Píše Iva Muflonek Endrychová
Klidný den na palubě lodi
I námořníci musí občas odpočívat. V Alcúdii jsme vyhnali posádku na břeh. Na palubě zůstali jen ti, co mají za sebou alespoň část Atlantiku – kapitán, Viky, strojník, kuchař a já.
Píše Iva Muflonek Endrychová
Klidný den na palubě lodi
I námořníci musí občas odpočívat. V Alcúdii jsme vyhnali posádku na břeh. Na palubě zůstali jen ti, co mají za sebou alespoň část Atlantiku – kapitán, Viky, strojník, kuchař a já.
Někam se nám ztratil jeden den, včera bylo 27. dneska je 29. Co naplat. Naši životopisci budou mít na krku prostě takovou malou záhadu. Události ranní a dopolední se nějak ztrácí v porovnání s dojmem zklamání nad zkyslým špenátem! Trik Lin Pardeyové s tříminutovým maximálním převařením a následným ponecháním poklice na hrnci se nepovedl! Vše vypadalo slibně dokud jsem pod hrncem nezapálila plyn a nezamíchala obsahem. Rázem se ze dna kastrolu vyhrnulo tisíce bublinek – celý hrnec vzkypěl a mně bylo jasné, že je zle.
Píše Iva Muflonek Endrychová
Neptunovi škodolibosti
Ve čtvrtek se Neptun rozhodl, že si s námi pohraje. Ráno jsme se probudili bez kotvy a odpoledne se navíc rozbila dinghi, takže se nedalo přistát u mola ve vyhlédnutém přístavu. Poprvé jsme spali na palubě.
„Bludný Holanďan“, mladý bezdomovec na staré lodi zde tráví již pátý rok. Dostatečná reference pro kvality této oblasti. Riasové pobřeží s množstvím bezpečných kotvišť, příjemné klima, množství ryb, hezká děvčata a prý i příležitostná práce u rybářů, kdo by to nebral.
Píše Iva Muflonek Endrychová
První odpadlíci opouštějí loď
Na programu máme ostrůvek Tabarca. Z Cartageny vyplouváme brzo ráno. Cestou se opět trošku udělaly vlny a dva pasažeři se rozhodli, že se na Ibizu dopraví sami.
Dopoledne se zatáhlo a s společně s citelným oteplením se i naše pohyby staly tak nějak vláčnějšími a naše myšlení se zpomalilo – nebo se mi to jen zdálo? Ráno jsme posnídali náš první „lodní“ chleba, který jsem včera večer uhnětla v dřezu v kuchyňce, větší a šikovnější nádobu jsem na lodi nenašla.
Píše Iva Muflonek Endrychová
Jedeme do Afriky
V Gibraltaru se vyměnila posádka. Je tu jen pět kadetů a ostatní jsou prostí cestující. Nicméně jsou to jachtaři, většinou přátelé kapitána, takže i oni byli rozepsáni do vachet.
Píše Michal Novák
Muž přes palubu na La Grace uprostřed atlantického oceánu, aneb smutné prvenství se šťastným koncem.
Po večeři sedím na zádi lodi. Sedím vedle lucerny a pozoruji západ slunce, který hned tak zase neuvidím. Myslím na to, jaká byla plavba, a nespočet úžasných západů a východů slunce, na nezapomenutelnou hvězdnou oblohu, která se uprostřed noci houpe nad hlavou, na lidi které jsem tu potkal.
Píše Jarmila Ondráčková
27.6.2012 – středa – ráno mi volal po skypu ze Soulu. Očividně již všechny chmury nechal už někde nad Tasmánským mořem a i na velkou dálku z něho zářila radost z cesty domů. Mezitím jsme doma s Janou /Petrovou sestrou/ vyráběly kupu jeho zamilovaných chlebíčků, o kterých snil již o Vánocích.
Píše Jarmila Ondráčková
13.6.2012 – středa – dnešní den Petr dále pracoval na úklidu a údržbě lodě. Dovyčistil hlavní prostor a zadní lůžka a pod nimi. Pod podlážky uložil různé náhradní díly, jako jsou např. náhradní vanty, líh, petrolej atd. Na palubě vyměnil náhradní vant za originální /na moři nebylo možné/ a přetěsnil všechna uchycení vantů. Navečer vrátil Particii auto.