nechci jinak. Super vychytávka! Nejlepší je
samozřejmě zoom optika – ta mi umožní nastavit šířku kuželu světla nejen ve
dvou krocích, ale jakkoli jak potřebuji.
Výkon/dosvit –
teoreticky jde o dva různé parametry (dosvit je pro mě důležitější), ale
výrobci měří dosvit často trochu podivně a tak je výkon spolehlivější parametr
při porovnávání světel. Ověřil jsem si, že 180 lm je pro mě rozhodně
nedostatečné (tj. hledám 400 lm nebo víc).
Červené světlo –
možná je to maličkost, ale jsou situace..jednak s červeným světlem nebudím
okolní spící (kteří svoji nevoli z probuzení jinak neváhají dát patřičně
najevo) a jednak neztrácím vidění ve tmě, což je při noční plavbě naprosto
kritické!
Pásek přes hlavu –
tj.nejen guma kolem hlavy, ale i středem přes „vrch“. Drobnost? Ano,
ale velmi užitečná – i lehké čelovky při prudších pohybech nebo časem kloužou
dolu a musím je občas „umravnit“. Dá se tomu zabránit větším utažením
/ napětím gumy – jenže z toho mě zase po delší době začíná bolet hlava (ne
hlava 22, moje hlava..ale trochu se pak cítím jako v Hlavě 22). Pásek přes
hlavu vše elegantně řeší (a nemusím se bát ani seskoku z 2m aniž bych okamžitě
potemněl s čelovkou spadnutou na krku).
Naklápění – to je
snad samozřejmost…pro většinu výrobců ano.
Ochrana proti samovolnému zapnutí – to lze řešit mnoha způsoby, např. pouzdrem (to bych preferoval,
kdyby nezvyšovalo celkovou hmotnost světla…což mi vadí hlavně v batohu na
zádech..kde taky nejvíc potřebuju ochránit světlo proti samovolnému zapnutí),
krytkou přes zapínací tlačítko (opravdu ochrání VŽDY nebo jen VĚTŠINOU?),
„naklikáním“ nějaké kombinace (typicky podržením tlačítka delší
dobu…což je přesně to, co se stane přitlačením světla k jinému předmětu v
nacpaném batohu) nebo vytažením baterie (rozhodně nejjistější způsob..což
určitě zapomenu udělat v nejhorší možný okamžik a až budu potřebovat světlo,
budu muset nejdřív baterii vložit). Je to se mnou někdy těžký..nic pro mě není
dostatečně dobré.
Výsledek hledání
Po důkladném a velmi dlouhém hledání (kdy jsem
zjistil, že moje vysněná kombinace parametrů se nevyrábí), jsem v létě 2017 pořídil
čelovku Fenix HP25R.
Fenix HP25R Foto autor.
Napájí se jedním Li-ion aku 18650 umístěným na
zátylku, baterii lze dobíjet přes microUSB přímo v čelovce. Disponuje
reflektorem do dálky se studenější bílou (tj. vyšší účinnost svícení) a druhým
širokoúhlým reflektorem s teplejším světlem (a subjektivně lepším podáním
barev). Reflektory se ovládají samostatně, každý má 4 stupně výkonu. Odolnost
je na úrovni IP66 (tj. prudký déšť, vlna na palubě). Má samostatně spouštěné
červené světlo a přibližný ukazatel stavu baterie.
Můj názor na čelovku Fenix HP25R po 1,5 roce
používání? Je skvělá! Mnohem lepší než jsem čekal.
Pořizoval jsem si ji hlavně na různé akce
venku, ale velice rychle jsem si na ni zvykl a je natolik skvělá, že ji
používám téměř každý druhý den i doma..někdy je pro mě doma jednodušší (a lepší
světlo) sáhnout po čelovce než po vypínači na stěně.
Na hlavě sedí skvěle. Natolik skvěle, že si ji
za chvíli neuvědomuju. Už několikrát jsem třeba po 20 minutách řízení kouknul
do zrcátka právě když mě osvítilo protijedoucí auto…a pořádně se leknul
protože jsem teprve v tom okamžiku zjistil, že jsem si čelovku zapomněl sundat
z hlavy.
Když jsem Fénixe pořídil a poprvé vzal do akce
(na jachtu), zakotvili jsme v zátoce a šli do blízké (cca 8 minut lesem)
hospody na večeři. Zpět jsme šli už po tmě, já odcházel poslední a tak se přede
mnou postupně rozsvítilo několik malých světlušek-lidí z posádky. Pak jsem
rozsvítil já….a ostatní svoje světlušky zase vypínali, protože byly
nadbytečné.
Svícení na cestu. Foto autor.
Některé lodě mají na stropě salonu průběžné madlo (vlevo i vpravo). Pokud tam čelovku šikovně zavěsím, široký reflektor na druhý nejnižší stupeň (30 lm) s přehledem osvítí celý salon na běžné činnosti. Pokud přisvítím na třetí stupeň (130 lm), je světla dost i na čtení a člověk má pocit VELMI osvětlené místnosti. Ve stanu stačí většinou nejnižší stupeň (4 lm).
Kryt tlačítek pro transport. Foto autor.
Na ovládání slouží dvě tlačítka, obě je možné
stisknout dlouze nebo krátce. Krátký stisk levého zapne červenou diodu. Skvělé
řešení, že? Při noční plavbě jsem si potřeboval posvítit na navigační poznámky
a hluboce jsem se zamyslel, kterým že se to ta červená zapíná..ale nedokázal
jsem si vzpomenout, protože to jinak dělám automaticky. A protože zákon
schválnosti pracuje naprosto spolehlivě, samozřejmě jsem sáhnul na pravé
tlačítko..které indikuje přibližný stav baterie blikáním červeného a BÍLÉHO
světla (hups).
Max úhel sklopení. Foto autor.
Pokud je baterie už slabá a nezvládne dodávat
potřebný výkon, čelovka sama přepne do nižšího režimu, resp. z dlouhého na
široký reflektor (ten umí svítit nejslabším režimem). V takové situaci světlo
krátce 3x blikne aby vás Fenix upozornil, že je třeba baterii vyměnit (výrobce
uvádí, že bliká červená dioda – není to pravda).
Kryt baterie. Foto autor.
Zkušenost ukazuje, že většinu času svítím se
širokým reflektorem (má příjemnější světlo a častěji potřebuju svítit na
blízko). Pokud ale zapínám dlouhý reflektor, je nenahraditelný, tj. je velmi
potřeba – typicky při pátrání po něčem (stan, bójka, člen posádky, značka na
stromě, opodál stojící vlk…).
Srovnání šířky reflektorů, resp.teploty světla: úzký/studený reflektor
Srovnání šířky reflektorů, resp.teploty světla: široký/teplý
Zatímco široký reflektor většinou používám na
nižší dva výkonové stupně, dlouhý reflektor většinou na silnější dva stupně.
Dobu svícení jsem nikdy explicitně neměřil.
Používám většinou staré baterie 18650 (v NB už nefungovaly) se změřenou
kapacitou cca 1000mAh a při běžném používání (hledání ve věcech, navigační
příprava, světlo u večeře, občasné zasvícení někam do dálky..svítím téměř celý
večer převážně na nízké výkony) mi na jachtě vydrží jedna baterie 3 dny (ale
jen tak tak).
Konektor dobíjení. Foto autor.
Zkoušel jsem samozřejmě dosvit na plný výkon:
viděl jsem účinek (neposvítil bych si, jen jsem poznal kam světlo dopadá) na
cca 300m vzdálených stromech. Pokud nesplývá s pozadím, dá se na zcela klidné
hladině najít kotevní bójka na cca 180-200m, vlk je v lese vidět na cca 70-80m
(zvířecí oči se samozřejmě lesknou na výrazně větší vzdálenost).
1. stupeň výkonu, dlouhý reflektor
2. stupeň výkonu, dlouhý reflektor r)
3.stupeň výkonu, dlouhý reflektor
4. stupeň výkonu, dlouhý reflektor
1. stupeň výkonu široký reflektor
2 stupeň výkonu široký reflektor
3. stupeň výkonu široký reflektor
4. stupeň výkonu široký reflektor
Také jsme jednou zkoušeli jak svítí HP25R v porovnání s 500W stavebním reflektorem. Rozhodování nebylo snadné a nakonec jsme dospěli k překvapivému závěru, že stavební reflektor…přece jenom svítí o trochu lépe :-).
Zkusím své zkušenosti shrnout jako pozitiva a
negativa:
Velká pozitiva
Svítí skvěle. A tím myslím opravdu SKVĚLE! Široký reflektor má příjemné příjemně rozprostřené světlo, dlouhý reflektor svítí „jako kráva“.
Dvě šířky kuželu světla na výběr – široký a dlouhý.
Dvě barvy světla – studenější energeticky úspornější a teplejší s lepším podáním barev.
Výborně drží na hlavě.
Odolnost proti pádu (1m).
Přítomnost červeného světla.
Napájení Li-ion aku 18650
Nabíjení baterií přímo v čelovce (tj. nepotřebuje externí nabíječku).
Drobná pozitiva
Odolnost IP66.
Regulace na konstantní jas, tj. až do momentu vybití baterie svítí pořád stejně.
Nejnižší režim funguje i s velmi vybitou baterií – prakticky nikdy tedy nezůstanete zcela po tmě.
Umí přibližně (opravdu jen velmi přibližně, 80% – 50% – 20% a přesnost není vysoká) indikovat stav baterie.
Pokud je baterie slabá, sama přepíná do nižších režimů (nevypne náhle).
Naklápění reflektoru v poměrně širokém rozsahu.
Blokování nechtěného zapnutí tím, že tlačítka se v jedné poloze sklopení reflektoru „schovají“ pod plastové překrytí. Je dobré, že ochrana existuje. ALE nejsem přesvědčen, že je dokonalá. ALE dosud se mi nikdy nestalo, že by se samovolně zapnula.
Velká negativa
Jediný velký nedostatek vidím v odolnosti „pouze“ IP66, resp. absenci IP68.
Drobná negativa
Vyšší cena (2200Kč). Z mého pohledu ale výhody cenu více než vyváží.
Hmotnost: 229g včetně baterie + něco váží záložní baterie.
Pod zapnutým reflektorem se potí čelo..zejména v létě.
Nejnižší režim funguje i s velmi vybitou baterií, zřejmě nemá žádnou ochranu proti hlubokému vybíjení (jde pod 2,6V). To Li-ion nedělá dobře…zejména pokud akumulátory nemají vlastní elektroniku…což nemají všechny ty, které získáte po rozebrání např. staré baterie z notebooku (k čemuž samozřejmě nikoho nechci nabádat, jen na vlastní nebezpečí! Ale klidně mi napište, kdybyste s tím měli problém:-) ).
Upozorňuji, že nelze zapnout oba reflektory současně! Výrobce tuto skutečnost nikde neuvádí. Zatím jsem se nikdy nedostal do situace, kdy bych oba současně potřeboval.
Čelovka se zapíná delším (cca 0,5 sec.) podržením některého tlačítka, takže na to musím „čekat“ a nemám světlo „ihned“.
Červené světlo není moc silné (uvítal bych o 20% silnější) – musím sklonit hlavu, chci-li si reálně posvítit pod nohy (měřím 170cm).
Od baterie na zátylku vede dopředu napájecí kabel, který je spíše tuhý. Někdy mám obavu, že se mi zachytí třeba za větev stromu..dosud se mi to ale nikdy nestalo.
Prostor na baterii se otevírá šroubováním a víčko nemá nejlepší možný úchop (jen nadprůměrně dobrý), takže se v zimě se zkřehlými prsty někdy trochu trápím a otevírám až na druhý pokus.
Martin Doleček poté, co s nejvyšším úsilím a za podpory příznivců opravil svou loď po ztroskotání v Austrálii, překonal zrádné pobřeží Austrálie, přeplul Indický oceán, dosáhl Mysu dobré naděje. Zde se zastavil v Kapském městě, aby se krátce připravil na závěrečnou etapu své osamělé plavby kolem světa. V pátek, 8. března se nám povedlo se s ním spojit přes Messenger a nahrát krátký rozhovor, než zase vyrazí dál, vstříc dvouměsíční plavbě napříč Atlantským oceánem. Držíme mu palce! Hezký poslech.
Zima končí, sezóna se blíží a je nejvyšší čas myslet i na své jachtařské vzdělání. Náš kamarád Honza Hanzl, kterého možná znáte, organizuje jachtařské kurzy pravidelně a ani letošní rok není výjimkou. Přednášet by měl mimo jiné i Pavel Burkert, autor knihy Námořní právo očima jachtaře, která vyšla v našem nakladatelství. Takže, aktuální informace níže.
Kurz na získání námořního patentu MDČR C a MDČR B (20 NM resp. 200 NM od pobřeží) se bude konat v termínu 22.3.-24.3.2019 v Praze 5 na Císařské louce 599 (www.YCCL.cz).
Pokud již máte zkušenosti, pak vám by vám mělo stačit jen doškolení (navigační příklady a počítání) za cenu 1500,-Kč (MDČR C) resp. 2500,- Kč (MDČR B).
Jste-li bez zkušeností a nebo jste již zapomněli vše z Nautiky, Meteorologie, Námořního práva, pak raději zvolte plnou příprav za 4950,- Kč. Další informace o kurzu naleznete zde.
Více informací o zkouškách MDČR C a B nelezete také zde.
Kurzy VMP ( Vůdce malého plavidla) proběhnou v termínu 6.4.-7.4.2019 na stejném místě, tedy na Císařské louce 599 ( www.YCCL.cz) .
Cena kurzu je od 1200,-Kč osobu a den (Cena za teoretickou přípravu na Řád plavební bezpečnosti, tedy na zkoušku pro získání licence pro motorové lodě do 20 kW) Více zde.
Sea Shepherd asistovali liberijské pobřežní stráži při zadržení nákladní lodi za nelegální obchod s rybami.
Během Vánoc zadržela liberijská pobřežní stráž za asistence posádky Sea Shepherd 74 metrů dlouhou chladící nákladní loď (takzvaný reefer) M/V Hai Feng 823 plující pod čínskou vlajkou, která již v minulosti měla problémy se zákonem kvůli nelegálnímu rybolovu. Loď byla zadržena, když se pokoušela vyložit náklad překládaných ryb v západoafrickém přístavu Monrovia.
Překládka je akt přeložení nákladu ryb z jednoho plavidla na druhé, který se často provádí na moři mezi rybářskými loděmi a reefery – někdy právě za účelem zakrytí původu nelegálně nalovených ryb.Loď M/V Hai Feng 823 v minulosti prováděla překládku s dvěma již zadrženými plavidly: M/V Lian Run, zadrženou liberijskou pobřežní stráží za asistence Sea Shepherd 21. března 2017 za daňové a celní podvody, a rybářskou lodí (F/V) Seta 70, zadrženou liberijskou pobřežní stráží 22. června 2011 za rybaření bez licence v liberijských vodách. Lodi M/V Hei Feng 823 byl také odepřen přístup do přístavu Las Palmas na Kanárských ostrovech.
Posádka lodi Sea Shepherd Sam Simon asistovala liberijské pobřežní stráži při nalodění na loď M/V Hai Feng 823 za použití dvou rychlých nafukovacích člunů.Během inspekce předložil kapitán lodi M/V Hai Feng 823 liberijské pobřežní stráži oficiální dokumenty uvádějící, že je na lodi 21 409 kontejnerů s rybami.
Ovšem při prohlídce byly v jedné z kajut nalezeny také neoficiální dokumenty naznačující, že je na lodi ve skutečnosti 25 459 kontejnerů ryb, což činí rozdíl více než 81 tun ryb.„Plavidla páchající daňové a celní zločiny mívají často dvě sady dokumentů: falešnou, která je předkládána autoritám během inspekcí, a pravou, která je předložena lodní společnosti, a která bývá skryta před policejními zástupci. Předložení falešných dokumentů je v Libérii vážný trestný čin.“ – Ctěný Daniel Ziankahn, liberijský ministr obrany
Liberijská pobřežní stráž byla také seznámena s písemným souhlasem Sierra Leone, povolující lodi M/V Hai Feng 823 exportovat 24 000 kontejnerů ryb, které byly údajně přeloženy ve vodách Sierra Leone. To ovšem znamená, že množství ryb, které M/V Hai Feng 823 převážela, překročilo povolený limit.Loď M/V Hai Feng 823 byla zadržena na základě podezření ze lži zástupci liberijské pobřežní stráže, tedy z předložení falešných dokumentů, a z porušování daňových a celních zákonů Libérie.
„Chladící nákladní lodě významně přispívají k nelegálnímu rybolovu, protože jsou využívány k legalizaci úlovku z trestné činnosti. Na těchto reeferech bývá legální úlovek smíchán s nelegálním a dohledání původu úlovku je v takovém případě nemožné. Praní ryb je jednodušší než praní špinavých peněz. Je tedy důležité vybojovat důležitou bitvou proti nelegálnímu rybaření a uzavřít přístavy těmto pochybným podnikatelům. Zadržení lodi Hai Feng 823 vysílá jasnou zprávu, že Libérie nebude tolerovat kšeftaření s rybami,“ řekl Alistair Allan, kapitán na lodi Sea Shepherd Sam Simon.
Znáte TED? Je to zkratka ze slov „Technology, Entertainment, Design“, formát krátkých prezentací, kde se přednášející snaží prodat esenci svého poznání, ideálně s trvalým zápisem do srdcí posluchačů „TED konferencí“ či diváků sledujících je ze záznamu. Je to i další projev doby, ve které není čas na detaily a 10 minutová one man show má odpovědět na nejzásadnější otázky dneška. Pro mileniály je to současně Ottův slovník naučný i „Kdo je kdo“ dnešního světa.
Jako vše populární a módní, i TED přednášky někdy trpí prázdnotou a časem si vyvinuly schematičnost, kdy přednášející používají stejné formy vyprávění, gesta, výrazy či dramatické pauzy a sebeironii, aby dodali sílu ne vždy přesvědčivé myšlence nebo příběhu.
Toto je malá kritika fenoménu TED a toho, že po shlédnutí několika videí nevíte o čem bylo první. I proto mě nedávno potěšila starší prezentace nestárnoucího Rudy Krautchneidera, která byla uvolněně neTEDovská. Měl jsem z ní pocit, že když se něco odžije, je to autentičtější než pečlivě nacvičené a vypointované kázání pro hipstry s poruchou pozornosti. Posuďte sami. Níže najdete přednášku Rudy i několik jeho jachtařských a cestovatelských kolegů a kolegyň. (Bohužel ty ostatní jsou k dispozici jenom v Angličtině)
Přes víkend v Sydney poprvé změřili síly katamarány F50 v závodech SailGP, o kterých jsme nedávno psali, a v Atlantiku se stále ještě závodí v rámci Golden Globe Race.
Favority prvního závodu SailGP byly: Olympijský vítěz, miláček domácího publika a kapitán teamu Austrálie Tom Slingsby, který měl výhodu prostředí a Australan Nathan Outteridge. Druhý jmenovaný velel v japonském týmu a byl také nejlépe seznámen s možnostmi lodi, protože ji pomáhal vyvíjet. Oba prognózy potvrdily.
Celý víkend se jezdilo v slabém větru od 5 do 12 uzlů, převážně ale pod 10. V těchto podmínkách mají lodě problém dostat se nad hladinu z výtlačného režimu na foil. V případě že se let podaří, dosahují katamarány i v slabém větru 20 uzlů. V opačném případě je to ale bída – odpor vody trup zpomalí. V prvním ze šesti závodů se to nejlépe dařilo Outeridgovi. Se svou závodní posádkou neměl mnoho času na trénink, ale ve slabém větru se mu podařilo najít místa, kde ho bylo nejvíce a udržet loď na foilech.
Team Australia, Slingsby první zleva. Foto: instagram.com/sailgp
Další kola už ovládl Slingsby a tým Austrálie. Hlavně proto, že Slingsby lépe zvládl starty, které Japonsku nevycházely. V lepším větru se mu dařilo vymáčknout ze své lodě maximálku na 30 uzlů a na okruhu v přístavu, který lemovaly tribuny a lodě s 20 000 diváky, si vyjel i vítězství v závěrečném malém finále. V něm porazil Japonsko a získal bonusový bod. Na třetí místo průběžného pořadí se propracoval tým Velké Británie. Další závod se bude konat v San Francisku nedaleko věznice Alcatraz 4 a 5. května. Příležitost pro amerického kormidelníka Kirbiho napravit špatný dojem z prvních závodů.
Průběžné pořadí
Australia, Tom Slingsby, 48 bodů
Japan, Nathan Outteridge, 45 bodů
Great Britain, Dylan Fletcher Scott, 36 bodů
China, Phil Robertson, 33 bodů
France, Billy Besson, 33 bodů
United States, Rome Kirby, 31 bodů
Moderní jachting – hlavně se udržet ve vzduchu… Video: Crosbie Lorimer
Na opačném konci technického vývoje, věkových průměrů a jachtařské filozofie jsou tři osamělý závodníci Golden Globe Race, který v Atlantiku dokončují tento náročný retro závod na 20 a více let starých lodích. Navigují výhradně pomocí sextantu a jejich jediným pomocníkem – garantem nějakého spánku – je mechanické udělátko známé jako větrné kormidlo.
Vítěz Jean-Luc Vand Den Heede a druhý, Holanďan Mark Slats už odpočívají a těší se ze svého velkého úspěchu na pevnině. Estonec Uku Randmaa (56) je průběžně na třetím místě uprostřed Atlantiku na úrovni Kanárských ostrovů. 400 mil za ním je Američan s maďarskými kořeny Ištván Kopar (65). Na pátém místě je fin Tapio Lehtinen (61). Jeho aktuální jediným soupeřem je virtuální poloha lodi Suhaili z roku 1969, a tak stále ještě může alespoň překonat čas Robina Knox-Johnstona.
Uku Randmaa a jeho ruce. Na jedné má aktuálně bebí. Foto: instagram.com/goldengloberace
Uku Randmaa má momentálně výhodu v podobě dobrého a silného větru, který by měl nejbližší dny posilovat a pomoci mu nejen dále na sever do cíle, ale hlavně navýšit náskok na Kopara, který se naopak bude prát s bezvětřím. Problémy Estonce se momentálně „omezují“ na poraněný prst, drobné problémy s takeláži (zadním stěhem) a téměř vyčerpané zásoby jídla. Naštěstí se mu daří chytat ryby a jako jeden z mála účastníků zatím neřešil žádné problémy s větrným kormidlem. Právě toto zařízení již rozhodlo o odstoupení mnohých závodníků.
Ištván Kopar bol na poruchy připravený. Kormidlo spravuje od listopadu. Foto:facebook.com/istvankopar/photos
Ištván Kopar táhne v boji o třetí místo za kratší konec. Nejbližší dny mu nepřeje vítr, dlouhodobě bojuje s porouchaným kormidlem. To provizorní je křehké a nedá se na něj spolehnout. Do toho má vážné problémy s plísní. Během plavby v zimě, vlhku a vlnách mezi 40° a 50° šířky nemohl větrat podpalubí a kondenzované vlhkost se stala živnou půdou pro tmavý porost, který je podle jeho slov všude, včetně jeho nehtů. K plísňové infekci se přidal ještě bolestivý zánět zubu a 24 hodinová penalizace. Jedinou dobrou zprávou je, že tu nebude muset „vysedět“ na moři, ale bude mu přičtena k výslednému času. Vedení závodu se tak rozhodlo po zvážení všech okolností, kterým Ištván aktuálně čelí. Tapio Lehtinen zatím hlásí vše v pořádku.
Tapio Lehtinen – poslední, ale v pohodě. Foto: instagram.com/goldengloberace/
Martin Doleček dokončil další důležitou etapu své osamělé plavby kolem světa. Na plavbě z Durbanu do Kapského města překonal Střelkový mys, který odděluje Indický oceán od Atlantického. Alya se tedy opět po letech dotkla „domácích“ atlantických vod.
Plavba z Durbanu do Kapského města nebyla žádnou procházkou. I když trasa vedla podél jižního pobřeží Afriky, Indický oceán nedal nic zadarmo. Silný vítr, vlny a hustý lodní provoz komplikovali plavbu, která je pro sóla jachtaře náročná vždy, natož v podobných podmínkách. Navíc je to dálka, bezmála 800 námořních musela Alya II urazit, než zakotvila v bezpečném přístavu Simon’s town, ve stínu Mysu dobré naděje.
Martinův vzkaz po přistání u Mysu dobré naděje Aktualne! Pripravuji se na plavbu nejdelsim usekem me plavby okolo sveta Atlatickym oceanem a to na vzdalenost 5400Nm, kde se ma cesta okolo sveta po peti letech uzavre a to konkretne na ostrove Martinik! Z DUVODU POZDNIHO PRIPLUTI JE MOZNE, ZE BUDU MUSET BRZY POKRACOVAT DAL A TO ZPET NA EVROPU severni cestou. V JIHOAFRICKE REPUBLICE MOHU BYT UZ POUZE PAR DNI! MOMENTALNE ZVAZUJI MOZNOST VYTAHNUTI ALYEII Z VODY K NOVEMU NATERU ANTIFOLINGU a dalsi udrzbe a kontrole a to jeste pred zatezi zasobami potravin na predpokladane asi dva mesice plavby .Diky moc VSEM, kdo mi jste oporou! KpT. MARTIN Dolecek, S/Y AlyaII (JAR, Atlanticky ocean )
Plánovaná plavba Atlantikem
Satelitní komunikace
Podívejme se na autentickou Martinovou komunikaci s Krásou jachtingu přes satelitní telefon za plavby.
18. února 2019 GPS S 34 19′ 50“ E 26 7′ 7“ Time: 13:40:17 UTC Date: 18-02-19 AHOJ Z PLAVBY Z JIZNIHO OCEANU! MIRIN NA MOSELL BAY, KDYZ POCASI DOVOLI, TAK DAL KOLEM NEJJIZNEJSI MISTA AFRIKY,KDE BUDU VSTUPOVAT S ALYI OPET DO VOD ATLANTICKEHO OCEANU 🙂 Kolem CAPE GOOD HOPE! DRZTE PESTI JE TO ZRADNY USEK – 450Nm KPT.MARTIN DOLECEK,SY ALYAII
19. února 2019 GPS S 34 27′ 46“ E 24 20′ 40“ 12:00 UTC Aktualne z Paluby ALYAII, OCEAN Neklidny! Proud Slabne Vitr Sili z Vychodu! Cekam Vitr Proti Na Dnesni Pulnoc. Ukrejvat Se Nestiham Stahuju Se Mirne Na Jih a Budu Se Snazit Drzet Dal Na Cape Agulhas, Nejjiznejsi Bod Afriky. Zatim 220Nm, Delfini, velryby,vecer hvezdy a rostouci mesic Dela Plavbu Romantickou:) DIKY MOC ZA SPOLUPRACI S MYM POZEMNIM TYMEM V CR I V JAR – (AKT.POCASI&STRATEGIE) KPT.MARTIN DOLECEK,S/Y ALYAII, IndickyOcean
GPS S 34 44′ 27“ E 22 25′ 38“
20.února 2019 /08:20/20-02-19/ Ahoj Vcera 30+ uzlu 3 Refy Alya Letela Jak Strela. Jinak Zima Na Cepic i a Oblek. Voda Studena, ted Protivitr 17 Uzlu. Vsude Kolem TEMNE zatazeno. Drzim Pozici Az Do Noci – Smeruju Na SIMONSTown -Posledni Prijatelne Misto k Odstaveni Lodi -Musim Tam Odstranit Nekolik Novych Zavad. A Hlavne Jsou Tam TUCNACI!
21.února GPS fixS 34 57′ 50“E 20 27′ 4“ Time: 09:30 Date:21-02-19 Ahoj! Vice Jak 32 Hodin v Silnem Protivetru a Kratkych Vlnach Se Mi s Alyi Podarilo Ustat, Propalil Jsem Benzin Z Indonesie Vrtule Od Motoru Venku Nebo Motor Pod Vodou. Studena Voda Se Valila Pres Palubu a Rozprasovala Vsude. Velky Lode v Okoli Meli Podivanou
🙂 Jeste ted se vse klepe:) Priblizne TRI HODINY K PREKROCENI STRELKOVEHO MYSU do vod Atlantickeho OCEANU! KPT.MARTIN,S/Y ALYA||
GPS fix Lat: S 35 2′ 52′ ‚Long: E 20 4‘ 9“ Time: 14:00 UTC Date: 21-02-2019 Davam Panaka s Neptunem a kurz severovychod na SIMONSTOWNE 100Nm!
22.února 2019 GPS S 34 16′ 24“ E 18 40′ 27“ 07:56 UTC 22-02-2019 Opet Na Tri Refy Ve 30+ uzlovem Vetru Doletavam Do Chraneneho Pristavu. Po Levoboku Mys Dobre Nadeje! Tucnaky VYHLIZIM!
Letos proběhl už čtyřicátý devátý ročník setkání jachtařů, kdysi z Československa (přesněji z ČSSR), nyní již z České republiky plus zahraniční hosté. Jde o každoroční tradici, kdy je příležitost vidět se s lidmi jinde než na moři nebo, a to častěji, na Facebooku. Pro nás jako jachtařské nakladatelství je to příležitost nabídnout ke koupi nějaké knížky a potkat nejen kamarády, ale i naše čtenáře a kamarády z nich udělat.
Ti největší hrdinové jezdí už v pátek, aby se družili v Pekle, což je bar pod pódiem nabízející ohnivou vodu za vpravdě čertovsky nízké ceny. Daní ovšem je, že páteční hrdinové často v sobotu nedorazí do sálu, protože v cestě je výčep, kde se jako první pomoc nabízejí vyprošťováky a to je velké lákadlo. Zlí jazykové tvrdí, že jsou jachtařští jedinci, kteří nikdy neviděli promítací sál zevnitř, protože dál než ke stolku pod pípou se v sobotu už nedostali.
Nicméně pro hrdiny největší, kteří přežijí Peklo, projdou nástrahami výčepu a oblaží svou mořskou duší sérií jachtařských přednášek, je ještě pravidelně připravena atrakce poslední, něco jako hora Midorjama, a tou je sobotní bál. Vítězové v tomhle trojboji – a není jich zas tak mnoho – mají o čem vyprávět celý následující rok.
49. Libštát hostil jako vždycky vysoce zajímavé přednášející s vysoce zajímavými přednáškami, za průvodního slova jachtařů nejpovolanějších – Petra Ondráčka a Jardy Bernta, který je navíc hlavním organizátorem celé akce.
Nemá zde smysl ty přednášky převypravovat – pokud jste byli, tak jste je slyšeli, pokud ne, můžete se podívat, o co jste přišli. Abych se vyhnul reportáží typu „viděli jsme to a to“ a „ti a ti setrvali v přátelském rozhovoru“, zkusil jsem letos něco krátce natočit na video a pak to narychlo sestříhat. Nečekejte tedy dílo hodné ČT, ale pokud si chcete atmosféru přiblížit, nebo jste snad na Libštátě nebyli, zkuste kouknout na krátké video.