Pamatujete na ten legendární skeč „Lovci“ od neznámých komiků? Ten, co generacím připomínal, že lov má svou specifickou filozofii. A hlavně, že je zásadní odlišit dobrého lovce (toho, co vidí pohyb a… vystřelí) od špatného lovce (toho, co vidí pohyb a… vystřelí, ale úplně jinak). Tyhle jemné nuance!
Na vodě, v závodě Vendée Globe, je každý skipper zároveň lovcem i kořistí. Když jste vepředu, plujete s pomyslným terčem na zádech, štvete vítr a míle s neuvěřitelnou zarputilostí. Když jste vzadu, hladově plujete s odhodlanou zuřivostí těch, co mohou všechno získat, a s časem věřit, že jejich šance ještě přijdou. Ale oceán, ten má zase svoje pravidla – nebo spíš úplnou absenci pravidel. Hraje si s nervy, rozdává poryvy i klidné zóny bez rozlišení. Jednu chvíli máte všechno pod kontrolou, a hned nato se vám všechno sesype pod rukama. A tak probíhá tenhle tanec, kde každý námořník ví, že jen jedno špatné rozhodnutí nebo silná bouře ho může obrátit z lovce na kořist – a naopak.
Lov, co nikdy nekončí
Alan Roura (Hublot) to shrnul přesně: „Vždycky si říkám, že tahle je poslední, ale nikdy není poslední, dokud nepřijedete do cíle!“ Švýcarský skipper stíhá svou „kořist“ – Jeana, Isabelle a Giancarla – už několik dní. „Před pár dny jsem je dohnal a byl jsem nadšený, ale pak přišla zóna bezvětří a já to pěkně schytal. Ztrátu jsem už trochu stáhl, ale všechno se rozhoduje v detailech: rychlosti, úhlech, trajektoriích. Jean je v tom lepší, to je jasné.“
Každý den je o drobných výhrách a prohrách. Alan přišel o jednu z předních placheti a ví, že mu bude v dalších dnech chybět. Přesto zůstává odhodlaný jako komár v kempu. „Lovit je zábava, i když bych raději byl tím, koho loví. Ale je ještě dlouhá cesta před námi!“
Mezi lovci a lovenými
Sébastien Marsset (FOUSSIER) je v roli bambulky mezi dvěma kočkami. „Benjamin dokázal déle využít vítr od jihozápadu, takže teď má náskok. Za mnou se valí vlna konkurentů s větrem od severozápadu a ukrajují míle každou aktualizací pozice.“
Sébastien ale našel důvod k radosti: opravil hlavní plachtu a znovu pluje na plný výkon. „Teď jde o to dohnat ty přede mnou. Ještě zbývá 10 000 mil, není čas panikařit. Hlavně udržet loď v dobrém stavu.“ Jak dodává, závodění v této skupině je neuvěřitelně intenzivní – každý pohyb je pod drobnohledem.
Samotáři na horizontu
A pak tu jsou ti, kteří plují mimo skupiny. Nejsou ani lovci, ani kořist. Jsou to samotáři, kteří mají jen oceán za svého společníka. Ti si musejí najít vlastní motivaci – překonat sami sebe a nenechat se pohltit tichem nebo osamělostí. Mezi ně patří například Sébastien Simon (Groupe Dubreuil), který se aktuálně pohybuje mezi dvěma skupinami. „Spíš sleduji, co se děje za mnou, protože upřímně moc nevěřím, že bych mohl dohnat ty přede mnou. Zítra mě čeká oblast bezvětří, takže budu muset nabrat co nejvíc mil, dokud to jde,“ přiznal.
I tak je Sébastien v pohodě – jeho loď je díky ztrátě pravého foilu vyváženější na současném kurzu a posledních 24 hodin byl nejrychlejší z celé flotily. „Podmínky teď hrají do karet. Můžu plout rychle na severovýchod, na zadoboční vítr, což je ideální. Ale není to jednoduché – vlny jsou, vítr je nestabilní. Každé rozhodnutí, jakou plachtu vytáhnout, je alchymie,“ vysvětlil, ale na jeho hlase byla slyšet úleva, že si může trochu oddechnout.
Ve světě beze zbraní
A takhle to jde ve Vendée Globe dál – lovci, kořist i samotáři, všichni sledují svůj vlastní horizont. Pro každého je to jiná hra: někdo má před sebou „galinetu cendrée“, jiný vidí jen nekonečné vlny. Jediné pravidlo téhle hry? Nikdy neztratit kurz, držet se svých rozhodnutí a pokračovat dál, ať se děje cokoliv. A nakonec, oceán je tím hlavním režisérem – mistrem zvratů, který si užívá překvapení na každém kroku.
Dnešní plavba je kraťoučká, cílem je město Naarderbos. Tak schválně, koukněte se do peněženky a jestli v ní máte mimo karet i nějaké peníze, pak by tam mohla být i dvěstěkorunová bankovka. Ano, a to je klíč k dnešní hádance. Ten podivnej hvězdicovitej útvar je totiž půdorys pevnostního města, které je spojené s chlapem, kterého všichni ze školy dobře známe. No a na druhé straně bankovky je ruka dospělého muže, která se dotýká dětské ruky. Jak geniálně jednoduše to vystihuje podstatu života toho vousatého chlapa, který celý svůj život zasvětil předávání zkušeností a vědomostí dětem.
Zakotvili jsme v placeném přístavu, protože jinde to holt nešlo. Část posádky na kole, část pěšky, jsme se dostali do města Naarden. Přál jsem si to město vidět a mám k tomu důvod. V tomto městě je totiž pochovaný filozof a učitel národů Jan Amos Komenský. Již cesta ke kostelu, která vede kolem jeho velké sochy, ukazuje, v jaké vážnosti ho tu mají. Jasně, každý jsme se o něm učili a tak nějak ho máme ve škatulce chlapů, co kdysi něco znamenali, ale už dávno zemřeli tak co. Jenže tak to právě není. Tenhle chlap prožil tolik životů a tolik toho ve svém životě ztratil, (rodinu, děti, manželky, domov, velkou část svého životního díla), že je s podivem, že to všechno ustál. Navíc dal světu základní kameny učitelství a také definoval, které děti jsou nadané a které skoro učit nelze. V muzeu, které tu o něm mají, jsou úryvky jeho děl a textů. Když si dáte tu námahu a čas, začnou se vám spojovat do souvislostí věci o kterých jste ani netušili. To jste možná ani nevěděli, že se jazykové učebnice dodnes píšou podle metod Komenského co?
Kaple S hrobem J. A. Komenského
Ani si dostatečně neuvědomujeme. co Komenský znamenal pro svět. To, jak se k němu zachovala jeho domovina, je bohužel standardní postup, který potvrzují statisíce emigrantů a mnohdy úspěšných lidí, kteří museli tu naši kotlinu českou opustit nejen v dobách po šarvátce na Bílé hoře, ale i mnohem později. Ostatní z posádky už odešli a já procházel muzeum úplně sám. Nakonec jsem se v malé kapli poklonil zcela upřímně památce velkého muže.
Výprava před muzeem J. A. Komenského
Pomalu kráčím do přístavu, poněvadž jak říkal Komenský: „Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.“ V hlavě se mi odehrávají obrazy všech těch textů a sám pro sebe si říkám, jak je možné že on už tohle tenkrát všechno věděl.
Například tvrdil že:
Vzdělání má být zdarma.
Vyučování má být zábavné.
Učit se musí od mládí.
Naučit se je třeba více jazyků, atd.
Z myšlenek mě vytrhl až dotaz “Zaplatil jsi marínu? Ještě ne! Tak jdi!”
Odplouváme, směr ostrov Hooft, už ho dobře známe. Je to taková předvstupní brána do Amsterdamu z jihovýchodu. Na tomto pohostinném ostrově se dobře kempí. Je tam ohniště, dřevo, vývaziště pro lodě a taky plážičky, kde se dá koupat. Jo a taky tam bývá dost nas..no.
Kotviště v řasách
Brzy ráno vyplouváme směr Amsterdam. Fouká 10–15 uzlů a tak se na genakr dostaneme až do hlavní plavební dráhy, která je značená. Teď už musíme křižovat, a to za dost hustého provozu. Vyhýbáme se tankerům, šífům a mělčinám a prokousáváme se dopředu. Není to žádná legrace a je to náročné. Kolikrát vyplujeme z plavební dráhy, potřebujeme udělat obrat proti větru, ale právě se to nehodí, jelikož naši plavbu kříží velká nákladní loď. Jakmile je to bezpečné, ihned otáčíme a plujeme zase zpět do plavební dráhy napříč na druhou stranu. Škorpion zariskoval a vzal to přímo přes mělčiny, vyšlo mu to a je teď před námi. Připlouváme do Amsterdamu kolem velkého parníku Jewel of the Seas a chceme přistát u našeho oblíbeného mola. Bohužel tam ale stojí nějaká obluda s pískem. Chvilku driftujeme v dešti před mostem a pak se rozhodujeme pro vyvázání v balíku na sebe na jediném malém místečku, které tam zbylo. Máme málo kol a tak jde vždy část posádky pěšky. Dneska padnul los na mě a tak kráčím pěšky podle mapy k museu diamantů. Uvítá nás tam taková nafrněná kreatura. Změřil si nás od hlavy k patě a po takovémto check-inu si nás celkem správně zařadil mezi plující žebrotu. Vysvětluje nám, jak se brousí diamanty, jak se půlí a tvarují. Co je to karát, brus atd. a celou dobu námi ostentativně pohrdal. Vypadáme pro něj jako drbani, co si stejně nic nekoupí a má recht.
Jewel of Seas v Amsterdamu
Beru si kolo a jedu do Rembrandtova domu. Zde žil a pracoval 19 let velký malíř s baretem. Opravdu od dob malíře Rembradta musí mít správný malíř pořádný velký baret. Kuchyň, rozpory se služkou, kterou si pak bohužel i vzal. Křeslo, ze kterého koukal do ulice na směsici lidí, kteří na tehdy rušné křižovatce světa jakou Amsterdam byl, žili. Jeho pokoje byly plné artefaktů z celého světa, přestože sám nikam necestoval. Rád se bavil a chodil do všelijakých námořnických krčem a poslouchal vyprávění námořníků. Také od nich kupoval věci, co přivezli z cest. Leckteré roztodivnosti tak skončily u něj v hmoždíři, kde je roztloukl na prášek, zalil olejem a udělal tak z toho barvu. Tím ovšem dost zkomplikoval práci různým falzifikátorům, kteří se později marně pídili jak a z čeho ten Rembrandt tu barvu asi udělal. V pokoji zrcadlo pro malování auto portrétů. Mnoho holandských mistrů bylo za svého života tak chudých, že než aby platili za model, raději se kreslili před zrcadlem. Mimochodem jsem oklikou zase dorazil k J. A. Komenskému. Víte, že Rembrandt namaloval Komenského? Ten obraz se jmenuje Starý muž. Přítel Komenského doktor Nicolas Tulp byl též přítelem Rembrandta. Oběma dokonce vystavoval úmrtní listy. Tak byly tehdy jejich světy propojeny. Užívám si tu samotu na kole a jedu ulicemi. Stavím se na skvělou čokoládovou vafli. Musím už na loď, čeká nás hromada práce. Je třeba složit stěžeň a udělat z Lente kanálovou myš. Práce je však brzy hotova a tak stihneme ještě malou večerní prohlídku ulice červených luceren.
Ulice červených luceren
Dnes musíme proplout celým Amsterdamem skrz na skrz. Čeká nás mnoho mostů, které se budou podplouvat a pod některé z nich se nevejdeme ani se sklopeným stěžněm a výškou 2,6 m. Hladce nám zvednou první a druhý most, ale pak se vše zaškobrtne. Další most neodpovídá a na VHF kanálu s námi nikdo nemluví. Je čas oběda, takže si uděláme rizoto a čekáme, co se bude dít dál. Připlouvají další a další lodě, všechny mají ten samý dotaz. Zda jsme už komunikovali s mostem a kdy že se zvedne. Nevíme, sedíme, čekáme. Asi po dvou hodinách čekání se najednou rozsvítí zelená a je to, jako když se vyhlásí poplach. Nastartovat, odvázat, uklidit, zařadit se do konvoje a vyrazit.
Proplouváme Amsterdam
Pak už to jde ráz na ráz a konvoj asi osmi lodí hladce proplouvá a obsluhy mostů si nás vzájemně předávají. Někdy obsluha sedne na kolo a jede k dalšímu mostu. Zastaví se tramvaje, autobusy, lidi co jdou do práce a za cinkání spadnou šraňky. Most se zvedne, lodě proplují a za pár minut se vše na ulici vrací do normálu.
Žádní nadívaní krocani, žádné ledové vánoční poleno (i když by možná bodlo!) v ledových vodách Jižního oceánu. Přesto se i mezi obřími vlnami a všudypřítomnou vlhkostí dokáže Vánoční duch proplížit na palubu. Mezi jedním poryvem větru a občasnou melancholií si osamělí jachtaři vymýšlejí Vánoce podle svého – epické, slané a občas trochu švihlé. Pro dva vedoucí závodníky, Yoanna Richommeho (PAPREC ARKÉA) a Charlieho Dalina (MACIF Santé Prévoyance), byl tento den něčím opravdu mimořádným: přinesl jim vánoční dar v podobě proplutí kolem legendárního mysu Horn.
Hrdost na takový výkon, velkolepé divadlo zasněžených hor a pocit uspokojení z překonání klíčové etapy jejich plavby kolem světa – tohle byl dárek, který překonal i ty nejlepší sváteční hody.
Vánoční průjezd Hornem
V noci na Štědrý den se Yoann a Charlie prohnali okolo legendárního skalnatého výběžku, kde se střetává bouřlivý Atlantský a Tichý oceán. Rozdíl mezi jejich průjezdy? Devět minut a třicet sekund! Yoann to zvládl v čase 00:27, Charlie v 00:36.
Oba přitom doslova rozdrtili rekord Armel Le Cléac’h z roku 2016 – vylepšili ho o více než tři dny a třináct hodin! A jejich nadšení neznalo mezí. „Absolutně fantastický moment! Nikdy bych nevěřil, že Horn překonám za takových podmínek. Foukal vítr 15 uzlů, vlny mě tlačily… a já propolul snad dvě míle od něj! Bože, to bylo majestátní!“ popsal Yoann Richomme, očividně nadšený jako dítě, které právě našlo pod stromkem svůj vysněný dárek.
Dlouhá cesta domů
I když se může zdát, že po Hornu je to už jen „domů z kopce“, realita je jiná. Jak připomněl Charlie Dalin: „Horn je zrádný. Říkáte si: ‘Otočím vlevo a hurá domů.’ Jenže ten poslední úsek je dlouhý, dlouhý, dlouhý!“ Přesto meteorologické modely slibují hladký průjezd Atlantským oceánem – ideální podmínky, díky kterým by mohli být lídři už do čtyř dnů na úrovni Ria de Janeira a v severní polokouli do 4. ledna.
Vánoce v osamění
Pro ostatní závodníky zůstává Horn cílem na dosah, třeba pro Sébastiena Simona (Groupe Dubreuil), který jej má v plánu překonat zítra ráno. „Nemůžu se dočkat!“ přiznal Sébastien, těšící se na návrat do Atlantiku. „Projít Horn znamená, že máte za sebou dvě třetiny závodu. A zvlášť na Vánoce, to je něco speciálního!“
Další z účastníků, Romain Attanasio (Fortinet – Best Western), našel úlevu od osamění v jednoduché výzdobě a záblescích sváteční atmosféry. „Pomáhá to na morálku,“ přiznal, zatímco si pochutnával na konzervovaném foie gras s krisprollem – zkrátka vánoční menu hodné krále!
Vánoční zázrak na moři
Ať už jde o lídry, nebo ty vzadu, každý z jachtařů si z Jižního oceánu odnáší svou unikátní zkušenost. Vánocemi uprostřed rozbouřených vod si připomínají, proč se na tuto epickou cestu vůbec vydali – pro čistou krásu přírody, pro tu nesrovnatelnou radost z pokořených výzev a, koneckonců, pro ty nezapomenutelné chvíle, kdy se i na vlnách cítí jako doma.
Vím, že nikdo nejsme dokonalí. A tak píšu tyto řádky až více než rok poté, co plavba skončila. Z nějakého důvodu, kterému se mi nechce říkat lenost, ve mě cosi muselo dozrát, abych otevřel svůj ručně psaný deník a začal si v něm listovat. Je to asi tím hnusným podzimním počasím, co panuje venku, že jsem si začal pročítat zápisky z plavby. Listy a řádky a další a další slova ve mě otevíraly šuplíky vzpomínek. Má to jednu výhodu, člověk tak může jít přímo k tomu nejsilnějšímu, co ho k té plavbě poutá, bez zbytečného balastu.
Odjezd s trajlerovou plachetnicí je vždycky silný zážitek plný nervozity. Nikdy nebudete dost připraveni na všechny situace, které mohou nastat, a nikdy nebudete mít všechny díly, které budou zrovna zapotřebí. Tak tedy vyrážíme. Spíme na lodi v Magdeburgu někde na dálničním parkovišti. Klasika, kolem kamióny s hučícími generátory a snídaně v lodi. Jenom člověk vyleze z kajuty a vidí kolem sebe ty kamióny ze všech koutů Evropy. Někdy se tak zasním a představuji si ten střih zážitků a míst, které jsme na téhle naší lodi jménem Lente už prožili. Blik, vykouknu ven a kolem Orlík, pak Lipno, Benátky, opuštěné ostrovy v Chorvatsku, střih a naše zahrada, kde Lente tráví zimu a kde se já v ní zase v něčem hrabu a něco opravuju. Zase střih – a bouře a vítr a kroupy, pak Amsterdam a teď? Vedle stojí tureckej kamion s chlaďákem, který hučí. Ale neboj holka, za pár hodin se už zase budeš houpat na vodě. Vítr zaduje a plachty tě poženou někam dál.
Kolem 17. hodiny přijíždíme konečně ke skluzu ve městě Lemmer. Je plno a tak čekáme až před námi vytáhnou pět motorových člunů. V 19 h je Lente konečně ve vodě a probíhá obvyklá kratochvíle, která nám trvá cca 3 hodiny.
Kolikrát jsem si už říkal, že musím udělat nějaký checklist, abych na nic nezapomněl. No a furt jsem ho neudělal. Nemusel bych pak třeba sundavat znovu stěžeň, když jsem nahoře zapomněl zapnout konektor od windmetru, nebo dělat jinou podobnou kravinu. Je horko. Nezvyklé na tuto holandskou zeměpisnou šířku a pozdní večerní hodinu. Na začátku noci se procházíme Lemmerem a dýcháme tu atmosféru místa. Lodě, rybářské sítě, hlahol posádek z hospod. Vůně grilovaných ryb. Jsme tady, znova v Holandsku. Minule nám to nestačilo, tak si jedeme pro přídavek.
Tak jako minulý rok tu nejsme sami. Plavba ve flotile je zábavnější a bezpečnější. Pár mil od přístavu Lemmer na nás čekají kumpáni na lodi Škorpion – Michal, Katka a jejich syn Víťa. Setkáváme se na volné vodě Ijsselmeeru a společně pak plujeme kolem obrovských větrníků do městečka Urk. Plavba po Isslemare je vždycky sázka na nejistotu. Ten obrovský přerostlý rybník, v podstatě vnitřní moře, se někdy chová jako rozjařené dítě. Není tu moc hloubka a všude kolem je rovina. Vítr, když se tu rozběhne, tak neví kdy přestat. Vlny, které se rychle zvednou, by pak chtěly skotačit a pohazovat si s kdejakou lodí, co po něm pluje. V tom okamžiku je lepší hned někam zmizet a dobře se schovat. Přistupujeme k plavbě po Ijsselmeru s respektem. Starý maják ve městě Urk byl letos konečně osvobozen od lešení, a tak se vyloupnul v celé své bílo-červené kráse. Měl jsem zálusk na rybu v jedné postranní uličce. Je tam takový rybí fastfood, ale bohužel měl zavřeno. Ještě letmý pokus o koupačku na nedaleké kamínkové pláži a už odplouváme pryč z města. Krásný zadoboční vítr nás přenese na ostrůvek Issellog. Zde v bezpečí úzkého kanálu zakotvíme. V noci má přijít silný vítr. Noc je ale úplně klidná, přesto mě vzbudí kotevní alarm na mobilu. Naučeně vystartuji, zkontroluji, zanadávám a ulehnu. Když už jsem tak uléhal potřetí, napadlo mě, jestli já nemám náhodou nastavenou malou GPS toleranci. Zvětšil jsem ji na 50 metrů a spánek po zbytek noci mi byl zaslouženou odměnou.
Maják v Urku
Ráno na lodi proběhne drsná hádka s naším synem Lukym. Zapomněli jsme totiž, že je v pubertě, ale už jsme si zase vzpomněli. Choval se k nám a ségře hnusně. Loď má takovou velkou nevýhodu, ale i výhodu. Nikam se na ní neschováte a moc se z ní ani nedá utéct. Padaly sice návrhy, že ho vysadíme na pustém ostrově, nebo na vlak (ten tu ale nikde není), pak zase žena chtěla prchnout na paddleboardu domů, pak ale zjistila jak je to daleko. Nakonec jsme všechny únikové varianty vyhodnotili jako nereálné. Nezbylo tedy než si sednout a všechno si vyříkat. Trable, co se na lodi uvaří, se musí na lodi i sníst. Někdy je to hořké kafe, ale naštěstí převažuje i sladký medový čaj a někdy dokonce i s omamným rumem. Vše se nakonec srovná a tak vyplouváme z našeho bezpečného kotviště ven. Hned po výjezdu na volnou vodu do nás udeří silný vítr z Ijslemeeru a my na zaďák plachtíme na plné prádlo.
V kanálu
Plujeme v takovém širokém kanálu, který je z jedné strany vybójkován žlutě. Užíváme si ten fofr pohledem na břeh. V jednu nestřeženou chvilku nás vítr vynese kousek ven z plavební dráhy a hned vzápětí na to najedeme kýlem na mělčinu. Setsakra nepříjemná situace. Kýl se nám zaříznul do bahna a loď se rychle otáčí hlavní plachtou bokem k větru. Vítr na nic nečeká a opírá se do nás vší silou. Než stačím zařvat: přizvedněte kýl a povolte otěž hlavní plachty, ozve se křup, křup a hlavní plachta se pod náporem větru vytrhne asi na třech místech z jezdců, které jezdí ve stěžni. V mžiku jsem sbalil genu a najednou ruplo lano od sklopného mechanismu kormidla. Loď je najednou volná, ale vyklopené kormidlo na hladině se velmi těžko ovládá. Chvilku trvá, než se srovnáme zpět do plavební dráhy. Probíhá hlášení škod. Je jasné že budeme muset zastavit a vše opravit. To brzo, když jsme vypluli teprve včera.
Připlouváme do vesnice Elburg. Podle mapy by tu měl být i nějaký jachtshop. Jenže jachtshop je bohužel zavřený. Vyhrabeme tedy v náhradních dílech na Škorpionu několik nových úchytů na plachtu. Lano od kýlu jsem vyměnil za nové, co mám v zásobě, a vše je zase tak jak má být. Můžeme vyrazit na prohlídku tohoto starého a malebného městečka. Dominantou je historické centrum s věží a celé je to obehnáno vodním příkopem. Určitě městečko stojí za návštěvu. Toho dne jsme nasedli na mělčinu ještě jednou, ale tentokrát se to obešlo bez ztrát. Večer kotvíme na ostrově De Ral. Po večeři popíjíme i s Verčou na palubě Škorpiona a já hraju na kytaru. Probíráme dnešní nevšední zážitky a já si do seznamu náhradních dílů, které musím příště na plavbě mít s sebou, připisují plastové úchyty na hlavní plachtu. Poláci jim říkají čongy. I u nás v rodině tento název zdomácněl.
Fendr se vždycky hodí
Ráno začíná bojem s chaluhami. Ostrov má krásné kryté kotviště, ale bohužel všude rostou ode dna řasy. Škorpion má zabudovaný diesel motor a lodní šroub pod trupem je dosažitelný jen ponorem. Oproti tomu Lente má klasický přívěsný motor a tak, když něco namotáme, zvedneme motor nahoru a šroub lehce očistíme. Vzali jsme tedy Škorpiona do vleku na lano a vytáhli ho na hlubší vodu. Plujeme dál kanálem a najednou pod námi jezdí auta. Dost netradiční pohled z lodě. Právě jsme propluli přes Aquaduct Veluwemeer. Nedaleké městečko Zeewolde nám přijde vhod jako zastávka na doplnění zásob. Už je to tu zase, návštěva galerie (tak posádka Škorpiónu říká supermarketu) nám ulehčí peněženku a lodní spižírna a lednice je narvaná sýry, kibbelingy, pudinky. To jsou ty hlavní jídelní komodity, kvůli kterým sem jezdíme. Kluci mezitím objevili přívoz přes přístav, který se samoobslužně ovládá klikou. Jezdí tam a zpět a náramně se u toho vyblbnou. Večer se přiblížíme k ostrovu Dode Hond což v překladu znamená mrtvý pes.
Hned po přistání, kde se vzal tu se vzal, přišel k nám chlap s vysílačkou v ruce a tajemně prohlásil, abychom se neděsili když na ostrově spatříme něco divného. Jak se objevil, tak i zmizel. Přišlo nám to nějaké podezřelé. Začalo nám to vrtat v hlavě a když jsme spatřili kolem ostrova kroužit záchranářskou loď, naše zvědavost dosáhla vrcholu. Za terénní vlnou jsme objevili figuranty jak po masakru motorovou pilou. Statečně se povalovali u břehu a čekali, až je objeví záchranáři. Tajemný chlap to všechno pozoroval opodál a psal si do bonz bločku, kdo tento měsíc přijde u záchranářů o prémie. Když tahle taškařice skončila, chtěli jsme ten ostrůvek nějak prozkoumat a obejít, ale za boha to nešlo. Bylo to všechno tak neprostupné a zarostlé, takže jsme museli konstatovat, že tady opravdu chcíp pes a ten název ostrova bezvadně sedí.
Trojice lídrů pokračuje v neuvěřitelném souboji. Charlie Dalin na MACIF Santé Prévoyance si získal drobný náskok před Yoannem Richommem (PAPREC ARKÉA, 2. místo, ztráta 47 mil) a Sébastienem Simonem (Groupe Dubreuil, 3. místo, ztráta 73 mil). V pátek ráno je čeká průjezd bodem Nemo – nejodlehlejším místem na Zemi, vzdáleným přes 2600 km od jakéhokoliv pevninského bodu. A přestože si mohou vydechnout, že za sebou nechávají tento symbolický bod, záchrana by sem v případě nouze trvala přes 15 dní.
Mezitím za nimi probíhá hon. Skupina vedená Thomasem Ruyantem (VULNERABLE, 4. místo) se připravuje na obrat a svižnou plavbu na východ. Clarisse Crémer (L’Occitane en Provence, 12. místo) a Samantha Davies (Initiatives Cœur, 13. místo) pokračují proti větru, zatímco Isabelle Joschke (MACSF, 17. místo) a její tým letí na reaching. Jižněji čelí Antoine Cornic (Human Immobilier, 32. místo) a Jingkun Xu (Singchain Team Haikou, 33. místo) bouřlivým podmínkám s větrem dosahujícím až 60 uzlů.
Dalin znovu vede
Charlie Dalin dokázal odstranit problémy s plachtami a opět se chopil vedení. „MACIF Santé Prévoyance je zpět na 100 %,“ prohlásil ve videu. Náskok si udržel díky mírně vyšší rychlosti – ve čtvrtek odpoledne činila vzdálenost od Richommea 47,2 mil a od Simona 73,7 mil. Páteční obrat na levobok může být pro Simona komplikovaný, protože mu chybí jeden foil.
Na moři je to různorodé
Každý má svou realitu. Justine Mettraux (TeamWork-Team Snef, 11. místo) se ocitla před frontou a podařilo se jí zvýšit náskok, i když za cenu náročných podmínek: „Neměla jsem údaje o větru, všechno bylo obtížné. Myslím, že to byla moje nejtěžší plavba na IMOCA,“ přiznala.
Ostatní se stále potýkají s nepřízní počasí. Romain Attanasio (Fortinet-BestWestern, 15. místo) zůstal celou noc bez pohybu, zatímco Isabelle Joschke a její skupina míří do Indického oceánu. Na jihu čekají další výzvy, zvláště pro Jingkuna Xua, který se chystá na sobotní frontu s poryvy až 60 uzlů.
Technické potíže a radost z maličkostí
Po 39 dnech na moři nikoho problémy neminou. Mladá závodnice Violette Dorange (Devenir, 25. místo) popisovala, jak musela čelit padesátiuzlové bouři: „Průběžný stěh se přetrhl, myslela jsem, že přijdu o stěžeň.“
Jinde už ale technici slaví menší vítězství. Louis Duc (Fives Group-Lantana Environnement, 24. místo) si po opravě přídě pochvaluje stav lodi. A Denis Van Weynbergh (D’Ieteren Group, 36. místo) si na své cestě užívá každý moment: „Nejsou to velké radosti, ale malé chvíle štěstí – západ slunce, kousek čokolády, šálek dobré kávy…“
Vánoce strávené na palubě lodí ve Vendée Globe? Pro závodníky neocenitelný dar.
Dva dny poté, co se dostal na druhé místo po Sébastienu Simonovi (Groupe Dubreuil), se skipper PAPREC ARKÉA Yoann Richomme neúprosně dere za vedoucím Charliem Dalinem (MACIF Santé Prévoyance). V pondělí v 15:00 už měl na zádech jen 17,4 míle ztráty! Mezitím se všem honí hlavou Pip Hare (Medallia), která v noci přišla o stěžeň a momentálně kulhá s provizorním řešením k Austrálii. Potíže rostou jako houby po dešti – Benjamin Ferré (Monnoyeur – DUO for a JOB, 23. místo) makal „dvanáct hodin“ na opravě hydraulického válce kýlu, Antoine Cornic (Human Immobilier, 33.) a Denis Van Weynbergh (D’Ieteren Group, 37.) lezli na stěžeň a Arnaud Boissières (La Mie Câline, 29.) se pere s bolestí kolena.
Richomme v laufu
Yoann Richomme z PAPREC ARKÉA nemá nikdy dost. Včera natáčel pobřeží ostrovů, dnes šlape do pedálů ještě víc. Poté, co v sobotu předjel Simona, začal postupně ukrajovat Dalinův náskok. „Oba jedou ve stejných podmínkách, ale Yoann je o chlup rychlejší,“ vysvětluje meteorolog Christian Dumard. „Charlie přišel o svůj postranní odstup a musí kličkovat v nestálém větru.“
Richomme si situaci užívá. V pondělí během Vendée Live ve své čapce a rukavicích prohlásil:
„Všechno šlape parádně, jsem spokojenej. Od chvíle, kdy jsem v Indickém oceánu míjel Thomase (Ruyanta), se proplétám těmi nejmenšími skulinkami. Cítím se skvěle, navigace sedí a žádné zdržení. V tomhle zadobočním větru máme prostě fantastickou loď. Charlie to ví. Brzy budeme na stejné lajně, ale Atlantik rozhodne. Každý má svůj čas, tentokrát jsem na řadě já!“
Boj o pozice za zády lídrů
Tlaková výše pořád blokuje tři vedoucí lodě od zbytku pole, na mapě jasně vidíme tu „modrou barikádu“. „Neprůstřelná bariéra,“ jak ji nazval Jérémie Beyou (Charal, 6.). Její konec přijde až ve středu, kdy se anticyklona posune k severu a umožní únik. Zatím ale ti vzadu tahají z větru maximum.
Boris Herrmann (Malizia-Seaexplorer, 10.), Justine Mettraux (TeamWork-Team Snef, 11.), Clarisse Crémer (L’Occitane en Provence, 12.) a Samantha Davies (Initiatives Cœur, 13.) si užívají svižný vítr. „Možná se pletu, ale ten vlnolam z následujících 24 hodin udělá peklo,“ říkala ráno Clarisse. „Máme z boku 40 až 45 uzlů. Jestli to neudržím, ujedou mi!“
Pip Hare: Smutný konec snu
Novina o zlomeném stěžni Pip Hare (16. místo) zasáhla všechny. „Bylo mi do breku, je to těžké,“ svěřila se Isabelle Joschke. Arnaud Boissières přidal: „Pip je skvělá holka. Vždycky usměvavá, vždycky plná energie. Moc na ni myslím.“
Pip ve videu, stále otřesená, prohlásila: „Jsem v pořádku, ale nedokážu popsat, co cítím. Loď se zvedla, pak přistála a stěžeň se zlomil vejpůl.“ S improvizovaným stěžněm zvládá rychlost kolem 4 uzlů, k Austrálii jí zbývá 700 mil, což potrvá nejméně deset dní.
Bobřík oprav: 6. týden a únava
Příběhů o nouzových opravách je čím dál víc. Benjamin Ferré se probral z dřímoty „do zvuku ohromného prásknutí“. Hydraulický válec kýlu mu doslova explodoval. „Myslel jsem, že je konec. Dvanáct hodin oprav, špíny a nervů,“ komentoval to Ferré.
Antoine Cornic se musel schovat u neobydleného ostrůvku Saint-Paul, kde pět hodin lezl na stěžeň a opravoval kolejnici (drážku) hlavní plachty. Denis Van Weynbergh si také „vyšlápl“ nahoru – aby nakonec zjistil, že vejička od windexu stejně nefunguje.
Conrad Colman? Ten se mezitím pustil do záplatování J3, lazy bagu i Jockey Pole. A Arnaud Boissières? Jeho koleno připomíná meloun. S doktory řeší, jak bolest zmírnit. „Na lodi žijeme jako Tarzani v kleci. Padáme, držíme se na čtyřech. Mám modřiny snad i na uších!“
Vendée Globe nikdy nezklame. Je to boj, dřina a k tomu špetka té správné jachtařské drzosti.
Charlie Dalin je na cestě zpět. Nebojte, skipper lodě MACIF Santé Prévoyance právě dnes ráno překonal symbolickou polovinu závodu. Společně se svými dvěma parťáky, Sébastienem Simonem (Groupe Dubreuil, 2. místo) a Yoannem Richommem (PAPREC ARKÉA, 3. místo), brázdí teď modré vody Tichého oceánu pod uklidňujícím sluncem. Zatímco oni si to sviští vpřed, jejich pronásledovatelé, od Thomase Ruyanta (VULNERABLE, 4. místo) po Clarisse Crémer (L’Occitane en Provence, 13. místo), se shlukují a budou potřebovat hodně trpělivosti, protože jim cestu blokuje tlaková výše.
Další ve flotile, včetně Damiena Seguina (Groupe APICIL, 17. místo), se mezitím potýkají s těmi nejostřejšími podmínkami. Obzvlášť těžká noc čeká Szabolcse Weörese (New Europe, poslední místo), který míří do Indického oceánu.
Slunce právě vychází. Na moři to není jen o počasí, technických potížích a únavě. Každý si musí poradit i s tím, že někdo jiný má lepší podmínky nebo je prostě šťastnější. Jak ukazují výsledky, většina závodníků i hráči Virtual Regatta by si rádi vyměnili místo s vedoucí trojkou – Charliem Dalinem (MACIF Santé Prévoyance), Sébastienem Simonem (Groupe Dubreuil) a Yoannem Richommem (PAPREC ARKÉA). Ti nejen že zvětšují náskok, ale navíc mají „jednoduchý“ úkol – držet se podél antarktické zóny vyloučení (ZEA).
Charlie Dalin jako první překonal 50 % trasy a už v pátek dosáhl zeměpisné šířky Tasmánie.
Víkend s tlakovou výší
Za vedoucími je situace mnohem komplikovanější. Tlaková výše, která blokuje vítr, se neustále zvětšuje. Thomas Ruyant (4. místo) je první obětí, následován celou skupinou až po Clarisse Crémer (13. místo). Nicolas Lunven (Holcim-PRB, 6. místo) zůstává klidný:
„Pétole se šíří na jih od nás a další přichází zezadu. Snažíme se co nejlépe pozicovat, ale není to jednoduché. Pokud zamíříme na sever, musíme ji překonat znovu. Sledujeme to s maximální pozorností – tahle situace nás zaměstná celý víkend až k Tasmánii. Ale není důvod k frustraci, víme, že závod je ještě dlouhý.“
Podle meteorologa Basila Rochuta tlaková výše přinese zpomalení od soboty do neděle. Dobrá zpráva? Po ní přijde níže s větrem, ideálním pro stíhací jízdu.
„Každý máme své malé potíže“
Za vedoucí skupinou se s depresemi potýká zbytek flotily. Damien Seguin čelí osmimetrovým vlnám a neodpovídal ani na pravidelné přenosy. Guirec Soudée (Freelance.com, 30. místo) míří ke Kerguelenám, aby vylézl na stěžeň a opravil lanoví. Louis Duc (Fives Group – Lantana Environnement, 24. místo) čeká na klidnější podmínky k opravě plachty: „Každý má nějaké trable. Snažíme se jet pomaleji a loď maximálně šetřit.“
I nejpomalejší závodník Szabolcs Weöres bude mít brzy v zádech silný vítr, který ho pošle do Indického oceánu, kde jeho soupeři už dávno bojují s dalším kolem nevyzpytatelné přírody.
Jachtař, také konec konců jen člověk, občas propadne představě, že by si zasloužil vlastnit loď. Proti této nákaze, hojně bující mezi jachtařstvem všeho věku a pohlaví, prakticky není obrany. Jen výjimečně odolní jedinci jsou schopni s tímto virem bojovat a zvítězit! Ale my k nim nepatříme a po prvotních obranných reakcích jsme podlehli v plné míře a rozšířili tak řady těch, kteří strádají stejnou chorobou.
Ale aby naše utrpení nepřišlo jen tak vniveč, zanecháváme po sobě odkaz, mapu cesty, po které mohou jít ostatní a která jim snad jejich těžký úděl ulehčí. Dnes je to tedy první díl povídání o tom, na co si dát při koupi lodě pozor.
Z dosavadního průběhu přednášek z předcházejících let, které pravidelně pořádá Jachtařská akademie již od roku 2014, z jejich zpětných vazeb, dotazů a rozhovorů s přednášejícími, plánujeme na rok 2025 níže uvedené přednášky.
Budeme slavit 11 let nepřetržitého konání Jachtařských přednášek.
Pořádá: Zdeněk Sünderhauf a kolektiv Jachtařské akademie ČSJ.
Čas a místo přednášek: budou probíhat každé úterý vždy od 18.00 hodin na adrese: studio NEWTON University, Kongresové centrum Praha, vchod č. 6, 4. patro, 5. května 1640/ 65, Nusle, 140 21 PRAHA 4, a online přes Teamsy
Vstupné pro veřejnost 300 Kč, pro Vodní skauty a posluchače NEWTON University 150 Kč, pro nositele závodní licence ČSJ a SJZ zdarma.
Program:
1) 14. 1. 2025 Jan Sedláček: Vodní záchrana a první pomoc – poslední trendy
Jan Sedláček je letitý instruktor vodní záchrany, zdravotnický záchranář s bohatou praxí a k tomu i soudním znalcem BOZP-Sport-Vodní záchrana. Samozřejmě je i fanda sportovního a námořního jachtingu. K teoretickým základům dostanete i tipy na praktické kurzy, bez kterých to zkrátka nejde. K prevenci tonutí a úrazům na plavidlech přidá i doporučení na vhodné minimální vybavení pro každé trenérské plavidlo, nebo pro organizátory jachtařských závodů. Pokud chcete komplexní pohled na problematiku tonutí i možných nehod spojených právě s jachtingem, měli byste se přidat na jeho přednášku. Samozřejmě bude prostor i na kasuistiky a dotazy. Znalost základních postupů neodkladné první pomoci a KPR by měly být samozřejmostí pro každého, tak si je pojďte zopakovat nebo doplnit. Připomenete si, že u vody „jenom mačkat nestačí“!
2) 21. 1. 2025 Lukáš Neumann: Pohár Ameriky, AC75 a nové technologie pro budoucnost jachtingu
V roce 1851 se v Londýně konala první světová výstava Expo. Pět zakládajících členů NYYC (New York Yacht Club) se rozhodlo při této příležitosti vytvořit plavidlo, které by bylo „schopné předvést skvělé dovednosti a inovace amerického loďařství“. Nechali postavit loď, která nesla jméno America. Přepluli Atlantik a zúčastnili se závodu kolem ostrova Wight. Tím začala historie nejstarší sportovní trofeje světa, o kterou se stále bojuje. V závodě dodnes nerozhodují pouze jachtařské schopnosti. Nedílnou součástí Poháru Ameriky jsou inovace a technologie, které ovlivňují vývoj v celém lodním průmyslu, ale nejen v něm. Kam se tyto technologie posunuly za 173 let historie Poháru Ameriky? Co přinesly nejnovější lodě třídy AC75 a 37. edice Poháru Ameriky? A jak z toho mohou těžit závodníci, designéři, ale i rozhodčí a diváci?
3) 28. 1. 2025 Milan Koláček: Průběh závodu Vendee Globe 2024 – beseda
Povídání o VG a jeho průběhu, lodích Imoca, týmech závodníků a jejich zázemí. Povídání o společných zážitcích/ trénincích a závodech s kamarády co dnes závodí v lodní třídě Imoca.
4) 4. 2. 2025 Johanka Kořanová-Nápravníková: Kondiční příprava závodníků II.
Přednáška bude navazovat na základy položené na loňské seanci. Podrobněji se zaměří na koncept LTAD (long-term athlete development) a jeho aplikaci na jachting a dá podrobnější příklady pro stavbu tréninkových jednotek pro jednotlivá období.
5) 11. 2. 2025 David Křížek: Coachování předního světového týmu ve třídě Maxi Yacht
Jachtař a trenér David Křížek se podělí o své téměř dvouleté zkušenosti s působením v předním světovém jachtařském týmu třídy Maxi Yacht. Jaké to je být jedním kolečkem ve velkém soukolí? Jak fungují velké týmy? Design, coachování, analýzy, vývoj, špionáž… Díky této přednášce můžete nahlédnout do světa profesionálního týmu s celou řadou legendárních jachtařů.
6) 18. 2. 2025 Martin Trčka, Štěpán Novotný: Postřehy z OH 2024 a příprava nového olympijského cyklu
Přednáška bude obsahovat postřehy a zážitky z OH a srovnání s předchozími OH. Zároveň přednáška nastíní problémy, které musí reprezentanti a svazy řešit na začátku olympijského cyklu směrem k Olympijským hrám.
7) 25. 2. 2025 Petr Pefi Fiala: Technika, taktika a strategie v závodě na Melgesu 24
Praktické tipy, rady a návyky z okruhové lodní třídy Melges 24. Projdeme trať od startu až do cíle, jednotlivé manévry a rozhodnutí, která je potřeba učinit, s důrazem na „rozdělení práce“ v týmu. V krátkých rozjížďkách České jachtařské ligy často dochází ke střetávání lodí, podíváme se i na tyto případy.
8) 4. 3. 2025 Václav Brabec: Změny v pravidlech a výběr toho nejlepší ze sezóny 2024
Obsahem přednášky bude shrnutí toho nejdůležitějšího, co se mění v novém vydání Závodních pravidel jachtingu pro období 2025-2029. A protože toho není mnoho, tak si pro Vás Vašek připravil výběr těch nejzajímavějších (pro závodníky, trenéry i rozhodčí) situací, které se řešili v protestních místnostech třeba i na olympijských hrách. Přednáška Vaška volně navazuje na jeho předcházející tři přednášky v rámci Jachtařské akademie a je proto vhodné si je před přednáškou projít!