Home Blog Page 37

O jachtingu, počasí a skipperech

Téma, které rezonuje mezi jachtaři na podzim, je letos počasí. Já mám subjektivní pocit, že se to počasí stává méně vyzpytatelné. Že v posledních letech je počasí více dynamické, než tomu bývalo. Pamatuji doby, kdy jsme v Řecku začínali a celé léto byl problém vidět pořádný mrak. V posledních pěti letech se od půlky července sbírají nad Peloponésem bouřky a chodí na východ, takže aplikace Storm Radar se stala naším nejlepší přítelem.

V polovině srpna ničivá bouře zdevastovala západní pobřeží Korziky a pěkně pocuchala i pobřeží dalších italských ostrovů, ba i pobřeží pevninské. Na té bouři nebyla neobvyklá jen rychlost větru, ale i rychlost, s jakou se celý systém přesunul na východ. Tlaková níže vznikla u Barcelony a na pobřeží Korziky dorazila za cca 7 hodin, což je rychlost 40-50 uzlů! Takže plachetnice na západním pobřeží byly bez šancí dostat se do bezpečí na závětrnou stranu Korziky, na to je ta Korzika prostě moc veliká. Teoretickou šancí bylo vyplout na širé moře, ale osobně si myslím, že riziko bylo příliš veliké. Podle mě byla jediná možnost – zakotvit/vyvázat se co nejlépe a jít s posádku do restaurace na břeh a nechat loď osudu. A mít dobré pojištění (neškodí znát nějakou tu modlitbu).

Článek o ničivé bouři najdete tady plus jsou tam nějaká videa.

S tím souvisí jedna moje úvaha. Kapitán, nebo skipper, chcete-li, nikdy neví dne ani hodiny, co na něj moře chystá. Můžete mít krásný pohodový týden mezi chorvatskými ostrovy a můžete zažít týden, po kterém si v marině sednete do kokpitu otevřete si pivo a 2 hodiny nebudete mluvit. A je to nejen tlak událostí, je to i tlak odpovědnosti. A čím pohnutější jsou události, tím je tlak odpovědnosti větší a věřte – nemusí to být vůbec žádná sranda.

Protože skipper má odpovědnost za loď a posádku. Proč to píšu tučně? Mám pocit, že čerství kapitáni na tohle nějak začínají zapomínat. Říkala mi Terka, že k ní chodí na kurs lidé, pro které je to, že mají odpovědnost za posádku, značné překvapení.

Ono se říká, že na klidném moři nepoznáš námořníka. A také se říká, že když o nic nejde, je to prdel. Ale když začne jít o zdraví, nebo nedej bože o život, je kapitán ten, kterému se pak budou klást otázky. A nemylte se, úřady se s vámi mazat nebudou. Nevím tedy jak to je v Chorvatsku, ale v případě velkého průšvihu vás v Řecku rovnou zavřou do vazby a pak jdete před soud. Itálie velmi podobně, Španělsko také. U Chorvatska nemám informace, ale při tom průšvihu před lety, kdy se z plachetnice potápěli čeští potápěči a jeden z nich se ztratil v jeskyni a spáchal sebevraždu, obvinila policie zbylé dva z vraždy a rovnou je zabásla. Detaily jsou dohledatelné na webu. Není to sice jachting, ale ilustruje to nekompromisní postup balkánských úřadů.

To z mé strany není žádné strašení, jsem přesvědčen, že dobrý kapitán se neustále vzdělává a na plavbě uvažuje defenzivně, zcela v souladu s mým oblíbeným proslovem admirála Nimitze, který jej pronesl ke svým námořníkům poté, co v roce 1944 tajfun Cobra potopil několik lodí Pacifické flotily a o život přišlo 790 námořníků:

Vhodný čas provést veškerá opatření k zajištění bezpečnosti lodě je v okamžiku, kdy jsme toho schopni. Není nic nebezpečnějšího, než když se námořník zdráhá činit řádná opatření, protože by se snad mohlo později ukázat, že jich nebylo potřeba. Bezpečnost na moři už po tisíc let závisí na přesně opačné filozofii.

Tuhle jeden skipper na Facebooku psal, že přece nemusí vědět, jak se sundává a vytahuje gena, protože se zeptá klidně na Facebooku a oni už mu poradí. Měl tu genu povyjetou z drážky. (taky psal, že volal i chartevce, že mu radili, ale že to nepochopil). No a zastal se ho jiný skipper, že prej to nepíšeme v naší knize Kompletní Yachtmaster – ergo kladívko, je to tedy naše vina! :). Fakt si nevymýšlím, tohle se opravdu stalo.

Já to nekomentoval, ale říkám si, že by dotyčný měl zvážit, zda je kapitánem na svém místě. Ale můj názor je, a ten jsem zveřejnil a stojím za ním, že kapitán by měl vědět, jak vytáhnout a stáhnout plachty a že má gena nějaký výtah, nejen rollerové lano a otěže. Ale jak říkám, je to můj názor, někdo si holt může myslet něco jiného. Ale pak ho moře může překvapit a taky celou posádku, která si myslí, že má v čele správného mořského vlka…

Stříbro z iQFoil Games 

V neděli 25. září skončil na Gardě čtvrtý závod série iQFoil Games v seniorské kategorii. Na startu bylo sedm českých reprezentantů. Závod provázelo ideální windsurfařské počasí – vítr okolo 10 m/s a teplo.

Nejlépe si vedla Barbora Švíková, která v nové olympijské třídě iQFoil skončila mezi ženami na 2. místě. V mužích jel z našich nejlépe Karel Lavický (YC DIM České Budějovice), který se probojoval do finále a skončil celkově desátý. Navíc dívky v kategorii do 21 let vybojovaly kompletní podium – zvítězila Barbora Švíková (YC CERE) před Kateřinou Altmannovou (TJ Lokomotiva Plzeň) a Kristýnou Piňosovou (TJ Rapid Brno). Všechny tři se probojovaly i do ženského finále, kde ke stříbru Barbory Švíkové přidala Kateřina Altmannová šesté a Kristýna Piňosová sedmé místo. 

V závodě startovala také Kateřina Švíková, která ale musela po zranění zad odstoupit po prvních dvou rozjížďkách. Mezi muži skončil David Drda na 28. místě (12. mezi juniory) a Jakub Zíma na 32. místě. 

Kompletní výsledky zde: https://iqgames2022torbole.sailti.com/en/default/races/race-resultsall

Video:

https://youtu.be/c2vb4LV_r9w

Eva Skořepová
PR manažerka Českého svazu jachtingu

Stíny na moři: Jachting pro pokročilé, plavání pro pokročilejší

Jachta: Linan (22stopá plachetnice typu Alacrity)
Skipper: Bill Clegg
Posádka: bez posádky
Vyplula z: Plymouthu do Southamptonu
Datum ztráty: červen 2003
Pozice: záliv Moray Firth, Skotsko


Tento příběh sólové plavby Billa Clegga popisuje jeho devítihodinový boj, když mu do 22stopé plachetnice začala při místní jachtařské regatě přes záliv Moray Firth ve Skotsku v roce 2003 z neznámého důvodu téct voda.

KDYŽ JSEM S LINAN VYPLUL na víkendovou regatu v zálivu Moray Firth, byla podle všeho v dobrém stavu. Tuto malou 22stopou plachetnici typu Alacrity jsem si koupil, abych měl na čem jezdit v období, kdy jsem jednu větší loď prodal a další ještě nekoupil. Provedl jsem pečlivou údržbu, zkontroloval a opravil všechny výpustě na trupu, vyměnil vanty, stěhy a napínáky a koupil novou hlavní plachtu a rolovací kosatku. Také jsem ji vybavil novým přívěsným motorem Suzuki o výkonu čtyř koní s elektrickým dobíjecím systémem. Dál jsem zakoupil GPS, hloubkoměr a rychloměr, ruční VHF vysílačku i klasickou VHF radiostanici, která ještě čekala na montáž. Mezi bezpečnostním vybavením byly padákové a ruční dýmovnice, světelná bójka a jedna automatická záchranná vesta navíc.

Závod Moray Firth Cruiser Race, pořádaný místními jachtařskými kluby, startuje u zátoky Findhorn Bay a jeho cíl je u zhruba 12 mil vzdáleného městečka Cromarty. Toho rána jsem vyrazil sólo a vyplul do zálivu, abych se připravil na start. Byla mlha, ale vál čerstvý vítr s poměrně velkými vlnami.

Byl jsem dobře připravený a měl na sobě několik vrstev oblečení, včetně nepromokavého svrchního obleku. Za daných podmínek a sólo jsem se rozhodl, že nepůjdu na palubu vytahovat hlavní plachtu, ale pojedu jen na rolovací kosatku.

Závod začal v poledne a já protnul startovní čáru na konci pole s průměrnou rychlostí okolo 4,5 uzlu. Po 90 minutách viditelnost klesla zhruba na půl míle a pevnina nebyla vidět. Abych mohl udělat alespoň nějaký náměr, rozhodl jsem se změnit kurz na severozápad, abych se dostal blíž k mysu a vjezdu do zálivu Cromarty Firth průlivem u Sutors. Zahlédl jsem pevninu a bóji východního kardinálního znaku místa známého mezi místními jako Three Kings (Tři králové – pozn. překl.). Změnil jsem kurz tímto směrem, abych plul podélně s pobřežím a doplul do vjezdu zálivu Cromarty Firth.

Po chvíli jsem si všiml, že se pohyb lodě změnil. Její příď byla více ponořená a na kormidlo reagovala taky jinak. Když jsem se pak podíval do podpalubí, ke své hrůze jsem tam objevil něco přes půl metru vody, na které plavalo polstrování sedaček.

Nebylo možné zjistit, kudy do lodě teče, ani se nezdálo rozumné snažit se použít manuální bilge pumpu. Měl jsem tedy velký problém a rozhodl se zavolat vysílačkou o pomoc. Během 10 minut jsem vyslal tři volání MAYDAY, ale nedostal žádnou odpověď. Popadl jsem padákovou světlici a vystřelil ji po větru. Druhá světlice nefungovala, tak jsem ji hodil přes palubu. Pak jsem po sobě zkusil dvě červené ruční dýmovnice. To už se jachta kymácela a kvůli množství vody byla jen obtížně ovladatelná. Věděl jsem, že to se mnou nevypadá dobře.

Nedařilo se mi upoutat pozornost a přivolat pomoc, a tak jsem se rozhodl vydat se k pobřeží na motor. Během několika málo minut byla ovšem loď už tak nízko ve vodě, že přívěsný motor zalila vlna, ten se zastavil a mně se už nepodařilo znovu ho nastartovat. Nezbývalo než se pokusit jet dál na plachty. Než jsem je ovšem vytáhl, zalila loď velká vlna. Linan se položila a zůstala plavat na boku.

Vyšplhal jsem na bok trupu a držel se sloupků relingu. Obával jsem se, abych se nezamotal do lanoví a loď mě nestáhla ke dnu, tak jsem popadl i druhou záchrannou vestu, která se automaticky nafoukla, a začal plavat k pobřeží vzdálenému asi jednu míli. Od chvíle, kdy jsem zjistil, že do lodě teče, uběhlo pouhých 30 minut.

Na pobřeží jsem se dostal až po dvou a půl hodinách plavání. Několikanásobně navrstvené oblečení pomohlo zmírnit počáteční šok ze studené vody, ale přesto mě brzy začaly trápit křeče, napřed v jedné noze, pak v druhé. Ty nakonec polevily, ale přežil jsem jen díky tomu, že jsem měl pořádné oblečení do špatného počasí a také druhou vestu, která mi poskytovala větší vztlak. Pomohlo mi také, že jsem dříve pracoval na ropné těžební plošině a zúčastnil se mnoha školení a kurzů přežití na moři.

Kromě toho jsem měl štěstí, že pobřeží bylo ode mne v závětří a proud byl slabý, jinak jsem mohl skončit někde uprostřed zálivu Moray Firth. Začínal jsem být příliš unavený na to, abych plaval dál, a tak jsem se zkusil převalit na záda, ale vlny mi začaly zalévat obličej a brzy jsem se nalokal. Začal jsem tedy opět plavat kombinací čubičky a prsou a vzdálené pobřeží se začalo pomalu přibližovat, přestože mi připadalo, že mi trvalo celou věčnost, než jsem se vyškrábal přes skály na pláž.

Poté mě čekal výstup po přibližně téměř vertikálním srázu, na kterém jsem se mohl přidržovat jen kapradí a sem tam vyčnívajícího kamene. Vyšplhal jsem asi 60 metrů přes římsu, za kterou mě však čekala téměř neproniknutelná hradba jalovce. Dostat se přes něj se mi podařilo jen tak, že jsem se dál plazil po břiše. Několikrát jsem omdlel vyčerpáním. Chtěl jsem jen spát, ale věděl jsem, že to by znamenalo smrt, a tak jsem pokračoval. Sráz pokračoval a nakonec se mi podařilo dosáhnout vrcholku okolo 200 metrů nad hladinou. Lezení mi po nějakých třech hodinách ve vodě trvalo šest hodin.

Našel jsem úzkou stezku v podrostu a sledoval ji k malému jezeru. Měl jsem strašlivou žízeň, tak jsem se zkusil špinavé vody napít, ale musel jsem ji hned vyplivnout. Chutnala odporně. Pokračoval jsem dál přes pole a přelézal ploty. Pak jsem v dálce uviděl bílé stavení farmy. Zaklepal jsem na dveře zadního vchodu a slyšel, jak za nimi někdo chodí. Později jsem zjistil, že se paní domu bála, že by to mohli být pytláci, a nechtěla otevřít. Když ale přece jen za dveře nakoukla, uviděla, v jakém jsem byl stavu, a rychle zavolala svého manžela. Oba mi pomohli dovnitř do jejich teplé kuchyně, kde jsem si konečně sundal holínky a jachtařské oblečení.

Dostal jsem šálek horkého sladkého čaje a cigaretu. Manželé kontaktovali policii a pobřežní stráž pro případ, že by mě hledali, a také zavolali doktora, který přikázal, abych nic nejedl ani nepil, protože se obával sekundárního utonutí.

Než mě převezli do nemocnice ve městě Inverness, kde mě léčili kvůli podchlazení a celkovému vyčerpání, zavolal jsem jednomu příteli do Nairnu, který se závodu také zúčastnil, abych mu řekl, že jsem v pořádku. Zjistil jsem ale, že nikdo ani nevěděl, že jsem měl problémy. Bylo to však také tím, že jsem nebyl oficiálním účastníkem závodu. V nemocnici jsem strávil noc a pak podepsal reverz.

Doma jsem potom v poště objevil dopis od pojišťovny, která mě informovala, že mi vypršela dočasná pojistka mé lodě. Pojišťovna si ode mne totiž dříve vyžádala různé detaily ohledně výrobních čísel a vybavení na palubě, ale já jsem zapomněl příslušný formulář včas odeslat. Za ztrátu Linan jsem tedy od pojišťovny nedostal nic, což byla pro mne další ztráta.

POUČENÍ Z PŘÍBĚHU
Ruční VHF vysílačka fungovala, ale měla jen velmi malý dosah. Měl jsem mít namontovanou řádnou radiostanici s anténou na stěžni. Pak by moje volání MAYDAY určitě zachytila pobřežní stráž.

V husté mlze moje světlice nikdo neviděl, ale ty jsou přesto životně důležitou součástí bezpečnostního vybavení jakékoliv jachty.

Měl jsem mít na palubě nafukovací člunek.

Měl jsem se řádně přihlásit do závodu a organizátoři by pak alespoň věděli, že mě mají pohřešovat.

V budoucnu budu mít na palubě vždy řádně registrovaný EPIRB lokátor.

Kdybych na sobě neměl tolik vrstev kvalitního jachtařského oblečení a druhou vestu, nevydržel bych ve vodě tak dlouho. Zkušenosti z kurzů přežití na moři byly neocenitelné. Daly mi jistotu, že to dokážu zvládnout.

Je dobré mít záchrannou vestu s kapucí a štítem proti tříšti. Ty budou chránit vaši tvář před vodou a nalokáním.

Ujistěte se, že je vaše pojistka stále platná.

Všichni jsme slyšeli příběhy o tom, jak si lidé přivolali pomoc prostřednictvím mobilního telefonu, ale to je jen užitečná záloha. Nikdy nemůže nahradit pořádnou VHF radiostanici. Já jsem měl mobil s sebou, ale zapomněl jsem, že ho mám v kapse. Kromě toho jsem se ho pokoušel použít ještě předtím, než jsem se dostal do potíží, ale neměl jsem signál.

Další podobné příběhy najdete v knize Ztraceno ve vlnách

GGR22: FIlmová brána u Lanzarote

Při zpracovávání materilálů kolem závodu Golden Globe Race 2022 jsem opakovaně narážel na termín film gate, což je v překladu filmová brána. Lámal jsem si hlavu, co to může být. Psalo se, že závodníci na se Kanárských ostrovech přiblížili k filmové bráně, projeli filmovou branou, směřují k filmové bráně. Nebyl jsem z toho moudrý. Nebo že by to byla nějaká navigační specialitka Kanárských ostrovů? Útes? Nebo skalní útvar? A nebo je to fakt nějaká brána, kterou musí závodníci projet a novináři je u toho budou filmovat? No lámal jsem si hlavu a lámal, až mě na správnou kolej navedl Boris, který, když ještě na Kráse redaktoroval, měl na starosti minulý ročník závodu Golden Globe Race. A bylo jasno.

Člověk si pořádně vlastně neuvědomuje (i když to z propozic ví), že závod Golden Globe Race je nejen nejtěžší sólo závod na světě, ale ještě se jede v retro stylo, což nejen znamená staré designy lodí, ale i nulovou konektivitu závodníku na internet. Prostě nemají žádné spojení. Ale protože jsou fanoušci závodu samozřejmě zvědaví, jak se jejích hrdinům daří a sami závodníci jsou také zvědaví na novinky, třeba jaké mají pořadí v závodu a tak, vymysleli oganizátoři „film gates“.

Film gate je bóje na vodě (první byla teď u Lanzarote), u které závodníci předají organizátorům nafocené filmy (jak jsem psal, žádnej digitál), napsané dopisy a dávají interview.
Funguje to tak, že každý zásvodník se musí přiblížit k dané bóji (ta u  Lanzarote byla umístěná 300 metrů jižně od přístavu Rubicon) s narefovanou hlavní plachtou. Když poplují kolem bóje, stáhnou přední plachty a pomalou plavbou plují 20 minut rovně. Organizátoři se k nim přiblíží na motorovém člunu a závodníci jim předají filmy a dopisy. Předání se uskuteční pomocí podběráku na ryby. Mezitím organizátoří budou se závodníky natáčet rozhovory a streamovat živé video ve francouzštině a angličtině na Facebook. Pro mnohé ze závodníků to bude první příležitost zjistit jejich pozici ve flotile!
Jak to vypadá v praxi se můžete podívat video tady dole:
Skipper Skipper Pat Lawless (Irsko) u lanzarotské filmové brány (mimochodem s pěkně podebraným kolenem).

https://youtu.be/Ywgb19N9V0Y

Vítr, který položí na bok i plachetnici bez plachet

0

Srpnový hurikán (medikán), který zpustošil západní pobřeží Korziky, zasáhl i ostrov Elba. Zde na videu se můžete podívat, jak silný poryv větru dokáže položit na bok i plachetnici bez plachet, pouze na holý stěžeň.

GGR22: Guy deBoer ztroskotal na útesech u Kanárských ostrovů

Kirsten Neuschäfer z Jihoafrické republiky zachytila v pátek v noci 03:10 UTC volání Mayday Guye deBoera z jeho lodi Spirit, která v noci narazila na útes na severním pobřeží ostrova Fuerteventura. Kirsten okamžitě odvysílala Mayday Relay a rozjela se záchranná akce. V ranních hodinách už byly první záchranáři na dohled od Spirit, kterou nárazový vítr a příbojové vlny posouvaly stále víc a víc na mělčinu.

Guye deBoer přestál incident bez viditelného zranění a se záchranáři spolupracoval. I když měl připravený záchranný člun, tak se kvůli hrubému moři rozhodl zůstat na lodi, která se už stejně neměla kam potopit, a neohrožovat zdraví ani své a ani záchranářů pohybem po mořem bičovaných kluzkých skalách.

Nakonec přešel Guy na pláž pěšky poté, co se moře uklidnilo a byl převezen do jednoho z místních hotelů. Organizační tým GGR, Guyeův tým a místní úřady zatím řeší, co s lodí. Zatím zůstává na místě, jen se zabezpečí před únikem kapalin.

Pro Guye tedy skončil letošní závod skoro dříve, než začal.

V současné době mají závodníci za sebou plavbu z Les Sables na Kanárské ostrovy a pokračují Atlantikem dále. Do cesty se jim ale chystá postavit počasí. Nejdříve bezvětří v okoli Kanárských ostrovů a ve čtvrtek se má o 750 nm jižněji zformovat silná tlaková níže, která může plavbu velmi zkomplikovat. Zdá se, že o drama nebude nouze.

5. pozice: Guy DeBoer projíždí bránou u Lanzarote v časných ranních hodinách 18. září, krátce před incidentem. Fotocredit: GGR2022 / Nora Havel
Kirsten Neuschäfer nemohla skrýt své zklamání z toho, že 25 minut po Guyovi byla šestá. Foto kredit: GGR2022 / Nora Have
Pat Lawless trpí infekcí kolena, dochází mu antibiotika, ale pluje dál. Foto kredit: GGR2022 / Aïda Valceanu
Michael Guggenberger na waypointu na Lanzarote. Foto kredit: GGR2022 / Nora Havel

 

Jistič kotevního vrátku, malý filuta

0

Možná jste to zažili. Jdete odkotvit, stisknete ovládač kotevního vrátku, vrátek sebou cukne a ztichne. A netočí se. A nezvedá kotvu. Plánované ranní vyplutí je vepsí, hlavou se vám míhá ta práce, až budete 40 metrů řetězu dostávat ručně do lodi, chystáte se vynadat charterovce, co vám to půjčili za šunt… Ale zadržte. Nemusí to být hned rozbitý vrátek. Může být vypadlý jistič.

Jistič kotevního vrátku je takový filuta. Pořád se někde schovává. Je to s ním trochu  jako ve filmu Kurvahošigutentag. Možná jste ho neviděli, ale existuje. Je na každé lodi s elektrickým kotevním vrátkem.

Elektrický kotevní vrátek, kterým jsou lodě dnes standardně vybaveny, je pěkný žrout elektrické energie. Ty vrátky mají příkon 1000 W (pro cca 40-45 stopou loď), což na 12V sítí dává proud 80 A (přesně 83,33). A to je tedy na dvanácti voltový obvod sakra slušný proud, který musí být schopna baterie dodat. (Proto vždycky mějte při používání kotevního vrátku nahozený motor, jehož alternátor dodává do baterie elektrickou energii. Pokud budete tahat kotvu bez puštěného motoru, baterii velmi rychle vybijete a dost pravděpodobně i zničíte – ty akumulátory nemají rady vybíjení úplně do dna.)

Spínání kotevního vrátku zajišťuje relé, respektive stykač. Pokud nejste elektrotechnik, nemusí vás rozdíl mezi relé a stykačem zajímat, z hlediska uživatele to funguje stejně. Jen ten stykač umí malým proudem ovládat spínání okruhu s velkým proudem, což je přesně to, co při spouštění kotevního vrátku děláme. Výše zmíněný proud kolem 80 A v drátech je samozřejmě nutné nějak jistit a proto má elektrický okruh kotevního vrátku vlastní jistič.

A tady to začíná být pro jachtaře zajímavé. Vzhledem k tomu, že jde o opravdu velké proudy, nebývá jistič kotevního vrátku umístěn na řídícím panelu u kapitánova stolku (nevešel by se tam), ale někde v útrobách lodi. Na řídícím panelu je jen spínač ovladače, samotný jistič je umístěn tam, kam se vešel. Pokud při odkotvování překročí proud vrátku hodnoty pro jeho jistič, jistič prostě vypadne a vy čelíte situaci popsané v úvodu článečku. Kotevní vrátek se netočí. V takovém případě první po čem půjdete je jeho jistič.

Pokud jste si jistič kotevního vrátku nenechali od předávajícho technika při vyplutí ukázat, musíte mu teď zavolat a nebo najít jistič sami. Jistič kotevního vrátku může být kdekoliv, ale vždycky je to v blízkosti elektřiny. Velmi často bývá za přístrojovým panelem, což je třeba případ naší lodě Gaiy. Také bývá pod navigačním stolkem na některé ze stěn prostoru. Můžete ho taky najít přímo u baterií, které bývají v některé z kajut, nebo v salonu pod sedačkou. A tak podobně. Ten jistič není úplně malý a protože není zas tolik zařízení na běžné lodi, které potřebují jistit takhle velký proud, většinou ho poznáte. Podobné jističe jsou snad již jen na břehové přípojce (shore power) a pokud máte elektrické vinšny, v těch umí být také slušný proud.

Jistič je vlevo na svislé stěně v prostoru za přístrojovým panelem. Přístrojový panel je sklopený na stolečku. Fotka ukazuje, jak jsme měnili přístrojový panel za nový. No nechtěl bych to dělat moc často.
Tady je, potvora. Je vidět po odklopení přístrojového panelu nad navigačním stolkem.

Takže ho najdete, nahodíte a kotevní vrátek se znovu rozběhne a svět bude zase zalitý jasným slunce… ehm, pokud ale jistič zase vypadne a vrátek se zastaví, možná se kotva na dně zaklínila a vy budete řešit další problém. Zaseklá kotva.  A to je zase jiný příběh. Ale tak už to v životě kapitána prostě chodí.

Tak přeju dobrý vítr!

VAROVÁNÍ: Hluboká tlaková níže nad Jadranem!

Vypadá to, že na konci pracovního týdne a o víkendu bude v Itálii a na Jadranu silně dynamické počasí – velmi silný vítr a vlny.

Podle meteorologických serverů se v pátek nad severní Itálií, konkrétně nad Bologní, začne formovat tlaková níže, která se podle výpočtů v sobotu prohloubí až na 997 hPa a přejde přes Jaderské moře jihovýchodním směrer nad střední Dalmácii, přičemž ovlivní počasí v severní Itálii a posléze na celém Jadranu.

Již během pátku 16.9. bude silný vítr, až 36 uzlů v oblasti severně od Sardínie a samozřejmě v průlivu Boniffacio mezi Sardínií a Korzikou. Tam bude díky tryskovému efektu vítr ještě silnější. Samozřejmě je nutné počítat i s odpovídajícími vlnami.

Dále se bude laková níže přesunovat nad Jadran a vítr mezi Itálií a Sardínií stoupne až na 50 uzlů. Severní Jadran až po Zadar zasáhne supersilná Bóra, která v sobotu 17.9. dosáhne v exponovaných místech 60 uzlů a to nejen na úpatích hor, ale i na otevřeném moři, relativně daleko od pobřeží. Jak se bude níže přesouvat dále na jihovýchod, zasáhne bouřlivý vítr přes 40 uzlů celé pobřeží Chorvatska a Itálie a to ve všech směrech – od severovýchodního po severozápadní na severním Jadranu, až po jižní a opět severozápadní na jižním Jadranu (Dubrovník).

Sobota 17.9. odpoledne
Sobota 17.9. večer

Během neděle a pondělí se silný vítr přesune na jih do Řecka.

Podle meteorologických modelů bude pohyb tlakové výše velmi rychlý!

Sice ještě pár dní zbývá, ale nespoléhal bych na to. Možná se níže tolik neprohloubí, nebo se vyplní bez dramatických efektů, modely se mohou mýlit, ale obávám se, že se nemýlí. Času moc není a s každou hodinou je takovýto vývoj více a více pravděpodobnější.

Očekávané počasí není pro jachtaře plutelné, takže doporučení je do takových podmínek vůbec nevyplouvat. Pokud se tomu nedokážete ale vyhnout a včas dosáhnout bezpečí, je na místě extrémní opatrnost a co nejpřísnější příprava lodi i posádky do těžkého počasí.

Držím palce!

POZVÁNKA na oslavu 110 let historické budovy Českého Yacht Klubu

Dovolujeme si Vás pozvat na oslavu, která proběhne v rámci Dnů otevřených dveří u příležitosti 110 let od postavení historické budovy Českého Yacht Klubu.

Loděnice, postavená v roce 1912, je unikátní celodřevěnou třípatrovou budovou komplexně vybavenou klubovnou, restaurací, šatnami pro členy i prostory pro uskladnění lodí. Přijďte si prohlédnout historickou budovu Českého Yacht Klubu, která je kulturní památkou. V jedné z dominant Podolského přístavu a celé Prahy 4 kdysi trávili svůj volný čas Tomáš Garyk Masaryk, Josef Rössler-Ořovský, Eduard Bürgermeister a mnohé další osobnosti tehdejší politické, společenské i sportovní scény.

Kromě samotné prohlídky celé budovy budete mít příležitost získat od průvodce cenné informace o její historii. Kdo bude mít zájem, může následně na krátkou projížďku po hladině Vltavy historickou replikou prámu nebo ochutnat skvělé buřty z grilu. Přijďte strávit příjemný podvečer do Českého Yacht Klubu!

Více na www.cyk.cz

Dny otevřených dveří:

  • 19. září 2022 od 14 do 18 hodin
  • 20. září 2022 od 16 do 20 hodin

Místo konání akce:

Český Yacht Klub – Přístav 5, čp. 1148, Praha 4 – Podolí

Good Bye, Her Majesty

Zpráva o skonu Jejího Veličenstva Alžběty II neminula asi nikoho. Vzhledem k tomu, že se kvůli titulu RYA Yachtmaster a členství v RYA považuji tak trochu za jachtaře Jejího Veličenstva (RYA znamená Královská jachtařská asociace), přemýšlel jsem, jak tuto událost reflektovat i na stránkách Krásy jachtingu. A nakonce to za mě vyřešil Wendy Papito, jachtař a royalista tělem i duší, co se něco naplavil v britskách vodách a vodách Commonwealthu. (Vzpomeňme například jeho plavbu malinkou plachetnicí přes Irské moře). Poslal mi text, který sice není o jachtingu, ale myslím, že velmi pěkně znázorňuje celý oblouk přes druhou půlku dvacáteho století a kus jednadvacátého, který se během panování Alžběty II klenul i nad našimi zeměmi, událostmi a životy. 

Jarda


Já vím, že se mi to bude těžko vysvětlovat lidem, kteří nezažili to, co já, stará vykopávka. Nicméně se to pokusím zprostředkovat. Nevím, bude-li to srozumitelné, brečím jako želva a v litrové lahvi Grantsky hladina povážlivě klesá. Pro mě odchodem milované Alžběty definitivně skončilo 20. století. A taky jsem přišel o jedinou jistotu, kterou jsem v životě měl. Jsem bytostním konzervativcem, co se týká životních hodnot, světového názoru, politiky. Naopak nadšeně přijímám nové směry v umění, ať již živém nebo neživém. Samozřejmě hlavně v hudbě, ale to není důležité.

Obrovský význam pro mě již od první třídy měly tradice. Já se totiž naučil rychle číst a zhruba od poloviny první třídy jsem začal hltat všechno, co mi přišlo do ruky. Měl jsem kliku na zdroje. Našel jsem na půdě sousedního domu kufry prvorepublikové literatury a časopisů. (píšu o tom mj. ve třetím dílu vyprávění o San Pedru, jako o iniciačním zdroji mojí celoživotní touhy po svobodě a dobrodružství.) Jenže jsem žil v realitě, která tyhle sny a touhy zabíjela. Prezidentem byl Klement Gottwald, Rusem rozšlápnuté psí lejno. Místo pána Boha nám nastrčili Stalina a jakési jeho proroky, Marxe, Engelse a Lenina. Zlikvidovali Skauta a Junáka. Zavedli Pionýra a Jiskřičky. Zlikvidovali Mladého hlasatele a Rychlé šípy, ve škole jsme se museli přihlásit k odběru Murzilky nebo Ogoňoku a dopisovat si se sovětskými pionýry. Po prázdninách jsme museli z čítanek vytrhávat podobizny nejprve božského Stalina, po čase i jeho zástupce Gottwalda. (Britannii a celému Commonwealthu začala vládnout Alžběta II.)

V té době jsem začal náruživě sbírat poštovní známky. Jako každý začínající sběratel jsem nejvíce kupoval nebo měnil známky exotických zemí a ostrovů. Samozřejmě mi nemohlo uniknout, že na naprosté většině známek těch exoticky znějících zemí byla hlava jakési mladé ženy s korunou na hlavě. Jsem od jakživa povahy zvídavé a tak jsem se o tu paní začal zajímat. Staří filatelisté na nedělní burze v Casinu (Společenský dům v ML) mi prozradili, že je to anglická královna Alžběta Druhá. A že vládne polovině světa. Britskému impériu tehdy opravdu patřilo 56 zemí.

Když mi bylo asi deset, ve čtvrté třídě, bolševik přitlačil. Pomluvil Ježíška jako nadpřirozenou buržoasní bytost a nutil nás chodit k jolce, kam nám nadílku přivážel na saních Děduška Maroz doprovázený Sněguročkou, což samozřejmě žádné nadpřirozené bytosti nebyly, protože přicházely ze Sovětského Svazu. (Britannii a celému Commonwealthu vládne Alžběta II.)

Týdeník Svět v obrazech přinášel fotografie nejrůznějších britských královských ceremoniálů. S cílem je zesměšnit v očích proletariátu budujícího socialismus. Před každým filmem v kině se promítal Týdeník, který se poctivě snažil o totéž. Tam jsem poprvé viděl střídání stráží na koních s medvědími čepicemi před Buckinghamským palácem, samozřejmě s výsměšným komentářem. Nebo Lorda Strážce Pečeti ve slavnostním středověkém obleku, strážce Toweru Beefeaters atd. To u nás už v té době přece jezdily traktory Zetor!

U mne ty zesměšňované tradice vzbudily naprostý obdiv. Co je to za zemi, která se nestydí dodržovat to, co započali pradávní předkové současných obyvatel? V té době se mi dostaly do rukou historické romány Waltera Scotta. Především Ivanhoe, po něm Rob Roy, následoval Waverley a další. Tím byl můj zájem o Britannii definitivně nastartován.

Koncem padesátých let a začátkem šedesátých začala celosvětová dekolonizace. O svoje závislá území přišla Britannie, Španělsko, Belgie, Francie, Portugalsko, nové kolonie získal Sovětský Svaz. (Britannii a zbytku Commonwealthu vládne Alžběta II.)

Šedesátá léta vnímám jako středověkou renesanci. Něco sem fouklo z vesmíru. Po celém světě se to rozjelo. Elvis Presley, Rolling Stones, Beatles, (Semafor, Olympic), hnutí Hippies, ale také stavba Berlínské zdi, válka ve Vitenamu, Karibská krize, pád Chruščova a nástup Brežněva… (Britannii a zbývajícím 14ti zemím Commonwealthu vládne Alžběta II.)

V sedmdesátkách ve Francii vystřídal v G. Pompidoua v prezidentském křesle Valéry Giscard d’Estaing , v USA po Nixonovi a Fordovi přišel Carter a ve Vatikánu po Pavlovi I. Pavel II. U nás ruského robota Svobodu vystřídal Husák, v NDR po Ulbrichtovi nastoupil Honecker. (Britannii a zbývajícím 14ti zemím Commonwealthu vládne Alžběta II.)

Osmdesátky jsou ve znamení ruského pokusu o okupaci Afghanistanu, který ve světě vyvolal nástup konzervatismu. V USA Reagan a v Britannii Thatcherová. Proběhl také velmi oblíbený seriál pohřbů sovětských carů – Brežněv, Andropov, Černěnko. Poté přišel Gorbačov, který nechtíc tu bolševickou říši zla rozpustil. (Britannii a zbývajícím 14ti zemím Commonwealthu vládne Alžběta II.)

V devadesátkách nastupuje internet. Válka v Zálivu, rozpad SSSR, sjednocení Německa, válka na Balkáně. Ve Francii Mitteranda vystřídal Chirac, v Rusku věčně ožralý Jelcin Gorbyho. V Britannii přišel po Thatcherové Major a po něm Blair. V USA po mladším Bushovi Clinton. U nás první prezident, který nedělal ostudu Havel. Během tohoto desetiletí z osobností zemřeli politici Gustáv Husák, Alexander Dubček a Richard Nixon, umělci Freddie Mercury, Kurt Cobain, Audrey Hepburnová, Karel Kryl, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Michal Tučný, Adina Mandlová a František Filipovský, spisovatelé Isaac Asimov, Charles Bukowski, Bohumil Hrabal a Jaroslav Foglar či další osobnosti jako Princezna Diana, Matka Tereza, Olga Havlová a Otto Wichterle. (Britannii a zbývajícím 14ti zemím Commonwealthu vládne Alžběta II.)

První dekáda nového tisíciletí – teroristický útok na USA, rozmach internetu a sociálních sítí, nástup chytrých telefonů, epidemie SARS v Číně, ptačí chřipka v Evropě, Asii a severní Africe, prasečí chřipka. Koncem dekády finanční krize. U Žabožroutů vystřídal Chiraca Sarkozy, v Rusku se vystřídal Putin s Medveděvem, v Britannii po Blairovi nastoupil Brown. V Americe si prohodil funkci Clinton s mladším Bushem aby je nakonec převálcoval Obama. U nás Havla vystřídal reprezentant nenažrané lůzy a kmotrovství Klaus. Němci si zvolili Tante Merkel, Poláci zaťatého prcka Kwasniewsikego. Během tohoto desetiletí z osobností zemřeli politici Ronald Reagan, Boris Jelcin, Saddám Husajn, Augusto Pinochet, Gerald Ford, Jásir Arafat, Slobodan Milošević, papež Jan Pavel II., umělci Lída Baarová, Waldemar Matuška, Karel Svoboda, Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Michael Jackson, Johnny Cash, Patrick Swayze a George Harrison, spisovatelé Astrid Lindgrenová, Alexandr Solženicyn a Zdeněk Jirotka či další osobnosti jako Emil Zátopek a Jiří Hanzelka. (Britannii a zbývajícím 14ti zemím Commonwealthu vládne Alžběta II.)

Druhou dekádu nového století poznamenalo arabské jaro, rozšiřování EU, konec finanční krize, rozvoj 3D tiskáren, nano technologie, využití dronů. Euromajdan v Kyjevě. Po Sarkozym a Hollandovi ve Francii přichází Macron, v Rusku si zase prohazují funkce Medveděv s Putinem, v Briannii po Brownovi přichází Cameron, Mayová a nakonec Johnson. V USA střídá Obamu velkohubý Trump, papeže Benedikta XVI. střídá František, v Česku jednoho reprezentanta lůzy Klause druhý reprezentant téhož Zeman. V Německu Tante Merkel drží. Během tohoto desetiletí z osobností zemřeli politici jako Václav Havel, Nelson Mandela, Margaret Thatcherová, Fidel Castro a Stanislav Gross, umělci jako Karel Gott, Miloš Forman, Ladislav Smoljak, David Bowie a Amy Winehouse, spisovatelé jako Arnošt Lustig a Josef Škvorecký či další osobnosti jako Steve Jobs, Neil Armstrong, Nicholas Winton a Stephen Hawking. (Britannii a zbývajícím 14ti zemím Commonwealthu vládne Alžběta II.)

Začátek nové dekády. Covid, Brexit, znásilnění Hongkongu komunistickou Čínou, plavba Grety přes Atlantik, Turecká invaze do Sýrie, pokus o okupaci Ukrajiny Putinovským Ruskem, u nás nástup babišismu a ruských trollů. (Britannii a zbývajícím 14ti zemím Commonwealthu vládne Alžběta II.)

Dneska, vlastně už včera mi moje Královna umřela. Nedostižný ideál Služby, Pokory, Noblesy, Elegance, Věrnosti zásadám, Laskavosti, Empatie, Charismatu, Respektování tradic. Do háje, komu teď já můžu věřit než umřu?

Wendy