Home Blog Page 88

Ztraceno beze stopy

0

Proč se učit z vlastních chyb, když se můžete poučit z chyb jiných? Vyjde to totiž výrazně levněji.

Spousta lidí vyplouvá na moře, aniž by měli i malé tušení o tom, jak se ovládají světlice, kde se zapíná bilge pumpa, jakou má kapacitu, nebo jak správně volat MAYDAY a jak používat vysílačku. Samozřejmě, v 99% případů se nic nestane. Ale v tom zbylém 1% rozhodují o vašem životě právě tyto znalosti.

Plachetnice je člověku nebezpečná sama o sobě a ve chvíli, kdy přijde špatné počasí, se může situace velmi rychle zhoršit do stavu, ze kterého nebude úniku. A to nemluvíme jen o zaoceánských sportovních plavbách, ale i o na první pohled naprosto neškodném odpoledním plachtění u pobřeží. Vypínáte za plavby plyn přímo u bomby? Víte, kde jsou na lodi hasící přístroje? Kdy jste naposledy kontrolovali napínání vantů a stěhů? Kontrolujete bilgový prostor kvůli nečistotám, které by v nouzové situaci ucpaly bilge pumpy?

Ale ještě není důvod panikařit. Takovéto zkušenosti se nabírají těžko a každý z nás se modlí, aby se do nebezpečných situací nedostal. V tomto případě je nejlepší teoretická příprava. V knize Ztraceno beze stopy, druhém dílu úspěšné sbírky skutečných příběhů Ztraceno ve vlnách (vyšlo v IFP Publishing 2016), je 30 fascinující a poučných vyprávění o ztrátě lodě na moři. Někde na dně moří a oceánů leží 30 vraků, jejichž příběhy si teď můžete přečíst.

Kde se stala chyba? Jednou to byl hurikán o rychlosti 175 uzlů, jindy přepilovaný kotevní řetěz, selhání vybavení, ucpané bilge pumpy, exploze, požáry, ale také všudypřítomný lidský faktor. Na konci každého příběhu je příčina problému rozebrána a popsána tak, aby si z ní čtenář a jachtař mohl vzít ponaučení.

Jen jedno doporučení: nedávejte to číst své drahé polovičce před plavbou. Nepojede. 😉


VYCHÁZÍ V LISTOPADU 2017

IFP PUBLISHING


 

Lentilka v Itálii #1: Bouře u Fenoligy

Ono se to řekne, zapřáhnout vlek s plachetnicí a vyrazit k moři. Jenže to máte zabalit proviant, naskládat ho do lodi, zkontrolovat celou loď, dotáhnout vanty, naložit všechno kotevní nářadí, jednu kotvu, druhou kotvu, záložní kotvu – ta se vždycky hodí. Dopumpovat pneumatiky u vleku, promazat nájezdovou brzdu. Zkrátka naložit to a ono,  a hlavně na nic nezapomenout. Jo trailer sailer, ten tvrdej chleba má. Když už bylo vše natankováno, naloženo a zkontrolováno, mohli jsme vyrazit.

A jedeme.

Skočíme do auta, přepočítáme naposledy sebe, pasy, telefony a peněženky. Stejně určitě na něco zapomeneme. Asi 50 km od domova jsem si vzpoměl, že jsem nechal na stole USB flash disk s muzikou do lodi. Tak dlouho jsem na poslední chvíli odkládal nahrání muziky k poslechu, až k tomu vůbec nedošlo. No co, na palubě je kytara a tak si budeme alespoň více zpívat. Uháníme stabilním kilečkem po dálnici na Plzeň a Rozvadov, dolů na jih, až na samotný cíp Istrie. Už jsme všichni v klidu, protože víme, že co jsme si zapomněli vzít, prostě nemáme a musíme se bez toho obejít. Jedeme podle dvou navigací a jak to tak bývá, občas se nám rozcházejí trasy. Na jedné takové odbočce v Rakousku sjedeme z hlavní a projíždíme přes jakési “kotáry” po malých silničkách. Vlastně nám to až tak nevadí, alespoň se podíváme po kraji, ale náš tahač Mitska protestuje. Přeci jenom je to polykač dálničních kilometrů, má raději svoje tempo a klid na práci.

Po zkušenostech z minulého roku, kdy jsme během tří týdnů probrouzdali střední Dalmácii, jsme se rozhodli tentokrát pro změnu. Chceme více měst a památek. Volba tedy padla na proplutí kolem Istrie, dál na sever do Terstu a potom podél pobřeží se doprdlat do Benátek. Z Benátské laguny přeplout zpět do Chorvatska a pak se toulat dle libosti. Jenže nejvíce se ti tam nahoře smějí, když vidí člověka sedět doma u stolu nad mapou a plánovat. Myslím, že letos to platilo nejmíň trojnásobně. No ale nebudu předbíhat událostem. Na druhý den jsme dorazili na jížní cíp Istrie. Takové malé, roztomilé rybářské “vidle” jménem Ližnjan. Když říkám  ”vidle” myslím to s uspokojením a není to nadávka. Takových krásně zapadlých vesnic s rybářským přístavem a skluzem totiž ubývá. Beru tedy dvě chlazená pivka a jdu na průzkum terénu.

Jsme na místě.

Za chvilku už od dědků, vysloužilých rybářů, sedících na lavičce v přístavu, vím, jak a kde dám Lente do vody a kde mohu nechat auto s vlekem. Lente se moc do vody nechce, jako by tušila, co ji zde čeká, a tak pomohli kluci slovinský, co šli kolem. No co vám budu povídat, prasklo na to dalších pět piv, ale loď byla hned ve vodě. Začali jsme stavět takeláž a balit, co je třeba. O kus dál na pódiu vystupovala česká dechovka a tančilo se v krojích. Škoda, že jsem si to nestihl užít.  V deset už měli sbaleno a jeli jinam.

Jeden starý rybář mi poradil, kam mám uvázat loď. Jenže ouha, nebyl tam mooring. To nevadí, říká, skoč tady do vody, vezmi si provaz a brejle. Na dně vede starej řetěz. Provlíkni provaz skrz oko řetězu na dně a dej si ho na přední vazák. Povídal si s námi, radil co jak máme dělat a nakonec nám dal dnešní skromný úlovek. Tři rybičky a jednu chobotnici. Jsem moc rád za podobná setkání. Je z nich cítit lidskost a vřelost. Takový ten obyčejný svět bez turistických cen a natažených rukou. Měl jsem taky plachetnici, když jsem byl mladý, povídá rybář. 25 stop dlouhou, jezdil jsem tady s ní po moři, ale manželka se bála náklonů a nechtěla se mnou jezdit. Teď mám už jen motorový člun a jezdím chytat na moře ryby, když se mi chce. Popřál nám hodně štěstí a odkráčel do tmy.

Stavění Lente
V malém přístavu.

Nás čekala první noc v relativním bezpečí malého rybářského mola. Ráno děti vyrazily člunem na průzkum, kudy se vlastně vymotáme od mola. Všude trčely po odlivu balvany a hloubka kolem nepřesahovala více než metr. Povytáhl jsem kýl a pomalu se prokličkoval na moře. Vytáhli jsme plné prádlo a na 10uzlový vítr jsme plachtili  směr ostrov Fenoliga. Obepluli jsme Medulinský záliv a blížíme se k ostrovu. V dálce na severu je trochu tmavší obzor. Kouknu se do tabletu na počasí, na DHMZ i na bouřkové varování, ale nic neobvyklého se tam nejeví. Kolem jsou lodě, a tak jsem také v klidu. Zakotvíme u Fenoligy a člunem vyrazíme na průzkum ostrova. Posádce není zrovna nejlépe, a tak jsou rádi, že jsou na pevné zemi. Moře je takové neklidné a sever se pořád začíná zatahovat.  Najdeme několik stop pravěkých potvor, ale ve mě vzrůstá neklid z toho, co vidím na severním obzoru.

Mám takové podezření, že ať je to co je to, nepřinese nám to nic dobrého. Zavelím k urychlenému opuštění ostrova. Odkotvíme a vydáme se na plný výkon motoru směr Medulinský záliv.  Náš šestikoník vrčí a dává lodi rychlost 5 uzlů. Vidím, jak kolem mizí jachty směr záliv. Mám takovou představu, že v zákoutí Medulinského zálivu najdeme bezpečné místo, kde bouři přečkáme. Za námi se ozývá zlověstný hrom a blesky křižují oblohu. Obloha potemněla a jakoby se rozdělila na tmavší horní půlku, pak záclona a světlejší spodní půlku oblohy. Paluba je uklizená, všechno zajištěno. Všichni mají na sobě nafukovací vesty a bezpečnostní harnesy přicvaklé k pevné části lodi. Jsme napjati a doufáme v nemožné, chceme se dostat do bezpečí. Jenže kde je vlastně to bezpečí. Doma v obýváku u televize. Mohli bychom třeba sedět a koukat se na pohádky s dětmi. Nebo na nějakou zábavnou stupidní kravinu, to je jedno. Jenže my jsme tady a tuším, že za chvíli budeme muset čelit přírodě. Najednou se zvedl vítr a prudce sílil. Nebe a moře potemnělo a vítr začal strhávat  špičky rychle se tvořících vln. Najednou nebylo vidět dál než 50 metrů před sebe. Jenom po paměti jsem věděl, kde je pevnina a kde je moře. Motor jel na plné koule a najednou se to stalo. Vítr prudce změnil směr a měli jsme ho proti sobě. Drsně a plnou silou se rozhodl nás zastavit a nepustit dál do zálivu. Motor to nezvládal a nebylo možné dál postupovat proti větru a vlnám. Bouře nás obešla a udeřila z východu. Začali jsme se prudce stáčet  bokem k větru a vlnám. Jsme malá, 21 stop né dlouhá, ale krátká jezerní plachetnice s ploutví. Typovaná pro příbřežní plavbu do čtyřky Beauforta. Tohle pro nás může být konečná, problesklo mi hlavou. Do prdele, do tohohle jsme se vůbec neměli dostat. Bokem k vlnám a větru to nemůžeme ustát a proti plout nedokážeme. Angličané mají přísloví “drž svou loď dále od břehu a ona tě udrží při životě”.

Neunikneme.

Otočil jsem loď v náklonu, zády k bouři a směrem na volné moře. Vlny nás začaly okamžitě podbíhat a Lente sjížděla po nich. Déšť a kroupy do nás začaly nemilosrdně mydlit. Stáňa a obě naše děti zmizely do podpalubí a uzavřely vchod. Zůstal jsem tu sám. Musím se maximálně koncentrovat na kormidlo. Pořád zády k vlnám a větru, kormidlo na otevřené moře. Plachty jsou dole, motor pořád jede na plné obrátky a pomáhá mi snižovat rychlost vln zezadu. Když sjíždím dolů z vlny, cítím tendenci zadní části trupu ustřelit do strany. Tím bych se k další vlně dostal bokem a to by nedopadlo dobře. Kormidlem a motorem koriguji hned v zárodku jakýkoliv náznak jiného postavení než zády k větru a vlnám.  Je to zběsilá jízda a windmeter mi ukazuje rychlost větru 52 uzlů, ale s větrem v zádech, takže reálně plus moje rychlost proti dnu. Vůbec mi přístroje hrozně pomáhají. Viditelnost je chvilkama tak špatná, že nevidím nahoru na stěžeň na frklík, proto raději koukám na displej windmeteru. Navíc i ta pouhá půl vteřina času, kdy jsem se kouknul nahoru, mi chyběla ve správném vedení lodě. Vlny se zvětšují čím více se vzdalujeme od pobřeží. Pořád se snažím nedostat se k vlnám bokem. Je to těžké a namáhavé, ale zvládám to. Vlastně jsem rád, že jsem zůstal na palubě sám, protože neřeším nic jiného než loď. Co se odehrává v podpalubí jenom tuším, musí tam být hrozně. Cosi se vedle lodě třepotá jako papírový drak. To je náš člun. Lítá ve vzduchu a jenom lano ho poutá k lodi. Najednou karabina praskne a člun odlétá pryč.  Vidím ho v dálce, jak mizí za hřebeny vln, opětovně se mi objevuje a ztrácí. Je ztracen, ale nejsem schopen se otočit a pokusit se ho najít. Vůbec mi ten pohled dozadu za nás neudělal dobře. Tmavé vlny jsou žíhané bílou barvou a pěnou. Hrom hřmí a blesky rozsvěcí oblohu. Vrcholky vln strhává vítr a tvoří tak vodorovný prudký déšť, který bodá do těla a do očí.

Po nějaké době přicházejí kroupy jako třešně. Mlátí do mě hlava nehlava. Otevřou se dvířka a Stáňa mi hází jachtařskou bundu. Jenom na ní dupnu, ale nejsem schopen se jí navléci. Držím oběma rukama kormidelní pínu a sleduju okem ručičku ukazující směr a sílu větru. Děti dole jsou k smrti vyděšené a pláčou. Vítr slábne na 40–45 uzlů. Srdce mám až v krku a zadkem bych mohl štípat vanty, ale cítím, že to nejhorší máme za sebou, pokud se bouře neotočí. Slábne, bouře slábne, zařvu po nějaké době dolů. Pořád hustě prší a vlny jsou zpěněné, vítr řve a já mám plné oči mořské vody. Brýle by se hodily, ale teď vůbec nevím, kde jsou. Poklop se otevře a Stáňa vyleze nahoru. Přicvakne se karabinou k zábradlí. Už je to lepší, ale ztratili jsme člun, říkám jí. Prď na člun, tohle se vůbec nemělo stát! Říká mi. Já vím, každý kapitán má odpovědnost za posádku a loď, nemáme plachetnici stavěnou do takovýchto podmínek, všechno to vím, ale stalo se to. Vítr klesl na 30–35 uzlů. Rozhoduji se zkusit otočit loď. Na vrcholu vlny se otáčím jako na pětníku, jdeme hledat člun a jedeme proti větru zpět k pobřeží. Jsi blázen, ten stejně nenajdeme, huláká na mě ve větru Stáňa. Zkusíme to, vím, jakým kurzem jsme celou dobu pluli, zkusíme se vrátit. Třeba ho najdeme.

Loď skáče proti ostrým a vysokým vlnám jako koza a motor nám vyskakuje z vln. Ale víme, že už je to lepší. Plujeme v opačném kurzu a opravdu po cca hodině uvidíme na levoboku ve vlnách se houpat člun. Tamhle je. Stáčím příď lodi směrem ke člunu a za pár okamžiků se ho pokoušíme bidlem chytit. Ale jde to těžko. Přejíždí nám přes vlny a Stáňa při jednom pokusu uklouzne a narazí bosou nohou do zábradlí. Průšvih je tu. Člun sice máme, ale Stáňa má zlomený prst na noze. Mám zlomený prst, hlásí hned v kokpitu, ale vůbec to nebolí. Sedíme proti sobě u kormidla a koukáme na její vychýlený prsteníček. Je evidentně do strany. Vem kormidlo, ukaž mi to. Vzal jsem její chodidlo do dlaní a prsty jsem sevřel prsteníček na noze. Trhnul jsem k sobě. Jáuu! Ty vole, to bolí jako prase!

Zlomený prst

To bude dobrý, v bezpečí to ošetříme octanem a svážeme s vedlejším prstem. Prozatím je prst srovnán, lepší to udělat dříve, než to oteče. Je po bouři, dojíždíme do zátoky u poloostrova Kameňjak a házíme kotvu. Bouře mizí kdesi v dáli na jihu, kde se stále blýská, už jenom drobně prší. Dala se do mě zima a drkotám zubama. Vaříme čaj a nějak nemůžeme uvěřit tomu, co jsme právě prožili a čím jsme propluli. Děkuji ti Neptune a děkuji ti Lentilko, že jsme to společně zvládli. Lavičku vytrženou z člunu přijímáme jako minimální daň, kterou jsme museli zaplatit.

Pokračování příště

Plavba na motýla

0

Pluje-li loď na čistě zadní kurs, nelze mít obě plachty na stejné straně (bavíme se o bermudské šalupě, tedy běžné charterové lodi s přední (genou) a hlavní plachtou), protože hlavní plachta by brala vítr té přední. Pak přijde čas na plachtění „na motýla“. Plachty „na motýla“ je uspořádání, kdy hlavní plachtu máte na jedné a přední plachtu na druhé straně. Celé oplachtění je krásně a esteticky rozevřené na obě strany a obě plachty správně  táhnou. Angličané tomu kupodivu neříkají „butterfly“, tedy motýl jako my, ale „goosewing“ tedy husí křídla.

Na motýla
Nejjednodušší, jak nastavit loď na motýla, je začít z bočního větru, například z pravoboku (obě plachty na levoboku), kormidlem opatrně stočit loď po větru a až začne přední plachta kolabovat, přetáhnout ji na druhou stranu, v tomto případě tedy na pravobok a provést „malou“ halzu pouze přední plachtou. Výsledkem je tedy hlavní plachta na levoboku a přední (gena) na pravoboku. Šlo by to i opačně – přehodit hlavní plachtu z levoboku na pravobok při změně kurzu, ale to už vlastně halzujete hlavní plachtou – a to je trochu náročnější, než pouhé přetažení geny jako v předešlém případě. Co je při plavbě na motýla ale důležité – vždy si zajistěte hlavní plachtu kontraotěží, respektive preventerem. Bez výjimky vždy!

Nastavení plachet na motýla

Kormidlování
Kormidlování na motýla je poněkud náročnější než obvykle. Kormidelník musí držet loď v relativně úzké výseči větru, který musí přicházet na loď zezadu. Pokud začne kormidelník z ideálního kurzu někam uhýbat, riskuje, že mu vítr podfoukne buď hlavní plachtu – hrozí nechtěná halza, což je velmi nebezpečné – nebo vítr podfoukne přední plachtu, a ta zkolabuje. Kličkující kormidelník je zkázou plachtění na motýla. Ale nejen kličkující kormidelník – i měnící se vítr, nebo vlny, které budou stáčet loď mimo ideální kurz, si s nervy kormidelníka a potažmo skippera pěkně pohrají. Důležité je si uvědomit a zapamatovat, co udělat, když začne kolabovat jedna z plachet. Poznáte to snadno – gena se začně houpat a bude mít tendenci se tulit ke středu lodi, naopak hlavní se začne třást a její zadní lík se začne prolamovat. Pak musí kormidelník reagovat okamžitě a nesmí přemýšlet, na kterou stranu má tím kormidlem vlastně točit.

Já osobně na to mám jednoduché pravidlo. Když se začne hroutit plachta na pravoboku, a je jedno, jestli mám na pravoboku hlavní nebo genu, točím doleva. A když se hroutí plachta na levoboku, točím vpravo.

Plavba na motýla ve slabém větru
Plavba na motýla má ale i další úskalí. Gena ve slabém větru neudrží tvar a netáhne. Neustále se hroutí a vůbec všelijak zlobí. Je to dané tím, že charterové lodě mají většinou plachty univerzální, tedy do středně silného větru. A na slabý vítr, který vane zezadu, bývá gena prostě moc těžká. V takové chvíli přichází ke slovu spinakrový peň nebo cokoliv, co genu udrží vystrčenou na větru. Ale doporučuji ten peň, jednou jsme zkoušeli, nemaje pně, lodní lávku a značně nám to nafackovalo a nedrželo to.

Správné nastrojení pně překračuje rozsah a účel tohoto článku, podívejte se alespoň na obrázky.

Spinakrový peň držící zadní cíp geny. Peň je na šikmo – je to z toho důvodu, že gena je příliš krátká, respektive byl na ní peň příliš dlouhý a ani plně vytočená přední plachta nedovolila pni být ve vodorovné poloze.
Když není spinakrový peň, můžete zkusit použít jiné pomůcky.

Plavba na motýla v silném větru a vlnách.
Plavba na motýla na hladké hladině a na silném pravidelném větru je vynikající zážitek. Loď se nenaklání, zdánlivý vítr na palubě je nižší než okolní a loď uhání jedna radost. Čím větší jsou ale vlny, tím větší tendenci k vybočování bude loď mít a tím náročnější bude  kormidlování na pozornost kormidelníka. Zejména jde-li vítr zezadu a vlny ze zadoboku, musí skipper dobře zvážit, zda nebude lepší přejít na nějaký jiný, pohodlnější a bezpečnější režim plavby.

Plavba na motýla je totiž v silném větru zrádná. Protože loď pluje relativně klidně, nenaklání se, a ani vítr na palubě není nijak hrozný, je snadné si potřebu refování uvědomit o hodně později, než když loď pluje na předoboční nebo boční vítr. V silném větru na plné plachty na motýla není pro běžnou charterovou loď 40-45 stop problémem dosáhnout rychlosti kolem devíti uzlů, aniž to na palubě připadá někomu nějak zvlášť náročně. Jenže vítr zesiluje dál a skipper si může s hrůzou uvědomit, že fouká třeba přes 30 uzlů a jeho loď má plné plachty. Navíc v rostoucích vlnách loď bude vybočovat stále víc a riziko nechtěné halzy, a také položení na bok, prudce vzroste.

Skutečný příběh: Za silného juga se charterová plachetnice vracela do Biogradu z jižní Dalmácie. Spěchala. Velké vlny, silný vítr. Skipper měl hlavní plachtu zajištěnou preventerem, přesto, když jedna vlna loď stočila na bok příliš, loď udělala nechtěnou halzu. Šekl držící preventer nevydržel a hlavní plachta přeletěla nekontrolovaně na druhý bok. Nikomu se nic nestalo, i ráhno a stěžeň naštěstí vydržely, ale otěže hlavní plachty cestou zachytily mapový ploter upevněný u kormidla, vyrvaly jej z uložení a jako veliký prak jej mrštily do moře. Už ten ploter nikdy nikdo neviděl a skipper jej pak musel samozřejmě zaplatit.

Prostě na refování při plavbě na motýla za silného větru je třeba myslet opravdu včas!

Ukončení plavby na motýla
Chcete-li plavbu na motýla ukončit a přejí na kurz boční, vždy vytáčejte raději loď tak, abyste ráhno nemuseli přetahovat na druhý bok – defacto byste halzovali hlavní plachtu. Čili, máte-li ráhno na levoboku, točte raději doprava a na druhý bok si přetáhněte genu, což je bezpečnější činnost, než přehazovat hlavasku. Samozřejmě – je-li to možné a máte-li vpravo dost místa. Pokud to možné není, halze hlavní plachty se nevyhnete. Takže, zejména v silném větru a vlnách, opatrně! Vždycky je lepší na hrubém moři včas vyhodnotit situaci a místo halzy provést raději „kravský obrat“ – réčko o 270°. Zejména, máte-li nezkušenou posádku.

Přednosti na motýla
Ještě poslední poznámku k přednostem v plavbě. Přednost při plavbě na motýla se odvozuje od polohy ráhna hlavní plachty. Máte-li jej na pravoboku, bere se to jako vítr zleva, a naopak, máte li ráhno na levoboku, bere se to jako vítr zprava. To platí na moři.
Na našich vnitrozemských vodách, tuším, platí, že loď plující na motýla má vždy přednost.
Ono obecně – když potkáte loď na motýla, tak ji dejte přednost, můžete-li. Ono se s tím motýlem opravdu blbě manévruje.

Noční můra mooring – jak na něj?

MANÉVROVÁNÍ V MARINÁCH S MURINGOVÝM LANEM

Většina českých jachtařů je s muringovými marinami dobře obeznámena a mnozí si mariny s jinými způsoby vyvázání ani neumějí představit. Platí to především pro nováčky, neboť zápočtové plavby, které jsou pro získání průkazu osobní způsobilosti „C“ povinné, česká školicí střediska prakticky nikde jinde než v Chorvatsku neorganizují. A dalmatské pobřeží, kde jiné mariny neexistují, je cílem drtivé většiny českých jachtařů, kteří opět z muringových marin vyplouvají na pronajatých lodích. Také naprostá většina regat organizovaných českými subjekty, včetně MR v námořním jachtingu, má základnu v některé z chorvatských, tedy muringových marin. Nicméně není pravda, že jiné mariny na Jadranu nenajdete. Možná vás to překvapí, ale v mělkém Terstském zálivu s písečným či bahnitým dnem, avšak s rozdílem hladin mezi odlivem a přílivem větším než metr, naleznete mariny kůlové.muring

Základní manévr

Je třeba předeslat, že do stání v muringových marinách se zpravidla zaplouvá zádí napřed, tedy couváním. Za klidného počasí se jediným větším problémem může stát omezená schopnost couvání konkrétní lodě. To byl i případ Oysteru 39 Freelord, s nímž jsem na Jadranu plachtil v letech 1997–2000. Při couvání uhýbala záď vlivem reakčního momentu vrtule na levobok (z pohledu kormidelníka stojícího čelem k zádi doprava) tak zběsile, že se přímý směr nedal udržet a loď někdy nechytila stopu ani po desítkách metrů. Vymyslel jsem tedy způsob přibližování jakýmisi „krabími přískoky“. Najížděl jsem zádí co nejblíže k vyhrazenému stání, stočil se do jeho osy a vyložil kormidlo úplně na levobok. Poté jsem zařadil zpátečku, načež záď okamžitě začala utíkat, ale přesto loď  couvala. Když měla alespoň nějakou rychlost, přeřadil jsem na dopředný chod a přidal plyn. Odchýlený vrtulový proud (a reakční moment obráceného směru) záď posunul vlevo (z pohledu kormidelníka), přičemž setrvačnost nedovolila, aby se loď začala okamžitě pohybovat opačným směrem. Než k tomu došlo, byla záď dostatečně posunuta vlevo, takže jsem mohl zase zařadit zpátečku a získat další metr k molu. Jakmile se záď opět nebezpečně stočila vpravo, přeřadil jsem znovu na dopředný chod, abych ji srovnal, a tak stále dokola, než jsem se „krabími přískoky“ konečně dostal k molu. Chorvatští asistenti se při pohledu na moje počínání chytali za hlavu a neustále mi ukazovali, abych přeložil kormidlo na druhou stranu, neboť znali jen moderní laminátové jachty, kde je couvání v drtivé většině případů bezproblémové.

Pro muringové mariny jsou typická lana vedoucí z přídí vyvázaných lodí šikmo do vody.
Pro muringové mariny jsou typická lana vedoucí z přídí vyvázaných lodí šikmo do vody.

Jestliže spatříte v Chorvatsku námořní plachetnice, které jsou v marinách připoutány k molu příděmi, zjistíte, že se obvykle jedná o Seveřany, Dány, Švédy či Angličany, kteří jsou z kůlových marin zvyklí přirážet přídí a couvání jim příliš nevoní. Mají k tomu vybavené lodě, nejčastěji nerezovými žebříky, které je možno zavěsit na přední koš, takže jim vystupování přes příď nevadí.

Součástí marin s kruhovým uspořádáním je jakési náměstíčko, do něhož ústí uličky mezi moly. Toto náměstíčko slouží jako manévrovací prostor a takto je uspořádána marina například Zlatna Luka v Sukošanu. Jiné mají řadové uspořádání a tam slouží jako manévrový prostor širší pasáž před moly tvořícími hřeben, obvykle se jedná o část řeky nebo průlivu, jak tomu je v případě ACI mariny Trogir. V tomto prostoru se musíte rozhodnout mezi dvěma možnostmi dalšího postupu – buď se již zde otočit zádí do uličky, do níž ukazuje asistent na mole, zacouvat do ní a za chodu se vytočit zádí do určeného stání – nebo vplout do uličky přídí, zaplout za ukázané stání, zařadit zpátečku, kousek zacouvat zpět a stočit záď do stání z opačné strany. Za bezvětří nebo slabého větru, v dostatečně široké uličce a u stání, které není úplně na konci u nábřeží, je lhostejné, který postup zvolíte. Osobně raději začínám s couváním již do uličky, neboť loď určitě chytí stopu a máte čas si zvyknout, jak je při couvání citlivá na kormidlo a jak na ně reaguje. Navíc vás nezaskočí situace, kdy je stání až téměř na konci uličky, tedy na kraji mola, kde už nemusí být potřebný prostor na nutné vytočení, pokud byste zaplouvali přídí, nebo také dostatečná hloubka. Máte-li však přehled o situaci a rozmyšleno, jak budete couvat ke stání zpět, klidně zamiřte do uličky přídí.

Z hlediska kormidlování je nejdůležitějším okamžikem zatáčení do stání zádí k molu. Nikdy nepouštějte kormidlo do velké výchylky a najíždějte do stání pokud možno širokým obloukem. Z toho vyplývá, že v uličce se držíte na opačném okraji, než na kterém leží vaše stání. Ale nesmíte to přehnat a plout bokem těsně kolem míst, kde se muringová lana noří do vody. Pod stejným úhlem totiž pokračují i pod vaši loď a vy byste o ně mohli zavadit kýlem.

Při proplouvání uličkou se držte na protilehlé straně tak, abyste byli s lodí schopni vytočit plynulý oblouk a nenarazili do muringů ostatních lodí. Pozor však na vítr od mola, který by vás snesl do závětří. Jakmile se kýlem zamotáte do muringů ostatních, pomůže jen silný motorový člun.
Při proplouvání uličkou se držte na protilehlé straně tak, abyste byli s lodí schopni vytočit plynulý oblouk a nenarazili do muringů ostatních lodí. Pozor však na vítr od mola, který by vás snesl do závětří. Jakmile se kýlem zamotáte do muringů ostatních, pomůže jen silný motorový člun.

Chce to trošku kvalifikovaného odhadu, abyste věděli, v kterém okamžiku máte zahájit stáčení, abyste nebyli vyneseni mimo přidělené stání, nebo naopak zjistili, že vám to do něho nevychází. Buď můžete zatáčku více utáhnout, nebo naopak povolit. Opět je dobré během zatáčení vyřadit na neutrál, a teprve když záď míří k molu, manévr dotáhnout krátkým zařazením zpátečky a následným krátkým dopředným záběrem, kterým loď stopnete zádí asi půl metru od mola.

Nyní následuje úkon, jímž se muringová marina liší od všech ostatních. A to je podání muringového lana, které provede asistent na mole. Již při zatáčení do stání je vyzvedne ze dna a napne tak, aby se nad hladinu vynořilo silné muringové lano a ne pouze tenká pomocná šňůra, kterou je uvázáno k molu. Takže vlastně couváte podle něho a máte ho buď po pravoboku nebo po levoboku, podle toho, které stání na vás vyšlo nebo – pokud má stání dvě muringová lana – které napadlo asistenta napnout jako první.

Tím se dostáváme k tomu, co je třeba před zaplutím do muringové mariny – a vůbec do každé mariny – bezpodmínečně udělat, tj. přidělit každému členu posádky konkrétní úkol během přístavního manévru. Opět platí, že obsluha záďového manévrového stanoviště má na starosti záďová vyvazovací lana, posádka středolodí fendry a obsluha přídě převzetí muringového lana. Pro tento úkol vyberte z posádky někoho obratného, kdo se dokáže rychle pohybovat po lodi a má již zkušenosti. Tento člověk musí přejít s lodním hákem v ruce na tu stranu kokpitu, kde asistent vyzdvihl muringové lano z vody, a v okamžiku, kdy stopnete, je musí nabrat na lodní hák, vzít do rukou, jít na příď a současně po něm ručkovat tak, aby lano směrem k přídi bylo napnuté a směrem k zádi volné. Jinými slovy, měl by při přecházení na příď lano neustále táhnout k sobě, jako by chtěl loď odtáhnout od mola zpět do uličky – a přitom postupovat co nejrychleji. Za bezvětří není tento postup tak důležitý, ale uvědomte si, že za silného bočního větru bude tah za muringové lano při jeho přenášení dopředu jediným prostředkem, který bude držet příď vaší lodě proti větru.

Takto s napnutou šňůrou muringového lana čeká asistent na mole mariny a ukazuje vám vaše stání.
Takto s napnutou šňůrou muringového lana čeká asistent na mole mariny a ukazuje vám vaše stání.

Postup asistenta na mole je následující: přesvědčí se, že pověřený člen vaší posádky převzal muringové lano a jde s ním na příď, a pak si od vás nebo od obsluhy zádě vyžádá jedno po druhém záďová vyvazovací lana. Napřed je třeba hodit na molo lano na té straně, kde právě asistent stojí, on jím obhodí příslušný vazák na mole a lano podá nebo hodí zpět na loď, kde ho můžete upevnit na záďový vazák. Následně si vyžádá druhé lano a po obhození vazáku nebo po provlečení kruhem na mole je taktéž vrátí na loď. Mezitím by měla mít obsluha přídě již muringové lano uvázané na příďovém vazáku na té straně, po níž bylo lano taženo.

Máte tedy loď fixovanou třemi lany, dvěma záďovými a muringovým.

Tím ale není ještě přistávací manévr ukončen. Je třeba všechna lana doladit tak, aby muringové lano bylo napnuto co nejsilněji a vzdálenost zádě od mola nebyla větší než délka vaší přístavní lávky (pasarely) s nutnými přesahy. Není však dobré stát tak, že okraj zrcadla bude 10 cm od mola, jelikož při zesílení větru od přídě a při poklesu hladiny za odlivu (stačí 30 cm) hrozí, že se muringové lano uvolní a vaše loď začne choulostivou hranou zrcadla narážet do mola.

V praxi se postupuje tak, že při vzdálenosti zrcadla asi metr od mola se muringové lano dobere natvrdo, a to dvěma nebo více páry rukou. Pak se posádka přemístí na záď, kde pumpováním dotáhne natvrdo i záďová vyvazovací lana, aby se záď přiblížila na necelý půl metr k molu. Může se vám stát – tak jako mně několikrát, že příliš napnutá lana v noci tak vrzala, že se nedalo spát. Pak je nejlepší nelenit a jít záďová vyvazovací lana trochu povolit.

Schéma základního manévru při vplouvání do muringové mariny.
Schéma základního manévru při vplouvání do muringové mariny.

Zopakujeme si ještě jednou celý postup.

  1. Ještě před marinou vyvažte fendry a nachystejte si záďová vyvazovací lana. Rozdělejte panenky, pokud jsou v nich lana na záďovém koši zavěšena, protáhněte je zvenku kolem trubek koše, popřípadě kolem vzpěr bimini, přerovnejte do volných smyček a uložte na lavičky před kormidelním stojanem nebo tam, odkud je může obsluha záďového manévrového stanoviště snadno vzít a hodit na molo. Podívejte se, zda máte po ruce lodní hák, a určete člena posádky, který bude přebírat muringové lano.
  2. Po těchto přípravách můžete zamířit do mariny a čekat, než vám asistent ukáže, ke kterému molu máte zamířit a které stání pro vás vybral. To druhé nemusí být hned jasné, nicméně podle toho, kde asistent stojí, můžete odhadnout, jak hluboko v uličce se stání nachází, zda je po větru nebo proti větru. Podle toho si rozvažte, jestli už do uličky budete couvat, nebo se vytočíte až za stáním.
  3. Jestliže se rozhodnete pro jistější couvání, informujte o tom posádku a začněte do uličky couvat takovou rychlostí, aby se loď dala spolehlivě kormidlovat, zhruba kolem dvou uzlů, což odpovídá pomalejší chůzi. Nepouštějte kormidlo do velkých výchylek a držte se na opačné straně uličky, než je určené stání.
  4. Jakmile uvidíte na mole asistenta, který zvedá nebo již zvedl muringové lano, odhadněte místo, kde musíte začít zatáčet, aby vás oblouk vynesl do určeného stání. Stáčejte loď širším obloukem, s vyřazením rychlosti, a teprve když je kolmo k molu a směřuje k němu podél muringového lana, můžete přibližování dotáhnout zařazením zpětného chodu a poté loď stopnout asi metr od mola krátkým zařazením dopředného chodu.
  5. Posádka musí vědět, co má dělat, a to prakticky již bez povelů. Jakmile loď stojí, určený člen vyloví muringové lano lodním hákem a postupuje s ním kolem zábradlí na příď. Přitom je musí dobírat. Asistent obvykle sleduje, zda s muringovým lanem zacházíte správně, a pak vás vyzve, abyste mu postupně hodili nebo podali záďová vyvazovací lana. Obhodí jimi vazáky na mole a vrátí je na loď, abyste je mohli po patřičném dotažení zajistit na záďových vazácích.
  6. V této chvíli by již mělo být upevněno i muringové lano na jednom z příďových vazáků a vaším hlavním úkolem je v téhle fázi hlídat, aby choulostivá hrana zrcadla neudeřila do mola.
  7. Po vyvázání lan zkontrolujete postavení lodě, všechna lana znovu dotáhnete a vyladíte tak, aby zrcadlo bylo asi půl metru od mola. Potom zkontrolujte fendry, zda nebyly oděrkami nebo fendry sousedních lodí vytlačeny z mezer mezi trupy a zda jsou boky vaší lodě a boky sousedů dobře chráněny. V případě potřeby svoje fendry přemístěte na kritická místa. Pak teprve je manévr dokončen a můžete si dát v kokpitu pivo.

V některých chorvatských marinách má každé stání dvě muringová lana. Jestliže jste zapluli do takto vybavené mariny, podá vám asistent nakonec z opačného boku druhé muringové lano, které dotáhnete na druhý příďový vazák. Je-li na straně, kde muringové lano nemáte, prázdné stání a z předpovědi počasí víte, že má v noci udeřit silný vítr od přídě, který bude tlačit záď vaší lodě na molo, neváhejte a to muringové lano z vedlejšího stání si „půjčete“. Takto jsem si počínal v ACI marině Palmižana na ostrůvku Sv. Klement naproti Hvaru, poněvadž jsem věděl, že v noci má přijít bouřková fronta se silným větrem jihovýchodních směrů, a příď naší lodě na východ směřovala.

 

Další věcí, které se musíte vyvarovat, je navinutí muringového lana, respektive jeho pomocné šňůry na lodní vrtuli. Asistenti jsou si této možnosti dobře vědomi, a když se blížíte k molu, napínají muringové lano šikmo od vaší zádě. Proto je nutné je lovit lodním hákem. Někdy vám dokonce budou přikazovat, abyste v poslední fázi přibližování vyřadili na neutrál, a zastaví vás tak, že se opřou do vašeho záďového koše.

Někdy však takovou nepříjemnost, jako je lano namotané na vrtuli, zaviní právě asistent. Stalo se mi to v ACI marině Milna ještě v minulém století s Freelordem. Jak jsem již uvedl, zacouvat s ním do stání vůbec nebylo jednoduché a toho dne válo jugo. Naštěstí mi asistent, takový mladík, ukázal do stání na závětrné straně mola, takže jsem do něho couval proti větru, který mi pomohl svéhlavého Freelorda stabilizovat. Všechno šlo hladce až do okamžiku, kdy asistent nečekaně přešel na mole z levé strany na pravou a začal zvedat jiné muringové lano než to, s nímž jsem při přibližování kalkuloval. Vyřadit se nedalo, vítr by mě okamžitě od mola odnesl. Stalo se, co se stát muselo, muringové lano, respektive jeho pomocná šňůra se navinula vrtuli, zablokovala ji a sama se přetrhla. Freelord zůstal viset na pomocné šňůře, zatímco mladík na mole se začal rozčilovat a vykřikovat, kdo to spraví. Netušil, že mám na palubě profesora tělocviku z Prostějova, vynikajícího plavce a potápěče, absolventa závodu Železný muž, který si bleskově nasadil masku se šnorchlem, skočil do vody, za deset vteřin se vynořil a stručně oznámil, že vrtule je volná a muring navázán. Zbytek manévru již proběhl bez nehod, a když jsem o tom později přemýšlel, dospěl jsem k názoru, že dotyčný mladík byl asi sezónní brigádník, který v podávání muringového lana neměl praxi.

U partnerských dvojic bývá ještě další problém. Ženám se dost oškliví sahat na kluzké a špinavé věci a muringové lano, zarostlé řasami a pokryté různými nasedlými živočichy, jim připadá obzvlášť odporné. Stalo se mi, když nezbylo nic jiného než pověřit vytahováním muringu ženu, že sice lano šikovně lodním hákem vylovila, ale pak váhala vzít je do ruky, což uprostřed přistávání není dobrý nápad. Pro takový případ si vezměte na loď několik párů zahradnických rukavic, které by ostatně měli používat i drsní muži, aby se chránili před pořezáním o ostré hrany malých mušliček, jež bývají přisedlé i na muringových lanech. Sám jsem si tak jednou ruce pořezal a od té doby dbám na to, aby měla obsluha muringového lana pracovní rukavice.

Stejně banální se může jevit rada, abyste se v uličce drželi protilehlé strany a měli tak dostatek prostoru k najetí a stočení zádě do stání. Pozoroval jsem mnoho jachtařů, kteří se z nějakých záhadných důvodů drželi té strany, na níž leželo určené stání, a pochopitelně loď nedokázali vytočit, takže museli vyjet ven z uličky a najíždět znovu.

Může se stát, že loď po vyvázání stojí trochu šikmo nebo se jedním bokem opírá o vedlejší loď s takovou silou, že fendry jsou placaté namísto kulaté, zatímco na druhé straně je půl metru široká mezera. Dobrá námořnická praxe říká, že to tak nemůžete nechat, i když spousta jachtařů nad tím mávne rukou. Musíte loď správně vycentrovat, přičemž můžete postupovat dvěma způsoby anebo je zkombinovat. Především převažte záď. Pro záďové vyvazovací lano najděte na mole jiný vazák, dále od lodi, pro opačné záďové lano pak vazák, který leží blíže. Druhý způsob spočívá v tom, že přehodíte muringové lano na opačnou stranu přídě, což výrazně posune příď do strany, nejméně o půl metru. Před vyplutím však nesmíte zapomenout vrátit muringové lano na původní stranu, neboť jinak by vedlo šikmo pode dnem a téměř jistě by se namotalo do vrtule.

Občas je potřeba loď ve stání přesunout do strany, protože stojí příliš šikmo. Je to možné buď převázáním muringu na druhý bok, nebo dotažením či převázáním záďových lan.
Občas je potřeba loď ve stání přesunout do strany, protože stojí příliš šikmo. Je to možné buď převázáním muringu na druhý bok, nebo dotažením či převázáním záďových lan.

Odplutí

Při odplouvání se postupuje v obráceném pořadí. Rozmístíte posádku na manévrová stanoviště, hlavně na příď a záď. U malých posádek, např. u partnerských párů, má žena na přídi za úkol uvolnit muringové lano, zatímco muž u kormidla si uspořádá záďová vyvazovací lana, aby je mohl uvolnit sám. Nic ale nebrání tomu, aby to bylo naopak, je-li zkušenějším kormidelníkem žena.

Před odplutím nezapomeňte svinout elektrický kabel, hadici na vodu a uklidit lodní lávku. Několikrát jsem viděl, jak se za odplouvající jachtou napíná zapomenutý elektrický kabel. Pamatujte si tyto tři věci jako svatou trojici a radši se dvakrát ujistěte, že je všechno odpojeno a uloženo.

Za bezvětří či slabého větru je odplouvání velmi snadné, prakticky současně uvolníte muringové lano a záďová vyvazovací lana. Vane-li vítr od mola (do zádě), můžete muringové lano uvolnit s předstihem, tlak větru zajistí, abyste zádí nevrazili do mola. Tento postup je dokonce žádoucí, protože po uvolnění muringového lana musíte několik sekund počkat, až lano spadne na dno, a tím se vyloučí riziko, že se namotá na vrtuli. Proto je nutné, aby vám obsluha přídě hlásila uvolnění lana, respektive oznámila, že už padlo na dno. Na průzračném Jadranu vidíte na dno i v marině, takže se to dá poznat.

Z výše uvedeného vyplývá, že při opačném směru větru, tedy do přídě, byste neměli napřed uvolnit záďová vyvazovací lana a nechat se muringem „vytáhnout“ ze stání. Sice to láká, ale musíte myslet na druhý konec muringového lana, který vede na molo, a na zbytek lana doposud volně visící ve vodě podél boku vaší lodě. Jestliže byste se nechali vytáhnout do uličky tahem muringového lana, část vedoucí k molu by se napnula a zvedla k hladině do blízkosti vrtule. Pravděpodobnost, že si touto částí lana nebo pomocnou šňůrou zablokujete vrtuli a šňůru utrhnete od mola, je značná. Záďová vyvazovací lana můžete uvolnit jen s velmi malým předstihem a pak vyčkat, až muringové lano padne ke dnu.

Teprve pak můžete zařadit dopředný chod a začít se pomalu vysunovat ze stání. Obsluha středolodí by měla kontrolovat fendry, zda procházejí mezi fendry sousedních lodí a nezachytily se. Pokud ano, automaticky je uvolní. Vy se mezitím musíte soustředit na vytočení lodě do uličky – dávat pozor, abyste nenajeli do muringových lan lodí stojících naproti a uhýbající zádí neodřeli sousední loď na vnější straně. S menšími námořními plachetnicemi do 36 stop pravděpodobně nebudete mít žádné potíže, avšak s loděmi nad 46 stop by se mohly vyskytnout. Buď si pomůžete příčným pohonem v přídi (který má už většina novějších lodí), nebo se musíte vytočit nadvakrát, což je za bezvětří nebo slabého větru možné.

Vytočíte se, jak jen to půjde,muring vyjeti a když bude příď téměř mezi muringovými lany naproti parkujících lodí, zařadíte zpátečku a loď stopnete. Teprve pak přeložíte kormidlo a zařadíte zpátečku. Musíte bedlivě sledovat, kam vám směřuje záď, abyste nenajeli do muringových lan lodí vyvázaných na vašem původním mole. Mějte na paměti, že zádí, kde je kormidelní list a vrtule, se nemůžete přiblížit tak blízko jako „hladkou“ přídí. Obvykle bude stačit zacouvat pár metrů, abyste se po opětovném zařazení dopředného chodu a přeložení kormidla bezpečně do uličky vytočili.

Nicméně dokonce za naprostého bezvětří se můžete dostat do problémů i v Chorvatsku a v tak idylickém místě, jako je Trogir. Stalo se mi to někdy po roce 2000, kdy mě kamarádi nejachtaři, požádali, abych jim ukázal, jak vypadá jadranská dovolená na plachetnici. Jednalo se o klasickou týdenní rekreaci s hojným kotvením v zátokách a koupáním. S pronajatou šestatřicítkou jsme se stavili také v Trogiru a vyvázali se v ACI marině. Když jsme se druhý den ráno chystali odrazit, požádal mě jeden z nováčků, mimochodem zakladatel veleúspěšného serveru na internetu, který na svém studentském nápadu vydělal mnoho milionů korun, že by to rád zkusil. Vůbec nefoukalo, takže jsem neměl námitky, byl to šikovný mladík, nejen co se týče podnikání. Zpočátku šlo všechno hladce, uvolnili jsme záďová vyvazovací lana, nechali muringové lano padnout na dno a loď zamířila ven ze stání. Nepředpokládal jsem, že novopečený kormidelník, snad z obavy, aby nenarazil do protější řady lodí, tak záhy zabočí do uličky. Když  loď srovnal do její osy a neodvratně jsme se blížili bokem k přednímu koši lodě v sousedním stání, a hlavně ke kotvě, která trčela výhružně z držáku dopředu, uvědomil jsem si, že ve hře jsou ještě jiné síly. Snášel nás proud, na který jsem zapomněl dychtivého nováčka upozornit. Nezbylo než paďourským způsobem loď odtlačit, což se spojenými silami posádky povedlo, aniž došlo k nějaké škodě jak na naší lodi, tak na té sousední. Měli jsme štěstí, že se náš kýl hladce přesmekl po muringových lanech vyvázaných lodí a neuvázli jsme.

Od té doby si na proudy v úžině mezi ostrovem Čiovo a starým Trogirem, jež proudí i marinou, dávám pozor a před odražením od mola si vždy zkontroluji, jestli se nevyskytují a kterým směrem proudí.

Začnete-li při výjezdu točit moc brzy, vrazíte zadním bokem do ookolních lodí, protože na rozdíl od auta je záď značne vynášená vně zatáčky (jako byste v autě řídili zadní kola).
Začnete-li při výjezdu točit moc brzy, vrazíte zadním bokem do ookolních lodí, protože na rozdíl od auta je záď značne vynášená vně zatáčky (jako byste v autě řídili zadní kola).
Začnete-li točit pozdě, nebo fouká-li do zádě vítr, můžete narazit do muringů protějších lodí. Za větru do zádě se už z toho vlastními silami nedostanete. Příďový propeler může, ale nemusí pomoct.
Začnete-li točit pozdě, nebo fouká-li do zádě vítr, můžete narazit do muringů protějších lodí. Za větru do zádě se už z toho vlastními silami nedostanete. Příďový propeler může, ale nemusí pomoct.

obalka_zkm_front_cover_300Autorem textu je František Novotný, ukázka z knihy Za kormidlem v marině (IFP Publishing 2015). Kniha je teď momentálně se slevou 20% (pozn. ed.).

La Grace: La Rochelle

0

1.9.2017 pátek
Krásně to plachtí celou noc a i dopoledne. Na houpání už jsou všichni zvyklí a tak si vychutnáváme jen plavbu samotnou. Kolem lodi poskakují delfíni a je krásný slunečný den. To už tu dlouho nebylo. Je neuvěřitelný, jaký strašný klimatický předěl je průliv La Manche.
Zajímavostí dne se stal poplach „muž přes palubu“.
Nic cvičného, ale tentokráte všechno pěkně na ostro! Merlin v radosti že vidí zelený ostrov radostně pobíhal po boartu a ve vteřině přeletěl bok lodi. Do 3minut jsem byl u něho člunem, ale ještě o minutu dříve už ho držel, šlapajíc vodu, náš kuchař, který pro něho bez váhání skočil. Ani jsem neměl čas se zlobit na kohokoliv z nich!
Ve 3PM. odpoledne házíme kotvu u ostrova Le Quesant, nejzápadnějším výspu Francie. Tříhodinová procházka stála za to. Jsou tu nádherné zelené pláně zakončené roztrhanými útesy. Najdou se tu i krásné majáky atd. Nejlepší je si tu půjčit kolo a z něho poznáte ostrov celý jako na dlani.
V 6PM zvedáme kotvu a míříme na Brest. Až do města se mi ještě nechce, ale chci to mít ráno už jen kousek. Čeká nás fůra práce a každotýdenní střídání posádky – bylo to pěkný týden a na lodním logu přibylo dalších 400NM.

2-3.9.2017 sobota/neděle
V sobotu hned ráno přistáváme v maríně úplně na konci Brestské zátoky. Nebývalo tady mnoho vody, ale vybagrovali to a tak se sem vejde i La Grace.
Sobota a vlastně i půlka neděle je pro nás standartní. Ikdyž tentokráte máme mnohem více práce než jindy. Je tu volná loď a tak se koná generálnější úklid než jindy. Převentivně už hradičně hubíme všechno co na lodi nechceme a mohlo by tu být. Při té frekvenci lidí a klimatických pásem jedou naplno sirné knoty, spreje, postřiky, pasti, prádelna atd. Proč třeba dřevěné lodi nenapadne něco co je vidět – třeba medvěd. Normálně bychom se u vchodu poprali (bez chemie) a bylo by za 10 minut hotovo!!! 

Po obědě skončila bouře a tak vyrážíme na moře. Do večera jsme se proti dobíhajícím vlnám dohrabali až do Douarnenez. Městečko o záliv jižněji než je Brest. Cestou nebyla téměř žádná dohlednost, což je velké škoda, jelikož zdejší skály stojí za vidění. Večerní procházka opuštěným městem ovšem nadchla hlavně Merlina. Nikde nikdo a to mu vyhovuje. Mimochodem jsme ho ostříhali úplně na plešato, takže vypadá jako pako. Zítra vám ho vyfotím.

4.9.2017 pondělí
Zvedáme kotvu ještě před snídaní. Rychle jsem ještě zaběhl vyvenčit Merlina a že budu hned zpátky. Jenže jak jsem přistál člunem u mola. Merlin ihned vyskočil a místo aby hodil tradičně bobíka a přiběhl, tak ve vteřině zmizel kdesi. Pískám, volám a nic. Sakra! 10 minut pískání bez výsledku až najednou na tento povel přiběhla úplně cizí čuba. Tvarem taky něco od popelnic. Už jsem si ji chtěl vzít a na lodi se tvářit, že je to Merlin, když dorazil milostpán. Nadšenej, že ji dohnal a že se konečně zastavila hup na tu černou čubku! No, aspoň že ho nikdo nemůže podezřívat ze má rasistický sklony! Ale nebyl čas si užívat, popadl jsem ho a hurá na moře. To je pravý život pro nás námořníky…
Moře je hladké jako sklo a mlha je hustá, že by se dala krájet. Dohlednost nejvíc 30m. Jo zvláštní pocit plout a nevidět kam ani odkud člověk pluje. Ještě, že máme potřebné přístroje.
Do večera jsme upluli 60NM, ikdyž k jihu jsme se posunuli jen 17NM. Je to tím, že města jsou tu v hlubokých zálivech. To dnešní je obzvláště pěkné. Jmenuje se Concarneau a popsal bych ho asi nejlépe jako takový malý Dubrovník – město za hradbami. Večerní procházka byla super. Jen Merlin se opět zmáchal. Vyskakoval ze člunu s nedočkavostí sobě vlastní a díky nedostatečné délce vodítka doskočil jen do půlky skoku a skončil ve vodě. Zajímavostí této události bylo, že si toho Romča ani nevšimla a to držela to vodítko v ruce! Když jsem křičel:
„pes, pes, rychle!“
tak zvedala nohy a koukala, jestli na něj nešlape. Zvyklá, že je vždycky tam, kam člověk hodlá položit nohu!
Noc v tomhle portu byla extrémně klidná, ikdyž venku začala bouře. Problém je jen, že se musí prodlužovat a zkracovat lana, protože je zde 3,5m vysoký příliv a odliv.

5.9.2017 úterý
Hned ráno běžím zaplatit přístav, cestou ale potkávám moc šikovný obchod/opravnu Radiostanic a tak se dávám do řeči s chlapíkem, co tam pracuje. Za hodinku odcházím s opraveným rádiem a v ruce držím další 4 VHF rádia za cenu 1ks.
V 11hod. vyplouváme na moře. Fouká svěží vítr 22-25kn a tak hned, jak jsme se dostali přes mělčiny, taháme plachty na předním stěžni, stěhovky a spanker. Loď až do příchodu protiproudu uhání 8kn. Je to paráda, ikdyž, jakmile jsme se dostali na na oceán, tak se La Grace začala divoce kývat. Náklony na 3-4 metrových vlnách dosahují 20°. Dobře není asi nikomu, ale naštěstí už nikdo nezvrací. Přemýšlím, kolik by se asi teď kývala bez stabilizačních křídel – no, raději ani nemyslet. Pamatuju, jak kdysi v prvním roce, kdy ještě neměla dostatečnou zátěž ležela 53° a dnes hrůza při 20° Ne, La Grace je dnes bezpečnou lodí, jen stále platí, že:
„Když je bouře, námořníci mají být v hospodě a vyprávět tam hrůzostrašné historky, a ne se někde trajdat po moři!“

6.9.2017 středa
Dnes jsme si nádherně zaplachtili. Celý den foukalo 14kn z boku a tak loď uháněla pod plnými plachtami na jihovýchod Biskajským zálivem. Je krásný slunečný den bez vln. Do večera jsme zdolali 60NM a dopluli až k ostrovu Yeu.
Cestou děláme drobné práce na lodi. Opravili jsme Přední brámovku, zašili nové vyprané potahy a uklidili loď.
Z jižní strany ostrova naše výzvědná služba (AIS) zaznamenala signál z Ruské školní lodi Shtandart. Míříme k ní, zdravíme se tradiční salbou z děl a zůstáváme na kotvě přes noc.

7.9.2017 čtvrtek
Půl hodiny po půlnoci jsme se vydali na pravidenou venčící procházku s Merlinem. Chodíme vždycky po přistání a před vyplutím. Průšvih byl, že právě nastala nízká voda a ani za hodinu hledání člunem jsme nenašli žádné bezpečné místo k vylodění. Něco takového se psovi vysvětluje opravdu špatně. Musel to vydržet.
Hned po snídani, za velké vody vyrážíme. Jako kompenzaci toho, že musel dalších 8 hod, držet nohy a půlky u sebe jsme ho vzali na velkou dopolední procházku po místních nádherných plážích. Lítal tam jako pominutý a pokud my jsme ušli 10 km, tak on určitě 2x tolik.
Ve 12hod. jsme se vrátili k lodi a ejhle, ona je zase nízká voda stejně jako byla v noci. Ostré skály ani dlouhá pláž se zalamujícíma se vlnama nás ke člunu nepustila. Museli jsme do vody. V jedné ruce věci, ve druhé vysoce zdviženého, ve vzduchu plavajícího psa, ale zvládli jsme to. Je to smutné, ale bylo to moje první letošní koupání. Voda má 18°C, no hrůza!
Po obědě odplouváme dále na jih. Plné plachty, vítr v zádech, rychlost 4-5 kn a směr La Rochelle.

8.9.2017 pátek
Loď s proudem letí i 6kn, takže jsme před městem brzy. Ve 4hod. ráno házíme kotvu co nejblíž městu, ale ještě na hluboké vodě. Mezi námi a přístavem je teď jen 0,6m vody. Musíme čekat na příliv. 5 metrů ale úplně změní možnosti a v 7hod. ráno vplouváme do La Rochelle. Máme tu setkání s lodí Shtandart.
Odpoledne jsme podnikli výlet do Rochesfortu abychom navštívili největší a nejkrásnější Francouzkou loď – Le Hermionu. Privátní prohlídku s námi udělal přímo její slavný kapitán. Milý chlapík co nám 2hodiny velmi lidsky vyprávěl o tom, jak to vlastně mají stejně těžké jako my. Provedl nás naprosto celou lodí a ukázal každý konstrukční problém, se kterým se na jejich velké cestě do Ameriky potkali. Na závěr jsme si předali kontakty a dohodli si krom oficiálních setkání na festivalech v roce 2018 i soukromá setkání cestou a bitvy mezi námi jen tak pro radost Byl jsem nadšený.

9.9.2017 sobota
Sobota je pro nás již tradičně dnem střídání a generálního úklidu. Tentokráte jsme ale zkusili i něco navíc. Na lodi jsou od rána do večera prohlídky pro veřejnost. Obě naše lodi v jednom portu vzbudili velkou pozornost a tak na mole proudí davy lidí i novinářů.

La Rochelle

S/Y Sayonara je na prodej: Loučení je součást života

Sayonara je japonský pozdrav na rozloučenou. Good bye. Nashledanou.
Čínská moudrost na otázku, co je nejkrásnějšího kolem nás, praví: žena, kůň a loď.
V jakémsi anglickém textu je napsáno: „ kdyby Pán Bůh chtěl, aby se lodě stavěly
z laminátu, nechal by růst laminátové stromy“. Přítel Walter pojmenoval svoji krásnou
dřevěnou loď Sayonara. Výstižně. Čas je jednosměrný. Existence loučení je jedna
z nejspolehlivějších konstant života. Loučení není neštěstí, je pouze fází v našem
životě, které neunikneme. Neřadíme je sice mezi ty šťastné chvíle života, ale i
smutnění má svoji krásu.

Plavbu Sayonary kolem světa najdete zde

Bylo to myslím v roce 1984, kdy jsem s Jablonečáky, pod vedením Pepy Wintra,
jel skříňovou Avií do Gdaňska. Shánělí jsme tehdy všechno možné na naše
rozestavěné lodě. Nepamatuji, co jsem všechno obstaral, ale obraz jiné neuvěřitelně
krásné, dřevěné lodě v Gdaňské marině mně učaroval. Ladný mahagonový trup
s převislou zádí, malé zrcadlo, dlouhý pozvolný náběh přídě, dvoustupňová
nástavba, též v mahagonu, teaková paluba, bronzové kování a nad tím vším dřevěný
stěžeň vysoký dobrých 15 metrů. Vega ročník 1962. Klasika. Fotil jsem tu nádhernou
loď ze všech stran a od té chvíle jsem věděl, kam směřovat v mém jachtařském
vývoji. Dva roky poté jsem se v Brunsbutelu setkal s Waltrem Kaminskim a jeho lodí
Sayonarou. Plul tehdy přes Atlantik do Karibiku, my jsme se vraceli s Polkou
z Lisabonu. Sayonara, to už byla loď zcela mimo možné sny. Neodvážil jsem se ani
pomyslet na to, že bych se jednou na takové lodi plavil, nechci-li ji vlastnil. Té krásné
Vegy z Gdaňska, ovšemže ne mahagonové a vyparáděné, jsem se nakonec po
létech dočkal. Byla havarovaná, vybydlená a čekalo mně na ní šest let práce. Když
jsme ji v roce 2005 křtili a dostala jméno Spica II, připadala nám stejně krásná jako ta
z Gdaňska, včetně bronzového kování, nástavby z teaku, navíc s moderní výbavou
včetně nového motoru.

Se Spicou, jak jsem nazval moji zrekonstruovanou Vegu, jsem se po čtyřech
krásných sezonách rozloučil. Pro záměr plout „kolem dokola“, nebyla příliš vhodná.
Přeplachtěná, rychlá, v náklonech mokrá, malé skladovací prostory a žádala si
koncentrované sportovní vedení.

A Sayonara? Když byla v roce 2009 volná, neváhal jsem a stal se jejím vlastníkem.
Sayonara je ideální lodí do nepředvídatelných i těch nejobtížnějších podmínek, které
na oceánu mohou nastat. Loď si poradila s větrem 70 kt, dokázala bez zvláštních
zásahů dva dny dryfovat v 40kt větru a 6m vlnách. Nejen já říkám, že je jak starý kůň,
který svého vozku vždy dovede do stáje, věrná jako pes, který nikdy nezradí a krásná
jako zralá žena.

Sayonaru postavili pro rybáře zkušení němečtí tesaři na začátku 40. let jako loď
kutrového typu na spitzgatovém trupu. Materiálem nešetřili. Obšívka z dubových 50
mm fošen. Dubová žebra 80 x 60 mm. Bachorky 150 mm. Klounovce 100 x 120 mm.
Loď sloužila rybářům až do šedesátých let, kdy byla vykoupena vládní dotací jako
protihodnota za novou loď. Jako dokonalý „šrot“ ji získal WK, jedna z legend
poválečného německého jachtingu. Stál například na startu prvního Ostaru vedle
Chichestera, Haslera a dalších. Walter jednak sám, jednak s pomocí posledních
žijících fachmanů postavil s výjimečným citem na původním trupu krásný mini
oldtimer. Teak, mahagon, dub, čistá borovice, bronz, nerez, dokonalé řemeslo,
respekt ke tradici.

Technické údaje: ketch,11 x 3,6 x 1,8 / 13 t , 50 m2 plachet, motor Yanmar 55 HP / ,
oceánská výbava, 5 lůžek, 500 l nafta, 450 l voda
Sayonara bude mít upluto téměř 100 000 mil. Já jsem na lodi strávil 1500 dní.
Navštívila 50 států světa. Jen se mnou uskutečnila 500 přistání.

Je mým přáním, aby nadále plula a zdobila světová moře. Má k tomu všechny
předpoklady, jen hledá stejně zaníceného milovníka moří…

Pokud vás Sayonara také okouzlila a chtěli byste s ní vyrazit na mořské plavby, pište na bernt@sysayonara.cz

Jarda Bernt
www.sysayonara.cz

La Grace: Přes Dublin a dál

0

23.8.

Dnešní plán je jasný. Překonat Neptunovy schody a vzhůru na moře. Po jednom zdymadle a cca hodině plavby se k nim dostáváme. Je to soustava 8 zdymadel a dvou mostů. Jejich spodní část (přestože i ta je ještě za zdymadlem) už ovlivňuje příliv, a tak nás do nich pustili až za 3 hodiny. Alespoň se Merlin může proběhnout a my prohlídnout tuhle báječnou technickou památku. Cesta lodí dolů v s převýšením kolem 20m nám trvá 2 hodiny. Zdymadla už jsou pro nás rutinou ale příjemné je, že nám přímo před nosem dvakrát projel parní vlak, který všichni známe z Harryho Pottera nebo Tmavomodrého světa. Poslední zdymadlo a jsme na moři a po 30 NM jízdy na motor házíme kotvu u městečka Oban v zátoce naproti. Na jeho prohlídku už není čas, protože je noc. Večerní slunce nad krásnou Skotskou krajinou ovšem zůstane v našich srdcích ještě na dlouho.

24.8.

Ráno vyplouváme před snídaní. Všichni mluví jen o destilérkách, a tak mířím na ostrov Islay. Cestou míjíme druhý největší vír na světě. Vodní kolo o průměru cca 500 m je postrachem zdejších rybářů i jachtařů. Dnes a v tuhle dobu však jede jen málo, možná je to ale i dobře…
Destilérka byla super. Pár lidí skončilo u ochutnávek, ale někteří absolvovali i prohlídku, jak se ta dobrota vyrábí. My, co alkoholu neholdujeme, jsme šli s dětmi na pláž a udělali jsme dobře, protože se tam válela kolonie tuleňů.

25.8.

„Chčije a chčije“, ale jak říká praktik: „No, tedy aspoň, že nesere“ Omlouvám se, ale zima tu je a leje tu jak z konve a to si člověk servítky nebere…
Dnes nemáme plán. Chtěli jsme plachtit, jenže v tomhle nečase se nikomu nechce, a tak nabíráme kurz Belfast marína, kde v poledne přistáváme. Všichni vypadli do zdejšího muzea Titaniku a já s Honzou pereme potahy….
Když se otočil proud, jedeme dál. Tady se holt 6 hodin pluje a 6 hodin čeká. Plavba proti proudu na motor je pomalá (loď se vleče i pod 3 kn) a vzápětí to jede 10kn. Tak to jde až do 3 hod. ráno. To nám rychlost zase spadla, takže jsme hodili kotvu a šli spát.

26.8.2017 sobota
V pohodlí city mariny Belfast a za úžasný peníze jsme strávili celý den v klidu. Vystřídali jsme posádku a hlavně zadarmo vyprali potahy z celé lodi. Díky sušičce bylo vše na svém místě do večera. V 17hod. s večerním odlivem jsme opustili Belfast a na motor rychlostí přes 8kn dopluli během chvíle do Bangoru. Tady na nás čekali poslední dvě nové plachty, co nám Sail service poslal z Polska. V Bangoru to žije. Každá Irská hospoda má živou hudbu a ve většině se i tančí. Nás však čeká skoro 100NM až do Dublinu.

27.8.2017 neděle
S proudem je to hračka a tak jsme před Dublinem už ráno. Házíme kotvu blízko mělkého břehu severní zátoky. Kadeti lezou po stěžních a učí se. Já s Romčou a Filipem jdeme vyvenčit Merlina. Kolem člunu plavou tuleni a Merlin se může vzteknout jak lítá po bortu a štěká. Z tuleňů kouká jen hlava, takže si Merlin evidentně myslí, že jsou dost malinkatí, takže si troufá. Bavili jsme se tím tak dlouho až se Merlin počural ve člunu a bylo po procházce. Po návratu na loď zvedáme kotvy a plujeme do Dublinu.

tuleni kolem člunu

Místo nám dali na severním břehu hlavní třídy. Romča dohodla slevu na prohlídku lodi Jeannie Johanson, fregatě, která v době Irského hladomoru vozila Iry do vysněné Ameriky.
Procházka městem ke katedrále a Dublin Castle je taky super. Vede buď podél řeky, nebo uličkami plnými místních barů s typickou dřevěnou fasádou většinou v červené barvě. Bary tu opravdu žijou!

28.8.2017 pondělí
V 10hod., když se sníží provoz za mostě, který je hlavní tepnou mezi severním a jižním Dublinem, odplouváme. S větrem je to mizérie a bohužel nás pustili proti proudu, takže na celé odpoledne jsme upluli pouhých 19NM. Ztratil jsem trpělivost a místo křižování s protivětrem se rozhodl přistát v nejbližším přístavu. Tím byl Wicklouw. Naštěstí je velká voda a tak máme možnost tu přistát a 3hod. se projít po městě. Ukázalo se, že tu sem tam něco k vidění je. Za prvé to prý bylo místo vylodění prvních Vikingů v Irsku. Dále tu nad útesem stojí rozvaliny hradu – Castle Black. V městě samotném tu je k vidění stará věznice a dva kostely. Filip je nadšený, protože konečně sehnal bonbóny co tu mlsal v roce 2015, a Merlin se válí na trávě jako šílený z radosti, že jezase na břehu!
S utíkající vodou pod kýlem v 20hod. utíkáme taky – vzhůru na moře. Vítr se začal otáčet ale nemá zatím potřebnou sílu, aby nás utlačil. A tak je naše rychlost mezi 1-2,5kn.
Náhle kolem nás proletěl člun Coast Guard a jen kousek od nás zachránil kajakáře. My ho v té tmě pod dešťovým mrakem ani neviděli a to evidentně volal o pomoc!

Castle Black

29.8.2017 úterý
Celou noc se loď vleče. Touhle rychlostí budeme za 5 dní na souostroví Scilly a to je to pouhých 120NM. Po mnoha dnech motorování v posledních dvou týdnech ale o sundání plachet nechci ani slyšet.
Kolem lodi opět plavou delfíni. V naprosto mrtvém Baltu i Severním moři mi už moc chyběli. Jsme nadšeni, že zase míříme na jih. Otepluje se a prší už jen v přeháňkách…

delfíni

30.8.2017 středa
Další den na otevřeném moři. Odpoledne se zvedá trochu vítr a ním i velké Atlantické vlny. Merlin statečně drží moč i trus a my se statečně kýveme na jih. Na večer jsme u pověstného souostroví Scilly. Nejprve jsem pro loď hledal útočiště v mělké úžině u ostrova St.Martin´s, ale je odliv a bylo to tam díky dalším lodím tak stísněné, že jsme museli odplout na jihovýchod souostroví a hodit kotvu v prostorné zátoce u ostrova St.Mary´s. Cestou jsme si fotili kolonii zdejších tuleňů a pozorovali ohromné Atlantické vlny jak se tříští o skály. Večer se už nikomu se na břeh nechce a tak vyrážím na průzkum jen já, Romča, Filip a v první řadě Merlin. Ale nelitovali jsme. Břehy jsou plné ostružinových plotů a jejich černé sladké plody se dají trhat po hrstích.
Noc je klidná a všichni se báječně vyspali.

Scilly

31.8.2017 čtvrtek
Dopoledne všichni vyrazili na výlet po ostrově St.Mary´s. Příliv zalil mělčiny mezi ostrovy a tak naše skupina vyrazila na protější ostrov Tresco. Ten má krásný hrádek, jezero a nekonečné písečné pláže. Okolní mělká voda připomíná Karibik. Škoda, že je na všechno tak málo času. Už člověku ani nevadí, že občas sprchne. Zdejší tropická zahrada tento vydatný déšť ocení. Škoda jen, že jsem letos neviděl jediného papuchalka ani velrybu.
Po obědě vyplouváme dál, se vzdalující se Anglií a přibližující se Francií se radikálně mění počasí. Lidi se opalují a trika mizí…
Romča s Filipem cestou na Oceánu pečou Mrkváče a já píšu tenhle deník. Do Brestu zbývá posledních 130NM.

 

 

Tisková zpráva: Šimon Jurečka mistrem ČR ve třídě Optimist

28. 8. 2017

Na Nechranicích se od 24. do 27. srpna jelo mistrovství České republiky dětské lodní třídy Optimist za účasti 84 závodníků. Počasí nebylo jachtingu příliš nakloněno, všechny rozjížďky se odjely ve slabém větru, navíc kromě té poslední těsně před západem slunce.

Ve čtvrtek děti vyplouvají na vodu kolem páté odpoledne a stihnou odjet dvě rozjížďky. V první rozjížďce zvítězil Tibor Nevelöš, ale ve druhé přidává předčasný start. Druhou rozjížďku vyhrál Lukáš Kraus, v první byl ale až sedmnáctý. Proto jsou na prvních třech místech průběžného pořadí Michal Krsička, Adam Nevelöš a Šimon Jurečka. Mezi těmito třemi závodníky se bude rozhodovat o medailích.

V pátek dopoledne přijíždí ČT natáčet Lvíčata, samozřejmě opět nefouká. Šimon Jurečka dostane žihadlo od včely. Ruka otéká, do večera je z ní pořádná „bachule“, olejíčky, masti ani léky nezabírají, ale Šimon se nevzdává. Jediná večerní rozjížďka je odstartována až v půl sedmé. Vítězí v ní opět Lukáš Kraus, Šimon je sedmý. V průběžném vedení zůstává Michal Krsička. V sobotu se jde na vodu již odpoledne a odjedou se další dvě rozjížďky. V první vítězí Tobiáš Kraus, jeho bratr Lukáš však dojíždí až patnáctý, čímž se připraví o
šanci na medaili. Chybuje také Michal Krsička, který zapisuje předčasný start. Druhou rozjížďku vyhrává Tomáš Mlejnek. Po škrtání je stále v čele Michal Krsička před Adamem Nevelöšem a Šimonem Jurečkou.

Neděle bude patřit Šimonovi. Ráno si posteskne: „Já bych chtěl vyhrát aspoň jednu rozjížďku…“ Vítr přichází výjimečně brzy, vyplouvá se na vodu na plánovaný start na desátou hodinu. Je odstartováno a Šimon tuto rozjížďku vyhrává. Naopak Michalu Krsičkovi se nedaří, připisuje až patnácté místo. Šimon se dostává do vedení o dva body před Adama Nevelöše. Michal je třetí. Vítr lehá a hodně se točí. Čeká se na vodě. Po poledni je odstartována další rozjížďka. Po prvním kole je v ní Šimon druhý, jeho nejbližší soupeři
bezpečně za ním. Kvůli změně větru o 40 stupňů je však rozjížďka přerušena. Další čekání. Už je jasné, že se stihne jen jedna rozjížďka, Michal Krsička je ze hry o zlato venku. Rozhodne se mezi Šimonem a Adamem.

Je odstartováno. Tentokrát jasně vede Adam. Ale situace se opakuje. Po prvním kole přichází změna o 50 stupňů. Rozjížďka je opět přerušena a závod ukončen. Titul mistra republiky putuje zásluhou Šimona Jurečky do Českého Yacht Klubu. V absolutním pořadí je to pravděpodobně poprvé za posledních 40 let.

„To byly nervy,“ oddechne si Šimon, „jsem lepší než brácha, který byl vloni třetí, i než Lucka Keblová, která byla předloni druhá,“ raduje se. S vlajkou ČYKu na stěžni připlouvá ke břehu, kde ho trenéři, táta a bratr Matěj slavnostně vynesou z vody. Slavnostní vyhlášení a následná koupel jsou další bonusy pro vítěze.

Výsledky:
Absolutní pořadí a zároveň kategorie Starší žáci:
1. Šimon Jurečka (ČYK)
2. Adam Nevelöš (Yachtclub SK Štětí)
3. Michal Krsička (Yacht Klub Cere)

Mladší žáci:
1. Tibor Nevelöš (Yachtclub SK Štětí)
2. Lukáš Kraus (Yacht Club Kladno)
3. Ondřej Šindelka (Moravský Yacht Klub)

Dívky celkově:
1. Kristýna Chalupníková (TJ Rapid Brno)
2. Klára Himmelová (Yacht Club Nechranice)
3. Kristýna Piňosová (Jacht Klub Prostějov)

Mladší dívky:
1. Kristýna Chalupníková (TJ Rapid Brno)
2. Kristýna Piňosová (Jacht Klub Prostějov)
3. Barbora Valenová (Jachetní Klub Olomouc)

Foto Eva Skořepová

Kompletní výsledky zde:
http://www.sailing.cz/zavody.php?ctl=171616&sezona=2017

Eva Skořepová
PR manažerka Českého svazu jachtingu

Pozvánka na Podzimní Plachtobraní

Pokud sledujete Krásu Jachtingu, možná jste zaznamenali články z plaveb na Orlické přehradě pořádané agenturou Tetris Sailing. Na jaře proběhla úspěšná Orlická flotila se sedmi loděmi (články si můžete přečíst zde) a na konci září se chystá další akce, na kterou jsou poslední volná místa.


Ne všichni máme peníze na vícetýdenní dovolené na plachenici na moři a drahé jachtařské kurzy a ne všichni máme tolik dovolené nebo volna v práci, abychom si to mohli dovolit. Co ale máme je nadšení pro jachting.

Nabízím vám proto poslední volná místa na Podzimní Plachtobraní v termínu 30.9.-1.10. 2017. Jde o víkendovou plavbu na Orlické přehradě, takže nebudete muset plýtvat drahou dovolenou ani velké peníze. Plavba bude flotilová, poplují 4 lodě (všechny okolo 30 stop) se čtyřmi vycvičenými a ochotnými kapitány, kteří vám všechno rádi ukáží a vysvětlí.

Celá akce je koncipovaná jako teoretický i praktický výcvik určený pro úplné začátečníky i pokročilé. V pauzách mezi plachtěním si budeme lehce opakovat teorii, která vám pak pomůže získat přehled a jistotu nad jednotlivými manévry a úkony na lodi. Budeme probírat trimování a nastavení plachet na vítr, manévry pod plachtami i na motor, teorie kotvení v marinách u mola, přednosti a zvyky chování na vodě, natrénujeme MOB (Man Over Board), řekneme si něco i o lodních dieslových motorech a více.

VÍCE INFORMACÍ ZDE!

Pokud si v budoucnu plánujete udělat průkaz VMP (Vůdce malého plavidla), bude vám k praktickým znalostem Plachtobraní bohatě stačit. Pokud si chcete jen naposled před zimou zaplachtit a ukončit s námi jachtařskou sezónu, nebojte, víkend nebudou jen nudné přednášky a cvičení. Vše bude provázáno hrou a zábavou a v sobotu večer si na pláži upečeme buřty.

Jsme mladí, jsme nadšení a budeme rádi, když se k nám přidáte! 🙂

VÍCE INFORMACÍ ZDE!

Za všechny kapitány a účastníky

Terka „Tetris“ Forštová

Když to fouká opravdu hodně

0

Krásný jachting znamená vítr kolem patnácti uzlů v tom správném směru a vlny tak do jednoho metru. Pokud vítr a vlny rostou, a i směr větru přestane být ideální, stane se jachting více sportovnější záležitostí. A s tím, jak vítr a vlny porostou dál, bude ten zážitek ještě více sportovnější, někdy až do bodu, že si člověk přeje být na úplně jiném místě, než zrovna je, často nejlépe doma na gauči, že.

Je samozřejmé, že jako správní kapitáni se sílicím větrem refujete a vyvažujete loď tak, aby tlak na kormidlu nebyl neúměrný silám kormidelníka a náklony regulujete tak, aby lodní trup šel vodou optimálně, a abyste posádku nepoztráceli. Nicméně, může se stát, že na geně i na hlavní plachtě máte málem kapesníky, a vítr fičí, vlny jdou přes palubu, posádka bledne a vy cítíte, že to není úplně optimální jízda.

Ono totiž dnešní moderní refování geny na rolfok má pár nevýhod. K hlavním nevýhodám bezesporu patří, že silně zrefovaná rolovací gena nemá zdaleka ideální tvar a tlustý válec namotaný na předním stěhu má do optima daleko. Výsledkem je, že loď špatně stoupá a hodně se kloní. Ani do stěžně zrefovaná hlavní plachta není ideál – těžiště má značně vysoko (oproti klasicky refovaným plachtám), a tak značně přispívá k náklonu lodě, ovšem na tahu se podílí málo.

Jedním z možných řešení je zcela zabalit genu a plout pouze na hlavní plachtu. Budete překvapení, jak se plavba uklidní. Vlny sice samozřejmě zůstanou, ale loď nebude tak citlivá na poryvy, nebude se tolik klopit, a i když rychlost plavby poklesne, stoupavost zůstane zachovaná. A nejen stoupavost zůstane zachovaná, plná bude i manevrovatelnost. Drtivá většina lodí dokáže udělat re (obrat proti větru) pouze s hlavní plachtou. Naopak necháte-li si venku pouze genu, réčko neuděláte, i kdybyste se rozkrájeli (čest výjímkám – lodím, které to umí).

Prostě plavba jen s hlavní plachtnou je daleko klidnější, i když pomalejší. Ne nadarmo je u všech emergency manévrů, jako je třeba Man Over Board, jednoznačně doporučeno stáhnout nejdříve genu a manévr provádět pouze na hlavní plachtu.

Co ještě dodat? Snad jen, že poplujete-li s hlavní plavbou na zadobočních (i bočních) kurzech, nezapomeňte ji jistit preventerem (kontraotěží) ať neuděláte nechtěnou halzu nebo-li crash gybe, jak říkají Britové. Tak dobrý vítr!

Narefovaná gena v zimní čtyřiceti uzlové vichřici pod Terstem. Tvar a ani náběžný lík plachty nejsou příliš ideální.