Home Blog Page 10

Vendée Globe 2024: Australský labyrint

V Indickém oceánu je největší výzvou analýza a předvídání. Typické jižní tlakové níže se pohybují rychle, vytvářejí zóny prudkých větrů, které sice pro odvážné slibují úžasné rychlosti, ale za cenu velkých rizik. Naopak jejich obcházení často znamená výrazné prodloužení trasy – což je v závodě, kde každý námořní míle hraje roli, velmi tvrdé rozhodnutí. Každý skipper se tak stává stratégem, vědomým si toho, že plavba v této oblasti připomíná hru Twister s partnerem, který mění pravidla každých pět minut.


V jižních oceánech čelí závodníci Vendée Globe tomu, co lze popsat jako obrovský meteorologický labyrint. Tlakové níže fungují jako neviditelné zdi, které blokují nebo odklánějí lodě s precizností a nemilosrdností vyhazovače před nočním klubem. „Snažíme se s tím vypořádat jako dobří námořníci – co nejchytřeji – a přitom postupovat co nejvíc na východ,“ popisuje Denis Van Weynbergh (D’Ieteren Group), který, stejně jako většina ostatních, volí především opatrnost.

„Teď už dvanáct nebo patnáct hodin mířím na sever. Bylo to těžké rozhodnutí, ale radši si trochu zajedu, abych měl lepší pozici vůči přecházejícím nížím. Je to něco za něco,“ říká belgický skipper. Uvědomuje si, že zajížďka v řádu stovek mil znamená v řeči Vendée Globe ztrátu pozice i morálky. „Je to o dlouhodobé strategii. Ale předvídat, co se stane, není jednoduché, protože se podmínky mění každou chvíli. Neustále musíme přizpůsobovat plachtoví a hodně přemýšlet,“ dodává s tím, že co ráno vypadá jako ideální trasa, může být odpoledne slepou uličkou.


Krok za krokem
V čele závodu se děje totéž. Zatímco Sébastien Simon (Groupe Dubreuil) a Yoann Richomme (PAPREC ARKÉA) během posledních dvou dnů výrazně stáhli náskok Charlieho Dalina, který mimochodem stanovil nový rekord mezi mysem Dobré naděje a mysem Leeuwin (9 dní, 22 hodin a 27 minut), čelí teď další výzvě: zóně bezvětří.

„Charlie propluje dřív, než vítr příliš zeslábne. Ostatní budou muset obcházet hřeben tlakové výše ze severu, takže se mezery znovu o něco zvětší,“ vysvětluje meteorologický poradce závodu Christian Dumard.

I přesto zůstává Dalin na dosah ostatním – všichni se budou pohybovat ve stejném systému větrů. Zatímco Dalin pojede na zadní vítr s častými halzami podél Antarktické zakázané zóny, jeho soupeři využijí možnost přímějších tras.


Kombinace opatrnosti a odvahy
Přímější cesta nemusí být vždy nejrychlejší. Například Antoine Cornic (Human Immobilier) se snaží dokázat opak, stejně jako Louis Burton při posledním ročníku závodu. Cornic ale bude muset balancovat na hraně, protože ho čekají větry o síle až 60 uzlů – podmínky, které už před pár dny odnesly jednu jeho plachtu. Pokud to ustojí, může se mu odvážná volba vyplatit.

„Myslím, že brzy dojde k rozdělení mezi nimi a zbytkem naší skupiny,“ říká Sébastien Marsset (Foussier). „Chtějí jet na jih pod velkou níži, která na nás přijde v polovině týdne. Je to zajímavá trasa, ale vyžaduje hodně přesnosti a rychlých reakcí. Do naší závodní bitvy to přinese trochu koření, i když tady rozhodně o drama nouze není!“

Navigovat v Indickém oceánu je jako vařit bez receptu: trochu opatrnosti, špetka odvahy a velká dávka víry, že se to povede. 🌊

Stav závodu 11-12-24 10:45 našeho času

Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe

Vendée Globe 24: Tvrdý úder pro pro Sébastiena Simona

8.12.2024
I ti největší stratégové mohou narazit na neúprosný zákon nečekaného. V neděli odpoledne dorazila jako z čisého nebe zpráva: Sébastien Simon si zlomil pravoboční foil své lodě. Pro skippera lodě Groupe Dubreuil je to tvrdá rána, zejména poté, co dny letěl nadzvukovými rychlostmi, stanovil nový rekord v nejdelší solové plavbě na jednokýlu za 24 hodin (615,33 námořních mil mezi 26. a 27. listopadem) a ukázal jak brilantní strategii, tak i neuvěřitelnou odvahu. V současnosti je na druhém místě flotily desátého ročníku Vendée Globe.

Pokračovat bude, ale při plavbě na levoboku bude výrazně pomalejší. Jeho odhodlání však zůstává nezlomné.

Noc přinesla špatné zprávy. „Ztratil jsem pravoboční foil,“ líčí Sébastien. „Spal jsem, když loď najednou vybočila. Vyskočil jsem do kokpitu, povolil otěže, ale podle reakcí lodě mi bylo hned jasné, že je něco špatně. Na palubě jsem zjistil, že foil je zlomený u kloubu, v místě největšího zakřivení.“

Simon nevysvětlil příčinu havárie. Nic zásadního neslyšel, zřejmě kvůli špuntům do uší, a poškození je pro něj bleskem z čistého nebe. „O to frustrující je, že jsem poslední dny jel pomaleji, abych šetřil loď. Měl jsem jasný cíl – dokončit Vendée Globe,“ dodává zklamaně, zatímco z promočené bundy kapou slané kapky.

„Je to těžké. Ale závod nekončí. Držím náskok před zbytkem flotily a věřím, že cesta kolem světa ještě přinese spoustu krásných překvapení. Patří to ke hře – je to technický sport. Musím se soustředit a užívat si to,“ říká Simon s odhodláním. Na pravoboku ztratí přibližně 30 % rychlosti, ale levoboční foil je v pořádku a větší část plavby na tomto kurzu už má za sebou. „Murphyho zákony mě sice zlobí, ale rozhodně se nespokojím s rolí outsidera,“ usmívá se.


Řízení náskoku
Po překročení Crozetských ostrovů Simon zaujal odvážnou, ale promyšlenou strategii, která jeho konkurenty nechala tápat jako hráče Monopoly u políčka „Vězení“. Handicap s poškozeným foilem mu situaci v příštích týdnech určitě nezjednoduší, ale ve světě Vendée Globe nikdy není nic předem dané.

Vedoucí závodu Charlie Dalin, který posunul své hranice na maximum, přiznává: „Bylo to těsné. Snažil jsem se vytáhnout každou desetinu uzlu, abych zůstal před oblastí nízkého tlaku. Cítil jsem doslova dech té deprese na zádech,“ řekl Dalin, jenž zatím má náskok 250 až 500 mil před nejbližšími rivaly Yoannem Richommem a Thomasem Ruyantem.

Kapitán si však uvědomuje, že soupeři jeho náskok začnou stahovat. „Kdo ví, co nám osud ještě přichystá,“ uzavírá Dalin, zatímco se chystá překročit délku mysu Leeuwin, s Kergueleny daleko za zády.

Stav závodu 9.12.24 v 8:00 našeho času

Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe

Eric Tabarly: Muž, který proměnil svět jachtingu

0

Eric Tabarly (1931–1998) není jen jméno v historii jachtingu. Je to symbol odvahy, inovace a vášně pro moře. Tento francouzský jachtař a průkopník moderní plavby nejen že inspiroval generace jachtařů, ale také posunul hranice toho, co je možné na vodě. Jeho příběh je fascinující směsicí triumfů, inovací a tragédie, která ho navždy zařadila mezi legendy námořního světa.


Začátky na lodi Pen Duick

Tabarlyho vztah k moři začal již v dětství, kdy si zamiloval rodinnou loď Pen Duick. Tato plachetnice, původně postavená v roce 1898, byla více než jen lodí – byla srdcem jeho jachtařské cesty. Tabarly ji nejen renovoval, ale také proměnil v moderní stroj, který se stal jeho věrným společníkem na oceánských plavbách. Jeho práce na Pen Duick byla ukázkou jeho technického génia a schopnosti kombinovat tradici s inovací.


Triumfy na světové scéně

Eric Tabarly se do historie jachtingu nesmazatelně zapsal v roce 1964, kdy s modernizovanou Pen Duick II zvítězil v prestižním sólovém závodě Transat (tehdy známém jako OSTAR), který vedl přes Atlantský oceán. Jeho vítězství přineslo nejen slávu Francii, ale také posunulo francouzský jachting do popředí světového sportu.

Další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Tabarlyho vítězství v závodech, jako je Fastnet Race, a jeho účast v dalších sólových i týmových soutěžích jen potvrzovaly jeho mistrovství. Každý jeho návrat do přístavu byl oslavou a důkazem, že inovace a tvrdá práce přinášejí výsledky.


Inovátor a vizionář

Tabarly nebyl jen závodník; byl také inovátor. Jeho přístup k designu a technologii lodí zásadně ovlivnil konstrukci plachetnic. Experimentoval s lehkými materiály, jako je sklolaminát, a zaváděl nové tvary trupů a plachet, které zlepšovaly rychlost a stabilitu lodí. Jeho práce inspirovala celou generaci jachtařů a konstruktérů, kteří využili jeho poznatky k posunu sportu na novou úroveň.


Tragický konec legendy

I přes své úspěchy byl Tabarly člověkem, který si udržoval skromnost a neustále hledal výzvy. Jeho život však skončil tragicky. V roce 1998 se při plavbě na své milované Pen Duick za špatného počasí ztratil přes palubu a zmizel ve vlnách. Jeho smrt zasáhla nejen Francii, ale celý světový jachting. Přestože fyzicky odešel, jeho odkaz žije dál.


Dědictví Erica Tabarlyho

Eric Tabarly je dnes považován za otce moderního francouzského oceánského jachtingu. Jeho vítězství a inovace nejen zformovaly sport, ale také inspirovaly tisíce jachtařů po celém světě. Tabarly nebyl jen kapitánem na lodi – byl kapitánem myšlenek, které posouvaly hranice lidských schopností a technologií.

Jeho loď Pen Duick zůstává symbolem jeho génia a vášní, a jeho jméno je dodnes vyslovováno s úctou a obdivem. Eric Tabarly nás naučil, že odvaha, odhodlání a láska k moři mohou překonat jakoukoli překážku – a že oceán zůstává místem, kde se rodí skutečné legendy.

Vendée Globe 2024: Jízda na tygru

5. PROSINCE 2024

Vedoucí dvojice prchá před obří tlakovou níží, zatímco míjí souostroví Kerguelen. Před Mys Dobré naděje nevede žádná „pohodlná příjezdová cesta“ – tlaková níže je nemilosrdná. Někteří skippeři se kromě extrémního počasí musí vypořádat i s mechanickými problémy. Pro Louise Burtona však situace nabrala fatální směr. Kvůli vážnému poškození ukotvení svého stěžně J2 musel tento zkušený skipper, který v minulém ročníku skončil třetí, závod ukončit. S lodí Bureau Vallée nyní míří do Kapského Města.

Jak vysoko nastavíte laťku?
Napříč celou flotilou teď jde o jedno – stanovit, jak moc riskovat. Moře v oblasti proudů Agulhas na jihovýchod od Jihoafrického cípu je divoké, stejně jako vzadu za tlakovou níží, kterou se Dalin (MACIF Santé Prévoyance) a Simon (Groupe Dubreuil) snaží udržet za zády.

„Je to jako horská dráha. Nahoru, dolů, zrychlení, zpomalení – a nejlepší na tom je, že nemusíte kupovat další lístek. Jezdíte pořád dokola!“ popsal Yannick Bestaven (Maître CoQ V). Ať už na sever od Kerguelen, nebo u jižního cípu Afriky, jachtaři Vendée Globe bojují s drsnými podmínkami. A jako obvykle v Indickém oceánu je největším nepřítelem divoké, nezkrotné moře.

„Už dva dny s námi pořádně hází. Loď prudce zrychluje a pak naráží do další vlny. Je to jako plavba v Raz Blanchard, ale tam to trvá pár hodin, zatímco tady je to pořád. Nonstop, 24 hodin denně!“ stěžoval si Louis Duc (Five Group – Lantana Environnement), když ho proudy Agulhas testovaly až na dřeň. „Rychlost klesá z 30 uzlů na 10 uzlů během vteřiny. Loď i posádka dostávají zabrat. Musíte být pořád ve střehu, jinak skončíte na podlaze nebo, nedej bože, poškodíte výbavu.“

Charlie Dalin: 1 – Monstrózní tlaková níže: 0
Na čele flotily Charlie Dalin zdánlivě zvládá závod s přehledem. Jeho největším soupeřem však nejsou ostatní závodníci, ale samotná tlaková níže. Ta za sebou nechává až desetimetrové vlny a nárazy větru o rychlosti 60 uzlů. Pokud však Dalin a Simon dokážou udržet náskok před tímto monstrem, může to přinést významné zisky.

„Jsem trochu unavený, potřeboval bych si odpočinout, ale jinak se mi daří dobře. Závodím s touhle obludou níží. Zatím to jde docela dobře a držím se plánované trasy,“ uvedl Dalin. „Každý získaný metr na východ je jako zlato – znamená to menší vlny a slabší vítr, až nás níže nakonec dožene. A ona nás nakonec dožene, to je jisté. Ale čím později, tím lépe.“

Strategie a rozhodování
Dalin také nastínil, jak náročný byl proces rozhodování, zda zůstat na jihu. „Byl jsem nejjižnější lodí ve flotile, ale pořád jsem mohl zamířit na sever. Jenže by mě to stálo hodně času. Strávil jsem deset hodin u počítače, běžel stovky simulací a přemýšlel, co je nejlepší. A upřímně? Ještě nevím, jestli to byla správná volba. Uvidíme za 24 hodin.“

Aby nepodlehl stresu z rudých šipek na mapě Adrena, které ukazují 60 uzlů, Dalin se zaměřuje jen na svou trasu: „Jsem jako kůň s klapkami na očích. Prostě pádím na východ, každý metr je důležitý.“

Technologické inovace
„Tyhle rychlé foilery nám dovolují dělat věci, které dřív zvládaly jen trimarany,“ dodal Dalin. Zdá se, že závod s monstry může přinést i nové technologické poznatky.


Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe

Vendée Globe 2024: Chystá se těžká bouře

3.12. odpoledne

Můžete si vybrat jakoukoliv barvu, když to bude bílá„. Přesně takhle teď musí připadat situace námořníkům na Vendée Globe – zvlášť těm v čele závodu. Stojí před problémem, který je jako Rubikova kostka bez barev. Čelí ošklivé tlakové níži, která jim nedává na výběr: buď sklonit hlavu a přečkat bouři, nebo… sklonit hlavu a přečkat bouři. Tahle potvora je totiž tak mohutná, že ji není možné obejít ani zprava, ani zleva. Jediné, co jim nabízí, je „vybrat si“ mezi 45 uzly větru a šesti metry vln nebo 60 uzly větru a deseti metry vln. Paráda, že?

V úterý se všichni z čela závodu, včetně Charlieho Dalina (MACIF Santé Prévoyance) a Sébastiena Simona (Groupe Dubreuil), rozhodli zamířit na sever, co nejdál od centra tohoto systému. Je jim ale jasné, že příštích 48 hodin bude peklo.


Přehodnocení plánů
Jachtaři jsou zvyklí hledat řešení každého problému. Ale někdy přijde situace, která je donutí improvizovat. Tlaková níže, která jim už dva dny brnká na nervy a brzy je pořádně prověří, jim překreslila všechny trasy na mapě. Kap Leeuwin teď působí jako cíl na druhém konci světa. Níže se prohlubuje a nutí všechny k opatrnosti – obejít centrum bouře není zbabělost, ale chytrá strategie.

„Tady končí sranda,“ komentuje to Sébastien Simon (Groupe Dubreuil). „Musíme být opatrní a rozumní. Nechat bouři projít a doufat, že nás to nerozseká na cucky.“ Pokud to bude nutné, klidně si zahraje na želvu a zaleze do krunýře.


Bezpečnost na prvním místě
„Trochu se bojím. Čeká nás 48 hodin sevřených půlek,“ přiznává Simon, který si pamatuje 67 uzlů větru z The Ocean Race v roce 2023. „To teda žádná zábava tehdy nebyla. A tentokrát není úniku,“ říká. Jeho i ostatní navigátory trápí nejen údaje o větru, ale i stav moře – šest metrů vln a 60 uzlů větru na trase deprese, to není procházka růžovým sadem.

„Nebude to lehké pro nikoho. Prostě budeme trpět,“ shrnuje Simon svou strategii jedním slovem: opatrnost. Podobně uvažují i další favorité, jako Charlie Dalin, Yoann Richomme, Thomas Ruyant, Nicolas Lunven, nebo Jérémie Beyou. Každý z nich sice zvolil trochu jinou trasu, ale všechny spojuje stejný cíl: přežít tuhle šlamastyku s co nejmenšími ztrátami.


Kdo může, drží se zkrátka
Zatímco ti vpředu bojují s prvními známkami hurikánu, ostatní ještě chytají slušný vítr na rychlostní plavbu. Zadní peloton žene vítr, který do čtvrtka zesílí, ale pořád bude schůdnější než to, co čeká lídry. Někteří dokonce uniknou téhle první „australské bramboře“ úplně, jako třeba Manu Cousin. Ten po srážce s neidentifikovaným plovoucím objektem (OANI) dva dny zpátky radši šetří síly. „Navigace mě vede za tou bouří, což je super. Po tom šoku jsem rád, že můžu trochu vydechnout. Fakt jsem si myslel, že je po závodě,“ říká kapitán Coup de Pouce. Ale i on dobře ví, že kdo chce plout v Jižním oceánu, musí počítat s legendárními rozmary počasí.


Závěr:
Na Vendée Globe se nic neodpouští. Moře je nemilosrdné a bouře jako tahle jsou připomínkou, že někdy je nejlepší strategií prostě přežít. Tahle partie s přírodou je sice náročná, ale právě to je důvod, proč tady všichni jsou.


Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe

Sir Francis Chichester – jachtař Jejího Veličenstva

0

Sir Francis Chichester: Dobrodruh, který překročil hranice odvahy i oceánů

By https://www.librarything.com/author/chichestersirfrancis, Fair use, https://en.wikipedia.org/w/index.php?curid=55603620

Jachting má své hrdiny, ale jen málo z nich se zapsalo do historie tak hluboko jako Sir Francis Chichester. Tento Angličan s nezdolnou vůlí a touhou překonávat hranice dokázal, že věk, bouře ani osamělost nejsou nepřekonatelné překážky. Pojďme si připomenout jeho fascinující život a příběh poslední plavby, která se stala nejen triumfem jeho kariéry, ale i oslavou lidské odvahy.


Od létání k plachtění: hledání nových obzorů

Chichester se narodil v roce 1901 do doby, kdy svět ještě nebyl prozkoumán křížem krážem a dobrodružství číhalo na každém kroku. Mládí strávil mezi Devonem a Londýnem a od malička byl fascinován výzvami. Předtím, než propadl jachtingu, proslavil se jako průkopník letectví.

Ve 30. letech se stal jedním z prvních, kdo proletěl sólo z Anglie na Nový Zéland. Navigace v jeho době připomínala spíše hádanku než přesnou vědu a taková cesta byla hazardem se životem. Let z Evropy dlouhý 12600 mile zvládl za 180 hodin. O své cestě napsal knihu „Solo to Sydney“, která vyšla v roce 1930. Chichester se sice tak stal ikonou mezi letci a jeho let v Gipsy Moth na Nový Zéland se stal legendou, stejně jako vybavení letounu plováky pro přelet Tasmánského moře a jedinečná metoda navigace umožňující pilotům velmi přesnou navigaci i v prostorách oceánu. Podle jeho metody pak navigovali piloti jednomístných letounů své lety přes Evropská bojiště za 2. světové války. V letectví zanechal stopu, ale po několika haváriích jeho srdce zatoužilo po klidnějších vlnách oceánu.


Jachtaření: vášeň, která přichází v pravý čas

V padesátí letech, kdy jiní lidé začínají pomalu odpočívat, Chichester objevil jachting. Začal se účastnit závodů přes Atlantik, kde jeho sólové výkony budily respekt. Navigoval s přesností, jakou se naučil v kokpitu letadla, a přidal k tomu i tvrdohlavost, která ho hnala kupředu i v nejtěžších chvílích.

Chichester a jeho vášeň pro závodění

Než se Francis Chichester stal ikonou sólových plaveb kolem světa, stihl si získat jméno i v závodním jachtingu. Ve zralém věku, kdy už dávno překonal nebezpečí leteckých dobrodružství, objevoval krásu jachtingu. A jak jinak – i na moři hledal soupeře, se kterými by mohl poměřit své schopnosti.

Chichester poprvé vážně upoutal pozornost v roce 1960, když se zúčastnil vůbec prvního závodu přes Atlantik pro sólové jachtaře, známého jako OSTAR (Observer Single-handed Transatlantic Race). Na jeho lodi Gipsy Moth III – předchůdkyni slavné čtyřky – musel překonat nejen 4800 námořních mil, ale i náročné podmínky severního Atlantiku. Tehdy bylo jeho cílem jen dokončit závod, protože mnoho lidí považovalo sólové přeplutí oceánu za čisté šílenství. Výsledek? Chichester nejen že závod dokončil, ale zvítězil, a to s náskokem dvou týdnů před druhým závodníkem.

Vítězství na OSTAR bylo pro Chichestra velkým milníkem. Ukázalo, že jeho navigační schopnosti a smysl pro detail byly na špičkové úrovni. Jeho tajemství? Používal kombinaci letecké navigace, kterou si osvojil během svých průkopnických letů, a instinktu mořeplavce. Atlantik mu tehdy připravil drsné podmínky, včetně silných bouří a neustálého protivětru, ale Chichester zůstal neochvějný.

V roce 1964 se Chichester rozhodl zúčastnit druhého ročníku závodu OSTAR, tentokrát se silnější konkurencí. Jachting začal přitahovat pozornost světových dobrodruhů, a na startovní čáře se objevilo několik zkušených mořeplavců. Přesto Chichester opět exceloval, skončil druhý a dokázal, že jeho vítězství před čtyřmi lety nebylo náhodou. Bylo to právě v tomto závodě, kdy se v jeho hlavě začala rodit myšlenka na mnohem větší výzvu – obeplout celý svět.

Sólové závody nebyly jen o výsledcích. Pro Chichestra představovaly způsob, jak otestovat nejen loď, ale i vlastní limity. Říkal, že největším soupeřem je vždy oceán – a sám sobě. A přestože závodění mělo v jeho životě důležité místo, jeho pravý odkaz spočívá v inspiraci, kterou přinesl všem, kteří se někdy podívali na moře a zatoužili vyplout.

Poznámka autora: Dnes, když se OSTAR koná, je jméno Francise Chichestra stále připomínáno jako symbol odhodlání. Na startu závodu byste asi těžko našli jachtaře, který by nevěděl, kdo tento odvážný muž byl a jak otevřel dveře sólovým plavbám na oceánech. Jeho závodní úspěchy byly začátkem cesty, která ho zapsala mezi nesmrtelné. ⛵

Gipsy Moth IV: loď, která změnila dějiny

Bylo mu přes 60 let, když se rozhodl pro největší výzvu svého života: obeplout svět. A ne jen tak. Naplánoval cestu s minimem zastávek a sám, což bylo tehdy něco naprosto nevídaného. Inspiraci našel u starých obchodních plachetnic, legendárních kliprů, které mívaly na stejné trase rekordní časy – chtěl jim dokázat, že ani jeden muž s malou lodí nezůstane pozadu.

Pro svůj velkolepý plán si vybral jachtu Gipsy Moth IV, kterou nechal postavit na zakázku. Mnoho lidí ji kritizovalo: byla považována za příliš křehkou a komplikovanou na ovládání pro sólovou plavbu. Chichester však věřil svým schopnostem a v srpnu 1966 vyplul z anglického Plymouthu.

Plavba nebyla žádná procházka růžovým sadem. Atlantik byl milosrdný, ale jižní oceány ukázaly svou sílu. Při plavbě kolem mysu Horn – známého jako hřbitov lodí – čelil bouřím, které by odradily i zkušené námořníky. Když se jeho loď naklonila tak, že stěžně téměř ležely na hladině, napsal si Chichester do deníku: „Tady bych mohl klidně skončit. Ale to by byla škoda, ne?“

Během plavby bojoval nejen s oceánem, ale i s vlastním tělem. Prodělal několik těžkých záchvatů nemoci a trápila ho únava z neustálé práce na lodi. Přesto po zastávce v Sydney pokračoval dál – přes Tichý oceán zpět do Anglie.

Triumf a sláva

V květnu 1967, po 226 dnech na moři, přistál Chichester zpět v Plymouthu. Vítaly ho davy lidí, zvony kostelů a salvy z lodí. Byl prvním člověkem, který obeplul svět s jednou zastávkou, a zároveň překonal rekord obchodních lodí na stejné trase. Královna Alžběta II. mu udělila rytířský titul, přičemž údajně klekl na koleno tak slabý, že se musel podepřít mečem.

Jeho plavba inspirovala celou generaci jachtařů a ukázala, že odhodlání nezná věkové limity.

Poslední plavba: sbohem moře

Poslední plavbou sira Chichestra byla účast v závodu přes Atlantik v roce 1970, který ale již kvůli své nemoci nedokončil.  Zemřel v roce 1972 na rakovinu. Na svou poslední plavbu se vydal s vědomím, že už pokořil všechny výzvy, které mu život a oceány přinesly.

Poznámka autora: Chichester nebyl jen jachtař. Byl symbolem nezdolného ducha a člověkem, který ukázal, že sny lze naplnit i tváří v tvář bouřím. Když dnes míjíte sólové jachtaře, vězte, že mnozí z nich si nesou kus Chichestera v srdci – jako inspiraci a připomínku, že odvaha nezná hranic.

Ať už plachtíte po Vltavě, nebo sníte o nekonečných oceánech, nezapomeňte: opravdové dobrodružství začíná tam, kde končí váš obývací pokoj.

Anketu Jachtař roku 2024 vyhrála olympionička Kateřina Švíková

Praha, 30. 11. 2024

Na slavnostním večeru, který se uskutečnil v pátek 29. 11. v Galerii Golf Hostivař, byli vyhlášeni vítězové ankety Jachtař roku 2024. Absolutní vítězkou se stala windsurfařka Kateřina Švíková, která zároveň obsadila druhé místo v kategorii žen. Titul získala za své mimořádné výsledky, včetně 9. místa ve třídě iQFoil na olympijských hrách v Paříži, a za svou perfektní přípravu na obtížnou olympijskou sezonu.

Systém hlasování dal vzniknout neobvyklé situaci. V kategorii žen, totiž zvítězily další naše olympioničky Zofia Burska a Sára Tkadlecová, které v Marseille, kde se jachtařské soutěže konaly, závodily na 49eruFX. V kategoriích hlasující uvádějí první tři místa a sčítají se body, zatímco pro celkové vítěze se sčítají hlasy. A tak se stalo, že si naše olympioničky v kategorii místa prohodily.

Do ankety se letos zapojilo 425 hlasujících, přičemž platných hlasů bylo 405. Soutěžilo se v šesti kategoriích – muži, ženy, junioři, juniorky, týmy a akce roku, a hlasovalo se pro celkového vítěze. Ocenění v kategoriích Trenér roku a Mimořádný přínos jachtingu udělil Výkonný výbor ČSJ.

„Těší mě, že i letos se do ankety zapojilo tolik jachtařů. Výsledky odrážejí nejen výkony našich sportovců, ale i jejich odhodlání a lásku k tomuto krásnému sportu. Letošní výsledky ankety Jachtař roku ukazují, jak bohatou a rozmanitou máme jachtařskou komunitu. Všichni ocenění svými skvělými výkony dokazují, že český jachting má pevné místo nejen doma, ale i na mezinárodní scéně,“ uvedl Radim Vašík, předseda Českého svazu jachtingu.

Celkové pořadí

Jachtařkou roku se stala Kateřina Švíková z YC CERE a mimo jiné získala speciální cenu – voucher na zapůjčení obytného vozu na prodloužený víkend, který věnovala firma Centrum Moravia. „Ráda voucher využiju, pojedeme s přítelem,“ řekla na pódiu.

„Poté, co jsem skončila v kategorii žen druhá, tak jsem vůbec nečekala, že vyhraji celkově. Moc si toho vážím. Je ale dobře, že jsme si se Zofií a Sárou pořadí v kategorii prohodily, holky si ocenění určitě také zaslouží. Jejich účast na olympiádě je velmi cenná, protože to před nimi žádná jiná česká posádka na 49eru nedokázala. Jsem ráda za celou uplynulou sezonu, která byla mou nejlepší v kariéře a je skvělé, že byla takto zakončena. Měla jsem po olympiádě dva měsíce volno, pak jsem se věnovala kondiční přípravě a zítra odlétáme se sestrou do Cadizu na první trénink na novou sezonu. Pokračujeme v přípravě se španělským trenérem Jaimem Andresem Castrem, který byl se mnou na olympiádě a s nímž trénujeme již dva roky. Cílem pro příští sezonu je mistrovství světa, které se pojede v červnu v dánském Aarhusu. Od ledna budeme závodit na menších plachtách, takže bude potřeba si na ně zvyknout a tomu přizpůsobíme trénink,“ odhalila své plány Jachtařka roku 2024, která by za čtyři roky na olympiádě v Los Angeles ráda dosáhla na medaili.

Na celkovém druhém místě v anketě skončily olympioničky Zofia Burska a Sára Tkadlecová (YC CERE/Jachtklub Toušeň) a třetí místo obsadil mladý nadějný závodník Jiří Tomeš z JK Česká Lípa.

Kategorie muži 

V kategorii mužů dominovali Milan Koláček a Milan Tomek, kteří zvítězili díky triumfu na prestižním závodě Rolex Middle Sea Race. Závodili v kategorii doublehanded na lodi First 36 a ve velmi těžkých podmínkách si vedli skvěle. „Měli jsme štěstí, že se nám naskytla šance pronajmout si dobrou loď, měli jsme kvalitní plachty a čas loď před startem vyladit, vše vyzkoušet a sladit se dohromady. Našli jsme v Athénách člověka, který chtěl svoji závodní loď pronajmout. Trochu jsme ji museli upravit, abychom na ní mohli závodit pouze ve dvou. Cílem majitele bylo, pronajmout loď někomu, kdo na ní zajede dobrý výsledek, aby ji pak mohl snáze pronajímat na další závody. Proto nám pomáhal a snažil se nám vyjít ve všem vstříc,“ popsali. A plány na další rok? „Pokud se mi podaří dostat do Class 40, tak společně určitě pojedeme doublehanded slavný závod Fastnet,“ dodává Milan Koláček, který by rád v této singlehanded třídě závodil příští dva roky.

Na druhém a třetím místě skončili bratři Ondřej a Viktor Teplí z Jachtklubu Brno, kteří oba v letošním roce ukončili svou úspěšnou profesionální jachtařskou kariéru v olympijské třídě ILCA 7. Na vodě se s nimi ale budeme dál potkávat, oba budou stále závodit pro radost a předávat své zkušenosti mladším. Doufejme, že k jachtingu povedou i své děti. 

Kategorie ženy

V ženské kategorii získaly zlato Zofia Burska a Sára Tkadlecová, jejichž senzační nominace na olympijské hry přinesla 19. místo v Marseille. Druhé místo obsadila Kateřina Švíková, která potvrdila své kvality nejen na olympiádě, ale i na dalších mezinárodních soutěžích. Třetí příčku obsadila další windsurfařka Kristýna Chalupníková z TJ Rapid Brno, která stabilně předvádí výborné výkony na domácí i zahraniční scéně především v nově vznikající třídě WingFoil, ale také na Technu i v olympijském iQFoilu.

Kategorie junioři

Mezi juniory se vítězi stali Lukáš Kraus a Ondřej Baštář (YC CERE/Lokomotiva Plzeň), kteří po úspěšné sezoně ve třídě 29er, v níž zajeli historicky nejlepší český výsledek na mistrovství světa, přecházejí na olympijskou třídu 49er. Druhé místo patří windsurfaři Davidu Drdovi z RODOP junior iQFoil Teamu, který v letošním roce úspěšně kombinoval juniorské a seniorské závody a udělal letos velký pokrok. Oproti loňskému roku si pořadí na stupních vítězů s posádkou Lukáš Kraus a Ondřej Baštář prohodili. A stejně jako vloni třetí příčku obsadil Jiří Tomeš, který vloni závodil ještě na dětském Optimistu a letos zvládl vynikající sezonu na ILCE 4.

Kategorie juniorky

V kategorii juniorek již potřetí triumfovala windsurfařka Kristýna Piňosová z TJ Rapid Brno, juniorská mistryně světa v olympijské třídě iQFoil a členka RODOP junior iQFoil Teamu. Druhé místo obsadila Linda Dokoupilová z Jachtklubu Brno, která letos předváděla skvělé výkony ve třídě ILCA 6. Třetí skončila další členka RODOP junior iQFoil Teamu Nela Sadílková z TJ Delfín Jablonec, která si připsala 3. místo na mistrovství světa i třetí místo na mistrovství Evropy do 19 let.

Kategorie týmy

Mezi týmy zvítězil HEBE Sailing Team Zdeňka Jakoubka z Českého Yacht Klubu za své úspěchy na různých námořních regatách, díky podpoře mladých jachtařů i díky úspěšné Jachtařské akademii, kterou vede team leader Zdeněk Sünderhauf. Speciální cenu pro vítězný tým věnovala společnost YFA ve spolupráci se svým partnerem Raiffeisen Bank. Spustila tím aktivity směřující k širšímu zapojení mladých jachtařů do závodů námořních plachetnic. Hlavní cenou pro vítěze je totiž startovné zdarma na regatu Raiffeisen Trophy v kategorii First 35. Podmínkou uplatnění voucheru je věk alespoň 50 % členů posádky do 30 let. A to HEBE Sailing Team určitě zvládne!

Druhé místo získal Tři Sestry Sailing Team kapelníka Tří sester Tomáše Magora Doležala a kormidelníka Milana Hájka, jenž pokračuje ve své dlouhodobé účasti na prestižních závodech. Na třetí příčce skončil tým RODOP Martina Kulíka, vítěz České námořní rallye a významný podporovatel juniorských závodníků a celého českého jachtingu.

Speciální ocenění

Ocenění Akce roku získala XI. letní Olympiáda dětí a mládeže 2024, která se uskutečnila na Bezdrevu. Organizátoři akce dokázali vytvořit nezapomenutelnou atmosféru a představili jachting ve skvělém světle široké veřejnosti. Cenu převzal ředitel závodu Michal Lojka.

Cenu za mimořádný přínos českému jachtingu si odnesli zástupci firem SAP a Versino za SAP Sailing Analytics, technologii, které zajišťuje přímé přenosy závodů a podporuje analýzy chování závodníků v regatách i trénincích. Cenu převzali Petr Bříza z firmy Versino a Petr Janáček z firmy SAP. „Je to pro nás ocenění naší práce, a jsme rádi, že zpřístupňujeme jachting široké veřejnosti, nejenom jachtařům. Je to odměna za roky práce, kdy jsme se snažili s touto technologií prorazit. Nyní slaví velké úspěchy nejenom tady u nás, ale je velmi pozitivně vnímána i v zahraničí. Již plánujeme akce na příští rok – čeká nás znovu Česká námořní rallye a zkusíme pokrýt Mezinárodní mistrovství ČR mládeže, kde bude závodit kolem 200 lodí,“ uvedli.

Vítězem kategorie Trenér roku se stal Jakub Kozelský, kouč belgického ženského týmu 49erFX, který se kvalifikoval na OH 2024. Své zkušenosti aktivně předává i českým trenérům v rámci Jachtařské akademie. „Je to pro mě trošku překvapení, udělalo mi to velkou radost. Trenér, který pracuje v cizí zemi, se nachází v takové vakuu – obvykle není vidět ani v zemi, ve které pracuje, ani v zemi, ze které pochází. Takže si velmi cením, že se na mě doma nezapomnělo. Práci pro belgický tým jsme po olympiádě ukončili, takže nyní hledám, co dál. V Jachtařské akademii působím hlavně kvůli Zdenálovi Sünderhaufovi, protože to je člověk, který má obrovské nasazení a kterému se nedá říct ne. A já pak tu práci rád udělám a má to určitě smysl.“

Mezi soutěžní kategorie se letos mimořádně dostala i Cena pro osobnost kitingu 2024. Mezi hodnotiteli byli zástupce ČSJ, magazínu KITElife, spolumajitelka kiteškoly, distributor jedné z kite značek v Česku, pořadatel tradiční kitové akce nebo provozovatel zřejmě prvního kite média a významný hybatel komunity v Česku. Cílem není zvolit nejlepšího sportovce z řad kitingu. Smyslem ceny je ocenit toho, kdo letos udělal nejvíce pro to, kde kiting je. A není v tuto chvíli důležité, zda jde o vrcholového sportovce, kite-influencera s dosahem na sociálních sítích, provozovatele kiteškoly, který přivedl do komunity množství kiterů nebo výrobce vybavení, díky kterému se nemusíme v zahraničí stydět za svou vlajku. Osobností kitingu se však stal Vojtěch Koška, náš nejlepší závodník v olympijské třídě Formula Kite, kterému kvalifikace na hry do Paříže unikla jen o vlásek. Věkem stále ještě junior má obrovský potenciál pro další olympijský cyklus. Cenu mu přišel předat Daniel Digoň, generální ředitel společnosti ATALIAN Česká republika, jednoho z partnerů akce.

Anketa

Anketu Jachtař roku vyhlašuje Český svaz jachtingu již od roku 1987. Do ankety mohou nejúspěšnější sportovce nominovat kluby i jednotlivci. Ze zaslaných návrhů Výkonný výbor ČSJ schválí nominované v každé kategorii – většinou pět sportovců nebo týmů. V anketě se hlasovalo stejně jako vloni v šesti kategoriích – muži, ženy, junioři, juniorky, jachtařské týmy a akce roku, a dále pro celkového vítěze ze všech nominovaných jednotlivců. Hlasovat mohou všichni členové Českého svazu jachtingu. Letos poslalo své hlasy více než 400 jachtařů. Trenéra roku vybírá a uděluje ocenění za mimořádný přínos českému jachtingu odborná porota složená ze členů VV ČSJ a Sportovního úseku ČSJ.

Ceny jachtařům roku přišli předat předseda výkonného výboru ČSJ Radim Vašík, místopředsedové VV ČSJ Jiří Hýža a Štěpán Novotný, další členové VV ČSJ Petra Kafková, Martin Soušek a Marek Pavlovský, dále Václav Maleček z Olympu – centra sportu Ministerstva vnitra – a syn pražského primátora Bohuslava Svobody.

Slavnostní večer zakončil předseda Českého svazu jachtingu poděkováním všem oceněným i partnerům akce, zejména společnostem RODOP, Helly Hansen, Centrum Moravia, ATALIAN, YachtNet, IFP Publishing, TPS Centrum, Hostivar a Galerie Golf Hostivař.

Sestřih z vyhlášení můžete sledovat na ČT Sport ve čtvrtek 5. 12. od 16.25.

Informace o oceněných jachtařích najdete také zde: https://www.sailing.cz/reprezentacni-team

Pro více informací, fotografie a videa z vyhlášení i z vody nebo zprostředkování rozhovorů mě neváhejte kontaktovat.

Eva Skořepová

PR manažerka Českého svazu jachtingu

Vendée Globe 2024: Rychlostní rekordy lámou vlny i vítr

Vendée Globe se mění v neuvěřitelnou show rychlostních rekordů, kdy sóloví jachtaři posouvají hranice možného. Vedoucí pětice lodí, mířící k mysu Dobré naděje, si užívá neuvěřitelných podmínek, jaké se málokdy vyskytují. Sébastien Simon z týmu Groupe Dubreuil dnes naprosto zazářil. Během 24 hodin uplul vzdálenost 614,25 námořních mil – a to zcela sám! Překonal nejen svůj včerejší rekord, ale znovu a znovu posunoval laťku výš.

Noc plná adrenalinu

Simon na své lodi, navržené Verdierem a dříve vítězící v The Ocean Race, zažil doslova raketový start. „Loď jede skvěle. Moře má jen metrové vlny, vítr drží stabilních 24 až 26 uzlů,“ popsal své podmínky. „Mám dva refy na hlavní plachtě, FRO je vytažená – celkově bezpečná konfigurace, která ale pořád dává solidní výkon. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se dá dosáhnout takové vzdálenosti. A mám pocit, že to ještě nekončí.“

A nekončilo! Ráno už byl Simon na čele peletonu a dál držel tempo, o kterém se může ostatním jen zdát. Lodě jako Macif Santé Prévoyance, Holcim-PRB nebo Charal ho sice stíhaly, ale jen Charal se přiblížil na dohled – s vlastním rekordem 615,33 mil.

„TGV na moři“

Podmínky jsou pro první skupinu elitních lodí doslova snem. Díky stabilní tlakové níži, která je žene od Brazílie až k mysu Dobré naděje, může vedoucí flotila absolvovat celou trasu na jednu jedinou halzu! A to v rychlostech, které dříve dosahovaly pouze posádky na lodích dvojnásobné velikosti. Jack Bouttell, člen vítězného týmu 11th Hour Racing, k tomu poznamenal: „Tohle je neskutečné. Simon s tou lodí dělá věci, které jsme si nedokázali ani představit. Když se loď rozjede přes 22 uzlů, připadá vám, že každou chvíli něco exploduje.“

Výzvy a strategie na obzoru

Před první šestkou se rýsují dvě možnosti: buď přímý průjezd úzkým koridorem větru, nebo jižní cesta kolem antarktické zóny (AEZ). Jérémie Beyou z Charalu dodává, že není radno příliš plánovat dopředu. „Strategii určí vítr. Zatím držíme kurz a díváme se, co bude dál.“

Mezitím závodníci jako Boris Herrmann na Malizia Seaexploreru v 11. místě zažívají trochu jiný příběh. Herrmann ráno zhodnotil situaci: „Jsme na kraji níže, takže podmínky jsou hodně nestabilní. Vítr kolísá mezi 13 a 20 uzly, což nám ztěžuje udržet rychlost. Ale závod je ještě dlouhý a věřím, že v Indickém nebo Tichém oceánu se karta může obrátit.“

Problémy na obzoru?

Švýcarská jachtařka Justine Mettraux dnes utrpěla nepříjemnost – její přední plachta J0 je nenávratně poškozená. Naštěstí se jí podařilo všechno stáhnout na palubu bez dalších škod na konstrukci. Její loď ale bude v dalších dnech bojovat s handicapem.

Závěrem: Síla oceánu a lidské vůle

Vendée Globe opět ukazuje, proč je považován za nejtěžší sólový závod na světě. Rychlostní rekordy padají, moře testuje nervy i dovednosti jachtařů, a přitom je to stále jen začátek. Každý den přináší nové příběhy o lidské vytrvalosti a důvtipu. Jak říká Simon: „Je to raketa, a když ji správně nastavíte, letí! Ale na moři nikdy nevíte, co vás čeká za rohem.“

Tak zůstaňte naladěni, protože tento příběh má napsány teprve první kapitoly!

Zpravodajství VG (nastavte si české titulky)


Oficiální stánky Vendée Globe 2024 v angličtině

Live tracker celého závodu

Podle materiálů Vendée Globe

Jachting napříč staletími: Od přepravy ke svobodě na moři

0

Jachting, jak ho známe dnes – sportovní, rekreační i dobrodružný – má své kořeny hluboko v historii lidstva. Začínal jako čistě praktická činnost spojená s přepravou a obranou, ale postupem času se proměnil v symbol volnosti, elegance a vztahu člověka s mořem. Připomeňme si fascinující cestu, kterou jachting ušel od svých počátků až do moderní podoby.


Starověké základy: Voda jako cesta i výzva

První zmínky o plavidlech vhodných k rekreační plavbě pocházejí již ze starověkého Egypta a Mezopotámie. Tehdy lidé využívali malé čluny nejen k přepravě zboží a rybolovu, ale také k ceremoniálním účelům a společenským událostem. Tyto plavby měly sice od sportu daleko, ale již tehdy symbolizovaly prestiž a spojení s vodním živlem.

Opravdové základy moderního jachtingu se však začaly tvořit mnohem později, během zlaté éry plachetnic v 15. a 16. století, kdy moře ovládaly evropské obchodní flotily. Mořeplavci jako Kolumbus a Magalhães dokazovali, že oceán není nepřekonatelnou překážkou, ale branou k novým obzorům.


Zrození jachtingu jako zábavy

Samotný termín „jacht“ pochází z holandského slova „jacht“, což znamená „lov“. Holanďané v 17. století používali malé a rychlé plachetnice k lovu pirátů a pašeráků. Tyto elegantní lodě si však brzy oblíbila i šlechta, která začala pořádat rekreační plavby a dokonce závody.

Jedním z průkopníků byl anglický král Karel II., který po návratu z exilu v Holandsku přinesl tento trend na britské ostrovy. V roce 1660 uspořádal první oficiální závod plachetnic mezi svým královským jachtem a plavidlem vévody z Yorku na Temži. Zábava aristokracie tak položila základy moderního sportovního jachtingu.


Jachting jako sport: Od Spray ke klubům a k olympiádě

Za otce jachtařů, jak je známe dnes, je považován Joshua Slocum.

Joshua Slocum: Průkopník sólové plavby
Joshua Slocum (1844–1909) byl legendární námořník a jachtař, který se nesmazatelně zapsal do historie jako první člověk, jenž sám obeplul svět. Narodil se v Novém Skotsku v Kanadě a od mládí měl blízký vztah k moři. V mládí pracoval na obchodních lodích a postupně získával zkušenosti jako kapitán. Jeho životní příběh byl plný dobrodružství, nezdolné vůle a odhodlání překonat hranice tehdejších možností. Navzdory mnoha životním překážkám se jeho jméno stalo symbolem samostatnosti a odvahy.

Cesta kolem světa
V roce 1895 vyplul Slocum na malé plachetnici jménem Spray, kterou sám přestavěl a upravil. Loď měřila jen 11 metrů, což činilo jeho podnik extrémně náročným a riskantním. Plavba trvala tři roky a vedla ho přes Atlantik, kolem mysu Dobré naděje, přes Tichý oceán a zpět domů přes Atlantik. Slocum při své cestě čelil nebezpečným bouřím, technickým potížím i izolaci. Přesto svou plavbu úspěšně dokončil a své zážitky popsal v knize Sailing Alone Around the World (1899), která se stala klasickým dílem literatury o mořeplavbě.

Joshua Slocum inspiroval celé generace námořníků a jachtařů. Jeho příběh dokazuje, že odhodlání a schopnosti mohou překonat i ty největší výzvy. Jeho kniha zůstává i dnes zdrojem inspirace pro každého, kdo sní o plavbě po světových oceánech. Přestože jeho život skončil tragicky – v roce 1909 zmizel beze stopy při další plavbě – jeho odkaz žije dál v každém, kdo se vydává za dobrodružstvím na moři. Slocumův příběh je oslavou lidské vytrvalosti, dovedností a lásky k moři.

V 19. století se jachting začal profesionalizovat. Zakládaly se první jachtařské kluby, například slavný Royal Yacht Squadron v Anglii (založený roku 1815). Tyto kluby stanovovaly pravidla závodů a podporovaly stavbu modernějších a rychlejších lodí.

Největšího rozmachu dosáhl sportovní jachting díky závodu America’s Cup, který se poprvé konal v roce 1851. Tento prestižní závod se stal symbolem inovací a soupeření námořních velmocí.

Jachting se dostal i na olympijské hry – poprvé v roce 1900 v Paříži. Od té doby se stal nedílnou součástí sportovní scény a přitahuje závodníky i fanoušky z celého světa.

Moderní jachting: Více než jen sport

Dnes jachting představuje široké spektrum aktivit. Od adrenalinem nabitých závodů až po poklidné rekreační plavby pod plachtami. Moderní jachtaři hledají nejen vzrušení, ale také možnost uniknout z hektického světa, prozkoumávat nedotčené kouty přírody a prohlubovat své dovednosti na moři.

Technologický pokrok navíc umožnil stavbu stále komfortnějších a ekologičtějších lodí. Elektrické pohony, chytré navigační systémy a lehké materiály proměnily jachting v aktivitu dostupnou širší veřejnosti.


Symbol svobody a dobrodružství

Jachting je dnes mnohem víc než jen sport nebo zábava. Je to životní styl, který spojuje respekt k přírodě, touhu po dobrodružství a obdiv k tradičním námořním hodnotám. Ať už na klidném jezeře, v příboji oceánu nebo při proplouvání řeckými ostrovy, jachting přináší jedinečný pocit svobody, který jen těžko najdete jinde.

Takže až příště vytáhnete plachty, vzpomeňte si, že jste součástí dlouhé tradice, která začala před tisíci lety – a stále píše nové kapitoly na stránkách mořských vln.

Do větru s Krásou jachtingu – epizoda 22: Jak čelit drsnému počasí

Počasí ani moře nezná bratra a je jim jedno, kolik máte napluto. Ono zase se říká, že kdyby nebyly bouře a mořská nemoc, lezl by na to moře každý. Nicméně realizou zůstává, že špatnému počasí musí jachtař čelit. Tak jsme se rozhodli si o tom trochu pokecat.

Hezký poslech!

A nějaké odkazy:

Jachtařský průvodce Řeckem 2

Naše jachtařské knihy

Terčina agentura na mořská a sladkovodní dobrodružství