20. července ve čtvrtek ve 12:48 obdrželo Národní centrum pro koordinaci pátrání a záchranu na moři (MRCC Rijeka) v Chorvatsku hlášení o srážce dvou lodí v severovýchodní části Zadarského kanálu. Záchranné čluny ze Zadaru okamžitě vypluly na místo nehody a krátce po 13. hodině přišla zpráva, že obě lodě jsou potopené.
Šlo o motorový člun, který ve velké rychlosti (odhadované kolem 15 uzlů) narazil do boku plachetnice. Dle očitých svědků se ozvala obrovská rána následovaná voláním MAYDAY a na to šla plachetnice rychle ke dnu.
Plachetnice byla ve vlastnictví charterové společnosti a na palubě bylo 6 osob, z toho jedna byla lékařsky ošetřena a převezena do nemocnice v Zadaru. Ostatní členové posádky jsou v pořádku. Motorový člun plul pod italskou vlajkou a na palubě byly dvě osoby, z nichž jedna byla také převezena do nemocnice. Na místě nedošlo k žádné kontaminaci vody.
Motorový člun byl posléze vytažen z vody, aby se dále zkoumala příčina nehody.
v přídi člunu zůstala ještě část paluby plachetnice.
Po sérii nádherných slunečných dní začalo hustě pršet. Na palubě máme mnoho dětí, a tak se pro ně snažím sehnat zábavu. K tomu mi posloužila prohlídka Kasketa. V 11:30 hod. odplouváme. Tentokrát v klidu a bez strkanic. Proud je odpoledne silnější, a tak dnes padl rychlostní rekord La Grace. Na přístroji se na krátký okamžik objevilo 14,2 kn (vyfoceno až 14 kn).
Rychlostní rekord!
Pod plným stěžněm plachet na předku pak pokračujeme se slabým zadním větrem na ostrov Illa Bella. Ten je opravdu krásný, přístav uprostřed starého města plný vody za přílivu a suchý za odlivu. Ohromná pevnost nad útesy. I uličky známé třeba z filmu „Tři mušketýři“ Je tu krásně i v tom dešti…
29.5.
Noc byla velmi strašidelná. V mlze kolem houkaly někde poblíž projíždějící lodě a hukot vody proudící kolem trupu připomínal zvukově silný vítr, takže jsem co 2 hodiny vyběhl v domnění, že přišla bouře. Do toho občas déšť, no vůbec jsem se nevyspal.
Po snídani taháme kotvu a vyplouváme na sever. Dnešní cíl je opět město Lorient. Děti na palubě zlákala možnost podívat se do trupu místní ponorky stojící v muzeu. Super, škoda, že jsme zapomněli že je pondělí. Na lodi prostě běží jiný čas a člověk si spousty věcí neuvědomí. Nevadí, zítra je taky den…
Děláme nákup do kuchyně a trochu jsme se prošli po zdejších závodních lodích. La Grace je tu jako pěst na oko, ale já si stejně myslím, že je tu nejkrásnější…
Pepova hlídka.
30.5.
Muzea v Lorientu nás zaměstnala na celé dopoledne. Po obědě vyplouváme. Naším cílem je 25 NM vzdálené město Concarneau. Potěšilo mě, že se sem dá vplout i za nízké vody, a tak není co řešit. V portu se vyvazujeme bokem k přátelské lodi La Recouverance. Ještě před večeří stíháme prohlídku města. Je to pecka. Uprostřed zátoky stojí velká vodní pevnost a za jejími zdmi se nachází starobylé město.
Mezitím se na lodi Honza snaží opravit vodní pumpu a oddělává z motoru jeden díl za druhým, aby se k ní dostal. Po chvíli je jasné, že na opravu budou potřebovat nějaké díly, a tak se rozhoduji tu zůstat do zítra.
31.5.
Hned ráno to vypuklo. Naštěstí se ukázalo, že díly jsou v dosahu dojezdu taxíkem. Lisem jsme v místní dílně vytlačili osičku čerpadla chladící vody a celý díl pak Honza na lodi vyměnil. Dopadlo to skvěle, jen cena odpovídala ceně pro člověka, co spěchá. Je to smutný, ale tento značkový díl od MANu stojí 1650 Kč a jeho funkční obdoba od neznačkového výrobce dokonce jen 760 Kč, přesto my jsme za něj zaplatili 758 EUR + DPH (27x tolik :-() Byl jsem rád, ale hlavně proto, že lidi jsou rádi! Ve stejné loděnici opravovali známou loď Calypso, ale nebylo možné ji dokončit, protože majiteli došly peníze. No, je vidět, že nejsou nejlevnější!
Po obědě odplouváme. Na motor se proplétáme mezi mělčinami, ostrovy a útesy ven na širý oceán celé odpoledne. Máme namířeno na zajisté nejúžasnější francouzský maják Ar-Men. Ten je ale daleko na západě, a tak jsme do těch míst dorazili až po půlnoci.
1.6.
Kotviště a noční úkryt jsme našli jižně od ostrova Sein. Je tu klid, přesto držíme hlídky celou noc. Magickou historii ostrova vám dám raději k přečtení a nebudu se s ní zde vypisovat – určitě to ale stojí za přečtení. Pravda je, že drsnost té kouzelné přírody a zarputilost zdejších lidí tu jde ruku v ruce. Kolem ostrova jsou tisíce kamenů a na nich nespočet vraků. Velké vlny a divoké bouře způsobují peklo každou bouři. Jen doufám, že my to nezažijeme. Po snídani vyplouváme na Ar-men. Je krásný slunečný den. Připlouváme k majáku ale během několika minut nás zahalila mlha. Kotvíme 300 metrů od něho, ale není vidět ani na krok, takže ztrácíme z dohledu i La Grace. Po chvíli se před námi objevil – tyčící se k nebesům. V posvátné úctě ho obeplouváme. Vysazujeme na něm Honzu a vracíme se pro další skupinu. Náhle se den rozjasnil a mlha je pryč. Postupně se k němu vypravujeme všichni. Je to nádherný pohled z té výšky do modře Atlantického oceánu kolem dokola. Máme neskutečnou kliku. Je nejvyšší voda a na chvíli se zastavil i velmi silný proud. Lépe jsme to načasovat nemohli. Vracím se pro La Grace a dostávám v tuhle výjimečnou chvíli odvahu připlout až k Ar-menu. To už ale zřejmě matka kouzelníka Merlina, podle legendy zde žijící, považuje za troufalost a v několika minutách halí celou oblast zpět do mlhy. Náš čas zřejmě vypršel.
Vyplouváme dál. Je bezvětří a mlha celý den. Dohlednost jen pár desítek metrů. Kolem plující lodi houkají a v mělčinách je sem tam možné zahlédnout nějakou bójku do dvaceti metrů od boku lodi. Na večer se uvazujeme na ohromné bóji v L´Aber Wrac´h. Tohle místo znám. Byl jsem tu s kamarády už kdysi s Princeznou a učil se bretaňsky.
2.6.
Vstáváme brzy a plujeme kolem severní Bretaně. Vůbec nefouká, a tak trápíme motor na vzdálenosti přes 100 NM. Cestou si prohlížíme strmé skalní břehy, mohutné útesy i jeden krásný hrad. Posádka se nudí, a tak cestou střílí z našich děl. Vrcholem volovin dne byl vynález hlubinné miny vyrobené z náboje do našeho děla.
Střílení z děl.
3.6.
V 1 hod.ráno připlouváme přes mělčiny k Saint Malo a uvazujem loď na bóji před městem na řece. Zdymadlo domlouvám na 4 hod. ráno. Konečně přišel vítr. Teď se to ale nehodí, a tak nám to lehce komplikuje přistání ve zdymadle. Po 6 metrech jízdy nahoru jsme v bazénu Vauban a přistáváme pod hradbami u starého města. Opět 2 hodiny spánku a začíná normální sobota. Střídání, úklid, shánění náhradních dílů a běžné opravy. Loď je rozprasečená celý den. Jinak střídáme i stálou posádku. Odjíždí Honza a Tonda a přijíždí Michal, Ivo, Romča a poslední člen stálé posádky Merlin. Není to uplně kouzelník, ale kouzelné zážitky s ním jsou. Například bylo včera super ho pozorovat, jak honí vlny na pláži a zkouší pít slanou vodu.
Závod velkých vícestěžňových školních plachetnic, tak zvaných tall shipů, není pro La Grace a její příznivce žádnou novinkou. Rok po svém ztroskotání dokázala La Grace se svojí úžasnou posádkou vyhrát neuvěřitelné první místo v Tall Ship Race 2013. Byl to tehdy obrovský úspěch a slavilo se až do zimy.
Není tedy překvapením, že La Grace se tohoto slavného závodu pravidelně zúčastní. Tall Ship Race pořádá mezinárodní organizace Sail Training International, což je nezisková organizace zaměřená na vzdělávání a výchovu mladých lidí ke vztahu k jachtingu a mořskému prostředí. STI má pobočky po celém světě a jejich počet stále roste. Protože jde o vzdělání mladých, je pravidlo, že alespoň polovina posádky na každé lodi nesmí být starší 26 let.
Tall Ship Race je hlavně o zábavě. Pro členy STI i pro všechny přidružené lodě a posádky je to svátek, kdy se sejdou na jednom místě ty nejkrásnější lodě světa a poměřují své síly. Oslavy, průvody, ohňostroje i hry po posádky probíhají jak ve startovním přístavu, tak v cílovém.
No a Tall Ship Race 2017 právě probíhá! La Grace se zúčastní 2. etapy, plavba vede z Finského Turku do Litevského města Klaipéda. Bohužel tento rok se La Grace nedaří, ale více si už přečtěte z kapitánových zápisků…
Mapa etap Tall Ship Race 2017
21.7.2017 pátek
Hned ráno začal kolotoč. Nejdůležitější prací dne je technická kontrola bezpečnosti lodi. Známe to a tak jde vše jako na drátku. Prošli jsme výborně a rychle.
Potom je tzv. „Crew parade“ Ohromný průvod městem, při kterém posádky dělají co největší hluk a bordel, aby zaujali diváky i porotu. La Grace během dopoledne nazdobila popelnici do tvaru lodi. V ní se vezl bocman tažen otrokyněmi chycenými z davu holek kolem cesty. Merlin měl krásné místo příďové panny a také se vezl jako pán. Rachot kolem ho ale stresoval, takže náhle vyskočil a v panice utíkal přes všechny silnice. Auta zastavovala, lidi jim skákali do dráhy, aby řidiče upozorňovali na šíleného psa. Už jsem si myslel, že budu mít z Merlina jen fotku, když mu na třetí ulici skočil pán na vodítko. Hluboce jsem si oddechl, a bylo jasné, že domů půjdeme klidem postranních ulic. Od té doby už Merlin neopustil La Grace a považoval ji za svůj bezpečný domov!
Večer je velká „Crew party“. Velkou zajimavostí je, že se tentokráte párty koná v budově věznice. Vzniklo tam fůra fotek v celách, které raději nebudu komentovat – no uvidíte….
22.7.2017 sobota
Střídáme, uklízíme a připravujeme loď, je to fůra práce. Klasickou sobotu nabourali jen davy turistů, co se derou na palubu, aby se na ní podívali. A tak to jde až do večera jen s jedinou výjimkou, a to, že jsme s Romčou byli na „Captains breefing“, kde nám řekli vše kolem závodu. Romča nosí na tyhle příležitosti krásnou námořní uniformu, takže při pohledu na ní koktají nejen velcí kapitáni, ale i několik anglických gentlemenů z Race control! 😀 Odborně a slušně se tomu říká, že ji používám jako „marketingový nástroj“. Nevěřím, že je tu jediný chlap, co nezná La Grace…
V noci je ohňostroj – Finové však zapomněli objednat tmu, i tak je to moc pěkný. Překvapilo mě, že dokážou na nebi vykouzlit třeba ohromné srdce.
23.7.2017 neděle
Dopoledne cvičíme novou posádku. Já s Romčou letím na zdvořilostní návštěvu na novou loď Shebab Oman II. Jedinou arabskou loď postavenou v Evropě. (La Grace je naopak jediná Evropská loď postavená v Arabské loděnici.) Arabi jsou velmi pohostinní a přátelští. Snažím se využít všech cca 7 arabských slov, co si pamatuju do konverzace. To je zaujalo natolik, že si kapitán téhle nádherné lodi přál, abych rozkrojil dort. S proslovem jsem to už ale neriskoval a anglicky prohlásil, že mi přijde vtipné, že:
„Shebab Oman II. Je jedinou arabskou lodi v závodě postavenou v Evropě a naše La Grace je naopak jediná Evropská loď postavená v Arabské loděnici“ To úplně stačilo.
Následuje slavností odplutí z řeky Aura a po ní Sailparada mezi ostrůvky před Turku. Střílíme z děla a je to prima. Jen mi přijde, že je tu málo lidí oproti jindy. Finy asi zaskočilo to strašlivé vedro co se dnes udělalo. I já chodím jen v triku a teplota dosáhla 20°C.
Rusko – Čínské cvičení, poplujeme kolečko kolem celého Baltu.
Na noc házíme kotvu u jednoho z tisíců malých ostrůvků. Merlin po něm běhá jako šílený, nadšený, že už nikde nejsou ty davy lidí. To, že tyhle ostrovy jsou plné hadů a klíšťat, mu je zjevně fuk.
Kapitán a jeho „papoušek“ Merlin
24.7.2017 pondělí
Od rána je na lodi bojová nálada. Cvičí se jako o život. Sešla se tu výborná parta celkem schopných lidí. To je hodně důležité, protože nikdy nevybíráme závodníky, ale plujeme s kýmkoliv, kdo se přihlásí.
V poledne Finského času se lodě všech kategorií hromadí před startem. Je dobré tu být včas, protože startovní čára se občas změní a lodi pak nestíhají. I teď ji na poslední chvíli posunuli o 4NM, což pro některé lodi je 1hod. plavby, se kterou nepočítali, pokud si ráno pospali.
Všechno jde skvěle. La Grace se podařilo dostat na nejlepší startovní pozici. Zprava kolem návětrné bóje. O něco hůře je na tom Shtandart a Morgenstern. Oběma se tam ale plete tzv „No go zone“ (NGZ) kam nesmí. Nechápu, jak si mohli myslet, že bych nevyužil práva přednosti a pustil je před sebe. 😀 Morgenstern využívá možnosti dříve než 10 minut před startem použít motor. Tím se vyhnul NGZ, ale stal se velmi rychlým, což znamená, že bude na čáře brzy a čeká ho penalizace. Řeší to prodlužováním dráhy v obdélníku před startem a to se také nesmí. Všichni ostatní plujeme přímo k čáře a vše jde skvěle. Shatndart se ovšem nesmyslně snažil sebrat nám vítr a tak po časovém limitu (v 7minutě, 3minuty po zákazu nastartovat) nastartoval a udělal riskantní, i když bravurně provedený manévr, a sebral La Grace na chvíli vítr.
I jiné lodě bojují. V rádiu se ozvalo:
„POGORIA, tady RACE CONTROL, gratulujeme vám k projetí startovní čáry jako první, ale závod ještě neodstartoval!“ 😀
Výstřel a my v 1. minutě po startu s 19ti minutovým náskokem rezervy protínáme startovní čáru. Jsem nadmíru spokojen. Lodě mají plné plachty a všechny nabírají kurz na Švédsko.
Běhám po lodi a několikrát přestavuju plachty a nechápu, proč La Grace zpomaluje :-(. Kormidelník drží kurz, plachty táhnou a La Grace nejde dopředu jako obvykle. Jako bychom táhli ohromnou sít, co nás drží o 1kn pomaleji než ostatní lodi. Hledáme cokoliv, ale voda je kalná a krom obrostlého trupu jsme na nic nepřišli. Že by tohle byl ten problém? Nevím a jsem zoufalý. Je pravda, že už před měsícem jsem si všiml, že rychlost La Grace se na motor snížila o 1kn a teď je vidět, že máme po 6 měsících od nového nátěru na lodi 3 cm zelené fousy. Vedoucí lodi mají téměř dvojnásobnou rychlost a Shtandart, kterého jsme až do teď předjížděli na všech eventech nám ujíždí.
Lodě plují po úsečce mezi dvěma body po nejkratší dráze s ideálním větrem. Fouká 15kn zadobok. Jakákoliv taktika neexistuje. Tohle je počasí co vyhovuje všem a čím víc plachet tím lépe.
25.7.2017 úterý
Plujeme, ale vítr hrozně zpomaluje :-(. Dál hledáme příčinu našeho nezdaru. Podvodní kamera ukazuje šíleně porostlý trup. La Grace má 3-5cm vlasy doposud ukryté v kalné vodě. Jak je možné, že jsme tak rychle obrostli, je pro mě nepochopitelné…
Tak kontrola trupu je u konce: žádné poškození ani vnější predměty na podponorové části trupu nejsou. Od vodorysky do hloubky jednoho metru máme souvislou vrstvu trávy o délce od 3 do 8cm. V kalné vodě jsme si toho bohužel do teď nevšimli. Důvodem byl nekvalitní arabský antifouling a samozřejmě to, že jsme dlouho stáli na jednotlivých místech. Dost času La Grace strávila i na jezerech a řekách, což tomu asi taky nepřidalo. Pokusíme se to oškrábat, ale udělat to dobře by znamenalo vytáhnout loď z vody 🙁
Hrůzný nános řas na trupu.
26.7.2017 středa
Nádherně to plulo celou noc, ikdyž se nám zdá, že je to pod naše možnosti.
V 10:20hod. padlo rozhodnutí odstoupit ze závodu a pokusit se najít důvod, proč La Grace pluje tak pomalu. Musíme pod vodu a to se neobejde bez zastavení lodi v klidné zátoce na Gottlandu. Mám obavu, že to by mi v Klaipedě nikdo nedovolil a navíc by se to ve špinavé vodě dělalo mnohem hůř. Plout dál už by nezměnilo naši pozici v závodě a pro nás je teď nejdůležitější připravit La Grace do další etapy závodu!
Dopoledne je volno na prohlídku městečka, ale z lidí na palubě se postupně stávají mořský krysy, a tak se mi na břeh podařilo dostat jen pár lidí. V 13 hod. zvedáme kotvy a hybaj cvičit do ráhen. Fouká přiměřeně, takže taháme plné prádlo. Zálivem Quiberon křižuje množství lodí. Po chvilce výcviku si vybíráme oběť – Shtandart. Pokojně si křižují zálivem nic netušíce, že máme plnou loď dělostřelců. Míjíme ho a pálíme z pravoboku. Následuje obrat a hurá za ním. Po chvíli ho doháníme a hecujeme do bitvy palbou z příďového kanonu – nepovedlo se ho ale ani zasáhnout ani vyhecovat.
Večer otáčíme na záliv Morbinhan. Bohužel přávě vrcholí proud. Moudré knihy mluví o 3,9 kn, a to by ještě šlo, jenže tento záliv je tak spletitý a plný takových úžin, že jsme v jednom obzvláště vypečeném místě při plném plynu místo rychlosti 8 kn vpřed naměřili 1,4 kn vzad. No blázinec hadr. Nakonec jsme se ale probojovali až do Port Blanc, kde máme připravenou bójku. Samozřejmě jsme si neodpustili přijet s plnou parádou a za rachotu našich kanónů. Věřím, že tady na nás určitě nezapomenou!
22.5. pondělí
Nastal den D. V 10:30 hod.nám začali nakládat lidi a za hodinu se hnula celá skupina lodí ven ze zálivu směrem na start sailparády. Voda teče proti, takže je vidět, že některé lodi mají velké problémy manévrovat. Kdo to zná, nebo má silnej motor, je v pohodě. Chvilku jsme si zaplachtili a v 14:47 hod. se velké lodě začaly řadit v ústí zátoky. Kaskelot, Shtandart, La Grace, Renard, La Recouverance, Fenix, Etoil de Roy, Morgenstern, doprovázeni tisíci dalších, menších lodí (přihlášených lodí bylo 1352 a mnoho dalších, které nebyly). Se silným přílivovým zadním proudem jsme společně vletěli do zálivu plného ostrovů a ostrůvků. Byla to úžasná podívaná, ale bylo vidět, že strach z kapitánů opadl, až když jsme stáli nad skleničkou vína na Captains Drinks, které v 19 hod. pořádal kapitán lodi Kaskelot. Divokými historkami se to jen hemžilo. Pro mě je důležité, že minimálně žádné z velkých lodí se ni nestalo.
První setkání s Fénixem
Na La Grace se mezitím strhla divoká a neplánovaná párty posádek okolních lodí.
23.5. úterý
Noc na bóji je bezpečná, ale když se chodím dívat, co s lodí dělá síla proudu, je s podivem, že nás to udrží. Dnes máme opět naplánovanou projížďku s lidmi – klasika. Trocha hororu v proudu mezi mělčinami na začátku, trocha na konci a mezi 3 hodinky plachtění po moři. Je to nádhera pozorovat lodě pod plnými plachtami. Polovina naší posádky s námi vždy jede ven na moře a tu druhou jsem dnes nechal odvézt rychlými čluny o dva ostrovy jinam, kde se koná velká “beach party” s grilováním a notnou dávku alkoholu. V 16 hod. připlouváme na kotviště, dáváme si večeři a kadeti odcházejí na Shtandart, který na oplátku párty u nás připravil zase družební akci u nich. V podstatě to vypadalo stejně, jen jsem měl pro změnu já pocit, že vesnická zábava za lesem má své kouzlo a Vladimír (kapitán Shtandartu) si cpal vatu do uší!
24.5. středa
A máme tu další den. Půlka lidí odešla plachtit na lodi Shtandart a druhá půlka má dnes PHD. Pro ty co nebyli na vojně přeložím jako: Parkově hospodářský den. Znamená to nakoupit potraviny, benzín plyn, opravit plachty, dotáhnout stěhy takeláže, svařit vejfuk, vyčistit fekální čerpadlo atd… Pokud jste z mých deníků získali pocit, že plavba na La Grace je jen romantika a párty, tak je to klamný dojem. Loď je složitým organizmem, který je třeba udržovat v chodu a učit se ho ovládat, a to všechno navíc je jen bonus. Pokud se přihlásíte jako kadet, měli byste s tím počítat.
Oprava plachet
Večer máme v plánu VIP navštěvu , takže La Grace a její skvělá posádka, které tímto děkuji, bude opět dělat dojem a reprezentovat loď i vás. Škoda, že tu nemůžete být s námi…
25.5. čtvrtek
A jedem zase s ven s turisty. Hoďku v divokých proudech mezi ostrovy a útesy, pak 3 hoďky plachtění na moři a zase dovnitř Morbihanského zálivu. Polovina naší posádky je u nás a polovinu jsme půjčili ruské lodi Shtandart. Je to výborná zkušenost pro lidi na palubě. Během jednoho týdne mají možnost naučit se ovládat dvě historické lodi. Kéž bych tam také mohl odejít na zkušenou. Kapitáni se ale nestřídají.
Za zmínku až do teď stojí jen okamžik, kdy si La Grace stojí na bojce a najednou se od přídě ozvala rána. Běželi jsme se podívat a koukáme, jak kolem nás v těsné blízkosti proplula cca patnáctimetrová loď s ulomeným bezanovým stěžněm. V proudu se nám nedokázala vyhnout a zavadila o naši příd. La Grace z toho vyvázla beze škody.
Večer najíždíme tankovat vodu k molu pro trajektíky v Port Blanc. Vše musí být dobře naplánované. Hloubka našeho kýlu nám tu dovoluje stát jen 2 hodiny před a 2 hodiny po velké vodě. Kdybychom tady sedli na dno, voda by pod námi během chvíle utekla a La Grace by si v cca 0,5 metru hluboké vodě lehla na bok. Výsledek by byl zřejmě katastrofální. Nemáme ale na vybranou. Voda tu jinde není a my ji už nutně potřebujeme. Přistání i v proudu proběhlo v pohodě. Na molu jsou stovky lidí a loď zde zároveň slouží jako krásná kulisa právě probíhajícího koncertu. Abychom tu nestáli jen tak, otevřeli jsme palubu a dělali prohlídky. Vodu jsme nabrali a s rezervou 20 cm pod kýlem se rozhodli odplout. Proud ale mezitím zesílil a jde přímo z boku do ohromné podponorové části LG. Aby toho nebylo málo, i vítr fouká k molu. Dostat se odsud začíná vypadat jako nemožné. Na pomoc jsme povolali další 3 čluny o celkovém výkonu 300HP. K tomu našich 300HP. Společně, plným výkonem všech motorů, loď v proudu pouze držíme ale od mola jsme ji dostali jen málo. Voda stále klesá. Rychle měníme strategii. Klasické odplutí přes přídový spring je nemožné. Zbývá záďový spring. Loď je však otočena přídí do mělčin a musí se tímto manévrem otočit o 180° ve velmi malém prostoru a v proudu cca 4-5 kn. Nejsem si jistý jestli to vyjde, ale nemám na vybranou. Jdem do toho, ale rychle. Proud který škodil u zádi a nechěl pustit loď od mola, La Grace na přídi začal otáčet na místě. Záďovým springem ji držíme, abychom nevletěli do ostatních lodí. Jde to a najednou jsme byli venku a s neskutečnou elegancí. Divoký tlukot mého srdce přehlušil až potlesk velkého davu přihlížejících diváků. Ten jsme si opravdu zasloužili….
26.5. pátek
Den začal jako každý jiný tady. Výjimkou byla jen srážka Etoile de Roy s jinou lodí, což mělo za následek zlomení příďové čnělky a blindového ráhna na této nádherné lodi. Každodenní infarktové stavy kapitána La Grace popisovat nebudu. Jasné je jen to, že po každodenním šestihodinovém stresu jsem unavený tak, že denně úplně odpadnu. Nejsem schopen si zajít ani na břeh poslechnout živou hudbu, či dát pivko. Nevnímám už ani celonoční pařby posádky, která na lodi bydlí a pomáhá nám s jejím provozem. Jsem rád, že tu jsou. Polovina je u nás a polovina je denně na Shtandartu. Komu se nechce plout, ten má volno a cestuje po ostrově. Dají se tu za odlivu sbírat nádherné mušle typu Shell.
27.5. sobota
Den začal už ve 4 hodiny ráno. Bohužel ne mně. Já se pěkně prospal, a když jsme budili novou partu, ukázalo se, že někteří už odjeli. Bez rozloučení a bez pasu. Zbytek odjel už normálně a nám, co jsme zůstali, začal den plný příprav na vyvrcholení festivalu – závěrečnou sail parádu. Ta začíná v 11 hodin odplutim z kotviště na start. Na základě mnoha havárek a následných stížností ostatních kapitánů nám dnes slíbili policejní doprovod na rychlých člunech.
Odplouváme. Voda se kolem lodi vaří dnes obzvláště divoce. Několik lodí jsme minuli jen o desítky cm, ale pořád dobrý. Hodně nám pomáhají čluny narychlo odtahující zoufalce bojující o život z naší dráhy. Kaskelot dnes takové štěsti neměl a srazil se s jinou plachetnicí. Asi na truc šel na sailparádu na motor bez plachet. My – blázni pod plným prádlem!
Když to ale skončilo a La Grace bezpečně stála na své bojce, hluboce jsem si oddechl. Bylo to krásné, ale bylo toho dost…
28.5. neděle, Skiathos
Stejný letadlem, kterým Jana s Petrem odlétli, přilétla další parta. Ivan, Ivana, Martin a Alena. Stihli jsme už jen večeři na přivítanou.
29.5. pondělí
Ráno nakoupit a vyplouvá se. Cíl je zatím blízký, Nea Klima na Skopelosu. Ale po bouřlivých dnech jsou na moři ještě stále slušné vlny, a i vítr je pěkně čerstvý, že na poloviční plachty rychlostí sedm uzlů dosahujeme cíle v rekordním čase. V Nea Klima nás čeká překvapení. Před počasím se tam schovává asi osm plachetnic. Na nás zbylo místo jen u rybářů naproti. Ale nevadí. Pak následovala večeře a honem spát. Ráno se vyplouvá v šest.
Posádka je připravena na všechno.
30.5. úterý
Opouštíme Sporády
V šest ráno zvedáme kotvu. Moře už je skoro bez vln, bohužel utichá i vítr. Chvíli se snažíme jet na plachty, ale pak to vzdáváme. Nastalo to, čeho jsem se bál. Po více jak dvou větrných týdnech hrozí, že na dlouhou dobu bude bezvětří. Nezbývá než jet na motor, jinak se na ostrov Skyros, který je naším cílem, nedostaneme. Útěchou je návštěva stáda sporádských delfínů, kteří se s námi přišli rozloučit. Hrají si u přídě a podél trupu skoro dvacet minut.
Skyros
Přístav na Skyrosu, jediný možný, je Linaria. Je maličký, vejde se do něj sotva deset plachetnic. Harbor master se o něj ale hezky stará, a tak máme za dvacet euro místo, vodu, elektřinu, sprchy a v noci osvětlený trup pod vodou. Moc hezké. Vedle přístavu jsme také našli osamělou pláž, takže se i koupeme. Večeř v taverně je moc dobrá.
Marina na Skyrosu. Malebná ale malinkáOsvětlení v marině
31.5. středa
Část posádky se prochází po městečku, my se Skipřenou jsme si půjčili skútr a vyrazili do města Skiros, do místní chóry. Hezké, úplně bez turistů. Cestou zpátky jsme navštívili obrovskou marinu na severovýchodním pobřeží ostrova. Je to ale marina duchů.
Marina duchů
Pravděpodobně krize stavbu přerušila a tak marina zeje v pobřeží jako betonová osamělá rána bez jachtařů, celá zrezlá a zašlá. Večer přeplouváme do zátoky naproti Linarii a ve tři ráno vyplouváme s cílem dosáhnout ostrova Andros.
Pohled z chory.
1.6. čtvrtek
Hvězdy jsou úchvatné a stopu za zádí osvětluje světélkující plankton – naše brázda vypadá jako ohnivá. Plavba je bohužel zase na motor, vítr spí. Jen skirosští delfíni se s námi přišli rozloučit. Zase si stádečko hraje u přídě asi půl hodiny. Cesta je dlouhá, a i když se snažíme občas plachtit, není to k ničemu. Pozdě odpoledne připlouváme na Andros, přístav Gavrio. Jsme tam sami. Klid ovšem ruší obrovské feriny, které v pravidelných intervalech připlouvají do přístavu. Houkají a dělají vlny. Večeře na palubě je bohatýrská. Ivana a Alena uvařili skvělé jídlo, takže tentokrát taverny necháme být.
2.6. pátek
Vyplouváme k ostrovu Tinos. Nefouká. Už to začíná být nuda. Pořád nefouká. Hned za rohem Gavrosu jsme se vykoupali u nádherné pískové pláže. Voda už se konečně ohřála a začíná to tady být pravé Řecko. Odpoledne zajíždíme do přístavu Tinos. Pro trajekty je spousta místa, ale pro jachty jen pár – stojíme za druhým vlnolamem v místě, kam se vejde tak sedm lodi. Nicméně jeden velký motorák se rozhodl se sem ještě nacpat a poškodil loď ob jednu od nás – navíc si spletl asi při couvání plyn dopředu a dozadu, takže do ní najel pěkně rychle. Nám se naštěstí nic nestalo.
Večer jsme vyplnili návštěvou kostelu nanebevstoupení panny Marie – udál se tu před lety zázrak s její ikonou a od těch dob je pravoslavný Tinos známější než Lurdy. Dvakrát ročně sem míří zástupy poutníků a kajícníku prosit Marii… zvláštností je, že poutníci často stoupají cestu do kopce, na kterém stojí kostel, po kolenou. K tomu účelu vede od moře až ke kostelu položený koberec. Ale i tak je to úctyhodný výkon.
Kostel jsme navštivili a ikonu viděli. Je to mystická záležitost.
3.6. sobota
Druhý den opouštíme houpavé kotviště – kdykoliv přijede trajekt, rozhoupá jachty divokým valčíkem, kdy jen tak tak nenasedají na břeh. Míříme k perle Kyklád – na Mykonos. Cestou nás neustále míjejí velké trajekty, je tu značný provoz.
Starý přístav na Mykonosu je plachetnicím uzavřený a kdo nechce kotvit v zátoce před Little Venice (malé Benátky), musí do nového přístavu. Ten je tvořen velkými betonovými moly, kde stojí všechny možné lodě. Velké trajekty, pendlíky, rybáři, výletní lodě a plachetnice. Plachetnicím jsou vyhrazeny dva bazény, kde se stojí kotva – břeh nebo občas na mooringovém laně. Kotvení je zpestřeno skutečností, že na dně obou bazénů leží velký mooringový řetěz, před kterouž to skutečností varují Navionicsi. Je sobota a oba bazény jsou plné charterovek. Přesto jsme se vmáčkli do volného místa poté, co jsme harbor masterovi slíbili, že k večeru odjedeme. Stejně jsme to plánovali. Hodit kotvu se povedlo krásně přes potopený řetěz aniž bychom ho zachytili a mohlo se do města. Z nového do starého přístavu jsme se svezli pendlíkem, tedy vodním autobusem Sea bus.
Město Mykonos je klasické kykládské městečko, které disponuje řadou větrných mlýnů nad přístavem, domy u vody nazvané Malé Benátky a nepřehlednou změtí ulic a uliček, kde jedinec nadšeně bloudí mezí bílými stěnami, krámky, uměleckými galeriema a restauracemi. Je to moc hezké a moc milé. V sezóně tady ale musí být mrak turistů – teď, na začátku června, je to ale ok.
Na noc vyplouváme k ostrovu Rinia, který leží od Mykonosu asi deset mil. Tam házíme kotvu v zátoce a kromě prudkého větru od 4 do 6 ráno, je noc klidná.
Mykonos a jeho mlýnyMykonos
4.6. neděle
Ráno vyplouváme záhy – cíl je ostrov Syros, ležící v srdci Kyklád. Čerstvý vítr nás vyfouknul od Rinie a na trochu rozbitém moři nás přihnal k Syrosu. Kotvu házíme v zátoce Shina, která je v průvodci označená jako přátelská. A skutečně – je krásně krytá, kotva drží dobře, i koupání je moc fajn. Ouzo na břehu rovněž. Jen je neděle, a tak je mini market zavřený. Noc na kotvě je klidná.
Na plachty na Syros.
5.6. pondělí
V osm ráno zvedáme kotvu a míříme na Kythnos, do Meriky. Malého městečka na západním pobřeží ostrova. I když zprvu nefouká, dopoledne se zvedne vítr a pohání nás k ostrovu. Krásnou plavbou na plachty dorážíme k jihu ostrova, kdy jako na povel vítr a vlny mizí a my v pohodě domotorujeme do Meriky. Ale ouha – dříve klidné městečko je plné lodí a lidí. Jen tak tak obsazujeme jedno z posledních míst. Nicméně voda i elektřina k dispozici, cena 20 éček. Není to málo, ale jde to. Večer dáváme večeři na pláží a pak hurá spát – ráno se vstává v pět!
6.6. úterý
Budíček je v pět. Skipřenka, já, Martin a Alena odpoutáváme loď a vyrážíme na moře – cíl Poros. Vítr, který zpočátku nefoukal, se záhy rozfoukává a tak až k ostrovu Georgious plachtíme. Za ním jde ale vítr dolů a tak je nutné nastartovat brumlu. Pak už dorážíme do známých vod kolem Porosu – ještě koupačka v zátoce a pak zaplouváme k Vangelisovi. “Summer is here!” komentuje naše přistání Vangelis a zubí se při tom od ucha k uchu.
Na nebi se honí mraky, ale jak zmrzlina, tak večeře u Michaela jsou parádní. Na Porosu také kotví Meret, zrovna s Lucií S., takže jsme i pokecali a zavzpomínali na staré časy.
Západ slunce na Porosu.Veleznámá zmrzlina na Porosu.
7.6. středa
Ráno snídaně, vyřízení nezbytných formalit na port police (DEKPA stále není), nutné nákupy a pak plavba na Agistri. Jsme tam velmi brzo, ale i tak je celý vnitřní přístav v Megalochori obsazený flotilou Sailing Holiday. Už mi ty flotily vážně lezou na nervy. Ale na čele předního mola, kolmo na Agistri Expres je stále místo, a tak stojíme tam. Koupání u bazénu je skvělé, večeře v konobě Sailor také. V noci silně prší.
8.6. čtvrtek
Po koupání na pláží opouštíme Agistri a míříme na Salaminu, slavný ostrov, kde dostali Peršané od Řeků finálně napráskáno. Vítr fouká málo, spíše nic, a tak se půlku cesty couráme dvěma uzly na plachty a pak motorujeme až pod maják. Jsme tu sami. Posádka plave na břeh na nezbytné ouzo a pak sedíme až do noci v kokpitu. Je úplněk a moře je zalité jeho zlatým světlem, které vyráží zpoza mraků. Mystické místo.
9.6. pátek
Poslední den plavby – uteklo to rychle. Ještě si honem zaplavat a pak vyrážíme k Athénám. Začíná foukat zde nezvyklý jihovýchodní vítr a ustaluje se na krásných patnácti uzlech. Do Athén plujeme jako králové, na vítr, s maximálkou 7,2 uzle. Hlásíme se v Zea marině, navedou nás až hluboko do jejího středu a – je konec téhle plavby. Zbývá večeře a zítra posádka opouští loď. Další posádka už je v Athénách a těší se na mořská dobrodružství.
Jak asi většina z vás, čtenářů Krásy jachtingu ví, ztroskotala Alya loni na podzim u pustého pobřeží Austrálie. Deset dní se ji Martin pokoušel zachránit, ale nakonec ji musel opustit – vítr a vlny loď poničily, přišla o takeláž a kýl a Martin nakonec musel požádat o pomoc záchranáře. Nevzdal to ale a rozhodl se, že loď zachrání za každou cenu. Souhrou neuveřitelných náhod, o kterých jsme již psali, se loď povedlo nejen znovu najít, ale i dovléct do Cooktownu a tam bezpečně uskladnit. Bylo třeba sehnat peníze. Martin se vrátil do Čech a letos na jaře ve spolupráci s námi – s Krásou jachtingu – spustil kampaň na Startovači s cílem nasbírat finanční prostředky od přejících lidí. Zdařilo se, a tak díky všem fandům a přátelům, kteří na Startovači nasbírali dostatečné množství finančních prostředků, odletěl Martin se svým bratrancem, Patrikem Zamazalem (projektantem a konstruktérem, který projektoval první Martinovu loď ), do Austrálie za Alyií.
Co se děje právě teď
Martin s Patrikem odcestovali na konci června a hned jak dorazili do Cooktownu, pustili se do práce. Alyi našli ve stejném stavu, žádnou další újmu neutrpěla. Martin s Patrikem se díky laskavosti místních, na jejichž pozemku Alya stojí, ubytovali hned vedle a od té doby pracují a pracují. Práce není vůbec jednoduchá. Vzhledem k tomu, že kýl byl z lodi vytržen, musí se při opravě zasahovat do vnitřní konstrukce lodi, což není žádná legrace – na moři působí na kýl, stěžeň a trup značné síly a integrita těchto tří částí lodi je podmínkou plavby. Nicméně – práce jim jde dobře od ruky, Martin píše:
Martin píše z Austrálie
Aktualne z Australie! AhOJ! Jsme presne v puli casu , kdy me poskozene AlyiII pomaha i muj bratranec Patrik Zamazal . ALYA dostava opet tuhost trupu a kazdym dnem se meni opet v krasavici!Rezani, brouseni, lepeni a to stale dokola….Shaneni materialu a vymysleni dalsich postupu. DOMORODI LIDE JSOU OPET VELICE NAPOMOCNI .. Podarilo se srovnat poskozene hlavni a vetrne kormidlo za pomoci naseho krajana Frantiska, ktery tu zije .. DO stredu trupu nove podlahy se vlepi novy kylovy masiv tzv. Cooktown Ironwood (ZELEZNE DREVO ), do ktereho prijde usadit novych 20 sroubu drzici kyl vazici cca jednu tunu . Interier bude prostornejsi a strohy, ale plny vystuh do tvrdych podminek Indickeho oceanu Nase pracovni doba je od nevidet do nevidet. Delame opravdu vse, co je v nasich silach a Patrik je SKVELY. MOC DIKY VSEM, kdo jste pomohl a za drzeni pesti! Jeste neni pred vsim vyhrano, ale stoji to za to!
S POZDRAVEM PAT & MAT z Australie
Držíme samozřejmě všichni palce – ať to kluci zvládnou a Alya vypluje!
Odměny ze Startovače
V současné době se ujasňují velikosti triček a mikin a ostatní odměny se vyrábějí. Mají to na starosti Martinovi rodiče a jakmile budou odměny k dispozici, začnou se rozesílat.
Mezitím se můžete podívat na pár fotografií z prací na Alyi.
Pro účastníky párty na Michelle bylo ráno trochu těžší, ale i tak se zvládlo vstát v čas. V půl desáté proběhla porada kapitánů a v deset jsme se již odvazovali od mola. Přestože foukalo v zátoce snad ještě víc než v pátek, tak všechny manévry vypadaly o poznání lépe! Chválím kapitány i posádky.
Vypluli jsme tentokrát po řece na sever směrem k přehradě. Hned za zatáčkou od mariny na nás vykoukl krásný zámek Orlík, tak jsme se pod ním chvilku točili a vzájemně se fotili se zámkem. Široko daleko nikdo kromě nás nebyl a byl to moc hezký pohled s vědomím, že všechny lodě okolo jsou plné kamarádů a známých. Škádlili jsme se přes vysílačky, z čehož nakonec vznikl nový volací znak pro Zitu, a to „čuňátka“. Čuňátka tím pádem získali právo změnit volací znak jiné lodi. Nakonec jsme na sebe volali do vysílaček Čuňátka, Toitoi, Žůžo ňůňo a Jelínci.
Foto Ondřej Patrovský
Čuňátka
Nádherně foukalo a i když jsme pro jistotu nechali první ref, tak jsme pluli jak o závod. V půl jedné jsme se začali zašoupávat jedna loď vedle druhé na pláž na oběd. Pláž mám již dlouho ozkoušenou, je tam písku tři kamiony, takže nebyl žádný problém. Posádky už byli krásně sehrané a tak ani nebylo potřeba na kotvení dohlížet.
Po obědě následovala soutěž kapitánů v uzlech. A to ne ledajakých uzlech, kapitáni přeci takové uzle jako dračák, lodní smyčku nebo škoťák zvládají levou zadní, tak jsme se rozhodli trochu zvýšit laťku. Soutěžilo se v kotevním úvazu, překříženém úvazu, škrtícím uzlu, házečce a jako třešnička na dortu byly dva dračáky spojené refovacím uzlem. Bylo to napínavější než jsem čekala, a protože když vyhrál kapitán, dostala odměnu celá jeho posádka (přívěšek na krk), tak se fandilo o sto šest.
foto Ondřej Patrovský
foto Ondřej Patrovský
foto Ondřej Patrovský
foto Ondřej Patrovský
foto Ondřej Patrovský
Po soutěžení a umytí nádobí jsme zase všichni postupně odkotvili a jali se jachtit k přehradě. Vítr byl stále perfektní a všichni jsme si to krásně užívali. Když začalo námořníkům kručet v žaludku, odebrali jsme se do známé a bezpečné zátoky, kterou navštěvuji téměř pokaždé. Les tu začíná relativně dál od vody a tak je na pláži spoustu místa na oheň a opékání buřtů. A hle, ono to nebylo tak jednoduché. Po připlutí se na pláži objevil nevrle vypadající pán, že prý je to jeden z majitelů lesa nad pláží a že tam v žádném případě dělat oheň nebudeme. No nějak jsme ho uklidnili, slíbili že nebudeme dělat hluk ani nepořádek, ohniště založíme metr od vody a ráno se vše uklidí a ohniště zruší. Proběhla soutěž posádek, kdy měli posádky co nejrychleji za sebou smotat dračí uzel, škoťák, lodní smyčku a refovací uzel. Výherní posádka zase dostala odměnu.
Foto Tomáš Kapal
foto Ondřej Patrovský
Foto Tomáš Kapal
Poté vypukla volná zábava. Rozdělal se oheň, buřty, hermelíny a brambory do alobalu do ohně, kytara a pivo. Vždycky, když koukám v téhle zátoce na zakotvenou loď, říkám si, jaká je to paráda. Když nás tam na podzim stálo pět, říkala jsem si, že je to úplně neuvěřitelný tolik lidí a lodí najednou. No když jsem takhle koukala na našich osm lodí (přidala se k nám odpoledne ještě jedna plachetnice z jiné mariny s kapitánem mým bratrem Ondrou), přišlo mi to úplně normální. Říkala jsem si, že je to divný, že mi to přijde normální. No a pak jsem přišla na to, že osm zakotvených lodí vypadá už spíš jako normální marina a že mi to tak přijde, protože to vypadá, jako kdyby za nima vedlo molo. 🙂
Foto Tomáš Kapal
Foto Veronika Krčová
Foto Ondřej Patrovský
Foto Tomáš Kapal
Historka s pánem majitelem ale nekončí. Když se stmívalo přišel znovu s pivem v ruce a nejdřív začal dost naštvaně, že nám ale oheň nepovolil a že to máme uhasit, protože to není 50m od lesa a že je to jeho pozemek (skutečnost, že tuším 20m pozemku od nejvyšší hranice vody vlastní povodí Vltavy nějak opomenul). No ujali se ho naši stateční námořníci, uklidnili ho a rozpovídali, takže nakonec odcházel v dobrém. Radovali jsme se, že příště stačí vzít pivo a přinést mu ho nahoru do chatky, když tam budem kotvit. No radovali jsme se zbytečně. Ráno totiž přiběhl znovu, ale už ve chvíli, kdy bylo vše uklizeno a sbaleno, pláž čistá, ohniště zrušené a čtyři z osmi lodí už čekali před zátokou na zbytek. Přiběhl naštvaný, že prý mu děláme v lese nepořádek a donutil dva kadety z Boncoeur to uklidit (do teď přesně nevím co všechno vlastně chtěl). Rozhodně se s ním už mluvit nedalo. V marině jsme se nakonec ještě dozvěděli, že volal do Hacjachtu, odkud máme půjčené lodě, že jsme tam dělali bordel, neuklidili a že jim děláme špatné jméno a bůhvíco… No tak nevím, jak to nakonec bude s oblíbenou zátokou.
Včera dorazili Jana a Petr. Jana v sedmém měsíci těhotenství, což předurčuje naši plavbu jako klidnou. Pro začátek chceme navštívit Lalarii, krásnou osamělou pláž na severu ostrova. Nejdřív to vypadá dobře, skoro vůbec nefouká, ale když jsme dorazili k pláži, už pěkně foukalo a kotvení se stalo značně nepohodlné a nakonec i nebezpečné – u Lalárie je pod vodou spousta kamenů a vítr nás na kotvě začal stáčet směrem k nim. K vylodění tedy nedošlo a místo toho jsme se posunuli k mysu Kastro, na kterém jsou středověké zříceniny a pravoslavné prastaré kostely.
Kličkování mezi kameny.
Kotvu jsme ale posléze hodili v zátoce Ftelio, kde jsme byli krytí na vlny a vítr. Ale nakonec bylo všechno jinak. Vítr se stáčel, do kotviště pronikal swell a tak jsme to v devět zabalili a přepluli noční docela houpavou plavbou zpátky na Skiathos. Ve čtvrt na dvanáct jsme hodili kotvu a padli do postelí.
Jana s Petrem na palubě
21.5. neděle
Ráno v 8:30 nás zastihlo už na plavbě. Prvním cílem byl kostelík Mamma Mia na ostrově Skopelos. Moře bylo klidné a výsadek zdařilý. Ten kostelík je prostě paráda a průzračné vody v okolí jakbysmet.
Hned po obědě po kostelíkem se i rozfoukalo a příznivý vítr nás donesl do úžiny mezi Skopelosem a Alinýsem, odkud jsme na motor dosáhli Patitiri. Postavili jsme lod už k osvědčenému molu a šli na veřeři, po které jsme zapadli do kajut s cílem dospat minulou noc. Rozpršelo se.
U kostelíku.
Klidný spánek nám ale souzen nebyl. Někde na moři zuřila bouře, která posílala do přístavu velké bludné vlny, které jezdili mezi vlnolamy sem a tam. Gaia u mola na nich lítala nahoru a dolů a snažila se rozjet dopředu. Rány do springů, lan a vazáků byly dost děsivé. A nebylo kam utéct. Celou noc se nedalo zamhouřit oka, jen jsme v pravidelných intervalech utahovali vyvázání a modlili se, aby to vazáky i fendry vydržely. Vlny se zmírnily až kolem osmé dopoledne.
22.5. pondělí
Značně nevyspalí jsme v půl jedenácté zvedli kotvy a zamířili k ostrovu Panagia. Vál příznivý vítr a tak jsme strávili plavbu krásným jachtingem až k našemu cíli, laguně Pelagos. Panagia je ostrovem s přísným režimem rezervace a je neobydlená . Laguna Pelagos je krásné osamělé místo, dokonale kryté na všechny druhy větrů. Pravý neobydlený ráj. Už při vplouvání máte posvátný pocit a ten vás neopustí po celou dobu pobytu. Byl tam neuvěřitelný klid a v noci neuvěřitelné hvězdy. Věru nevím, jestli jsem za svou jachtařskou kariéru navštívil podobné místo…
Bezpečné místo.
23.5. úterý
Ač neradi, loučíme se s Panagií a protože nefouká, vrčíme na ostrov Peristera, do zátoky Vasiliki. Je tam klid a krásné krytí na předpokládaný noční vítr. Nakonec opravdu zůstáváme a noc je naprosto klidná. Ticho v zátoce ruší jen mečení koz na ostrově. V noci prší.
24.5. středa
Dnes je v plánu civilizace – tedy město Skopelos na stejnojmenném ostrově. Plujeme střídavě na motor a na plachty a ve tři jsme na místě. Skopelos je malebný a místa pro plachetnice je tu spoustu. Procházka po městě a večeře patří ke standardním řeckým zážitkům. Večerní déšť je přídavek, který ovšem záhy ustane.
Jana u kormidla.
přístav Skopelos
Skopelos
25.5. čtvrtek
Opouštíme Skopelos a na plachty směřujeme do mé oblíbené Neo Klima. I když na začátku jedeme kolem dvou uzlů, cestou se docela hezky rozfouká. Od Evie na nás ale přísně hledí bouřka, která po nás párkrát hodí vzteklým zahřměním. K další akci se ale nemá, a tak bez obav směřujeme do míst, kde se také natáčel muzikál Mamma Mia, plážové scény. Celou plavbu absolvujeme na plnou genu – je to ukázka, jakým způsobem tady ostrovy ovlivňují vítr. Při obeplouvání Skopelosu jsme nejprve pluli na jihovýchod – vítr ze zadoboku vlevo. Pak jsme pluli na západ, vítr stále ze zadoboku a nakonec jsme pluli na severozápad – vítr stále ze zadoboku. Trochu blázinec. Když vychytáte směr je to dobré, ale před týdnem jsem tady plul podobně a vítr jsem měl pořád do čumáku!
V Neo Klima nás čekala prázdná marinka, pláž, koupání a dobrá večeře. Jako ostatně zde vždycky.
26.5. pátek
V noci pršelo a ráno se honí po obloze zlověstné bouřkové mraky. Vyrážíme tedy brzy, asi v osm, a přeplouváme do Skiathosu, kde bohabojně házíme kotvu u betonového mola. Podle předpovědí má kolem poledního vypuknout čóro, tak uvidíme, jak to dopadne. Večer má přiletět konečně Skipřenka!
Update večer. Skipřenka dorazila těsně před bouřkou – mraky se celý den honí sem a tam kolem dokola Skiathosu a tu a tam z nich vystřelí blesk. Jsme tu jak v oku hurikánu. Všude okoli hnusně, jen nad lodí je relativní klid.
27.5. sobota
Dnes jsme využili relativně dobré předpovědi na první půlku dne a vyrazili na skútry. Tedy já a Skipřenka, Jana a Petr si vzhledem k Janině stavu půjčili auto. Objeli jsme již známý místa jako Kafe Panorama, oba kláštery, navštívili západní pláže a projeli si vyhlídkovou (dobrodružnou) hřebenovku. Večer byl zakončen ve stylové restauraci a na pak na drinku.
Gaia v zátoce na Skopelosu.
Výlet na skútru.
Výlet po Skopelosu.
Tradiční Řecko.
28.5. neděle
V noci přes nás přešlo několik silných bouřek s velkým deštěm. Teď v neděli dopoledne prší a prší a prší a je zima a hnusně. Jana s Petrem večer odlétají a ve stejnou dobu přiletí další posádka. Cíl je přeplout ze Skiathosu směrem k Saronskému zálivu. Ale předpověď vypadá příšerně, tak jsem sám zvědavý, co nakonec uděláme.
No to zas byla noc. Venku zuří živly a my schováni v malé zátočce na severní straně ostrova Onc. Ten je přírodní rezervací ptáků, ale nás by stejně nenapadlo v tomhle nečase jít na břeh. Velké atlantické vlny se rozbíjí o skalní stěny ostrova a jejich síla se dokáže zatočit i o 180° a dobíhat pod La Grace. V posteli to mele, ale to je jedno – důležité je spát. Celou noc se drží hlídky, aby se loď neutrhla. Nad naší hlavou přechází jedna bouřka za druhou a oblohu bičují blesky. Přestože jedna z hlídek naměřila vítr přes 40kn, nejvíce lidi na horní palubě sužuje silný déšť.
Přehazujeme čas na španělský a po snídani vyplouváme. Předpověď není dobrá. Venku se ukázalo, že zátoka nás před noční bouří kryla skvěle, ikdyž jsme si to v postelích nemysleli. Pod motorem a stěhovkou se snažíme nastoupat na oceán. Je mi jasné, že Cabo Finistere poplujeme v bouři a tak chci mít bezpečný odstup. Cestou se nám záhadně daří kličkovat mezi bouřkovými mraky, takže cesta rychlostí mezi 7-9kn rychle a dobře ubíhá.
Náš nový kuchař si na dnešek naplánoval jahodové knedlíky. Něco tak bláznivého by ve 4metrových vlnách a 20-30kn větru napadlo jen nováčka. Ale on to dokázal a tak i díky němu není lidem v téhle slotě spatně. Rýžový salát v podobě mořké panny jsem vám ukazoval, takže o jeho šílenství není pochyb – no, dobře mezi nás zapadl!
Jahodové knedlíky na 4metrových vlnách!
Po obědě míjíme cabo Finistere – konec Evropy a kdysi i konec světa. Je to jachtaři obávaný výběžek, o kterém se zřejmě pravdivě říká, že zde pořád zuří bouře. Za ním se rozprostírá Biskajský záliv. Další šílená oblast, které je lepší se vyhnout – kdyby bylo jak!
Pak už loď míří do Camarinas – rybářského portu, na který máme spousty krásných vzpomínek. Hravé děti, milý lidé, tašky plné ryb jako dárek a hlavně klid i bezpečí velké betonové zdi. Musíme trochu zušlechtit lidi i La Grace, nakoupit potraviny a hlavně si odpočinout.
12.5.2017 pátek
Tak na dnešek zbývá posledních cca 50NM. Bouře na moři přešla a vlny se zklidnily, přestože se oblohou honí černá mračna z kterých občas leje jako z konve, není to špatná plavba. Proud lodi hodně pomáhá a lehce nás tlačí i plné prádlo na předním stěžni. Občas si pomáháme motorem, protože spěcháme, abychom dobrali naftu než zavřou benzinku. Poté přeplouváme do mariny Coruňa a přistáváme tady. Končí další týden 🙁 Byla tu skvělá parta (no, jak jinak) a přepluli jsme spolu kus světa. Zbudou jen fotky a vzpomínky….
bouřková mračna
13.5.2017 sobota
Loď stojí v marině La Coruňa a to je moc dobře. I tady v zátoce fouká 30kn. V lanoví to hvízdá árie, takže si umím živě představit, jak to vypadá venku na moři. Nová parta je sice natěšená na plavbu, ale s tím si hlavu nedělám – ono je to venku u zábradlí hned přejde 😀
Tentokrát tu máme historickou plavbu pod vedením Franty Šefla. Přijelo spousty kamarádů a to mám rád. I když Biskaj opravdu nenávidím, na tuhle plavbu se vlastně i těším…
Uklízíme a připravujeme loď. Cvičíme posádku, opravujeme AIS, sháníme plyn a potraviny atd. Taková normální sobota.
Odpoledne do mariny připlula 23 metrová závodní loď s ulomeným stěžněm a loď Coast guard jsou vyjetí na moři, protože někoho hledají. Počkat bylo asi správné rozhodnutí – spěcháme, ale ne až tak moc abychom zničili naši krásku! V 20 hod. večer se vítr začal utišovat. Je jasné, že je po bouři. Připravujem loď a pod rouškou šera odplouváme.
14.5. neděle
Obloha je temná a plná černých mraků. Hned po opuštění zátoky La Grace začaly házet velké mrtvé vlny. Stahuju poslední počasí, loučím se s těmi, co mám rád, a ztrácím signál.
Lidi na palubě si pomalu zvykají na vlny. Ne každý je ale v tuhle chvíli přesvědčen, že z něj bude námořník. Země se ztratila za horizontem a kolem lodi se rozprostřel jen širý oceán. Přestává pršet a čistí se obloha – bouře je pryč. Zvedáme plné plachty a nastavujeme kurz 45°. Kolem lodi po celý den rozverně poskakují mnohačetná stáda delfínů. Nálada na lodi je dobrá. Kadeti pracují, jedí a odpočívají. Svět se přestavěl do čtyřhodinových rozměrů v nichž každý ví, co má dělat.
15.5. pondělí
Konečně slunce. S ním se ale nad Biskajem rozprostřela tlaková výše. Hezké počasí je fajn, ale La Grace zpomalila na 2 kn. Kormidlovat ji za slabého větru bez bodu na horizontu se stává stale těžší.
V 11 hod. dopoledne je La Grace v polovině Biskaje. Tady na poloze 46°41,8’N a 6°52,5’W je veřejnosti ne příliš známý hřbitov českých námořníků. Posádka naší lodi vzdala čest památce kapitána Hakla a vyřídila vzkaz od jeho kamarádů. Do vln oceánu jsme hodili věnec vyrobený z lanoví naší lodi, na kterém byla připevněna symbolická láhev námořnického grogu.
Vítr stale klesá, a protože už není co přidávat, nahazujeme motor. Lehce posouváme kurz na Lorient a jedeme navštívit Milana Koláčka. Že bychom trochu pozávodili?
16.5. úterý
Dnes v 15:00 hod. jsme po strastiplné lehárně překonali obávaný Biskajský záliv a hodili kotvu v závětří ostrova Groix. Tento den bude nadále Francie znát jako den, kdy se tu pod rouškou světla vylodila anglická jednotka “Royal tars” v počtu jednoho člunu a 5 mužů pod vedením Františka Šefla (vojína v záloze AČR) a vztyčila na pobřeží královský prapor Anglie. Tato jednotka si rafinovaně pronajala českou bitevní loď HMS La Grace. A pokud se ptáte, proč na dobytém území nebyl vztyčen český prapor, tak je to proto, že všichni účastníci mise jsou dobrovolníci a mají jasno v králi, kterému chtějí sloužit! (Tedy až na dva, ale to je jiný příběh)
17.5. středa
Noc byla klidná. Po snídani přeplouváme do zátoky Lorient a stání zde díky Milanovi máme v rybářském portu. Celý den hustě prší. Příliv a odliv tu dělá 3 metry, takže co chvíli musí někdo ven utahovat, či povolovat lana. Mně je to jedno. Já jsem na dešti celý den, protože se zoufale snažím sehnat elektronické mapy pro Raymarine plotter.
Stojíme tu přes noc.
18.5. čtvrtek
Dopoledne lidi vyrazili do námořního muzea. Jsou tu k vidění staré ponorkové doky a dokonce tu mají i válečnou ponorku. Jachtaře zase zaujme museum Erika Tabarliho, známého francouzského mořeplavce. Bylo příjemné si pohladit tři z jeho lodí Pen Duick I, III a VI.
Jinak tato marína je Mekkou moderního závodního jachtingu a ty kevlarové krásky jsou tu vidět na každém kroku. Vždycky jsem si lámal hlavu, proč tolik lidí od letadýlek plachtí a obráceně a hledal souvislost ve zdánlivě nestejných oborech. Tady je ale vidět, že lodě budoucnosti budou létat a snaží se o to už dnes. Asi proto se řidič obojího nadčasově jmenuje kapitán.
V poledne vyplouváme trochu potrénovat jachting. Fouká 15-20 kn zezadu, takže nám to pěkně upaluje. Plachty nahoru, plachty dolů atd. Lidi mají opět v hlavě guláš jako blázen.
Na noc házíme kotvu v Quiberonu.
19.5. pátek
Vstávám už kolem 6. hod. Je ale bezvětří a tak plánované odplutí posouvám na 8 hodinu. Taháme plachty a snídáme na vodě. Nefouká moc, ale jede to. Jen slunečnou oblohou se občas honí černé mraky. Plavba ale utíká dobře.
V 17 hod. s nízkou vodou vplouváme do ústí řeky Loiry. S větrem a proudem v zádech plujeme řekou proti jejímu toku. Tři metry rozdílu hladin způsobily skoro tříuzlový proud. Je to nádherná plavba. Žádné vlny, pasoucí se kravičky a modrá obloha, mávající lidé. Ve 22 hod. zapadlo slunce (máme stejný čas, ale jsme mnohem západněji než vy doma) a La Grace letěla tmou. Za jednou ze zatáček nás překvapil zatopený dům jehož první patro svítilo, jak by se tu stále žilo.
Ve 23 hod. přistáváme u mola Belem přímo v centru Nantes. Noc mohla být klidná, kdyby nedaleko nás nezněla hudba z nějaké diskotéky.
20.5. sobota
Dopoledne klasická sobota, ale zbyl i čas na prohlídku města. Zaujaly mě spousty věcí: chodící obří slon, střecha kostela plná soch se zvonem, ale hlavně jeden ze známých zámků na Loiře. Z venku Bastila za vodním příkopem, ale uvnitř nádherná renesanční stavba.
Ve 14 hod. začala pod námi ubývat voda – to je dobře, protože se otáčí proud. Angličani říkají: “čas a příliv nečeká!” Měli bychom vyrazit, jenže přesně v tom okamžiku kolem lodi proplul 2,5 metrový (mrtvý) sumec. No, to jsem si nemohl nechat ujít. Šup do člunu, rybě do huby háček a začal boj. Bavili se lidi na lodi i na nábřeží a věřím, že záběry, které uvidíte, až bude možnost je odeslat, jistě pobaví i vás….
Cesta po řece rychlostí naší lodi 10 kn přímo proti 22 kn větru pěkně ubíhá! No, uvidíme co bude na moři…
3 dny, 7 lodí, 37 účastníků. Třetí a zatím největší plavba Orlické flotily pod záštitou Tetris Sailing proběhla 16.-18.6. na orlické přehradě a můžu předem prozradit, že to byla jedna z nejlepších jachtařských akcí, které jsem kdy zažila.
Všechno začalo minulý rok, kdy na jaře proběhla první plavba flotily se čtyřmi loděmi a pak na podzim druhá s pěti loděmi. Tehdy jsme nebyli moc organizovaní, každý kapitán si řešil svoji vlastní loď a vlastní posádku a jednoduše jsme si jen dohodli stejný termín. Protože zážitky to byly úžasné, rozhodla jsem se zorganizovat flotilu ve velkém. Objednala jsem celkem 7 lodí, v lednu zaplatila zálohu a vytvořila oficiální přihlašování. I když bylo několik odpadlíků, nakonec jsme lodě zaplnili celé. Chtěla jsem to celé pojmout jako zážitkový výlet na plachetnicích a tak jsem během jara vymýšlela různý doplňující program, soutěže a dárky.
Nebudu popisovat všechny přípravy, jen řeknu, že to bylo hektické a kvůli mé obhajobě a státnicím doslova na poslední chvíli. Ale na to jak narychlo jsme vše připravovali povedlo se vše jak mělo, což je obrovský úspěch! Jedno auto s dobrovolníkama z řad kapitánů i plavčíků se před odjezdem na Orlík zastavilo na nákup. Nakoupit pro 37 lidí na 3 dny není žádná sranda! Kupovali jsme například 42 chlebů, 34 mozarell, 50 buřtů, 84 flašek vody a 2 a půl kila šunky a salámu. Vysvětlit paní za pultem u lahůdek, že chceme 7 balíčků salámu po 40dkg, bylo kupodivu dost složité. No a jak vidíte, účet mi trochu přerostl přes hlavu. 😉
Účet za nákup jídlaKompletní nákup
S krásným časem jsme po šesté hodině dorazili do mariny, kde už pár účastníků čekalo v hospodě u piva. Převzali jsme lodě a začali se naloďovat a rozdělovat jídlo do jednotlivých lodí. Kdo mohl tak pomáhal, za což jsem moc vděčná, a po chvíli už jsme seděli v hospodě u piva téměř všichni. Vypůjčovali jsme skoro celou půjčovnu, takže jsme měli z větších lodí (okolo 30 stop) Liberté se mnou jako kapitánem, Boncoeur s kapitánem Mikim, Rose s kapitánem Ondrou, Marcianu s kapitánem Martinem a Michelle s kapitánem Jayem, a z těch menších lodí Corazon s kapitánem Petrem a Zitu s kapitánem Radkem. Před půlnocí jsme se z hospody začali rozlézat do jednotlivých lodí (výhoda flotily je, že když se po několika pivech spletete a vlezete do jiné lodi, máte jistotu, že uvidíte známé tváře, které vás nasměrují do správné lodi). Párty ale nekončila a po chvíli se v průlezu do salonu objevila nějaká hlava, že prý na Corazonu párty pokračuje. A tak jsme se asi v desíti lidech nacpali do lodě pro čtyři.
Pohled na část našich lodí u mola v marině.
V pátek ráno proběhla snídaně, umývání a před odplutím oficiální zahájení flotily a výcvik plavčíků. Podle předpovědi v noci prošla bouře a mělo pěkně fuňet, 16 uzlů, v poryvech až 25. A taky že ano, ráno foukalo jak blázen, takže jsme si ještě všichni zopakovali refování plachet a postup odplutí z mariny. Protože nás bylo hodně, odplouvala jedna loď po druhé a všichni pomáhali, abychom se proti tomu silnému větru dostali v pořádku od mola. Před zátokou začali všichni hned tahat plachty a zamířili jsme ke Žďákovskému mostu a dál směr hrad Zvíkov. Orlík nezklamal a nejdřív foukalo hrozně moc, za mostem skoro nic a pak zase hrozně moc. Trénovali jsme halzy a réčka a kormidlování a domlouvali se vysílačkami mezi loděmi.
Všechny lodě na obzoru jsou od nás 😉Marciana, Michelle a Zita po cestě na Zvíkov. Všimněte si dramatických mraků.
Před hradem se řeka hodně zužuje, tak jsme stáhli plachty a domotorovali pod Zvíkov, na který je z vody krásný pohled. Byla jsem tam již nesčetněkrát a mám miliony fotek, ale stejně si ho vždycky vyfotím. Plánovali jsme zakotvit pod Zvíkovem v osvědčené zátoce, ale ejhle, zátoka byla naprosto plně obsazená rybáři! Nebylo tam místo ani a jednu loď, natož na sedm. V téhle oblasti je to dost problém, břehy jsou zde strmé a skalnaté a nejde jen tak někde zakotvit. Nakonec jsme zvolili vedlejší trochu kamenitější zátoku a udělali to tak, že Liberté zakotvila jako první a pak jsme vždy našli vhodné místo ze břehu a naváděli ostatní lodě, aby netrefili nějaký kámen nebo pařez. Jak jsme konstatovali – byl to opravdu tetris.
Část naší flotily pod hradem Zvíkov.
Navádění lodí do písku na kamenité pláži.
Ze zátoky na hrad.
Po obědě následovala první soutěž, a to rovnou soutěž v plavání. Účastnit se měl minimálně 1 člen každé posádky, start byl u Marciany, což byla loď stojící na jedné straně, plavalo se k Zitě (loď na druhé straně), kde každý dostal do ruky lano a měl přeplavat zpět k Marcianě aniž by ho namočil, tam odevzdal lano a dostal fender, se kterým měl přeplavat zase k Zitě, kde byl cíl. Shromáždilo se dost závodníků a na povel naskákali všichni do vody. Závod to byl náročný a neméně napínavý, zbytek posádek fandil z lodí a nakonec vyhrál Radek z lodi Zita.
Po vysušení a napojení závodníků jsme odpluli zpět směr marina, po cestě jsme se klasicky koupali a tahali na laně za lodí. Ani ti těhotnější z nás nepohrdli takovou zábavou! Když se řeka zase rozšířila vytáhli jsme plachty a to na první ref a na kousek geny a i tak jsme na předobok pluli rychlostí 5,4 uzle. Kdo by to na Orlíku čekal?
Panna na přídi.
Návnada na žraloky.
Marciana pod plachtama.
Michelle, aneb flákací loď.
Michelle pod plachtami.
Další dramatické nebe.
Vyvazování v marině bylo trochu náročnější kvůli špatnému směru větru, ale nakonec jsme se vzájemně úspěšně vyvázali každý na svém místě a vydali se do restaurace, kde jsme měli rezervována místa na společnou večeři. No, večer byl zase moc zábavný a jen dodám, že tentokrát byla párty na Michelle i s kytarou. 😉
Rezani, brouseni, lepeni a to stale dokola….Shaneni materialu a vymysleni dalsich postupu. DOMORODI LIDE JSOU OPET VELICE NAPOMOCNI .. Podarilo se srovnat poskozene hlavni a vetrne kormidlo za pomoci naseho krajana Frantiska, ktery tu zije .. DO stredu trupu nove podlahy se vlepi no
