Pamatujete na ten legendární skeč „Lovci“ od neznámých komiků? Ten, co generacím připomínal, že lov má svou specifickou filozofii. A hlavně, že je zásadní odlišit dobrého lovce (toho, co vidí pohyb a… vystřelí) od špatného lovce (toho, co vidí pohyb a… vystřelí, ale úplně jinak). Tyhle jemné nuance!
Na vodě, v závodě Vendée Globe, je každý skipper zároveň lovcem i kořistí. Když jste vepředu, plujete s pomyslným terčem na zádech, štvete vítr a míle s neuvěřitelnou zarputilostí. Když jste vzadu, hladově plujete s odhodlanou zuřivostí těch, co mohou všechno získat, a s časem věřit, že jejich šance ještě přijdou. Ale oceán, ten má zase svoje pravidla – nebo spíš úplnou absenci pravidel. Hraje si s nervy, rozdává poryvy i klidné zóny bez rozlišení. Jednu chvíli máte všechno pod kontrolou, a hned nato se vám všechno sesype pod rukama. A tak probíhá tenhle tanec, kde každý námořník ví, že jen jedno špatné rozhodnutí nebo silná bouře ho může obrátit z lovce na kořist – a naopak.
Lov, co nikdy nekončí
Alan Roura (Hublot) to shrnul přesně: „Vždycky si říkám, že tahle je poslední, ale nikdy není poslední, dokud nepřijedete do cíle!“ Švýcarský skipper stíhá svou „kořist“ – Jeana, Isabelle a Giancarla – už několik dní. „Před pár dny jsem je dohnal a byl jsem nadšený, ale pak přišla zóna bezvětří a já to pěkně schytal. Ztrátu jsem už trochu stáhl, ale všechno se rozhoduje v detailech: rychlosti, úhlech, trajektoriích. Jean je v tom lepší, to je jasné.“
Každý den je o drobných výhrách a prohrách. Alan přišel o jednu z předních placheti a ví, že mu bude v dalších dnech chybět. Přesto zůstává odhodlaný jako komár v kempu. „Lovit je zábava, i když bych raději byl tím, koho loví. Ale je ještě dlouhá cesta před námi!“
Mezi lovci a lovenými
Sébastien Marsset (FOUSSIER) je v roli bambulky mezi dvěma kočkami. „Benjamin dokázal déle využít vítr od jihozápadu, takže teď má náskok. Za mnou se valí vlna konkurentů s větrem od severozápadu a ukrajují míle každou aktualizací pozice.“
Sébastien ale našel důvod k radosti: opravil hlavní plachtu a znovu pluje na plný výkon. „Teď jde o to dohnat ty přede mnou. Ještě zbývá 10 000 mil, není čas panikařit. Hlavně udržet loď v dobrém stavu.“ Jak dodává, závodění v této skupině je neuvěřitelně intenzivní – každý pohyb je pod drobnohledem.
Samotáři na horizontu
A pak tu jsou ti, kteří plují mimo skupiny. Nejsou ani lovci, ani kořist. Jsou to samotáři, kteří mají jen oceán za svého společníka. Ti si musejí najít vlastní motivaci – překonat sami sebe a nenechat se pohltit tichem nebo osamělostí. Mezi ně patří například Sébastien Simon (Groupe Dubreuil), který se aktuálně pohybuje mezi dvěma skupinami. „Spíš sleduji, co se děje za mnou, protože upřímně moc nevěřím, že bych mohl dohnat ty přede mnou. Zítra mě čeká oblast bezvětří, takže budu muset nabrat co nejvíc mil, dokud to jde,“ přiznal.
I tak je Sébastien v pohodě – jeho loď je díky ztrátě pravého foilu vyváženější na současném kurzu a posledních 24 hodin byl nejrychlejší z celé flotily. „Podmínky teď hrají do karet. Můžu plout rychle na severovýchod, na zadoboční vítr, což je ideální. Ale není to jednoduché – vlny jsou, vítr je nestabilní. Každé rozhodnutí, jakou plachtu vytáhnout, je alchymie,“ vysvětlil, ale na jeho hlase byla slyšet úleva, že si může trochu oddechnout.
Ve světě beze zbraní
A takhle to jde ve Vendée Globe dál – lovci, kořist i samotáři, všichni sledují svůj vlastní horizont. Pro každého je to jiná hra: někdo má před sebou „galinetu cendrée“, jiný vidí jen nekonečné vlny. Jediné pravidlo téhle hry? Nikdy neztratit kurz, držet se svých rozhodnutí a pokračovat dál, ať se děje cokoliv. A nakonec, oceán je tím hlavním režisérem – mistrem zvratů, který si užívá překvapení na každém kroku.
Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině
Podle materiálů Vendée Globe
Připlouváme do vesnice Elburg. Podle mapy by tu měl být i nějaký jachtshop. Jenže jachtshop je bohužel zavřený. Vyhrabeme tedy v náhradních dílech na Škorpionu několik nových úchytů na plachtu. Lano od kýlu jsem vyměnil za nové, co mám v zásobě, a vše je zase tak jak má být. Můžeme vyrazit na prohlídku tohoto starého a malebného městečka. Dominantou je historické centrum s věží a celé je to obehnáno vodním příkopem. Určitě městečko stojí za návštěvu. Toho dne jsme nasedli na mělčinu ještě jednou, ale tentokrát se to obešlo bez ztrát. Večer kotvíme na ostrově De Ral. Po večeři popíjíme i s Verčou na palubě Škorpiona a já hraju na kytaru. Probíráme dnešní nevšední zážitky a já si do seznamu náhradních dílů, které musím příště na plavbě mít s sebou, připisují plastové úchyty na hlavní plachtu. Poláci jim říkají čongy. I u nás v rodině tento název zdomácněl.
