Kniha Františka Novotného, Za kormidlem nejen na Jadranu, praktický průvodce jachtingem, vzbudila v době svého prvního vydání dosti vzruchu. Nejen svou obsáhlostí a fundovaností výkladu, ale i upřímným přístupem autora, který sepsal nejen příručku, ale i příběhy ze svých mnoha plaveb, kterými výklad doplnil. Jako zkušený jachtař s mnoha zkušenostmi ze všech možných moří se František v knize nebál přiznat i vlastní chyby, aby se z nich mohli ostatní jachtaři poučit.
Sám František o příbězích v knize píše: „Příběhy, které jsou jako příklady vloženy do jednotlivých kapitol, jsem všechny osobně zažil a ukazují, jak často jsem se dopouštěl chyb. Ani vy, čtenáři, se chybám nevyhnete a úkolem této knížky není, a ani být nemůže, aby vás před chybami ochránila. Ale může vás ochránit před chybami fatálními, a o to jde.“
První vydání vyšlo v roce 2010 a tak jsme letos s Františkem usoudili, že by si kniha zasloužila doplnit, aktualizovat, upravit a zkusit se vydat na cestu k dalším čtenářům. Věříme, že za tu dobu dorostla další generace jachařů, kterým se Františkovi zkušenosti budou hodit. A že opravdu stojí za to zjistit, proč básník John Masefield napsal: „Lidé na lodích se vždy dívají vzhůru, kdežto lidé na souši převážně klopí oči dolů.“
Druhé vydání vyjde na konci října nebo začátkem listopadu 2018, ale vy si jej můžete zajistit už dnes a navíc levněji ve formě předobjednávky. A letos je tu navíc jedna novinka. Čím dříve si knihu předobjednáte, tím levnější ji budete mít. Totiž: V srpnu je sleva 30%, v září je sleva 25% a v říjnu je sleva 20%. Od listopadu bude kniha k dispozici za plnou cenu, tedy za 599 Kč.
O knize: Kniha je formátu 170×240, křídový papír, spousta obrázků a schémat, vše samozřejmě barevně. Má více než 300 stran a je v pevné vazbě. Plná cena 599 Kč.
Všem jachtařům dobře známá závodní plachetnice HEBE V přeplouvala v minulém týdnu z italského Janova do Palerma. V úterý 21.8. startuje v Palermu off shore závod Palermo – Montecarlo, o délce přes 500 námořních mil, kterého se HEBE V zúčastní. Přeplavba na start závodu rozhodně nebyla bez dobrodružství.
Píše člen posádky HonzaHejdler:
V pátek 10.srpna jsme se sešli v Janove. V sobotu jsme omyli lod, přidělali anténu a nakoupili proviant na cestu. V neděli jsme po snídani vypluli za pěkného počasí. V pondělí 13. srpna kolem 13h projíždíme kolem Elby, odpoledne se různě objevují bouřky, mezi kterými se nám celkem daří kličkovat. Bouřky ale neustávají a blesky celou noc prosvěcuji moře okolo lodě.
V úterý ráno dáváme bouřkové plachty, a jedeme na na poryvy o síle 13-20kts. Vítr se často mění. Nakonec zpátky vytahujeme normální plachty. Ty stahujeme v okamžiku, kdy kousek od nás práskl blesk. Kluci vyběhli zespodu, autopilot začal pípat a všechny přístroje přestaly ukazovat. Stahujeme plachty a ujíždíme bouřce na motor. Ta nás po pár hodinach stejně ale dostihuje. Jedeme na motor, v silné bouřce, bez přístrojů naslepo, směr ostrov Ponza, kam dojíždíme kolem třetí hodiny ranní.
Další den dotankujeme a přečkáváme ještě cca 2hodinový déšť na kotvě a zkoušíme řešit výpadek přístrojú. Nakonec se daří zprovoznit pouze některé z nich a vyplouváme směr Neapol pro kabel. Ten potřebujeme k další diagnostice, aby byl systém alespoň částečně funkční na závody.
Mezitím zbytek posádky bude zítra řešit dodání vyhořelých částí elektronického systému z centrálního skladu, pravděpodobně v Mnichově.
Držte palce! Závod startuje již zítra, tedy v úterý 21.8.!
3.7.2018 úterý
Vstává se v 7:30 hod a vyplouváme na Capraiu. Nefouká, takže nás čekají hodiny naftingu. Moře je ale jako zrcadlo. Cestou hrajeme s dětmi námořní vědomostní hry.
Velkou radost mi dělá Filda, který už kolikátý den baví v každém volném čase hrou „dračí doupě“. Jeho fantazie neutuchající mě nepřestává fascinovat…
Odpoledne v zátoce jsme sundali na vodu „čmelika“ což je naše malá plachetnička a pořádali jsme na ní plavby po okolí. Je neuvěřitelné, že po chvilce na ní umí plachtit téměř každý. A to některé posádky jsou složené jen z 10 letých dětí.
Když opadlo vedro a teplota klesla pod 30°C, vyrazili jsme do města. Byli jsme se s Merlinem proběhnout a při té příležitosti si prošli strážní věž, starý klášter, krásný hrad nad strženým útesem, zaběhli jsme na vyhlídku nad mořem i do staré zásobovací věže na krásné pláži pod hradem. Za 2 hod. v kostce to nejlepší z okolí přístavu.
Noc na kotvě při západním větru byla v pohodě, ikdyž nás jedna utržená loď dokázala minout jen o 30-40cm.
4.7.2018 středa
Hned ráno plujem dál. Kurz západní pobřeží Elby. Po 4hodinách na motor házíme kotvu u městečka Pomonte a všichni jdou šnorchlovat. Já s Filipem se jdem potápět s flaškama. Byl to skvělý ponor. I po mnoha letech je vrak lodi Elvis Scott ještě docela zachovalý a hlavně plný různých hejn ryb. Moc jsme si s Filipem užili prozkoumávání i těch nejskrytější zákoutí uvnitř této lodi.
Během oběda jsme přepluli na jih a podívali se do modré jeskyně, ale hlavně prolezli i okolní dvě jeskyně. Ivoš si na loď přivezl malý nafukovací člun. Je to taková věc úplně na nic, co se plete na palubě, ale už po několikrát se ukázalo, že že je to super zařízení pro dopravu Merlina na břeh a zpět.
Na noc jsme překotvili do Marina di Campo. Večerní prohlídka města se však prodloužila protože se „Coast guards“ bavilo kontrolováním počtu osob na člunu. Mrzí mě, že tohle nedělají, když je špatné počasí a je to důležité, ale baví je to za krásného slunečného dne bez vln a větru.
Kuchař na člunku
5.7.2018 čtvrtek
Dopoledne jsme strávili s dětmi v místním akváriu. Chodíme tam nejen kvůli tomu, aby děti viděli, co všechno žije ve Středozemním moři a poznali murénu od úhoře, nebo věděli, kolik mozků má chobotnice, ale hlavně proto, že se tu dají hladit žraloci a rejnoci. To je pro ty prcky největší zážitek. Navíc Romča domluvila množstevní slevu, takže sem děti berem za cenu zmrzliny!
Po obědě taháme všechny velké plachty a vyplouváme podél jižního břehu Elby. La Grace se při 6kn větru plouží rychlostí 2,6 – 2,8kn. Abychom se zabavili, vymysleli jsme hru s příznačným názvem:
„Tak ahoj“
Spočívá v tom, že všechny naše děti museli skočit do moře z přídě a plavat tak rychle, aby jim loď neujela. Většina dětí to zvládla a to dokonce ve výtečném čase. Přesto 2x zazněla věta „Tak ahoj“!
Jednomu jsme vytáhli na záchranném kruhu a pro druhého jsme museli poslat náš člun. Celkově ale povedené akce i super výcvik posádky na poplach „muž přes palubu“.
Před setměním jsme se vylodili na východní pláži před lomem Calamita. Polovina lidí gasketuje plné plachty a ta druhá sbírá naplavené odpadky na pláži. Vzal jsem si do hlavy, že tohle nádherné místo s dětmi vyčistím, abychom sem mohli jezdit celé léto. Nádherná pláž, dokonalé ohniště i přírodní jeskyně mě přesvědčili o tom, že už nebudu jezdit dělat táboráky tam co vždycky. Tady je to prostě lepší.
To co děti na pláži vybudovali raději nafotím, než bych popisoval. Jejich fantazie mě dostala.
Celkově se tu vyjímečně sešli tři velké české lodi, ale podle mě to nebyl dobrý nápad. Romantika tohohle místa byla fuč a alkohol tekl proudem. Grilované maso a pokec se některými byl prima. Ještě abych nezapoměl se tu slavili dvoje narozeniny a to se samozřejmě nemohlo obejít bez dvou krásných a dobrých dortů z dílny mistra Ivoše.
6.7.2018 pátek
Dnes je den blbec, radeji nebudu psát co se všechno stalo! 😀
Teď už stojíme v zátoce Porto Azzurro a v pohodě čekáme na večeři.
7.7.2018 sobota
Střídáme posádku a přespáváme v zátoce Populonia.
8.7.2018 neděle
Hned ráno vyplouváme do Cavo. Kotvu ale házíme z druhé strany, mimo městečko. Koupeme se a hrajeme s dětmi různé hry. Cílem je získat co nejvíce dublonů. Děti se předhánějí v čemkoliv, jen aby byli první.
Odpoledne plujeme do Portoferraia. Cestou trochu trénujem lana a plachty ale na tento týden je hlášeno horké a bezvětrné počasí.
Na kotvě děti skáčou dál z lana do vody. Jde jim to skvěle a tak do měšců přiskakují další dublony za statečnost i umělecký dojem…
9.7.2018 pondělí
Dopoledne tankujeme vodu a sháníme náhradní díly na La Grace. Nakupování jídla se zdrželo, takže se všichni hosti najedli v restauraci. My jsme zatím nevěděli kam dřív skočit.
Po obědě hned vyplouváme. Dnes není ani vánek a teplota vzduchu vyšplhala na 30°C ve stínu. Jediné co se dá dělat je strávit zbytek dne u vody. Děláme soutěže s dětmi.
Po večeři odcházíme na procházku. Dnešním cílem je prozkoumání poloostrova Enfola. Ukázalo se, že krom toho, že na jeho konci je útes mořských pannen, je celý poloostrov plný starých vojenských bunkrů spojených dlouhými úzkými chodbami. Jejich prozkoumání stálo za to. Rázem z toho byla noční bojovka jako řemen!
10.7.2018 úterý
Hned po ranní koupačče vyrážíme do Marciány Mariny. Dnešním cílem je dobýt nejvyšší horu Elby – 1.018m vysoké Monte Capane. Super je taky návštěva dvou starých městeček v horách – Poglio a Marciana. Časová náročnost tohoto výletu, ale zabrala celý den.
28.7.2018 sobota
Konečně nová parta! Po třech dětských táborech jsme všichni úplně mimo. Ten poslední už jsme zvládali jen silou vůle. 9 turnusů za léto je prostě nezvladatělně hodně. Člověk si vůbec nezaplachtí a vše je podřízeno stádu gangsterů, mastodontů co pořád mluví!
(Tím nechci říct, že ty děti za to mohli, ale od příštího roku bude na počet táborů limit. Snažím se jen popsat únavu stálé posádky, né hodnotit výsledky táborů. Ty byly fakt skvělé, děti fungovali atd.)
Na loď nastoupil i náš druhý kuchař. Začal jelením stejkem na víně s knedlíčkem, takže ovace naberou konce.
29.7.2018 neděle
Dopoledne probíhá výcvik plachet a v poledne vyplouváme.
Kotvu házíme na ostrově Palmaiola. Na lodi pokračuje výcvik a já s Filipem se jdu potápět s přístrojem. Trochu jsem při tom hledal sluneční hodiny, co jsem tady kdysi s jedním kamarádem nainstaloval. Našli jsme ale jen jednu naštvanou murénu, co se vydala na lov v pravé poledne…
K obědu je pečená kachna se zelím a s ní i pohodička v bříšku.
Po obědě vytahujeme plné plachty na předním stěžni a s větrem 16kn od severu vyrážíme rychlostí 5kn na Porto Azzuro. Krásný jachting.
V zátoce před městem je hodně plno. Je znát, že je už hlavní sezóna. Teplota vody je 27,5°C.
Večerní pohodu zařídila skvělá svíčková na smetaně s knedlíčkem a my jsme mrtví! 😀 Milane děkujeme!!!
30.7.2018 pondělí
Dopoledne jsou všichni na výletě a já, Romča, Filip a Ivoš jsme vyrazili na nákupy. Nenávidím to. Nejdřív naplnit čtyři obří košíky haldou žrádla, pak to odvláčel k autu, pak ke člunu a pak na loď – hrůza!!!
Po pozdním obědě vytahujeme plachty a plujeme k letadlu na šnorchl. Tento týden máme mnoho nadšených lidí z plachtění a tak jim taháme hadry i kvůli hodinové projížďce – je to paráda.
Na noc se chytáme na našem místě před pláží u dolu Calamita. Opíkání masa i hra na kytárku je tu už tradicí. Tentokráte je tu ale hodně nástrojů. (kytara, flétla, bubínek, tamburýna, ukulele a klarinet)
Přestože ale stojíme dobře, moje družstvo se musí po večeři sebrat a jít hlídat loď.
Fouká přes 20kn. Naštěstí z dobrého směru.
31.7.2018 úterý
Den blbec:
Už chvíli po půlnoci na hlídce LG sleduju Honzu, jak odplouvá ze zátoky člunem a vypadá zmateně. Evidentně něco není v pořádku. Po chvíli je poznat, že mu vysadil motor. Volám na pláž Robina a další a ti skončili co vody a plavou mu na pomoc. My z La Grace házíme do moře záchranný kruh a navazujeme jedno lano za druhým. Vítr fouká na otevřené moře a pádla nemají velkou účinnost. Nakonec jsme Honzu přitáhli na laně a den začal zprávou o zničené převodovce na zánovním motoru Honza 66HP.
Přes den jsme se byli podívat v lomu a zabíjeli čas hledáním drahokamů. Honza s Robinem mezitím přehazovali na člun záložní motor.
Den blbec ale ještě nezkončil:
Kotvu nahoru a kurz směr Korsika. Při zvedání kotvy jsem ale náhle zaslechl:
„Hoří, hoří, nedělam si srandu!!!!“
Do vteřiny jsem byl u generátoru. V následující vteřině jsem narval hubici hasícího přístroje pod zvukotěsný kryt odkud vyšlehly plameny aniž bych přemýšlel, kolik úklidu čeká kadety až skončím!!! No, požár na palubě jsem zlikvidoval, ale toho bordelu bych vám nepřál ani vidět.
Plachty vzhůru a loď nabírá směr Korsika. Fouká 20kn ze severu a já přemýšlím co se ještě může stát.
Dnes jsem se zasmál jen jednou:
Ve VHF rádiu se ozvalo (viz. překlad):
„ La Grace, La Grace, La Grace tady je Korsika signal station volám vás na kanále 16.“
Romča šla k radiu a odpovídá mu:
„Signal station, tady je La Grace davejte“
dále
„Tady Korsika signal station, dame 69 madam“
Poslouchal jsem jestli to dělá správně, ale její reakce mě překvapila…
Otočila se na mě a říká:
„sprosťák jeden, vždyť se ani neznáme. Mám chuť mu s tím seknout!!!“ Noční plavba na Korsiku je klidná. Vítr slábne.
Je to úžasný – nejen, že mám zase čas psát deník, ale stíhám i jiné resty z týdnů minulých.
1.8.2018 středa
Tak a půlka léta je pryč a by jsme zase v Bastii. Krásně jsme si zaplachtili, ikdyž nakonec z toho byl nafting. Alespoň je tu ale klid a bez vln.
Martin je konečně v cíli, má za sebou přes 2.000 námořních mil (skoro 4.000 km!) a je na Bali. Alya II po přestála cestu po generální opravě na jedničku! Martin poslal spoustu krásných fotografií z celé přeplavby a vy se na ně teď můžete podívat.
Html code here! Replace this with any non empty text and that's it.
Hledali jsme cestu, jak čtenářům Krásy jachtingu, kteří neholdují Facebooku, zpřístupnit informace z facebookové skupiny Krása jachtingu: Hledám posádku nebo loď. Jediné, co se zatím ukazuje jako zvládnutelné, je vkládání kopií jednotlivých inzerátů. Tak uvidíme, jak se to osvědčí. V těch inzerátech jsou většinou uvedeny kontaktní informace přímo, pokud tam nejsou a moc vám na nich bude záležet, zkuste napsat nám do redakce, my oslovíme dotyčného přímo. (A nebo si udělejte profil na Facebooku 🙂 ).
Takže nyní aktuální inzeráty z léta 2018
Kliknutím na inzerát jej zvětšíte.Protože jde o obrázky, tak funkční prvky v inzerátech samozřejmě funkční nejsou. Není-li v inzerátu kontakt, a máte vážný zájem, kontakujte mě na jaroslav(zavinac)ifp-publishing.cz. Pokusím se autora inzerátu kontaktovat na Facebooku.
Poslední online zprávy jste četli, když měl Martin za sebou Timorské moře. Zde je další komunikace. V tenhle okamžik je Martin už na Bali, kam úspěšně doplul, byť se zánětem v uchu. Tak snad tam najde dobrého doktora.
30.7.2018
Vitr Zesilil Vse Se Zase Houpe a Lita. Uz Jsem Na Trase a Primem Kurzu SeveroZapad. 500Nm Do Cile. Zanet Lecim Zda Se Uspesne! Uz To Neni Bolest Jako Vidlema Do Ucha. Taky Jim Cesnek VeVelkem – upiri Neprijdou. Ale Mam Tu Dva Cerny Pasazery. Jesterku a Velkyho Svaba. Davam Jim Sanci Presedout Si Do Plavidla z Krabice Od Bot S dvema Susenkama:)
31.7.2018
Nejaka Hodne Podivna Motorova Lod Kolem Me Divne Krouzi. Bez AIS. Celnici Ani Rybari To Nejsou. Bude Ted Tma. Zatim Drzi Odstup. Pozice Odeslana.
1.8.2018
VseOK! Divna Lod Me Obkrouzila. Dvakrat Cejtil Jsem Se Jako Korist. Ale Setrasl Jsem Je! Vyvesil Jsem Postupne Vsechny My Nejvetsi Trenky, Aby Se Zdalo, Ze Jsem Mala Lod Plna Velkych Kluku S holou Prdeli! Vyvesit Kalhotky Tak Daleko Od Brehu, Bude To Mit Opacny Efekt. Ani Pozicni Svetla Nemeli. 300Nm Do Cile! Voda Plna Odpadku, Ryby Neberou.
2.8.2018
Ahoj Musel Jsem Dat Druhej Ref. A tim Mletim V lodi Se Mi Vratil Problem Se Zanetem v Uchu. Boli Silene i Na Pohyb, Dotek a Kazdy Hrknuti Lodi. Je Jak Bodnuti Vidli Prochazejici Celou Hlavou. Mam To Stale Min Dva Dny Do Cile 200Nm. Utika To Pomalu. Snad Jeste Na To Ucho Uslysim. Lekarna Potrebuje Doladit Alespon Tak Jak Driv. Nepreju To Nikomu.
3.8.2018
Mam To 18 Hod Do Cile! Hladina Se Zdouva Alya Je Natrimovana Nastavena Autopilotem Tak, Aby Me Nejlepe Nepotrebovala. Po Hluboke Noci Brzy Rano Si Vezmu Chemicke Pilulky Proti Bolesti.
4.8.2018
Tak Jsem v Cili! VseOk! Stesti, Ze Padaky Co Tu Tahaji Nemam Kolem Stezne. Proudy a Vlny Mezi Ostrovy HUSTY! Pristav Je Plny a Je Vejkend. Zustavam Si Na Kotve a Rano Musim Vyuzit Nedelni Sluzby Uradu.
Nedávno zde vyšel můj článek o plachtění na Lipně. Tehdy to byl “přípravný” víkend na tzv. Lipenskou flotilu, protože jsem na Lipně nikdy neplachtila a nechtěla jsem tam pořádat velkou akci bez toho, aniž bych věděla, jak to tam chodí. A teď vám popíšu, jak vypadala samotná třídenní flotilová Lipenská flotila. A nemůžu říct, že by to chvílemi nebylo napínavé.
Zábavné víkendové plavby na vnitřních vodách České Republiky pořádám už pár let. Do teď jsme vždy byli na Orlíku, protože tam jsem se učila plachtit i já, není tam draho a je to blízko Praze. Také se tam dobře kotví na plážích a pořád je tam co objevovat. Protože ale složení našich posádek se začíná opakovat (za což jsem moc ráda, je pěkné vidět, že to lidi baví a rádi s námi plují), rozhodla jsem minulou zimu, že tento rok zkusíme nové prostředí přehrady Lipno. Akce je zaměřena na plachtění, zábavu a hry a vůbec abychom si užili léta. No všechno bylo, jen toho léta jsme si moc neužili.
Téměř všichni účastníci se sešli ve čtvrtek večer u mola půjčovny Lipnoyacht, kterou vede pan Brychta. Musím říct, že pan Brychta má úžasně udržované a vybavené lodě a předání lodí proběhlo naprosto bez problému. Každá loď je trochu jiná, jiného stáří a stavu, ale je vidět, že se o ně pan Brychta stará. Čtvrtek večer je vždycky trochu zmatek, protože lidé přijíždějí postupně, ne všichni se známe, takže probíhá velké poznávání, rozdělování lidí do správných lodí, rozdělování jídla, vybalování a podobně. Nakonec se ale podařilo, že jsme se v devět večer sešli všichni v nedaleké hospodě na večeři, pivo a uvítací řeč (kterou trochu narušoval nerudný výčepní).
Molo ve Frymburku půjčovny Lipnoyacht
Vtipná vsuvka: když cokoliv domlouvám dopředu na flotilu, je složité vysvětlovat lidem, že jsme prostě velká parta přátel, co plachtí společně na šesti lodích. Podle potřeby tedy jsme buď “dětský tábor”, nebo “firemní teambuilding”. To druhé funguje dobře, protože lidé si hned představí kravaťáky co rozhazují peníze a hned se s nimi lépe mluví.
Celkem jsme tedy měli 6 lodí. Na čelou stála krásná Dehler 31 s kapitánem Mikim, vedle jsme stáli my s Jeanneau Sun Light 30, vedle kapitán Ondra a jediná černá loď flotily Barberis Show 29. Dále Jeanneau 29 Arcadia s dostavovaným obrovským zrcadlem a kapitánem Kubou (který kapitánoval poprvé), dál můj bratr Ondra s lodí Feeling 28 (která neměla ani jedny dveře a místo nich všude jen závěsy) a poslední nejblíž u břehu kapitán Radek a nejmenší loď flotily Bavaria 27. Každá loď unikát. Nutno říct, že všichni kapitáni mají RYA Day Skipper licenci, kromě bráchy Ondry a ten má zas napluto víc než kdokoliv okolo.
kapitán Kuba
kapitán Ondra
jediná černá loď, Barberis Show 29. Volací znak „Uprchlíci“
Ve čtvrtek večer bylo horko a krásné počasí. Věděli jsme, že se má ochladit, ale nikdo jsme nečekali takovou zimu, co nás ten víkend zastihla. Hned v pátek, co jsme vylezli ráno z lodí, bylo jasné, že 2 vrstvy oblečení stačit nebudou a že nechat doma kulíška byl špatnej nápad. Nabalení do všeho možného jsme dodělávali safety briefingy před plavbou a vyrazili.
U mola se stálo klasicky “chorvatsky” na mooringu. Naštěstí všechny naše lodě stály hned vedle sebe, takže první jsem odjela já se svou Sun Light 30, protože jsme stáli hned na kraji, a tím se udělal krásný prostor pro druhou loď, která odjížděla po nás. Takhle jsme všichni pohodlně postupně vyjeli bez stresů. Jediná loď Dehler 31 s kapitánem Mikim stojí na čele mola na dvou moorinzích přímo proti větru. Odplouvání v pohodě, ale zaplouvání jsme Mikimu teda nikdo nezáviděl….
Nabalení až po uši
Protože u většiny lodí jsme nevěděli jméno (jen typ a výrobce lodi), každá posádka měla za úkol vymyslet si vlastní volací znak a k tomu si nakreslit vlajku. Takže jsme na sebe do vysílaček volali třeba: „Žofinka, Žofinka, Žofinka, tady Babybox, Babybox…“ No pokud nás někdo na stejné frekvenci poslouchal, muselo to být vtipné… Další volací znaky byly Flundra, Uprchlíci, Kachnička a Čubička.
Hned za rohem zátoky vykoukl krásný Frymburk a my se vydali směrem k velkému Lipnu a k yachtklubu Černá v Pošumaví, kde jsme měli na noc rezervovaná místa u mola. Od začátku bylo jasné, že to bude velmi zajímavý jachting. Předpověď říkala něco o stabilním 20 uzlovým větru, v poryvech 24. To už je samo o sobě docela dost, zvlášť, když máte loď plnou nováčků. Všichni kapitáni si ale předtím vyzkoušeli způsob refování a prošli s posádkou všechny plachty, takže neměl být problém. Ještě na “úzkém” Lipně jsme vytáhli již zrefované plachty (my například i druhý ref) a jali se křižovat proti větru.
Před přídí černota..
Protože jsem měla nejpřeplachtěnější loď a již zkušenou posádku, byli jsme nejrychlejší a jako první jsme vyjeli na “široké” Lipno. A tam jsme dostali první 30 uzlový náraz. Lehli jsme si pěkně na pravý bok a hned jsme povolovali plachty. Nemám ráda moc velké náklony, loď se blbě ovládá a drift začne být nesnesitelně velký. Poté co jsme takovéhle poryvy chytili asi 3 jsme začali přemýšlet, jak tu obrovskou hlavní plachtu, která už byla na posledním refu, ještě zmenšit. Stále ale přifukovalo a začaly se zvedat asi půlmetrové vlny. Půlmetrové vlny! To jsem na vnitrozemských vodách Česka fakt nečekala! Do toho byla zima, všichni jsme byli navlečení ve všem, co jsme s sebou měli, včetně pyžam. Zkoušeli jsme křižovat dál našim kurzem, ale ve chvíli, kdy i přes cípeček geny a skoro úplně povolenou a plácající se hlavní plachtu jsme si zase lehli na bok, jsem toho začala mít plné zuby. Windmeter v tu chvíli ukazoval 38 uzlů. Tříšť hnaná větrem nám šla přes příď i do kokpitu a my byli za chvíli ještě ke všemu mokří. Nepřeháním! Kdyby mi to předem někdo vyprávěl, nevěřila bych mu! V podpalubí seděla kamarádka Hanka zapřená o podpěru stěžně a stolek v salonu a kojila nejmladšího člena posádek, osmiměsíční Klárku. Té nějaké náklony a zmatek vůbec nevadil.
Nejmladší člen posádky
část posádky lodi Babybox
Malé Klárce byly nějaké náklony úplně jedno.
Protože zbytek lodí, kromě mého bráchy Ondry, byl ještě vzadu, radši jsem je vysílačkou varovala, že máme silné poryvy, ať zváží stáhnutí plachet, a jestli všechno zvládají, když i my máme plné ruce práce. Odpověďmi mi bylo “tady dobrý” a “my cajk” a podobně. Jsem si říkala, jak mám krásně vycvičené kapitány. I nedalo nám to a otočili jsme to na zaďák, abychom se k nim vrátili a koukli, jak to zvládají. Stáhli jsme hlavní plachtu a ve chvíli, kdy kormidelník Dodo otáčel na můj povel loď o 180 stupňů, mi nedošlo, že po sundavání hlavní plachty jsou stále povolené otěže. No dostala jsem do hlavy ráhnem, naštěstí bez plachty. I tak to byla pěkná šlupka a mě se trochu zatmělo před očima. Hlavně že všem vždycky stokrát opakuju bacha na hlavu. Večer si ze mě všichni dělali srandu že jsem „napadla ráhno“, protože můj milý Dan jim to všem hned vykecal. 🙂
Než jsme dopluli ke zbytku lodí, vítr trochu zeslábl, takže to sice bylo pořád náročné, ale už snesitelné i s většími plachtami jako měla Sun Light. Jediný kapitán Kuba měl problémy s genou, protože se jim rozvázal uzlík držící rolfokové lanko na rolfoku a v tom vichru jim vyletěla celá gena. Kluci se to snažili na přídi svázat a zkrotit, ale moc to nešlo, tak nakonec stáhli celou genu ze stěhu. Večer jsme si z Kuby dělali srandu, že se “proletěl na plachtě”. Večer jsem se dozvěděla, že v užší části, kde byl zbytek lodí na zámi, nebyly tak příšerné podmínky. Ještě že tak.
Vítr se držel na nějakých 20-30 uzlech, takže už to šlo oproti těm šíleným poryvům dobře. Nakonec jsme měli úžasný den plachtění až k jachtklubu Černá v Pošumaví, kde jsme se vyvázali okolo čtvrté odpoledne. Musím říct, že i když to bylo jen pár hodin plachtění, byli jsme všichni promrzlí a unavení (ale nadšení!) rádi, že stojíme u mola. Část posádek sedla do místního výčepu ke správcovi mariny na pivo, část pospávala v lodích, včetně kapitánů. Na plánu byla soutěž kapitánů a ohýnek a buřty na ohništi, které je u červeného vjezdového majáku.
Naše flotila u mol v jachtklubu
Musím říct, že jachtklub mám moc ráda a už jsem ho popisovala v minulém článku o Lipně. Tato zkušenost byla stejně pozitivní, žádný problém, ohýnek úžasný, pivo nám pan správce ochotně točil, vše v pohodě. Jen byla furt zima a chvílemi pršelo, takže byl trochu problém rozproudit zábavu a vytáhnout lidi z tepla. Nakonec se to podařilo a proběhla soutěž kapitánů, ve které měli závodit v různých disciplínách jako je chůze s plechovkou na hlavě, zazpívání námořní písně, spoutání člena posádky a odpovědi na vtipné otázky o plavbě. Byla to sranda a posádky se snad bavili.
Černá v Pošumaví
ohýnek
červený maják
Na chvilku přestalo pršet, takže jsme i rozdělali oheň a večeři. Západ slunce nad Lipnem v popředí se zakotevnými loděmi byl vskutku dojemný. No zábava u ohně vydržela až do časného rána.
Martin Doleček opustil Cooktown, kde poté, co tak dramaticky uvízl na mělčíně mezi aligátory, opravil svou Alyi a pokračuje na plavbě kolem světa. Díky satelitnímu spojení Inmarsat můžeme jeho plavbu sledovat takřka online – Martin posílá SMS zprávy. Aby se ušetřilo místo, jsou zprávy psány bez mezer, které jsou doplněné. Velká písmena pro větší autenticitu záchováváme. Momentálě je Martin již v Timorském moři, zprávy pokrývají první úsek plavby do včerejška.
17.7.2018
AHOJ vse Ok. Zvykam Si Uz Dlouho Na Divny Houpani. Je To Jak Na Poutove Atrakci BezPrestavky. Jen Tak Neco Nesnim Vlny Nejsou Ustalene Prevazne Slabsi Bocni Vitr a Prehanky Bourky. Lehka Gena Me Ale Drzi v Tahua Vynasii Pres Proudy Ven Na Zapad. Brzy Budu Muset Lovit Klobasy SeKazi Martin
19.7.2018
Ahoj Zive z AlyaII. Jsem 450Nm Zapadneji Vitr Zesilil a Vlny Se Formuluji Prijatelneji. Elektro Bourky Drzi Odstup Prehanky Polojasno Arafakovo MoreTemne. Litam v Lodi Jak Vlastovka v Pruvanu. Drzim Se Pobliz Periny a Polstare. Sit Mi Kryje Vchod Pred Litacima Rybkama. Dnes Burtgulas Na Zadi Si Vnadim Nove Menu VSE JE OK! Martin
20.7.2018
Ahoj! Odveta Zahajena. Je Libo Cerstve Uloveneho Tunacka Na Kmine Pokapaneho Bush Citronem s Varenym Bramborem? Jako Vecerni Chod Bude Vykosteny Tunik Prolezely a Radne Pohoupany v Oleji Cibuli Cesneku a Paprice Tepelne s Laskou Upraveny Podavan s Ryzi a HrnkemCaje.. Vitr i Vlny Sili. Zavada Na Jednom Ze Solaru Odstranena. Jeste Umim Dost Sprostych Slov. Nic Nevydrzi Chvili Na Miste Jak To Houpe. Musim Byt Na Voditku Vypadl Bych Si Jen Jednou. Vse OK Stale Drzim Kurz Zapad A Snazim Se Chytat Slunce Na Panely.
21.7.2018
Rano JAK Na Sidlisti. Vlny Jako Domy. Alya To Ale Vzdycky Uzasne Vymyskuje a Sejme Nas To Vyjimecne. Vplouvam Do Timorskeho More Nad Melvill Urovni Darwinu. Budu Se Odklanet Mirne Kurzem Na Jih, Abych Zustal NaHloubce a Navazal Na Souradnice Darwin-Bali.
NW Zkratky Se Mi Nezdaji Divny Hloubky i Zony Snad Pro Raketoplany NeboUfo. Vse Jinak OK. Jsem Tak Ve Tretine Stale 1100Nm. Diky Bratranci Markovi v Cr Za Info o Stavu Pocasi! VELKOU Novinu Poslu Za Chvili – Zdravim Moc VSECHNY
PRIZNIVCE A DOMU KPT.MARTIN & ALYAII
22.7.2018
700 Nm Za Zadi 1000 Nm Stale Pred Pridi – Opoustim Ter. Vody Australie. Dnes Tri Nalety Velkeho Border Force Aircraftu s Pranim Stastne Plavby Dal Za Cely Jejich Tym v Komunikaci Pres VHF. Celkem Dojemne…. jinak Zadne Drama. Mozne Trasy Mam v Navigaci Vyhrazene. Jen Vitr Slabne a Ma Slabnout a Tocit Se.
25.7.2018
Aktualne. Kriticky Usek Rozsahle Tlakove Vyse v Timorskem Mori! ZnacneMe Brzdi. Dnes Uz Treti Den Vane a Hladina Nekdy Jak Olej. Obloha Uplne BezMracku. Predpoved Beze Zmen Na Dalsi Tyden – mesic . Vypoustim Drakena (Spinakr). Poznam Na Nem i Prdnuti Velryby Na Mile Daleko.. pecu Varim Uklizim Peru
ahoj
11.6.2018 pondělí
Budíček je už v 7hod. Taháme kotvu, člun a hurá na moře. Nefouká ani vánek. Teplo je vražedné a tak taháme naši sluneční střechu. Dělala ji Eva Žondrová a je uplně super!
Po plavbě severním pobřežím Ischie se volným mořem za 3hodiny naftingu dostáváme k ostrovu Ventotene. Následuje koupačka a po obědě jsou lidi na procházce po ostrově.
My jsme se mezitím rozhodli zkontrolovat kolik máme ještě vody. 3,5 týdne jsme netankovali žádnou vodu. S vodou je tu problém a tak jsme po celou tu dobu nutili šetřit a dařilo se nám to. Jaké bylo naše zjištění, když se ukázalo, že máme posledních 50 litrů. Okamžitě jsme to začali řešit. Ukecali jsme chlapa na benzince a vyžebrali u něho vodu. Za 70,-EUR jsme sehnali 2.000 litrů. Je to hrůza, protože 6.000 litrů by nás tedy stálo 210,-EUR. Je to šok, Na Elbě ji seženeme za 5 – 20,-EUR.
Hned po natankování odplouváme. Náš další cíl je ostrov Ponza. Moře připomíná ohromné zrcadlo. Těsně před půlnocí házíme kotvu v zátoce.
12.6.2018 úterý
Celý den a další noc jsme na ostrově Ponza. Je tu nádherně, přestože meteoradar ukazuje severně od nás déšť. Lidi si výletují po ostrově a my pracujeme na lodi.
13.6.2018 středa
Vyplouváme a před námi je jen otevřené moře. Fouká střídavě z boku a střídavě proti. Taháme plachty tam a zpět ale naším hlavním pohonem zůstává motor. Podle meteoradaru jsou všude kolem nás bouřky a my se jim bravurně vyhýbáme. Snad jen jedna nebo dvě přepršky zasáhly palubu lodi na 10-15 minut. V noci je to ale krásná podívaná. Oblohu bičují blesky.
14.6.2018 čtvrtek
Na ránem za úsvitu míjíme pravobokem ostrov Gianutri a později levobokem ostrov Giglio. Proplouváme i prázdným místem, kde je ještě před několika roky ležel obří vrak lodi Costa Concordia. Na Elbu zbývá dalších 40NM a ty nám zabrali čas do odpoledne.
Elba a přístav Porto Azzurro – jsme doma. Odpoledne lidi běhají po ostrově. Mame tu i cyklisty, takže ti šlapou po ostrově. Na palubě jsou teď aktuálně 4 kola a možná i 5. Kde je to Ivošovo mi je záhadou. Posádka La Grace odpočívá.
Noc na kotvě je klidná.
15.6.2018 pátek
Po nezbytném nákupu potravin odplováme. Cílem je si dnes zaplachtit a večer dorazit do Porto Baratti, tradičního místa našeho střídání.
16.6.2018 sobota
Střídací den. Nalodění probíhá jako vždycky, jen dálnice už jsou plné a tak poslední hosté dojíždějí až v 8hod. večer. Do zátoky už ale začínají chodit vlny a tak jsme zmizeli do Cava na Elbu. Některým už to rozhodilo žaludek a tak to pro ně není snadný začátek. Není to snadné na první plavbě pro nováčky se slabším žaludkem, když není pěkně.
Tento týden tu máme i jednoho vozíčkáře. Je super, že je LG otevřená i pro tyhle lidi. Vždycky to ale hrozně záleží na tom, co tihle lidi vydrží. Naše loď není uzpůsobena pro jejich pohodlí a tak více než kdo jiný poznají, jak je to těžké. Na druhou stranu, ti co tu doteď byli, jsou fakt tvrďáci a plavbu si užili po svém.
17.6.2018 neděle
Po koupačce vytahujem plachty a křižujeme moře před Portoferraio. Nefouká ale silně a tak jsme do tohoto krásného města dorazili až večer.
18.6.2018 pondělí
Hned ráno tankujeme 2.600 litrů nafty. Je to peklo, protože tahle důležitá tekutina živící našeho brumlu vylezla na 1,8EUR/za litr. Později tankujeme i vodu a kuchař běhá po nákupech jídla. Vejít se do 7,-EUR na osobu a den (které vybíráme už od roku 2010) s plnou penzí včetně čistících a toaletních prostředku. Je čím dál těžší.
Lidi nám běhají po procházkách a my s La Grace stojíme do oběda přímo v centru starého města.
Po obědě jsme si zajeli zašnorchlovat do marine parku na ostrůvku Scoglieto.
19.6.2018 úterý
Přistáváme před 5hod. ranní do přístavu Bastia. Začíná svítat. Sedíme a kecáme ještě hodinu a nikomu se nechce spát. Osvícené staré budovy v ranním rozbřesku nás okouzlili.
Celý den na Korsice. Na tenhle nádherný ostrov by byl týden málo a my máme jen 1 den. Chytře to udělal ten, kdo si půjčil auto. 80,-Eur není málo ale když se to dělí 5 lidmi, tak je to dobře strávený den. Hory, pláže, řeky, kamenná města a krásné výhledy – to všechno je Korsika.
20.6.2018 středa
Hned ráno připravujeme loď na plavbu a po snídani odplouváme. Rozgasketovali jsme si skoro všechny plachty ale kolem oběda vítr úplně zdechává. A tak nahazujeme brumlu a plnou parou plujeme k Elbě. V Pomonte jsme si prohlídli vrak lodi Elvis Scott, navštívili jsme modrou jeskyni (Grotta Azzura) a před chvilkou hodili kotvu před pláží v marina do Campo.
21.6.2018 čtvrtek
Ráno doplňujeme potapečské flašky vzduchem a doplňujeme potraviny. Před polednem se vyplouvá. Vytahali jsme všechny plachty a rychlostí 2kn se pohybovali podél jihu Elby.
V poledne nám Tonda uvařil obalovanou rybu, k odpolední svačině jsme měli výborný meruňkový knedlíky a na večeři jsme si opékali špekáčky na ohni na pláži Lalamita.
22.6.2018 pátek
Po prohlídce štol místního lomu vyplouváme do Porta Azzura abychom si zde prohlídli sbírky polodrahokamů.
Výlet na Elbě
23.6.2018 sobota
Dopoledne se loučíme s novými přáteli. Byli tu zase fajn lidi, no jako vždycky. V paměti rozhodně zůstane minimálně holčičí skupina policajtek od koňů. Vzpomenu si na ně kdykoliv uvidím na Václaváku tu známou sochu a budou je jistě vyhlížet i v ulicích našeho hlavního města!
Přes poledne máme dětský den pro Italské děti a odpoledne naloďujem novou posádku. Do zátoky ale jdou vlny a tak na noc přeplouváme do zátoky v Cavo na Elbě.
24.6.2018 neděle
Dopoledne cvičíme lana a odpoledne jdem plachtit. Vítr ale není nic moc a tak zastavujem na koupačku v jedné ze zátok od Portoferraia. Po vodou je zde spousta kamenů i jeskyněk a sem tam se najde i nějaký ten život. Na noc přeplouváme do zátoky před městem. Stihli jsme i procházku po zajímavostech z Napoleonova života v centru. Nejvíc mě ale mrzí, že asi definitivně zavřeli Enoteka Fortenza, což byla skvělá vinárna v atraktivním prostředí zdejší pevnosti. Byla zavřená celou zimu, ale teď už je to divné
25.6.2018 pondělí
Hned ráno odplouváme tankovat vodu do mariny di Medici v centru Portoferraia. Ivoš nakupuje potraviny a lidi nám běhají po městě.
Odpoledne vyplouváme šnorchlovat na ostrůvek Scoglieto. Procházka po něm bohužel není možná, protože je teď plný hnízd malých racků.
Zvedá se silný vítr a La Grace nám utekla z kotvy. Nedá se nic dělat, koupačka nebude. Taháme plachty a vyplouváme podél severního pobřeží Elby na Korsiku. Zamlouvám místo v Bastii, ale vítr slábne 4NM od západu Elby vítr lehá úplně. Byla to pěkná jízda, ale krátká. Na noc hlásí bouři a tak měníme kurz i plány a jdem si zašnorchlovat na vrak lodi Elvis Scott do Pomonte. Ten stíháme ještě před západem slunce.
Kotvu házíme v zátoce Fetovaii o 3NM jižněji.
Merlin si vymohl ještě noční procházku po okolí letoviska Fetovaia
26.6.2018 úterý
V noci přišel silný vítr a začala se posouvat kotva. Pomalu, ale jistě. Uzká zátoka Fetovaila už se nezdá úplně bezpečná a tak zvedáme kotvu a přemísťujeme La Grace před Grotta Azzuro – modrou jeskyni.
Po snídani se vítr umoudřuje a tak trávíme dopoledne prolézáním jeskyní. Krom té modré jsme ještě objevili jednu velkou a jeden hodně zavalený labyrint. Prolézání mezi obřími balvany není úplně bezpečné, ale dobrodružství je to skvělé. Po koupačce přeplováme do Marina di Campo a v 16hod. jdem s dětmi do místního akvária. Romče se podařilo domluvit vstupné skoro za půlku a to už stojí za návštěvu. Dospělí 5eur a děti 3eur. Krom toho, že je zde k vidění množství středomořských ryb je hlavní atrakcí hlazení nejrozšířenějsího druhu žraloka – Máčky skvrnité. Děti nikdy nemůžu od tohoto jezírka dostat. Je to super.
Strašně se mi líbilo sledovat našeho psa Merlina jak nadšeně šmejdí čumákem podél skla s každou okolo plující rybou. Takovou legraci jsem už dlouho neviděl.
Večer na pohodu zmrzka a procházka po promenádě.
27.6.2018 středa
Dopoledne jsme si vyrazili autobusem do úpatí hory Monte Capanne. Procházka mezi městečky Poggio a Marciana kolem Napoleonova pramene a lanovky byla super. Na loď se vracíme až po 14hod. Hladoví, ale po krásné projížďce kolem celé západní části ostrova. Prima bylo, že jsme nic neplatili za bus. Vždycky jsem se snažil lidem šetřit peníze a tak jim říkám:
„Kupte si lístek předem v Tabacino a budete to mít o 0,2eur levnější než u řidiče.“
Nikdy mě ale nenapadlo, že autobusáci často lístky pro blbé turisty nemají a pak je musí vozit zdarma!
Po obědě vyplouváme na plachty podél jižní části ostrova na zátoku Calamita. Bezva to plachtí. Po příjezdu jsme hodili kotvu a na pláži rozdělali oheň. Ivo připravil grilovačku ze směsice mas a uzenin.
Většina lidí si ustlala na pláži, na mě a Romču ale vyšla hlídka na lodi a tak jsme se postarali o vlastní program.
28.6.2018 čtvrtek
Lidi na pláži vyhnal děšť. V noci se zatáhlo a všichni spící na pláži mají promočené spacáky. Je zataženo a tak to ke koupání dnes moc nesvádí. Přesto je škoda přijít o každý den dovolené. Na chvíli přestalo a tak jsme lidi přemístili do štol zdejšího lomu. Tam se dá objevovat i za deště. Po obědě plujeme dál. Nejdřív podél jiho-východního a pak do porta Azzura. Zase to vypadá na déšť. Super plán je hospoda, či brusírny polodrahokamů. Na lodi se scházíme až k večeři. Dnes je řízek, takže se vrátili všichni.
29.6.2018 pátek
Hned ráno vyplouváme na moře. Ani jsme nestihli vyvenčit Merlina. Ten leží v bedýnce a trucuje. Naším cílem je ostrov Palmaiola. V 10hod.dopoledne zde házíme kotvu a lidi jdou šnorchlovat. Já s Filipem se jdem potápět s přístrojem. Je to pecka. Samotného mě překvapuje, jak je šikovnej. Mezi skalama do hloubky max 10m jsme objevili chobotnici, hvězdici, kraby, mušle i početná stáda barevných ryb. Prostě paráda.
Po obědě vyplouváme a do noci plachtit. Fouká 10knotů z NW, takže La Grace uhání mořem pod plnými plachtami cca 4,5kn.
Na noc házíme kotvu v zátoce Populonia před Baratti.
(Předchozí díly zde) Předchozí události: Po obeplutí Peloponesu a jsme se po krátkém toulání v Jónském moři vydali na plavbu do Athén. Z Lefkády jsme každý s jednou lodí se Skipřenkou zamířili na Kefalonii, do Sami, kde nás zastihla bouře a dramatické události. Další den byl cíl osamnělý ostrov Petala.
Petalas
Další den se nad nás nasunul střed tlakové níže – bylo to jak z učebnice. Slabý vítr ve středu a všude okolo fronty mraků. Nicméně jsme využili slabý severní až severozápadní vítr a velice pěknou plavbou na plachty jsme z kefalonského Sami vyrazili na východ, s cílem zakotvit v zátoce Petala u ostrova Petalas. Průvodce sliboval kryté a klidné kotviště. A skutečně. Za ostrovem Petalas se rozkládají rozsáhlé mělčiny a mokřiska, v jejichž jižní části se dá velmi dobře kotvit. Zátoka, nebo možná spíše záliv, je krytá ostrovem a pevninou, je veliká a na dně je písek s bahnem. Navíc leží mimo charterové trasy, a tak tam kotvilo jen několik majitelských lodí. Magické místo je navíc zpestřené jeskyní, kterou obývají místní kozy a výlet k ní odhalí krásný pohled z výšky na celou zátoku a pevninu. Strávili jsme tam krásnou a hlavně konečně klidnou noc.
Kotviště Petala
Kotviště Petala s malebnými mraky
Pohled z Jeskyně na kotviště Petala
Mělčiny za Petalou
Podivné Mesolongi a podivnější Patras
Dalším naším cílem bylo Mesalongi. Místo, kde je pohřbené srdce (a podle některých pramenů i plíce) lorda Byrona. Lord Byron, romantický básník, aristrokrat a současně voják, je v Řecku pravou ikonou. Byl velkým zastáncem a bojovníkem za osvobození Řecka a na Mesalongi, hnízdě odporu proto Osmanské říši, připravoval osvobozenecké vojenské oddíly. Nakazil se ale malárií a předčasně zemřel. Jeho slova krátce před smrtí prý byla: „Dal jsem Řecku své postavení, všechny své peníze a nyní mu dám i svůj život.“ Lord Byron se ale nakonec hlavním katalyzátorem osvobození Řecka přeci jen stal, i když posmrtně. Jeho smrt vzbudila v Evropě velkou účast a když Turci dobyli Mesolongi a na dva tisíce obránců spáchalo raději sebevraždu, než aby padlo Turkům do rukou, vzchopili se evropské mocnosti a Rusko k činu. Vyslali do Řecka spojeneckou flotilu, která víceméně náhodou narazila na osmanskou flotilu – kde? V nám již dobře známém Navarinu. Víceméně náhodná bitva spojenců proti turecké přesile skončila drtivou porážkou osmanské flotily a stala se tak základem vítězného osvobozeneckého boje Řeků. To všechno se však již lord Byron nedozvěděl. Přesto v Řecku narazíte na jeho jméno velmi často a na sounionském chrámu chovají jako relikvii jeho vyrytý podpis. (A zkuste tam vyrýt jméno dneska – zastřelí vás za úsvitu 😀 )
Lord Byron (Wikipedia)
Lord Byron v Mesolongi (Wikipedia)
Mesolongi leží na severozápadním okraji patrasského zálivu. Dnes je to docela odlehlé místo a od pohledu geograficky velmi neřecké. Pobřeží tvoří velká mělká laguna a do samotného města vplouváte vybójkovaným bagrovaným kanálem lemovaným dřevěnými moly a domečky často na kůlech. Vůbec to nevypadá jako hornaté Řecko, máte spíš pocit, že jste v deltě Dunaje nebo na kubánském jižním pobřeží. Připlouvali jsme za docela silného větru a tak jsme rádi vzali za vděk okrouhlým přístavem s marínou ležícím na konci kanálu. Ale ouha. Na naše volání vysílačkou do maríny nám sdělili, že jsou z moci úřední zavření a že se máme někam venku postavit. Nu, co se dalo dělat. Našli jsme si místečko před obrovskou nákladní lodí, která zrovna vykládala listy větrných elektráren, a šlo se do města.
Mesolongi je prakticky zcela bez turistů a myslím i řeckých. Zavřené hotely a restaurace lemují pobřeží, nicméně uvnitř města to žije o něco více. V taverně jsme se od servírky dozvěděli, že současní radní nemají rádi cizince a tak je marina zavřená a město k vnějším vlivům nevrlé. Zajímavý přístup. Mají tu ovšem muzeum lorda Byrona a osvobozeneckého boje a to za navštěvu, budete-li tu někdy, určitě stojí. A je tu levno.
Vykládání listů větrné elektrárny
Mesolongi laguna
Mesolongi laguna
Mesolongi
Mesolongi
Místo jsme měli před tímhle krasavcem
Další den byl cílem Patras, kde se střídaly posádky a kde Skipřenka měla odevzdat Apolona a nalodit se zpátky na Gaiu. Plavba na pohodlný zadoboční vítr nás zanesla do Patrasu, kde jsem byl naposledy v roce 2011. Byl jsem zvědav, co se v marině změnilo. A změnilo. K horšímu. Polámaná mola, marína zavřená. Na vstupu na nás ječel chlápek, že tam nesmíme a že volá policii. Nemít domluvu s charterovkou Apolona, která nám zajistila místo, nevím, jak bychom se chytli. I to místo bylo dost špatné. Málinko prostrou, pod kýlem půl metr a jedno z nejsložitějších zajíždění, které jsem kdy zažil. Záchody a sprchy samozřejmě zavřené.
Se zničenou nefunkční marinou podivně kotrasují podniky, které lemují pobřeží, plné mládeže na supermoderních motorkcáh a v rychlých drahých autech. Centrum Patrasu je pak nacpané tavernami, které jsou v deset večer všechny plné. Tak nevím. Tohle je věru zvláštní kus Řecka.
Rozloučili jsme se večer s posádkami Apolona i Gaiy, zamáčkli slzu a v sobotu dopoledne nalodili posádku další. Cílem je Koritnský průplav a Athény.
Delfy a Korinth
Odplutí ze stání v Patrasu (30.6) bylo skoro stejně „tricky“ jako připlutí. Museli jsme Gaiu na návětrném lanu vytočit víc jak devadesát stupňů, než jsme ji dostali do polohy pro vyplutí. Ale zdařilo se. Na zadní vítr jsme podpluli patrasský most a po krátké plavbě jsme kotvu hodili v zátoce Monastiraki před pláží Chiliadou. Kotviště poněkud otevřené, dostatečně však kryté s pískem na dně. Z jachtařského hlediska velmi dobré. Co však velmi dobré nebylo, byla velmi hlasitá diskotéka, která začala v devět večer a skončila v SEDM RÁNO! Peklo. Kdybychom měli na lodi kanón, určitě jsme jej použili. Takhle jsme mohli jen neskutečně nevyspalí druhý den dopoledne odplout.
Dalším cílem byla Ithea, nástupiště pro výlet do Delf. Vítr se ale asi vyfoukal minulý týden, protože jsme to celé odmotorovali. Náplastí na nafting bylo ale setkání s velkým stádem delfínů, které dovádělo okolo lodi aspoň půl hodiny. Natočili jsme z toho krásné video.
VIDEO
Marína v Ithee je veliká, skoro prázdná a nikdo si nás nevšímal. Postavili jsme se bokem k vnitřnímu molu, našli funkční kohoutek vody a pak vyrazili na večeři. V marině po nás nikdo nic nechtěl. Přívětivé místo.
Pondělí, (2.7.) bylo vyhrazeno Delfám. Pokud sem někdy zavítáte, Delfy nevynechejte. Je to magické starobylé místo a za návštěvu rozhodně stojí. Já osobně jej řadím na druhé místo památek, co jsem v Řecku viděl – první je Akropole v Athénách. Z Itey jezdí do Delf a zpátky autobus za pár euro. Možné je jet i taxíkem za dvacku, to když vám ten autobus ujede. Nezkoušejte jet na skůtru. V celé Itee totiž není půjčovna skůtrů, jenom aut. Škoda. My jsme se na ten skůtr moc těšili, ale nakonec jsme museli autobusem. V Delfách navštivte nejen venkovní expozici, ale nezapomeňte na muzeum. Je v něm chládek a fantastické exponáty.
Po návratu z Delf jsme opustili místní marinu a kotvu hodili v zátoce u města Galaxidy. Byl tam přeci jen o něco větší chládek.
Ráno jsme odkotvili a vydali se směrem ke korintskému průplavu. Nefoukalo, takže motor. Ale zase jsme potkali delfíny. A taky želvu, zamotanou do rybářského vlasce, který byl zamotaný do jakéhosi klestí. Skočil jsem do vody s nožem a želvu osvobodil… Byla už hodně vyčerpaná, snad to přežila.
Když jsme dorazili ke Korynthu, už tam pár lodí stálo. Vysílačkou nás řízená provozu informovalo, že kanál je zavřený a otevřený bude až za dvě hodiny. Čekání se nakonec protáhlo na tři hodiny a konvoj se začal řadit se začínajícím západem slunce. Jeli jsme přeposlední. Na záda nám dýchal veliký tanker, který se do průlivou tak tak vešel. Vysílačkou nás hodně honili – „full speed full speed“ neustále volali. No jeli jsme s Gaiou a proudem nakonec 7 uzlů, což Gaia na motor nikdy nejela.
Plavba kanálem je magická záležitost a určitě stojí za to. I když je průjezd dost drahý (180 EUR), jednou z čas se to snese. Propluli jsme průlivem a hned za ním, již skoro za tmy, jsme hodili kotvu v zátoce. Na noc nám svítili hvězdy a místní chemická továrna. I tak to bylo klidné kotviště a byl jsem za něj rád. Byl to dlouhý den.
Tanker hned za námi. Ale byli jsem rychlejší
Korintský průplav
Korintský průplav
Korintský průplav
Korintský průplav
A to je on zblízka
Zbytek plavby byl ve znamení návštěvy Ephidauru a Dimitrosovi taverny a v poslední den plavba ze Salamíny do Athén.
Tím se uzavřela naše plavba okolo Peloponesu, Gaia opět spočívá na hladině Egejského moře. Upluli jsme téměř 700 námořních mil, včetně courání v jónském moři. Zažili jsme mnohá dobrodružství a viděli krásná místa. Určitě to stálo za to.
Kniha Františka Novotného, Za kormidlem nejen na Jadranu, praktický průvodce jachtingem, vzbudila v době svého prvního vydání dosti vzruchu. Nejen svou obsáhlostí a fundovaností výkladu, ale i upřímným přístupem autora, který sepsal nejen příručku, ale i příběhy ze svých mnoha plaveb, kterými výklad doplnil. Jako zkušený jachtař s mnoha zkušenostmi ze všech možných moří se František v knize nebál přiznat i vlastní chyby, aby se z nich mohli ostatní jachtaři poučit.
